Taste of Prague Podcast

Tento týden se vracíme k Michelinům v Praze. Kdo ocenění získal, kdo ho ztratil… a má to všechno vůbec smysl? Používáme průvodce od Michelinu? A jak by pražský průvodce Michelin vypadal podle nás? No a kdyby nám to někdo řekl před týdnem, asi tomu neuvěříme, ale rozebereme i Českého slavíka. Ach jo. V pekle právě mrzne.

Vánoce, Vánoce přicházejí… a vzhledem k narůstajícím problémům v globální logistice a vzhledem k nevyhnutelnému lockdownu je možná fajn letos vyrazit na nákupy dřív než 23. prosince. (Teď mluvíme hlavně k sobě.) Takže jsme se rozhodli nahrát podcast o dárcích, a to zejména z českých (a moravských) luhů a hájů. Tak co bychom si pod stromečkem přáli? Umění? Alkohol? Zážitky! Lockdown? Všechno bude!(A zároveň probereme i minulý týden - covid, Landa, Britney, svoboda!)Možná vám tenhle díl přijde hodně vhod a doufáme, že se vám bude líbit!

Zaprvé moc chceme poděkovat, že nás posloucháte - po roce jsme se koukli na statistiky poslechů a ty vady. Díky moc! No nic, tento týden se se Zuzkou bavíme o sociálních sítích. Co se nám líbí, co se nám nelíbí, kolik času na nich strávíme (ani se neptejte), jak jsme se k nim dostali a jak vůbec obsah tvoříme? Bavíme se taky o followerech, lajcích pod fotkou a hejnech, taky o tom, jak si vybíráme spolupráce a na kterých sítích se vidíme do budoucna. Tak snad se tento díl bude líbit!

Tento týden jsme vás o tématu nechali hlasovat… a vyhrály snídaně! Takže se bavíme o našem nejoblíbenějším jídle dne (nebo ne?), o tom, zda jíme snídani doma, nebo venku, jestli máme rádi slanou nebo sladkou, a samozřejmě se dotkneme i oblíbeného tématu Honzy, hotelových snídaní. A kde jsme se nejlépe nasnídali ve světě a kam rádi zajdeme v Praze? Dozvíte se to v tomto dílu. Tak snad se vám bude líbit.

Se Zuzkou máme jedno dítě, čímž pádem jsme samozřejmě odborníci na rodičovství. A protože se o naše hluboké vědomosti nebojíme podělit, natočili jsme o rodičovství rovnou podcast. Tenhle je pro všechny z vás, kteří už několik let nespí, nebo se na dítě teprve chystají. (Haha.) Bavíme se o očekáváních a realitě, o (ne)spaní, školkách, dvojjazyčnostti a mnohém dalším. A taky samozřejmě o minulém týdnu. Tenhle díl je opravdu dobrej! (Ne jak ty ostatní.) Tak snad se vám bude líbit.

Tento týden jsme zodpověděli velmi důležitou otázku: čím se to vlastně živíme? My jsme osobně vždy překvapení, když to někdo neví, ale je pravda, že to na sociální sítě moc nedáváme, protože asi máme pocit, že to lidi moc nezajímá. No, podle počtu dotazů, které jsme od vás dostali, to lidi očividně zajímá. No nic. V tomhle díle vysvětlujeme, jak si vybíráme podniky, kam s prohlídkami chodíme, jestli tam máme nějaké zvláštní zacházení, odkud jsou většinou naši hosté, a jak jsme se k tomu vůbec dostali. Bavíme se i o spolupracích na Instagramu, o naší práci na sociálních sítích pro restaurace a podniky, a o pronajímání bytu a chatičky v Bousově, což jsou naše čtyři zdroje příjmů. Jo a taky máme novou rubriku - Co týden dal.Tenhle díl je opravdu dobrej! Tak snad se vám bude líbit.

Dnešní podcast se Zuzkou je jednoduchý - poprosili jsme vás, abyste se nás na něco zeptali… a vy se opravdu zeptali. Nejčastější dotazy? Výsledky voleb, oblíbené obchody, nejdražší večeře, nejvtipnější příhoda z prohlídek… a spousta dalších. Tenhle díl bude takovým zábavným nahlédnutím pod naši pokličku.

Tento týden jsme vás na Instagramu nechali hlasovat, zda máme mluvit o Praze nebo o rodičovství. Vyhrála Praha (což je zvláštní - my jsme totiž přes rodičovství experti, máme totiž jedno dítě, haha), takže se bavíme o tom, jak jsme se do Prahy vůbec dostali (jeden z nás je náplava, no a Honza se tu narodil), kde všude jsme bydleli a proč se nám „na šestce“ tak líbí. Uměli bychom si představit žít v Praze někde jinde, nebo úplně mimo Prahu? Co se nám na Praze nejvíc líbí a co naopak nemáme rádi? Co jsou naše skrytá oblíbená místa, kam chodíme nakupovat a co nám v Praze chybí?

Dnes tu máme se Zuzkou velké téma: volby! Podle nás jsme na tom asi stejně jako vy - zdá se nám, že není koho volit. Půjdeme tedy vůbec k volbám? A komu to tam hodíme? Co nás tady a v české politice štve? Co nám tu chybí? Založíme si vlastní stranu? A bavíme se o politice s rodinou? Má to vůbec cenu? A kam se budeme stěhovat?

To, že máme rádi onesip coffee, není žádným tajemstvím - jednu dobu jsme si tam nechali posílat i poštu. (A určitou roli v tom hrála i skutečnost, že jsme 30 vteřin od nich začínali naše prohlídky.) Adam a Zdeněk, kteří tenhle espresso bar v Haštalské vlastní, jsou kamarádi a zároveň kmenoví členové pražské kávové scény, kteří znají každého - a každý zná je (přijďte někdy do onesipu na Štědrý den a uvidíte). Takže jsme si sedli, abychom si pokecali o tom, jak se potkali, jak se dostali k výběrové kávě, jak se rozrostli na pražírnu Candycane Coffee, jak se rozrostli v kavárně a jak věci pouštějí, aby začali něco nového. Tenhle podcast je krásný pokec o kamarádství, o kávě a o rodině v doslovném i přeneseném slova smyslu. Poslouchejte tady.

Míra Valeš je fenomén. Ať už ho znáte jako organizátora gay-friendly (nebo straight-friendly?) Pioneer parties nebo jako autora vynikajícího průvodce Prahou Prague Superguide, vždy dokáže kontaktovat ty správné lidi, propojit je a dosáhnout skvělého výsledku. I nás Míra kdysi kontaktoval, protože nám chtěl oznámit, že právě pracuje na průvodci Prahou a měl pocit, že my děláme na něčem podobném. Výsledek? My mu napsali předmluvu k sekci jeho průvodce, která pojednává o restauracích, a on je stále jedním z ambasadorů Prahy v našem průvodci. Je Braník tou nejlepší pražskou částí k životu? Jak dlouho mu trvalo napsat průvodce Prahou a co ho k tomu vůbec vedlo? Bude teď průvodce aktualizovat, nebo si počká na další lockdowny a uvidí, které podniky přežijí? Vadí mu, že se příběh Prahy jako turistické destinace píše někde jinde, a chtěl to změnit, nebo je k trdelníkům a dalším „autentickým“ věcem v Praze trochu shovívavější? Je aktivismus něco, co Čechům schází? Měli by za svou občanskou společnost a za budoucnost svého nejbližšího okolí bojovat víc? Co ho na Praze baví nejvíc a co mu naopak vadí? A jak se mu v Praze jako příslušníkovi LGBTQ+ komunity žije? Pokud chcete tohle vědět, musíte si tenhle podcast poslechnout. A určitě se mrkněte na jeho průvodce a zajděte na další Pioneer party! 

Tento týden si se Zuzkou zkoušíme zábavnou hru, kterou kdysi hrála s dětmi, když byla au pair v Londýně. Musíme si vybrat mezi možnostmi v záludných dilematech, což je někdy jednoduché a někdy složitější, ale vždy docela zábava.Spoustu otázek jste nám poslali vy: ptáte se třeba na to, zda bychom se raději vzdali kávy nebo vína, sladkého nebo slaného, nebo zda bychom raději zůstali v Čechách a nemohli nikdy vycestovat, nebo cestovali, ale nemohli se nikdy vrátit do Čech. A jestli máme raději pizzu nebo burgery, nebo řízek či svíčkovou.No a pak se dostalo na záludnější dotazy, které jsme si pro sebe připravili. Měla by Zuzka raději dva manžele jako Honza, nebo žádného? Vzdal by se Honza raději zpráv ze světa, nebo zpráv ze světa bulváru? Přijal by světový mír za cenu, že by Slavia už nikdy nevyhála derby? A vzdala by se Zuzka raději másla… nebo oříškového másla?Pokud chcete znát odpovědi, musíte si tenhle podcast pustit.

Dnešním podcastem přerušíme naši letní sérii dílů se Zuzkou a vrátíme se na chvíli k osvědčenému formátu rozhovorů. Tentokrát je naším hostem Dominika Černohorská, která má na starosti výrobu vín ve Vinařství Plenér. Dominika je skvělá a dělá výborná vína a navíc je to jeden z nejveselejších a nejvřelejších lidí, které známe. Jak se k vinaření dostala? Co ji na něm baví nejvíc a co nejmíň? Jak se staví k designu a k umění ve sklepě a ve vinicích? A je těžké být vinařkou ve světě moravského vinaření, v němž někdy testosteron přímo stříká? Dozvíte se to tady.  

Tento týden se se Zuzkou bavíme o našich snech. A ne, není to o Honzově opakujícím se snu, že mu něco chybí ve škole a je to velký problém. Bavíme se o našich snech nebo přáních do života. A to jak těch, které jsme měli jako mladší, z nichž některé se vyplnily a některé ne, tak i o těch, které máme teď a míří do budoucna. Takže jak to dopadlo s Honzovým snem být slavným hudebníkem a tenistou? A jak dopadla Zuzčina dráha ve výtvarném umění? Co pro Honzu znamená “spokojené stáří”? A co chce Zuzka dokázat své bývalé učitelce? V tomhle podcastu se to všechno dozvíte.

Tento týden jsme se trochu inspirovali podcastem Dave Changa a spáchali díl ve stylu „My Opinion is Fact“. Prostě jsme si sepsali pár možná nepopulárních názorů, za kterými si stojíme, poprosili vás o pár dalších, a pak jsme se k nim všem nějak vyjádřili. A že toho bylo hodně - od fyzických trestů pro děti po oranžová vína a ananas na pizze. Pokud tedy máte chvilku a nevíte, k jaké straně se u těchto veledůležitých témat přiklonit, tenhle díl bude pro vás. Poslouchejte tady.

[Note to all English readers: This podcast and its Hodně jste nás vybízeli k tomu, abychom nahráli jeden díl podcastu o nás. Tak jsme vás uposlechli, dali vám prostor ptát se na instagramu, všechny dotazy jsme prošli a pokudili se na všechny odpovědět. Pokud vás teda zajímá, jak jsme se seznámili, jak to, že tolik jíme a přitom vypadáme fit, co jsme dělali před Taste of Prague, co děláme teď, jaké máme plány, jak to, že nám to tak klape (a klape vůbec) a obecně se o nás chcete dozvědět víc, tenhle díl se vám bude líbit.

[Note to all English readers: This podcast and its description are both in Czech. Please look for English episodes of the podcast. Thank you!]Pokud nás nějakou dobu sledujete, asi tušíte, že rádi cestujeme. Většinou to dopadne dobře, ale není každý den posvícení. V tomto podcastu se zaměříme na momenty, kdy nám na našich cestách něco hrubě nevyšlo, a jak jsme se z toho (ne)poučili. Od dojídání zbytků z kuchyně v římské restauraci po pochod smrti v San Franciscu nebo jednodenní výlet ve Stockholmu, v tomhle podcastu vám se Zuzkou ukážeme, jak cestování nedělat.

[Note to all English readers: This podcast and its description are both in Czech. Please look for English episodes of the podcast. Thank you!]Tento týden se se Zuzkou bavíme na téma "best bites" - prostě rozebíráme jídla a dobroty, které nám v Praze a ve světě chutnají nejvíc. Shodneme se na nich, nebo je někdo z nás úplně mimo?(Jo a první minuta ukazuje, jak to u nás doma opravdu funguje. Zuzka úplně nevěděla, že už je nahrávání zapnuté. Takový letní bonus.)

[Note to all English readers: This podcast and its description are both in Czech. Please look for English episodes of the podcast. Thank you!]Tento týden se se Zuzkou bavíme na téma guilty pleasures, tj. na téma malých radostí, za které se trochu stydíte. A že jich nemáme hodně. Kolik mandlového másla Zuzka opravdu sní? A proč si Honza myslí, že Rocky IV je jedním z nejlepších filmů všech dob? A na čem se shodnou a v čem se rozcházejí? No to si prostě musíte poslechnout.

[Note to all English readers: This podcast and its description are both in Czech. Please look for English episodes of the podcast. Thank you!]Tento týden jsme na náš podcast šli od lesa a se Zuzkou se trochu hejtersky bavíme o věcech, které jsou podle nás přeceňované. Máme sice vlastní seznam věcí, bez kterých se obejdeme, ale na Instagramu jsem se zeptali i vás a dostali asi milion reakcí, takže se ke všem vyjádříme. Co tehdy máme rádi a co moc nemusíme? A kam se zařadí třeba tepláky nebo kokosová voda? Poslechněte si to tady.

[Note to all English readers: This podcast and its description are both in Czech. Please look for English episodes of the podcast. Thank you!]Pokud se alespoň trochu zajímáte o jídlo, šéfkuchaře Romana Pauluse není nutné nijak zvlášť představovat - znáte ho asi z letáků obchodů Lidl, ale také jako kuchaře, který se svou restaurací Alcron získal Michelinskou hvězdu. A byla to velká věc - společně s Oldřichem Sahajdákem to byli opravdu první čeští kuchaři, kteří v Praze hvězdu získali. Jenže Roman má Čechách v poměrně unikátní pozici - je to totiž (prozatím) jediný šéfkuchař v Čechách, který tu hvězdu získal… a po několika letech také ztratil.Ale nejen o tom je dnešní podcast. Roman Paulus si už toho docela dost odvařil a tenhle rozhovor je takové ohlédnutí za jeho dosavadní cestou se spoustou skvělých poznatků a rad pro mladší kuchaře. Sám kuchařskou profesi přirovnává k vrcholovému sportu, protože s plným nasazením se to hodně let dělat nedá. Ale stojí to vůbec za to? Ptáme se na spoustu věcí, třeba:Pokud je kuchařská profese jako vrcholový sport, v jaké funkci se vidí on sám, když otevírá nový podnik v Olomouci? Jako trenér? Hrající kapitán?Mají to dnešní mladí kuchaři s možnostmi cestovat a se sociálními sítěmi jednodušší, nebo naopak těžší?Je možné prací ve vrcholové kuchyni vyhořet? A pozná se to vůbec? A jak se mu brání?Je v pořádku, jak velký je pracovní nápor v těch nejlepších kuchyních světa? A odpovídá tomu finanční ohodnocení kuchařů? Není to trochu jako v nemocnici nebo v advokátní kanceláři - prostě si to mladí odpracují s vidinou možnosti otevřít si později vlastní praxi, resp. podnik. A je to vůbec fér, třeba když jde kuchař na tříměsíční stáž do špičkové restaurace, která mu vlastně nic neplatí?Je pracovní nasazení v nejlepších kuchyních v Čechách stejně vysoké jako v nejlepších kuchyních po světě?Proč si myslí, že Alcron získal michelinskou hvězdu?A proč si myslí, že pak Alcron tu hvězdu ztratil?Co ho mimo bavení ještě baví? A jak vidí svou kariéru do budoucna?A co si dá k jídlu, když se nikdo nedívá?

[Note to all English readers: This podcast and its description are both in Czech. Please look for English episodes of the podcast. Thank you!]Dnes je naším hostem Naomi Adachi, kterou možná znáte jako moderátorku, herečku, hráčku (ne hazardní, ale počítačových her) a asi i influencerku.S Naomi jsme se potkali minulý rok při natáčení akce a ačkoli byla jednou z mnoha bloggerek a osobností ze světa Instagramu, určitě mezi nimi vyčnívala. A to už je tak trochu i její úděl - jakožto dcera z česko-japonské rodiny prostě vypadá trochu jinak. A právě na Japonsko se ze začátku hodně ptáme - zda jí to vlastně nevadí, být de facto ambasadorkou Země vycházejícího slunce, co to znamená, „cítit se Japonkou v Česku a Češkou v Japonsku“ a když už se tolik mluví o rozdílech mezi oběma kulturami, tak v čem jsou si Češi a Japonci podobní. Zda je pro ni její vzhled v některých případech výhodou a zda naopak brzdou. A zda to všechno není tak trochu jedno.No a pak se bavíme o skutečném influencerovi v českém rybníčku - o televizi. O tom, jak se tam dostala a kam směřuje. Bavíme se i o internetu a zejména o Instagramu - dřív přítomnost v televizi vedla ke sledujícím na Instagramu. Nevedou už dnes sledující na Instagramu k přítomnosti v televizi? Dotkneme se i spoluprací se značkami a k právu influencerky mít rád i nějaké místo zadarmo. Pokud Naomi znáte, tenhle rozhovor se vám bude líbit. A pokud ji neznáte, možná se něco dozvíte o ní, o Japonsku i o tom, jak to s Instagramem má jeho uživatel z generace Z. 

[Note to all English readers: This podcast and its description are both in Czech. Please look for English episodes of the podcast. Thank you!]Báru Strýcovou, wimbledonskou vítězku, světovou jedničku v ženské čtyřhře a šestinásobnou vítězku Fed Cupu, asi není potřeba nikomu představovat. Teď ale vzhledem k těhotenství ukončila kariéru (tedy až na ten poslední zápas nebo turnaj, který by ještě chtěla odehrát před živým publikem), tak jsme si zavolali, abychom se na pár věcí zeptali.Možná nevíte, že Honza je velký tenisový fanoušek a svět profesionálního tenisu ho hodně fascinuje. No a jelikož Bára jednou pozvala pozvání na naši prohlídku a má strašně ráda dobré jídlo a už několik v podstatě let jsme přes sociální sítě v kontaktu, využili jsme této příležitosti, aby se jí Honza zeptal na pár věcí, které ho opravdu zajímají. Třeba na tyhle:Jaké to je, ukončit kariéru profesionální sportovkyně? Jsou tam obavy, ale třeba i úleva?Co jí bude z kolotoče profesionálního chybět? A co jí naopak chybět nebude? (A kam se zařadí ruchové mikrofony.)Jaké povinnosti tenistka při ukončování kariéry má? Musí se odhlásit z okruhu? Jak je to se sponzory? S týmem, který se kolem ní léta točil?Jak o ukončení kariéry řekla své partnerce na čtyřhru? A když už jsme u toho, jak se dvojice na čtyřhru vůbec tvoří?Co se za její téměř dvacetiletou kariéru na tenise nejvíce změnilo?Jak je to se světem ženského a mužského tenisu? Jsou společné turnaje lepší? A nedívají se tenisti na tenistky trochu svrchu? Prochází mužům na kurtu více než ženám, jak tvrdila Serena Williams?A jak se skloubí život vrcholového sportovce s vášní pro dobré jídlo? Jde to dohromady?Může se během turnaje pořádně najíst? Nebo pít alkohol?A jaké to vůbec je, probudit se po letech každodenní dřiny a nevědět, co dnes bude dělat?Pokud vás vzhled do života vrcholové tenistky jako je Bára a do toho, jak vůbec takový konec profesionální sportovní dráhy probíhá, tenhle podcast je pro vás.

[Note to all English readers: This podcast and its description are both in Czech. Please look for English episodes of the podcast. Thank you!]Tento týden je hostem našeho podcastu Ivo Laurin, který společně s ženou Evou vede v Sudkově Dole u Tábora cidrerii Utopia, kterou můžete znát z podstatě každé slušné restaurace a kavárny v Praze. S Ivem se bavíme nejenom o cidru - jak se k němu dostal, jak chutnala jeho první šarže, zda si umí představit, že by jej někdy vyrábět přestal a jaké s ním má další plány - ale také o stěhování z města na venkov. Co mu z Prahy chybí nejvíc? Jak na jeho příchod a jeho nápady reagovali místní? Nevadí mu po čase ty neustálé návštěvy a pop-upy, které se u něj odehrávají? A můžeme taky přijet? Pokud si chcete poslechnout rozhovor s velmi inspirativním člověkem, klikněte sem.

[Note to all English readers: This podcast and its description are both in Czech. Please look for English episodes of the podcast. Thank you!]Jelikož se zdá, že se nám v květnu roku 2021 začínají možnosti cestování znovu pomalu otevírat, dnešní podcast je trochu jiný - Zuzka a Honza se baví o cestování s dětmi. Konkrétně tedy s jedním dítětem, naším Jonáškem. Kdy jsme s ním začali cestovat? Dá se to vůbec? Je to těžké? Vyplatí se to? Není lepší je nechat doma? Co v letadle? Co v restauraci? Jak to sakra děláme? Pokud se třeba rozhodujete, zda dítě mít, a nevíte, jak s ním cestovat, nebo už dítě máte a chtěli byste někam vyjet, tohle je díl pro vás.

[Note to all English readers: This podcast and its description are both in Czech. Please look for English episodes of the podcast. Thank you!]Když jsme Dominiku a Hanku z Café Jen zpovídali minule, psal se březen 2014 a jejich kavárna/bistro ve Vršovicích nebylo otevřené ani jeden rok, ale už tenkrát bylo velmi populární. Takže nastal čas vypravit se za nimi znovu a zjistit, co se za těch sedm let změnilo. Určitě nic moc. Minimálně ta popularita stále zůstala.Ne, vážně: jak covid změnil Café Jen i celou pražskou kávovou scénu? Jak Dominika a Hanka najímají nové lidi do svého malého týmu a jak je řídí? Jak vypadají jejich každoroční hodnocení? Jak se cítily, když jim loni před Vánoci někdo ukradl instagramový účet, a jak ho dostaly zpátky? No a pak si Honza postaví šibenici, pověsí na ni oprátku a strčí do ní hlavu, když zabrousí do genderových otázek a pak se z nich dlouho snaží vybrousit a hodně se u toho zapotí. (Ale v podcastu to nechal.) Co se stalo? No to si tenhle díl se skvělou Dominikou a Hankou budete muset pustit!  

If you’ve been following us online, you know we have just returned from Mallorca, and we loved it. So we wanted to have a chat with the couple that was partly responsible for the great time we had on the island, Steffi and David, aka Gastro Journey, who gave us multiple tips for food and things to do around the island. And we wanted to share that knowledge with you, in case you’re planning to go.This episode is basically designed for anyone who wants to visit Mallorca. Steffi and David are well-travelled foodies and have some great tips. The things we discuss in this podcast:Current situation in Mallorca, Covid-wiseThe biggest mistakes tourist make in MallorcaThe best time to visit MallorcaThe must-tries in Mallorca when it comes to dishes, produce, wine, alcohol, basically what to try and where to try itMallorca and tourism - the types of tourism Mallorcans love and hateSteffi’s and David’s top three casual and fine dining restaurants, and their top three coffee/breakfast spotsTheir favorite hidden place to eat, and their favorite beaches on the islandWhat do they actually do for a living, and can they separate their personal affairs from their work affairs?And their guilty pleasures, of course. Now, we have written a blog post about our trip to Mallorca, so some of the tips given by Steffi and David are already in our tips, and we will add their top threes to the map we have in our blog post. So sit back and enjoy, and then run book your flights to Mallorca! You’ll love it.

[Note to all English readers: This podcast and its description are both in Czech. Please look for English episodes of the podcast. Thank you!]Dnešním hostem našeho podcastu jsou Karolína a Teo z In August Company. Pokud In August Company neznáte, tak vězte, že jde o značku produktů, kterými se prostě budete rádi obklopovat, ať jde o jejich keramiku a předměty do kuchyně a interiéru obecně, nebo o jejich oblečení či tašky, nebo o jejich tisky. Donedávna ještě prodávali jenom na internetu, ale nedávno si otevřeli showroom a dílnu v Bubenči (v podstatě za rohem od nás, jupí), takže je můžete i navštívit. Ptáme se na spoustu věcí: co to jméno vůbec znamená? Jak se jim spolu pracuje a zároveň žije - dokážou oddělit pracovní čas od toho osobního? Kdo koho víc péruje? A dokázali by si představit přibrat k sobě někoho dalšího, nebo jsou na to přílišní perfekcionisti? A dá se vůbec v Čechách uživit designem, třeba jen přes on-line shop? Tenhle rozhovor má super energii - je fajn vidět, jak Karolína i Teo mají vlastní představy, vlastní priority… a nakonec to stejně funguje. Pokud máte rádi design a In August Company, je tenhle rozhovor pro vás.

[Note to all English readers: This podcast and its description are both in Czech. Please look for English episodes of the podcast. Thank you!]Dnešním hostem našeho podcastu je Vlad Bogdanovič. Vlad byl pro nás dlouho ten milý, trochu tichý kluk s ruským přízvukem, který se motal nejdříve kolem holešovické kavárny Barry Higgel’s Coffeehouse, pak kolem The Miners Coffee and Characters u Jiřího z Poděbrad, a nakonec v Laforme v Bubenči, kde bydlíme a kam moc rádi chodíme. Až později jsme se začali bavit a zjistili, že vlastně za všemi těmito podniky v nějaké podobě stojí. A právě na těchto podnicích jsme měli vždy rádi, že se moc nebály a že šli za svým konceptem - Barry Higgel byla malá, přátelská kavárna s výběrovou kávou, která odvážně přežívala v konkurenci mnohem většího a kapitálově i marketingově silnějšího Vnitroblocku, The Miners se skvěle poprali s náročným prostorem i s velkou konkurencí v okolí, a Laforme se nezalekla prvotních neúspěchů s pečením a postupně se stala místem, kde se na sladké pečivo stojí fronty.

This podcast episode will be a bit different. First, it’s in English. (We know, long overdue!) And second, we’re not interviewing one or two people who work together. Oh no, today we’re interviewing several people who represent several cities.The idea behind this podcast episode is simple: call some of our favorite people in our favorite destinations and ask them about their current situation - how is the city coping with the pandemic, how has the food and hospitality industries been affected, what’s the general feeling in the society, how is the vaccination effort going, and what is the outlook for the future near and far. You see, what you hear through the media is one thing, but we wanted to hear about the real experience of people who live in some of our favorite destinations. We can’t wait to travel, and this is a little trip down memory lane for us.So what cities are we covering and with whom? We’re talking Paris, Berlin, Copenhagen, London, New York City, and Melbourne.ParisParis is represented by Lindsey Tramuta, aka Lost in Cheeseland, Paris-based journalist and the author of The New Paris and The New Parisienne. You should check her blog, instagram and obviously the books.BerlinBerlin is represented by Per Meurling, aka Berlin Food Stories, the best Berlin-based food blogger and guide. If you are reading or listening to this from Berlin and haven’t subscribed to his Patreon page yet, we have one question for you: „What’s wrong with you, honestly?“CopenhagenCopenhagen is represented by Cindie, the owner of Foods of Copenhagen, the best food tours in the Danish capital. Hers was the only food tour we have ever taken ourselves, actually. (We know, shame on us.) And Cindie was JJ’s first-ever babysitter while we dined at Noma, so that’s that.LondonLondon is represented by Tereza, aka Hladová, a Czech-born food blogger who has been living and working in London for the past two years and currently works at Big Jo bakery, the new bakery take-out and restaurant by the infamous Jolene.New York CityNYC is represented by Kat Odell, NYC-based food writer for Eater.com and a book author. You should know two things about Kat: she is a regular visitor to Prague, having Czech roots herself, and she is the woman behind Eater.com’s Prague coverage. And her husband is Mike Bagale, former Executive Chef at Chicago’s Alinea, and the inventor of the flying dessert. ‚Nuff said.MelbourneMelbourne is represented by Natasha, aka Butter Baking, a famous baking blogger and a mom of an adorable 15-month old. Her family joined us for a tour back when they were visiting her family in Poland, and we’ve been in touch ever since.

[Note to all English readers: This podcast and its description are both in Czech. Please look for English episodes of the podcast. Thank you!]Dnešním hostem našeho podcastu je Le Bao Ngoc, alias Hanka, zakladatelka a spolumajitelka holešovického bistra Cà Phê a espresso baru a květinářství Metok na Palmovce. Řeknu tom rovnou - Hanka by si měla zařídit nějaký YouTube kanál o rozvoji osobnosti a o starání se o sebe sama, protože takhle vyrovnanou osobu, která je ve spojení s tím, co cítí a co chce, potkáte jen stěží. V podcastu se bavíme o začátcích Cà Phê - jak to všechno zvládla, když její dceři byl rok a půl a zápolila se zdravotními problémy. Čímž se dostaneme k velkému tématu a pro nás fascinujícímu fenoménu českých babiček ve vietnamské komunitě a ke konceptu rodičovství mezi kulturami. Zároveň se bavíme o tom, jak se pracuje s rodiči v kuchyni. Mluvíme taky o expanzi a o tom, že když začínáte něco nové, musíte zároveň trochu opustit něco staršího, a zda to vlastně během těch karantén nebylo jednodušší. No a nakonec naťukneme, co Hance v Čechách chybí z Vietnamu a co jí ve Vietnamu chybí z Čech.Co v podcastu ale nezaznělo, je skutečnost, že provoz Cà Phê, Metoku i nového projektu Pospolu zastřešuje Tertön foundation, nadace Hanky, jejího manžela a spolupracovnice Katka, která je pro ně stěžejním bodem na jejich cestě. Jedná se o nadaci, kterou založili za účelem podpory buddhistických projektů a kam také směřuje veškerý profit z našich jejich osobních projektů. Věří totiž, že tibetský buddhismus, který praktikují, může výrazně zvýšit kvalitu mezilidských vztahů a dát životu smysl.

[Note to all English readers: This podcast and its description are both in Czech. Please look for English episodes of the podcast. Thank you!]Dnešním hostem našeho podcastu je Šárka Hamanová, která je ve skupině Ambiente odpovědná za PR a za tvorbu obsahu. Obsahu? Znáte takové ty časopisy „A“, které jste si mohli vzít v jakékoli restauraci Ambiente a kde se psalo o jídle? Tak třeba ty. Nebo blog Jídlo a radost? Přesně tak. S Šárkou se známe poměrně dlouho a mimo toho, že je to skvělá profesionálka, je to hlavně skvělá, empatická osoba, se kterou je opravdu radost se bavit a pracovat s ní.V podcastu se bavíme o spoustě věcí, ale hlavně je to o tom, co dělá v práci - jak se Ambiente rozhodlo, že bude dělat PR přes obsah, co všechno vede k vydání článku na blogu a kdo o tom všem rozhoduje, bavíme se taky třeba o interním časopisu pro zaměstnance Ambiente, o recenzích na internetu nebo o tom, zda si někdo v Ambiente vezme červenou propisku a edituje články Tomáše Karpíška. Prostě se z Šárky snažíme vytáhnout nějaké šťavnaté drby a ona tomu přes půl hodiny odolává. Super rozhovor se super osobou. Snad se vám bude líbit!

[Note to all English readers: This podcast and its description are both in Czech. Please look for English episodes of the podcast. Thank you!]Hostem dnešního podcastu je cukrářka Iveta Fabešová. Pokud její kariéru nějakým způsobem sledujete, asi víte, že v jejím životě došlo před pár měsíci k zásadní změně - k rozchodu s bývalým manželem, po kterém následoval i rozchod profesní a k více méně nucenému opuštění konceptu IF Café, na kterém s bývalým manželem roky pracovali. Nyní s třemi kolegyněmi začíná v podstatě znovu v provizorní výrobně v dejvickém hotelu Diplomat, kde i vydává zákusky, které si u ní můžete objednat online, a vyhlíží nějaký prostor, kde by mohla otevřít nové IF Café. (Nové IF Café? Pokud máte pocit, že ta stará pořád existují, asi nevíte, že se mezitím přejmenovala na IPPA Café a s Ivetou již nemají nic společného.)Takže dnešní podcast je nejen o cukrařině, o tom, kam se české cukrárny za posledních pár let posunuly, nebo o Cedricovi Groletovi. Je také o nových začátcích a o tom, jak nepálit mosty, když je již druhá strana spálila na troud. Ivetin rozchod nechceme nijak skandalizovat (to se již povedlo jiným aktérům celé kauzy), ale přesto se ptáme, zda takovýto vývoj čekala a jak na něj reagovala. No a jak se vlastně vůbec má.Ptali jsme se třeba na tyto otázky: Jak se teď má.Jak se dostala k výrobně v hotelu Diplomat, a zda si tam nechce otevřít obchůdek.Jak těžké je začínat znovu a přitom se snažit „nevykrádat samu sebe“. Je to frustrující? Nebo naopak osvobozující?Jak dlouho trvá vývoj nového dezertu?Co se za těch sedm, osm let, co se cukrařinu profesionálně zabývá, všechno změnilo?Jak se změnil zákazník cukráren?Šla by do natáčení pořadu Na nože, kterým se asi dostala do povědomí širší veřejnosti, znovu?Jak vůbec probíhá Masterclass Cedrica Groleta a jaké jsou podmínky vytváření dezertů v „jeho stylu“? A jaký je Cedric Grolet osobně?Měli s bývalým manželem a obchodním partnerem nějakou dohodu o rozdělení IF Café?Když došlo k osobnímu rozchodu, čekala i rozchod pracovní?Jaká byla její první reakce na obchodní rozchod a na to, že musí odejít od celého konceptu IF Café, kterému se roky věnovala a nechala v něm spoustu vlastního know how?Je těžké najít energii na nový začátek, nebo je to naopak něco, co Ivetu nabíjí?A bude si otevírat novou cukrárnu? A v čem bude jiná od stávajících IF/IPPA Café? 

[Note to all English readers: This podcast and its description are both in Czech. Please look for English episodes of the podcast. Thank you!]Tento týden je hostem našeho podcastu Tomáš Solák, pekař a majitel pekárny Praktika, což je rozhodně jedna z našich nejoblíbenějších pekáren v Praze. Tomáše známe už dlouho, ale nikdy jsme si nenašli chvíli si popovídat, takže jsme si tímhle podcastem splatili dluh a doufáme, že se vám bude líbit!Tomáše jsme se ptali, jak se k pekařině vůbec dostal, co ho fascinuje na dvou klíčových věcech v jeho práci - na kvásku a na mouce mleté na kameni. Bavili jsme se také o tom, jaké to je, rozšiřovat provoz a otevírat nové pobočky, zejména v době pandemie. Možná vás bude zajímat, jaká má spolupráce s malými pěstiteli obilí úskalí (mnohem jednodušší by bylo objednávat pořád tu samou mouku z velkovýroby) a jak často se musí opravit takový mlýn na mouku. (Napovíme: je to víckrát, než byste mysleli. No a tak se ptáme, jestli už Tomáš není unavený, a co ho vlastně po těch letech překažení žene dál. A odpověď bude velmi zajímavá. 

[Note to all English readers: This podcast and its description are both in Czech. Please look for English episodes of the podcast. Thank you!]Hostem dnešního podcastu je Lukáš Hlaváček, který se po zaučení v pražském Alcronu, jenž během jeho působení získal michelinskou hvězdu, a po šesti letech strávených ve špičkových restauracích v zahraničí vrací „na místo činu“, tj. do pražského hotelu Alcron, ale tentokrát ve zcela jiné pozici - jako šéfkuchař. Nikdy na to nechceme moc hrát, ale jen tak pro připomenutí - je mu 27 let.Pokud by měl být Lukáš tváří budoucnosti pražské a potažmo české gastronomie, vůbec nebudeme proti. Je to člověk, který přesně ví, co chce, umí perfektně pojmenovat problémy pražské gastronomie, a má šest let odpracováno v těch nejlepších restauracích v zahraničí, odkud si přináší neskutečné množství dovedností a zkušeností, ale zejména pevný názor na to, kam by se měla gastronomie v jeho kuchyni ubírat dál. Bavit se s Lukášem přes Skype (tímto se rovnou omlouváme za občas horší kvalitu přenosu) byla čirá radost a přiznáme se, že když jsme nahrávání vypnuli, bavili jsme se ještě asi půl hodiny a mohli bychom dál. Tady je jen několik témat, kterých jsme se dotkli:Překvapilo Lukáše něco pro návratu do Čech? V lidovky.cz psal o horší kvalitě surovinJe velký rozdíl mezi pracovním vytížení kuchařů v nejlepších restauracích ve světě aq u nás?Bude náročné do hotelové restaurace přilákat i místního strávníka?Bude se snažit navázat na předchozí vaření v Alcronu, nebo má zcela volnou ruku a vaření si bude dělat podle svého? Je to svazující, vést kuchyni tak ikonického podniku?Proč nemá Praha více michelinských hvězd? Co nás od více hvězd dělí? Co děláme špatně?Jsou často drakonické pracovní podmínky v michelinských restauracích v zahraničí v pořádku? Proč tam kuchaři vůbec zůstávají? A vyplatí se jim taková investice?A co si rád dá k jídlu, když se nikdo nedívá?Pokud Vás zajímá gastronomie v Praze, zejména žánr „vyšší gastronomie“, tenhle rozhovor s neskutečně zajímavým, chytrým a vnímavým člověkem si nesmíte nechat ujít. 

[Note to all English readers: This podcast and its description are both in Czech. Please look for English episodes of the podcast. Thank you!]Hosty dnešního podcastu jsou Klára Donathová a Ondra Lipár, kteří mimo jiné stojí za projektem dojedeno.cz, který se snaží zmapovat skvělé restaurace zejména v Praze. S Klárou, která psala recenze restaurací pro Lidové noviny i časopis Euro, jsme se už jednou bavili, ale skutečným iniciátorem dnešního podcastu byl Ondra, managing editor časopisu Vogue, který reagoval na část podcastu s Hankou Michopulu, kde jsme se bavili o stavu gastro novinařiny v tištěných médiích.Proto jsme se přes Skype spojili, abychom se pobavili o tom, jak na tom česká novinařina o jídle je, kam směřuje, zda se po roce pandemie nenachází ve stavu klinické smrti a zda se v něm náhodou nenacházela už před ní. Proč psaní o restauracích v klasických médiích netáhne? Doprovází přesun obsahu z tištěných médií do online světa zhoršení jeho kvality? Proč je tak těžké najít nějaký zdroj monetizace, který by jídelní sekce novin a časopisů uživil. Je cestou „bulvarizace“? Jaká je dnes vůbec role recenzenta restaurací, když jsou restaurace už rok téměř pořád zavřené? A byli byste pro jejich otevření, kdyby dovnitř směli jen naočkovaní nebo čerstvě otestovaní?A pak jsme se bavili na téma „obsahu zdarma“, na který jsme si tak zvykli. Je vůbec současný model udržitelný? Nebo se i vzhledem k vyschnutí mnoha zdrojů příjmu vracíme k nějakému placenému modelu? Z hovoru nám vznikla taková menší Katovna (Klára i Ondra jsou na výši, já jsem v této trojici ochotně přijal roli vesnického idiota), ale pokud vás problémy kolem tvorby obsahu nejen o jídle v tištěných i online médiích zajímají, určitě se Vám dnešní podcast s Klárou a s Ondrou bude líbit.

[Note to all English readers: This podcast and its description are both in Czech. Please look for English episodes of the podcast. Thank you!]Pokud se alespoň trochu zajímáte o jídlo, Hanku Michopulu není vůbec potřeba představovat. Hanka založila snad první moderní český časopis o jídle, Apetit, a jenom tím jednou provždy ovlivnila, jak se u nás v Čechách jí a co se vaří. Ale nezůstala jen u toho - založila také jedny z prvních farmářských trhů u nás ještě předtím, než to bylo cool, napsala několik kuchařek pod zastřešující linkou „zpátky domů“, otevřela a dlouho provozovala bistro Sisters, kde otevřela cestu moderním a zdravějším chlebíčkům, a teď má jeden z nejzajímavějších a nejlepších podcastů o jídle u nás. Neměli bychom taky zapomenout na tu malou skutečnost, že doma vařila nedělní oběd pro Anthony Bourdaina. (Drops mike.)(Jinak pokud byste s námi šli na prohlídku, náš pitch na Hanku byl dvojí. Pokud jsme měli hosty z USA Hanka byla „just like Martha Stewart, minus the home styling bits and the insider trading“, a pokud jsme měli hosty ze Spojeného království, Hanka byla „just like Nigella, minus the oooh’s and the [points finger at the side of his nose]“. Myslím, že jsme tím v pasáži mezi Sisters a Naše maso bavili všechny kolemjdoucí.S Hankou jsme se sešli u ní doma a bavili jsme se o všem možném, třeba o jejích začátcích, o tom, co vedlo k jejímu „návratu domů“ a co ji nyní naopak táhne zase ven, mezi komunitu. Bavili jsme se taky o tom, jak se tvoří obsah o jídle, proč jídlo ve velkých novinových titulech moc netáhne a zda je současný model obsahu zadarmo na internetu vůbec z dlouhodobého hlediska udržitelný. Povídali jsme si taky o Hančiných současných aktivitách - o „koučingu" pro restaurace a jejich vedoucí pracovníky, ale hlavně o její práci pro komunitu. V Klánovicích bude snad již brzo otevírat farmářské trhy, chystá se na komunitních chov slepic vyloučených z klecových chovů a snaží se vybudovat online databázi skromných receptů pro matky samoživitelky, což je projekt, který najdete a můžete podpořit zde.Takže pokud si chcete poslechnout rozhovor s opravdovou legendou, tady to je. Doufáme, že se bude líbit! Přejeme vám příjemný poslech.  

[Note to all English readers: This podcast and its description are both in Czech. Please look for English episodes of the podcast. Thank you!]Jména Khanh a Giang Ta vám možná na první poslech nic neříkají, ale pokud se alespoň trochu zajímáte o jídlo v Praze, jejich restaurace Gao Den, Taro a nyní i nově Dian určitě znáte. No a právě jejich podobu, koncept a další vývoj určuje právě tahle bratrská dvojice - starší Khanh je šéfkuchařem a mladší Giang má na starosti servis a finance. Jejich restaurace nám vždy imponovaly odvahou - jejich Gao Den a pak Taro byly v podstatě prvními vietnamskými restauracemi, které měly vyšší ambice než být pouhým levným bistrem, kde si dáte rychlé pho nebo závitky k obědu. Jejich restaurace byly vždy postavené na vietnamské kuchyni, ale se zážitkem a se servisem.Na restauracích Gao Den a Taro nás taky zajímalo, jak se tvoří „hype“. V obou případech totiž došlo k několika zásadním situacím, které příznivě ovlivnily jejich další fungování. A v obou případech u toho byla televize. Je tedy televize stále tím největším influencerem u nás? Bavili jsme se na hodně témat, tady jsou některá z nich:Jak je napadlo podnikat spolu?Proč si otevřeli Gao Den právě ve Stodůlkách?A jak došlo k otevření restaurace Taro?Jsou ve vietnamské komunitě známí?A jak vietnamská komunita vůbec funguje?Měli při zakládání restaurací nějakou inspiraci nebo vzory?Je pro ně při otevírání nové restaurace těžké předat stávající restauraci jinému šéfkuchaři z týmu?Šéfkuchaři Gao Denu a Tara jsou Češi. Je to z hlediska vietnamské restaurace a konzervativního vietnamského strávníka problém? Hraje vůbec při výběru kuchařů jejich etnický původ nějakou roli?Jaký vliv mělo na jejich restaurace účinkování v televizních pořadech Kamu a Prostřeno? A článek v New York Times? Co mají rádi z české kuchyně?Co jim z vietnamské kuchyně v centru Prahy stále chybí? A uživil by se takový koncept?A co si dají k jídlu, když se nikdo nedívá? Která pobočka KFC má ta nejlepší smažená křidýlka?

We don’t want to brag here but we knew Frankie and his pizza before it was cool. Did you know he served pizza at our wedding back in 2017? (Sorry, we must have dropped our mike here somewhere.)Anyway, Frankie has been a steady part of the Prague pizza circuit for years now, first doing pop-ups and delivery from his home (how ahead of his time was he, honestly?) until he opened his own small pizza shop, pinning one of the first flags of gentrification in the Nusle district, just meters away from another Italian making big rounds on the Prague food scene, Marco from Mozarellart. (And yes, Frankie does use his mozzarella.)We could get nerdy about pizza, and especially pizza Napoletana, but you’ve heard it all before, so we used this opportunity to ask about Frankie. Is his name really Frankie? When did he move in? Does he like Prague and is he planning to stay? What is the one thing he misses from Italy? And speaking of Italy, does he hang out with other Italians in town? Or has a favorite pizza place other than his own? Is there a style of pizza he does not enjoy? And what is the most common misconception about pizza in Prague?Do you want to know the answer? You’ll have to find out: this one is fun and sweet, just like Francesco, oh, we mean Frankie.   

Kdo se o naturální vína v Čechách a na Moravě alespoň trochu zajímá, jméno Marka Jeliče mu nebude neznámé. Marko je totiž pod jménem Winegeek - značkou, kterou založil - distributorem vín ze stáje velmi populárních naturálních vinařů převážně ze Střední Evropy a z Moravy a pokud jste je někde v baru nebo v restauraci pili, určitě v tom měl Marko prsty. A pokud jsme se Zuzkou byli minimálně v prvních týdnech jarní karantény roku 2020 trochu napití, musíme přiznat, že v tom Marko měl prsty taky - po zavření restaurací okamžitě rozjel rozvoz vín po Praze a vína mu rozváželi someliéři restaurací, které právě zavřeli.Marko je také členem Družstva, skupiny mladých lidí, kteří se nějak točí kolem naturálních vín a elektronické hudby. Tyto dvě věci pak dávají dohromady na pop-up akcích, které se vždy odehrávají na nějakém zajímavém místě, které nemusí bát obvykle veřejnosti přístupné (třeba Strahovský stadion nebo Vila Tugendhat). Zaplatíte vstupné, dostanete degustační skleničky a zápisník a můžete ochutnávat z nabídky vždy 12 vín, z nichž každý člen Družstva vybere dvě. Teď měli z očividných důvodů chvíli pauzu, ale až budou zase fungovat, určitě se na nějaké akci stavte - jsou super.Na rozhovor jsme šli trochu od lesa. Ptali jsme se na Markovy úplné počátky - kde se narodil (jeho máma je z Moravy, ale táta ze Srbska), jestli jeho srbské kořeny nějak ovlivnily jeho vinaření a jaké měl v enologii vůbec plány, jestli nějaké. A pak postupně přecházíme k naturálním vínům a k otázkám, které se týkají jejich distribuce, oblíbenosti, výjimečnosti. Ptali jsme se třeba:Jak se v České republice vůbec ocitl a jaký má vztah ke svým srbským kořenům?Kdy se rozhodl věnovat vínu? Chtěl rovnou vína prodávat, nebo nejdříve vinařit?Kolik vína vůbec vyrobil a chtěl by se tomu věnovat dále?Proč naturální vína? Užije si i nějaké konvenční víno?Jak se dostal k distribuci vín? Kdo byl jeho prvním vinařem?Chtěl by zastupovat české vinaře i více v zahraničí a mají česká a moravská vína v souboji se zahraniční konkurencí šanci?Jak musel reagovat na zavření restaurací během covidové krize a do jaké míry dokáže maloobchod nahradit velkoobchod?Proč vůbec vzniklo Družstvo a nechybí mu už nějaká akce?A co plánuje ve svém relativně nových obchodě do budoucna?Existuje něco jako „guilty pleasures“ ve víně? A má nějaké? A co v jídle?

Pokud se restauracím v Praze a v České republice něco v roce 2020 skutečně podařilo, byla to mobilizace veřejnosti na jejich podporu. Všichni věděli, že koronavirová krize a související vládní omezení a karantény dopadnou na restaurace a bistra plnou vahou. Koktejlové bary ale na tom byly a stále jsou ještě hůř - spadají do stejné kategorie, a tudíž podléhají stejným omezením, jako restaurace (navíc jim ani nepomáhají omezení v prodeji alkoholu nebo zákazy večerního vycházení), ale podobnou vlnu solidarity se jim spustit nepodařilo. A navíc koktejlový bar je o zážitku: sednete si na bar, postěhujete si, necháte se hodinu, dvě opíjet a hýčkat… a to se formou lahvičky z okýnka nahradit nedá.A nejenom o tomhle jsme se bavili s Milošem Danihelkou, tvůrcem konceptu a provozovatelem pražského koktejlového a Champagne baru L’Fleur. S Milošem se známe už nějakou dobu - jak zmiňujeme i v podcastu, měli jsme s ním krátký rozhovor v našem průvodci Prague Foodie Map, kde vysvětloval, proč jsou koktejlové bary v Praze tak kvalitní a kam by si on sám na drink zašel. Ale není pouze ambasadorem pražské koktejlové scény. Co Čím se L’Fleur liší od ostatních je skutečnost, že je to i bar zaměřený na šampaňské - Miloš totiž „terroirové“ šampaňské zejména od menších a naturálních pěstitelů sám do České republiky dováží. Má tedy ke koktejlům i k bublinám co říct. Tady je pár otázek, na které jsme se Miloše ptali:Je pražská koktejlová scéna opravdu tak kvalitní, jak si tady říkáme?A pokud ano, proč tomu tak je? Kde se zrodili všichni ti skvělí barmani z Česka a Slovenska?Z čeho pramení náročnost českých hostů, kteří do barů chodí?Existuje něco jako „autentický“ český koktejlový bar? A pokud v současnosti ne, jak by měl vypadat?Dá se koncept postavený na zážitku a hospitality úspěšně přenést do online světa?Jak se stát distributorem vín ze Champagne?Jsou marže na vína v České republice tak akorát, nebo nízké?Velkým problémem vstupu do světa Champagne je cena vín. Jak se v oblasti vzdělávat a přitom nezkrachovat?A co Miloš jí a pije, když se nikdo nedívá?

Tomáš Oujezdský má rád Ameriku a nebojí se to přiznat. A vytrvale se snaží kousek Ameriky do té Prahy dostat. Ano, hostem dnešního podcast je Tomáš Oujezdský, majitel a provozovatel téměř kultovního bistra Mr Hot Dog na pražské Letné a pořád ještě v podstatě nedávno otevřených Big Smokers o kousek níž v Holešovicích. (Big Smokers otevřeli v listopadu 2019, ale než se stačili rozkoukat, začala první karanténa a bylo to.)Co jsme na obou podnicích Tomáše obdivovali, byla jejich dotaženost - menu, drinky, interiéry, soundtrack, merch… všechno do sebe perfektně zapadá a vytváří koncept, který je celistvý, jasně pochopitelný a sebevědomý. Stačí vejít, sednout si a víte, kde jste a co si dáte. S Tomášem jsme se proto bavili, jak se takový koncept dělá a jak se vytváří komunita štamgastů kolem něj, protože obojí se v Mr Hot Dog určitě povedlo.

A Gabi a s Petrem z karlínské Etapy už jsme jeden podcast natáčeli - bylo to na začátku letošního roku (díl vyšel 9. ledna) a bavili jsme se o dojmech z otevírání Etapy. Poslouchat ho dnes je jako okénko zpátky do doby před Covidem a tím vším. Little did we know, co všechno se v roce 2020 stane.Ale už tenkrát bylo vidět, jak na Etapě Gabi a Péťovi záleží a jak dobře byli na její otevření připravení. Po roce, který byl cokoli jen ne nudný, se bavíme o tom, jak se s celou situací vyrovnali (samozřejmě že dobře, Etapa od svého otevření v podstatě jen vzkvétala), co pro ně bylo nejhezčí a co nejtěžší. (V obou případech to jsou lidi.) A jestli jim to celé stálo za to.Samozřejmě celý rozhovor opět vyzní strašně nedramaticky a hrozně pozitivně, což je vlastně asi to nejhezčí zakončení roku 2020, které jsme si mohli přát. Možná bychom z toho měli udělat tradici a každý rok zakončit rozhovorem s Gabi a s Petrem. Co myslítePřejeme vám příjemný poslech, krásné svátky a vše nejlepší do nového roku.  

Pokud bychom měli pražské podniky rozřadit mezi vítěze a poražené roku 2020, Kus koláče, který vlastně nikdy provoz bez koronaviru nezažil, by se jistě zařadil do té první skupiny. Každý podnik asi chce mít „frontu až za roh“, ale Kus koláče už takovou frontu v sobotu má, a to opravdu na rohu nesídlí. Ale skvělé koláče a další pečené dobroty, které jsou udělané poctivě (tj. hodně másla, hodně rumu), prostě v roce 2020 táhnou.A proto jsme zašli za Nikou, spoluzakladatelkou a spolumajitelkou Kusu koláče, abychom se pobavili o tom, jak se jí s tím úspěchem žije, zda už není unavená, zda si může vzít dovolenou a jaké má plány do budoucna. S Nikou se známe už dlouho - hned nás zaujala skvělým klientským servisem, když dělala v karlínské Esce, a rádi jsme se s ní bavili i dál, když z Esky odešla za svými osobními projekty. Mimo jiné jsme se ptali na následující:Zda s té fronty není nervózní a jaká panuje v sobotu ráno před otevřením v pekárně náladaCo ji nejvíc za 5 měsíců provozu překvapiloCo jí Kus koláče dal a naopak vzalZda si početná slovenská komunita v Praze nezaslouží víc slovenských pekáren a restauracíJak dlouho už neměla dovolenouCo dělá v neděli, což je jediný den v týdnu, kdy je Kus koláče uzavřenCo si dá k jídlu, když se nikdo nedívá

Řeknu vám, co je na Jackie Tranovi tak jedinečné - majitel kaváren Cafefin, Mazelab a Format Coffee dokáže rychle dotáhnout koncept kavárny do jisté míry dokonalosti… a pak ji v podstatě skoro opustit. Zatímco pro nás v Taste of Prague bylo rozšiřování týmu v podstatě pokaždé agónií („vždyť tak jako my to nikdo nikdy nebude umět!“), pro Jackieho je expanze v podstatě přirozeným procesem, aniž by utrpěla kvalita podniku, nebo to tak alespoň vypadá. Jackie je podepsán pod třemi známými kavárnami s výběrovou kávou v Praze, a to možná ani nevíte, že už ve 14 letech přesvědčil maminku, aby si po potravinách otevřela i gastro provoz. A měl pro něj i jméno - „Pho Vietnam“. Čímž nevědomky odstartoval celou vlnu pho a potažmo vietnamské kuchyně v Praze. A nyní mamince pomáhá i v rozjezdu nové - a poslední - restaurace v Prague. Jackie v rozhovoru říká, že jedním z důvodů, proč otevřel Mazelab je, že se chtěl dostat do výběru 30 pod 30 od časopisu Forbes. Vůbec nechápeme, proč tomu už dávno není.V rozhovoru se ptáme na spoustu věcí:Jak je z Mazelabem spokojený.Kde bere k novým kavárnám inspiraci.Kam za kávou nejraději cestuje.Proč vlastně nemá gastro provoz rád.Jak si s maminkou pomáhají navzájem v podnikání.Zda mu maminka radí a zda jí poslouchá, a naopak.Jak se změnil jeho přístup k podnikání, když se mu narodila dcera.Co dál po gastro provozech. Maloobchod?Co se mu na Čechách líbí nejvíc? A co mu naopak nejvíc schází z Vietnamu?A má nějakou kávovou „guilty pleasure“?

Během koronavirové krize jsme se všichni snažili zachránit místní restaurace a kavárny a celou gastroscénu, ale oblast hospitality takovou vlnu solidarity upřímně nikdy nezažila. Nikdo nepsal o tom, že chce zachránit místní hotel nebo průvodce. Bylo nám to vlastně trochu líto, protože to ukazovalo, jak špatně Pražané nahlížejí na oblast cestovního ruchu a hospitality. Přitom to není jen obor, který chce ze zmateného turisty vymáčknout poslední korunu, ale naopak oblast, která je tváří země vůči jejím návštěvníkům a která ji - ačkoli si to mnozí místní ani neuvědomují - často velmi úspěšně a příjemně reprezentuje. To, že lidé do Čech jezdí a často se i vracejí, je do jisté míry i potvrzením, jakou kvalitu místní hospitality má.Bohužel obecné povědomí Čechů o hospitality je nízké a veskrze negativní. Taxíky a směnárny. Proto se Babeta Schneiderová, bývalá CEO sítě hotelů a hostelů BoHo Hotels & Hostels (možná znáte Miss Sophie’s v Praze a v Olomouci nebo Czech Inn v Krymské), rozhodla založit iniciativu Hospitalidi, která se snaží toto povědomí o hospitality zvýšit a pohled na ně zlepšit. Původním cílem iniciativy bylo nalákat do oboru nové kádry, což byl pro obor hospitality v Čechách vždy problém, ale myslím si, že teď mají Hospitalidi nakročeno na víc.Něco bystě o Babetě měli vědět: je naprosto skvělá, vtipná, veselá a plná energie. Na svůj nízký věk má v hospitality neskutečné zkušenosti a přehled. Bavíme se o tom, co pro ni kvalitní služba znamená, zda má člověk hospitality v sobě, nebo se jí dá naučit, jak je na tom segment hospitality teď, na konci roku 2020, a zda je tento rok smrtelnou ranou, nebo příležitostí, které se dá využít. Bavíme se také o Babetině charitativním projektu vánočního běhání, do kterého se ještě můžete zapojit.No a Babeta i Honza se svěří se svými nejtrapnějšími okamžiky v životě a kupodivu se bavíme i o BDSM, nebo jak se tomu říká. Je to docela vtipný rozhovor a doufáme, že se vám bude líbit. 

Tento týden je hostem našeho podcastu Marek Pavala, zakladatel a spoluvlastník Camp Fuego, školy vaření na otevřeném ohni pod otevřeným nebem. Pro nás je jeho profil na Instagramu upřímně jeden z nejzábavnějších profilů na českém Instagramu vůbec - Marek dává super tipy a vůbec se nebojí vyjádřit svůj názor. Navíc jsme měli to štěstí se jeho kurzů vaření dvakrát zúčastnit a v obou případech to byla skvělá akce, kterou jsme si moc užili.No a v poslední době se Markova aktivita zaměřuje na jeho novou kuchařku, která bude o ohni, o mase, s recepty na jídlo i na koktejly, a která bude opravdu krásná. (Pokud byste ji rádi podpořili, určitě můžete, a to tady. S Markem se bavíme o jeho začátcích a účinkování v pořadu Masterchef, o influencerech a influencerství, o potkávání vlastních idolů, o soukromí v kempu, kde mu přespávají hosté, o jeho připravované kuchařce a o pravdě v televizi i na sociálních médiích… a o mnoho dalších věcech.

Však to znáte. Někdo si vás dá do vyhledávače a první čtyři stránky jsou vlastně o vašem tátovi. Cože? Že to neznáte? No František Cipro ml., vedoucí Prague City Tourism, společnosti, kterou možná znáte pod jejím dřívějším názvem Pražská informační služba, to zná moc dobře - jeho otec byla dlouholetým kapitánem a pak i trenérem pražské Slavie, nejlepšího klubu na světě. (Dobrá, tuhle část píše Honza a je tak trochu zaujatý.)Ale František je introvert a nezájmu médií si vlastně užívá. (A fanouškem Slavie vzhledem k rodinné tradici je.) Do vedení Prague City Tourism, vlastně organizace, která má za magistrát na starosti řízení a propagaci cestovního ruchu v Praze, nastoupil v dubnu letošního roku. Tomu říkáme načasování. Ale v magistrátu už strávil předchozích 15 let, kdy se v české metropoli staral o kulturu.Bavili jsme se o cestovní ruchu v Praze. Je to tak široké téma, že se snad ani nedá pořádně pojmout. Dá se cestovní ruch vůbec nějak řídit? Nebo to vše určuje trh a my se jen na tom splašeném koni snažíme zuby nehty udržet? A může Praha něco dělat s taxikáři? Směnárnami? AirBnB? Má na to nějaké páky?- Na to jsme se Františka Cipra zeptali, a nejen na to. Tady jsou některé další otázky:Jak se vůbec člověk stane šéfem Prague City Tourism.- Zažil František někdy zažil krizovější rok?- Jak se mu poslouchá, když slyší, jak si lidi užívají Prahu bez turistů?- Dokáže český turista nahradit toho zahraničního?- V čem je domácí turista lepší než zahraniční?- Chce se někdo vůbec „vracet se k normálu“?- A jak by měl vypadat ten „nový normál“?- Pokud se budeme snažit ulevit od turistů historickému centru, stojí o tyto turisty vůbec ostatní části Prahy?- Dá se regulovat sortiment zboží obchodů lemujících Karlovu ulici?- Má Praha možnost určovat legislativu, kterou se cestovní ruch řídí?- Nemůžeme si za to všechno tak trochu sami?- Co může Praha udělat, aby místní viděli turismus jako vizitku města, jako svého velvyslance, ne jako přítěž?- Co bych s tím jako jednotlivec mohl udělat já?

Když Anička Grosmanová, alias Foodpioneer, vyhrála v soutěži Food blog roku 2020 v kategorii “Objev roku”, museli jsme se trochu zasmát. Anička totiž o jídle a všem kolem něj bloguje už asi tam 10 let. Ale teprve za karantény si široké publikum všimlo toho zaujetí a nadšení pro vše kolem jídla, surovin a potravin, které jsme u Aničky celé ty roky viděli. A jak to, že jsme to viděli tak dlouho? No to je jednoduché - Anička s námi spoustu let pracovala v rámci Taste of Prague. A když se teď potkáme s ostatními členy týmu, vždy se nakonec debata stočí k tomu, že “Anička jede bomby.” A pokud jste viděli její foto reportáže z českých farem a sádek, dáte nám zapravdu. Už když s námi Anička pracovala, byla naším expertem přes jídlo. Anička věděla, jaké tukové krytí mělo přeštické prase v roce 1954 a znala všechny farmáře na farmářských trzích osobně, mimo jiné také proto, že na trzích dlouho prodávala dva své výrobky, které možná dost dobře znáte - vývary Silák a bezovou limonádu Divoženka. Ano, i za tím stojí Anička. Takže objev roku? To sotva. S Aničkou jsme se sešli ve dvoře zavřené Bokovky a asi tři čtvrtě hodiny jsme si povídali o všem možném, třeba o těchto tématech:- Co teď konkrétně dělá a jak se k tomu dostala?- Jak s blogováním o jídle vůbec začala?- Jak by definovala “lokální” potravinu?- Je české jídlo vůbec české, když se ho české ruce poprvé dotknout až na trhu nebo doma?- Je pracovní síla z Východu na českých farmách fenomén, ze kterého mají prospěch všichni, nebo tam někdo někoho zneužívá?- Bere pracovní síla z ciziny Čechům práci? Dělali by Češi na farmě za takový plat?- Proč odpověděla na náš inzerát, když jsme hledali lidi do Taste of Prague?- Jaké měla o prohlídkách z Taste of Prague představy a jaká byla realita? Co se u nás naučila? - Jak stíhá fotit reportáže z farem a zároveň se starat o malou Emičku?- Jaké má plány do budoucna?- A co si dá k jídlu, když se nikdo nedívá?    

Nahrávat podcasty je teď vzhledem ke karanténě poměrně složité, tak jsme si řekli, že tentokrát vyzkoušíme něco jiného. Tak se k nám přes Zoom připojili naši kamarádi Lukáš Hejlík, Gabi a Petr z PG Foodies a Adam, alias Taste of Red (uvidíme se u soudu, Adame!) a trochu jsme si pokecali o věcech vážných i nevážných. Rozebrali jsme třeba tato témata:- jak se pandemie dotkla jejich práce- zda na pandemii vidí něco pozitivního- zahrnutí 10% dýška na účet z restaurací - ano, nebo ne?- arogance konceptu- instantní káva: ano, nebo ne?- tři nejlepší snacky k televizi nebo k Netflixu- a tři nejlepší čokoládové tyčinky.Takhle jsme nahrávali úplně poprvé, tak občas omluvte horší kvalitu zvuku, ale snad to půjde. Do příště to určitě zlepšíme. Tohle je opravdu jenom experiment, tak nám dejte vědět, jestli se vám takovýto formát líbí, a pokud ano, co bychom měli v Katovně příště rozebrat!Přejeme příjemný poslech!