Taste of Prague Podcast

Pokud by tento podcast nahrával David Letterman, asi by napsal, že „mého dalšího hosta není potřeba představovat“ - v Česku asi neexistuje nikdo pod 40, kdo by Lukáše Hejlíka neznal. Známý herec, který se stal také svého druhu food bloggerem, je v našich končinách nepřehlédnutelný. Jeho přerod z veskrze televizního herce na jednoho z mála food influencerů u nás, jehož názor může podnik „udělat“ nebo naopak pohřbít, je naprosto fascinující. A celé to začalo prostě tak, že Lukáš v jedné televizní roli tak trochu vyhořel.Ale tento přerod - a koneckonců I konečný úspěch jeho projektu, Gastromapy Lukáše Hejlíka, je ve skutečnosti plodem několika let nepřetržité pile a tvrdé práce. Pokud sledujete jeho stories na Instagramu, musí vás stejně jako nasty napadnout, zda Lukáš někdy vůbec spí. (Říká, že best hodin denně, ale tomu se zdráháme uvěřit.) Na svých cestách po celé republice za představeními pro školy i pro dospělé, si vždy našel čas vyzkoušet nové restaurace, kavárny i bary ve všechny zákoutích Česka, dokázal sepsat a vydat dvě knížky, vydat mobilní aplikaci a stát se slavným nejenom tím, že hraje, ale také tím, že jí.Koronavirová pandemie sice vydala jeho představením, výletům a večeřím ráznou (a my doufáme že dočasnou) stopku, isle zároveň nam umožnila na trochu se zastavit a zamyslet se, jak Lukáš ovlivnil místní gastroscénu, a co bude dál. A o tom je tento podcast především.

It’s been a while since we last recorded an English podcast, but the wait is over. We did abandon the English podcast a bit simply because with the travel bans and the pandemic that had a devastating effect on world travel, we thought we’d take it all back home a bit and focus more on our local audience. But then again, we have made so many friends over the years when we ran our food tours, many of which were repeated travelers to Prague, that we thought we should record a few episodes again, just to keep in touch.And we’re starting with Jen, the face behind the Dream Prague videos. Jen’s videos are easy to describe: as a US expat who’s lived in Prague for 8 years, she simply compares the Czech and US culture and the realities of every-day life on both sides of the ocean. Her videos are observational, super insightful and fun. Originally, her videos were targeted at new expats in Prague, making their lives a bit easier and the learning curve a bit shorter. But in the process, she’s built quite a following among the Czechs, too, who have found her videos fun and her angle an interesting take on all things Czech.What is interesting is that our food tours really did the same thing: we were explaining the Czechs, their present, culture and every-day life to foreign visitors, mostly from the US, but through the lens of food and the food culture. So that is why we found Jen’s videos so refreshing - she does explain many of the things we explain on the tours, but while we did it as locals, she does it as an expat, and on rare occasions her take on things is a bit different than ours, simply due to the different backgrounds. So we just had to meet and chat to settle these things out, right? Here’s a few topics we’re discussing:When did she and her husband arrive in Prague and why? What’s been the hardest thing to adjust to in Czechia?What’s the one thing she misses the most from the US?Would she ever consider getting Czech citizenship?When did she decide to start recording YouTube videos and what was the original idea?How does she tackle the problem of having two different audiences at the same time?Is there anything she finds difficult explaining, either to her US audience when it comes to Czech reality, or vice versa?Is having a YouTube channel like hers a viable business? Does it generate enough income? And how? What does Jen eat when no-one’s looking?    We hope you enjoy the show!

Pokud jste v posledních letech nežili někde ve skále v odloučení, Matouše Petráně není vůbec potřeba představovat, jde totiž o jednoho z matadorů pražské gastroscény. Pochází z rodiny restauratérů (jeho tatínek byla také vedoucím provozovny RaJ) a “na plac” poprvé vlétl ještě před pádem komunistického režimu. Pak se proslavil jako provozní vedoucí restaurace Como v Jaltě, kdy začal být i aktivní na českých sociálních sítích, a svou popularitu přetavil v pořádání gastroseminářů pro širokou veřejnost, kterých hojně využívali jiní profesionálové v oboru. No ale většina z vás ho určitě zná jako zakladatele a de facto tvář jedné z prvních a z nejslavnějších specializovaných burgráren v Praze, Dish Fine Burger Bistro.Matouš je na rozhovor skvělý - nic neskrývá, všechno vám řekne a není nijak spjatý s nějakou filozofií, naopak si i od vlastního konceptu udržuje rozumný odstup a vidí jej realisticky.Tady je pár témat, o kterých jsme se s Matoušem bavili.- Do jaké cenové kategorie by Dish v systému RaJ spadal?- Má komunistický systém stravování i dnes dopad na to, jak lidé vnímají kvalitu restaurace a jídla?- Jak vznikal koncept Dishe a jak dlouho trval proces od definice konceptu po otevření restaurace?- Proč se Dishi od začátku tak dařilo? A co bylo na otevření Dishe to nejtěžší? A co je na provozování Dishe nejtěžší teď?- Co měl Matouš v úmyslu otevřít původně?- Jak dlouho trvá proces tvorby burgeru, který má jít na menu? Kolik lidí jej ochutnává a kdo rozhoduje?- Plánuje někdy rozjet franšízy? A pokud ne, proč?- Jak se dívá na recenze na internetu? Reaguje na ně?- Jaký opravdový vliv mají “influenceři”? Nabízejí nějakou reálnou konverzi? - Co je Matoušova guilty pleasure? Co si dává, když se nikdo nedívá?

Pokud žijete v Praze a o jídlo se zajímáte alespoň trošičku, jméno Juliana, alias Julka, alias Maškrtnica pro vás nebude žádnou neznámou. Je až k nevíře, u čeho všeho byla: byla jednou z prvních „Scukařek“, tj. přispěvatelek recenzí na web Scuk, společně s Martinem „Cuketkou“ a s Míšou Gregorovou stáli u zrodu projektu kváskové mapy a webu Pečem pecen, kde dodnes pomáhá amatérským, domácím pekařům s přípravou skvělého chleba. Je taky moderátorkou pořadu Ve vlastní šťávě na Rádiu Wave, kam si zve zajímavé hosty z oblasti gastronomie.Především je ale známá jako pekařka - když se otevíralo chlebíčkové bistro Sisters (ještě pod vedením Hanky Michopulu), chleba na chlebíčky pekla právě Julka. Pak se proslavila koblihami s vanilkovým krémem jako pekařka v Maso a kobliha. No a pak pomáhala rozjíždět pekařský provoz v kavárně Super Tramp Coffee. Zároveň je nebo byla konzultantkou mnoha rukodělných pekáren, vede několik pekařských kurzů a v neposlední řadě skvěle peče na zakázku nebo jen tak, pro rodinu a přátele, a píše o tom všem blog a dává výsledky svého snažení na instagram. A k tomu všemu se stará o dvě malé děti.To všechno je hezké, ale nijak to nevypovídá o tom hlavním, co byste o Julie měli vědět: že je naprosto skvělá. Je chytrá, neskutečně pracovitá a vyniká až stoickým nadhledem a empatií. Zároveň je bezprostřední, vtipná a na nic si nehraje. Prostě takovou kamarádku, která vám navíc občas přinese něco dobrého, by chtěl každý. Mám pocit, že z toho rozhovoru je to hodně cítit, a mám z toho velkou radost. Doufám, že se vám rozhovor bude líbit.Tady je pár témat, o kterých jsme se s Julkou bavili.- První věc, kterou Julka upekla?- Je české pečení nějak specifické?- Je něco, co Julce v pečení vyloženě nejde?- Jak velkou část pekařského „umu“ tvoří zkušenost?- Co vedlo k projektu Pečem pecen a kvásková mapa?- Jak to funguje nyní? Má to nějakou monetizaci? Nějaké success stories?- Existuje v pečení něco jako fake news?- Co trendy v pečení? Má Julka nějaký, který ji třeba otravuje?- Když se divá zpětně na vývoj pečení v ČR/ Praze, dosáhli jsme takového rozvoje, který třeba před pěti lety předpokládala?- Je těžké dnes s pekárnou prorazit?- Chtěla by Julka vlastní pekárnu?- Kupuje si vůbec chleba? A nejsou v pekárnách z Julky vyděšení, když ji vidí ve dveřích?

Pokud se alespoň trochu zajímáte o fotografii, jméno Benedikt Renč pro vás nebude žádnou neznámou. Co si budeme povídat - pokud si v novinovém stánku vezmete do ruky jakýkoli kvalitní časopis o módě, o stylu nebo jiný volnočasový titul, kde je alespoň jeden rozhovor se známou osobností, Benedikt tam s velkou pravděpodobností pár fotek mít bude. Je to prostě jeden z nejznámějších fotografů dneška, který fotí známé osobnosti, známé modelky a slavnou módu.Abyste pochopili Benedikta a proč jsme si ho vybrali k rozhovoru, měli byste vědět dvě věci. Zaprvé, už se s ním nějakou dobu tak trochu známe. Před lety Zuzka vybírala něco v obchodě s oblečením pro děti, když k ní Benedikt přišel a řekl „vy děláte ty krásný fotky jídla na Instagramu, že jo?“ Naposledy nám tuhle lichotku zopakoval po našem návratu z Toskánska a od té doby Zuzce na jakoukoli kritiku mého fotografování odpovídám něco v tom smyslu, že „co si to dovoluje kritizovat nejoblíbenějšího fotografa Benedikta Renče.“ Prostě je dobrej s lidma a vůbec mu nedělá problém někoho pochválit.Zadruhé, asi před týdnem mě (tady Honza, čau) Benedikt fotil do jednoho časopisu. (Proč? O tom asi příště.) Se Zuzkou jsme si už pár foceními pro česká periodika prošli a většinou to po hodině martyria skončilo protočením panenek a rezignací. Jednou nám třeba jeden pán přinesl velkou vařečku a hlásnou troubu, jako aby bylo jasný, co děláme. (Pamatuju si, jak svou kvalitu potvrzoval větou „Přece nedělám pro Mladou Frontu!“ Dělal pro Lidovky.) Podruhé nás paní fotila v kavárně a přinesla si tolik světel, že málem vyhodila pojistky a všem tam na hodinu udělala z života menší peklíčko. My tam pak raději půl roku nešli.Focení s Benediktem bylo hotovo za cca 5 minut a bylo to moc fajn. Na výsledné fotce sice vypadám, že chci někoho zabít pouhou silou myšlenky, ale jak mi řekl stylista Filip Vaněk, „to chceš“. Bylo to prostě fajn, bylo to rychlý, nijak mě to neobtěžovalo, a výsledek je vzhledem k zadání super.A to mě přimělo ptát se - co je na fotografovi nejdůležitější? Co definuje skvělého fotografa? Kdybych byl klient, vzal bych si fotografa, který problémy odstraňuje, nebo přidělává? A pro koho pracuje? Pro redakci, nebo pro subjekt, který fotí? Musel jsem si o tom s Benediktem pomluvit a jsem moc rád, že moje pozvání k rozhovoru přijal. (Chtěl pak za mě v kavárně zaplatit, což mě rozesmálo. Prostě je s lidma dobrej.)- Tady je pár témat, o kterých jsme se bavili:- Co dělá dobrého fotografa? Je to jenom technická znalost? Nebo něco jiného?- Je dnes těžší probojovat se do špičky a získávat zakázky než dřív? Nebo naopak díky Instagramu a internetu jednodušší?- Musí se člověk jako skvělý fotograf narodit, nebo se to může naučit?- Sleduje Benedikt, jak lidi fotí na Instagramu? Sleduje trendy?- Nevadí mu dostupnost technologií a skutečnost, že dnes je fotografem skoro každý?- Nezkreslují mladí fotografové trh tím, že pracují jen za příslib „zviditelnění“ nebo jinak pod cenou?- Sleduje technologický vývoj ve fotografii? Zajímá ho to? Dívá se na servery o nových fotoaparátech, objektivech?- Kupuje si vlastní foťáky, nebo slavní fotografové techniku dostávají?- Jak funguje takové focení ve studiu?- Upravuje si pak vlastní fotky? Jak dlouho mu to trvá?- Jakou největší chybu dělají lidé, kteří se jdou fotit, ale nejsou to profesionálové?- Má mimo fotografie nějaký koníček?- A když fotí rodinu, bere si stejný foťák jako na zakázky?- A co si dá k jídlu, když se nikdo nedívá?

Není asi žádným tajemstvím, že nám ve vinohradském Výčepu hodně chutná. Byla to pro nás otvíračka roku 2018 a stále je to restaurace, kterou doporučujeme mezi prvními. (Například David Böhm, majitel nedalekého El Camino Tapas Restaurant, se kterým jsme také natočili jeden z našich podcastů, do Výčepu posílá každého Španěla, který si chce ochutnat moderní českou kuchyni.) Dlouho jsme si v Praze přáli skvělý český gastropub a Výčep naše přání do posledního vyplnil.No a v čele Výčepu stojí Jirka Hrachový, šéfkuchař, který možná neohromí velkými jmény v životopise, ale který má jasnou vizi, neváhá pro její naplnění velmi tvrdě pracovat, neustále se snaží zlepšovat a má velké plány do budoucna. Zároveň ale vede kuchyni, ze které alespoň podle našeho pohledu zvenčí neodcházejí nespokojení kuchaři za lepším. A vše co dělá, dokáže jasně pojmenovat a vysvětlit tak, aby to dávalo hlavu a patu.Když si to totiž vezmete kolem a kolem, v Praze je jen málo restaurací s konceptem, který by byl dotažený do konce tak, jak to mají ve Výčepu. A přitom to nepůsobí jako rozhodnutí marketingového oddělení někde z kanceláře, ale jako organický koncept z hlavy lidí, kteří jej denně realizují. A proto podle nás funguje.Tady je pár témat, o kterých jsme se bavili:- Jak Výčep vůbec vznikl?- Není název “Výčep” pro restauraci tak trochu nevýhodou? Nevyvolává u hostů zavádějící nebo nesprávná očekávání?- Jak moc je Výčep propojen s Nejen bistrem? Proč mají stejné nebo podobné dezerty?- Kdo je pro Jirku v kuchyni vzorem? Učil nebo učí se u někoho vařit?- Kdo přišel na nápad pouštět v restauraci valašskou a moravskou folklorní hudbu?- A kým se inspiroval při tvorbě vlastních macerovaným panáků?- Ve Výčepu se téměř nepoužívají polotovary, restaurace si dělá vše vlastní a používá jen naprosto základní ingredience. Dává to smysl finančně, nebo je to luxus, který si prostě ve Výčepu chtějí nebo mohou dovolit?- A co si Jirka dá k jídlu, když se nikdo nedívá? Má nějakou guilty pleasure?

Nejdřív přiznání: S Nilou máme na sociálních médiích placenou spolupráci. Tento podcast to podle nás nijak neovlivnilo, ale je asi fér to napsat. Takže tak.Je škoda, že podcast nepřenáší i video: rozhovor jsme natáčeli u Evy a Pavla doma v kuchyni a jejich byt je ztělesněním toho, co představuje i Nila, multibrandový obchod s krásnými věcmi do bytu i na sebe, které jsou vyrobeny eticky a v souladu s filozofií udržitelnosti: na krásném stole z masivu byl položen příjemný lněný ubrus, na něm mísa s čerstvými jahodami a druhá s koláčky a do krásných tenkostěnných hrníčků se nalévala moc dobrá filtrovaná káva z krásné konvičky. Nevím, zda to bude možné, ale pokud bych mohl každý podcast nahrávat u Evy a Pavla v kuchyni, vůbec bych se nezlobil.S Evou a s Pavlem se nám povídalo dobře, protože jejich životní příběh je podobný našemu - Eva také odešla z advokacie (Pavel už odešel předtím) a začala pracovat na projektu, který do jisté míry předběhl svou dobu. No a Nila se pak rozrostla natolik, že se jí nyní na plný úvazek věnuje i Petr, i když původně to takhle v plánu nebylo. Nyní mají tým 40 lidí a obchody ve dvou pražských čtvrtích a snad někdy přibude i třetí.Pokud se tedy chcete dozvědět, jako to je, pracovat s životním partnerem na projektu, který se Vám rozroste pod rukama, a zároveň se práci snažíte propojit s vášní pro cestování a s péčí o děti, tenhle podcast je přímo pro vás. Ptali jsme se na všechno možné, včetně následujících témat:Tady jsou některá další témata, o kterých jsme se bavili:- Co na odchod Evy a Pavla z advokacie a na vybudování "krámku" řekli nejbližší?- Co je na provozování Nily to nejtěžší a co Evě a Pavlovi naopak přináší tu největší radost?- Jak vypadá jejich pracovní den a jak často musejí být v obchodě?- Jaké to je, pracovat spolu? Baví se Eva s Pavlem i o něčem jiném než o dětech a o práci?- Nebylo by jednodušší otevřít si Nilu někde v Berlíně nebo v jiné evropské metropoli?- Co by Eva s Pavlem doporučili českým designérům, kteří chtějí mít své výrobky v Nile?- Chystá Nila svou vlastní značku?- Jak nakupují zboží? Jsou veletrhy stále pevnou součástí nákupčího procesu, nebo se vše dnes zvládne online?- Jak často a kam Eva s Pavlem a s dětmi cestují? Ovlivňuje Nila výběr destinací?- Jaké zkušenosti mají s výměnou bytů?- Jak se jejich cestování změnilo, když teď mají děti?- Existují nějaké "guilty pleasures" v designu? A pokud ano, mají nějaké doma?

Vždy, když něco píšeme o Kristíně, Zuzka mi říká, ať hlavně pořád nezmiňuju, jak je mladá. Ale ono je to těžké. Já v 19 letech sotva věděl, na jakou vejšku chci, a co bude dál, to už jsem netušil vůbec. Kristína za stejnou dobu stačila vydat kuchařku, které se prodalo 13 tisíc kusů (!), má skoro 120 tisíc sledujících na Instagramu, vyhrála televizní soutěž Masterchef a dostala se do výběru 30 pod 30 od českého Forbesu. A taky byla na stáži ve vynikajících restauracích a jedla v několika třímichelinkách. A ve svých 19 letech říká, že se poprvé dostala do situace, kdy v podstatě nemá žádný jasný plán do budoucna. Vítej v mém světě, Kristíno.Na rozhovor jsme se potkali v kavárně Tout va Bien (proto ta Norah Jones na pozadí) a povídali jsme si o jejím nadcházejícím roce v Londýně na prestižní (a pekelně drahé) kuchařské škole Le Cordon Bleu. Bavili jsme se také o jejím pracovním vytížení a o tom, zda její rok v Londýně, kde ji narozdíl od Prahy nikdo nezná, nebude tak trochu odpočinkem a vysvobozením. Když jsem se totiž na rozhovor připravoval (ano, možná je to při poslechu našich podcastů k nevíře, ale já se na ně tak trochu připravuji), první věc, která mě zarazila, je jak moc toho Kristina stihne. Já osobně bych už měl asi třetí infarkt, ale Kristina to zvládá očividně na jedničku.Co vás na Kristině hned zarazí je, jak cílevědomá a zorganizovaná je (a to myslím jako velký kompliment) a jak to má v hlavě srovnané. Který jiný "influencer" by vám řekl, že doufá, že časem Instagram předá někomu jinému a přestane se mu věnovat? Že chce být rok na škole, pak zkusit to "peklo" práce v nějaké profesionální kuchyni... a pak se uvidí? A že neví, jestli její restaurace - pokud si jednou vlastí restauraci otevře - bude v Čechách, nebo někde v zahraničí? Kristina je prostě super a my se na její další cestu a dobrodružství po její životní dráze moc těšíme.Tady jsou některá další témata, o kterých jsme se bavili:- Jak vůbec začala její kariéra na sociálních médiích a kdy s tím vším začala?- Jak velký je její tým?- Kolik smluvních povinností má vítěz soutěže Masterchef?- Proč si jako další krok ve své kariéře vybrala školu Le Cordon Bleu?- Kde jí naposledy nejvíce chutnalo?- Je pro ni její nízký věk výhodou, či nevýhodou?- A nebylo by to všechno jednodušší, kdyby byla kluk? Nebo naopak?- Co si dá k jídlu, když se nikdo nedívá?

Pokud se alespoň trochu orientujete ve světě výběrové kávy, Jardu Tučka snad ani není potřeba představovat. Jako spoluzakladatel a spoluvlastník společnosti Doubleshot spoluutvářel pražskou a potažmo českou scénu výběrové kávy a otevřel první vlajkovou loď vývěrové kávy v Praze, karlínský Můj šálek kávy, kterou následoval asi nejvytíženější espresso bar ve Střední Evropě, holešovický espresso bar Alza Café, a pak Kavárnu Místo v Bubenči.S Jardou jsme už jednou rozhovor dělali. Bylo to před pěti lety a můžete si jej přečíst tady. Proto jsme trochu vycházeli z něj a ptali jsme se, co se za těch posledních pět let změnilo jak na pražské scéně výběrové kávy, tak v Jardově osobním životě. Jarda je skvělý v tom, že na každou otázku odpoví velmi otevřeně a informovaně, takže nám osobně se tenhle rozhovor moc líbil. Tady je pár otázek, na které jsme se Jardy ptali:- jak se změnila dynamika práce s životní partnerkou, když se jim narodily dvě děti?- změnila se za posledních pět let obchodní činnost Doubleshotu?- jak se změnila scéna výběrové kávy? Je dobrá káva pořád sexy, nebo je již standardem?- chybí Jardovi na pražské kávové scéně něco? Nebo může naopak jít Praha jiným městům příkladem?- jaká je situace na straně pěstování kávy? Je dobré kávy pořád dost? Přibývá jí, nebo naopak ubývá?- poslední kavárnou od Doubleshotu je Místo. Chystá Doubleshot další expanzi? Je pro ni vhodná doba?- co brzdí pražskou kávovou scénu nejvíc? Brzdí ji vůbec něco?- již několik let mluvíme ve světě výběrové kávy o třetí vlně. Nazrála doba na vlnu čtvrtou? Jak by měla vypadat?- co by měla nová kavárna nabízet navíc? Stačí mít dobrou kávu a dobré pečení?- co by pražským kavárnám pomohlo nejvíc? Zvýšení ceny kávy? A není za relativně nízkou cenu výběrové kávy v Čechách zodpovědný hlavně Doubleshot?- co svět komoditní kávy? Neohrožuje svět kávy výběrové lepší cenou, přístupností? Zvyšuje se její kvalita?- no a klasicky co si dá k jídlu, když se nikdo nedívá?

Asi jako spousta lidí se Karolína Fourová, food bloggerka a výživová odbornice známá pod jménem Karolina Four, ke své profesi dostala tak trochu náhodou, když se přihlásila na studijní obor výživy a potravin na ČZU, na školu se dostala a pak zjistila, že je to vlastně studium chemie. A ke své "práci" přistupuje věděcky i nyní, když na svém blogu zveřejňuje zdravé recepty a příspěvky o zdravém stravování nebo když na Instagramu vyvrací škodlivé výživové mýty nebo zavádějící označování potravin.A to je na Karolíně to nejlepší - ačkoli by to sama takto asi neřekla, svou osvětovou práci na internetu považuje za poslání, ke kterému přistupuje na dnešní poměry až s nezvykle vysokým etickým a morálním standardem. To jí na druhou stranu znemožňuje vlastní profil výrazněji monetizovat, jelikož nechce svou práci a nezávislost nijak narušit obchodními zájmy, takže musí chodit i do práce ve velkém vydavatelství tištěných periodik. Zároveň je ale jasné, že její srdce je trochu někde jinde.Pro spoustu lidí je výživa a správné stravování velkým, někdy i životním tématem. Protože je skvělé, že tu máme lidi jako je Karolína, kteří se snaží jednoduchou a srozumitelnou formou vyvracet zavádějící informace v PR článcích a v marketingových materiálech velkých i malých firem a zároveň uvádí na pravou míru mýty, které se po internetu šíří jako oheň v prérii.S Karolínou jsme se nebavili moc o jednotlivých dietách, nechtěli jsme od ní výživové rady. Spíš jsme celé téma pojali trochu obecněji a podívali se na tematiku veřejné debaty o správné výživě, která probíhá online i v reálném životě, s odstupem. Probírali jsme mimo jiné tato témata:- Jak velká část výživového poradenství na internetu se zakládá na skutečných datech a výzkumu a jak velká část je v podstatě nesmysl?- Nebude si někdy chtít otevřít vlastní výživovou poradnu?- Měla by být profese "výživového poradce" nějak státem regulována?- Kolik dostává Karolína denně zpráv s žádostí o radu v oblasti výživy a na kolik jich odpovídá?- Zlepšilo se za poslední dobu povědomí veřejnosti o tom, co je kvalitní a co naopak nekvalitní výživa?- Měly by být základy správné výživy součástí školských osnov?- Jak se za poslední dobu změnila kvalita potravin? Jíme nyní lépe než v minulosti?- Měla by být na nekvalitních nebo na zdraví škodlivých potravinách varování stejně jako na cigaretách?- Jak se Karolína dívá na "éčka" a na glutamáty? Jsou všechna "éčka" špatná?- Prošla by dnes ještě reklama na Nutellu se Štěpánkou Hilgertovou?- Kdo dlouhodobě drží nejrůznější diety a proč to dělá?- O čem bude její knížka, která vyjde v říjnu?- Které dietní pravidlo Karolína často porušuje, když se nikdo nedívá?

Když na konci listopadu 2019 otevřel El Camino Tapas Restaurant, byla to pro mnohé otvíračka roku. Ale ti, kteří se do předchůdce El Camina, restaurace Medité v Mariánských lázních, vypravili již dříve, věděli, že David Böhm, majitel, šéf placu i kuchyně v jednom a do velké míry i tvář podniku, neponechá nic náhodě ani v Praze. A v podstatě plná restaurace od prvních dnů po otevření tomu byla jenom důkazem.V El Camino totiž nejde jen o jídlo, které je vynikající, ale zejména o jeho prezentaci a o servis, který David Böhm umí opravdu skvěle. Každý chod, každé jídlo je vysvětleno do největších podrobností, včetně historického výkladu. Navíc je napárováno s vynikajícím vínem, o kterém vám David dokáže básnit dlouhé minuty. Pokud se o vás stará, máte pocit, že jiný stůl v restauraci neexistuje.Je takováto úroveň hospitality něčím, co má člověk v krvi, nebo se jí dá naučit? Zejména na to jsme se Davida při natáčení podcastu zeptali. Bavili jsme se v El Caminu po skončení obědů skoro hodinu a stihli jsme toho docela hodně:- jak se mu v Praze podniká a jak přežil karanténu?- jaký je rozdíl mezi gastro podnikáním v Praze a v Mariánských lázních?- zda se změnila jeho klientela a jak?- ovlivnila jeho práci skutečnost, že je již 4. generací v rodině, která se vždy pohybovala v prostředí restaurací a hotelů? Dá se dobrému servisu naučit, nebo to musí mít člověk v sobě od narození?- navazuje na tradice první republiky, nebo se v Praze snaží ukázat španělský styl servisu?- ke španělské kuchyni ho přivedl silný zážitek ze španělského venkova. Dá se takový prožitek zažít i na venkově českém nebo moravském?- již dvacet let se snaží lidem poskytovat ten nejlepší servis. Jak se brání vyhoření?- jídla ze španělské kuchyně doplňuje podrobným, často historickým výkladem. Dá se podobný přístup uplatnit i v české kuchyni?- jak jeho podnikání změnil internet? Považuje "demokratizaci" hodnocení restaurací za věc dobrou, nebo špatnou?- co se vaří u Böhmů doma?- a co je jeho "guilty pleasure"?Přejeme příjemný poslech!

Možná nám nebudete věřit, ale letní výlet do Toskánska jsme si plánovali už minulý rok. Ale pak přišla korona a chvíli to vypadalo, že se letos nepodíváme vůbec nikam. No ale nakonec jsme přesně kolem data, kdy došlo k uvolnění hranic v rámci EU, dostali pozvání do Toskánska od Zdenky a Martina, se kterými si už nějakou dobu dopisujeme přes Instagram a kteří s námi před pár týdny udělali super rozhovor přes Instagram (podívejte se sem). Vzhledem k situaci měli u sebe ve vile volno, tak jsme mohli na týden přijet, a nebudeme vám lhát - bylo to opravdu perfektní. Ještě o tom napíšeme článek, tak se za pár dní podívejte na blog. Bude tam hodně tipů.Podcast jsme natočili poslední večer našeho pobytu na dvorku vilky, kde Zdenka a Maťo žijí a odkud provozují Sí Toskánsko, malou cestovní agenturu, která v Toskánsku zprostředkovává bydlení a zážitky nejrůznějšího druhu, které se však točí zejména kolem dobrého jídla a pití. Aby taky ne, Martin je známý šéfkuchař a jako jeden z porotců slovenské verze soutěže Masterchef svého druhu celebrita, která prožila a provařila 11 let v top kuchyních v Londýně, a Zdenka je zakladatelka Sí Toskánsko (Maťo se podle svých slov do projektu "přiženil"), která sama jídlo miluje a věnuje mu spoustu času. Podle vlastních slov je Zdenka ta, která tráví večery nad maily, zatímco Maťo díky své otevřené povaze převzal roli "animátora".Tento díl podcastu je hodně improvizovaný a je slyšet, že jsme už hodně uvolnění (třeba na konci se k nám přidá Zuzka, ačkoli nemá mikrofon), ale přesto probereme spoustu zajímavých témat, např:- jak Sí Toskánsko vzniklo- jakým způsobem se změnilo, když se do něj "přiženil" Maťo- Zdenka napsala o Toskánsku fantastického průvodce, tak se ptáme, jak dlouho trvalo načerpat všechny ty znalosti a jak k získávání takových znalostí vůbec přistupuje- nejlepší věc na našem pobytu byly návštěvy vinařů, farmářů a malých vesnických restaurací, které bychom sami nikdy nenašli. Ptáme se proto, jak se navazují takovéto dodavatelské vztahy a kdy přerůstají v osobní přátelství.- lehce se dotkneme toho, jak se jejich podnikání dotkla koronavirová krize, a jak na ni reagovali.- bylo by možné takovýto agroturismus provozovat v Čechách, na Moravě nebo na Slovensku?- co je pro ně na hospitality to nejdůležitější?- co o Zdence a Maťovi určitě nevíme?Pokud tedy o výletu do Toskánska alespoň trochu uvažujete, určitě se na Sí Toskánsko podívejte. A pokud si nevyberete bydlení ani zážitek, určitě si minimálně kupte průvodce, který Zdenka napsala. Jelikož průvodce píšeme sami, víme, co všechno to obnáší, a můžeme upřímně říct, že ten průvodce je fakt skvělý.No a pokud máte čase chuť, Maťo bude mít brzo pop-up v Praze, konkrétně v restauraci na Salabce, kde přebírá kuchyni večer 22. července. My tam určitě budeme.Přejeme příjemný poslech!

Vítáme Vás u osmého dílu našeho podcastu v češtině. Tentokrát byl naším hostem Jan Čeřovský, který o vínech píše již přes 10 let. Tématem jsou dogmata ve vinařství, naturální vína a jak se víno v Čechách a na Moravě a lidé kolem něj za posledních pár let změnili.Pokud se nějakou dobu pohybujete ve světě vína a žijete v Čechách, jméno Jan Čeřovský Vám nebude neznámé. Nezávislý autor, který o víně psal pro Hospodářské noviny a nyní například pro českou mutaci časopisu Forbes, se vínům věnuje již téměř dvě dekády a v roce 2007 si založil blog o víně Jižní svah, kam píše svoje postřehy, recenze a další články o víně a o gastroprůmyslu. Pokud máte rádi víno a jeho blog nečtete, měli byste okamžitě začít. A rovnou Honzovi přispět na jeho provoz, protože si podporu za to, co dělá, určitě zaslouží.Honzu jsme si do podcastu pozvali, protože na rozdíl od mnoha jiných, kteří se vínem zabývají, není zatížen nějakou konkrétní filozofií ani v něm nemá žádný komerční zájem. Jeho názory jsou objektivní a v zásadě nestranné. A to je dnes vzácnější, než si možná myslíte.Během našeho rozhovoru jsme se bavili o různých věcech:jak s vínem začínaljak takové hobby zvládá finančně i zdravotnějak se za dobu, kdy se víny zabývá, změnilo víno i konzument vína v Čechách a na Moravějak se změnila práce sommeliéra v restauracíchje vůbec nutné dnes chodit do vináren, když si skvělá vína můžete objednat online?která dogmata ohledně vína mu vadí nejvícejak a proč se stal členem Družstvaco je to naturální vínoproč ho píta zároveň co mu kolem naturálního vína vadíco by doporučil lidem, kteří s vínem začínajíco je jeho vinná "guilty pleasure"Pokud se o vína alespoň trochu zajímáte, určitě doporučujeme, abyste si rozhovor s Honzou poslechli a abyste ho začali sledovat na jeho blogu (přispějte!!! - my to udělali), jeho videa na YouTube a jeho články na serveru Forbes nebo Jídlo a radost. A určitě zajděte na nejbližší akci Družstva, až je vyhlásí! Nebudete litovat.Přejeme příjemný poslech!

Vítáme Vás u sedmého dílu našeho podcastu v češtině. Tentokrát byl naším hostem Lukáš Pohl, šéfcukrář pražské Cukrárny Myšák. A tématem je Lukáš Pohl a obecně cukrářské umění v Čechách a konktérně v Myšákovi.Něco vám o Lukášovi Pohlovi prozradíme hned: spolupráce s ním je naprosto fantastická. Lukáš je neuvěřitelně zorganizovaný a spolehlivý. Kdykoli pošleme mail ohledně našich gastronomických prohlídek a potřebujeme něco speciálního, rychle dostaneme jasně sepsanou odpověď s perfektním návrhem řešení, které je efektivní, realizovatelné a bere ohled na všechny zúčastněné. Čirá radost. Lukáš má za sebou už poměrně dlouhou kariéru a dost štací v Praze i v New Yorku a je to dost vidět. I z rozhovoru je jasné, že má nejen bohaté životní zkušenosti, ale i jasný názor a vizi, co dál.Cukrařina v Čechách nás fascinuje. Odráží totiž podle nás celou českou společnost: snažíme se navazovat na předválečnou, prvorepublikovou tradici, kterou vnímáme výhradně pozitivně, jako něco, co má hodnotu a kvalitu a co bylo devalvováno 40 lety komunismu. U cukrárny k úspěchu u poměrně konzervativních českých zákazníků stačí, aby se držela tradic a dodržovala je „poctivě“. Nikdo od cukráren moc inovací ani kreativity vlastně nevyžaduje ani nečeká.No a Lukáše se právě ptáme, zda není čas to změnit a posunout se někam dál. Zdá stále musíme jenom dokazovat, že naše (cukrářská) tradice má význam a hodnotu, ale nemůžeme se o ni opřít k nějaké inovaci. Bavíme se o tom, jak konzervativní český zákazník je a co od zákusků a cukráren očekává. No a určitě se bavíme o práci i společenské prestiži cukráře.

[Note to all English readers: This podcast and its description are both in Czech. Please look for English episodes of the podcast. Thank you!]Vítáme Vás u šestého dílu našeho podcastu v češtině. Tentokrát byl naším hostem Jan Čulík, majitel a provozovatel táborského vinného baru a restaurace Thir a pivnice Výčep.Pokud sledujete českou gastroscénu již nějakou dobu, Honza Čulík pro vás určitě nebude žádnou neznámou. Majitel a duchovní lídr vinného baru Thir v Táboře a jeden ze členů Družstva, které pořádá pop-up akce na zajímavých místech s ještě zajímavějšími naturálními víny, je známý nejen v Táboře, kde se narodil a kde již nějakou dobu znovu působí, ale i v Praze díky své práci s naturálními víny v karlínském Veltlínu (tenkrát jsme na něj měli zálusk jako na případného kolegu do Taste of Prague, než nám řekl o svém plánu vrátit se do Tábora) a poté v již zmíněném Družstvu. V neposlední řadě je organizátorem táborského food festivalu Naše chutě, který představuje táborskou gastronomii a jehož šestý ročník proběhl tak, aby za sebou zanechal minimální množství odpadu.S Honzou jsme se potkali v jeho vinném baru Thir, který sází na naturální vína ze střední Evropy a na vaření ze surovin získaných zejména z Tábora a z jeho nejbližšího okolí. Tam už na nás čekal Honza, lahev vína, talíř huspeniny a další pochutiny. A to byl teprve začátek opravdu skvělého dne. Ne, opravdu, pokud jste za Honzou v Táboře ještě nebyli, měli byste to okamžitě napravit. Vlak z Prahy je v Táboře za hodinu a patnáct minut a výlet opravdu stojí za to. Tábor má neopakovatelnou atmosféru a pro zhýčkaného foodie z velkoměsta překvapivě vyspělou gastro scénu. A Honza je jejím největším ambasadorem.Nesnášíme rozhovory, kdy Pražáci přijedou na „maloměsto“ a soucitně se ptají, jaký je to boj, provozovat v podstatě velkoměstský koncept v prostředí „vesnice“. Co je právě skvělé na Honzovi i jeho Thirovi a Výčepu je to, že nevytvořil „ostrov“, který čeká jen na hosty z Prahy nebo jinde ze světa, aby se pak nechal oslavovat jako hrdina, který přes nesnáze a nepochopení místních tvrdohlavě provozuje něco, co by se uživilo jenom na velkoměstě.Naopak, Honza se snaží vytvořit koncept, který je sice inspirován děním jinde ve světě, ale je pevně zakotven v Táboře a okolí a který propojuje místní producenty s místními spotřebiteli a který místním milovníkům vína vychází v mnoha ohledech vstříc. A zároveň láká hosty odjinud, ale opět je neizoluje od Tábora, ale naopak je s Táborem propojuje. A propojování a snaha utvářet místní dění a být jeho součástí je vidět i v jeho činnosti na místní politické scéně, o které se v podcastu bavíme též.No nic, pokud si chcete poslechnout, jaké to je provozovat v podstatě velkoměstský koncept v prostředí „vesnice“, určitě si tento podcast poslechněte. Sakra.

Vítáme Vás u čtvrtého dílu našeho podcastu v češtině. Tentokrát byl naším hostem Katka Jakusová, zástupkyně šéfkuchaře v karlínské Esce.Pokud si někdy zajdete na jídlo nebo na kávu do Esky, zastavte se chvilku u dveří a podívejte se do otevřené kuchyně. Trkne vás něco? Ne? Třeba věkový průměr kuchařů a kuchařek v kuchyni? Podle nás v Praze není kuchyně oceněná Michelinským průvodcem, kde by měli mladší kuchyni. A pokud u stolu, kde se jídla kompletují a vydávají, uvidíte kuchařku v brýlých a s tetováním na rukou, vězte, že je to zástupkyně šéfkuchaře a že se jmenuje Katka Jakusová.No a právě s Katkou jsme se potkali nad dnešním dílem našeho českého podcastu z jednoho hlavního důvodu: byla na tříměsíční stáži v kodaňské restauraci Noma. (Pokud jsme posledních pár let nesledovali dění ve světové gastronomii nebo žili někde v jeskyni bez připojení k internetu, pak byste asi měli vědět, že Noma je slavná restaurace pod vedením šéfkuchaře René Redzepiho, která je podle téměř všech existujících žebříčků jednou z nejlepších restaurací na světě.)My jsme shodou v okolností v Nomě během Katčiny stáže jedli a už tenkrát nám říkala, že stáž v Nomě je pro ni jedinečným zážitkem. Vyplatilo se to ale? Doporučila by stáž v Nomě jiným kuchařům nebo dokonce nekuchařům? Jak stresující práce v Nomě je? A jak se tam vůbec dostala a jak dlouho to trvalo vyřídit? A zvládla by Noma večerní servis, kdyby všichni stážisti šli ráno do stávky? Na to všechno jsme se Katky zeptali, stejně jako na její dojmy z Kodaně a na práci v mladém kolektivu v Esce.

We have written before about how good the Prague coffee scene is. There’s a few reasons why, but we did mention one specific contributing factor: the power duo of Petra Vesela and her UK-born husband, Gwilym Davies, who happens to be the 2009 World Barista Champion.They may have met under some interesting circumstances: we will just mention a death threat during a coffee competition, judges locked in the judges room… and a bottle of whiskey in the very same room, a leftover from an Irish coffee preparation before. For the rest of the story, you will just have to listen to the podcast. Anyway, Gwilym came over to see Petra in Jílové, a village near Prague, and the rest is history.Gwilym is an incredibly interesting guest to interview because…He is in a unique position to compare Prague and London coffee scenes (which we do a lot of in the podcast), since he owns a stake in Prufrock coffee in London but lives in PragueHe was one of the pioneers of the Third Wave Coffee revolution, having learnt the craft in New Zealand and brining it to Europe. He was right there with James Hoffmann and Scott Rao, the people who have helped define what a specialty coffee operation looks like.He and Petra own a barista training centre that will train anybody from the general public to baristas who are about to compete in the World Barista Championships. You always see Gwilym and Petra in a Prague coffee shop with a barista from Korea, Japan or Australia who flew over just to have their presentation fine tuned by Gwilym and Petra, who are both certified judges for high-profile barista championships and events.He is now also a roaster under The Naughty Dog label, taking on a different role in his never-ending quest and thirst for knowledge.As a result, Gwilym has helped cultivate and improve the coffee scene in Prague through his trainings and sheer presence, and has been a connecting link between Prague’s coffee culture and the rest of the coffee world. But as you will hear in the podcast, he has learnt a thing or two from Czech baristas, and brought some of that knowledge with him back to London and Prufrock Coffee.Finally, Gwilym is a super nice guy that is just a pleasure to talk to. We sat for about 40 minutes in Kafe Pragovka during the Czech Barista Championships, and despite the noise in the coffee shop and at the event (sorry about that!), we had an absolute blast talking to Gwilym.This is some of the things we discussed with Gwilym during the interview:What does he like about the Prague coffee scene.How does it compare to the London coffee scene.Does he feel a part of the Prague coffee scene, or London coffee scene? In terms of the clientele, the drinks, the quality of coffee, or the living standards of baristas?Is there anything specific about the Prague coffee scene?How long will he continue to judge barista competitions? Has he ever faced any threats as a judge?When was the last time he saw a presentation as a judge that was, well… different or surprising in any way?Does he ever plan to open a coffee shop in Prague or the Czech Republic?What does he miss from the UK?What are the things he would miss from the Czech Republic if he were to move back to the UK?There you have it. Hope it Enjoy the podcast!

Alright, this is the moment some of you have been waiting for - Zuzi joining Jan behind the mike, and giving some tips about the way we travel. Now, if you’ve been following us for some time, you know that we love to travel, and we have been getting many questions by email and social media about our particular way of traveling. So when we invited everyone to post questions about a month ago on our Instagram feed, we did expect some questions, but we did not expect so many.As a result, we have decided to record two separate episodes: one about our travel in general, and a second one (later on) about our travel with JJ (now over 2 years old) as a family. We got lots of questions about both and we thought that the answers would be too long for a single episode, and that the questions about family travel with a toddler would be irrelevant to many. The first episode comes out today, and please stay tuned for the second one… eventually.We have also edited the questions a bit, combining what really were the same questions, but perhaps worded differently. We also skipped questions asking for tips for various destinations because again - answering them would take a long time and would be irrelevant for many. If you need tips for specific destinations, please have a look at our Instagram highlights, or send us an email. We’ll do our best.We recorded the podcast in the cinema of the Bokovka wine bar and had a lot of fun doing it. We actually recorded it twice, because we were unhappy about how the first recording turned out. But hey, having more wine while recording worked wonders the second time around. Go figure. These are some of the topics we have discussed:When did we start traveling and where?How many trips do we take per year?How do we choose our destinations?Which countries have we visited?What has been our favorite destination so far? Which destination had the best food?Any dream destination we want to visit? Or any places we do NOT want to see and why?How did Jan overcome his fear of flying?How do we buy our flight tickets?How do we choose the type and location of accommodations?How do we research restaurants?Do we book tables at restaurants ahead of time?How much planning is involved in our travels?How do we deal with language barriers?So stuff like that. The answers take about an hour, but we tried to be brief. Oh, and one more thing: we drop names of products and services during the podcast. We are not affiliated with any of them, and none of the mentions have been paid for in any way. It’s just the products and services we have been using in our travels, nothing more.Thank you for all those questions, and we hope you like this episode!

To quote David Letterman, my next guest needs no introduction. That is, if you’ve been living in Prague for the past decade or so and have had a keen interest in food. The one, the only, Czech Please, aka Brewsta, aka the Masked Food Critic. Okay, I made that last one up - got carried away a bit here.Anyway, Brewsta started his Prague-centric English-writted food blog back in 2007, as the first… ehhh… Prague-centric English-writted food blog back then. There literally was nothing else - either the horribly metaphoric (and secretly distorted by hidden friendships and behind-the-back deals) Czech restaurant reviews in the mainstream media, or Brewsta. We followed him religiously, and if I am ever diagnosed with diabetes, I will blame all the chocolate fondants I ate because of Brewsta in between, let’s say 2009 and 2012. Amazingly, the blog is still live, and I think this is the only reason why blogspot as a platform should never be unplugged from the interwebs.What has ready made Brewsta famous around Prague have been his Prague burger rankings, a tradition of 13 years now. Ranking anywhere between the city’s best 20 to 30 burgers, Brewsta is putting his body on the line so that you don’t have to. And people listen. I am always amazed how even Czechs who normally do not follow English-speaking food-related outlets can list the top five burgers out of Brewsta’s list every single year.Another thing that you should know about Brewsta is his strong desire to stay anonymous through his entire blogging career and a strong separation of his private life from his blogging life. So we avoid questions that might in any way reveal his real identity.Which was a bummer for us - we wanted to conduct the interview in a burger joint, seeing Brewsta do what he does best: eat and rate a burger. But he does not want to draw attention to himself and let people in the food industry know what he looks like. Luckily, the good people at Mr. HotDog made a special delivery to the door of our Taste of Prague apartment where we held the interview, so you will hear Brewsta munching away at their delicious beef sliders and listen to his burger ranking process.We also discuss his 2020 Prague burger rankings that came out on the day of the interview, his experience as an expat living in Prague for 20+ years, the sustainability and the environmental footprint of the beef industry, and whether he will ever rate vegetarian or vegan burgers. Listen away, Brewsta is a great guy to meet and interview.

Vítám Vás u čtvrtého dílu našeho podcastu v češtině. Tentokrát byl naším hostem Tomáš Berdych.Cože? Tomáš Berdych jako host podcastu o jídle a cestování? (Všimli jste si, že vůbec není potřeba uvádět, kdo Tomáš Berdych je?) No jasně. Protože když si to vezmete kolem a kolem, kdo se toho nacestuje víc, než vrcholový tenista, který po dobu 17 let objížděl turnaje po celém světě? Přiznejme si to: Tomáš Berdych má asi nastřádáno víc frequent flier miles než my všichni dohromady. Takže ptát se Tomáše Berdycha na cestování je v vlastně stejně logické jako ptát se ho na tenis.A dnešní podcast o tenise vůbec nebude. Sám Tomáš mi před nahráváním říkal, že sice na kurtu během kariéry strávil v průměru čtyři hodiny denně, ale nikdo se ho nikdy neptá na těch zbylých 20 hodin. A právě o těch se v tomto podcastu budeme bavit.Další věc, kterou možná o Tomášovi nevíte: má strašně rád jídlo. Jak to víme my? Protože si s ním už několik let dopisujeme přes Instagram a vyměňujeme tipy na restaurace po celém světě. (Jeho tipy jsou mnohem lepší než naše, jak uslyšíte v podcastu.)Takže dnešní podcast s Tomášem Berdychem bude o cestování a o jídle, pokud jste náhodou tenista, který několikrát vyhrál Davis Cup, byl ve finále Wimbledonu a dlouho v první světové desítce.Jak se láska k jídlu snoubí s kariérou vrcholového sportovce?Měl během kariéry nějaký jídelníček? Nutriční poradce? Má „cheat days“?Prohrál tenkrát ten zápas ve Vídni s Basilashvilim, protože jsme mu den předtím doporučili Plachuttu?Kolik času v roce trávil na cestách? - Jakou třídou letí? A co ostatní členové týmu?Kdo mu zařizuje letenky a hotely? Jak se o ně turnaje starají? Zařizují jim i jídlo?Potkává na cestách z turnaje na turnaj ostatní tenisty?Když prohraje zápas, zůstane někdy až do konce turnaje a udělá si z toho „výlet“?Je cestování tenisty vůbec volnočasová záležitost, nebo jde čistě o práci? Jde si cestování za tenisem „užít“?Kam rád cestuje, když má volno?Tomášova nejoblíbenější světová kuchyně?

Influencers, as a new phenomenon in travel and food, never cease to fascinate me. And I am not talking about the Kardashian lookalikes that will try to sell you anything from energy water to teeth whitening products. I am talking about the people who you may not follow, or even know about, but influencer the way you eat or travel even without you realizing it. And when you think about it, journalists are the prototypical influencers. So you read an article about a destination and though hmmm, that sounds nice… maybe we could go there next year, what interests me is who wrote that piece, who edited it and in what way, who decided to run it in the first place, and so on.Which brings me to the guest of Episode 8 of our little podcast, Joann Plocková. Joann is travel and design writer who has written pieces for the likes of The New York Times, Monocle, AFAR (once about us, yay!), Financial Times, Conde Nast Traveller and others. And she also wrote a part of the Louis Vuitton guide for Prague and the Wallpaper guide for Prague. Talk about influencing the way you travel!Anyway, Joann is one of the nicest writers we have ever worked with - she does not just phone it in (and believe us, we have worked with multiple journalists who hardly did anything but phoning it in, and they are, sadly, influencers too) and she takes her research and writing very seriously. She also happens to be a US expat who has been living in Prague steadily since 2007 and has a unique perspective on Prague and Central Europe as a whole.We met in the great Ronin Coffee Spot in the Vinohrady district and chatted about her life as an expat in Prague, about the hustle of being a freelance journalist, about the success rate of her pitches (you’ll be surprised - she knows a thing or two about pitching), and about a thing that I have been discussing quite a bit: who actually writes the narrative about a destination, and can locals do anything about it? Like when Buzzfeed puts out a picture of the horrendous trdelník pastry and in a few weeks, it becomes the most Instagrammed food of Prague, while local foodies just shake their heads in bitter disbelief, is there anything we can do to change that?

Okay, all Czech chefs who worked, not staged, in multiple three-Michelin star restaurants in a big city abroad, hands up! Okay, there must be only one. Bára Šimůnková has worked in Eleven Madison Park, Le Bernardin and Per Se, three 3-Michelin stars in New York City. Again, was not there on a stage (except Eleven Madison Park) - she actually worked there as a line chef. And now she’s coming back and is hopefully due to open a restaurant in Prague in the spring. Oh yeah, and she’s not even 30.Anyway, we have heard of Bára when she came back and worked at our favorite bakery in Prague, Praktika, and it was nearly mythical: „have you heard of this Bára? She worked at Per Se and Le Bernardin and she’s amazing.“ And as will be revealed in the podcast, she was praised by Paul Day when he hired her for Sansho as her first job out of school. Given all that, it’s a wonder that Bára has been moving below the radar and has not been filling the title pages of major Czech cooking and food magazines.Maybe it’s because she’s laser-focused and does not waste a lot of time. She knows what she wants and does not take sh*t from anybody. When she felt being passed over for promotion because she was a girl from the East, she went straight to the managers to talk it over. When she arrived in NYC, she basically sent emails to what she thought were the best five restaurants in town, and got a response from three right away.And now she’s back and due to open a restaurant in Prague. What are the differences between chef life in NYC and Prague? How does she feel about the Prague food scene, having come back from the best restaurants of NY? How demanding is work in a three-Michelin restaurant? What will her Prague restaurant be all about? Listen to find out. Enjoy the podcast with Bára!

Vítám Vás u třetího dílu našeho podcastu v češtině. Tentokrát byli naším hostem Gabi a Petr, food bloggeři píšící pod názvem P&G Foodies, manželé a od nového roku majitelé a provozovatelé bistra Etapa v Karlíně.Zuzka vždycky žertem říká, že jako každý absolvent filozofické fakulty jsem měl vždy sen otevřít si vlastní kavárnu, abych si tam mohl žvanit s ostatními. Trochu kruté, ale v jádru pravdivé. Je taky záhodno přiznat, že během slabších chvilek jsme se se Zuzkou zamýšleli nad tím, že bychom si otevřeli něco vlastního, ale záhy jsme tu myšlenku opustili - na vlastní podnik máme příliš rádi cestování, navíc bychom se asi po týdnu zcela určitě rozvedli.Gabi a Petr, kteří už blogují o jídle čtvrtým rokem a kteří minulý rok vyhráli hlavní kategorii soutěže Food blog roku, si vlastní podnik otevřeli - Etapu v pražském Karlíně. Hodně se na něm nadřeli. Všechno dokumentovali na Instagramu. A nerozvedli se.Nebudu vám lhát - Gabi a Petra známe poměrně dlouho, potkávali jsme se na různých akcích a sledovali jejich blog, navíc náš vlastní blog údajně hrál jistou roli v jejich rozhodnutí přestěhovat se kdysi do Karlína. Naše přátelství zesílilo právě během přípravy Etapy - Gabi a Petr celou přípravu velmi poctivě dokumentovali na svých sociálních sítí a my postup prací velmi rádi sledovali a fandili jsme jim - pustili se totiž do něčeho, na co jsme my sami neměli odvahu.V Etapě jsme se sešli v úterý v 7:30 ráno v úterý 7. ledna, po skončení prvního týdnu ostrého provozu. Každý den měli plno, poslední den odmítli přes 50 hostů. Chtěl jsem se zeptat na to, jak se Gabi a Petr cítí, zda by do toho všeho šli znovu, co bylo na otevření nového podniku nejtěžší a co naopak nejlehčí. Ideálně měl tento rozhovor sloužit jako inspirace a návod pro všechny, kteří by si taky chtěli otevřít vlastní bistro nebo kavárnu. Všechny postřehy Gabi a Petra a všechno, co se během těch pěti měsíců příprav a necelého týdne provozu Etapy naučili, najdete právě v našem rozhovoru.Po skončení rozhovoru jsem se bál jediné věci: že to všechno vyzní moc jednoduše. Ale ono je lehké nevidět, že za úspěšným otevřením mnoha podniků stojí dlouholetá praxe: Christina Tosi si neotevřela Milk Bar jen tak - předtím pracovala ve slavné WD~50 a v Momofuku. René Redzepi se neobjevil v Nomě jen tak náhodou. Předtím si odpracoval roky ve French Laundry u Thomase Kellera a v El Bulli u Ferrána Adriá. A nemusíme ani chodit tak daleko - Zdeněk Pohlreich se musel k Imperialu a k Divinis propracovat přes několik neúspěchů.Jak zazní i v podcastu, Gabi a Petr měli také zkušenosti, i když ne ze světa gastronomie, ale ze světa podnikání, marketingu, uživatelských rozhraní a projektového řízení. Takže úspěšné otevření Etapy není jen náhodou, ale výsledkem mnoha správných rozhodnutí, která na základě svých předchozích zkušenosti učinili. To bych chtěl, aby tady zaznělo - za otevřením Etapy stojí strašně moc práce a předchozích zkušeností, které možná nejsou na první pohled vidět.No nic, nechal jsem se unést. Tady je rozhovor s Gabi a s Petrem, snad se bude líbit.

Today’s podcast episode is a bit special because it’s the first time we have taken the podcast on the road, namely to Paris, the City of Lights. You know, we have been visiting Paris quite frequently over the years, and while the first, pre-Taste of Prague visit was absolutely delicious dreadful, we’ve learnt to navigate Paris our own way, avoiding the tourist traps and enjoying what Paris does best - food and wine, obviously.Now, we have posted our tips about Paris previously quite some time ago, but we thought it would be fun to talk to some insiders who have lived in Paris for quite some time and whom we have been following to get some inside scoops about what’s what in the French capital. And it this podcast, we have spoken to two absolutely fantastic ladies who are just that.First, we talked to Lindsey Tramuta, aka Lost in Cheeseland, who’s written the amazing The New Paris, a book about the more hip side of Paris, which we have been so fond of, revolving mostly around the 11th arrondissement, but spreading elsewhere, too. Hailing from Philadelphia, she has moved to Paris to study, married, become a French citizen, and has been capturing the spiring of the New Paris through her blog, podcast, and social media.We met in Café Oberkampf where I had the grilled cheese sandwich named after Lindsey and we talked about what the New Paris means to her, where can it be found, why she became a French citizen, and what does she miss from the US.Next up, we met up with one of our big idols, the one and only Wendy Lyn. Do you know the cool chefs you’re following in Instagram? Well, Wendy, the proto-food-influencer, is on a first-name basis with all of them. A right-hand woman to the famous Alain Ducasse, she has become an esteemed restaurant consultant and the woman behind the Michelin Guide’s first foray into the US. She is also a natural wines evangelist, runs amazing food tours in Paris (hello!) and is now dedicating most of her time saving Venice from over-tourism.We met in one of our favorite places in Paris, Septime La Cave, a wine bar that focuses on natural wines (they carried Richard Stávek’s wine on our visit), sipping Champagne and just laughing our behinds off. Wendy is a ton of fun, a self-confessed Southerner living in Paris, but behind the laughs is a true insider with some invaluable knowledge about the city and the food scene in Paris and just about anywhere.

Vítejte u druhého dílu našeho podcastu v češtině. Tentokrát byl naším hostem Filip Šimoník, marketingový stratég, který byl do letošního roku šéfem marketingu skupiny Ambiente.Měl jsem vždy pocit, že marketing restaurací má u nás velmi špatné jméno - je to něco, co jenom zakrývá nebo záplatuje nedokonalosti v provozech, co je zbytečné a navyšuje to cenu jídla, kterou pak platí ošizený host. Zároveň by marketing měl být zbytečný - dobré zboží se prodává samo, nebo snad ne?Ne. Neprodává. Zeptejte se v Miladě. Nebo v Simply Good.Zároveň jsem si nedávno u jisté příležitosti, kterou na začátku podcastu popisuji, uvědomil, že o marketingu restaurací toho nevím zhola nic. Proto jsem se obrátil na někoho, kdo v jistém smyslu zastával v tomto konkrétním oboru tu nejvyšší pozici u nás: na Filipa Šimoníka, donedávna šéfa marketingu skupiny Ambiente.Filip se stal šéfem marketingu Ambiente ve věku 23 let, best zkušeností z gastronomie, doslova ze dne na den. Filipa jsem často v jednotlivých podnicích potkával - vždy jakoby dolevitoval ke stolu, často - ne-li většinou - sám, a pak jen tiše pozoroval provoz nad kávou. Byl usměvavý a milý, zároveň zadumaný a soustředěný. A přesně takový byl i při nahrávání tohoto dílu - přišel perfektně připraven, dobře naladěn a zároveň ochoten okamžitě mluvit k věci. Natáčeli jsme v kavárně Spell Coffee v Jindřišské. Mysleli jsme si totiž, že tam bude klid. Nebyl, ale snad ty občasné ruchy odpustíte.Bavili jsme se o tom, co marketing restaurací všechno obnáší, jaký vypadal jeho první den v Ambiente a jaký team zanechal odkaz, co mohla Milada udělat líp, jak funguje marketing v rámci skupiny a jak na marketingovou činnost reagují jednotlivé provozy, jak marketing Ambi reagoval na změny a problémy v Grils a v Myšákovi, proč si Ambi v podstatě neplatí reklamu a jaký potenciál mají tradiční značky. Na konci rozhovoru se také dozvíte, co jí Filip ze všeho nejradši a s čím si dává řízek.Probrali jsme opravdu spoustu témat.Co vše marketing restaurací obnáší?Je marketing pro restaurace jiný než marketing mimo gastro? Je něčím specifický?Je pravda, že se Filip do soutěže na šéfa Ambiente přihlásil, i když nesplňoval jeho podmínky?Jaký byl jeho první den v Ambiente?Jakou měl Filip pro Ambiente vizi? Jaký je jeho odkaz?Nebyla silná brand image Ambiente pro jednotlivé provozy paradoxně trochu přítěží?Jaký je vztah mezi marketingovým oddělením a provozem restaurace? Nevidí někdy restaurace marketing jako něco zbytečného?Co do budoucna? Budou restaurace, které se nezaměří primárně na cenu, přežívat bez marketingu?Jak může marketing reagovat na nepříznivý vývoj v restauraci? Například u Myšáka, Grils?Může si nezávislý provoz dělat marketing úspěšně sám? Potřebují k tomu vždy odborníka zvenčí?Influenceři a sociální média - jsou pro restaurační provoz důležitá? Jak se měří návratnost takovéto investice?Existuje někdo v Čechách nebo v zahraničí, kdo je pro Filipa z hlediska marketingu inspirací?Má Filip nějakou vysněnou práci?Co si Filip rád dá k jídlu, když se nikdo nedívá? Jeho guilty pleasure?

When we started Taste of Prague food tours back in 2011, we had absolutely no prior experience with tourism. How it worked, how did the product get to the customer, who do you promote to, how to work with the individual stakeholders, who were the gatekeepers and the movers. But soon enough, having made friends in the industry and meeting and sharing experience with like-minded people who ran tours, too, one word started popping up quite a lot. The ultimate player in the industry. The guy sitting at the very top. The one and only. The capo di tutti capi. Petr Zezula, the managing concierge at the best hotel in town, the Prague Four Seasons, and the President of the Czech Chapter of Les Clefs d’Or organization.But meeting Petr eye to eye, capo di tutti capo would probably be the last thing on your mind. He is friendly yet dignified, projects a sense of calm and is soft-spoken, and he’s a great listener with a keen and authentic interest in what you have to say. One would even say introverted. But just a few words into the conversation, and you’ll realize Petr is an incredible wealth of knowledge, the person who always knows what to, what the protocol is, and whom to call. And he has this sense of self-confidence that one assumes can only come from years of experience, while being open to new ideas he has not been confronted with.And perhaps because he resigned from the position and left the Four Seasons a year ago for deeply personal reasons, we had the unique opportunity to talk to him and ask him about the role of the concierge, his own career, and what he misses and does not miss from his old job. We think this episode is a rare insight into the world of a high-ranking concierge and their world that, at times, seems to be rooted in the old, better days of 1960s Bond movie. (Without the sexism, obviously.)Some of the topics we have discussed- How is a concierge different from a front desk manager / receptionist in a hotel?- What are the duties of a concierge?- Why don’t all hotels have a concierge position?- What was Petr’s route leading up to become the manager concierge at Prague’s Four Season hotel?- Can a concierge ever say „no“ to a guest?- Did he ever get starstruck as a concierge of the Prague’s hotel choice of the stars?- If a concierge will do anything that is „legal and moral“, who, in today’s globalized world, decides what is moral?- Are concierge standards in a big collection of hotels like the Four Seasons set up globally, or are local deviations permitted?- How does being a member of Les Clefs d’Or help a concierge?- Do concierges from different Prague hotels know each other personally? Do they ever meet?- If a concierge is only as good as his or her contacts, how do you build your contacts?- What have been the biggest changes in the world of the concierge in the past ten, fifteen years?- How have the guests changed? Have the always-on apps and review sites made the concierge’s life easier, or more difficult? Have these apps threatened the very existence of the concierge position?- Is a big hotel like the Four Seasons immune to the stress of dealing with negative online reviews from guests?- What is the future for the concierge?

Jsme moc rádi, že nový podcast můžeme odstartovat rozhovorem s Klárou, kterou možná někteří znáte pod přezdívkou Kačka Žvýkačka. S Klárou se známe už hodně dlouho - v podstatě od dob původního Scuku, snad jedné z prvních nezávislých webových stránek, které zveřejňovaly nezávislé recenze podniků. Scukařkou sice byla jen Zuzka, ale já jsem na setkání průvodních „Scukařů“, mezi které patřila právě i Klára, chodil od úplného začátku jako „plus one“. Až historie docení, jak velký vliv měl Martin Kuciel, alias Cuketka, na celé odvětví gastronomické kritiky a na českou food bloggerskou scénu vůbec. Ale zpátky ke Kláře. Kláru vidím jako takovou Ruth Reichel pražské gastronomické kritiky. Pamatujete si na recenze podniků v českém tisku před takovými 15 lety? Na Balíka? Na politika Macka?!? (Chcete-li se pobavit a zároveň si uvědomit, jak dlouhou cestu jsme za posledních pár let ušli, přečtěte si jeho recenzi na Pohlreichův Divinis, včetně odpovědi šéfkuchaře a následné odpovědi recenzenta.) Na ty lehce vychloubačné výčty drahých surovin a ještě dražších vín v těch nejdražších a nejfajnovějších restauracích, kde se chutě snoubily a šéfkuchaři čarovali delikátní pokrmy? Na recenze, jejichž gastronomický obzor končil u Apenin a v Bordeaux? To samé se dělo v New York Times ještě na začátku 90. let a právě Ruth Reichel byla jednou z prvních recenzentek, které se nebály napsat recenzi i na to nejlevnější korejské bistro v místech, kam se normální smrtelník v té době sotva odhodlal zajít.A právě Klára je jednou z představitelek nové generace recenzentů a recenzentek, které se nesoustředí jenom na fine dining, ale i na zcela normální, pro běžné smrtelníky dostupné podniky, které mají co nabídnout. Zároveň své recenze pro Lidové noviny a pak týdeník Euro stavěla na zcela nekompromisní nezávislosti, což do té doby také nebylo úplně pravidlem. A vždy recenzi postavila na silném názoru, se kterým jste sice nemuseli souhlasit, ale který měla podložený tvrdými fakty. No prostě advokátka. Klára taky hodně cestuje, čímž získává větší povědomí o tom, co se děje a jak se vaří ve světě, což byla také dlouho slabá stránka české gastronomické kritiky.V podcastu se s Klárou bavíme o spoustě věcí a upřímně jsem musel nahrávání někdy po 45 minutách zastavit, protože bych se na téma kritiky restaurací mohl bavit dlouhé hodiny, ale to by nikoho mimo nás dvou asi nebavilo. Rozhovor probíhal asi dva týdny po zveřejnění pro mnohé šokující recenze slavného brooklynského steak house Peter Luger z pera Peta Wellse, recenzenta New York times, takže jsme se hodně bavili o ní i o srovnání gastronomické kritiky u nás a v zahraničí. Ale probrali jsme spoustu témat:- Jak se k recenzím restaurací vlastně dostala- Na jakou tradici vlastně navazovala, resp. vůči jaké tradici se vymezovala- Co podle Kláry zaručí dobrou a nezaujatou recenzi restaurace- Jak moc se recenze restaurací vůbec čtou, je po nich poptávka?- Opravdu musí do restaurací chodit inkognito?- Jak si vybírá podniky, na které se bude psát recenze?- Cítila někdy tlak na recenze ze strany vydavatelů, majitelů restaurací?- Čelila někdy kritice za své recenze?- Proč se některé slavné pražské restaurace nikdy nerecenzují?- Proč stála u založení projektu dojedeno.cz a co je cílem tohoto projektu?

Now, we’ll admit straight away that we have been huge fans of the little fast food place in the Vinohrady district ever since they opened just a few months ago. Sure, this is fast food, but it ain’t no McDonald’s. The food is super tasty, the produce is sourced from really nice sources (including the farmers market across the street) and the cooking is super smart. KRO Kitchen has been the first place that could go head to head with the cool fast places in bigger cities to the West of the country and overseas, and we mean it: deceptively simple, yet made with techniques that could easily find place in the kitchen of a much fancier establishment. And behind it all is the calm force that is Vojta Václavík. When you think about it, he’s achieved quite a bit given his fairly young age: he worked in such Prague icons as Dahab and Sansho, only to move to Oslo, Norway and work in the Michelin-starred Fauna (now sadly defunct) and then staging in Koka and 28+ in Gothenburg, Sweden. When he came back he took on the uneasy challenge to head the cuisine of the fancy Hergetova Cihelna restaurant. And before all that, he made a small detour and finished university, writing a thesis paper about Eating Habits in the Czech Republic. Not bad for a sweet 17. (Okay, he’s older than that, but you get what I mean.)Now, saying that Vojta is passionate about his craft would be a cliché that you could say just about any good chef. But Vojta’s passion is different: he’s not a fanboy of some famous chefs - he does have a vision for Czechs to eat better, and he is focused on making sure we all get there. And whether he thinks of it or not in those terms, he cares about sustainability and waste that his business generates.We recorded the interview in KRO Kitchen during the morning prep, so please excuse the noises in the background, especially in the beginning of the interview, as some technicians were repairing an air duct or something. I could talk with Vojta forever - about his dining experience in Noma, about the cool new projects in Prague, his new kitchen that he is about to open… chatting about all this with the backdrop of the knives hitting the chopping board and breathing in the smells is truly magical. And eating some of the stuff they were preparing after the interview was over was pretty magical too.Here’s some of the things we talked about with Vojta:- Why did he open KRO Kitchen? Where did the inspiration come from?- Does the final KRO Kitchen differ from the planned restaurant?- Where does he source his produce? Is he happy about the produce he’s working with?- Why do this have a beverage program?- What are the main challenges of opening a restaurant?- How do delivery services and the whole idea of „cooking as a service“ affect his business?- Can chefs today open a restaurant without a front end, just for the delivery services?- Is designing dishes for delivery services differ from designing dishes for a restaurant?- Will he ever open a restaurant?- How much magic happens behind a simple quarter of a rotisserie chicken?- Is it easy to hire for the long run?- Where is Czech cuisine headed?- Has Czech food scene changed much in his career?- How does he feel about food vouchers?- What is his main guilty pleasure?

Taste of Prague interviews Mark Baker. Mark who now? Yeah, while he may be invisible to many, Mark is a writer of guide books for the Lonely Planet, Fodor’s and Frommer’s, covering mostly Central and Eastern Europe. So if you’re walking past the Charles Bridge and can’t get through because of the crowds, well, that’s kinda Mark’s fault. No, really, he wields a lot of invisible might, steering travelers in the right places and making sure that enjoy the destination to the fullest. We see his guides in the hands of the guests of our Prague food tours all the time. Let me put it this way: the man who covers Slovenia for the Lonely Planer got „knighted“ by the Slovenian government. I will make it one of my top 2020 priority the same thing happens to Mark in the Czech Republic.Mark is a fascinating guy. Hailing from Ohio and having majored in journalism at the University of Miami, he worked in Vienna for The Economist group and Bloomberg when the Berlin Wall fell. Then he got to Prague on a writing assignment and… well, never left would not be entirely correct, but he’s still here 28 years later. He was one of the founders of the iconic Ouky Douky coffee shop / book store that was the ground zero for the exact community and young local intellectuals (heck, I was one of them) in the Holesovice district. He is also the author of multiple articles about Central and Easter Europe for the likes of the BBC, the Wall Street Journal or the National Geographic. Finally, he has a fantastic website with long-form posts about his experiences living in and traveling through Central and Eastern Europe. It’s a true wealth of information and great writing: don’t blame me if you spend long minutes or hours browsing through the posts.But back to the interview. When you think about it, writing guide books seems to be the perfect job: somebody pays you to travel and you write about it. But of course, on second thought, this ain’t no vacation. So this episode of the podcast tries to look into the mechanics of writing a guide book. Who is it for, how is it researched, what is the brief, and how do you write it. And also, we look at the future of the printed guide book in the age of the internet and the smartphone app. Mark also has a few comments on the Czechs and Czechia, having lived here - on and off - since 1991.Here’s some of the things we talked about with Mark:How do you land a job as a travel writer for a big publisher?Is writing guide books a viable job going forward?What have been the major changes since Mark started writing guide books?Who pitches a destination to write about? The publisher or the writer?What is the „refresh interval“ of guide books? How long does it take for a guide book to be updated?Is there a target group defined when you write a guidebook? An „ideal reader“?How is research travel for guide books organized? How does a guide book writer research for his own research trip:Do national tourism boards get involved in the guide book creation?Is the guide book author free to choose his POIs?Do travel writers get writer’s block?Do editors get in the way of a guide book author?Do locals ever get to have a say what’s in a guide book?Has the definition of the „assumed user“ changed to include multiple ethnicities, genders, travelers with mobility issues?Do guide books contribute to „over tourism“?How have the Czechs changed since the early nineties?What is the one thing Mark misses from the US?What is the guilty pleasure Mark likes to eat?

If you’ve lived in Prague, or if you traveled to Prague recently and spent at least a tiny bit of time researching your trip, you will be familiar with my first guest: Janek, the on-camera half of the duo that you know as Honest Guide. I know this may sound as a bit of overstatement, but for a certain generation or group of travelers (those who use YouTube as a tool of travel research), Janek and Honza may be the first ambassadors of Prague a traveler finds when researching Prague, thus becoming, in effect, the “faces of Prague” for many.Janek and we have a history: (1) he crashed our wedding party (truth be told, it was designed to be easily „crashable“ - with an open Facebook invitation - and about 300 people showed up eventually, but only Janek brought some random tourists whom he met on the street like 10 minutes before. They did not believe they were crashing a real wedding party. It was fun.) and (2) we did an episode of Honest Guide together about Czech food in Prague, which you can see here. What connects us with Honest Guide is the fact that we have two different audiences: foreign visitors to Prague, and locals. When we shot the episode (I do recommend that you shoot an episode of Honest Guide with the guys because it was a super fun experience), you could see Czechs coming over and congratulating him on his work in investigative journalism (see Prague vs Crooks if you don’t know what we’re talking about) and foreign visitors approaching the guys for completely different reasons - they just love their tips for Prague and Janek’s on-camera personality.But in the podcast, I did not ask Janek about how taxi drivers and exchange offices scam tourists. I wanted to know more about him, his own travels and creative process. The questions that are discussed in the podcast include the following:Does being famous make life easier or harder?Does he refuse free drinks when offered?How many private messages does he get a week? And how many does he respond to? (Hint: Not a lot. He’s busy, people!)How does he research his trips and what are his favorite destinations?Can he turn off as a scam detective when he travels?Has he ever been horribly scammed during his travels?What does he miss from Prague when he travels?Do drug dealers give great travel advice? (Really.)What does he like to spend money on when he travels?Hoe does Honest Guide handle approaching both Czech and foreign public?What is the creative process behind Honest Guide? How do they come up with new content?What is the most frustrating part of Honest Guide?Is fighting the same cause over and over again worth it? Or is it tiring?What is the one nasty thing Janek likes to eat?

Jirka Duzar is not only a friend, but a true Renaissance man: he is an accomplished photographer (for a sample of his work, have a look at his website and Instagram account), owns a coffee business with his father (and a very successful business at that), an avid cyclist, but first and foremost the Digital Strategy Manager for Czech Tourism’s US and Canada office. And as such, he is in charge of Czech Tourism’s collaborations with influencers. And all that at less than 33 years of age. Makes me kinda rethink my career.What the previous paragraph fails to mention is that Jirka is also a super nice guy that will fit seamlessly in any situation: whether in a hip-hop concert or an opera, a bar hopping spree with the guys or dinner with the in-laws, he is a person that will make you feel at ease. Picturing Jirka angry takes a lot of wild imagination for me personally. And he has an incredible memory, which he demonstrates when he whips out the ramen story during the podcast (we met for the first time in Ippudo in New York’s East Side four years ago, and recorded the interview in Ichiran Ramen in Brooklyn).Jirka also has a lot to say about the travel industry in the US and in the Czech Republic, given his status and experience within the Czech tourism board. This episode of the podcast has been basically conceived as a guideline for aspiring influencers on what to do and what not to do when you reach out to a national tourism boards for collaboration or help. And Jirka does have some insight knowledge of the entire process of the things tourism boards look for when in touch with an influencer. So please sit back and enjoy, whether you are or want to be a travel influencer, or are a business that may be interested in working with one.