Taste of Prague Czech Podcast, Ep 1 - s Klárou Donathovovou o recenzích restaurací

Jsme moc rádi, že nový podcast můžeme odstartovat rozhovorem s Klárou, kterou možná někteří znáte pod přezdívkou Kačka Žvýkačka. S Klárou se známe už hodně dlouho - v podstatě od dob původního Scuku, snad jedné z prvních nezávislých webových stránek, které zveřejňovaly nezávislé recenze podniků. Scukařkou sice byla jen Zuzka, ale já jsem na setkání průvodních „Scukařů“, mezi které patřila právě i Klára, chodil od úplného začátku jako „plus one“. Až historie docení, jak velký vliv měl Martin Kuciel, alias Cuketka, na celé odvětví gastronomické kritiky a na českou food bloggerskou scénu vůbec.

Ale zpátky ke Kláře. Kláru vidím jako takovou Ruth Reichel pražské gastronomické kritiky. Pamatujete si na recenze podniků v českém tisku před takovými 15 lety? Na Balíka? Na politika Macka?!? (Chcete-li se pobavit a zároveň si uvědomit, jak dlouhou cestu jsme za posledních pár let ušli, přečtěte si jeho recenzi na Pohlreichův Divinis, včetně odpovědi šéfkuchaře a následné odpovědi recenzenta.) Na ty lehce vychloubačné výčty drahých surovin a ještě dražších vín v těch nejdražších a nejfajnovějších restauracích, kde se chutě snoubily a šéfkuchaři čarovali delikátní pokrmy? Na recenze, jejichž gastronomický obzor končil u Apenin a v Bordeaux? To samé se dělo v New York Times ještě na začátku 90. let a právě Ruth Reichel byla jednou z prvních recenzentek, které se nebály napsat recenzi i na to nejlevnější korejské bistro v místech, kam se normální smrtelník v té době sotva odhodlal zajít.

A právě Klára je jednou z představitelek nové generace recenzentů a recenzentek, které se nesoustředí jenom na fine dining, ale i na zcela normální, pro běžné smrtelníky dostupné podniky, které mají co nabídnout. Zároveň své recenze pro Lidové noviny a pak týdeník Euro stavěla na zcela nekompromisní nezávislosti, což do té doby také nebylo úplně pravidlem. A vždy recenzi postavila na silném názoru, se kterým jste sice nemuseli souhlasit, ale který měla podložený tvrdými fakty. No prostě advokátka. Klára taky hodně cestuje, čímž získává větší povědomí o tom, co se děje a jak se vaří ve světě, což byla také dlouho slabá stránka české gastronomické kritiky.

V podcastu se s Klárou bavíme o spoustě věcí a upřímně jsem musel nahrávání někdy po 45 minutách zastavit, protože bych se na téma kritiky restaurací mohl bavit dlouhé hodiny, ale to by nikoho mimo nás dvou asi nebavilo. Rozhovor probíhal asi dva týdny po zveřejnění pro mnohé šokující recenze slavného brooklynského steak house Peter Luger z pera Peta Wellse, recenzenta New York times, takže jsme se hodně bavili o ní i o srovnání gastronomické kritiky u nás a v zahraničí. Ale probrali jsme spoustu témat:

- Jak se k recenzím restaurací vlastně dostala

- Na jakou tradici vlastně navazovala, resp. vůči jaké tradici se vymezovala

- Co podle Kláry zaručí dobrou a nezaujatou recenzi restaurace

- Jak moc se recenze restaurací vůbec čtou, je po nich poptávka?

- Opravdu musí do restaurací chodit inkognito?

- Jak si vybírá podniky, na které se bude psát recenze?

- Cítila někdy tlak na recenze ze strany vydavatelů, majitelů restaurací?

- Čelila někdy kritice za své recenze?

- Proč se některé slavné pražské restaurace nikdy nerecenzují?

- Proč stála u založení projektu dojedeno.cz a co je cílem tohoto projektu?