Prostor X

Navzdory všem negativům, která s sebou pandemie koronaviru přinesla, zaznamenal festival Rock for People během dvouleté pauzy, kdy zůstaly brány královehradeckého areálu uzavřeny, i jedno pozitivum. Po letech krátkodobých pronájmů se organizátorům podařilo získat bývalé vojenské letiště k dlouhodobému užívání a pozemek, na kterém se od roku 2007 několikadenní hudební produkce koná, ještě rozšířit. Osmadvacátý ročník se tak odehraje na ploše 65 hektarů a ředitel festivalu Michal Thomes věří, že i s rekordní 40tisícovou návštěvností. „Chceme být nejlepším festivalem v ČR. Dřív lidi chodili na víc festivalů, teď si možná budou víc vybírat, protože budou mít hlouběji do kapsy. A my jsme vsadili na to, že jim dáme tak zajímavý program, že půjdou k nám,“ má jasno.

„Byl jsem natolik cvoklý, že o mě neměli zájem,“ vysvětluje hudebník Jiří Stivín, proč byl za minulého režimu pro soudruhy z STB nelukrativní spojkou, a připouští, že na jeho chování nic nemění ani skutečnost, že za pár dní oslaví osmdesáté narozeniny. Vždycky byl puberťák a dělal jen to, co ho bavilo. V životě měl jedno zaměstnání, a to když se v 70. letech oženil a potřeboval stálý příjem, aby uživil rodinu. Tehdy udělal kompromis a vstoupil do Činoherního orchestru Národního divadla, ve kterém působil tři roky a málem mu i šéfoval. Navzdory tomu, že se označuje za amatéra, co neumí hrát zodpovědně z not. „Nejradši mám, když vlastně nevím, co budu hrát,“ říká původně vystudovaný kameraman, který se hudbě začal věnovat až na vojně.

K napsání literárního dokumentu o poruchách příjmu potravy přivedla Martinu Lupínkovou osobní zkušenost. V dětství trpěla anorexií, v dospělosti se potýkala s ortorexií, tedy obsesí zdravým stravováním. Potřebovala pochopit, proč se to děje právě jí a jestli má šanci svůj vztah k jídlu napravit. A tak se začala zabývat tématem samotným a přirozeně i příběhy lidí, kteří si některou z forem onemocnění prošli. Setkání s nimi pro ni zvlášť zpočátku nebyla jednoduchá, až příliš dobře věděla, o čem její respondenti mluví. Pocity beznaděje a vyčerpání ale časem vystřídal terapeutický efekt. S dokončením poslední kapitoly završila autorka i jednu svou životní etapu a věří, že kniha ‚Toho dna se dotýkám už málo‘ pomůže i dalším.

Zatímco členem Činohry Národního divadla je Igor Orozovič devět let, filmových a televizních příležitostí tolik neměl. A když, připouští, že všechny by si za rámeček nedal. „Zajímavých projektů je málo a nejsem zas takový pankáč, abych čekal na to, až mě vždycky osloví jenom ten jeden,“ přiznává. Všechny žánry by si rád vyzkoušel i před kamerou, a tak jako většina jeho kolegů více či méně úspěšně balancuje na hraně vkusu. Při společných debatách ale stejně pokaždé dochází k závěru, že „neexistuje objektivní měřítko, mustr, co je správně a co ne. Někomu to funguje, točí i sračky a vedle toho kvalitní věci a lidi si ho nezaškatulkují. A někdo se zase zaškatulkuje okamžitě. Nikdy nevíte, co se vám v branži stane.“

Nejde o to, jestli energetické firmy zdanit, ale za jakých podmínek to udělat. Ty, které prosazuje kabinet Petra Fialy, předčily podle investora a odborníka na energetiku Michala Šnobra všechna očekávání. V negativním slova smyslu. „Je to absolutní blázinec. A myslím, že to bude mít poměrně velkou dohru,“ říká s tím, že žaloby lze předpokládat i od dalších sektorů dotčených windfall tax. Vláda totiž naházela všechny subjekty do jednoho pytle a snaží se je zdanit jedním způsobem a schovává se přitom za evropské nařízení, ze kterého si vybrala jenom to, co se jí hodí. „V lepším případě daňový balíček nedomyslela a nedopočítala. V horším případě je to záměr zajistit si příjmy po celé volební období a po nás potopa,“ myslí si.

Většina firem se kvůli dopadům energetické krize nebouří, a tak se zdánlivě žádné drama nekoná. Pravdou podle viceprezidenta Svazu průmyslu a dopravy Radka Špicara je, že se ředitelé bojí problémy svých provozů ventilovat. Mají strach, že znervózní odběratele, kteří jsou v důsledku pandemie a války na Ukrajině citliví na jakékoli výpadky, i banky, u nichž mají úvěry. „To, že svým způsobem ještě neteče krev po ulici, nám nepomáhá, protože politici asi opravdu mají pocit, že se zatím nic moc neděje,“ říká a varuje před tikající bombou, která bouchne začátkem příštího roku, pokud vláda rychle nezakročí. Část výroby už zastavily sklárny a je otázkou času, kdy je budou následovat slévárny, výrobci stavebních materiálů nebo keramické závody. Potíže mají i mobilní operátoři.

Příjmy státního rozpočtu na letošek jsou nižší, než by mohly být, aspoň podle Miloše Zemana. Využil proto práva veta a odmítl podepsat předloženou novelu, ve které podle něj chybí 90 miliard. Své odůvodnění adresoval předsedkyni Poslanecké sněmovny Markétě Pekarové Adamové, která považuje prezidentovu argumentaci za nesmyslnou. Skutečnou motivací je podle ní pomsta. „Reálným důvodem, který za tím podle mě stojí, je to, že v rozpočtu také prošla změna, která z kapitoly Kanceláře prezidenta republiky odebírala 30 milionů korun,“ reaguje šéfka TOP 09 s tím, že škrt se týkal hospodaření Lesní správy Lány, resp. jejího dnes už bývalého ředitele Miloše Baláka. Ten byl odsouzen za ovlivňování veřejné zakázky ke třem letům vězení a záhy prezidentem omilostněn.

„Na prezidenta kandiduje lhář,“ říká staronový předseda Senátu Miloš Vystrčil a doufá, že s dalšími lžemi Andrej Babiš neuspěje. Že má expremiér podporu současné hlavy státu, ho nepřekvapuje. „Miloš Zeman mi říkal už v době, kdy jsme se bavili o tom, zda mám, nebo nemám jet na Tchaj-wan, že Andrej Babiš bude kandidátem na prezidenta, kterého on podpoří,“ vzpomíná na 2,5 roku starý rozhovor, během kterého si vyslechl i to, že skončí v propadlišti dějin. Skutečné obavy měl ale tehdy o budoucnost České republiky. „Orientace Miloše Zemana na země, které mají jiné společenské uspořádání, než je svobodné a demokratické, byla naprosto zřejmá a mě vyděsila a významně napomohla tomu, abych se rozhodl na Tchaj-wan jet,“ přiznává a nevylučuje, že se na ostrov vrátí.

Rozhodnutím ucházet se o prezidentský úřad nemá Andrej Babiš co ztratit, tvrdí politický marketér Jakub Hussar a přirovnává jeho kandidaturu k angažmá hokejové šedesátosmičky v ruské lize. „Je to, jako když si Jaromír Jágr odskočil hrát do KHL, a pak se vrátil s velkou slávou do NHL a jeho ruské období bylo zapomenuto,“ říká s tím, že expremiéra o stávající voliče nepřipraví ani prohra a nadto získá mediální prostor, což může využít v dalších parlamentních volbách on i hnutí ANO, které s ním stojí a padá. Na atraktivitě navíc nabývá i sama prezidentská volba. „Do této chvíle byla pro lidi mediálně nezajímavá, byly tam osobnosti, které byly podobně vyprofilované. To se teď mění,“ je přesvědčen Hussar, který očekává „epickou bitvu o Hrad“.

Osm tisíc Čechů si každý rok vyslechne, že hodnota jejich PSA, tedy prostatického specifického antigenu, je zvýšená a další vyšetření u nich prokážou rakovinu prostaty. U 80 % z nich se zhoubný nádor podaří zachytit včas, pětina ale přichází pozdě a šanci na vyléčení má mizivou. Primární prevence přitom neexistuje. „Bohužel není známého a prokázaného nic takového, že by člověk jedl salát, nebo pil rajčatovou šťávu,“ upozorňuje přednosta urologické kliniky Thomayerovy nemocnice Roman Zachoval. Skeptický je i k reklamou protěžovaným preparátům na prostatu, které cílí na rizikovou skupinu milionu mužů a u kterých neprokázaly seriózní studie účinnost. Pro své zdraví lze v případě nejčastějšího mužského nádorového onemocnění udělat jediné: chodit na preventivní prohlídky.

Jako svého druhu arteterapii a experiment, při nichž poznávali jeden druhého i sebe, charakterizuje dvojice tvůrců Romanutti a Foukal jejich nový snímek. Oba se vlivem událostí stali jeho protagonisty i režiséry. Film se totiž odehrává v lockdownu a nese příznačný název Sami doma. „Z bytu jsme si udělali trošičku divadelní scénu a vlastně jsou to takové parkety, které znamenají svět,“ říká pobaveně Albert Romanutti, současně frontman kapely Bert & Friends, který v době pandemie koronaviru vyklidil pódia i společnou domácnost s přítelkyní. O své jistoty tehdy přišel i režisér Jan Foukal. A tak se začali s novou životní realitou vyrovnávat dohromady a vše přitom dokumentovat. Výsledkem je první česká bromance.

Je to ošklivé číslo a nechci si ho připouštět, říká Jan Kanyza o svých 75. narozeninách. Slavit podle něj není co, leda méně pohyblivé klouby a více prášků od lékaře. Jinak se cítí jako blbec a není mu příjemné, že u štamgastského stolu, k němuž usedal s hereckými kolegy v dnes už legendárním seriálu Hospoda, zůstal sám. Zažil ale i pocit úlevy. Dostavil se ve chvíli, kdy skoncoval s herectvím. „Je to kacířská myšlenka, až se za ni trochu hanbím, ale ulevilo se mi. Ne tím, že jsem to opustil, ale že jsem učinil to rozhodnutí. A že jsem ho zrealizoval,“ přiznává. Po letech „lítání“ z placu k malířskému stojanu a naopak usedl na jednu židli. Aspoň zdánlivě. Sicflajš totiž nikdy neměl.

Česká republika patří podle Matěje Hlavatého nám všem, nejen té nejhlasitější skupině, která si uzurpuje státní symbol, přitom má na jeho rubu ruskou vlajku. Je načase nezavírat před tím oči, protože extremistické proudy sílí a demokracie jim dává velký prostor, zatímco politikům, kteří brání její hodnoty, ruce svazuje. „Myslím, že už bychom měli přestat být přizdisráči,“ říká starosta Tetína a organizátor Pochodu za demokracii. Ten nemá být provládní demonstrací, ale odpovědí na proruské hlasy a volání po puči, které se v Den české státnosti ozývaly na Václavském náměstí. Hlavatý pro konání průvodu zvolil rovněž symbolické datum a věří, že se najdou desetitisíce těch, kteří 17. listopadu dají najevo, že jim odkaz Sametové revoluce není lhostejný a vyjdou kvůli němu do ulic.

Že je svět gastronomie boj, poznala Veronika Beskydiarová známější jako Besky už během soutěže MarsteChef Česko. Nejenže neměla zkušenost s profesionálním provozem, ale doma ani moc nevařila, občas upekla. Když pak coby vítězka páté řady reality show nastoupila na stáž do kuchyně michelinského Fieldu, přišel šok. „Když to člověk nevyzkouší, říká si: Kuchaři, vždyť mají recepty, pohoda. Ale tam je strašný psychický tlak,“ přiznává s tím, že představa vlastní restaurace je jí teď ještě vzdálenější. Bez dostatečné praxe, a to i manažerské, považuje za nezodpovědné se do převážně mužského byznysu vrhat. „Kariéra v gastrosvětě je velmi těžká, takže zatím odsouvám rodinné záležitosti a snažím se dokázat něco podobné v tom mediálním světě,“ říká.

Je to podraz, říká na adresu vedení NHL Dominik Hašek. Za nepřípustné považuje, že šéf nejprestižnější hokejové ligy na světě Gary Bettman a jeho zástupce Bill Daly nerespektovali upozornění českého ministerstva zahraničních věcí, že ruští hráči nejsou na tuzemském ledě vítáni, a nechali je v úvodních zápasech základní části soutěže nastoupit. Za to by měli být oba funkcionáři odejiti a jejich nástupci by se měli České republice omluvit. „Za sebe si nepřeju, aby se NHL, dokud tito lidé budou v jejím čele, kdykoliv vrátila,“ má jasno dvojnásobný držitel Stanley Cupu, který podle svých slov vděčí kanadsko-americkému hokeji za mnohé a pořád mu na něm záleží. Miliardovou reklamu, kterou zámořský spor Rusku dělá, ale mlčky přehlížet odmítá.

Zatímco prezident USA Joe Biden před pár dny oznámil, že omilostní tisíce Američanů odsouzených za držení nebo užívání marihuany, českým pěstitelům byliny cannabis sativa stále hrozí drakonické tresty. „V momentě, kdy člověk pěstuje pět kytek, tak je v režimu přestupku. Když jednu z těch kytek ustřihne, tak spadá do paragrafu výroby a šíření toxikomanie, což už je trestný čin,“ upozorňuje rapper James Cole s tím, že současné znění zákona je paskvil, který nejenže nereflektuje konopnou realitu Česka, ale paradoxně je větší společenskou hrozbou než dekriminalizace konopí, po níž coby spoluautor Charty 420 volá. Legální nabídka sušiny by snížila jak poptávku na černém trhu, tak zkvalitnila samotnou produkci.

Čip se ve skutečnosti skládá ze dvou částí: první se do nosu zavede antigenním testem, druhou obsahuje vakcína, jejíž aplikací do sebe všechno zapadne jako puzzle, čímž se výrobce očkovací látky netají, protože technologii nazývá jako Matrix-M adjuvant. I takové výjevy zachycují ve svém novém dokumentu Vít Klusák a Marika Pecháčková a připomínají realitu, kterou jsme ještě nedávno žili. Na jedné straně konspirační teorie zatvrzelých antivaxerů, bouřlivé diskuze odborníků nebo marná snaha policistů přimět opilé bezdomovce nasadit si umolousané roušky, na druhé bezmoc lékařů nad narůstajícími počty mrtvých a důvtip těch, kteří chtěli „jen“ zůstat výkonní, nebo aspoň solventní. To všechno je Velké nic, dokumentární tragikomedie o českém pojetí pandemie Covid-19.

Ačkoliv se válka odehrává v podstatě za kopcem, řada lidí si to neuvědomuje, popírá ji a vyjadřuje sympatie Rusku. Designér Maxim Velčovský se proto rozhodl zhmotnit svědectví o jejích hrůzách přímo v centru Prahy, kde na Mariánském náměstí umístil v rámci festivalu Signal čtyři vyhořelé vraky aut dovezené z nejpostiženějších oblastí Ukrajiny. Myšlenkou na aplikaci války ve veřejném prostoru se začal zabývat bezprostředně po jejím vypuknutím. Tehdy předpokládal, že než dojde na její realizaci, boje utichnou a jeho předmět doličný bude „jen“ mementem. Ironií osudu se v předvečer umístění instalace nazvané „Fyzická možnost smrti v mysli někoho žijícího“ ocitla ukrajinská města znovu pod palbou.

Jednat, jednat, jednat je podle nově zvolené senátorky Jany Zwyrtek Hamplové řešení, k jakému měly v souvislosti s válkou na Ukrajině přistoupit evropské mocnosti i USA a vytrvat v něm navzdory dosavadním neúspěšným snahám o dohodu. Dodávky zbraní podle ní konflikt jen eskalují. Česká republika by se coby malá země na prahu obou znepřátelených táborů měla zdržet jich i velikášských prohlášení a stát se vojensky neutrální, o čemž chce na půdě Senátu diskutovat. Velí jí to selský rozum i zkušenosti ženy, která hodně pamatuje a válku v bývalé Jugoslávii nejen sledovala, ale osobně si prošla i rozbombardovaná města, která po ní zůstala. „Mrazilo mě už tehdy a tehdy také možná, kdyby se někdo lépe a dříve domluvil, tak to nemuselo tak skončit,“ myslí si.

Často slýchá od vrstevníků, že rap je nesrozumitelný, a proto ho neposlouchají. „Říkám, když to neposloucháš, nemůžeš tomu rozumět. Tak je to se vším, to je úplně logické,“ má jasno Ladislav Poeta Zeman, který se dlouho opomíjenému žánru věnuje 25 let. Jako teenager chodil za mámou do práce na rychlejší internet a dohledával na něm relevantní informace, protože z tištěných médií se v 90. letech o rapperech zmiňovalo jen Bravo, a to ještě dost neuspokojivě. Domů si budoucí hudební publicista a dýdžej nosil stohy papírů s rapovými texty a zkoušel si je s pomocí slovníku marně překládat. Nad vytištěnými stránkami strávil i uplynulé dva roky. Tak dlouho připravoval knihu o českém rapu, kterou si chtěl roky přečíst. Protože ji ale nikdo nenapsal, udělal to nakonec sám.

Stejně jako někdejší ministerští předsedové a posléze prezidenti Václav Klaus a Miloš Zeman je podle Aleny Schillerové expremiér Andrej Babiš těžkou vahou a měl by se stát jejich nástupcem. „Jsou to všechno silné osobnosti. Všech třech si vážím a všechno jsou to lidi, kteří vás nutí přemýšlet o tom, co říkají, i když vás to někdy irituje,“ říká místopředsedkyně ANO s tím, že bude svého „šéfa“ přemlouvat k tomu, aby kandidoval. Hnutí podle ní vlastního kandidáta potřebuje, což bude při jednání se špičkami strany prosazovat. Kdyby padla volba na ni, nabídku by zvážila, teď ale považuje za předčasné se jí zabývat. Věří, že se Andrej Babiš nakonec rozhodne správně a do boje o Hrad půjde.

Podpora uprchlíků nemůže být prvořadá, myslí si prezidentský kandidát Tomáš Březina, podle kterého riskuje vláda sociální neklid. Pro tak chudou zemi, jakou je Česká republika, znamená poskytnutí ochrany lidem prchajícím před válkou ekonomickou zátěž, se kterou musí být národ srozuměn. Pokud není, může zakrátko podlehnout přesvědčení, že půl milionu ukrajinských běženců se má lépe než čeští obyvatelé. Navíc ještě před pár měsíci podle něj vše nasvědčovalo tomu, že to tak bude. „Jakýkoliv prezident, nebo premiér, má mít především na zřeteli ochranu českých obyvatel, ekonomických zájmů, státnosti a tak dál. Nesmí mít na mysli prioritně, pod vlivem emocí, byť pochopitelných, jiný národ a tomu pomáhat víc,“ říká bývalý podnikatel.

Chápat výsledky voleb jako výraz spokojenosti s vládou je přehnané a pošetilé, upozorňuje politolog Tomáš Lebeda. „Vláda musí být velmi opatrná, protože podpora, kterou teď její strany dostaly, jak v komunálních, tak v senátních volbách, visí na vlásku a skutečně bude záležet na tom, jak bude vypadat zima, jak se vláda vypořádá s mimořádně tíživou situací, která nás pravděpodobně čeká, a jak to bude komunikovat. Podle toho mohou dopadnout i prezidentské volby,“ myslí si s tím, že většina voličů pětikoalice dopady energetické krize reálně ještě nepocítila. Až se tak stane, bude rozhodující, jak moc budou zasaženi. Pokud bude míra neúnosná, může jít o vážný problém, který vyžene lidi do ulic.

Přimět Vladimira Putina ke změně strategie nelze pomocí rozumu a ukazuje se, že ani ekonomickým tlakem. Jediným řešením tak podle Miroslavy Němcové zůstává co největší podpora Ukrajiny, aby byla schopná ho porazit. Bez ohledu na to, kolik to bude stát nebo jak moc bude třeba se uskromnit. Oproti Ukrajincům se totiž pořád máme zlatě. „Vezmu si klidně 10 svetrů a nemám s tím problém, ale cítím se bezmocná vůči tomu, co přichází z Ruska, to je pro mě daleko větší hrozba,“ říká senátorka za ODS, jejíž obavy, že je válka skoro za dveřmi, umocnilo vystoupení ruského prezidenta během ceremoniálu stvrzujícího připojení čtyř ukrajinských regionů k Ruské federaci. V mnohém jí připomnělo Hitlerovy projevy.

Přesvědčivé herecké výkony podával Marsell Bendig už odmala, ne vždy pro ně ale nacházel pochopení. Nedoceněné zůstalo například jeho ztvárnění oběti únosů, které se sestrou zinscenovali na balkoně a zalarmovali tak hlídku policie, které musel rozespalý otec vysvětlovat, že se jednalo o dětskou hru. Balkonu se od té doby vyhýbal, láska k herectví mu ale zůstala. A teď přišlo i uznání, o kterém snil. Za roli drogově závislého Ládi v dramatu Banger. sklízí jednu pochvalnou kritiku za druhou, jde přitom o jeho první filmovou zkušenost. Věří, že další budou následovat a že se mu podaří vymanit ze škatulky záporných postav, do kterých jsou Romové takřka výhradně obsazováni.

Část protestujících, kteří se už podruhé sešli na Václavském náměstí, nebrojí jen proti současnému vedení země, ale podle pedagoga a filozofa Daniela Kroupy upřímně nenávidí demokratický režim. „Ze strany řečníků a z pozitivní reakce mnohých demonstrantů tam bylo hodně těch, kteří se staví proti celému systému, proti naší orientaci na Evropskou unii, našemu členství v NATO, a dokonce organizátoři vznášeli požadavky, že máme vystoupit z OSN. Nevím, mezi jaké státy bychom se tím měli zařadit, asi někde u Severní Koreje, ale i ta je členskou zemí OSN,“ říká s tím, že pokud by některé výzvy byly skutečně vyslyšeny, jejich negativní ekonomické dopady by pocítili zejména ti, co po nich volají.

Na ulici strávil senátor Marek Hilšer i 12 hodin denně a přiznává, že nasbírat 50 tisíc podpisů nutných k podání prezidentské kandidatury není snadné, ani levné. Reálně to vyžaduje dva tisíce hodin na jednom petičním stánku, nebo přes 2,5 milionu korun, což je částka, kterou chce investovat do celé kampaně. Pokud se mu proto nepodaří oslovit dostatečný počet voličů do půlky října, nevylučuje, že požádá o nominování na nejvyšší ústavní funkci kolegy senátory. Buď, jak buď, jasno má v tom, že chce zůstat nezávislým kandidátem. „Prezident nesmí mít svázané ruce, nesmí být součástí žádného z oligarchických klanů, které si v České republice přivlastňují stát a ovlivňují politiku,“ říká.

Zatímco první oficiální reakce lídrů stran na výsledky voleb byly plné optimismu, atmosféra uvnitř štábů tomu v sobotu večer nenasvědčovala. Aspoň podle podnikatele Petra Stuchlíka. „Panovala deziluze a mě velmi překvapilo, že v podstatě bez výjimky, ať to bylo Spolu, Číža nebo Piráti, stejně tak ANO, všichni čekali víc a byli minimálně z těch magistrátních výsledků rozčarovaní,“ říká bývalý pražský zastupitel a někdejší kandidát ANO na primátora, který svou spanilou jízdu komunální politikou ukončil v roce 2019, pouhý rok poté, co podlehl volání svého ega a nechal se do ní Andrejem Babišem zlákat. Krátká exkurze pro něj byla cennou zkušeností, zjistil mimo jiné, že o budoucnosti města nezřídka rozhodují lidé, u kterých „se divíte, že si vůbec dokážou ráno uvázat tkaničku.“

Politicky to byla prohra, připouští Jan Farský po návratu z osmiměsíční stáže na oregonské univerzitě, kterou „zaplatil“ poslaneckým mandátem i pozicí šéfa klubu STAN a nadto čelil nařčením z lhářství, protistátní činnosti nebo amatérismu. „Zvláště od Miloše Zemana, Tomia Okamury a Andreje Babiše to bylo drsné. Na druhou stranu já jsem si taky roky nebral servítky, takže chápu, že když měli šanci, tak se do mě pustili,“ uznává Farský s tím, že ve všech jiných ohledech stál jeho pobyt v USA za to. Po letech ležel od rána do večera v knížkách a začínal i končil dny s rodinou. A uvědomil si díky tomu, že dospět chce vidět nejen svoje děti, ale také Evropu. O obojím mluví s velkým zaujetím v rozhovoru pro Prostor X.

Částečná mobilizace, kterou Vladimir Putin ve středu ráno vyhlásil, je snahou zabránit podobným průlomům, jaký se Ukrajincům podařil u Charkova. „To bylo do značné míry způsobené tím, že Rusové nemají dost těl, která by měla na takhle dlouhé frontě, a nevyhnutelně někde vznikne slabé místo, které Ukrajina mohla využít,“ vysvětluje bezpečnostní analytik Vojtěch Bahenských důvody vydání povolávacího rozkazu. Primárním úkolem nových posil bude stabilizovat ruskou armádu a vystřídat vojáky vyčerpané sedmiměsíčním bojem. „V tuhle chvíli není perspektiva na to, aby Rusko do zimy provedlo nějakou větší ofenzívu,“ myslí si s tím, že nábor 300 tisíc rezervistů není všelék a čas hraje spíš pro Ukrajinu. Pokud pomoc Západu nepoleví.

Katastrofální, takový byl slovy úřadujícího pražského primátora Zdeňka Hřiba stav, ve kterém před čtyřmi lety přebíral hlavní město. Na konci jeho volebního období zažívá metropole rekordní rozvoj a v čele s ním zdárně překonala i dvě bezprecentní krize – covidovou a uprchlickou, čímž podle něj nemůže argumentovat žádný z jeho předchůdců, ani současných konkurentů, mezi kterými jsou pokrytci a kumulátoři funkcí. Přímo za ztělesnění neúcty k Pražanům považuje Bohuslava Svobodu. „Otevřeně říká, že by chtěl být primátorem a zároveň poslancem. To podle mě fakt nejde řídit tohle město v pauze na oběd,“ má jasno Hřib s tím, že časovou a mnohdy i fyzickou náročnost funkce může každý posoudit při pohledu do jeho veřejného kalendáře.

Ohánět se v kauze Čapí hnízdo výroky o zinscenovaném politickém procesu nedává smysl, vysvětluje advokát Jiří Kučera s tím, že Andrej Babiš není stíhán za své názory, politické angažmá nebo jednání. Obviněný je z účasti na dotačním podvodu, jehož hlavní aktérkou je Jana Nagyová. Klíčová bude její vina. „Pokud nebude odsouzena paní Nagyová, tak nebude odsouzen ani pan Babiš,“ říká Kučera. Rozhodující teď podle něj bude přezkoumání listinných důkazů. Z těch by mělo během následujících dvou týdnů vyplynout, zda v žádosti o 50milionovou dotaci, kterou někdejší předsedkyně představenstva rodinné farmy podala svým jménem, vědomě uvedla nepravdivé informace a dopustila se tak trestného činu.

V uplynulých čtyřech letech ve vedení moravské metropole čelila Markéta Vaňková tolika krizím, jako žádný z jejích předchůdců od roku 1989. A ani závěr jejího volebního období není klidný. Brno doplácí na to, že zaujalo ekologický přístup a vsadilo na plyn. Co se týče vytápění, je na něm závislé z 80 % a z velkých tuzemských měst je na tom nejhůř. Odpojit se od plynu by mu měly pomoct nový zdroj na štěpku, jehož stavba začne každým dnem, a tzv. třetí kotel na spalování odpadu. To ale nebude stačit. Pojistkou na další zimu by tak měly být původně plynové kotle předělané na kotle na lehké topné oleje. „Paradoxně bychom se spalováním LTO zase vrátili k méně ekologickému řešení, nicméně měli bychom teplo,“ má jasno brněnská primátorka.

Opatření na pomoc domácnostem, která v reakci na energetickou krizi přijímají jednotlivé vlády napříč Evropou, jsou výkupným za demokracii, myslí si Václav Bartuška, zvláštní zmocněnec ČR pro energetickou bezpečnost. Snaha zachránit společenský řád je přitom vlastní celému kontinentu bez rozdílu. „Řada zemí, vlád, ale i národů dělá věci, které nejsou úplně v jejich naturelu. Obecně evropský sever a západ byl vždycky spíš individualistický, dbal na to, aby lidi sami měli zodpovědnost za to, co dělají a jak se jim žije. Přitom kroky, které dneska dělají vlády evropského severu i jihu, jsou velmi podobné,“ říká. Vážnost situace podle něj nepodceňuje ani kabinet Petra Fialy, ale k mnohým rozhodnutím asi ještě nenašel chuť nebo odvahu.

Jsme přesvědčení, že žijeme v moderní společnosti 21. století a všechno je jiné, než kdysi bylo. Podle režisérky Terezy Nvotové to ale není tak docela pravda. Předsudky a stereotypy zůstávají. Jakmile se někdo odlišuje od všeobecně přijímaného modelu správnosti, je zavržen. „Ta bublina, ať už je na internetu, anebo ve skutečnosti jako nějaká vesnice, komunita, tak má podobné mechanismy. Lidé se navzájem o něčem přesvědčí, najdou si viníka a jdou po něm. A toho, kdo jim z jiné bubliny říká, že tak to není, už neslyší,“ popisuje reakci, která je podle ní přirozená a kterou využila v novém filmu Světlonoc. Natolik uvěřitelně, že za drama získala Zlatého leoparda na filmovém festivalu v Locarnu.

V koalici Spolu jsou šíbři a kmotři, myslí si kandidát na primátora hlavního města Jan Čižinský, který věří, že voliči v komunálních volbách rozhodnout tak, aby se k moci dostali poctiví politici. Takoví, jakým je třeba Adam Scheinherr, který před dvěma lety upozornil policii na nekalé praktiky vedení dopravního podniku a nevědomky odstartoval kauzu Dozimetr. Čižinský je přesvědčen, že pokud by se všichni chovali jako jeho stranický kolega z hnutí Praha Sobě, korupce zmizí. Jemu samotnému se ji během osmiletého starostování na Praze 7 podařilo zničit úplně, teď se stejnou ambicí usiluje o zvolení do čela magistrátu. A taky s tím, že protká metropoli cyklostezkami a zakáže průjezd centrem.

Téma smrti zaujalo Františka Skálu už během studentských let a neopustilo. Protože je ve společnosti stále tabuizované, považuje za důležité ho připomínat, a tak o něm zpívá za zvuků dechovky texty jako „Za řekou na stráni je krematorium, je tam pěknej chládek a kolumbárium, ve výklenkách urny mrkají na sebe, černé dýmy z nebožtíků stoupají do nebe.“ Na svůj odchod ze světa přitom nepomýšlí vůbec, prostě s ním počítá. „Většina lidí přitaká jenom tomu životu a myslí si, že smrt neexistuje a že se jich netýká. A pak se najednou diví,“ říká umělec s tím, že už má připravenou rakev, protože „je to jistota, že vás pak nedají do nějaké špatné, když si ji vyzdobíte.“ Kromě ní má ale i spoustu plánů, které přirozeně vznikají. Příležitost totiž dělá Skálu.

Průlom fronty, k němuž došlo u Charkova, nezaskočil jen Rusy, kteří oblast na severovýchodě Ukrajiny ovládali, ale celý svět. Média ho nazvala překvapivým a bezpečnostní analytik Michal Smetana je přesvědčen, že se ukrajinská protiofenziva zapíše do učebnic. „Je to něco, o čem se bude učit na vojenských akademiích ještě desítky let, protože způsob provedení této operace je skutečně nestandardní,“ říká v rozhovoru pro Prostor X. Pozoruhodná přitom podle něj není jen rychlost, se kterou Ukrajinci převzali iniciativu do svých rukou, ale i fatální selhání ruských tajných služeb a velení. Zisk ztraceného území je bezesporu největším ukrajinským úspěchem, považovat ho za vyhranou válku je ale předčasné.

Žijeme v době, kdy největší riziko nepředstavuje ztráta energetické bezpečnosti, ale svobody. „V roce 38 bylo taky Německo zemí, kde nežili všichni fašisti, a za dva roky bylo ovládnuto tímhle hnutím,“ varuje hejtman Jihočeského kraje Martin Kuba s tím, že záleží na politicích, jak se jim podaří společnost složitým obdobím provést. Za nešťastné považuje shazovat diskuze o cenách energií tím, kolik má doma kdo svetrů na zimu. Je potřeba jasně říkat, co se bude dít, a každý šéf rezortu za to musí nést odpovědnost. „Osobně jsem přesvědčen, že některé podklady z ministerstva průmyslu a obchodu měly být připraveny dřív,“ kritizuje ministra Síkelu. Coby předseda Asociace krajů musel na liknavý přístup reagovat, ambici ovlivňovat složení vlády ale nemá.

Od šesti let žil prakticky jen s otcem. Matka byla vážně nemocná, dlouhodobě hospitalizovaná a o dva roky později zemřela. Pro oba následovalo náročné období. „Tatínek i já jsme se uzavřeli do sebe, měli jsme svůj vnitřní svět. Dával mi to nejlepší, co uměl, ale ta ztráta byla bolestná,“ vzpomíná na své dětství Tomáš Paprštein. Emocionální prázdno mu pomohl zaplnit nástup do turistického oddílu, v němž získal ztracený pocit bezpečí a ve vedoucím Matějovi, který byl zároveň jeho třídním učitelem, nejlepšího kamaráda. „Přítele“, který zneužil důvěry dospívajícího chlapce a stal se jeho sexuálním predátorem. Zatímco dnes třicetiletý Paprštein si prošel sebepoškozováním, depresemi a terapie se stala nedílnou součástí jeho života, pachatel pohlavního zneužívání učí dál.

Loni inicioval spolek Milion chvilek v hlavním městě i mimo něj celou sérii demonstrací proti vládě Andreje Babiše a stejně nekompromisní přístup při porušování demokratických hodnot proklamoval zaujmout také k nastupujícímu kabinetu Petra Fialy. Podle slov jeho mluvčí Hany Strašákové se tak děje, i když do ulic jeho signatáři a podporovatelé už nevyráží. „Tam je potřeba určitá energie a je to nějaký nejzazší nástroj spojit lidi na tom náměstí k tomu účelu. Každý z nás má teď spoustu problémů, třeba strach z energetické krize. Je otázka, kolik lidí by tam přišlo, ale tuhle vládu pořád hlídáme, posíláme otevřené dopisy,“ říká s tím, že moc je v nejlepších možných rukách. Sedmdesát tisíc protestujících, kteří první zářijovou sobotu zaplnili Václavák, dalo úřadujícímu premiérovi jiný signál.

Tvrzení, že jsme všichni traumatizovaní, mě jako psychologa dráždí, říká Pavel Rataj s tím, že jedince formuje celá řada vlivů různé intenzity, včetně těch pozitivních. Jde o celoživotní proces, v němž podstatnou roli sehrává zhruba prvních sedm let života. Tehdy se nám nedostává schopnosti emocionální autoregulace, kterou suplují rodiče. Pokud při tom selhávají a dítě zůstává v silných pocitech samo, přirozeně se brání vnímání vlastních emocí. Odpojení, což je termín, který se pro přehlížení toho, kdo jsem a co prožívám, používá, se pak odráží i ve vztazích. „Dlouhodobý partnerský vztah je největší psychoterapií, největším zdrojem sebepoznání lidí,“ říká Rataj, jenž se specializuje na párovou terapii.

Bylo to pro mě hrozně důležité, ten okamžik si budu pamatovat, říká režisérka Beata Parkanová o ceně za nejlepší režii, které si odnesla z filmového festivalu v Karlových Varů. Oceněný snímek Slovo jde teď v půlce září do kin. Parkanová popisuje, že její film se pozná mimo jiné podle velmi blízkých a dlouhých záběrů na herce. Chce jít se svou tvorbou hlouběji. Připouští, že typ filmů, který dělá, se do kin dostane méně a lidi ve velkém neláká. Je s tím spojené zklamání, ale taky radost z přímých reakcí, které dostává. Pokud to tedy nejsou nadávky v diskuzích.

Budu tlačit na kvalitu, říká ministr zdravotnictví profesor Vlastimil Válek /TOP 09/ o svém přístupu ke zdravotnickým zařízením v dalších měsících. Chce, aby ta kvalitní, kam chodí lidé, dostávala víc peněz a aby pojišťovny neproplácely zbytečné úkony. Počítá se spoluúčastí, respektive se zdravotním připojištěním, díky kterému by mohli mít lidé zdarma například bílé plomby. V covidu chce hlavně očkovat a léčit, lék paxlovid má být co nejdostupnější. Nepočítá už prakticky s žádnými opatřeními, očkování chce podpořit kampaní, která má nabrat tempo hlavně v září. Další vlna podle odhadů ministerstva přijde v listopadu.

Jak blízko k sobě mají konspirační teorie a spiritualita, respektive „ezo věci“? Podle digitální antropoložky Marie Heřmanové ze Sociologického ústavu Akademie věd ČR velmi. Říká, že se v zásahu překrývají a lidé, kteří hledají jedno, často podlehnou i tomu druhému. Jde častěji o ženy, mimo jiné proto, že ve zbytku digitálního světa je to pro ně těžší. Hledají bezpečné místo, které naleznou třeba na Instagramu Heleny Houdové, který funguje jako komunita. Podobných spirituálních influencerek (a influencerů) je ale daleko víc a jejich vliv může být negativní.

Daří se skvěle, říká o své prezidentské kampani matematik a podnikatel Karel Janeček. Lidé to sice zatím tolik neoceňují, ale to prý přijde. Tvrdí, že má obrovské šance vyhrát. Úvod kampaně byl záměrně kontroverzní a on je rád, že ho lidé zesměšňují. Tuhle energii chce v další části kampaně otočit v pozitivní podporu. Břišní svaly a fyzická jsou podle něj pro prezidenta důležité a on chce mimo jiné v úřadu bojovat s problémem obezity. Ve společnosti chce rozjet změny a říká, že na to má sílu. Tedy i fyzickou.

Mlejnek by měl v čele ÚZSI skončit, ohledně odchodu z funkce ministra by se měl Rakušan zachovat správně, míní 1. náměstek pražského primátora a lídr kandidátky STAN v Praze Petr Hlaváček. Říká, že po kauze kolem Petra Hlubučka zvažoval, že z kandidátky odstoupí, ale nechtěl v tom své kolegy nechat. Zároveň dostal možnost kandidátku radikálně překopat. V Praze zastává takzvaný „až bude okruhismus“ a stojí si za tím, že toho koalice v čele s primátorem Hřibem hodně dokázala

S novým cirkusem začal Jiří Turek seznamovat tuzemské diváky před 19 lety. Tehdy uspořádal na zelené louce mezinárodní festival Letní Letná a staví ho tam dodnes, i když, jak sám přiznává, má každoročně víc stažené půlky než artista v kopuli, jestli finančně vyjde. Kvůli tomu, aby si každý měsíc koupil nový mercedes, to ale nedělá. Do žánru se před lety zamiloval, i proto, že každé představení je originál, a tak má pořád co nabídnout. „Není to padesátá verze Višňového sadu,“ říká v nadsázce s tím, že v poslední dekádě se mezi světovou špičku zařadili i Češi. Navzdory absenci tradice a škol, ale za enormního úsilí. Hodinovému představení totiž často předchází až 8hodinové tréninky a protahování.

Víme, jaké to je ocitnout se v beznadějné situaci a zůstat v ní osamoceni, je proto logické nechtít historickou zkušenost opakovat. V současnosti sice Česká republika ve válce není, ale konflikt na Ukrajině se může snadno přenést dál. Pokud tomu nechceme nečinně přihlížet, je potřeba investovat do obranyschopnosti, i za cenu toho, že výdaje státu na modernizaci armády bude kompenzovat mimořádná daň, o které se mluví jako o válečné. „Pevně věřím, že jsme se všichni probudili, slezli z růžového obláčku zpátky na zem a uvědomili si, že obrana a bezpečnost není zadarmo,“ říká ministryně obrany Jana Černochová s tím, že poptávka žene ceny komodit výš a mezi spojenci probíhají závody ve zbrojení.

Přes dva týdny plní tuzemské zpravodajství emotivní snímky a záběry hořících lesů a aktuálně i spálenišť v Českém Švýcarsku. Největší požár v české historii se rozhořel v Malinovém dole, dramaticky zasáhl oblast okolo něj a znepřístupnil dvě turistické atrakce: Pravčickou bránu a Soutěsky. „Je to zhruba 5 % rozlohy národního parku, takže v tom měřítku to není žádná velká katastrofa. Katastrofa je spíš to, jak najednou média upírají pozornost na Hřensko a okolí a vypadá to, jako kdyby opravdu celé Děčínsko, nebo celá destinace České Švýcarsko byla v plamenech a v popelu,“ připomíná fakta Jan Šmíd, ředitel destinační agentury České Švýcarsko, a upozorňuje, že příroda si s následky ničivého ohně poradí mnohem lépe než obyvatelé regionu, kteří jsou na cestovním ruchu závislí.