Prostor X

Předáváme si lidi z jedné superspecializace do druhé, ale souvislosti nám unikají, upozorňuje na „bolest celého zdravotnictví, nejenom psychiatrie,“ bývalý ředitel Psychiatrické nemocnice Bohnice Martin Hollý. Ten z jejího vedení odešel po 14 „krásných“ letech s přesvědčením, že změna prospěje jemu i největšímu psychiatrickému zařízení v Česku. Zároveň nepopírá, že se mu ulevilo, protože už se ho netýká každá díra ve střeše. Teď chce v novém Centru duševní rehabilitace, které se 20. června otevírá v Berouně, začít psát další kapitolu svého života i české psychiatrie. Zaměří se přitom na multioborovou spolupráci, kontinuální přístup k pacientovi nebo využití příznivých účinků nefarmakologických vlivů, třeba světla.

Polovina dětí by měla chodit na střední školu všeobecně vzdělávacího směru, říká nový náměstek ministra školství Jiří Nantl s tím, že teď je to 25 %. Argumentem, proč stávající počet zdvojnásobit, je velmi malé procento absolventů odborných maturitních oborů, kteří se věnují tomu, co vystudovali. S ohledem na množství neznámých, které s sebou technologický rozvoj přináší, přitom bude schopnost adaptace na měnící se pracovní trh klíčová. A nejen ta. Neméně podstatná bude připravenost hledat si příležitosti pro vlastní uplatnění. I v té ale čeští žáci a studenti ve srovnání s evropskými vrstevníky zaostávají. Místo aby je systém táhl nahoru a dodával jim sebevědomí, dusí je vnějším tlakem jednotných přijímacích zkoušek.

Zatímco napětí v Moskvě sílí a nechuť obyvatelstva ke „speciální operaci“ roste, o čemž svědčí neochota Rusů zapojit se do ní navzdory nadstandardnímu finančnímu ohodnocení i zvyšující se počty dezertujících vojáků, Ukrajina bude ve svém dalším postupu „určitě úspěšná“. Přesvědčen je o tom bezpečnostně-politický analytik Martin Svárovský, jehož soukromým tipem je, že ukrajinská protiofenziva udeří u Doněcku. Kromě strategického významu by byl takový útok i symbolický a znamenal zásah nepřítelovy psychiky. Tou už otřásly ozbrojené střety v Bělgorodu nebo dronový útok na moskevskou prominentní čtvrť Rubljovka. Převzetí kontroly nad centrem jedné z nejstarších lidových republik by bylo další citelnou ranou.

Nesmíte se bát, říká fotografka Radka Leitmeritz. Sama odvahu prokázala, když v necelých dvaceti odešla s prázdnou kapsou do Paříže. Neuměla tehdy ani slovo francouzsky a angličtinou nevládla o moc líp, což byla jedna z mnoha překážek na cestě za jejím snem stát se módní fotografkou. „Neměla jsem moc na výběr. Jediný způsob, jak to dělat, bylo těžce makat a hodně věřit tomu, že se to třeba povede,“ vzpomíná, co předcházelo tomu, než se stala vůbec první Češkou, jejíž snímky se dostaly na stránky magazínů jako Vanity Fair, Variety nebo Wall Street Journal. Kromě tisíců modelek zvěčnila také celou řadu hollywoodských hvězd. Za portrét oscarové herečky Nicole Kidman získala prestižní cenu American Press.

Potřebujeme planetární řešení, říká o problémech dneška Jana Michailidu, pirátská politička a členka pirátského Republikového výboru. Tvrdí, že slova o komunismu odráží jen její vnitřní utopii, sama je reálně spíš demokratická socialistka, založením kritička kapitalismu, která míní, že je třeba kritizovat NATO i Západ, protože s každým systémem to jde bez kritiky od 10 k 5, jako se to stalo i komunistickému režimu v Česku.

Daniel Münich psal už před 20 lety o problémech v českém školství. Moc se toho nezměnilo. Dnes člen NERV a akademického think-tanku IDEA při CERGE-EI identifikuje nejbolestivější problémy hlavně v kapacitách středních škol, systému zkoušek a jejich obsahu. A nabízí řešení. Zkoušky je podle něj třeba výrazně změnit.

Vždycky jsem chtěla dělat festival v té podobě, jak je dnes, ohlíží se před letošním 20. ročníkem Colours of Ostrava jejich zakladatelka a ředitelka Zlata Holušová. Multižánrový hudební line-up rozšířila o multioborový Meltingpot, z kterého se v průběhu pěti let stalo největší živé diskuzní fórum v Evropě. Živo na něm bylo zejména loni, když se Ledový muž Wim Hof vymezil proti farmaceutickému průmyslu. „Je to kontroverzní, ale na druhé straně, co je hezkého na tom, když vám Benu řekne: Vaše zdraví si bereme na starost. A tomu se nikdo nediví, že si lékárna bere vaše zdraví na starost. To je pro mě daleko kontroverznější prohlášení, než že když se o sebe budeme starat, nepotřebujeme doktory,“ má jasno.

Proti vinařům je vedena nekorektní válka, tvrdí Michal Šetka. Vlnu odporu vyvolává podle šéfredaktora magazínu Wine & Degustation záměrné zaměňování spotřební daně a DPH u tichých vín. První ze sazeb mají přitom nulovou všechny okolní země a nenásledovat je by znamenalo bezprecedentně poškodit celý český trh. Argument, že zatížený mohl být jen dovoz, který tvoří 70 % prodeje, vyvrací slovy: „Jsme na stejném evropském trhu a nemůžete vyjmout moravské vinaře a zdanit ty zahraniční. První námitka, která proti tomu bude vznesena, tak ji ten evropský vinař, nebo obchodník samozřejmě vyhraje.“ Neméně problematická by byla výjimka regulovaná omezenou produkcí, ta je totiž určena výhradně pro osobní spotřebu.

Devadesátkové historky o klientech, kteří oslovovali architekty s požadavkem, že chtějí „takovejhle barák“, a ukazovali přitom v lepším případě na vilu Tugendhat, v horším na zámek Neuschwanstein, zná Ondřej Chybík jen z vyprávění. Sám se ve svém ateliéru, který založil v roce 2010 s Michalem Krištofem, nesetkal ani s poptávkou po zlatých klikách. „Naštěstí, nebo bohužel,“ vtipkuje. K optimismu má důvod. Za poslední rok projel republiku křížem krážem a coby editor ročenky české architektury navštívil inkognito desítky realizací svých kolegů. Co viděl, ho utvrdilo v tom, že u nás vznikají „kvalitní veřejné stavby, mnohdy malého měřítka, ale s velkým dopadem na celou lokalitu a místní komunitu.“ Celospolečenský význam věří, že bude mít Vltavská filharmonie.

Věděla jsem, že dítě chci, ale nechci být doma, říká šéfka vzdělávací platformy #HolkyzMarketingu Aneta Martinek s tím, že týden po porodu znovu pracovala. Nemusela, chtěla. „Mám hrozně ráda svoji práci a myslím, že v oboru, ve kterém pracuju, kdybych byla doma, tak se vracím úplně s jiným rozpoložením a s úplně špatnými informacemi, protože už je strašně rychlý,“ je přesvědčená a kariérní příběhy členek původně facebookové skupiny založené v roce 2014, kterých je dnes 35 tisíc, její slova potvrzují. Ženy z Prahy a větších měst patří v tomto ohledu k těm šťastnějším, ty z regionů stále naráží na stereotypy, nebo dokonce odsouzení, že naruší zdravý vývoj svého potomka, pokud nebude do tří let v péči matky.

Pod mým vedením by byla veřejnoprávní televize odvážnější a modernější, víc orientovaná na digitální platformy, říká současný šéf brněnského studia a kandidát na generálního ředitele ČT Jan Souček. Pokud by výběrové řízení vyhrál, neotřáslo by Kavčími horami zemětřesení. Ubral by na kriminálkách, což by znamenalo i citelnou úsporu, jeden díl detektivního seriálu totiž vyjde až na pět milionů korun. Na obrazovky by vrátil více tzv. malých dokumentů a do prime timu zařadil špičkovou zahraniční produkci, která je teď odsunutá do nočních hodin. V rozpočtu zpravodajství by škrtat nechtěl, nabízí se ale přehodnotit přístup ke zpracování některých témat. Za zbytnou považuje přítomnost reportérů na místě, kde se před šesti hodinami něco stalo.

Lihoviny jsou u nás jediným druhem alkoholu, který podléhá standardní spotřební dani. Zvyšovat ji proto navrhovala Národní ekonomická rada vlády jen o málo, a naopak v rámci ozdravného balíčku více daňově zatížit tichá vína a pivo, které v tomto ohledu za ostatními zeměmi zaostávají. Nestalo se, nešumivá vína byla z výčtu neřestí vyjmuta, což považuje sociolog Dan Prokop za problém, protože „když zvedáte spotřební daň na jeden alkohol a toho druhého se dají koupit dva litry za 45 korun, tak samozřejmě vytváříte motivaci přecházet k těm nedaněným alkoholům, které jsou ale stejně škodlivé,“ kritizuje výjimku, kvůli níž stát ročně přijde o 4 až 5 miliard daňových příjmů, které by majoritně získal od výrobců krabicového vína a zahraničních dovozců.

Jakkoli by k některým konsolidačním opatřením přistoupila Helena Horská coby pravicová ekonomka možná agresivněji a některá udělala jinak, ozdravný plán, který představila vláda, je pro ni milým překvapením. Kvituje zejména větší úspory ve státním rozpočtu. Oproti původně avizovaným 70 miliardám korun, chce kabinet Petra Fialy zredukovat výdaje a zvýšit trochu příjmy v rozsahu 94 miliard v příštím roce a pro ten další jsou jeho záměry ještě ambicióznější. Rozhodující nicméně bude, aby jednotlivé resorty plány dodržely. „Je pak už úlohou ministra a jeho náměstků, aby úspory našli. Ten závazek je dostatečně transparentní, je veřejný a je v největším zájmu této vlády mu dostát, protože jinak by to byla blamáž,“ upozorňuje.

Kdyby přišla nabídka z UFC, rozhodoval bych se, říká MMA zápasník David Kozma s tím, že bojovat v nejslavnější soutěži světa není jeho snem. Coby nejdéle vládnoucí šampion velterové váhy v Oktagonu je spokojený. Před sebou má milionový souboj, ke kterému nastoupí 20. května v pražské O2 areně. Pevně věří, že z největšího evropského turnaje vyjde jako vítěz, protože v živé paměti má ještě loňskou „nakládačku“, při níž dostal takové údery do hlavy, že se mu ještě tři týdny po zápase motala. Na francouzského soupeře trénuje s Patrikem Kinclem. Toho čeká po pěti letech zúčtování s Karlosem Vémolou. „Asi jsem se nikdy netěšil víc na nějaký zápas než na tenhle. Jsem rád, že zápasím před nimi, že to ještě uvidím,“ plánuje Kozma.

Furt se musím přizpůsobovat, říká zakladatel prvního českého ilustrátorského studia Vladimír Strejček a přiznává, že jeho 21leté působení na trhu provází řada paradoxů. Dravce, jak nazývá svou značku DRAWetc., pod kterou dnes vznikají téměř všechny reklamy na pivo, založil, aby mohl předstírat, že na návrzích předkládaných klientům pracoval celý tým. Ve skutečnosti je vytvářel sám, coby messenger rozvážel zadavatelům a pak si ověřoval, jestli vše v pořádku dostali. Fakt, že dvě dekády patří ke špičce ve svém oboru, přičítá tomu, že nedělá byznys, ale „jen“ si kreslí. A překvapuje i tím, že navzdory dlouhodobému pilování vlastního stylu, teď dostává nejvíc zaplaceno za úplně „debilní ilustrace“, které vyvolávají dojem, že je pravák dělal levou rukou.

„Potřebovala jsem se vzpamatovat, abych tu pro něj byla,“ odpovídá Veronika Boulterová na otázku, co ji přivedlo k muzikoterapii. Oporou chtěla být synovi, který se narodil s vysoce funkčním autismem, což zjistila tak, že se svému kamarádovi svěřila, co s prvorozeným zažívá, a on jí coby rodič dítěte se stejnou diagnózou upozornil, že jejich projevy se nápadně podobají. „Choval se nezvladatelně, a protože nemluvil, tak jenom ječel, takže jsem denně čelila dost vypjatým situacím i s ním, ale i s okolím,“ říká a přiznává, že nejhůř snášela útoky lidí. Permanentně byla středem pozornosti, a ať se snažila sebevíc, cítila se provinile. Sociální sítě tehdy nebyly, a tak začala hledat co s tím.

Na základě objektivních ukazatelů se máme nejlíp, jak jsme se kdy měli, ale když to sdělíte v hospodě čtvrté cenové v deset večer strýcům u piva, skončíte na chirurgii, konstatuje Cyril Höschl. Coby psychiatr rozumí lecčemu, tedy i dysforii neboli blbé náladě demonstrantů. Fakt je ten, že lidstvo se cítí v podstatě pořád stejně, někdo je naštvaný míň, někdo víc. Je to dané tím, že mozek filtruje informace, které nejsou v souladu s naší emocí. Velmi prozaicky řečeno, „když jsem nasratej, tak mi nikdo nebude říkat, že se mám dobře.“ Roli sehrává i naše neschopnost odložené satisfakce, touha mít všechno hned. Přitom je potvrzeno, že jedinci, kteří se dokážou s vidinou budoucího zisku uskromnit, jsou v životě úspěšnější.

V kuchyni michelinské restaurace La Degustation Bohême Bourgeoise, o které mluví jako o hospodě v Haštalské, by měl šéfkuchař Oldřich Sahajdák rád víc žen. Jídlo připravené ženskýma rukama neomylně pozná, je na něm vidět jemnější práce. Jeho přání ale zůstává nevyslyšeno. Na inzerát, ve kterém aktuálně hledá zaměstnance do nového provozu, nezareagovala žádná kuchařka. Připravovaný podnik se přitom bude jmenovat Marie B. Ryze mužskou záležitostí je i národní kolo nejprestižnější kuchařské soutěže Bocuse d`Or. Vysvětlení pro to nemá, podmínky nabízí všem stejné a vyvrací i další předsudek o řvoucím šéfovi. „Nikdy na ně neřvu, protože to by byla moje chyba, že jsem si vybral nějakého vola, který to dělá blbě, a mě to akorát štve, a je stresuje,“ říká.

Ročně prodělají čeští zemědělci na základních komoditách 15 až 20 miliard korun, protože není v jejich silách prodávat je za evropské ceny. Že nejde o plané nářky dokládá šéf Zemědělského svazu Martin Pýcha srovnáním s polskými agrárníky. Ti na rozdíl od tuzemský dostávají vyšší přímé platby z Evropské komise, neplatí daň z nemovitosti nebo mají nižší daň z příjmu a větší podporu státu. Českou rostlinnou a živočišnou produkci následně zatíží 15%, resp. 10% DPH na potraviny a jedny z nejdražších energií a pohonných hmot v EU. A pak se o slovo přihlásí obchodník, který neváhá využít cizí nadprodukce a brát jinde, pokud lokální dodavatel není schopen konkurovat mnohdy podnákladové ceně. „Chceš, nechceš? Nechceš, nevoz!“ popisuje Pýcha fungování trhu.

Kabinet Petra Fialy se na rostoucí strukturální deficit a povinné výdaje dívá účetně a z čistě krátkodobého pohledu, což Karel Havlíček vládě vyčítá úplně nejvíc. Podle místopředsedy opozičního hnutí ANO je třeba nahlížet vzniklý schodek z hospodářského hlediska a v horizontu dvou, třech, pěti let. Plošné škrty na ministerstvech jsou nevyhnutelné, ale s tím, že by se mělo jenom škrtat, nesouhlasí. Za obezřetné považuje snižovat dluh mírnějším tempem 50 až 60 miliard ročně. Kromě úsporných opatření na jednotlivých rezortech by zefektivnil výběr a kontrolu daní, mimo jiné znovuzavedením EET, a důsledně čerpal evropské fondy. Za nepřijatelné pokládá zvyšování daní, protože „je demotivační a je principiálně ekonomicky přesvědčen o tom, že to není správná cesta.“

Dokud bude Ukrajina chtít bojovat, je naší morální a strategickou povinností ji podporovat. Zatímco její vojáci nasazují životy proti Rusku, které v rámci svého vlhkého snu o velikosti pošlapalo veškeré dohody, nás to stojí jen dodávky zbraní, což je podle reportéra Jakuba Szántó „docela zadarmo“. Hlouběji do kapsy máme kvůli ruské agresi, nikoli ukrajinské obraně a myslet si, že kdyby se Putinovo tažení stalo vítězným, tak by ve světě zavládl mír a ceny benzínu klesly, je směšné. „My, kteří máme vždycky plnou hubu Mnichova, bychom přece měli vědět, že obětovat někoho jiného stejně nakonec k ničemu nevede. Zachránilo svět před největším válečným konfliktem, který tuhle planetu poničil, obětování Československa? Nezachránilo, o půl roku ho jenom posunulo,“ říká.

Realita devadesátek není tak vzdálená. Vliv ruských mafiánský struktur tu byl silně zakořeněný už před rokem 1989 a přetrvává dodnes. Aspoň podle exšéfa Odboru zločineckých struktur při ÚOOZ Zdeňka Macháčka. Novodobý nelegální obchod s granáty, pistolemi, samopaly a kulomety by dokonce mohl předčít ten, který bujel v porevolučním Československu. „V den, kdy se uzavře mír na Ukrajině, nebo dlouhodobé příměří, tak se v Evropě extrémně rozvine obchod se zbraněmi a nikdo nebude schopen to kontrolovat,“ varuje s tím, že zločincům situaci usnadní absence hranic. „Pokud se s tím už nějak nepracuje, tak by se tím na úrovni vlády, policie, zpravodajských služeb měli velmi rychle zabývat,“ upozorňuje a pochybuje, že jsou represivní složky připraveny zvládnout takový problém.

Místem jejího narození je Rusko. Právě tam odjela její ukrajinská matka na služební cestu a v tamní porodnici přivedla na svět holčičku. Ta ale zůstala kvůli zanedbané péči lékářů 48 hodin bez plodové vody, navíc přiškrcená pupeční šňůrou, a následkem nedostatku kyslíku došlo k ochrnutí. „Mamky se ještě zeptali, jestli si mě vůbec chce nechat, když jsem s tím handicapem, jestli nechce napsat, že se mě vzdává, protože to bude pro ni akorát přítěž,“ popisuje Anastasja Vištalová svou komplikovanou startovní pozici do života. Navzdory ní se stala první českou parajezdkyní, která reprezentovala Česko na paralympijských hrách v Riu a následně v Tokiu. Teď hrozí, že ji byrokratická chyba připraví o paralympijský hattrick a možnost startovat za rok v Paříži.

Je to, jako když hodíte do rybníka kamínek – v okamžiku sice dopadne na dno, ale na hladině po něm zůstane série soustředných kruhů vycházejících z místa, kde stojaté vody rozčeřil náraz. Stejnému efektu čelí podle ředitelky Probační a mediační služby Andrey Matouškové oběti trestných činů, kterým jejich pachatelé od základů změní život. Ví to z vlastní zkušenosti. Jejího manžela srazil autem opilý člověk, který od tragédie ujel a při tom způsobil další nehody. Setkala se s ním, což jí pomohlo. I proto chce, aby lidé věděli, že stejně jako existuje úřad práce, na který se můžou obrátit, když přijdou o práci, působí v každém okresním městě středisko, které jim může pomoct, když se setkají s trestným činem. Ať už jsou jeho oběťmi, nebo pachateli.

Zatímco na mezinárodní firmy se zahraničními centrálami tíha měnové politiky nedopadá, mohou si dovolit nabírat nové zaměstnance a zvyšovat mzdy, pro malé a střední české podniky je současné prostředí nerovných hřištěm. „Právě ty jsou dnes nejvíce zatíženy přísnou měnovou politikou, poněvadž jsou odkázány na úvěry za sazbu 8, 9 %, a velké nadnárodní koncerny si přitom ‚užívají‘ výhodu, že si mohou brát úroky minimálně o polovinu levnější,“ upozorňuje viceguvernérka ČNB Eva Zamrazilová. Regulace ekonomiky mimo jiné silnějším kurzem koruny může podle ní pomoci nejen tuzemským firmám, ale také občanům, protože snížení dovozních cen by mělo pozitivní vliv i na inflaci. Proinflační impuls by naopak mohlo znamenat zvýšení DPH.

Výhrůžky generální stávkou a blokádou budov, pokud vládní koalice nesplní požadavky iniciativy Česko proti bídě, nebo nepodá demisi, se nenaplnily. „Přišlo méně lidí než v březnu, šel se takový obskurní pochod k vládě a tam se akce definitivně rozpadla a vyšuměla doztracena,“ popisuje průběh celonárodního shromáždění svolané stranou Právo Respekt Odbornost jeho přímý účastník, novinář Martin Bartkovský. Ze zástupců opozičních stran, kteří měli být na akci přizváni, přišel jen poslanec Jaroslav Foldyna. Účast kvůli nemoci zrušila senátorka Jana Zwyrtek Hamplová a chyběl i první místopředseda PRO Tomáš Nielsen. „Téměř všichni od něj dávají ruce pryč, takže se mu jeho sen o blokádě sype pod rukama,“ říká Bartkovský na adresu hlavního organizátora Jindřicha Rajchla.

ANO i SPD nás vyzývaly, ať následujeme kroky Maďarska, kde ceny základních potravin vzrostly až o 70 % a inflace je nejvyšší v Evropě. Nám se ale pro obsluhu státního dluhu jeví schůdnější tzv. dánská cesta, která spočívá v navázání kurzu koruny k euru, a tudíž snížení úroků, které platíme za státní dluh, říká místopředsedkyně Poslanecké sněmovny za Piráty Olga Richterová. Další ozdravení rozpočtu by podle ní mělo přinést využití částečných úvazků, vysvobození lidí z dluhových pastí, protože jejich bezvýchodnost nahrává šedé ekonomice, a digitalizace. Změny DPH považuje pouze za dílčí příspěvek. „Je to cihlička z hlediska příjmů státu významná, ale z hlediska celkového fungování a dlouhodobého rozvoje naší ekonomiky to není klíčové,“ má jasno.

Na pódium ho žene touha sdílet s fanoušky, co cítí, ale současně od dětství trpí velkým studem. „Jedna půlka mě velí: Jdi před lidi a říkej to! A druhá říká: Hlavně nechoď před lidi,“ přiznává zpěvák a textař Jan Unger s tím, že se během 22 let v kapele Zrní postupně propracoval od ne vždy úspěšné snahy svému strachu vzdorovat až k tomu, že každé další vystoupení vnímá jako humorné učení, jak se s ním naučit fungovat, a začíná se tím bavit. Vývojem prošla i motivace, se kterou oceňovaná skupina hraje. Počáteční přání žít život rokenrolových star vystřídal vyšší záměr. „Čím dál víc si uvědomuju, že to není už jenom o mně, ale že i já můžu lidem něco dát. A to něco je nějak povznášet, ulehčovat, nechávat odplouvat z té denní reality,“ říká Unger.

Navzdory dostupnosti informací a možnosti cestovat prakticky kamkoli stále narážíme na hranice komunistického ghetta, ve kterém jsme žili. Ve srovnání s podobně velkými státy ležícími západně od českých hranic, máme o dění v zahraničí jen malé povědomí, navíc zkreslené předsudky a islamofobními názory. A to natolik silnými, že reportéra Pavla Pawluschu Novotného vyprovokovaly k napsání knihy Proč Alláh stvořil kalašnikov. V reakci na migrační krizi byl totiž svými přáteli poučován, jak to chodí v muslimském světě. Přestože oni tam nikdy nebyli, zatímco on procestoval půlku planety. Nezřídka tak oponoval, že „v severní Africe lidi fandí víc fotbalu než bohu“ a „že Írán je jedna z nejateističtějších muslimských zemí.“

Chce, aby za něj mluvilo to, co dělá. Knihy, stand-upy, písňové texty nebo nově autorská hra Já, diktátor. Výčet tvůrčích aktivit Lukáše Pavláska je tak široký, protože se tím vším baví. Odmala vymýšlel scénky k táboráku, vydával svoje noviny a sešitky a tuhle dětskou hravost si udržel až do dospělosti. Stejně jako partu kamarádů z tábora, se kterými pořád vyráží pod stan. Potřebu přiznávat, že na cestě k tomu, aby se stal komikem a spisovatel, musel překonávat překážky a motivovat svým příběhem druhé, nemá. Tím spíš, že všemožných koučů a rad je všude plno. „Přijde mi jako samozřejmost, že člověk má dělat, co ho baví. Musí se o to snažit a někdy zatnout zuby, nikdo jsme nezačali se vším, všichni jsme začali z ničeho,“ říká.

Mám problém najít dobrou zprávu, přiznává ekonomka Ilona Švihlíková s tím, že tendence, které byly patrné delší dobu, se začínají projevovat naplno a navíc současně. Dohání nás nerovnováha veřejných financí, pokračující inflace, v reakci na kterou domácnosti rekordně snížily spotřebu, což zpomalilo ekonomiku a v konečném důsledku může ohrozit sociální stabilitu. A do třetice narážíme na nedostatečné zabezpečení veřejného sektoru. „Kdyby se to bralo podle zbraní, tak by chtěli megastát. Takhle to bude stát, který poskytuje minimální sociální služby, ale hodně zbrojí a vydává na represivní složky,“ nešetří kritikou na adresu vlády, která se podle ní sama zahnala do kouta a teď zjistila, že tam fouká a je zima.

Žádná fotka, ani video nedokážou zachytit, co se děje na ukrajinském bojišti, říká 21letá Karolína, která odtud právě přijela. Realita dalece předčila její očekávání, připravená na ni nebyla. Je horší, intenzivnější, krvavější. Těžko sdílet zkušenost, kdy tělo zažívá takový stres, že se žaludek svírá a nutí člověka zvracet, aby ze sebe dostal hnus, kterého je svědkem. „Když to vidíte a v mém případě medičky na to šaháte a jste toho součástí, tak se to nedá vůbec přenést,“ přiznává dobrovolnice z projektu Phoenix, jež na frontě „slepuje“ vojáky a převáží je do nemocnice. Aby zachránila jejich životy, riskuje ten svůj. „To, že někdo krvácí, má amputovanou nohu a my ho zachráníme, že neumře táta od rodiny, je to něco, co je možná i trochu návykové, ale smysl v tom vidím.“

Musela bych o sobě říct, že jsem feministka, připouští spisovatelka Petra Soukupová, když dojde na otázku nerovnosti mužů a žen, která je podle ní pořád patrná v péči o rodinu a starost o domácnost. Pociťuje přitom, že takové prohlášení stále vyvolává negativní konotaci. „V té mladší generaci už asi ne, ale v těch starších je to pejorativní označení pro nešťastnou ženskou, která nemá chlapa, ještě je zřejmě ošklivá, proto nemůže mít chlapa, a protože ho nemá, je frustrovaná,“ říká. Téma genderových rolí je pro ni natolik silné, že ho promítá i do svých knih, ve kterých dominují ženy. „Pár mužů jsem taky napsala a je pravda, že to nebyli žádní velcí frajeři, ale to nejsou ani moje ženské hrdinky, takže to není tak, že bych si myslela, že všichni muži jsou příšerní a všechny ženy skvělé.“

Nechce házet všechny demonstranty do jednoho pytle, veřejný projev nesouhlasu a obav vnímá poslankyně Eva Decroix jako legitimní součást demokracie. Na škodu podle ní je, že celonárodní shromáždění Česko proti bídě berou prostor lidem, kteří chtějí vyjádřit znepokojení, že vláda nedělá dost. Jejich organizátorům v čelem s Jindřichem Rajchlem podle ní nejde o to, aby pomáhali. „Účel, proč svolávají tyto demonstrace, se nezměnil, naopak se domnívám, že se posiluje, a to, jak nakonec ta poslední demonstrace skončila snahou vtrhnout do muzea, na mě opravdu nepůsobí, jako že by to byl demokratický protest chudých lidí, kteří bojují za své zájmy,“ říká politička ODS, která považuje za nutné vyslat jednoznačnou zprávu, že jde o iniciativu páté kolony.

Enormní ceny potravin sice začínají klesat, ale pomalu. Nižší přitom mohly být už loni, kdyby vláda měla odvahu a snížila 15 % daň u základních komodit. Chybějící příjmy do rozpočtu se podle Tomáše Prouzy daly kompenzovat třeba daní z cukru a tuku, která funguje v řadě států a Česku by s ohledem na zdejší míru obezity prospěla. Obvinění obchodníků z nepřiměřených marží přitom prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu odmítá, jejich přirážka je taková, aby pokryla náklady. Fakt, že nařčení zaznívají z úst ministra zemědělství Zdeňka Nekuly, jen dokazuje, že nechce řešit reálné problémy. „Už dlouho jsem nezažil v ministerské funkci politika, který by ignoroval základní data, manipuloval s čísly a nechtěl slyšet realitu,“ říká Prouza.

Představte si, že váš nejbližší vážně onemocní. Chcete udělat všechno, abyste mu pomohli. Postupně ale začínáte tušit, že ani maximální úsilí nebude stačit. A pak přijde zpráva, která to definitivně potvrdí. Na vás je, abyste se o ni podělili a vzali zbytky naděje těm, kteří ve skrytu duše pořád věří v uzdravení. Moment, který vás přiměje zabrzdit. V případě Jakuba Železného se tak stalo nejen obrazně, ale doslova, což z něj v uplynulých dnech udělalo jednu z nejhledanějších osob českého internetu. Zastavil totiž na zákazu. Slovy městské policie banální přestupek, na který ho strážníci upozornili a který provázela neadekvátní slovní přestřelka, jejíž záznam byl po čtvrtroce zveřejněn. A vyvolal řadu otázek, na které moderátor ČT odpovídá v Prostoru X.

Přiznává, že dvojí život, který vede, vyžaduje dlouhodobé plánování, což se pořád učí, a i tak občas čelí frustraci, že nemůže být jinde. Stejně nepříjemné je mu ale vědomí, že se jednoho alter ega bude muset vzdát. Tři nominace na letošní Ceny Anděl nicméně dávají tušit, že skloubit hudební dráhu s fyzioterapeutickou praxí je čím dál těžší. „Ještě se mi nepodařilo udělat to radikální rozhodnutí, protože oboje mám rád skoro stejně,“ říká Štěpán Hebík alias rapper a zpěvák 7krát3, který s posledním březnovým dnem na dva měsíce opustí svou českobudějovickou ordinaci, aby vyrazil na první turné po republice a s Cirkem La Putyka uvedl společný projekt Horáček Gen XYZ, ve kterém nově zhudebnil texty Michala Horáčka.

Říká se jim shadow, nebo dark kitchen a navzdory označení, které evokuje nekalý byznys, v nich nic nelegálního neprobíhá. Specifický je jejich způsob fungování. „Restaurace se otvírají v prostorách, které nemusí být na nějaké viditelné ulici, mít místa k sezení, ale je tam kuchyň, nebo jich může být i několik, klidně různé restaurace, a jsou provozovatelé, co ty kuchyně staví a pak je pronajímají jednotlivým brandům, aby tam šly vařit a ten provoz měly jenom pro rozvoz,“ popisuje Jan Foret globální trend, který coby šéf tuzemského zastoupení rozvážkové firmy Wolt registruje i v Česku. K tomu, že by se u nás stavěly nové byty bez kuchyní jako v některých asijských zemích, kde se rozvoz jídla rozmohl natolik, že se doma už nevaří, podle něj zatím nesměřujeme. Zájem zákazníků ale roste.

Argumenty většiny opozičních politiků, že je správné dávat každému, dláždí podle ekonomky Jany Matesové řeckou cestu, tedy scénář, který před lety přivedl jihoevropskou zemi na pokraj státního bankrotu. „Řecká cesta je o tom, že z jakýchkoliv důvodů, třeba morálně úžasných, sociálně jistě obhajitelných, si jednoho dne společnost zvykne na to, že veřejné rozpočty mají dávat na všechno, i když na to nemají,“ říká někdejší zástupkyně České republiky ve Světové bance a upozorňuje, že zbavit se takového návyku teď bude sice bolet, ale předejdeme tak mnohem větším bolestem v budoucnu. Vláda proto nesmí ztrácet odvahu, i když je zřejmé, že to, jak jsme si žili uplynulé tři dekády, už se nevrátí.

Řídíme se trestním řádem z roku 1961, který je poplatný době svého vzniku a jehož primárním účelem je najít a potrestat viníka. Jenom o zločinu a trestu by ale podle Petry Masopust Šachové trestní řízení být nemělo. „Vedle toho má sloužit k tomu, aby napravovalo způsobenou újmu, aby dokázalo reagovat na potřeby oběti a motivovalo a podporovalo pachatele k přijetí odpovědnosti,“ je přesvědčená předsedkyně Institutu pro restorativní justici a upozorňuje, že k vypořádání se s trestným činem je často potřeba víc než vyslechnout soudní rozsudek. Restorativní programy, které k nápravě poškozených mezilidských vztahů směřují, přitom nemusí nutně vést k odpuštění. Úlevou může být i přestat nenávidět.

Válku na Ukrajině provází obrovské nepochopení a Západu ani po více než roce od začátku ruské invaze není dostatečně zřejmé, o co jde a proč stojí za to napadenou zemi bránit, myslí si publicista Jefim Fištejn. „Není to konflikt mezi dvěma státy, není to konflikt za území nebo nějaké majetky, za válečnou kořist. Vůbec ne. Je to civilizační střet,“ říká. Ukrajina podle něj není hrází, která brání Západ, je jeho nedílnou součástí reprezentující demokratické principy. U Bachmutu a dalších měst se primárně svádí boje o to, jestli je diktátorská společnost řízená z jednoho bodu na špici efektivnější než ta západní. Ve válce hodnot by označení „chcimírové“ mělo být hanlivé, protože s vnuceným mírem se nelze ztotožnit, přijatelný je jen spravedlivý mír.

Mediální pokrytí protestů proti Babišově vládě před parlamentními volbami a po nich vůči Fialovu kabinetu označuje Patrik Nacher za „nebe a dudy“. Odpůrci současné vládní koalice jsou mediálně dehonestováni a jejich happeningy s sebou nesou negativní konotace dřív, než se vůbec uskuteční. „Nezaznamenal jsem jedinou demonstraci, u které by jak masmédia, tak vládní činitelé řekli: ‚Můžeme nesouhlasit s obsahem, ale respektujeme, že lidé mají právo demonstrovat. Vždycky to bylo, že jsou tam dezoláti, proruští švábi, lidé, kteří rozdělují společnost,“ říká místopředseda poslaneckého klubu hnutí ANO s tím, že to je i případ sobotního celonárodního setkání Česko proti bídě. Ne, že by kvitoval, co během něj zaznělo, nesouhlasí ani s pokusem vniknout do Národního muzea, jde mu o princip.

Mám zkřivenou sanici, vykopnutá žebra, prodělala jsem hodně otřesů mozku, vypočítává Ivana Zittová zranění na těle, ke kterým přišla doma i ve škole. Horší jsou ale jizvy, které jí zůstaly na duši. „Když jsem byla maličká, vyhrožovali, že mě znásilní a moje vlastní máma si u toho dávala lahvové pivo,“ vzpomíná. Obětí šikany se stala proto, že se do komunistického Československa narodila jako zrzka. „My jsme byli méněcenní a kluci to měli horší, když byli zrzaví. Nevím proč. To je, jako když máte černocha a bílého v některých státech. Prostě viděli, že se nechám. Pak už jsem se nenechala a nenechám dodnes,“ říká. Před dalšími ranami začala ve třinácti utíkat z domova. Radši než tam, chtěla žít na ulici. Strávila na ní 37 let.

Úředníci jakoby trpěli kolektivní ztrátou paměti, zatímco rybáři mají vše detailně zdokumentováno, popisuje výslechy svědků v kauze otrávené Bečvy reportérka Zuzana Vlasatá. Ta se případem zabývá ode dne, kdy došlo ke kontaminaci řeky kyanidy a šestimocným chromem, tedy od 20. září 2020, a přiznává, že překvapit už ji může máloco. Pět dní po úhynu 40 tun ryb se exministr životního prostředí Richard Brabec dušoval, že „najít zdroj znečištění bude otázkou hodin“. Nestalo se. Nutnost ekologickou katastrofu vyšetřit a přijmout opatření, která by bránila podobnému selhání úřadů, akcentovala před volbami i koalice Spolu. Po nástupu k moci nezměnila nic. Výsledkem je podle Vlasaté nesmyslná obžaloba firmy Energoaqua, kterou soudkyně sice vrátila k došetření, ale neuspěla.

„Táta mi umřel hodně brzo, takže nemám pocit, že život má 80 let,“ přiznává Adéla Elbel s tím, že ztráta blízkého člověka tehdy „rozsekala“ celou rodinu a ona před ní utekla k humoru. „Od dětství mám potřebu, aby všude byla pohoda. Nesnesu jakýkoliv diskomfort, a tak jsem to furt saturovala, dělala si srandy a všechno zlehčovala, jenom aby to bylo v klidu,“ vzpomíná na své komediální začátky. Že je v jádru introvert, dnes jedné z nejpopulárnějších stand-up komiček věří málokdo. Z jejích show je totiž zřejmé, že je na pódiu ve svém živlu. Sebevědomá, ironická, nespoutaná. Jak citlivá ve skutečnosti je, prozrazuje ve svých knihách, ve kterých sdílí svoje strachy, pochyby i přešlapy. A netají se jimi ani v rozhovoru.

K období, které prožíváme, máme tendenci být kritičtější, přitom vždy tu byl někdo, kdo měl víc a kdo míň. Cestou z utápění se v nostalgii a frustraci není podle Moniky Rybové verifikace názorů ve vlastní bublině, ale v dialogu s lidmi mimo ni. Sama z komfortní zóny vystoupila, když si vyzkoušela práci popelářky. „Když akademik tři týdny neodpřednáší přednášku, tak je to asi v pohodě, ale když tihle kluci, kteří jsou mimo majoritní společnost, přestanou fungovat, máme všichni velký problém. Řekla jsem jim, že si moc vážím jejich práce, a podle toho, jak se pak ke mně chovali, to bylo poprvé, co jim někdo projevil uznání. A to jsou malé věci, které můžeme i do té debaty přinést, abychom si chtěli víc naslouchat,“ myslí si historička a publicistka.

Válka na Ukrajině je prvním ozbrojeným konfliktem, ve kterém Západ systematicky shromažďuje důkazy o válečných zločinech. „Oproti tomu, o čem vyprávíme my v Jugoslávii, je to úplný game changer. Tam přijížděli vyšetřovatelé po letech, hrabali se ve stozích papíru nějakých výpovědí nabraných lidmi, kteří neměli ani zkušenost, ani možnost dělat relevantně rozhovory s poškozenými,“ říká Viktor Portel, režisér dokumentu o českém vyšetřovateli Vladimíru Dzurovi, který v roce 1997 dopadl prvního válečného zločince z bývalé Jugoslávie, postavil ho před haagský tribunál a rozpoutal tím sérii dosud nemyslitelných stíhání politických a vojenských představitelů. Fakt, že se tehdy před soudem ocitl i srbský prezident Slobodan Miloševič, by měl ruskou garnituru děsit.

Exekuce se v ČR přímo dotýká asi 1,5 milionů lidí, takže každého sedmého Čecha. Že se v tíživé životní situaci ocitli kvůli půjčce na dovolenou, nebo vánoční dárky, je ve společnosti převládající stereotyp, který podle Radka Hábla nemá s realitou mnoho společného. Stejně jako přesvědčení, že vše spasí finanční gramotnost. „Na to spojení jsem už alergický,“ přiznává zakladatel Institutu prevence a řešení předlužení a upozorňuje, jak snadné je spadnout do dluhové pasti. A to i bez vlastního přičinění, což je případ rozvedené charitativní pracovnice Aleny, na kterou bylo kvůli společnému jmění manželů uvaleno devět exekucí. Právě na ní a dalších třech aktérech dokumentární série V exekuci Hábl ukazuje, jak obří je obchod s dluhy a jaké praktiky používal a používá.

Lízali jsme podlahu, popisuje zápasnickým slangem Pavol Neruda rok 2018, kdy mále zkrachoval. Tehdy se se společníkem Ondřejem Novotným hecli a řekli si, že se snu o zaplněných halách, kde tisícovky lidí napjatě sledují turnaje bojových sportů, nevzdají. Ještě na konci téhož roku vyprodali s Oktagonem 10 pražskou O2 arenu. Dnes vlastní největší česko-slovenskou MMA organizaci, která pořádá zápasy nejen v Česku a na Slovensku, ale loni se jim podařilo uspět na německém trhu a letos míří do Británie. „Chceme být evropskou ligou mistrů. A bude nás těšit, a to je ta naše vášeň pro ten sport a pro to bavit diváka, když to bude sledovat celá Evropa. Když budou diváci žít tím, že je Oktagon,“ netají se Neruda ambiciózními plány.

Opozice taktizuje, aby problematiku valorizace důchodů vyhrotila, myslí si místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka a odmítá, že by snaha prosadit nižší růst penzí v legislativní nouzi byla chybou. S pokusem jednat ve standardním legislativním procesu se zkrácenými lhůtami narazil, a tak nemá jinou možnost. Že se zástupci hnutí ANO a SPD ohradí a obrátí na Ústavní soud, předpokládal. „Ať rozhodne,“ říká a na základě předchozích verdiktů i konzultace s ústavními právníky je přesvědčen, „že je velká šance, že to Ústavní soud nezmění nebo, lidově řečeno, neshodí.“ Navrhovanou změnu chtěla koalice původně začlenit do celkové důchodové reformy směřované k 1. lednu 2024, nicméně dynamika inflace ji přiměla plány přehodnotit.