Prostor X

K designu lze přistupovat dvěma způsoby: buď budovat autorský fenomén, nebo reflektovat potřeby klienta. Roman Vrtiška a Vladimír Žák preferují ten druhý. V tvůrčím duu působí už od školy, a tak mají „zkorigovaná ega“ a není jim vlastní vlítnout někam jako uragán, všechno rozmetat a pak zase odlítnout v opojení, že za sebou nechali to nejlepší. Design vnímají jako evoluci, ne revoluci. „Naše profese je taková trošku prostituce v zájmu výrobce a potom v zájmu uživatele,“ říkají s nadsázkou. Za důležité považují nejen to, jak výsledek jejich práce vypadá, ale jestli slouží svému účelu. Díky tomu jsou kromě designérů taky řemeslníci, kteří znají vlastnosti materiálů a umí s nimi pracovat. Jedině tak se podle nich dá vyvarovat kompromisů.

Třetím rokem žijeme v době, která je pro většinu lidí zátěžová. Když už to vypadalo, že covid přestane být hlavním tématem, vypukla válka na Ukrajině. Přetrvávající napětí doléhá na všechny věkové skupiny, nejmladší nevyjímaje. „Děti vnímají nejistoty ve společnosti. Chodí kolem zapnuté televize, mluví se o tom, píše na sociálních sítích, ale vnímají to i od rodičů. A do toho rodiče, kteří jsou víc vytížení tou situací, přestávají vnímat děti a ty na to zůstávají samy. Skejsnou v nejistém světě, na který vůbec nebyly zvyklé,“ vysvětluje psycholog a psychoterapeut Jan Kulhánek příčinu nárůstu dětských sebevražd, sebepoškozování a pochybností nastupující generace o tom, jestli ji čeká dobrá budoucnost.

Patřím spíš do skeptického tábora, odpovídá rok po vypuknutí války na Ukrajině bezpečnostní analytik Michal Smetana na otázku, jaká bude situace za dalších 365 dní. Válka podle něj letos neskončí. Diplomatické řešení teď rozhodně není na stole, ze strany Ruska očekává novou mobilizaci. Fakt, že prezident Putin tu první nevyhlásil dřív, považuje za strategickou chybu, která umožnila ukrajinským vojákům dobýt zpět okupovaný Charkov a Chersonskou oblast. Nyní znovu ruská armáda přebírá iniciativu na všech úsecích fronty, obnovení ofenzivy ale nemusí vést ke stanoveným cílům. Za pravděpodobnější považuje Smetana scénář, že se Rusko vyčerpá ještě před jejich dosažením. A Ukrajina pak využije nových dodávek západních zbrání a udeří.

„Představa, že jsem jenom ten od rána do večera rozčílený, nenávistný člověk samozřejmě neplatí,“ říká pobaveně publicista a novinář Jan Rejžek a prozrazuje, že „Rejžků“ je v něm několik a je na každém, kterého si vybere. Zmůže jediné a to taky udělal: svá alter ega nechává promluvit v memoárech příznačně nazvaných Jste to vy?. Zároveň připouští, že za uplynulé tři roky došlo v jeho životě k „podivnému přesmyku“. Impulsem k němu byl úraz, který si způsobil, když opilý upadl na schodech. Z toho večera mu v paměti probleskují jen tváře záchranářů a pak hudba. „Zdálo se mi, že mi ve vinohradské nemocnici schválně do pokoje nasadili mexickou dechovku, aby mně hrála,“ vzpomíná. Zážitek to pro něj byl natolik traumatický, že od té doby nepije.

Česká ekonomika na tom není tak zle, říká ekonom David Marek s tím, že na nejčernější scénáře nedošlo, protože jsme měli štěstí. Zima byla mírná, vládní pomoc ochránila ty nejohroženější, přestože nebyla optimálně navržena, a sousedním zemím se relativně daří, což má pozitivní vliv i na tuzemský export. Na druhou stranu čelíme obrovskému strukturálnímu deficitu, o němž vláda sice mluví, ale zatím nic neudělala, ČNB hazarduje se svým jménem, a místo aby následovala hlavní model, který doporučuje úrokové sazby ještě zvedat, se řídí jeho alternativou, která s dalším navýšením už nepočítá, a riskuje, že nízké inflace dosáhneme později. A do třetice navenek vykazujeme znaky makroekonomicky nestabilního prostředí, takže hrozí odliv zahraničních investic.

Skončilo období líbánek, voliči vystřízlivěli a vidí problémy a negativa vlády, říká politoložka Eva Lebedová. Důvod být nespokojení přitom mají nejen příznivci opozičních stran, ale i ti, kteří dali hlas vládnoucí koalici. Té se totiž nedaří plnit programové prohlášení a co hůř, dobře nezvládá ani komunikovat. „Hasí dlouhodobě předchozí problém a na něj se nabalují další,“ myslí si Lebedová, podle které zaspal kabinet Petra Fialy už při řešení dopadů energetické krize. Veřejnost navíc o přijímaných opatřeních patřičně neinformoval, takže teď se marně snaží dohnat ujíždějící vlak. Ve výhodné startovací pozici se tím ocitá opozice, která má příležitost posilovat a nakročit k vítězství v příštích volbách.

„Jsme připraveni kdykoliv převzít vládu. My máme recept, jak věci řešit,“ říká Alena Schillerová. Podle předsedkyně poslaneckého klubu ANO se tu nic neděje, a když už, tak mají kroky kabinetu premiéra Petra Fialy obrovské zpoždění, nezřídka jsou asociální a opozice se o nich dozvídá z médií, což považuje za „strašné fauly“. Příkladem jednoho takového je ohlášená úprava valorizačního vzorce, který sice počítá s mimořádným zvýšením penzí, ale nižším než stanovuje zákon. „To, že máme meziroční inflaci 17,5 %, protože vláda s tím nic nedělala, jen na to koukala a myslela si, že jim spadne nějaký zázrak z nebe, tak teď mají odnést důchodci? To znamená, že nebudou mít ani promítnutou celou inflaci do valorizace penzí. To je nepřijatelné!“ má jasno.

Vojtěch Vodochodský jde z role do role a vidinu tvůrčí pauzy zahání další hereckou prací. Motivací pro něj nejsou peníze, nemá rád volno a nechce přešlapovat na místě. Jen loni ho diváci mohli vidět třeba v seriálech Pozadí událostí, Iveta a Král Šumavy nebo ve filmech Arvéd a Banger, oceněných Cenami české filmové kritiky a nominovaných na České lvy. Ještě před pár lety byl přitom přesvědčený, že jeho místo není před kamerou, ale na jevišti, ani tam ale moc příležitostí neměl. „Byl jsem jeden z mála spolužáků z DAMU, absolventů, kteří neměli nabídku na angažmá. Měl jsem dvě hostovačky, který ale peněžně vůbec nedávaly smysl, takže jsem měl brigády a natáčení vůbec. Myslel jsem si, že budu jeden z těch herců, kteří prostě točit nebudou,“ přiznává.

V každém městě, které ukrajinská armáda osvobodila, našla mučírnu. Pohled na mrtvá těla se jejím vojákům naskytl v Buči, Trosťanci, Izjumu i Chersonu. „Není to tak, že by někdo válčil o kusy země, válčí se vlastně o lidi,“ říká Viktor Janiš, překladatel projevů Volodymyra Zelenského z let 2019-22. Ty nyní vychází souborně v knize nazvané Poselství z Ukrajiny a reflektují nejen vytrvalý zápas druhé největší evropské země o právo na sebeurčení, ale také proměnu vysmívaného komika v respektovaného vůdce, jehož proslovy jsou stručné a úderné a jazyk, kterými je pronáší, sice u státníků neslýchaný, ale o to srozumitelnější. Dobře si totiž uvědomuje, že bojuje o to nejcennější – o svobodu.

Synonymem architektury nejsou pro Josefa Pleskota monumenty, ani ikonické stavby, kterých má na kontě několik. Společným jmenovatelem jeho realizací je člověk a to, jakým způsobem na něj prostor, ve kterém žije, působí. Sociální rozměr začal do svých návrhů promítat hned po škole a následujících 40 let nepřestal. A taky se nikdy nepřestal prací bavit. „Myslel jsem, že to bude mít nějaký hladký dojezd, nebo dolet, kdy to začne klesat rychleji, nebo dráha bude plošší. Ale zatím pořád dělám a nemám syndrom vyhoření,“ říká jeden z nejoceňovanějších českých architektů, jenž stojí na prahu nové zakázky: vrátit Pražskému hradu „nepatetickou slavnostnost“, která se podle něj za vlády Václava Klause stala nafoukanou a s Milošem Zemanem ji zastřela vulgarita a hospodskost.

Coby moderátor vyjížděl s Andrejem Babišem do regionů a uváděl jeho předvolební talkshow. Přesto předseda ANO nemohl poslanci svého hnutí přijít v poděkování po prohraných prezidentských volbách na jméno. „Člověk se zadrhne. Kdybyste viděl tu spoustu novinářů, která tam stála. Najednou jste ve druhém kole, emoce stříkají na všechny stran,“ omlouvá Aleš Juchelka stranického šéfa. Z vyhrocené kampaně přitom neviní nikoho z kandidátů, ale novináře. „Nenávist a posměvačství, které bylo nejen v mainstreamových médiích, ale i na sociálních sítích, bylo tak velké, že budovalo a velmi prohlubovalo příkopy,“ myslí si Juchelka. Shovívavý je i k Babišovu prohlášení po jednání předsednictva strany, na kterém avizoval, že bude chodit do Sněmovny, a to zejména tehdy, když se „kliká“. Přestože o den později se klikalo několikrát, přítomen nebyl.

„Nechtěli jsme připustit, abychom Prahu odevzdali extremistům nebo populistům,“ odmítá dosluhující primátor Zdeněk Hřib, že by prodlužoval jednání o novém vedení metropole, které trvá více než čtyři měsíce, a stalo se nejdelším v historii samostatné ČR. Podle něj se naopak podařilo najít konsenzus v rekordně krátké době, protože první smysluplnou nabídku dostali Piráti teprve v půlce ledna a už 16. února by měla být zvolena nová rada. V té bude Hřib zastávat funkci prvního náměstka odpovědného za dopravu. Plánuje v ní velké investice do MHD a spolu s Petrem Hlaváčkem a dalšími „drobnými komunálními politiky“ prosadit do připravované novely stavebního zákona rozšíření pravomocí obcí zasahovat do územního plánu. Právě „administrativní komplikovanost“ totiž v Praze brzdí bezmála stomiliardovou dostavbu vnitřního městského okruhu.

Už nyní je umělá inteligence součástí našich životů a není dne, kdy by nevznikl start-up, který se zabývá možnostmi jejího uplatnění v dalších oblastech. Zásadní věci už se přitom podle Josefa Šlerky staly, teď bude rozhodující, jak dlouho bude lidem trvat, než to pochopí. „Ocitli jsme se v situaci ne nepodobné projektu Manhattan, vynálezu jaderné bomby a odkrytí jaderné energie. To je věc, která taky původně vznikla jako divoká fantazie šílených vědců a která nakonec stojí za jedním z největších progresů v dějinách lidstva, kterým bezesporu jaderná energie je,“ říká vedoucí Studia nových médií na Univerzitě Karlově a upozorňuje, že pokud si rychle neuvědomíme, co všechno to znamená za změny, můžou být následky fatální.

Po roce vlády přichází podle ekonoma Filipa Pertolda velké uvědomění a z ministerstev financí i práce a sociálních věcí shodně zní, že příjmy do rozpočtu jsou nedostatečné a dlouhodobé řešení problému nezbytné, jakkoli bude nepříjemné. Šetřit není moc kde, a tak bude potřeba brát. To by se mohlo citelně dotknout víc než milionu lidí, kteří pracují jako OSVČ. Do státní kasy totiž přispívají méně než zaměstnanci, kteří na ně doplácí. „Systém zdaňování příjmů OSVČ generuje nízké příjmy do důchodového systému i do zdravotnictví, protože reálné peníze, které odvádějí do rozpočtu, jsou strašně malé. To je neoddiskutovatelný fakt, se kterým nelze dlouhodobě existovat, protože trh práce se tím strašným způsobem pokřivuje,“ myslí si Pertold.

Fakt, že coby prezidentský kandidát obdržel Andrej Babiš bezmála 2,5 milionu hlasů, neznamená, že by jeho hnutí ve sněmovních volbách volil shodný počet voličů. Politolog Miloš Gregor takovou interpretaci volebního výsledku, se kterou zareagovali na vítězství Petra Pavla lídři ANO, označuje za nesmysl. „Kdybychom na to přistoupili touhle logikou, musíme říct, že vládní strany mají potenciál mít 3,5 milionu. To je stejné, jako když se Andrej Babiš snažil nálepkovat Petra Pavla jako vládního kandidáta, protože ho vláda podpořila. Ale o sobě už neříkal, že je komunistický kandidát, protože ho podpořili komunisté,“ upozorňuje. Pro další vývoj stranických preferencí bude podle něj zásadní, jak si ANO vyřeší dilema, zda se dál radikalizovat, anebo se vrátit k umírněnější levicové rétorice.

V ANO nesetrvávám z nějaké prvoplánové vděčnosti, říká místopředsedkyně Evropské komise Věra Jourová s tím, že hnutí pro ni neztělesňuje pouze Andrej Babiš, ale spousta regionálních politiků, kteří v něm dostali šanci a kteří tak naplnili jeden z prvotních cílů, jímž bylo přitáhnout do politiky nové lidi. Pokud jde o samotného předsedu a expremiéra, role hodného strýčka mu podle ní nesedla. Nebyl přitom zdaleka jediným veřejným činitelem, kterého viděla měnit se pod rukama marketérů v někoho jiného. „V tomhle jsou volby a kampaně nakonec i fér. Lidi se nenechají úplně opít rohlíkem a nakonec vyhraje autenticita toho kandidáta,“ myslí si a v rozhovoru vysvětluje, proč své „skoro devět let zmražené členství“ ve straně neukončí.

Zatímco tchajwanská prezidentka navrhla nově zvolenému českému protějšku telefonický hovor, aby mu osobně blahopřála, Miloš Zeman poslal svému nástupci stručnou gratulaci prostřednictvím tiskového mluvčího. „Přijde mi to zvláštní,“ říká Petr Pavel. Od stávající prezidentské kanceláře by očekával návrh, jak postupovat při předávání funkce. K jejímu provozu je ale mimořádně kritický a v následujících dnech plánuje jednání se šéfem NKÚ. „Bude zapotřebí skutečně hloubkový úklid ve všech oblastech, protože realita, se kterou se teď zatím stále ještě v náznacích setkávám, je výrazně horší, než jsem si představoval,“ přiznává Pavel a nevyučuje, že by v souvislosti s úřadem, který vede Vratislav Mynář, mohla padnout i trestní oznámení.

„Nejsem úplně zklamaný,“ popisuje svoje pocity Karel Havlíček, místopředseda hnutí ANO, jehož kandidát Andrej Babiš prohrál ve druhém kole prezidenských voleb bezmála o milion hlasů s Petrem Pavlem. Na výsledku vidí i pozitiva. „Pro hnutí ANO je to dobrá zpráva v tom smyslu, že jsme posílili, že za námi jde, můžeme říct s nadsázkou, 2,4 miliony voličů a minimálně potenciál je tam v tomhle čísle a je to pro nás obrovská motivace. Samozřejmě zklamání je to s ohledem na to, že bych přál panu Babišovi, aby vyhrál,“ přiznává. S nadhledem je podle něj třeba brát i výzvu expremiéra k sázkám na jeho vítězství. Že by kvůli jejímu vyslyšení přišli lidé o miliony korun, považuje za velkou spekulaci a nemyslí si, že by tenhle, jak sám říká, „hec“ mohl mít reálné dopady.

I když pojem sabatikl rezonuje ve veřejné diskuzi posledních pár let v souvislosti s enormním pracovním nasazením a potřebou, mnohdy spíš nutností, si odpočinout, jeho přínos zmiňuje už Bible. Podle Starého zákona by se každý sedmý rok měly pole i vinice nechat ležet ladem, aby nabraly sílu. To se teď chystá udělat i Václav Kuneš. „Připadám si jako to pole, jen ne po sedmi, ale po 25 letech. Všechno je venku, potřebuje to nějak prohrabat a zasít nové věci,“ přiznává umělecký ředitel souboru 420People, choreograf, tanečník a bývalý porotce Stardance. Nad tím, proč už se nedokáže radovat ze šesti úspěšných premiér, které jen loni uvedl, dlouho přemýšlel. Když se k absenci radosti přidaly fyzické projevy vyčerpání, rozhodl se dát si půlroční pauzu.

„Realita nenasvědčuje tomu, že na druhé straně je jen hliněný obr,“ říká Matěj Stropnický s tím, že nejsme svědky ekonomického, vojenského, ani politického kolapsu Ruska. Ba co víc, největšímu státu světa se podle něj „podařilo zkrotit inflaci lépe než Fialově vládě v České republice.“ Nerad by tak pokoušel, co všechno jaderná velmoc ještě umí. Stal se proto spoluautorem výzvy Mír a spravedlnost adresované české vládě, která by měla přehodnotit svůj dosavadní postoj vedený logikou války a místo tlaku na vítězství v boji tlačit na úspěch ve vyjednávání. Lekci Vladimir Putin už dostal, žádoucí tudíž není ptát se, zda je morální ustupovat agresorovi, ale zda je morální pokračovat v dalším zabíjení.

Miloš Zeman uzavírá triumvirát dobrých prezidentů. Na jeho vládě přitom neulpěla nitka špatného: odporoval blbcům, jeho útoky na novináře byly jen uměleckými příměry a omilostnil Jiřího Kajínka, který nic neudělal a 20 let za to pykal, aniž by v neděli dostal řízek. Jinými slovy dokázal, že i funkce „kladeče věnců“ může být silná. Aspoň podle Františka Ringo Čecha. Ten by dosluhující hlavě státu s nadsázkou vytknul pouze to, že nechodí na Slavii a nezajímá se o děvčata. Co se týče Zemanova nástupce, kvituje, že ho vybírají lidi, protože coby poslanec zažil, jak vypadal parlament v dobách nepřímé volby. „To byl normálně trh s hlasy,“ popisuje bývalý politik, malíř a textař svou zkušenost s tím, že sám už nevolí.

Jestli esemesky vyzývající k mobilizaci nejsou součástí kampaně Andreje Babiše, měl by se od nich důrazně distancovat. Právě on má podle Markéty Pekarové Adamové moc uklidnit tu část veřejnosti, která těmto poplašným zprávám věří. „Pokud chce ukázat, že chce být státníkem, který tady opravdu zastupuje všechny občany i ty, kteří ho nevolili, nebo ty, kteří nechodí k volbám, je zásadní, aby rozptýlil veškeré pochybnosti,“ má jasno předsedkyně Poslanecké sněmovny, která ale pevně věří, že expremiér se příští hlavou státu nestane, protože by byl špatným vzorem pro mladou generaci, jak slýchá od lidí s dětmi ve svém okolí. Kdyby takový scénář přesto nastal, bude samozřejmě vůli občanů respektovat a s prezidentem Babišem spolupracovat.

Coby vystudovaného učitele češtiny pobavila Jana Tunu slovní hříčka o vítězství Prahy a lásky nad vsí a nenávistí natolik, že ji zkopíroval a podělil se o ni se sledujícími na Twitteru. „Netušil jsem, co se rozpoutá. Vlastně se nic moc nedělo do té doby, než to zneužil, jak je jeho zvykem, Andrej Babiš a jeho tým. Nevěděl jsem, že mě sleduje, já jeho ne. A začal přes tohle vyvolávat nenávist, tehdy nastal problém,“ popisuje Tuna, který před lety místo za katedru zamířil do médií a připouští, že to, co se stalo po zveřejnění nekorektního tweetu, ho řádně vyškolilo. „Vnímám to jako chybu a omlouvám se všem, kterých jsem se dotkl,“ sype si popel na hlavu s tím, že sám pochází z venkova a že policisté, kteří si vypráví policejní vtipy, to taky nemyslí ve zlém.

Záměrem nebylo šokovat, říká Jana Počtová, autorka trilogie o proměnách vztahů s tím, že první z dokumentů nazvaný Generace Singles, který před dvanácti lety vyvolal poměrně velký mediální zájem, už dnes žádné emoce nebudí, stejně jako druhý Nerodič z roku 2017. Pomyslné završení její třídílné reflexe partnerství představuje celovečerní snímek Šťastně až na věky, jehož premiéra je plánovaná na 16. února. Režisérka v něm sleduje aktéry pěti alternativních forem lásky. Nejde přitom vždy jen o páry, s kamerou vstupuje i do nebinární polykuly, otevřeného manželství nebo života dlouholeté milenky a prostřednictvím intimních rozhovorů zachycuje emocionální vzestupy i pády všech zúčastněných.

Jeden den točil Václav Neckář zábavnou show, ve které účinkoval s bratrem Janem, a o 24 hodin později nebyl ve stejném klubu schopen přečíst z připravených kartiček vtip. „Cesta k textům a ke slovům se prostě ucpala,“ popisuje Jan, jakým způsobem se u jeho staršího sourozence projevila afázie. Tehdy byl přesvědčený, že si společně zahráli naposled. Nadějná přitom nebyla ani prognóza lékaře, který legendu českého popu následně ošetřoval a který novinářům sdělil, že už si nezazpívá. Nestalo se. Václav se znovu začal učit slabiky, ty skládat do slov a z těch vytvářet věty. O rok později vystoupil v Lucerně na koncertě ke svým šedesátinám. Dnes žije s poruchou produkce a porozumění řeči 20 let.

„Příštím prezidentem bude pan Pavel,“ myslí si podnikatel Michal Horáček s tím, že i kdyby generála ve výslužbě nevolili ve 2. kole všichni voliči ostatních kandidátů, ale třeba 60 % z nich, bude mu to k vítězství stačit. Naproti tomu Andrej Babiš nemá moc prostoru, kde brát další hlasy, a nepřinese mu je ani podpora dosluhující hlavy státu. Ta je podle Horáčka „dost mělká“, Miloš Zeman se totiž v očích svých příznivců zdiskreditoval, když odmítl ruskou anexi. Tím své pravověrné nepochopitelně zradil. Hříchem je i komunistická minulost Petra Pavla, podstatné ale je, jak se hříšník k selhání postaví. Pokud ho pojmenuje a požádá o odpuštění, je potřeba ho udělit. „Pavel to udělal a pak 30 let sloužil našim nejvlastnějším zájmům,“ říká Horáček.

Režisér Jan Hřebejk ho kdysi představoval slovy: „To je Honza Kolařík, on je sice z Brna, ale je to výborný herec.“ Faktem je, že měl období, kdy hrál ve čtrnácti představeních a v hlavě nosil devět a půl hodiny textu. „Můj normální rytmus byl, že jsem se ráno probudil, zopakoval jsem si text, zopakoval jsem si ho po obědě a pak před představením. A po něm jsem si začal opakovat na další den. Ideální bylo, když jsme hráli jednu inscenaci, kde umřu asi čtvrt hodiny před koncem, a jak jsem tam ležel, už jsem si brblal na druhý den,“ vzpomíná Kolařík, který si předsevzal, že svůj repertoár bude rozšiřovat jen o dvě hry ročně. Nemůže si totiž stěžovat ani na nedostatek filmových a televizních rolí. Aktuálně exceluje v komediálním seriálu Dobré ráno, Brno!

Jakkoli to vypadá, že nemilosrdnou bitku o prezidentský úřad vede demokratický tábor proti Andreji Babišovi, skutečnost je jiná, upozorňuje Oto Klempíř. Post, o který se bojuje, otevře nejen vítězi voleb, ale také jeho rodině, přátelům, známým nebo odborníkům dálnice na Hrad a za to podle politického marketéra a hudebníka stojí všechno. A proto v první televizní debatě „kandidáti bzučeli jak hejno komárů v červenci, jenom je plácnout,“ nicméně druhý den nikoho nezajímali. I gesto odstoupivšího Josefa Středuly přebil daleko větší trumf. „Soud nahrál Andreji Babišovi, dal mu do ruky pancrfaust,“ říká Klempíř s tím, že expremiér má navíc ze strategického a taktického hlediska nejlepší kampaň.

Osvobození Andreje Babiše v kauze Čapí hnízdo je hozeným granátem do probíhající volební kampaně, myslí si politický komentátor Bohumil Pečinka. Následovat bude mobilizace obou znepřátelených táborů. Ani pro jeden z nich totiž neznamenal rozsudek soudce Jana Šotta kýženou katarzi. „Zdůvodnění je obrovskou obžalobou státního zastupitelství a státního zástupce Šarocha, který dozoroval celý případ, takže je to nejednoznačný výrok, ze kterého si probabišovská i protibabišovská skupina vezme to své, a nebude ho tak úplně akceptovat,“ říká. Zatímco Andrej Babiš upevní svou pozici, soupeření Danuše Nerudové s Petrem Pavlem vyvolá takovou hořkost, že se jejich voliči ve druhém kole 100% nepřekryjí. Za mírného favorita prezidentských voleb proto považuje expremiéra.

„Rozumím tomu, když někdo řekne, že z náboženských, nebo morálních důvodů, to nechce, ale argument, že zbraně prodlužují válku, je úplně debilní,“ říká spoluautor iniciativy Dárek pro Putina Martin Ondráček s tím, že opovrhovat zbraněmi lze do té doby, dokud nejsou potřeba. A válka na Ukrajině jasně dokazuje, že tam potřeba jsou. Jen máloco je podle něj v životě tak černobílé jako fakt, že ruští vojáci nemají na ukrajinském území co dělat. Pokud bychom jejich invazi nečinně přihlíželi, tak dosáhneme toho, že Rus bude stát na hranicích se Slovenskem. „Bude naboostovaný, že jeho příšerná armáda zválcovala celý stát a za pět let je máme v Brně,“ má jasno a plánuje sbírku na nákup další vojenské techniky.

Přestože nedávno oslavil 24. narozeniny, na kontě má Oskar Hes už slušnou řádku filmů i seriálů. Hned v několika z nich je přitom aktérem doby, kterou nikdy nezažil. Sám neví, proč ho režiséři do takových rolí obsazují, jeho maminka si to ale vysvětluje tím, že má „dobový ksicht“. Ten jen v uplynulém roce propůjčil převaděči Josefu Hasilovi v minisérii Král Šumavy: Fantom temného kraje, odbojáři Josefu Mašínovi v dramatu Bratři a zaujal s ním i zahraniční produkci. Zahrál si v připravovaném americkém snímku, o kterém zatím nemůže mluvit. V rozhovoru aspoň naznačil, že jde o člena židovské rodiny, která byla deportována do Terezína a následně do Osvětimi, odkud se jí jako zázrakem podaří utéct.

Diskusi o daňové reformě považuje Petr Pavel v současnosti za naprosto zásadní a coby prezident by se spolu s odborníky snažil najít model, který bude z dlouhodobého hlediska pro Českou republiku optimální. Návrhů je už nyní na stole několik, takže by nemělo jít o žádné složité hledání. Žádoucí je podle něj celý systém DPH zprůhlednit a zredukovat ze tří sazeb na dvě, což by do rozpočtu přineslo až 80 miliard korun. Další příspěvek by mohlo vygenerovat zvýšení daně z nemovitosti, která patří k nejnižším v Evropě. Podstatné je, aby vláda k takovému kroku našla odvahu, Pavel by ji z pozice nejvyššího ústavního činitele podpořil. I za cenu vyřčení nepříjemných pravd. Právě to je podle něj role hlavy státu.

Svět už nikdy nebude takový, jaký byl před 24. únorem 2022, myslí si plukovník Ivo Zelinka. Podle něj jsme svědky generační výměny, kterou je potřeba zohlednit v přezbrojování, nákupech vojenské techniky, infrastruktuře, výcviku i doktrínách. Výzva přitom neleží jen na bedrech armády nebo politické reprezentace. „Budeme muset přijmout, že vybírání mírové dividendy 90. let je definitivně pryč a neskončí to ani za rok, ani za dva, protože i kdyby došlo k vyřešení konfliktu na Ukrajině, tak Rusko se vnitřně nepromění. Bude velmi srovnatelnou hrozbou, jakou je dnes. Tím pádem to musíme nějak reflektovat a nemůžeme před tím zavírat oči, protože pak se nám to šeredně vymstí,“ říká nový mluvčí armády a předesílá, že nás čeká přinejmenším dekádu trvající zápas o vyrovnání se s tím.

Případy, ve kterých manžel 81krát znásilní manželku, věší ji na řeznické háky, prodává ji a týrá děti, nejsou pro advokátku Lucii Hrdou ničím, co by ji vykolejilo. I po 20leté praxi ji ale dokáže šokovat, jak orgány činné v trestním řízení přistupují k obětem, a odmítá se smířit s výší trestu, kterou je takové jednání postihováno. S podmínkou odchází více než 50 % pachatelů znásilnění a 86 % těch, kteří se dopustili pohlavního zneužití. Realitou tak je, že ročně dojde k 12 000 znásilnění, ale u soudu jich končí jen 600. A po těch se ještě sveze stát. „Odvděčí se tím, že vás vyplivne, využije, zjistí, co vám kdo udělal, kde a kam strkal, jak to u toho vypadalo, a pak už se o vás nestará,“ popisuje zakladatelka spolku Bez trestu.

Napsat knihu chtěla Jolanta Trojak odmala, trvalo jí ale roky, než se k tomu odhodlala. „Psaní je moje celoživotní láska a způsob, jak se projevit, ale musela jsem hledat odvahu postavit se sama za sebe a přejít ze strany teoretika umění a kurátora, který poskytoval servis umělcům, k tomu tvůrčímu umělci, který jde s kůží na trh,“ přiznává. Když ukončila provoz galerie, řekla si teď, nebo nikdy, a na vytvoření románu si dala rok. Tvůrčí proces se nicméně protáhl a její debut Svatava nakonec vznikal pět let, které ji stály spoustu energie i sebezapření. Nelituje. Nejenže si díky svému literárnímu alter egu uvědomila, co je v životě důležité, ale podle nakladatelství Host se stala adeptkou na objev roku.

Zpětně vnímá své vyřazení z prezidentské volby a následné vrácení do hry jako úsměvnou historku, v první chvíli ale zažíval Karel Diviš šok. Od ledna jezdil po republice, sbíral podpisy a kontroloval archy, které několik nocí před jejich odevzdáním třídil, aby poté narazil na aroganci úřední moci. Té přitom mohl být ušetřen nebýt manažerského selhání Víta Rakušana. „Jako ministr musíte ručit za to, že vše proběhne stoprocentně,“ říká s tím, že šéf resortu vnitra vrhl svým pochybením stín na prezidentské volby, které mají být svátkem demokracie. Osmnáct dní, během kterých byl diskvalifikován, chce dohnat drtivým finišem. Fakt, že má 1% podporu, považuje za malý zázrak a dobrý odrazový můstek.

Prezidentská kandidatura pro mě není žádné zlaté tele, říká Marek Hilšer s tím, že podruhé do boje o Hrad vstoupil proto, že cítí povinnost dotáhnout věci, které považuje za správné. Nad tím, jestli by do toho šel i do třetice, vůbec nepřemýšlí, jasno zatím nemá ani v tom, zda bude znovu usilovat o senátorské křeslo. Rozhodující pro něj bude, jak dopadnout prezidentské volby. „Možná překvapím, možná ne, jsem připraven na všechny varianty i shořet. Komu o něco jde, tak musí být připraven na porážku i vítězství. Věřím, že se to ještě nějakým způsobem vyvine,“ definitivně odmítá vyslyšet výzvy, aby netříštil hlasy a vzdal se podpory přibližně 5 % voličů, kterou mu přisuzují aktuální volební modely.

Žádný jiný fotbalový šampionát nevzbudil tak bouřlivou geopolitickou debatu jako ten, který v neděli skončil v Kataru, říká hlavní reportér deníku Sport a autor knihy Fotbalové devadesátky Štěpán Filípek. Emoce nevyvolal jen kulturní střet západu s východem, ale i termín konání nebo volba hostitelské země, které byla vytýkána absence fotbalové tradice i ochota zaplatit za pořadatelství cenou nejvyšší – lidskými životy. O tom, čím jsou vykoupeny zemní plyn nebo ropa, o jejichž dodávkách evropské státy s Katarem čile jednají, se pokrytecky mlčelo, stejně jako o logu hlavního sponzora Qatar Airways na dresech hráčů Paris Saint-Germain a Bayernu Mnichov nebo sponzoringu FIFA. S každým odpískaným zápasem navíc slábly hlasy i těch největších kritiků a finále už patřilo jenom fotbalu. A Messimu.

Kdo chtěl dělat před rokem 1989 zábavný pořad, nemohl být za hrdinu. Každý z bavičů věděl, kde jsou mantinely humoru, vtipy na konto režimu filtroval autocenzurou, a když si občas troufl překročit vlastní hranice, stejně narazil na ty systémové. Nic se nevysílalo živě, a tak ze střižny nevyšel žádný pokus komunisty znevážit. „Že by si nechali vyrvat moc, jsem si neuměl představit. A třeba s Jardou jsme byli parťáci, mockrát jsme o tom mluvili a říkali si: ‚To je doživotně, drží to pevně.‘ No a najednou se ukázalo, že to pevně nedrží, ale v to nikdo nedoufal,“ vzpomíná Karel Šíp na časy, kdy s Jaroslavem Uhlířem neplánovaně vytvořili komickou dvojici a z výběrového řízení postoupili až do tzv. velkého Silvestra s Vladimírem Menčíkem.

Téměř každé jednání, které ministr zahraničí Jan Lipavský vede, se týká Ukrajiny. Když přitom před rokem resort přebíral, předpokládal, že bude řešit úplně jiná témata. „Bohužel to je realita, které musíme čelit. Válka se prostě děje, Putin vydal pokyn, vojska se vydala vpřed a nyní se snaží neúspěšně dobýt Ukrajinu. A my neseme následky, ať už jsou to uprchlická krize, energetická krize, nebo politické důsledky. A musíme se s tím umět vypořádat a nemůžeme si klást otázku, jestli je toho příliš. Rozumím tomu, že lidé jsou unavení, mě to taky nebaví. Taky bych si přál, aby žádná válka nebyla,“ říká s tím, že chování Ruska je barbarské a jeho vedení by měl soudit tribunál pro válečné zločince.

Šance, že se stane vítězem reality show MasterChef Česko, si Martin Pecina dával asi takové, jako že se zjeví americký strýček se 400 miliony dolary. Konkurence byla velká, kulinářské výzvy náročné a on měl navíc jasnou představu o tom, jak chce prezentovat sebe i svá jídla. „Rozhodně jsem se nechtěl dostat do situace člověka, který bude někoho pomlouvat a bude se negativně vůči někomu vymezovat. Moje úloha byla šmrdlat si něco v pánvičce, a ne hodnotit ostatní soutěžící,“ říká s tím, že si uvědomoval, jak podobné televizní formáty fungují a že v nich nejde jen o vaření, ale i o různá, leckdy zveličená dramata, emoce a vyjádření vytržená z kontextu. Naučil se proto mluvit v krátkých, úderných větách, ze kterých se nedalo nic ustřihnout, nebo do nich něco přidat.

Kdyby válka na Ukrajině vypukla o dva roky později, mohlo být daleko hůř, míní odborník na energetiku Jiří Matoušek. Pesimistický vývoj by podle něj měla na svědomí zvyšující se závislost na obnovitelných zdrojích energie, které mají být paradoxně řešením budoucnosti. Evropa se ale při jejich začlenění do energetického mixu přepočítala a ve svých plánech nezohlednila proměnlivost klimatických prvků. Třeba fakt, že někdy fouká míň, což se stalo loni, kdy produkce větrných elektráren nesplnila očekávání. Jako nestabilní se přitom v souvislosti s extrémními suchy jeví i vodní zdroje, které patří z hlediska výkonu k největším evropským alternativním zdrojům energie. Matoušek je proto přesvědčen, že „v Evropě se bez jaderné energie neobejdeme.“

„Jsem udivená, že mi někdo vyhrožuje smrtí, umlčením a pověšením nebo tím, že tam nemám být jenom proto, že mám jiný názor,“ říká po dvou měsících od zvolení do Senátu advokátka Daniela Kovářová. Na svých přesvědčeních nevidí nic kontroverzního. Když říká, že ženy jsou bestie a mnohdy přispívají k tomu, aby je muži zneužívali, že s přírodou je třeba bojovat, ne ji chránit, nebo že zákaz dezinformačních webů je cesta do pekla, má silný pocit, že mluví za své voliče a jejich zpětná vazba ji v tom utvrzuje. Podlehnout odmítá i téměř vyděračským tlakům, jimž jsou senátoři vystaveni při schvalování norem. Většina z nich totiž porušuje legislativní pravidla, což je špatné a nebezpečné.

Přestože podle aktuálních průzkumů nejsou jeho šance uspět v prezidentských volbách velké, nemá senátor Pavel Fischer v úmyslu boj o Hrad vzdát. Věří, že může oslovit voliče, kteří se dosud nerozhodli, nebo o své preferenci nejsou skálopevně přesvědčeni. Vychází přitom z vlastních analýz a zkušenosti s předchozí kandidaturou před pěti lety. „Když se dneska říká, že zůstávají tři kandidáti, velká média si je zvou jako favority a ostatní neberou, protože vlastně nepatří do toho užšího výběru, tak mně to přijde nefér. Zkresluje nám to volební soutěž,“ má jasno s tím, že každý, kdo splnil kritéria, by měl mít možnost dohrát hru do konce. Za faul považuje i tvrzení, že mu prezidentská kampaň slouží k zisku publicity před senátorskými volbami.

Pětina českých domácností čelí obrovskému finančnímu stresu a další pětina jich balancuje na hraně červených čísel, což se podle ekonoma Davida Navrátila dalo při stávajícím poklesu ekonomiky čekat. Nově navíc zažívají šok i ti, kteří své výdaje dosud řešit nemuseli a zavázali se ke splácení vysokých splátek, třeba hypoték. „Tahle inflační krize je jiná, dotýká se výraznějšího počtu domácností, 40 % domácností s nízkými příjmy, ale dokonce 15 % domácností s nadprůměrnými příjmy,“ popisuje. Současně ale dodává, že situace není tak strašná, jak ji Češi svým pesimistickým pohledem vnímají. Žijeme si podle něj v tučném státě, a pokud v tom chceme pokračovat, je nevyhnutelné platit i tučné daně.

Odmala je roztěkaný, a tak ho učitelka v první třídě uzemnila větou, že nerozumí tomu, jak dva lékaři mohli zplodit takového debila. Jordan Haj ji zmiňuje jako vtipnou historku v souvislosti se svou o pár let později odborně diagnostikovanou poruchou pozornosti, ale zároveň připouští, že ho ve slabých chvílích děsí pocit nepoužitelnosti v každodenním životě. Fakt, že se může živit jako režisér, textař, zpěvák nebo herec a občas vystřídat všechny umělecké profese během jednoho dne, nebere jako samozřejmost. Pro DAMU, kterou absolvoval, se v jeho rodině vžil název Vysoká odborná hopsa hejsa, a tak o svém talentu dlouho pochyboval. Doteď si není jistý, jestli dělá dost, ale když se dívá na končící rok i aktuální turné, pracovně byl úspěšný. Po zdravotní stránce je to horší.

Společenské nastavení a převládající stereotypy staví podle Šárky Homfray ženám do cesty řadu komplikací a zbytečných těžkostí, které musí během života překonat. Na start pomyslné překážkové dráhy se přitom staví ještě předtím, než se narodí. Vůbec nejtěžší úsek trati na ně čeká během mateřství, které představuje prakticky kariérní stopku. Volba délky rodičovské je totiž jen iluzorní. Realita je taková, že najít během ní osvíceného zaměstnavatele, stejně jako zařízení pro děti do tří let, není tak jednoduché. Neférový systém podle publicistky, právničky a odborářky pak probouzí v ženách vztek. Aby nezůstalo jen u něj a prvotní negativní emoce mohla podnítit pozitivní změnu, je potřeba na nerovnost poukázat. To je i cíl její knihy "Proč jsme tak naštvané?".

Coby ministr financí zažil Miroslav Kalousek, jaké to je čelit rozezlenému davu. Nebylo to příjemné, ale nebyl důvod se bát, protože odbory tehdy na Václavském náměstí volaly „jen“ po změně vládní politiky. Teď znepokojení cítí, protože mluvčím celospolečenské nespokojenosti se stal někdo, kdo není součástí systému a chce demokracii zničit. Úkolem státu přitom není zajistit, aby se měl každý stejně dobře jako jeho soused. „Málokdy si řeknete, nedaří se mi dobře, protože jsem líný lempl. Většinou si řeknete, nedaří se mi dobře, protože za to někdo může. Obviňovat někoho jiného, je pro lidskou psychiku mnohem snazší než si přiznat, že si za to můžu sám,“ říká a dodává, že si v porovnání s drtivou částí planety žijeme jako prasata v žitě, a ještě máme tu drzost naříkat.

V případě instagramového profilu Delniq těžko najít příznačnější popis, než je klišé o žasnoucím odborníkovi a divícím se laikovi. Při pohledu na fotky stavebních úprav, jež jsou na něm zveřejněny, se nelze ubránit celé škále emocí. Tou primární, která vše odstartovala, přitom byla frustrace. „Zakládal jsem ho trochu jako terapii ke své pracovní pozici, protože se živím architekturou. Navrhuju baráky, interiéry a stavby, a když každý den vnímáte, co se děje na stavbách, nebo vám lidi posílají různé věci, s kterými chtějí poradit, a vidíte ty přešlapy a průšvihy, tak jsem z toho dlouho byl nešťastný,“ objasňuje motivaci vzniku populárního účtu jeho zakladatel Lukáš Janout s tím, že žádný konkrétní záměr neměl. Fakt, že má přes 100 tisíc sledujících, překvapil i jeho.

Hospod je u nás hodně, říká Luboš Kastner, restauratér a porotce soutěže BeerMaster. Pro srovnání uvádí, že na desetimilionové Česko připadá 30 tisíc gastronomických provozů, zatímco na pivně podobném britském trhu je jich při šestkrát větší populaci 50 tisíc. V současné tržní situaci se všechny udržet nemohou. „Když ekonomika zafunguje, jak má, tak se zmenší počet restaurací a zvětší se cenová hladina, protože pivo tady nemůže stát dvě eura, musí stát čtyři jako v Německu, nebo v Rakousku,“ predikuje s tím, že v absolutním ohrožení je 20 % trhu, a to převážně podniky v menších městech a na vesnicích. Úbytek mohl být ještě větší nebýt zrušení EET. To podle něj sice zachrání pár jednotlivců před krachem, ale celou gastronomii vrací zpátky do 90. let.