Prostor X

Coby Supercrooo přepsali historii českého rapu, což by se dalo považovat za úspěch. Hugo Toxxx, polovina dnes už legendárního dua, se ale za tímhle „bláznivým obdobím“ moc neohlíží. Bez nostalgie připouští, že si „různě rozbíjeli hubu“. Zpětně je rád, že se mu podařilo vyhnout tvrdým drogám, dílem vlastní opatrností, dílem vyrůstáním v devadesátkách v centru Prahy, kde cestou do školy nezřídka překračoval někoho, kdo zrovna schovával jehlu a alobal. A lituje toho, že se devastoval myšlenkou, co s ním bude, až nebude jeho rap nikoho zajímat. Zbytečně. Na zatím posledním albu Mumie z loňského prosince, má píseň s nejposlouchanějším českým interpretem Viktorem Sheenem a denně filtruje desítky beatů, které dostává od fanoušků.

Po dvou měsících od zvolení do funkce ministra financí má Zbyněk Stanjura jasno: "Čekají nás těžké časy." Těm, kterým bude nejhůř, je vláda připravena poskytnout pomoc, i ta má ale své limity, protože je na dluh. Všechno je na dluh. „Minus 280 miliard znamená, že si stát půjčí 280 miliard jenom v letošním roce. A díky inflaci dáme jen za úroky o pět miliard víc, než jsme čekali ještě v prosinci. Bude to skoro 50 miliard korun a nesplatíme ani korunu,“ vypočítává. S takovou bilancí lze dělat jediné, musí šetřit. Proto plánuje omezit národní investice, rušit agendy a s nimi i některé pracovní pozice. Ve svém rezortu už s tím začal, snížil počet tabulkových míst o 650 a zadal audit prověřující jeho činnost během předchozích tří let. Výsledek? Z okna vyhozené peníze daňových poplatníků.

Kdykoliv má Rusko vnitřní problémy, tak je exportuje, převádí vnitřní nestabilitu na tu vnější. Narůstající agrese vůči Ukrajině je toho důkazem. Podle bezpečnostního analytika Davida Stulíka to ale není jediná válka nervů, kterou prezident Putin vede. Napjatá situace totiž panuje i v někdejší velmoci, která je sice vyzbrojena jadernými zbraněmi, ale stojí na prahu ekonomické a sociální krize a její zdravotnický systém se hroutí pod náporem pandemie. Takové selhání v očích voličů si samozvaný spasitel bývalého Sovětského svazu nemůže dovolit, pokud chce být v prezidentských volbách 2024 znovuzvolen a získat doživotní moc. Proto je potřeba zlikvidovat opozici i nezávislá média, upřít pozornost jinam a rozehrát strategickou hru, která bude trvat měsíce, nebo možná roky.

Rozvolnění přišlo dřív, než mělo, myslí si Libor Grubhoffer, ředitel Biologického centra Akademie věd. Podle něj měla protiepidemická opatření platit až do konce února. Za předčasné momentálně považuje také zabývat se otázku odložení respirátorů, tu bude relevantní pokládat si v půlce března. Rozhodující při jejím zodpovídání by přitom mělo být incidenční číslo, tedy počet nakažených na sto tisíc obyvatel za sedm dní. Vláda by jeho prostřednictvím mohla určit hranici, pod kterou když klesne, odpadne i povinnost nosit respirátory. Grubhoffer tuto hranici vidí na incidenčním čísle 500. Nechat rozhodnutí bez jakéhokoli plánu jen na společnosti a vlastním uvážení jednotlivců nefunguje.

Před 11 lety se stal Tomáš Drahoňovský nejmladším moderátorem hlavních televizních zpráv na českých obrazovkách. Jeho mediální hvězda zářila a on si pozornost, která na něj byla upřená, užíval. Dával si pozor na své vystupování a důsledně dbal na to, jak vypadá. Dnes je všechno jinak. Loni z České televize odešel, během jednoho měsíce přišel o vousy, které byly roky součástí jeho image, a začátkem zimy i o vlasy. Padaly mu tak, že když si do nich zajel rukou, zůstávaly mu v ní chomáče. Tak je oholil a na několik týdnů se uzavřel – doma i do sebe. „I to, že tady sedím před kamerami, je součástí terapie. Měl jsem strach,“ přiznává v rozhovoru pro Prostor X, ve kterém popisuje, jak alopecia universalis otřásla jeho egem, co navzdory ztrátě vlasů, vousů, řas, obočí nebo chlupů, k níž při tomto autoimunitním onemocnění dochází, získal a jaké je to začínat znovu od nuly.

Stačilo pár snímků perverzních konverzací a zpráv s dovětkem, že jejich adresátkami byly dívky mladší 15 let, které se objevily na Instagramu Czech Rap Moments, a z tvůrce populárního podcastu Ladislava Sinaie se přes noc stalo sexuální monstrum. Co na tom, že ty nejobscénnější sexuální návrhy byly podle něj smyšlené, ty autentické vytržené z pár let starého kontextu a nikdy je vědomě neposílal sexuálním partnerkám „pod zákonem“? Před devianty je třeba společnost chránit, využít sílu internetu a zničit je! I když citlivé informace pochází z anonymního účtu, za kterým, jak se později ukázalo, stojí patnáctiletý fanoušek, který se u části rapové scény netěší dobré pověsti, a ta ho proto ignoruje. „Může se to stát každému,“ říká Sinai v otevřeném rozhovoru pro Prostor X.

Principem infekční medicíny je zabránit nakaženému jedinci, aby šířil nemoc dál. A to s sebou logicky přináší omezení osobních svobod. Těch už podle Martina Kuby, předsedy Asociace krajů a hejtmana Jihočeského kraje, ale bylo dost, a kdyby záleželo na něm, všechna opatření by už zrušil. „Společnost už nemá povinnost nikoho chránit. Neříkejte mi, že teď mám někomu zavírat restauraci, někoho někam nepouštět, protože mám chránit koho? Někoho, kdo se rok nebyl schopen ochránit sám,“ říká s tím, že lidé, kteří se chtěli očkovat, mohli. Pokud to někdo neuděl a zemře, je to jeho svobodné rozhodnutí. Myslet si přitom, že ke stávajícímu počtu očkovaných přibudou podle odhadů ministra zdravotnictví další sta tisíce, které čekaly na nový typ vakcíny, je naivní. Byla to jen výmluva, jak se očkování vyhnout. Fakt je ten, že zájem o vakcínu Novavax projevilo asi sedm tisíc.

Minus třicet ve stanu, mrazivý vítr a všudypřítomný led, tak vypadala ještě před pár týdny každodenní realita Petra Horkého. Sleva z evropských standardů byla přitom draze vykoupena, konkrétně dvěma miliony korun. Čtrnáct let hledal cestovatel a dokumentarista důvod, jestli je legitimní takovou částku za výpravu na Jižní pól utratit. Našel ho paradoxně až v cestovatelské beznaději během pandemie, kdy si uvědomil, že když chce člověk něčeho dosáhnout (a nemusí to být zrovna točna), musí věřit. Připomenout to sobě i druhým mu za to stálo. Na vysněnou polární expedici se připravoval nejen se svým trenérem, konzultoval ji i s psychoterapeutkou, aby věděl, jak říct o svém odjezdu dvěma malým dcerám. Její doporučení znělo: „Rozhodně po nich nechtěj souhlas s cestou, protože kdyby se ti tam něco stalo, tak si celý život budou říkat, že tě tam poslaly.“

„Buď ráda, že se ti to děje, dokud seš mladá,“ znělo doporučení, které dostala Andrea Daňková od jedné ze starších hereckých kolegyň. Nebyla. Sexistické poznámky, plácání po zadku, nebo dokonce obscénní chování jako nedílnou součást herectví akceptovat odmítá. Stejně tak se chce vymanit ze škatulky blonďatých naivek a milenek. Nepopírá, že se jí takové vymezení vymstilo. Nevadí jí to. Je nejen absolventkou činoherního herectví na DAMU, kam byla přijata na základě mimořádného talentu už v sedmnácti, ale také tajemnicí ředitele Ústavu hematologie a krevní transfuze, která učí komunikaci na 2. a 3 lékařské fakultě Univerzity Karlovy. A právě práce ve zdravotnictví a státní správě je tím, co ji naplňuje a kde vidí své místo.

Jako strukturovanější a promyšlenější hodnotí předsedkyně Poslanecké sněmovny Markéta Pekarová Adamová komunikaci nové vlády ve srovnání s tou předchozí. „Všechno, co se vydává za opatření, co se říká veřejně, tak prochází předtím interní diskuzí, a to je hlavní rozdíl oproti předchozí vládě obecně, že si jednotliví ministři a členové vlády s premiérem nevyřizují ty věci přes média nebo přes Twitter,“ myslí si s tím, že právě díky jednotné strategii je boj koalice s pandemií úspěšnější a chaos minimální. V nastaveném trendu a v důvěře lidem chtějí pokračovat. Dodržování základních dohod očekávají i od poslanců hnutí ANO, zatím ale naráží, a tak je zvolení šestého místopředsedy Sněmovny v nedohlednu. Přesto budou vyjednávat dát. Komu se naopak šéfka TOP 09 vnucovat nechce, je prezident Miloš Zeman. A zpět odmítá vzít i své výroky o Maďarsku.

„Kdybychom si měli na konci února vyrazit z ruky všechny nástroje, bylo by to poněkud neopatrné,“ podpořil přijetí novely pandemického zákona ústavní právník Jan Wintr. Jeho kolega z oboru a expert na zdravotní právo Ondřej Dostál je přesvědčený, že se bez zmocnění, která s sebou navrhovaná úprava přináší, obejdeme. „Jeden z důvodu mého odporu proti zvyšování kompetencí ministerstva zdravotnictví, je jeho vnitřní fungování, které považuju za protiprávní a protiústavní, neboť tvorba opatření tam reálně neprobíhá prostřednictvím úředníků pod služebním zákonem, ale cestou nejrůznějších komisí, jejichž členové rozhodně nedávají záruky absence podjatosti,“ říká Dostál, který by případné další koronavirové krizi čelil vyhlášením nouzového stavu. Ten Wintr považuje za nebezpečný pro základní práva a svobody občanů.

„Doba covidu vedla překvapivě k tomu, že se snížila preskripce antibiotik. To jsme nečekali,“ přiznává infektolog Milan Trojánek. Příčinou přitom není nárůst počtu lékařů, kteří by antibiotika předepisovali excelentně, těch je stále pouze třetina. Důvod je mnohem prozaičtější. Povinné nošení roušek omezilo šíření dalších respiračních infekcí, s nimiž obvykle pacienti přichází ke svým praktikům a odchází s receptem na antibiotika. I tak je ale žádoucí dosavadní přístup k užívání těchto léků přehodnotit. „Pokud si neřekneme: ‚Tak dost, takhle s antibiotiky zacházet nemůžeme', tak v roce 2050 bude umírat víc lidí na infekce asociované s antibiotickou rezistencí než třeba na nádorová onemocnění,“ varuje lékař.

„Pokud by došlo k válce, bude to zničující pro obě strany, bude to příšerná katastrofa. Ale to, že by si Putin mohl myslet, že vyhraje, ho snad nenapadne, ani kdyby byl opilý,“ myslí si Petr Kolář, bývalý velvyslanec v Moskvě, a s lehkou ironií v hlase dodává, že alkoholem pokřivený úsudek ruskému prezidentovi nehrozí, protože nepije. Pod vlivem nicméně odhodlaný vůdce je, a to vlastní utkvělé představy, že vzkřísí zašlou slávu Sovětského svazu. Navzdory tomu, že bývalé svazové republiky o to nestojí. „V zájmu každé normální země je mít stabilní okolí. Rusko z tohoto pohledu nemůže být vnímáno jako normální země, protože často destabilizuje situaci ve svém nejbližším sousedství,“ říká Kolář. Způsob, jak se agresi bránit, je podle něj jediný: nenechat se zastrašit a být připraven bojovat.

„Není úplně náhoda, že bitcoin byl populární po poslední finanční krizi. Peněžních alternativ ale vznikla celá řada,“ říká ekonom Dominik Stroukal s tím, že právě poptávka po jiných platidlech je znakem ekonomického úpadku. Odpovědí na ten aktuální jsou nejen různé spolky, které fungují lokálně po celém světě, ale také digitální peníze soukromých společností nebo centrálních bank. Ty mají potenciál ovlivnit tržní ekonomiku globálně. „Dává to smysl, typicky v nejchudších částech světa. Taky bych víc než vlastní zkorumpované vládě věřil Facebooku,“ odkazuje na virtuální měnu Zuckerbergova impéria, která může převálcovat některé národní měny. Jejímu úspěchu nahrává dnešní problematický měnový systém. Ten ještě víc rozevírá nůžky mezi bohatými a chudými a východiska z toho se zdají být dvě: narodit se do dobře situované rodiny, nebo se stát spekulantem.

„Je hrozně jednoduché ukázat na nějakého aktivistu a říct: ‚Kdyby byli trošku tišší a dělali to jinak, tak by se něco změnilo.‘ Ale ono se nic nemění,“ říká Kryštof Stupka, který si sám nálepku ukřičeného aktivisty vysloužil. Za poslední rok na sebe strhl pozornost hned několikrát, a to když rozjel kauzu Dominika Feriho, označil výroky současného premiéra Fialy za homofobní, upozornil na vystřiženou scénu s polibkem dvou mužů v norském remaku Popelky nebo zorganizoval protestní pochod za rovnost Reclaim Pride. Nahlas přitom nemluví jen o útlaku, kterého je svědkem. Otevřeně popisuje také osobní zkušenost s konverzní terapií, stupňujícími nenávistnými výpady i znásilněním, které v gay komunitě není ničím výjimečným.

„Nezapomeňme na to, že příroda nás může překvapit,“ varuje epidemiolog Petr Smejkal, který sám sebe označuje za optimistu, ale na základě předchozích zkušeností nechce dělat ukvapené závěry. „Všechna data poukazují na to, že to s velkou pravděpodobností už horší nebude, ale musíme být připraveni na to, že to horší může být,“ drží se ve svých predikcích dalšího vývoje pandemie při zemi a upozorňuje přitom na dvě věci. Tou první je fakt, že úroveň poznání koronaviru je pořád velmi malá, tou druhou pak mýtus, podle kterého je varianta omikron „úplná hračka“. S ohledem na ně je žádoucí situaci nepodceňovat a o etablovaných faktech už nediskutovat. Bavit se znovu o nošení roušek nebo významu posilující dávky považuje za stejné, jako debatovat o tom, zda je země kulatá, nebo placatá a následně si odhlasovat, že je šišatá, aby byli všichni spokojení.

„Uvědomuju si limity lidové zábavy, mám s tím zkušenost osm let a vím, co publikum zhruba baví, ale dáváme si s klukama pozor na to, abychom tomu nešli naproti a snažili se především bavit sami sebe,“ přiznává otevřeně herec a režisér Igor Chmela, kterému se během posledních třech let nadšení z rozehrané Partičky začalo vytrácet. Proto stálou sestavu opustil a vrací se do ní příležitostně. Nepopírá přitom, že i z finančních důvodů. S nadsázkou celému uskupení vlastní přitom dodává, že účinkováním v recesistické show si splnil také svůj herecký sen. Vděčí za to výzvě jednoho z diváků, aby ztvárnil pytel exkrementů. „Říkal jsem si, že je to nabídka, která se neodmítá, že to zkusím. Pojal jsem to velmi šarmantně, byl jsem pytel hoven, který voněl a mluvil francouzsky. Obrátil jsem tu vulgaritu v něco, co by mě mohlo bavit. Někdo touží si ještě zahrát Hamleta, nebo Macbetha a já už vlastně po ničem jiném netoužím. Zahrál jsem si pytel hoven.“

„Nechci použít slovo vydírání, to nemám ráda, ale pokud bychom měli být motivováni k tomu, abychom souhlasili s tím či oním zákonem a vyměnili to za post místopředsedy, tak to ani omylem,“ odmítá Alena Schillerová „kupčit“ s posledním volným křeslem ve vedení sněmovny, na které coby předsedkyně největšího opozičního klubu nominovala Karla Havlíčka, exministra průmyslu a obchodu a dopravy. Věří, že vládnoucí koalice návrh hnutí ANO akceptuje a obsazena budou i zbylá místa ve výborech, aby sněmovna byla opět kompletní. Nepřipouští ani diskuzi, že se hlasitou kritičkou Fialova kabinetu stala proto, aby umetla Andreji Babišovi cestu na Hrad. Podle ní by byl ale dobrým prezidentem, protože má tah na branku a obrovské kontakty v zahraničí, což se mimo jiné ukázalo, když bylo potřeba zajistit dýchací přístroje nebo vakcíny. „Pokud se rozhodne, tak s ním klidně budu jezdit v karavanu,“ říká trochu s nadsázkou bývalá ministryně financí Babišovy vlády.

„Kdybychom byli všichni hrdinové, nebo kolaboranti, tak buďto všichni padneme během odboje, nebo nás všechny pověsí poté, co se to vyřeší,“ říká spisovatel a nakladatel Jiří Padevět s tím, že mlčení a přihlížení je nejlepší strategií pro přežití. Byla ale doba, kdy ani tiché nicnedělání nebylo zárukou bezpečí. „V období od roku 1948 do roku 1953 vykonával komunistický režim naprostý teror vůči svým obyvatelům. Bylo úplně jedno, jestli jste mlčící většina, nebo jestli jste dokonce komunista, a mohlo vás to smést,“ popisuje nemilosrdnou likvidaci nepohodlných, kterou řídili sovětští poradci. Těm se přitom dařilo zbavovat nejen jednotlivců, ale i celých společenských tříd.

Od hudebních kritiků získala Annet X nominaci na Cenu Apollo 2021 ve dvou ze tří vyhlašovaných kategoriích – za svůj debut Až budu velká, chci být Aneta Charitonová i singl Bylo nebylo, který deska obsahuje. Do své hudební zpovědi investovala nejen rok života, ale otiskla také kus sebe. Říká, že po vydání alba přišel tvůrčí blok a únava, ústup do ústraní ze scény i sociálních sítí. Nový track Hlavolamy vydala po víc než roce a reakce na něj svědčí o tom, že má zase co říct. Prosadit se v českém rapu přitom podle ní není lehké. „Aby holka vydržela v tom prostředí a chtělo se jí furt bojovat za svoje místo, tak to stojí strašně moc psychické námahy,“ přiznává zpěvačka a hudebnice, že být součástí maskulinní rapové scény chce patřičnou dávku sebevědomí a víry. Obojí postupně hledá.

Kdo prodělal infekci v průběhu loňska, nebo ještě začátkem letošního ledna, je proti variantě omikron chráněný asi z 18 %. „Všichni jsme teď na stejné startovní čáře,“ mírní biolog Jaroslav Flegr přílišný optimismus z příchodu další mutace koronaviru, kterou se podle něj nakazí skoro každý. Očkovat by se proto měli všichni včetně dětí. „Máme tady statisíce lidí, kteří patří do rizikové skupiny, kteří nejsou očkovaní, a my jsme rezignovali na to, abychom vymysleli nějaký způsob, jak se k nim dostat, jak je proočkovat. Raději se snažíme proočkovat celou populaci, což nebude mít nikdy tak výrazný efekt,“ namítá epidemiolog a vakcinolog Jiří Beran. Zásadní pochybení ve svých predikcích oba profesoři odmítají, a tak je jejich názorový střet v diskuzi Prostoru X poměrně radikální. Shodu nenachází ani v tom, kdy se v Česku poprvé objevil omikron.

Místo, abychom se zabývali budoucností energetiky v Evropské unii, které jsme součástí, řešili jsme si domácí úkoly. „Taxonomie nám 1. ledna 2022 doslova spadla na hlavu,“ říká Michal Šnobr, odborník na energetiku, investor a minoritní akcionář společnosti ČEZ, který před krátkozrakým přístupem varoval. „Z těch prvních reakcí nadšených politiků bylo naprosto zřejmé, že vůbec nechápou ten obsah,“ myslí si. Výsledek přetlačované mezi jadernou Francií a nejaderným Německem o to, který ze způsobů výroby elektřiny bude mít jakou podporu, je podle něj pro Českou republiku problematický hned zde dvou důvodů – z hlediska dočasnosti i podmínek. Utěšovat se tím, že vše se může ještě změnit, není na místě. Definitivní rozhodnutí padne zřejmě už v lednu a drobné ústupky, zejména pokud jde o pro nás specifické teplárenství, jsou v něm sice myslitelné, ale radikální změny nikoli. A významně neklesnou ani ceny elektřiny a plynu.

Zděšení bylo prvotní reakcí Marka Petráše, vakcinologa a přednosty Ústavu epidemiologie a biostatistiky 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy, když viděl výsledky studie, ve které se zabýval dopadem očkování na běžnou populaci. Od původně uváděné 95% účinnosti mRNA vakcíny se totiž značně lišily. „Očkování vakcínou od společnosti Pfizer poskytuje relativně vysokou ochranu, ale tato ochrana je časově limitovaná. Zejména kolem čtvrtého měsíce se začíná lámat a postupně klesá až na 60 %,“ shrnuje závěry, ke kterým došel a které nejdříve považoval za chybné. Nebyly, potvrdily je i další publikace a následně i samotný výrobce. Předpoklad, že tzv. zkřížená ochrana může působit dva tři, někdy až čtyři roky se tak ukázal jako nesprávný. K zesilujícímu propadu u ní dochází už po čtvrtroce.

Primář interny sokolovské nemocnice Martin Straka přijel na rozhovor rovnou z noční. V novém roce už třetí. „Přes noc jsem zaplnil úplně všechna covidová i necovidová lůžka,“ říká. Přitom v Karlovarském kraji už byla situace klidná vzhledem k jeho velké promořenosti. Teď je ale zase všechno jinak. „Včerejší služba byla šílená, přijelo 24 zachránek na malé interní oddělení okresní nemocnice. To je číslo, které jeden člověk skoro není schopný pojmout,“ popisuje svou aktuální zkušenost. Na zhoršení podle něj nemá vliv omikron, ten přijde až v druhé půlce ledna. „Tohle je vánoční delta, dáreček od Dědy Mráze.“

„U Andreje Babiše bylo zvláštní, že se po celou dobu historii vyhýbal. Jeho populismus byl velmi aktuální, byly to důchody, slevy, postarám se o vás, brnkal na strunu normalizační povahy. Teprve se Řípem zahrál na nacionální vlnu. Ale nebyl to dlouhodobý trend na rozdíl od aktuálního prezidenta, který když je třeba, tak toho sudeťáka vytáhne z klobouku vždycky,“ říká historik Michal Stehlík. Ten je s publicistou Martinem Gromanem spoluautorem podcastu Přepište dějiny, ve kterém vyhlásili cenu o nejlepšího přepisovače dějin letošního roku. Expremiérovi vynesla nominaci jeho emotivní agitace za znárodnění hory Říp. Do užšího výběru prvního ročníku hlasování se kromě něj a Miloše Zemana dostali také Tomio Okamura, Lubomír Volný, Vlastimil Vondruška, Daniel Landa nebo otec a syn Klausovi (rozhodnout o vítězi můžete do úterý 4. ledna 2022 v hlasování zde). Právě starší Václav bude podle nich nakonec tím, o kom se budou další generace učit.

„Diskuze se za rok a půl velmi dramaticky polarizovala, dneska už to není ani diskuze, ale deklarace osobních stanovisek a poměrně významná míra neochoty přijmout argumenty druhé strany,“ říká profesor Roman Prymula, epidemiolog a bývalý ministr zdravotnictví. „Není to ani tak o vědě, ale o politických preferencích řečníka. Věda je pouze kolbištěm, dominantní sílou je politické přesvědčení,“ přitakává ředitel Ústavu organické chemie a biochemie při Akademii věd Zdeněk Hostomský. Protože tento trend odmítají, přijali pozvání ke společnému rozhovoru. Na neshodu dojde i během něj, když je řeč o nošení roušek a respirátorů, zavírání škol nebo lockdownech. Poslechněte si, čím oba odborníci argumentují.

„Už to trvá dva roky, stále něco vymýšlíme a používáme různé platformy, prodáváme alba. Lidé jsou úžasní a snaží se nám pomoct, ale jsou určité momenty, kdy si říkám, že už nemůžu dál a že nevím, jak zaplatit svoje základní účty,“ přiznává zpěvačka Katarzia. Tu primárně živí koncerty v klubech. Rádia ji nehrají, což si vysvětluje tím, že posluchači komerčních stanic obvykle inklinují ke stravitelnější hudební produkci a její zpěv je může iritovat. „Snažíme se dělat hudbu tak, aby byla originální, něčím nová. Zároveň tím lámeme nějaké standardy, na které jsou lidé zvyklí. Nepřemýšlím nad komerčním úspěchem a dost často ani nad tím, aby se to lidem líbilo. Ti, kteří to můžou pochopit, si to najdou,“ říká producentka a věří, že stejně fanoušky osloví i její nová deska n5.

S novou vládou přichází i nová opatření, která začnou platit od 26. prosince. Překvapením byla i pro hejtmany a primátora Prahy. „Sešli jsme se s panem ministrem Válkem v úterý ráno, kdy nám bylo řečeno, že opatření s námi konzultována nebudou,“ popisuje pražský primátor a lékař Zdeněk Hřib a dodává: „Myslím si, že by to s hejtmany mělo být probíráno předem, opatření se jich často týkají. Není dobré, aby se je dozvídali z médií.“ Kraje podle něj během pandemie prokázaly, že jsou schopny nést svůj díl odpovědnosti, zasloužily by si víc pravomocí, ne ignorací. Sám tvrdí, že má situaci v hlavním městě pod kontrolou a spokojen je navzdory kritice na pirátském fóru i se změnami, které se mu během tří let ve vedení metropole podařilo prosadit. Rezervy má ve vnitrostranické komunikaci. Věří přitom, že změnu, kterou nabízí, lidé příští rok znovu zvolí a on tak bude moci být dál primátorem.

„Koncesionářské poplatky se musí zvýšit,“ říká David Smoljak, senátor a místopředseda Stálé komise Senátu pro sdělovací prostředky, s tím, že není možné, aby České televizi a Českému rozhlasu neustále rostly výdaje a příjmy zůstávaly stejné bez ohledu na inflaci. Jiný model financování nepřipouští. Pokud by šly na provoz obou veřejnoprávních médií peníze ze státní kasy, vedlo by to k jejich zestátnění, protože schvalování rozpočtů by bylo podmiňováno politickými zájmy. Dobrovolné příspěvky by zase znamenaly privatizaci. Zachování nezávislosti médií veřejné služby je přitom klíčové pro boj s dezinformacemi. Podpořit ji má i připravovaná změna mediální legislativy, o kterou Smoljak dlouhodobě usiluje.

„Stovky tisíc lidí se posunuly za hranici toho, co byly schopny vyvažovat, a nám to začalo plnit ambulance,“ říká adiktolog profesor Michal Miovský. Nemluví přitom o běžných pacientech, kteří se léčí, nebo jsou těsně před léčbou závislosti na alkoholu, nebo jiných látkách. Standardní vývoj a postupné propíjení se, které jindy trvá roky nebo i desetiletí, urychlila u této početné skupiny frustrující situace spojená s pandemií. „Bylo by velmi naivní předpokládat, že tohle všechno, co se dělo, skončí s lockdowny. Ty nejdrtivější následky budou v příštím, a hlavně v přespříštím roce,“ předpovídá. Další lockdown by považoval za kalamitu. Na místě je podle něj začít mluvit o placení za zdravotní péči.

„Celý rok 2021 mi přišel takový pofiderní,“ hodnotí končící rok Mirai Navrátil, zpěvák a frontman kapely, která nese jeho jméno. S ohledem na fakt, že se frýdecko-místecká čtveřice stala nejposlouchanější českou skupinou, vyhrála slavíka a plánuje vyprodat největší tuzemskou halu, je to překvapivá bilance. „Začalo to covidem, který na mně nechal dlouhodobější stopy, a pak z tohohle světa odešli někteří naši kamarádi. Neměl jsem úplně radost ze života,“ vysvětluje. Depresivní období mu pomohla překonat až účast ve StarDance. „Našel jsem režim, pravidelně jsem se potkával s lidmi, vznikla nová přátelství,“ ohlíží se za uplynulým ročníkem, ve kterém ale skončil předčasně. Také kvůli covidu.

„Vytvořil se tu takový zvláštní lidský typ, který je charakterizován několika typickými postoji," říká kněz, filozof a teolog Tomáš Halík. „Jsou to lidé, kteří nesnáší intelektuály, odborníky, Evropskou unii, migranty, islám, bojují proti homosexuálům, je jim sympatičtější Rusko než Amerika, nemají rádi disidenty, říkají, že předlistopadový režim byl nakonec lepší než ten polistopadový. A teď jsou bojovníci proti očkování, to je další symptom stejné diagnózy. Je to značné procento lidí, se kterým je strašně těžko komunikovat,“ popisuje s tím, že právě takový osobnostní profil je vlastní pisatelům sprostých a výhružných mailů, které dostává. Sympatií se mu nedostává ani od Miloše Zemana, jeho slovní výpady ale na rozdíl od internetových útoků bez reakce nenechává, protože „sotva pan prezident slezl hrobníkovi z lopaty a ožil, tak začal zase lhát. To si nemůžu nechat líbit.“

„Učitelé by se neměli povinně očkovat. To, že nedosáhneme 100 % očkovaných, je pravda, na druhou stranu vyhazovat někoho ze školy proto, že se nechce očkovat, nevidím jako moudré,“ říká Petr Gazdík, budoucí ministr školství. Jako nesmyslný hodnotí i ústup od testování ve školách nebo návrh hlavní hygieničky, že by PCR testování dětí měli zajišťovat jejich rodiče. „Chceme nastavit větší kapacity testování,“ avizuje jeden z kroků, o které se chce zasadit hned po Novém roce. Dalším bude uplatňování metody Test to Stay, která umožnuje pokračovat ve výuce i tehdy, když se ve třídě objeví pozitivní žák. V takovém případě nebudou muset ostatní spolužáci do karantény, ale po dobu jejího trvání se budou denně testovat antigenními testy. Pro tento účel využije státních hmotných rezerv, do kterých sice koncem ledna přibude 14 milionů antigenní testů, což ale nemusí stačit. Při zhoršení situace už uzavření škol nevylučuje. „Budeme se snažit, aby to bylo lokálně. Chtěli bychom dát větší pravomoci ředitelům a zřizovatelům,“ upřesňuje. Zastání u něj najdou také pedagogové stran jejich finančního ohodnocení. Během svého funkčního období navíc plánuje změnu vzdělávací koncepce, maturit nebo výuky dějin 20. století.

„Věci, které se zdály být vydiskutované a přijímané, se začínají problematizovat jako nově nepřístupné. To vidíme v Polsku, Maďarsku, nebo na Slovensku úplně šokujícím způsobem,“ říká politoložka Zora Hesová a jako příklady takových psudokolektivních hrozeb uvádí potraty, nebo stejnopohlavní páry. Tuto skutečnost považuje za překvapivou, nepříjemnou a nebezpečnou. Za neadekvátně zveličenou banalitu považuje i vlnu emocí, kterou vyvolala informace, že se v norské verzi Třech oříšků pro Popelku budou líbat dva muži. „Nejhorší je v té argumentaci, když se někdo odvolává na ochranu dětí, přitom ta pohádka byla moderní už ve své době. Ukazuje rozhodnou ženu, která vezme svůj osud do vlastních rukou, vybere si prince, a dokonce se převleče za muže. Měli bychom se radši ptát na to, jak umění otevírá obzory a jak se mění s dobou než se strachovat. To je perspektiva, která je velmi zužující a ochuzující.“ Na místě podle ní nejsou ani obavy z migrace. „To, že se v Evropě staví mešity, je výborné.“

Kandidát na ministra zdravotnictví Vlastimil Válek /TOP 09/ má jasno o prvních krocích ve funkci. Chce zrušit plošné povinné očkování proti covid-19 pro lidi starší 60 let, argumenty detailně představuje v rozhovoru pro Prostor X. Zároveň chce revidovat platná opatření a některá nelogická zruší. Plánuje udělat kroky, které povedou k tomu, že praktici budou očkovat 100 tisíc lidí denně. Chce víc testovat, po Novém roce plánuje minimálně jedno kolo testování ve školách s třídenním rozestupem testů. Říká, že není zvyklý na neúspěch, proto věří, že se mu jeho plány povedou a budou stačit. Inspiraci hledá v Portugalsku.

„Hudby je strašně moc,“ zní z úst hudebního publicisty a spisovatele přinejmenším překvapivě, zvlášť když pamatuje doby, kdy si mohl koupit jedno cédéčko za měsíc. „Byla v tom zvláštní magie. I desku, která se ti napoprvé nelíbila, jsi poslouchal několikrát, aby se ti líbit začala, protože ti nic jiného nezbylo. Samozřejmě v něčem to bylo strašný, nejenže bylo málo muziky, ale i kanálů, takže se lidi dali lehce ovlivňovat tím, že jim někdo hodil něco v televizi a oni to museli poslouchat. V něčem ten vztah byl ale intimnější,“ říká Karel Veselý s tím, že o schopnost zamilovat se do nových alb tak, jako když mu bylo patnáct, naštěstí nepřišel. Tehdy mu ostatně učaroval rap a zůstalo mu to dodnes. „Bylo to něco nového. Vždycky mě na hudbě zajímala nějaká inovace,“ vzpomíná scenárista webové spoluautor RapStory. Ta mapuje 30 let tuzemského rapu prostřednictvím výpovědí těch, kteří ho utvářeli. A málem nevznikla. I když jde o nejrychleji se rozvíjející žánr v Česku, potkat se s rapperem je stejně těžké dnes jako kdysi. „Nepotřebují reklamu, jejich fame je organický.“

„Věda je masivně podporovaná jak společností, tak politickým způsobem, problém je ten, že mnoho rozhodnutí je ovlivněno tím, co bude populárnější ve společnosti,“ říká youtuber a popularizátor vědy Martin Rota. Ten svá videa hodnotí jako úspěšná, když se u nich diváci něco naučí, nebo když velká část publika spadá do věkové kategorie 13 až 18 let a existuje tak šance, že se vzdělávání stane součástí jejich života. Počty zhlédnutí pro něj rozhodující nejsou. „Honba za čísly je strašně bolestivá záležitost, nejenže bych jí podřizoval obsah, ale i psychické zdraví, svého času jsem se na ně díval až moc,“ přiznává. Za neméně důležitou považuje i negativní zpětnou vazbu. „Když mi někdo říká, že jsem arogantní blbec, analyzuju to a v některých případech můžu s jistotou prohlásit, že jsem. Nejsem jeden z těch, kteří si myslí, že lidi mají povinnost psát konstruktivní kritiku.“

„Jakákoli vláda přicházející v jakékoli krizi může zapomenout na sto dní hájení,“ říká politolog Petr Just s tím, že v krátké historii České republiky měla podobně ztíženou situaci jen vláda Vladimíra Špidly, která nastupovala v roce 2002 v době ničivých povodní. Ta aktuálně se formující se navíc mohla připravit, protože od loňska fungoval Anticovid tým, který nejen připomínkoval tehdejší vládní politiku v oblasti zvládání pandemie, ale také nastiňoval její alternativy. „Ale ono se samozřejmě jinak funguje v momentě, když jste jenom opozice a nenesete za svá rozhodnutí odpovědnost, a když vaše plány nejsou jenom na papíře, ale realizujete je a nesete za to odpovědnost.“ Takovou změnu v chování lze předpokládat i u Andreje Babiše. „Jemu možná role opozičního politika bude vzhledem k impulsivnosti, emotivnosti a vznětlivosti sedět líp a pak se mu budou samozřejmě i lépe nabírat body pro případnou kampaň v prezidentské volbě. Opoziční pole je vždycky mnohem lepší výchozí pozice.“ Jeho slova potvrzuje podbízivý projev ministerských kandidátů v interakci s prezidentem Zemanem. „Stálo by za to změnit rétoriku, nemusíme mít pocit, že jsou jeho podřízení.“

Pokles denních přírůstků infikovaných koronavirem, ke kterému opakovaně docházelo v minulých dnech, ještě není podle Jana Trnky důvodem k přílišnému optimismu. „Dochází sice ke zpomalování růstu, možná začátku nějaké stagnace, ale nebyl bych superpozitivní, protože se může stát to, co vidíme v jiných zemích, že počty nakažených a zejména počty v nemocnicích na JIPkách budou dlouhodobě stagnovat, což bude znamenat, že pro zdravotnický systém to bude velmi dlouhá zátěž, která bude trvat týdny,“ odhaduje biochemik a lékař nejpravděpodobnější scénář dalšího vývoje, jehož nedílnou součástí bude řada dalších úmrtí a dlouhodobých následků. Skeptický je i k výroku, že by se mutace omikron mohla stát vánočním dárkem pro lidstvo. „Data, jak přichází, spíš nepotvrzují, že by to byla varianta, která by měla velmi mírný průběh. Myslím si, že to bude spíš dáreček nepříjemný a patogenita bude podobná jako delta.“ Řešení vidí v povinném očkování, které by měl nařídit stát.

„Na vrcholu hospitalizací ještě nejsme, tam nás ještě pár dní čeká, ale začaly hodně klesat počty nových případů u dětí,“ říká Lucia Houfková, která sleduje na základě dostupných dat dynamiku šíření covidu, a z ní se snaží krátkodobě predikovat situaci. „Co ještě nevypadá pozitivně, je trend vážných případů, ty teď začaly růst. Tam doufám, že je to důsledkem zpoždění. Nejdřív zpomalují nové případy, pak hospitalizace a pak vážné případy, což je tím, že nemoc je u lidí s vážným průběhem na delší dobu,“ dodává matematička. Ta na sebe upozornila svými analýzami na facebookovém blogu Covid zápisky. Kvůli nim byla nejen nařčena vědcem Janem Kulveitem z ohýbání dat, ale také přizvána do Národního institutu pro zvládnutí pandemie. Poradní orgán vznikající vlády už má za sebou několik online jednání, na většinovou shodu v něm to ale zatím nevypadá. „O některých věcech už jsme hlasovali. Pro to, abychom se shodli, musí mít stejný názor většina, což si myslím, že bude v téhle skupině těžké.“

„Dejte mi polštář, já už se chci udusit,“ byla věta, která předurčila profesní dráhu Simony Bagarové, manažerky, která se věnuje péči pro seniory. Vyslechla ji z úst téměř stoleté klientky v domově pro seniory, kde dobrovolničila. Otřesena pohledem na zoufalou ženu zašla za zdravotní sestrou s tím, jestli by nebylo možné podat nějaké uklidňující léky, a narazila. Odpovědí jí bylo: „To je konec, už ji nech být.“ Když posléze na nedůstojné a nekvalitní zacházení, kterého byla opakovaně svědkem, upozornila zřizovatele služby, narazila podruhé. Její stížností se nikdo ani nezabýval. O neadekvátní péči o seniory se totiž většinu času nemluví. Atraktivním tématem je pouze před volbami, kdy se pár „starostlivých fotek“ se seniory hodí do kampaně. „Myslím si, že je mimořádně nevkusné chodit jednou za rok, nebo jednou za čtyři roky, podle toho, kdy se to hodí, do domova seniorů si tam potřást rukou a vyfotit se, a pak nedělat nic,“ říká Bagarová s tím, že státu chybí dlouhodobá vize a strategie péče.

„Výsledek buněčné imunity svědčí o tom, že jsem poměrně vysoce bezpečný pro sebe a své okolí. Ostatně i více než můj oponent ministr Vojtěch, který udělal svým nakažením takovou metatečku za kampaní Tečka za covidem,“ říká Ondřej Dostál v rozhovoru pro Prostor X. Tím, že by uznání protilátek bylo nejenom řešením situace pro ty, kteří jsou omezováni ve svých činnostech, aniž by to mělo hmatatelný přínos pro zdravotní situaci státu, a celkově by pomohlo ekonomice, že nově zavedená opatření jsou k ničemu nebo že by se pořadatelé vánočních trhů měli právně bránit, se expert na zdravotnické právo a člen týmu Pirátů a Starostů netají ani na sociální sítích. Za to si vysloužil silnou kritiku i od odborníků.

Lockdown tu byl měsíce a řešení to nepřineslo, nemocnice to zvládají, říká předseda KDU-ČSL a kandidát na ministra práce a sociálních věcí Marian Jurečka. Nová vláda chce zvýšit kapacity PCR testování, podle Jurečky půjdou zdvojnásobit, testovat by se navíc měli i očkovaní. Chce taky posílit trasování a vymáhat víc dodržování opatření. Zapojit se má hygiena, ale i městská a státní policie. Dál chce znovu lidi přemlouvat k očkování. Jurečka zdůrazňuje, že je třeba naučit se s covidem žít. Ve hře je podle něj znovu i aktivace článku 66 a převedení pravomocí prezidenta, pokud ten nebude schopný do 15. prosince jmenovat novou vládu.

„Měl jsem krásnou romantickou představu, že budu poctivý tvůrce, který si bude dělat všechno sám, že budu řemeslník YouTubu,“ říká Martin Mikyska alias Mikýř, který se před rokem a půl rozhodl dát trapnohumoru nový rozměr a do hlavních rolí svých videí obsadil pseudocelebrity ze sociálních sítí. „Hrozně rychle mě to přestalo bavit, protože narážíš na časové limity, nemůžeš se s tím piplat dva měsíce, ekonomicky to nedává smysl,“ přiznává úskalí tvorby, se kterými se na začátku potýkal. Mikýřovu úžasnou pouť internetem, jak svůj pořad na Mall.tv nazval, ale nevzdal a jeho tažení je evidentně vítězné. Nejenže z vyhlášení Cen českého internetu odešel hned se třemi Křišťálovými Lupami, včetně té za popularitu, ale svými politickými epizodami dokázal prokazatelně motivovat mladé lidi k tomu, aby šli volit.

„Bylo potřeba udělat rozbušku,“ říká o svém projevu na galavečeru Český slavík podnikatel a matematik Karel Janeček. Jedním dechem přitom dodává, že se v hlavním vysílacím čase nejsledovanější komerční televize mohl vyjádřit lépe, ale celkově je s tím, co se stalo, spokojen. „Podařilo se to, co jsem chtěl,“ pochvaluje si a netají se tím, že přenos použil pro své osobní vyjádření. „Chtěl jsem říct 1,5 milionu diváků, že plošné očkování dětí je špatná věc, protože nechrání primárně děti.“ Ve skutečnosti jím ohrožujeme imunitu dětí kvůli našim strachům. Přitom bychom měli přijmout rizika a smířit se s tím, že jsme tady dočasně. A očkování nechat na svobodné volně každého člověka.

„Máme hrůzu z toho, že přijde varianta, která nám bude imunitně utíkat,“ přiznává molekulární genetik Jan Pačes a upozorňuje, že virus se dostal do stavu, kdy je příliš rychlý a těžko předvídatelný. Riziko, že se stane ještě nebezpečnějším, tu proto je. „Některé státy už s tím počítají, Izrael měl před čtrnácti dny dokonce cvičení, během kterého se připravoval na to, co by se stalo a jak by reagoval stát a všechny jeho složky, kdyby se objevila varianta omega, přestalo fungovat očkování a byli bychom znovu na začátku.“ V Česku je podle něj navíc pořád velký počet lidí, kteří nemají protilátky, a virus má proto hodně prostoru se šířit.

„Když chci lidi pozitivně motivovat, měl bych jim jít příkladem, a ne se jim smát do tváře,“ říká Miroslav Bárta, podle kterého při zvládání pandemie selhaly nejfatálněji elity. „Naštěstí máme jednu výhodu, a totiž, že žijeme v občanské společnosti, takže mantinely, ve kterých jsme, nejsou tak prospěšné absolutnímu zneužití a využití strachu. Nicméně nemůžu se ubránit pocitu, že to pokušení ze strany elit tady je, protože s pomocí strachu a hrozeb se populace dá ovládat lépe,“ vysvětluje egyptolog a archeolog, který se dlouhodobě věnuje fenoménu kolapsů komplexních civilizací. Nemalý podíl na nestabilitě společnosti mají podle něj i sociální sítě – logicky, protože „to, co nás přivede na vrchol, nám nakonec způsobí značné problémy.“

„Jsem proti tomu, aby ti, co se naočkovali, znovu trpěli. To je pro mě něco nemyslitelného,“ říká rozhodně Alena Schillerová a otevřeně přiznává, že při vládním jednání o zavedení dalších omezení patřila mezi podporovatele tvrdších opatření. „Mantinely, které dává bavorský model, nepotřebují nouzový stav. Ale jestli to bude soud vidět jinak, to nevím,“ připouští možné zrušení nově platných restrikcí ministryně financí v demisi a předsedkyně poslaneckého klubu hnutí ANO a dodává: „Opatření budou minimálně čtyři týdny fungovat. Jsme přesvědčení, že je to v pořádku, všichni jsme četli opatření ministerstva zdravotnictví, dostali jsme je v předstihu, zvedli jsme pro ně ruku, bylo to jednomyslné, a pokud se k tomu Nejvyšší správní soud postaví jinak, to nemohu předjímat.“ Zároveň říká, že kompenzace dostanou podnikatelé a OSVČ nejdřív v lednu.

„Začíná brutálně narůstat škoda, která se děje na společnosti. Odkloňování se lidí od sebe – teď ještě podpořené snahami ‚motivovat‘ lidi, aby se doočkovali, má ještě větší polarizační tendenci. Myslím si, že nás čeká hodně práce, abychom se z toho dostali,“ říká Pavel Řehák, který by hledal konstruktivnější řešení, než rozdělování společnosti na viníky a oběti po vzoru rakouského modelu. Podle zakladatele a předsedy představena Direct pojišťovny, jenž do nerovného boje s pandemií vstoupil jako muž, který přišel loni v březnu s matematickým modelem a pak ještě jednou v nějakém čase, jsme se do situace, kdy je znovu skloňován lockdown, nemuseli vůbec dostat. Pozastavuje se i nad tím, proč se netestují a netrasují očkovaní, když i oni mohou být potenciálním zdrojem infekce, a jak je možné, že státní správa po roce a půl opakuje stále stejné chyby.

Opatření je potřeba dělat rozumně, říká Martin Kuba, hejtman Jihočeského kraje a taky předseda Asociace krajů České republiky. Na jeho slovech by nebylo nic tak pozoruhodného, kdyby v další větě nedodával, že může uvést hned několik příkladů, které racionalitu popírají. První absurditou je podle něj výzva epidemiologa Rastislava Maďara k hromadnému testování před Vánoci, druhou upuštění od antigenního testování ve školách. Do třetice ho překvapují výroky Mariana Jurečky o nouzovém stavu, které mohou být dalším fatálním příspěvkem k už tak nalomené důvěře lidí v politiky. Přitom by stačilo tak málo! Naučit se s covidem žít a informovat veřejnost jednotně a otevřeně.