slowczech – Learn Czech for Real Life

Ahoj, jak je? Doufám, že dobře! Dneska pro tebe mám další super rozhovor s mojí kamarádkou a hlavně skvělou lektorkou češtiny. Jmenuje se Gábi a bydlí v Brně. Nedávno (= několik týdnů zpátky) byla Gábi na dovolené. Gábi byla v Chorvatsku. A tak mluvíme o její dovolené. Taky se Gábi ptám, jestli tam byla sama nebo jestli tam byla s kamarády. A Gábi říká, že tam jeli jako skupina 10 lidí. Dohromady 10 lidí a byla to zábava. Byla to sranda. Bylo to moc veselé. Do Chorvatska jeli autem, ale měli problém. Gábi říká, že klasická cesta trvá 10 hodin, ale jejich cesta trvala 17 hodin. Proč? Protože museli měnit auto. Jejich auto mělo nějaké technické problémy a potřebovali jiné auto. A potom píchli pneumatiku. Píchlá pneumatika je velký problém. Nemůžeš jet, protože máš jenom 3 kola. Gábi nebydlela v hotelu, měli pronajatou loď. Celý týden byli na lodi, a tak se Gábi ptám, jestli neměla mořskou nemoc. Mořská nemoc znamená, že ti je špatně, když jsi na lodi. No, a co dělali celý týden na lodi? Poslechni si rozhovor E: Ahoj Gábi. Vítej v rozhovoru pro SlowCZECH. Děkuju, že na nás máš čas. A ty jsi mi říkala, že jsi byla na dovolené. Kde jsi byla na dovolené? G: Ahoj Eliško. Děkuji za pozvání. Ano, byla jsem na dovolené. A je to taková typická dovolená pro Čechy, si myslím. Byla jsem v Chorvatsku. E: Jé! V Chorvatsku jsem dlouho nebyla! Byla jsi tam sama? G: Nebyla. Jeli jsme tam skupina lidí. Bylo nás dohromady deset. Byla to docela zábava. E: Od kdy do kdy jste tam byli? G: Byli jsme tam 26. června do 4. července. E: Takže asi týden. G: Týden, ano. E: Jeli jste tam vlakem? Jeli jste tam Regiojetem. G: Ne, to bychom měli málo místa. Jeli jsme autem a ta cesta byla velmi zajímavá. E: Musíš nám říct víc! G: Byla dlouhá! Typická cesta je (asi)tak 10 hodin. My jsme tam jeli 17! E: Jak je to možný? G: měli jsme nějaké technické problémy. Museli jsme měnit auto a potom jsme píchli pneumatiku. E: A když jste přijeli na místo do Chorvatska, ten týden jste bydleli v hotelu? G: Ne, my jsme vůbec nebydleli v hotelu. My jsme tam měli pronajatou loď. Celou dobu jsme pluli po moři. E: Neměla jsi mořskou nemoc? G: Ne! Myslela jsem, že budu mít, ale neměla jsem. Byla jsem ráda. E: Takže vy jste byli celý týden na lodi? Co jste dělali celý týden na lodi? G: Odpočívali jsme. Cestovali jsme na jih, viděli jsme i národní park Krka v Chorvatsku, tam jsou vodopády, tam je to moc pěkné. Doporučuju, jestli tam někdy pojedeš. A tak různě jsme se opalovali, četli jsme si knížky, popíjeli jsme… E: Prostě ideální/pohoda dovolená. G: Přesně tak! Pořádný relax! E: A kdy bude další dovolená? G: To je dobrá otázka. Já doufám, že brzo. A že bude trošku víc na sever do Anglie. Snad na podzim. E: Tak přeji ti, abys jela na podzim na dovolenou do Anglie. G: Děkuji. E: Děkuji za rozhovor. G: Já taky děkuji, Eliško. E: A těším se, že se brzy zas uvidíme. Jestli se Ti dnešní epizoda s Gábi líbila, komentuj na www.slowczech.com. A pozor! Mám pro Tebe dvě novinky, dvě news = první novinka – na eShopu SlowCZECH je teď nový audio eBook, který se jmenuje “Learn Czech cases with stories!” Jupí! 40 stran textu a 3 hodiny audia. Jenom pro Tebe. A druhá novinka, novinka č. 2 – 4. září organizujeme v Brně OSOO = Official SlowCZECH Office Opening. Víno, pivo, jídlo, hry. Můžeš přijít! No, a jestli nebydlíš v Brně a chceš pomoc SlowCZECH i finančně, můžeš tak udělat přes tipeee.com nebo přes paypal jako vždy. Tak,… měj se hezky, uč se česky a brzy ahoj! The post (174*) Rozhovor s Gábi /slow and simple/ appeared first on slowczech.

Ahoj, jak to jde v práci? Kde teď pracuješ? Pracuješ doma nebo v práci v kanceláři? Nebo máš kancelář doma? Dneska pro tebe mám trochu pracovní epizodu Ale nejdřív slova, která za chvíli uslyšíš. Co znamená “PROSTOR” = místo, space, například velký nebo malý prostor, prostor, který má 20 metrů čtverečních. ROZHODLA JSEM SE = udělala jsem rozhodnutí, I made a decision, rozhodla jsem se jít spát, rozhodla jsem se hledat novou práci PRONAJMOUT SI/PRONAJÍMAT SI = to rent, pronajmout si kancelář, pronajmout si byt, pronajmout si dům TABULE = whiteboard, velká bílá tabule, velká skleněná tabula VEŠKERÉ VYBAVENÍ = all the necessary equipment, například vybavení fotografa je foťák a baterky do foťáku SEZNÁMIT SE OSOBNĚ = make acquaintance, meet for the first time in person SOUČASNĚ = at the same time, simultaneously, můžu současně číst knihu a pít kafe Ale teď zpátky k naší epizodě. Když pracuješ doma, je dobré mít speciální místo na práci. Domácí kancelář se jmenuje pracovna. Já mám doma pracovnu. Ale pracovat 50 hodin týdně doma a bydlet doma je opravdu fuška. To je těžké. To je fuška! Ufff! A tak jsem se 5 měsíců zpátky rozhodla, že chci kancelář mimo domov. To znamená, že jsem si řekla: oukej, potřebuju místo na práci, které není doma. A tak jsem se rozhodla si pronajmout kancelář v centru Brna. A teď si pronajímám vlastní SlowCZECH kancelář, to znamená, že platím nájem, platím peníze každý měsíc a mám místo na práci. Musím říct, že je to o 1000% lepší, haha. Je to o hodně lepší. Je pravda, že teď je to jenom malý prostor, který má 20m2 (dvacet metrů čtverečních). Ale postupně, krok za krokem, to bude větší a větší a větší prostor. A pozor, není to jenom kancelář. Je to také místo, kde studenti můžou mít lekce s lektorem nebo s lektorkou. Podle mě je tady nejkrásnější tabule v celé České republice. Podívej se na fotky na webu SlowCZECH. Je to skleněná tabule s logem SlowCZECH. Móc krásný! A je to také místo, kam můžou přijít lektoři nebo přátelé nebo studenti nebo známí… na kafe, na víno nebo jenom na pokec. Moje kancelář má krásný, příjemný a velký balkón. Moc dobře se mi tam pracuje. Dobře se mi tam soustředí. Deep work a flow nejsou žádný problém. Ráda tady pracuju na projektu SlowCZECH. Postupně tady také bude nahrávací studio. To je místo, kde můžu nahrávat podcast nebo videa na YouTube, protože tady budu mít veškeré vybavení. Budu tady mít kameru, foťák, dva mikrofony a celý prostor bude adaptovaný na nahrávání. A hlavně – to všechno nebude jenom pro mě. Další lektoři nebo lidé, kteří chcou/chtějí také dělat videa a audia, můžou přijít a používat vybavení SlowCZECH. A co všechno tady je? Určitě se mrkni/Určitě se podívej na web SlowCZECH, kam jsem přidala hezkou fotogalerii. Říkala jsem, že v kanceláři je nejkrásnější skleněná tabule v celé České republice, jsou tady taky barevné stoly a barevné židle. Každá židle má jinou barvu, hehe. Taky tu mám větrák (neboli ventilátor) a velký kávovar. Potom tady mám skleničky na víno a na pivo, vývrtku a otvírák na pivo, haha, potom samozřejmě ledničku a uvnitř důležité nápoje, hehe. Mám tady tiskárnu, tužky, papíry, materiály pro studium, projektor a druhý počítač. A potom „relax corner“ neboli odpočívací roh, kde jsou dvě pohodlná křesla s malým barevným stolkem. Když nechceš studovat u velkého stolu, můžeš sedět v “relax corner” a jenom se dívat na ostatní, haha. Pasivní studium je taky zajímavé, co myslíš? A teď, pozor, nastraž uši! To znamená “be open-eared”, dobře poslouchej. Nastraž uši! Organizujeme OSOO /to je docela vtipný akronym, ne?/ . Co je to OSOO? To je Official SlowCZECH Office Opening. Chceme tě potkat. Chceme se s tebou seznámit osobně. Jestli jsi v Brně, přijď v pátek 4. září. Kancelář leží v centru Brna, na zastávce Körnerova. Můžeš přijít, jak máš čas. Kdykoli od 16:00 do 23:00. Můžeš přijít na hodinu, na dvě hodiny, na celý večer nebo jenom na 5 minut. Jak chceš. Bude káva, bude víno, bude pivo, bude nějaká mňamka = tedy bude nějaká dobrota = bude nějaké dobré jídlo ve formě bufetu. A taky budou hry, aktivity, legrace. Už se fakt moc těším. Ještě nemáme jméno pro nové místo SlowCZECH. Přemýšleli jsme například nad jménem “SlowCZECH hub”, ale to není perfektní. To nezní dobře. Nemáš nápad? Nevíš, jak se může jmenovat nová kancelář a současně místo pro setkávání studentů a současně místo pro setkávání lektorů a současně místo pro všechny fajn lidi? Jestli máš nápad, napiš na www.slowczech.com do komentáře pod tuto epizodu nebo na Facebook nebo YouTube nebo napiš e-mailem. Díky za pomoc, díky za feedback, díky za komenty, díky za podporu! Jsi skvělý fanoušek Doufám, že se uvidíme 4. září mezi 16:00 a 23:00, čau! The post (173*) Jak vypadá nová kancelář slowczech? appeared first on slowczech.

Ahoj, jak to jde, můj milý posluchači SlowCZECH? Dneska pro Tebe mám super překvápko. Mám pro tebe parádní překvapení. Pamatuješ si na rozhovor s Mončou? Měsíc zpátky jsme pro Tebe, já a Monča, nahrály video rozhovor. Můžeš se podívat i na YouTube. Povídaly jsme si o tom, proč Monča bydlí ve Vietnamu a že já nemám ráda české jídlo – svíčková. Slyšel(a) jsi tento fajn rozhovor? Monča říkala v rozhovoru, že ráda cestuje. A protože ráda cestuje, připravila pro Tebe dnes krátkou epizodu o cestování v Česku. Je to vlastně aktuální téma, protože s Korona virem nemůžeme moc cestovat. A tak tedy – kam jezdíme v Česku na dovolenou? A co děláme o dovolené? V Česku je spousta krásných míst. Máme historické památky a taky pěkná místa v přírodě. Máme i hory a místo moře máme rybníky a jezera. Česko je malá země, takže můžeme cestovat autem, vlakem nebo autobusem. Za pár hodin můžeme navštívit několik míst. V Česku je jeden velký trend – jezdíme na chatu. Spousta Čechů má dům na vesnici, kterému se říká chata. Na chatu jezdíme hlavně v létě nebo o víkendu. Po pracovním týdnu chceme být mimo město. A co tam děláme? Pracujeme na zahradě, pěstujeme ovoce a zeleninu, jezdíme na kole nebo chodíme do lesa. Mnoho lidí chodí do lesa na houby, chodí houbařit, sbírat houby. Já taky ráda sbírám houby, ale nerada je jím. Ráda sbírám i lesní ovoce jako borůvky, maliny a brusinky. Moje mamka dělá skvělé borůvkové knedlíky. Mnoho Čechů taky jezdí stanovat. Myslím, že tento trend, stejně jako to, že jezdíme na chatu, začal za komunismu, když jsme nemohli tolik cestovat do zahraničí. I dnes ale spousta lidí jezdí stanovat, hlavně s dětmi. Pro děti je to nový zážitek a dobrodružství. A co ty? Jezdíš taky na chatu? Chodíš do lesa sbírat houby? Spíš rád/a pod stanem, nebo preferuješ pohodlnou postel v hotelu? Mončo, já odpovím, ano? Bohužel chatu nemám, a tak na chatu nejezdím. Bohužel houby nejím, tak nechodím do lesa sbírat houby. Ale moc ráda spím pod stanem. Když jsem byla malá, pořád jsme spali pod stanem anebo pod širákem. Spát pod širákem znamená, že máme spacák, ale nemáme stan. Takže spíme venku na zemi a můžeme se dívat na hvězdy a na Měsíc. Je to moc krásné. A je to lepší než pohodlná postel v hotelu. Díky, Mončo, za tvoji skvělou práci. Díky za to, že spolupracuješ se SlowCZECH. Jsem opravdu moc ráda! No, a ty, milý posluchači SlowCZECH jestli se Ti dnešní epizoda s Mončou líbila, komentuj na www.slowczech.com. Jestli chceš pomoc SlowCZECH i finančně, můžeš tak udělat přes tipeee.com nebo přes paypal nebo brzy i Patreon, wow. No a pozor, na eShopu SlowCZECH je teď nová audio kniha, 40 stran textu a 3 hodiny audia na téma české pády. Ebook se jmenuje “Learn Czech cases with stories”. Ale víc informací na webu SlowCZECH, že jo! Tak, už dost, už jsem mluvila ažaž. Měj se hezky, uč se česky a brzy ahoj. Eliška & Monča … Kdo je Monča? Monču znáš z video rozhovoru na YouTube! The post (172**) Monča: Cestování v Česku appeared first on slowczech.

Nazdar, jak to jde? Jak se daří? Jak se máš? Dneska nemluvím anglicky. Dneska mluvím jenom česky. Proč? Protože je lepší poslouchat jenom češtinu. Je lepší neposlouchat angličtinu. A jak víš, je lepší poslouchat pomalou češtinu. Proto mluvím pomalu a jenom česky A co pro tebe dneska mám? Dneska pro tebe mám opakování. Mám pro tebe malé “repete”. Proč? Protože opakování je důležité = opakování je to hlavní. Když se něco učíme, musíme opakovat. Opakovat a opakovat a opakovat, hehe. Takže, už znáš a už jsi slyšel(a) 3 audio tréninky. Tyto 3 tréninky jsou čísla 159, 163 a 169. Dnes spolu (to znamená já a ty) posloucháme tyto 3 audio tréninky ještě jednou. Dnes spolu trénujeme češtinu. To je fajn, ne? Tak, jdeme na to! (1) Dnes je pátek. Pátek je fakt super den! V pátek nikdy nepracuju. Většinou vstávám kolem sedmé. Potom si dělám kafe. Dělám si fakt velké kafe, protože miluju kafe! A co většinou dělám v pátek? V pátek většinou odpočívám. Co myslíš, jak odpočívám? Někdy sedím na balkóně a poslouchám podcasty. Někdy jdu běhat. Někdy jdu plavat. Často si taky čtu. Zrovna čtu moc zajímavou knihu. Opravdu ! Je to fakt supr kniha! Občas skládám puzzle. Zrovna skládám těžké puzzle. Na obrázku je nějaké americké město. Občas taky chodím na procházku. Bydlím nedaleko lesa. A tak chodím do lesa. Dnes ale do lesa nepůjdu. Proč? Protože dneska prší! Dneska je ošklivo. (2) Rád chodíš do restaurace? A chodíš často do restaurace? Já ráda chodím do restaurace, ale nechodím tam moc často. Většinou na oběd s přáteli, tak dvakrát až třikrát za měsíc. Když jdu do restaurace, dám si něco dobrého. Moc mi chutná vegetariánské jídlo. Taky mi moc chutnají ryby. Nejradši mám tresku nebo lososa. Ale v Česku si dávám rybu málokdy. A k pití? Samozřejmě, že miluju víno. Jak červené, tak bílé. Mám jednu oblíbenou restauraci. Je v centru Brna a jmenuje se Spolek. Mají tam výborná polední meníčka. Ale hlavně tam nehraje žádná hudba. To se mi moc líbí. (3) Minulý týden jsem byla v Praze. Viděla jsem kamarádku Monču a její rodinu. Monča žije v Praze už několik let. Má tříletého kluka Teodora. Teodor pořád někde běhá! Je to dost aktivní dítě. S Mončou jsme byli na kafi a na zmrzlině. Já jsem měla čokoládovou zmrzlinu a Monča měla melounovou zmrzlinu. Mňam! Taky jsme byli na Karlově mostě, potom jsme šli na víno a večer jsme se rozloučili. Monča šla domů a já jsem šla na vlak. Jela jsem vlakem zpátky do Brna. Je pravda, že Praha je fakt krásná. Mám moc ráda Prahu. A navíc mám v Praze spoustu kamarádů a část rodiny. Ale raději mám Brno. A co ty? Máš raději Prahu nebo Brno? A to je konec, to je všechno. Líbí se ti audio trénink? Co se ti líbí? Pomáhá Ti SlowCZECH? Jestli ti SlowCZECH pomáhá lépe mluvit česky a lépe rozumět Čechům, jsem moc ráda. A jestli chceš, můžeš mi koupit virtuální kávu na tipeee.com/slowczech. To budu taky moc ráda. Eliška The post (171*) Opakovat, opakovat, opakovat: Audio training in stories appeared first on slowczech.

Cos všechno stihl(a) dokončit v těchto posledních dvou týdnech? Cos stihl(a) dodělat? Věřím, že to byly docela produktivní dva týdny stejně jako ty moje. Já jsem například konečně dodělala eBook! Hurá! Konečně jsem ho dopsala. Za to si zasloužím velkou gratulaci a kilo makové zmrzliny, haha, moje oblíbená, hned po čokoládové. Na audio eBooku jsem totiž začala pracovat asi před třemi měsíci, možná dýl, tedy knihu jsem rozpracovala už někdy v březnu nebo dubnu. A delší dobu byla kniha rozepsaná, ale teď je konečně dopsaná. Taky jsem konečně dopsala jeden důležitý email, který jsem rozepsala už před měsícem. Ozval se mi jeden skvělý fanoušek, že by mi rád pomohl s logem a marketingem celého projektu SlowCZECH. Udělal mi fakt radost, protože jsem to opravdu nečekala! No jo, je pravda, že mám spousty rozepsaných e-mailů = to jsou maily, které jsem začala psát, ale nedokončila jsem je = ještě jsem je nedopsala do konce. Proč? Protože potřebuji chvíli přemýšlet nad správnou odpovědí, potřebuju si to rozmyslet. Určitě víš, o čem mluvím. Jinak teď zrovna, jak nahrávám toto audio, mám na stole vedle svého mini nahrávacího studia položenou nedopitou sklenku vína. Začala jsem popíjet víno před hodinkou (popíjet znamená pít pomalu a užívat si to) a ještě jsem tu sklenku nedopila. Často se nám taky doma stává, že nedojíme všechno jídlo, které jsme uvařili. To je u nás běžné, protože rádi vaříme na více dní. A tak schválně uvaříme více porcí, které potom postupně dojídáme. Někdy je dojídáme tři dny, někdy dojíme všechno už druhý den. Jo, ještě ti musím něco říct. Moje kamarádka je překladatelka. Překládá několik projektů naráz = najednou. Takže má rozpracovaných hodně věcí, protože je začala dělat, ale ještě je nedokončila. A vím, že ona ráda překládá knihy. A knihy nejen ráda překládá, ale ráda je taky čte. A stejně jako já, i ona má rozečtených několik knih. Takže ráda rozečte víc různých knih, ale chvíli jí trvá je všechny dočíst. Někdy dočte nějakou knihu rychle, jinou zase pomalu. No, a myslím, že jsme došli do konce dnešní epizody. Jestlis to doposlouchal(a) až sem a jestlis nerozuměl(a) dobře, můžu ti říct, že mluvím o nějaké aktivitě, význam prefixu DO může být, že jsem něco začala dělat, teď na tom pracuju a když to dokončím, dodělám, tak je konec. Takže je to nějaká aktivita, která už začala. Například čtu knihu, která má 550 stran. Teď jsem na straně 478, a tak si myslím, že tu knihu brzy dočtu. Dočtu ji do konce. A když pořád mluvím o nějaké aktivitě, význam prefixu ROZ může být, že jsem něco začala dělat a jsem uprostřed té aktivity. Začala jsem číst nebo psát e-mail, takže jsem ho rozečetla nebo rozepsala. A teď je ten e-mail rozečtený nebo rozepsaný, ale není dokončený, není dopsaný, není dočtený. A nakonec pro tebe mám bonus – řekni mi, chodíš rád(a) do restaurace nebo do baru? A když jdeš s někým, musíte se spolu domluvit na nějakém dni a čase, že? Takže se můžete domluvit například na sobotu na 19:30. A potom jste domluvení. A tak kamarádovi řekneš: “Jasně, super, jsme domluvení, uvidíme se v sobotu!” – A kamarád odpoví: “Jo, platí, domluveno!” Takže jste spolu mluvili o tom, kdy se sejdete. A když jste našli čas a datum, tak jste domluvili a dohodli jste se. No, co myslíš, mně se prefix DO hrozně líbí a přijde mi fakt hezky logický, co tobě? No, teď už je ale konec, teď už jsi opravdu doposlouchal(a) do konce. Jestli máš rozposlouchané nějaké další epizody, tak šup šup, hned je jdi doposlouchat. A jestli ses dneska dozvěděl(a) něco nového a chceš za to projektu SlowCZECH poděkovat, můžeš to udělat na www.tipeee.com/slowczech nebo na YouTubu nebo na Facebooku. No, prostě jako vždycky! Tak se měj fajnově a brzy čau! Eliška The post (170***) ROZepsala a DOpsala jsem mail (prefixy ROZ- a DO-) appeared first on slowczech.

Ahojda, jak se máš? Co je novýho? Dneska pro tebe mám nahrávku, která se jmenuje “Audioknihy jsou oblíbenější a oblíbenější”. Text si můžeš přečíst jako vždy v časopise AHOJ. Časopis AHOJ je časopis pro cizince, se kterým spolupracuji. Společně v týmu píšeme články (texty) pro 3 úrovně. Já píšu vždy články pro začátečníky a potom dělám i audionahrávky. Je to sranda! Jako dnešní moc fajn epizoda o audioknihách. Máš rád(a) audioknihy? Posloucháš audioknihy? Já miluju podcasty, ale audioknihy jsou taky moc fajn. Co myslíš? Btw, the AHOJ is about 30 pages magazine destinated to Czech learners are issued every 3 months. And for the third time now in October 2019, the magazine is releasing audio files, too. That is why and how a beautiful voice of SlowCZECH comes on the scene I wrote + recorded for them a beginner text about audio books. Another great article I love!… Well, all you have to do now is listen to the audio! You can get the whole magazine here: The post Časopis AHOJ 06 – “Audioknihy jsou oblíbenější a oblíbenější” appeared first on slowczech.

Ahoj, jak se máš? Jak to jde? Dobře? Já se mám dobře! Today, already 3rd audio training episode. After your amazing feedback from the very first episode that I published at the beginning of May, I continue with this Serie of Audio Training. If you have not heard the first one, check the episode number 159 that was released on May, 1. Today I would like tell you about one very important part in Czech language for foreigners that is often neglected – the 2nd position rule. Example: Poslouchala JSEM audio knihu. Já a můj manžel JSME poslouchali audio knihu. Já, můj manžel, můj kocour a soused JSME poslouchali audio knihu. So, this “jsem, jsi, jsme,…” need to be put on the 2nd position in the sentence. More details in the audio and way more details in my new eBook ;-) SLOVÍČKA Minulý týden = last week několik let = several years, kolik? how many? několik, some-many years tříletého kluka = a 3 year old boy, we can use “kluk” in informal language, you can say tříletého syna, tříleté dítě. Informally tříletého kluka a tříletou holčičku. pořád = constantly, all the time. Pořád piju. I drink all the time. dost = pretty much, enough. Je to dost aktivní dítě = he is pretty much active kid. rozloučit se = to say goodbay, Rozloučili jsme se – we said goodbay to each other, this “se” talking about a reciproque action, to each other spoustu kamarádů a část rodiny = a lot of friends and part of my family, mám spoustu času, mám spoustu práce raději = I like rather = I prefer. Mám ráda vodu. Mám raději víno. PŘÍBĚH (starting at time 10:31:00) Minulý týden jsem byla v Praze. Viděla jsem kamarádku Monču a její rodinu. Monča žije v Praze už několik let. Má tříletého kluka Teodora. Teodor pořád někde běhá! Je to dost aktivní dítě. S Mončou jsme byli na kafi a na zmrzlině. Já jsem měla čokoládovou zmrzlinu a Monča měla melounovou zmrzlinu. Mňam! Taky jsme byli na Karlově mostě, potom jsme šli na víno a večer jsme se rozloučili. Monča šla domů a já jsem šla na vlak. Jela jsem vlakem zpátky do Brna. Je pravda, že Praha je fakt krásná. Mám moc ráda Prahu. A navíc mám v Praze spoustu kamarádů a část rodiny. Ale raději mám Brno. A co ty? Máš raději Prahu nebo Brno? I hope you enjoyed todays episode. Let me know what you think! Krásný den, Eliška The post (169*) Low beginners: Audio training in story (3): 2nd position rule appeared first on slowczech.

Ahoj, jak se máš? Dnes pro tebe mám další super epizodu! *** Nová youtube série “Tips & Tricks“ kafe za jedno euro tipeee.com/SlowCZECH *** 1. ELIŠKA Ahoj, já jsem Eliška. Jsem Češka a bydlím v Brně. Bydlím v Brně už skoro 2 roky. Bydlím v hezkém bytě asi 10 minut od centra. Nemám děti, nemám psa, nemám rybičky, nemám křečka, ale mám kočku. Jmenuje se Crevette (nebo česky Kreveťák) a jsou mu 2 roky. Jak vypadám? Mám dlouhé blond vlasy a zelené oči. Nejsem ani tlustá ani hubená. Jsem taková normální. Jsem taky docela vysoká. Měřím 171 centimetrů. Ráda sportuju, ráda chodím ven s přáteli a ráda se učím nové věci – například teď se učím arabsky. 2. MÍŠA Ahoj, já jsem Míša. Jsem Češka a bydlím v Adamově kousek od Brna. Bydlím v Adamově celý život. Bydlím v centru v hezkém bytě. Nemám psa, nemám rybičky, ale mám morče – jmenuje se Kira. Jsou jí tři roky. Taky mám mám kočku – jmenuje se Ajťák a jsou mu taky tři roky. Také mám dva ptáčky – andulku a korelu. Jak vypadám? Mám dlouhé blond vlasy a zelené oči. Nejsem tlustá, jsem docela hubená. Jsem taky docela vysoká. Měřím 170 centimetrů. Ráda sportuju, ráda chodím ven s přáteli a ráda se učím nové věci – například teď se učím francouzsky. 3. ZDENĚK Ahoj, já jsem Zdeněk. Jsem Čech a bydlím v Poděbradech. Bydlím v Poděbradech už asi 17 let. Bydlím ve starém, ale fajn domě asi 15 minut od centra. Nemám psa, nemám rybičky, nemám křečka a nemám ani kočku. Ale mám pavouka. Jmenuje se Ferda a je mu jeden rok. Jak vypadám? Mám krátké hnědé vlasy a modré oči. Nejsem ani tlustý ani hubený. Mám atletickou postavu. Jsem taky docela vysoký. Měřím 185 centimetrů. Rád poslouchám a také nahrávám podcasty, rád chodím ven s přáteli a rád se učím nové věci – například teď se učím, jak nahrávat videa a dávat je na YouTube. 4. PETR Ahoj, já jsem Petr. Jsem Čech a bydlím v Brně. Bydlím v Brně už 5 let. Bydlím v hezkém bytě asi 10 minut od centra. Nemám psa, nemám rybičky, nemám křečka. Jak vypadám? Mám středně dlouhé vlasy a hnědé oči. Nejsem ani tlustý ani hubený. Jsem takový normální. Jsem taky docela vysoký. Měřím 188 centimetrů. Rád pracuju s dětma, rád chodím ven s přáteli a rád se učím nové věci – například teď se učím stavět dům. 5. GHÁZÍ Ahoj, já jsem Ghází. Jsem Tunisan a bydlím v Brně. Bydlím v Brně už 4 roky. Bydlím v hezkém bytě asi 10 minut od centra. Nemám psa, ale mám jednu rybičku. Jmenuje se Wasserman a jsou jí 3 roky. Jak vypadám? Mám krátké hnědé vlasy a hnědé oči. Nejsem ani tlustý ani vysoký. Měřím 168 centimetrů. Rád čtu a běhám, rád chodím ven s přáteli a rád se učím nové věci – například teď se učím rusky. A děkuju. 6. MONIKA Ahoj, já jsem Monika. Jsem Češka a bydlím v Praze. Bydlím v Praze už asi 8 let. Bydlím v hezkém bytě asi 20 minut od centra. Nemám psa, nemám rybičky, nemám křečka, nemám kočku. Mám syna. Jmenuje se Teodor a jsou mu tři roky. Jak vypadám? Mám dlouhé blond vlasy a zelené oči. Nejsem tlustá, jsem docela hubená. Jsem taky docela vysoká. Měřím 175 centimetrů. Ráda sportuju, ráda chodím ven s přáteli a ráda se učím nové věci – například teď se učím novou deskovou hru. 7. JAKUB Ahoj, já jsem Jakub. Jsem Čech a bydlím v Brně. Bydlím v Brně už asi 10 let. Bydlím v hezkém bytě asi 20 minut od centra. Nemám psa, nemám rybičky, nemám křečka, nemám kočku. Mám dceru. Jmenuje se Ema a je jí jeden rok. Jak vypadám? Mám dlouhé blond vlasy a zelené oči. Nejsem tlustý, jsem docela hubený. Jsem taky docela vysoký. Měřím 185 centimetrů. Rád čtu zprávy na internetu, rád chodím ven s přáteli a rád se učím nové věci – například teď se učím vstávat před šestou ráno. 8. ADÉLKA A teď, speciální host. Mám tu i dětský hlas ( = je to dítě). A teď mluví neteř mojí kamarádky. Ahoj, jmenuji se Adéla a je mi 14 let. Jsem Češka a bydlím v Pardubicích. Bydlím v Pardubicích už od narození. Mám psa, křečka a andulku. Pes se jmenuje Micky, křeček se jmenuje Joey a andulka se jmenuje Pepa. Jak vypadám? Mám dlouhé hnědé vlasy a hnědé oči. Nejsem tlustá ani hubená. Mám sportovní postavu. Měřím 157 cm, ráda sportuji, dělám judo a chodím běhat. Chodím na základní školu, kde mám hodně kamarádů. Ráda se učím anglicky a jsem ráda, že ty se učíš česky. Tak ahoj a hodně štěstí! *** Tak co, rozuměl(a) jsi? Já myslím, že jo! Jestli jsi rozuměl(a), napiš mi do komentáře na slowczech.com nebo napiš mi na facebooku do komentáře, jestli jsi rozuměl(a). Chci to vědět! Eliška The post (168*) Low beginners: 8 different Czech voices appeared first on slowczech.

Ahoj, jak se máš? Dnes pro tebe mám rozhovor s Mončou. Monča je taky lektorka češtiny pro cizince. A proto ví, jak mluvit pomalu a jednoduše = to znamená, že dnes tedy nemluví komplikovaně, nemluví složitě. Jaké je téma rozhovoru? Nejdřív se Monči ptám / nejdřív mám pro Monču otázku, kdo je a odkud je. Potom se jí ptám / potom pro ni mám otázku, kde bydlí a jak dlouho tam bydlí. Monča říká, že bydlí ve Vietnamu a učí malé děti, které chodí do školy. Děti chodí na základní školu – základní škola je první škola pro děti od šesti let. Monča učí děti i dospělé (dospělí jsou lidi nad 18 let). Taky se Monči ptám, co ráda dělá o víkendu. Monča říká, že je to složité s časovým posunem. To znamená, že například v Česku je 16:00 a ve Vietnamu je 21:00. Takže časový posun je 5 hodin. A je složité učit dospělé cizince s časovým posunem. Taky se Monči ptám na jídlo. Monča ráda zkouší různá jídla, to znamená, že často jí něco jiného, nejí pořád stejná jídla. Monči oblíbené vietnamské jídlo je vietnamská bageta bánh mì a její oblíbené české jídlo je svíčková. A nakonec se Monči ptám, jestli ráda cestuje. Monča říká, že ráda cestuje po Evropě i po světě. Má ráda balkánské země a asijské země. A já jí říkám, že je velká cestovatelka! Víš, kdo je cestovatel? Znáš nějakého slavného cestovatele? Třeba Amerigo Vespucci, Abel Tasman nebo Miroslav Zikmund byli cestovatelé. Všichni tři byli velcí cestovatelé. Tak, a teď víš, o čem bude rozhovor = teď víš, jaké je téma a obsah rozhovoru. Rozhovor jsme nahrály přes ZOOM, protože Monča je ve Vietnamu. A nahrály jsme taky video, tak se mrkni na YouTube. Tak, pojďme na to, pojďme poslouchat rozhovor s Mončou. *** E: Ahoj Mončo, vítej v rozhovoru pro SlowCZECH. Děkuji, že na nás máš čas. A první otázka, Mončo, můžeš nám říct, kdo jsi? M: Ahoj, zdravím posluchače SlowCZECH. Já jsem Monča. Jsem z Česka, jsem z Tábora. Ale bydlela jsem v Brně. A teď bydlím ve Vietnamu. E: Wow! A jak dlouho bydlíš ve Vietnamu? M: Dnes je to pět měsíců! E: Tyo, všechno nejlepší! M: Děkuji, děkuji! E: A proč bydlíš ve Vietnamu? M: Já tady pracuju. Pracuju jako učitelka angličtiny. Učím děti na základní škole. E: A učíš taky dospělý nebo učíš jenom děti? M: Ve Vietnamu učím jenom děti, ale učím i online. Online učím češtinu. A to učím dospělé. E: A ráda učíš češtinu online? M: Ano, ráda učím všechno! E: A, další otázka: Co ráda děláš o víkendu? Taky o víkendu učíš češtinu? M: Učím pořád. Učím pořád, protože je to trošku složité s časovým posunem. Ve Vietnamu je +5 hodin, takže někdo nemá přes pracovní týden čas. A proto musím učit o víkendu. E: A máš čas na večeři? Máš čas na jídlo? Máš nějaký oblíbený vietnamský jídlo, možná? M: Jó, ve Vietnamu je spousta jídla. Mám ráda vegetariánský bufet, protože chci být vegetariánka. A tady je hodně vegetariánských bufetů, kde mají různá jídla každý den. Takže si můžu koupit každý den něco jiného a vyzkoušet něco jiného. E: Takže každý den zkoušíš nový jídla anebo máš jedno oblíbený jídlo, který jíš pravidelně? M: Ve Vietnamu se snažím jíst různá jídla = něco jiného každý den. Ale co je velmi jednoduché, je jídlo bánh mì a to je bageta,… bageta, kde je šunka nebo vajíčko. A to je velmi jednoduché a levné, takže to je moje oblíbené jídlo. E: A co nějaký český oblíbený jídlo? Máš nějaké české oblíbené jídlo? M: Ano, myslím, že stejně jako spousta českých lidí, mám ráda svíčkovou omáčku. Co ty, Eli, máš ráda svíčkovou omáčku? E: Teď jsem chtěla říct, že moc nemám ráda svíčkovou omáčku. M: Ale ty jsi víc Francouz než Čech! … Francouzka! E: To je pravda, to je pravda. Ale tak jednou za tři roky si dám svíčkovou. M: Jednou za tři roky? Oukej! E: No, Mončo, poslední otázka: ráda cestuješ? M: Ano! Miluju cestování. Miluju cestování po Evropě i po světě, ale nebyla jsem zatím v hodně zemích. V Evropě mám ráda balkánské země – jako Černá Hora, Srbsko, Bosna a Hercegovina, protože tam jsou milí lidí a je tam levno! A v Asii jsem byla jenom na Srí Lance (to bylo moc hezké), ve Vietnamu a dva týdny v Indii. Všechno bylo super! E: Ty jsi velká cestovatelka! M: Nevím… E: No, každopádně, moc děkuju za rozhovor. Děkuju za tvůj čas a doufám, že se brzy uvidíme – buď online a nebo tady v Brně. M: Nebo živě. Taky děkuju moc, měj se hezky, ahoj! E: Čau čau, ahoj! *** Doufám, že se ti tento rozhovor s Mončou líbil. Byl to dobrý nápad nahrát tento rozhovor? Co myslíš? Napiš mi, prosím, do komentářů na www.slowczech.com nebo na Facebook. Mám moc ráda feedback. Potřebuji tvůj feedback = potřebuji tvoji zpětnou vazbu No, a jinak brzy bude nový eBook “Learn Czech cases in stories”. Tak sleduj SlowCZECH! A teď ti přeju krásný den, měj se hezky, uč se česky a zase brzy ahoj! The post (167*) Rozhovor s Monikou /slow and simple/ appeared first on slowczech.

Ahoj, jak to jde? Jaký byl tvůj týden? Měl(a) jsi hodně práce nebo jseš taky na dovolené jako já? Dneska pro tebe mám tak trochu gramatickou epizodu s tím, že přidávám užitečné věty, co můžeš slyšet a říkat i ty. Ale nejdřív ti vysvětlím slovíčka, která za chvíli uslyšíš. /”Na co máš hlavu? Aby ti nepršelo do krku?” mi často říkal otec, když jsem byla malá. Když se mi nechtělo přemýšlet, když jsem byla líná vymyslet řešení nebo odpověď. Když jsem nechtěla použít svoji hlavu / Takových otázek,…! Tolik otázek…! – to je zvolání, kdy jsem překvapená. Můj říct taky: “On má tolik/takových peněz!” “Tyo, tolik/takových knih, to je ráj!” sbalit nějakou babu – to znamená, že muž/chlap flirtuje a chce poznat nějakou ženu, se kterou pak půjde na kafe nebo na víno. Můžeš třeba jít do baru a tam sbalit nějakou ženu/holku/babu (slovo “baba” jako žena se používá hlavně v Ostravě). Formálně se dá říct “svést ženu”, ale to řekne jenom můj 80letý děda nebo gentleman ve starém filmu. dělat něco ze zvyku – dělám něco jenom proto, že už to je rutina, že to je automatické. Často říkáme “Ona je s ním jenom ze zvyku” – kdy ta holka už svého partnera, přítele, kluka, nemiluje, ale pořád s ním je, protože už jsou spolu dlouho a bojí se ho opustit, bojí se s ním nebýt, je to pohodlnější. na šířku – dokument ve Wordu může být na šířku nebo na výšku, což se jmenuje “orientace stránky”. Nebo můžu stěhovat obrovský obraz a potřebuju ho dostat do bytu, ale dveře jsou malé, tak ho otočím a dopravím ho dovnitř na výšku nebo na šířku. Nebo můžu pověsit fotku na výšku nebo na šířku… otázka na tělo – Jak často se s partnerem milujete? Kde jsou tvoje erotogenní zóny? Kolik vyděláváš peněz? No, otázka na tělo je nepříjemná otázka, která může být někde tabu. Může být i politická, kulturní, sexuální,… rozšířit si obzory – naučit se něco nového, dozvědět se něco nového. Můžeš začít studovat geometrii, můžeš se začít zajímat o vesmír,… něco, co ještě neznáš a co nepatří do pole/oblasti tvých znalostí. Ty se máš! Ty se ale máš! – Máš tento týden dovolenou a já ti závidím, a tak ti řeknu: Jé, ty se máš, já chci taky dovolenou! Nebo jsi dítě a tvoji rodiče ti dovolí mít psa, ale moji rodiče mi nechcou/nechtějí dovolit mít psa, a já ti závidím a říkám: Ty se ale máš, moji rodiče mi nedovolí psa, já chci taky psa… Proč lidé chodí do fitka? Proč lidé pijí kafe? Proč lidé nosí brýle? Proč lidé drží dietu? Proč lidé jedí hodně ovoce a zeleniny? Takových otázek,…! Tolik otázek,…! Teď si asi říkáš: Proč se mě na to ta Eliška ptá? Ano, proč se tě na to ptám? Uměl(a) bys mi odpovědět? Proč lidé chodí do fitka? Já si myslím, že lidé chodí do fitka, aby buď dali dolů pár kilo a vypadali líp nebo aby naopak přibrali nějakou svalovou hmotu, protože jsou příliš hubení. Možná někteří chlapi chodí do fitka, aby tam sbalili nějakou babu. A proč lidé pijí kafe? Já osobně piju kafe už dost ze zvyku. Hrozně mi chutná a prostě když každé ráno vstanu, udělám si automaticky kafe a pak pracuju a popíjím kávu. Ale někteří lidé pijí kafe, aby byli méně unavení nebo třeba aby nastartovali organismus před tréninkem. Proč lidé nosí brýle? To je hloupá otázka, co, haha. Ale co třeba… znáš tuhle pohádku? “Babičko, a proč máte tak velké oči?” “To abych tě lépe viděla, děvenko!” “A babičko, proč máte tak velkou pusu?” “To abych mohla jíst tatranky na šířku.” Haha, to je takový klasický vtip. Dobře, tak proč lidé jedí hodně ovoce a zeleniny? No, těžká otázka,… asi aby se cítili líp, aby byli zdraví, aby měl jejich mozek dostatek vitamínů, aby srovnali hladinu cukru v krvi. Teď ale zajímavější otázka a otázka víc na tělo: Proč se učím arabsky? No,… to není moc otázka na tělo, ale chtěla jsem použít tenhle výraz, haha. Proč se teda učím arabsky? Učím se arabsky, abych rozuměla jazyku, kterým mluví 500 milionů lidí. Učím se arabsky, abych mohla pobavit svoje arabsky mluvící přátele. Učím se arabsky, abych mohla svým arabsky mluvícím studentům ukázat, že čeština není tak těžká a že v podstatě čeština a arabština si jsou hodně podobné. A konečně, učím se arabsky, abych si rozšířila obzory a abych se dozvěděla něco nového, užitečného a zajímavého o jiných lidech a o jiných kulturách. Hodně lidí se mě ptá: A kde na to bereš čas? Ty se ale máš, že máš čas na arabštinu, já nemám čas ani na sport, natož na češtinu,… No, to není jednoduchá otázka, na tohle téma bych mohla napsat knihu. The post (166***) Aby, abys, abych… appeared first on slowczech.

Ahoj, jak to jde? Dneska pro tebe mám moc moc moc fajn epizodu. Protože v Česku už karanténa skončila a v dalších zemích taky končí, mám pro tebe karanténovou písničku. Budu mluvit napůl anglicky, napůl česky a vysvětlím, o čem ta písnička je. A potom si ji můžeš zazpívat taky. Message from Andy: Hi Eliska, I came across your website for the first time today and I just wanted to say that I really like your content. It’s not very often I come across videos that I can understand and are complicated enough to keep on listening to. Often I find that either it is far too fast or the opposite and it is too basic. I wish you the best of luck with it all and I really think that you have a great idea! Andy. *** Mirai a Nikol Štíbrová – Dej si roušku Potkal jsem na pokladně dámu postarší. Říká mi: “Pane to vám stejně nepomůže, ten hadr přes hubu mě jenom vystraší, je konec světa nám už nikdo nepomůže.” Mirai is saying that he met an elderly lady in the supermarket at the cash desk. This lady says that some floor/cleaning cloth (= hadr) will not help – she means that this cleaning cloth is the mask. And she says that it only scares us. She continues that it is the end of the world and noone will help us anyway: “Je konec světa nám už nikdo nepomůže”. Mirai replies: Roušku, dej si roušku, nestyď se, chráníš mě a já zas tebe. Which means put on the mask, do not be ashamed (nestyď se), you protect me and I protect you. (chráníš mě a já zas tebe). Roušku, dej si roušku, Mysli na druhé a ne jenom na sebe Put on the mask, think of others, not only of yourself. Kde mám tak asi vzít roušku, chytráku, Když na celém světě všude chybí? The lady replies: “Kde mám vzít roušku?” Where am I supposed to get the mask? She is calling him “chytrák” which means sort of smart alleck, we adress the person “chytrák” when we want to make fun of him because he wants to be smart but the result is not the expected one. So, where am I supposed to get the mask? Když na celém světě všude chybí? When the masks are missing in the whole world, we dont have enough of masks. Tak si ji třeba ušij doma v bejváku, vždyť v japonském moři nosí je i ryby. Vždyť v japonském moři nosí je i ryby. But Mirai tells her that she can sew her own mask in her flat = even in her “bejvák”. Tak si ji třeba ušij doma v bejváku, sew your mask, sew it for example (třeba) at home = doma v bejváku. And Mirai continues: Even in the Japanese sea the fish wear the masks! Vždyť (after all) v japonském moři nosí je i ryby – even fish wear them. Language notes 1) Dej si roušku *How I understand the sentence “Dej si roušku”? Normally, when saying: Dám si kofolu” – this “dát si” means that we are having/ordering some food, I can have a fish in the restaurant, I can have a glass of beer. Dám si rybu, dám si víno. And “dej si” means command tense, so talking to a friend “Hey, have a beer – dej si pivo!” However, I learnt that in some Moravian parts of the country, people say “Dám si klobouk” meaning that I put on my hat. So dám si roušku = I will put on my mask. Dej si roušku – put on your mask! Have you heard it somewhere? 2) vždyť = after all 3) Nosí je i ryby. I can “nosit” = wear some clothes or glasses. And fish can wear masks, too. This “je” is reffering to “them“. Even fish wear them. TAK ČÁU, ELIŠKA Mirai – DEJ SI ROUŠKU ft. Nikol Štíbrová Hudba: Mirai Navrátil Text: Mirai Navrátil Produkce: Johny Rainbow, Mirai Navrátil Mix: Johny Rainbow Master: Ecson Waldes VIDEO NA YOUTUBE TADY The post (165) Dneska písnička “Dej si roušku” appeared first on slowczech.

Čau, jak to jde? Jak se máš? Jak se daří? Dneska pro tebe mám další improvizovanou epizodu. Bude to epizoda pro intermediate (pro středně pokročilé), takže nebudu mluvit super pomalu, ale nebudu mluvit ani super rychle. Nebudu používat super jednoduchý slova, ale ani super komplikovaný. Bude to prostě takový střední… taková střední úroveň = tak akorát! A chci ti vyprávět o tom, co jsem dělala minulý týden. Jak vypadal můj minulý týden. Každý můj týden je jiný. A to se mi moc líbí. Ale teď pracuju hodně online, a tak jsem minulý týden viděla 29 lidí online. Z toho 24 studentů a 5 lidí, co nejsou studenti = co jsou lektoři. Učím taky skupiny, takže neboj, neměla jsem 29 online lekcí češtiny Ale měla jsem méně lekcí češtiny, protože když mám skupinu, je to větší sranda, je to interaktivní a je to fakt moc zajímavý – jak pro mě, tak pro studenty. No, a protože už není karanténa (není 100% karanténa), viděla jsem 7 lidí offline. To je docela dobrý! V pátek mě kamarádi pozvali na Iftar, na sobotní Iftar. To je večeře v Ramadánu. A tak jsem celou sobotu držela Ramadán. Nepila jsem a nejedla jsem a potom večer jsem měla stejný pocit = nebo cítila jsem se stejně jako všichni ostatní kamarádi, kteří drží Ramadán. A co jsme jedli? Jedli jsme samé dobroty = jedli jsme jenom dobroty! Hlavně datle a mléko nebo kefír na začátek. Potom jsme měli rybu a kuře a zeleninu. A pak alžírské dobroty – měli jsme například qalb al louz (قلب اللوز), což je alžírský dezert / zákusek. Je to fakt hrozně sladký, takže je tam cukr, potom je tam krupice, ale hrubá krupice, kterou v Česku nemáme, potom mandle a potom zase cukr a ještě cukr Taky jsem kromě kamarádů na této ramadánové večeři viděla Janu. Jana je redaktorka časopisu AHOJ, který píše články (a já taky píšu články a dělám nahrávky pro časopis AHOJ) pro cizince. A s Janou jsme byly na pivu. Šly jsme na pokec (pokec je přátelská debata, řekněme). A byly jsme v parku. Pořád jsme musely mít roušky, ale už byly otevřený zahrádky, takže ty venkovní části restaurací a barů už byly otevřený, takže jsme si mohli dát pivo. A byly jsme v Lužánkách. Lužánky, to je největší park v Brně. Mám moc ráda tendle park. No a jinak jsem měla taky pokec s kamarádkou Míšou. To bylo v pátek odpoledne, kdy pršelo. Celý týden bylo hezky, ale v pátek, kdy jsem konečně odpoledne šla ven, tak pršelo! Ale našly jsme kavárnu, která má zahrádku, která je venku, ale je pod střechou. Protože má krytou střechu. A tam jsme si daly kávu a pak decku vína. Takže daly jsme si jednu deci vína = decku vína. A Míša se učí francouzsky a já jsem jí ukazovala, jak já učím některé svoje studenty česky. A dělala jsem s ní stejnou metodu. Ona v pohodě rozuměla, úplně normálně, protože každý den studuje s aplikací Memrise. Každý den nahraje asi 10 000 bodů! Blázen! No, a jinak jsem pracovala na novém eBooku, nahrávala jsem nové nahrávky pro SlowCZECH, taky jsem každý den šla bruslit. Letos/tento rok mám už skoro 300 kilometrů. Letos jsem ujela už skoro 300km na bruslích. A nejenom jezdím na bruslích, ale taky cvičím doma – workouty, domácí cvičení. A cvičím se Zuzkou Light. Nevím, jestli znáš Zuzku Light. Nechci jí dělat reklamu, ale je prostě hrozně super. Zuzka bydlí v Kalifornii a Zuzku sleduju už asi 10 let. Nebo víc…? Asi 14 let… A sleduju ji od skoro od začátku, sleduju, jak její business roste. Sleduju, jak začala od nuly a vidím, kde je dnes. A to je hrozně zajímavý, inspirativní a prostě pecka = super = paráda! No, a důležitý aktivita! Každý den jsem trénovala svoji arabštinu. Trénuju každý den pár minut denně s kamarády přes Whatsapp. Mám kamarády z Alžírsk\a, z Maroka, z Egypta, ze Sýrie a s nimi trénuju každý den (aspoň trochu). A posíláme si hlasovky = hlasové zprávy. Píšeme si. A já se ptám. A… Jo a taky mám 2x týdně 30 minut online lekce s Rabeou, což je Egypťan. To je můj egyptský učitel arabštiny. Je hrozně super, mluvíme jenom arabsky. A když nerozumíme, tak používáme pantomimu. Je to fakt paráda! Moc mě to baví. No, a… taková hrozně fajn aktivita,… protože už jsem ji dlouho nedělala, byl náš nedělní výlet autem = naším cestovním Defenderem, kdy jsme vyrazili v neděli v poledne do Tesca nakoupit dobroty na piknik. A jeli jsme kousek za Brno, našli jsme hezké místo u řeky, kde nikdo nebyl. A tam jsme piknikovali, tam jsme si povídali, potom jsme leželi na sluníčku a opalovali se, odpočívali,… Můj Francouz poslouchal audio knihu, já jsem něco psala, myslím… Pak jsem se dívala na arabská videa, na Peppa Pig = Prasátko Peppa v arabštině, to je hrozná sranda. No, a bylo to fakt hrozně fajn. Byl to hezký konec toho… tohoto… minulého týdne. No, a to je tak všechno. Doufám, že se ti moje povídání o tom, jaký byl můj minulý týden, líbilo. Napiš mi, jaký byl tvůj týden. Jestli jsi taky každý den studoval/a nějaký cizí jazyk, jestli jsi taky byl/a venku na pivu konečně. Nebo jestli jsi taky pracoval/a online jako já… Prostě napiš mi, cos d

Ahoj, jak se máš? Jak to jde? Dobře? Já se mám dobře! 4 week ago I published a new way of learning for low beginners. And now, seeing that you sent me so many great feedbacks and comments and thanks, here we are for the 2nd audio training. If you have not heard the first one, check the episode number 159. Today I would like to tell you where we put the stress in Czech. I am talking about it in the podcast epizose. Každý den. Každý den spím. (2 groups) Každy den se dívám na Netflix. (3 groups) Každy den se dívám na Netflix. (2 groups) Now, you will hear explanation of some words from the story. Then, you will hear the story itself. At first, I will read the whole story. And then, I will read it again and make pauses so that you can repeat after me if you want to. Are you ready? Let’s go to the story. SLOVÍČKA chodím = I am going to some places regularly, every day, every month… jdu = I go somewhere once, this one-off action or right now I go somewhere často = often většinou = usually, most of the time or “bigger” part of the time because větší means bigger tak = asitak, cca, plus mínus (tak 2x za týden, tak 2x za rok) chutná mi/chutnají mi = I like the taste of some food (of one piece of food / of many-plural-food) málokdy = málo means a little, kdy means when, rarely, seldom, not so often výborná polední meníčka = delicious menus servend at lunch time, at noon (polední), meníčka = menu žádná hudba = no music To se mi moc líbí. = I like it a lot. I like something visually, not related to the taste (which is Chutná mi). Líbí se mi + something. Líbí se mi Praha. I like Praha. PŘÍBĚH Rád chodíš do restaurace? A chodíš často do restaurace? Já ráda chodím do restaurace, ale nechodím tam moc často. Většinou na oběd s přáteli, tak dvakrát až třikrát za měsíc. Když jdu do restaurace, dám si něco dobrého. Moc mi chutná vegetariánské jídlo. Taky mi moc chutnají ryby. Nejradši mám tresku nebo lososa. Ale v Česku si dávám rybu málokdy. A k pití? Samozřejmě, že miluju víno. Jak červené, tak bílé. Mám jednu oblíbenou restauraci. Je v centru Brna a jmenuje se Spolek. Mají tam výborná polední meníčka. Ale hlavně tam nehraje žádná hudba. To se mi moc líbí. I hope you enjoyed todays episode. I have a surprise for you. Soon I will release a new audio eBook with transcript, of course, where you can learn the Czech cases in stories – by listening and repeating + by answering the questions And again, pleeease, if you like this way of learning, comment on slowczech.com in the episode transcript. It is a huge help for me, I need to hear that you like this type of content. Krásný den, Eliška The post (163*) Low beginners: audio training in story (2): Stress in Czech appeared first on slowczech.

Ahój! Jak se máš? I have for you another great languge exercice today! Wohooo! Last year, I joined the Časopis AHOJ team (magazine for Czech language students). As you know and as every time (link to the first AHOJ article here) I can’t publish the text. That is why I am offering you the following listening/writing exercice: If you are motivated, listen to the audio and write what you hear. If you have any questions, hesitations or blank spaces, contact me. I will help you out. I enjoy helping self-learners and motivated people who enjoy studying Czech. Because learning has to be fun! Btw, the AHOJ is about 30 pages magazine destinated to Czech learners are issued every 3 months. And for the third time now in October 2019, the magazine is releasing audio files, too. That is why and how a beautiful voice of SlowCZECH comes on the scene I wrote + recorded for them a beginner text called “Crossfit” about crossfit in the world and in the Czech republic. Another great article I love!… Well, all you have to do now is listen to the audio! You can get the whole magazine here: The post Časopis AHOJ 05 – Crossfit! appeared first on slowczech.

Ahoj, čau, jak se máš? Jak se dneska daří? Mně se daří dobře! Mám se fakt dobře. Slovíčka: předchozí (previous), namluvit (= nahrát, record), ani-ani (nor-neither), poznámky (notes, remarques), kupodivu (surprisingly), v útulku (in the refuge, cattery), zachránit (save, rescue), že nikomu nepatří (he doesnt belong to anyone), toulavá kočka (alley homeless cat), rozhodli jsme se (we decided), umřít (to die), To už stačí! (thats enough!) A dneska pro tebe mám takovou zajímavou epizodu. Bude to improvizace = bude to improvizovaná epizoda a už čtvrtá improvizovaná epizoda. Když se podíváš na SlowCZECH.com, tak vpravo pod tlačítkem “subscribe” je taky tlačítko “něco hledáš?”. Tam můžeš napsat slovo “improvizace” a potom uvidíš tři předchozí improvizace, které jsem namluvila pro SlowCZECH. A dneska tedy namluvím čtvrtou improvizaci = nebo čtvrtou improvizovanou epizodu. A musím říct, že je to stoprocentně improvizovaná epizoda, protože nemám ani nápady = nemám ani body = nemám ani krátké nebo malé poznámky k tomu, o čem chci mluvit. Tak uvidíme No, tak, je odpoledne, jsem doma – kupodivu – a piju čaj. Piju bylinkový čaj s karamelovou příchutí. Karamelová příchuť, to je fakt dobrota. Ten čaj krásně voní a moc mi chutná. Příchuť, to je chuť,… například,… může být chuť zmrzliny. Existují tropické příchutě zmrzliny jako banán nebo mango, citron,… Ale moje oblíbené příchutě zmrzliny jsou čokoláda, tmavá hořká čokoláda – nejlépe 90% kakaa. Anebo káva. Takže mám ráda kávové a čokoládové zmrzliny = nebo zmrzliny s kávovou příchutí nebo zmrzliny s čokoládovou příchutí. A venku začíná být léto, takže už se se moc těším na léto. No, ale já chci dnes mluvit o kočce,… o svojí kočce = o kočce, která je moje. Bude to krátká epizoda, budu mluvit pomalu, budu mluvit jednoduše, takže budu používat krátká,… ne, krátká… jednoduchá slova. A doufám, že budeš rozumět. No, tak mám kočku. Nebo spíš mám kocoura. Můj kocour se jmenuje Crevette nebo česky Kreveťák a jsou mu plus mínus dva roky. Není moc malý, má asi 6 kilo, protože je to kocour z ulice. Když jsme ho adoptovali, byl malý, byl nemocný a byl sám, neměl maminku, byl venku na ulici, byl venku. Neadoptovali jsme ho v útulku, neadoptovali jsme ho v kočičí kavárně, adoptovali jsme ho… prostě tak, že jsme ho viděli na ulici, chtěli jsme ho zachránit = chtěli jsme mu pomoct, a tak jsme si ho vzali. Protože jsme věděli, že nikomu nepatří = že je sám, že nemá rodinu. A toto bylo… jo,… skoro dva roky zpátky v Černé Hoře, když jsme cestovali po Evropě. Byli jsme v Černé Hoře na pár dní a uprostřed města Kotor je takové náměstí = takové malé náměstí, kde (myslím, že i dnes) je hodně koček. Je to takové kočičí náměstí. A je tam i malý obchod = malý obchůdek, kde prodávají magnetky s kočičkama, obrázky s kočičkama a mají i granule pro kočky. A celkově ten obchod pomáhá toulavým kočkám. Toulavé kočky jsou kočky, které žijí na ulici = které nežijí s rodinou doma. A v Kotoru je strašně moc toulavých koček. Když jsme tam byli, bylo tam hodně koťat = hodně malých koťátek = hodně malých koťat (to jsou miminka kočky). A ta koťata byla nemocná. Většina z nich = asi 90 % z nich = většina z nich měla kočičí chřipku. A viděli jsme jedno krásné béžové kotě. Taky bylo nemocné, taky mělo kočičí chřipku. Mělo zavřené oči, mělo rýmu, bylo hubené. A my jsme si řekli: “No, máme dvě možnosti. Zachráníme to kotě = pomůžeme tomu kotěti a bude žít. Nebo zachráníme to kotě = vezmeme si to kotě a nebude žít. A když si ho nevezmeme, tak taky nebude žít.” Takže jsme se rozhodli, že chceme adoptovat to krásné malé béžové kotě – trošku i růžové. A že s námi bude cestovat. A proč se jmenuje Crevette nebo Kreveťák nebo česky Kreveta? Protože když jsme ho adoptovali, byl malý, vážil 200 gramů, byl malý, béžovo-růžový jako kreveta. A francouzské slovo pro “umřít“, ale v pejorativním smyslu = takže ošklivé slovo pro umřít = je “crever“. Il a failli crever. Takže on skoro umřel + byl malý a růžový, a proto se jmenuje Crevette nebo Kreveťák. No, a dneska už nemá 200 gramů, není nemocný, není malý, není růžový. Dneska je velký,… není tak tlustý, ale je velký. A má strašně moc chlupů, je strašně chlupatý. Možná chlupy váží hodně… váží dva kilogramy. Protože kocour váží asi 6 kilo = asi 6 kilogramů. No, takže on dneska je naživu = on žije. Je veselý, je spokojený. A protože jsme ho adoptovali, tak (myslím si) jsme jako jeho rodiče. Takže on aportuje (jako pes), chodí s námi na procházky (jako pes), cestoval s námi půl roku po Evropě… autem. Takže když jsme někde zastavili, otevřeli jsme auto, on běhal okolo, on šel, kam chtěl, a potom přišel zpátky, když jsme na něj zavolali. A i dneska je rád, když je s námi. A je to moc moc moc hodná kočka nebo moc hodný kocour. A jsme moc rádi, že jsme ho před dvěma lety = nebo dva roky zpátky, adoptovali. A co ty, taky máš ko

Ahoj! Dnes pro tebe mám super příběh. Tento text jsem napsala po skvělé lekci s jednou z mých studentek. Trénovaly jsme genitive plurálu. A protože se jí text moc líbí, rozhodla jsem ho publikovat i pro tebe Je nicméně opět speciální, protože postupně, jak budeš poslouchat tuto nahrávku, budeš slyšet i otázky. A můžeš odpovídat a tak si ověřit, jestli jsi správně rozuměl(a). A hlavně uslyšíš víckrát stejná slova v genitivu plurálu. A to je jeden z dobrých způsobů, jak se genitive plurálu naučit. Slyšet to slovo znovu a znovu a znovu. Tak co, jdeme na to? SLOVÍČKA: odlehčenější téma (n), úcta (f), spíž (f), vlastnoručně (adv.) Mám hodně dobrých kamarádů. Většina mých kamarádů a kamarádek bydlí v zahraničí, ale teď už skoro dva roky žiju v Česku a tak mám víc a víc dobrých přátel tady v Brně. Někdy jsem až překvapená, jak jednoduché je poznat tak velké množství báječných a zajímavých lidí. Otázka pro tebe: Mám hodně nebo málo dobrých kamarádů? … Kde bydlí většina mých kamarádů a kamarádek? … Kde bydlí velké množství báječných a zajímavých lidí? Mám také spoustu skvělých studentů a skvělých studentek a za to jsem fakt moc vděčná. Většina mých studentů a studentek navíc bydlí v Česku, takže se občas i vídáme osobně. Jaká skvělá práce! Fakt si těchto neomezených možností práce lektorky češtiny vážím. Co je podle mě důležité nejen při práci freelancera, ale v životě celkově? Úcta. Je důležité si vážit kolegů, ostatních lektorů, talentovaných i průmerných lektorek a lektorů. Je důležité si vážit začínajících i zkušených učitelek a učitelů a především si musíme vážit svých studentů. Opravdu je obdivuji. Otázka pro tebe: Kde bydlí většina mých studentů a studentek? Vážím si i začínajících učitelek a učitelů? Vážím si svých studentů? Bojíš se něčeho v životě? Já jsem se jako malá bála velkých pavouků, nebezpečných šelem, rychlých aut a hloupých lidí. Dnes už se žádných zvířat ani lidí nebojím. Ale respektuji je. Otázka pro tebe: Bojím se i dnes rychlých aut a hloupých lidí? No, to asi stačí jako vážné téma. Co nějaké odlehčenější téma? Řeknu ti, co ráda jím a piju a co mám doma v kuchyni. Určitě jsme totiž na tom, já a ty, podobně. Mám období, kdy jím hodně banánů, hodně avokád, hodně jahod (jako třeba teď), hodně vajec, spoustu mandlí a ořechů. Obecně miluju ovoce a zeleninu, ale někdy mám období, kdy naopak jím málo okurek, málo rajčat, jím jen pár pomerančů a mandarinek, ne mnoho jablek a už vůbec ne hodně hub. Víš, že nesnáším houby? Vůbec nejím houby, haha. Otázka pro tebe: Jím hodně nebo málo banánů? Jím hodně nebo málo rajčat? Mám ráda houby? A jak vypadá můj byt? V kuchyni na zdi mám 10 barevných fotografií, na dveřích do špíže mám 5 vlastnoručně kreslených obrázků, jinak je v kuchyni 6 židlí a 8 napůl živých a napůl umírajících květin. To záleží na počasí a na tom, jestli je nezapomenu zalít A samozřejmě mám v kuchyni asi dvacet lahví červeného a bílého vína. Ráda si občas dám něco dobrého k pití. Ke skleničce vína si ráda dám něco slaného – jako mandle nebo kešu oříšky. Ale taky si ke sklence vína ráda dám něco sladkého – pár čtverečků čokolády. Otázka pro tebe: Kolik fotografií mám na zdi v kuchyni? Kolik květin mám v kuchyni? Dávám si ráda ke sklence vína něco sladkého? The post (161***) Mám hodně dobrých kamarádů (genitive plurálu) & self-check questions appeared first on slowczech.

Dneska pro tebe mám moc zajímavé téma: proč se lidé učí japonsky, francouzsky, anglicky, arabsky, rusky, španělsky, polsky, česky,…? Existuje hodně důvodů. Každý má jiný důvod. Vy, moji super fanoušci, jste mi na Facebooku napsali vaše důvody. Jaké důvody? To si hned poslechneme. Ale ještě předtím pro vás mám malé překvapení. Dnešní epizoda obsahuje i otázky. Můžeš poslouchat a potom odpovědět na otázku. Otázky nejsou na konci nahrávky. Otázky jsou všude! Poslouchej a můžeš rovnou odpovědět. Tak co, jdeme na to? V Česku žije více než 570 000 cizinců. Nejvíce cizinců žije samozřejmě v Praze, a to více než 200 000. Potom v Brně máme 32 000 cizinců a v Plzni 18 000. Jestli znáte organizaci InterNations, tato organizace dělala průzkum a zjistila, že co se kvality života týče, Česko je desátou nejoblíbenější zemí. A co se práce týče a pracovní zkušenosti, Česko je třetí nejoblíbenější zemí. To není tak špatné, co? A teď pozor, otázky pro tebe, jestli jsi mi rozuměl(a): Je pravda, že v Česku žije víc než půl milionu cizinců? … Ano. V Česku žije více než 570 000 cizinců – Kde žije nejvíce cizinců?… Samozřejmě v Praze. Říkala jsem, že Česko je oblíbenou zemí, protože tu máme stabilní politickou situaci? Ne, to jsem neříkala. Říkala jsem, že Česko je oblíbené, protože tu máme dobrou kvalitu života? Ano, co se kvality života týče, Česko je desátou nejoblíbenější zemí. Jdeme dál! Někteří lidé se učí cizí jazyk, protože je to jazyk jejich partnera nebo partnerky. Někteří lidé se učí cizí jazyk, protože chcou lepší práci nebo se chcou odstěhovat do jiné země. Potom jsou lidé, kteří se učí cizí jazyk, protože se přistěhovali do nějaké cizí země a teď tam žijí. Někteří lidé se učí cizí jazyk, protože chtějí cestovat a rozumět místním lidem. A někteří lidé se učí cizí jazyk pro zábavu nebo jako challenge. Protože se nechtějí učit kreslit nebo hrát na kytaru, chtějí se učit cizí jazyky. Já se třeba teď učím arabsky. Proč? Mám dva důvody. Zaprvé, je to pro mě challenge a taky zábava. Podle mě je to velmi těžký jazyk a jako lektorka češtiny se cítím jako ty, student češtiny, když ty se učíš česky. To je fakt dobrá zkušenost! A zadruhé se učím arabsky, protože skoro 500 milionů lidí na světě mluví arabsky. To je hodně! A to znamená různé kultury, různá jídla, různé tradice,… A to je faaaakt děsně moc super hodně zajímavý! Je to pro mě jako nové dveře, které se otevřou. A já objevuju nový svět. A teď pozor, mám pro tebe otázky. Rozuměl(a) jsi mi?: Učím se arabsky, protože můj partner je z arabské země? … Ne. Učím se arabsky, protože jsem se přestěhovala do Alžírska? … Ne. Učím se arabsky pro zábavu? … Ano. Učím se arabsky pro zábavu a protože to je pro mě, pro lektorku češtiny, dobrá challenge. A je pro mě Arabština jako nové dveře, které se otevřou? Ano. A já objevuju nový svět. Oukej, pokračujeme dál. Na Facebookové stránce SlowCZECH jsem se vás, super fanoušků, zeptala: “Proč se učíte česky?” Odpovědi jsou moc moc zajímavé. Poslali jste přes 30 reakcí a já jsem vaše reakce rozdělila na 4 skupiny. Pozor, další otázky pro tebe: Na Facebooku jsem se vás, super fanoušků, ptala, jestli jste se někdy učili arabsky? … Ne. Na Facebooku jsem se vás, super fanoušku, ptala, proč se učíte česky? Ano! Kolik fanoušků odpovědělo na otázku? 10? 20? 30? … Dokonce víc než 30! Poslali jste přes 30 reakcí. Jste skvělí! A teď, jak jsem říkala, já jsem vaše reakce rozdělila na 4 skupiny. Na jaké skupiny? 1. První skupina jsou lidé, kteří se učí česky, i když nežijí v Česku. Proč? Například Alfon říká, že v Česku už byl 6x a dokonce chce v Česku žít. Balasz je průvodce a často jezdí do Prahy. Frank tady má kamarády a chtěl by tady pracovat jako učitel. Martine zná Českou republiku už od roku 2009 a brzy tady bude bydlet s manželem. Bree studuje českou hudbu a zpívá v češtině. Ferenczi říká, že čeština je složitý, ale moc krásný jazyk. 2. Druhá skupina jsou lidé, kteří žijí v Česku. Čeština je pro ně hlavně praktická záležitost /praktická věc/. George potřebuje dobrou úroveň češtiny, protože potřebuje rozumět tomu, co Češi říkají. Van si myslí, že když žiješ v cizí zemi, je důležité umět jazyk té země. Aspoň trochu. Potom je život jednodušší. Enas tady studuje inženýrství a nakonec se do češtiny zamilovala. Říká, je to krásný jazyk. Badawy říká, že tu máme krásné holky, krásné ženy! A to souhlasím, to je velmi důležitý argument! 3. Třetí skupina jsou lidé, kteří se učí česky ze stejného důvodu jako já arabsky. Je to challenge, je to koníček, je to něco nového. Ivan bydlel v Česku 25 let zpátky a naposledy tady byl v roce 2005. Ale pořád se česky učí, protože je to jeho koníček. Pro Gobal je čeština jako další okno, kterým se díváme na svět. 4. A čtvrtá skupina jsou lidé, kteří mají českého partnera, českou partnerku nebo české kořeny. Mer píše, že její přítel je Čech a že možná jednoho dne budou bydlet v Praze. Mako se učí česky, protože ráda mluví česky s rodinou svého přítele

Hi guys, couple days ago I had a new idea. Since I have been learning Arabic for 5 months ago now, I have something for you. I have written a simple story with sentences and questions that you might use when speaking, too. The story is about myself but, yet, gender neutre. So that you can listen and repeat it after me even if you are not a blond girl. At the end, I would like you to tell me what you think. I need your feedback. Should do more of those audios? Comment on slowczech.com in the episode transcript or on facebook page under the episode link. Pleeeease! What will you hear now? You will hear explanation of some words from the story. Then, you will hear the story itself. At first, I will read the whole story. And then, I will read it again and make pauses so that you can repeat after me if you want to. Are you ready? Let’s go to the story. SLOVÍČKA dneska (less formal) = dnes (more formal) fakt (less formal) = opravdu (more formal) = really zrovna = right now at this very moment or at the moment in general, on those days chodím = I am going to some places regularly nepůjdu = I will not go tomorrow PŘÍBĚH Dnes je pátek. Pátek je fakt super den! V pátek nikdy nepracuju. Většinou vstávám kolem sedmé. Potom si dělám kafe. Dělám si fakt velké kafe, protože miluju kafe! A co většinou dělám v pátek? V pátek většinou odpočívám. Co myslíš, jak odpočívám? Někdy sedím na balkóně a poslouchám podcasty. Někdy jdu běhat. Někdy jdu plavat. Často si taky čtu. Zrovna čtu moc zajímavou knihu. Opravdu ! Je to fakt supr kniha! Občas skládám puzzle. Zrovna skládám těžké puzzle. Na obrázku je nějaké americké město. Občas taky chodím na procházku. Bydlím nedaleko lesa. A tak chodím do lesa. Dnes ale do lesa nepůjdu. Proč? Protože dneska prší! Dneska je ošklivo. Please, tell me what you think. I need your feedback – should do more of those or not? Should I change anything? I love creating this content for you and I prefer to create something that has a nice value for YOU, because I speak Czech pretty well already Krásný den, Eliška The post (159*) Passive+active audio training in story (1) appeared first on slowczech.

(*written on April, 3) Minulý týden jsem mluvila o tom, co je to nouzový stav. A vyprávěla jsem o povodních v roce 1997 a 2002. Povodně, to znamená velká voda. V řece je víc vody než normálně. A potom je celá vesnice, celé metro nebo celá pražská ZOO pod vodou. No, a tak tedy… “nouzový stav” – jak to vypadá dnes v Česku? Všude je zakázaný volný pohyb osob – to znamená, že nemůžu jít, kam chci a kdy chci. Ale… co můžeme dělat? Co nemůžeme dělat? Co nesmíme dělat? A co bychom měli dělat? O tom bude dnešní epizoda Nejdřív ale slovíčka. Jestli jsi ready, jdeme na to! Co nesmíme dělat? Teď, když je nouzový stav, například nesmíme jít ven bez roušky. Bohužel nesmíme jít do restaurace, nesmíme jít na laser game, nesmíme pořádat párty, nesmíme jít do jiného obchodu než do supermarketu nebo drogerie. Skoro všechny obchody jsou zavřené. Nesmíme jít do domova důchodců navštívit babičku nebo dědečka, protože návštěvy jsou zakázané. Když jsme venku, nesmíme se dotýkat obličeje a jak jsem říkala, nesmíme jít ven bez roušky. Také, pokud to není nutné, se nesmíme stýkat s lidmi, se kterými nebydlíme. Co musíme dělat? Je pravda, že pokud nemůžeme pracovat z domova, pokud nemůžeme mít home office, musíme i nadále chodit do práce. Když ale jdeme ven z domu, musíme si vzít roušku. Taky si musíme často mýt ruce. Když jdeme nakupovat, musíme dávat pozor a nechávat v obchodě odstup minimálně 2 metry. Taky musíme omezit kontakt se všemi lidmi a musíme co nejvíce zůstat doma. Co bychom/bysme měl(i) dělat? Jestli se z karantény nechceme zbláznit, jestli nechceme na konci karantény být cvoci nebo blázni, je pár věcí, co bychom měli dělat. Měli bychom/bysme například dost spát, měli bychom taky sportovat – například cvičit jógu, dělat kliky nebo dřepy, tancovat uprostřed obýváku a přitom si zpívat,… Také bychom měli občas meditovat, to je dobré pro klidnou a soustředěnou mysl. Měli bychom taky zdravě jíst – a nejlépe dostatek ovoce a zeleniny. A také bychom měli častěji volat babičce, dědovi, rodičům, tetě, strejdovi,… Co můžeme dělat? Je sice vyhlášený nouzový stav, ale není to tak striktní. Celkově nesmíme chodit ven, ale samozřejmě jsou výjimky – například můžeme jít ven, když jdeme nebo jedeme do práce. Můžeme jít ven, když jedeme za rodinou, když si musíme nakoupit nutné věci jako jídlo, drogerii, hygienické prostředky, krmení pro zvířata, když musíme jít do banky nebo když potřebujeme benzín do auta. Taky samozřejmě můžeme jít ven, když potřebujeme jet do nemocnice nebo na úřad. A nejlepší je, že můžeme jít do lesa nebo do parku. Jinak to je nemožné zůstat doma! V Česku oproti Francii máme štěstí, že nemusíme mít podepsaný dokument, proč a kam jdeme, a taky že můžeme jít dál než 300 metrů od domu. Ve Francii, chudáci, to teď mají těžké! Co ještě můžeme dělat? Jestli máme teď víc volného času, je spousta věcí, co můžeme doma dělat. Můžeme si například doma uklidit, můžeme roztřídit staré oblečení a udělat si pořádek ve skříni. Můžeme si také udělat pořádek v počítači, v e-mailu, na Google disku. Taky se můžeme naučit něco nového – jako třeba hrát na ukulele, můžeme se zapsat do online kurzů šití, můžeme se dozvědět něco nového o hvězdách a o vesmíru… A samozřejmě se můžeme začít učit nový cizí jazyk nebo vylepšit ten, který se učíme teď Takže se můžeme dívat na videa SlowCZECH a poslouchat podcast SlowCZECH. Haha, toto není reklama, néééé! Napiš mi tady na slowczech.com do komentáře pod transkript – Co nesmíš dělat ve své zemi ty? Co můžeš dělat ve své zemi? Co musíš dělat ve své zemi? Jsem zvědavá! Eliška The post (158**) V karanténě – co musíš/můžeš/nesmíš/měl(a) bys appeared first on slowczech.

Dne 12. března vyhlásila vláda v Česku nouzový stav. Víš, co to znamená “nouzový stav“? Nouzový stav je krizový stav, který může vyhlásit vláda nebo premiér a tím omezit svobodu občanů. Například v roce 2002 byly v Česku rozsáhlé povodně. A vláda vyhlásila v šesti krajích (z celkem 14 krajů) nouzový stav na 11 dní. Proč? Protože se například muselo evakuovat a zachraňovat a lidé nechtěli opustit svoje domovy. A když je vyhlášený nouzový stav, policie nebo hasiči můžou člověka donutit opustit svůj domov. Nebo se lidé také často chtějí/chcou vracet domů, ale je to velmi nebezpečné. A díky nouzovému stavu může policie nebo hasiči těmto lidem říct: “Ano, víme, že to je váš dům a váš majetek. Ale ne, nesmíte jít domů. Je to zakázané. Platí nouzový stav. My rozhodujeme.” Já ti chci ale dnes krátce říct o dvou neznámějších přírodních katastrofách v moderních dějinách Česka. Dvě neznámější přírodní katastrofy v Česku, kdy byl nouzový stav, byly dvoje povodně – a sice v roce 1997 a 2002. Povodně, to znamená, že je příliš vody v řece a hladina řeky je mnohem výš, než by měla být. Voda teče přes vesnici, voda teče v metru v Praze, voda teče do sklepa, do domu i do prvního nebo druhého patra, pokud je tvůj dům u řeky nebo pod kopcem. Často voda zaplaví celou vesnici a zastávky autobusu jsou pod vodou, obchody jsou pod vodou,… No, tak to jsou povodně. Na rok 1997 si pamatuju. Bylo mi 8 let, bylo léto a my jsme byli u babičky na vesnici kousek od Prahy. Dívali jsme se s maminkou na televizi, jaké ošklivé povodně jsou na Moravě. Například vesnice Troubky úplně zmizela z mapy. Když si do Googlu zadáš “Troubky povodně 1997“, uvidíš ty opravdu nehezké fotografie. Link neboli odkaz je taky v transkriptu epizody. Tuto vesnici každý zná, v té době se každý snažil pomoct, organizovala se sbírka,… Doslova celá vesnice byla pod vodou. Celkem během povodní v roce 1997 zemřelo 49 lidí. Ale ještě větší povodně byly povodně v roce 2002. Až budeš v Praze na Karlově mostě, tak na straně, která je blíž centru – hned vedle Staroměstské věže – , tak se podívej dolů směrem k Restauraci Lávka. Uvidíš tam vodorovnou čáru, která ukazuje, kde byla voda v roce 2002. A je to fakt hodně vysoko! Je to výš než restaurace, protože opravdu všechno bylo pod vodou. Vltava byla 100x silnější než normálně. Ve Vltavě bylo 100x víc vody než je běžné. Malá Strana, Karlín, Josefov, Staré Město – vše bylo pod vodou a všichni lidé museli být evakuováni. Všichni lidé museli opustit domov. Metro C bylo pod vodou a také pražská ZOO (to je zoologická zahrada) byla pod vodou. Pražská ZOO evakuovala více než 1000 zvířat. Bohužel zemřelo 134 zvířat. A já bych řekla, že my v Česku máme zvířata rádi, rádi se na ně díváme na kameře a dáváme jim jména. A v roce 2002 zemřel lachtan Gaston, slon Kadíra a dvě hrošice Barborka a Lentilka. A co třeba Karlův most? No, je zázrak, že Karlův most přežil, že zůstal stát. Během povodní celý most vibroval a všichni měli strach, že spadne. Ale Karlův most přežil, protože jeden hasič přijel s jeřábem (to je takový stroj, který může zvedat těžké věci) a jeřábem odstraňoval dřeva, prkna, a všechno, co plavalo ve Vltavě. Protože to je to, co mohlo poškodit nebo zničit pilíře mostu. A když je potom moc nepořádku ve vodě, ten nepořádek se zastaví před mostem a když je ho moc, most spadne. O povodních bych mohla mluvit dlouho. Tyto dva momenty jsou důležitou součástí naší české historie, ale myslím, že pro dnešek stačí. Jo, a podívej se určitě na fotky na slowczech.com v transkriptu této epizody., kde taky uvidíš, jak vypadalo metro nebo Praha celkově v roce 2002. Vaše Eliška The post (157***) Nouzový stav v historii Česka (povodně 1997 a 2002) appeared first on slowczech.

Ahoj, jak to dneska jde? A jaké je dnes u tebe počasí? Počasí je docela typické téma pro konverzaci. Když nevíš, co můžeš říct sousedovi nebo sousedce, když jedeš ve výtahu, nebo když si chceš povídat s lidmi v čekárně, když čekáš u doktora,… můžeš začít mluvit o počasí. Tak co, budeme spolu dnes mluvit o počasí? Tak jo! Jestli jsi připraven, jdeme na to! Jaké je dnes počasí v Brně? Dnes je hezky, slunečno a teplo. Je fakt, že trochu fouká vítr. Ale to nevadí, protože není zataženo a není chladno. Neprší, nesněží, nepadají kroupy. I když je zima! Ještě není jaro, ale teplota je docela vysoká – kolem 15°C. Myslím ale, že o víkendu už nebude tak hezké počasí. O víkendu nebude hezky, nebude slunečno a nebude teplo. Pravděpodobně bude trochu zima a mokro. Možná bude pršet, ale snad nebude bouřka, protože *bych chtěla jet s kamarádem na výlet. Padají kroupy. Obecně, když prší, je lepší zůstat doma a nic nedělat. Je lepší zůstat doma, dát si teplou kávu nebo čaj, dívat se na film, odpočívat, poslouchat audio knihy, psát články, skládat puzzle, hrát si s kočkou,… Je hodně aktivit, které můžu doma dělat, když venku prší. Na druhou stranu je ještě víc aktivit, které můžu dělat venku, když je hezky. Když je hezky, ráda jezdím na bruslích, ráda chodím na výlety, ráda jezdím na kole, ráda *jen tak chodím na procházky a *přitom poslouchám audio knihu nebo nějaký podcast. Taky jen tak ráda sedím na slunci a *užívám si sluneční paprsky. Když jsem žila v Brestu (to je město v Bretani v severozápadní Francii), bylo počasí docela bláznivé. Brest je podle mě nejbláznivější místo co se týče počasí. Ale je na druhou stranu taky nejkrásnější! Nikdy jsem ale nevěděla, jaké oblečení si obléct. Proč? No… V 6 ráno pršelo, byla bouřka, foukal silný vítr. V 8 ráno už nepršelo, jenom bylo mokro. V 9 bylo slunečno a teplo. V 11 zase pršelo. Ve 2 bylo chladno, zataženo a celkově bylo ošklivo. Ve 3 bylo sucho, jasno, slunečno,… No, prostě v Brestu je bláznivé počasí. Říkáme tomu taky “aprílové počasí”. Dvě hodiny je hezky, dvě hodiny prší, dvě hodiny svítí slunce, *pak zase dvě hodiny prší,… To je aprílové počasí. A já osobně teda miluju aprílové počasí. Co ty? Vaše Eliška ze ©SlowCZECH The post (156**) Jaké bylo/je/bude počasí? (remake 21) appeared first on slowczech.

Ahoj, jak to jde? Dnes pro tebe mám fonetickou epizodu. To je super, né? Budu mluvit anglicky a vysvětlím ti, co, kdy, jak a proč říkáme. A potom budeš lépe rozumět, co Češi říkají. A taky budeš lépe mluvit. Ale nejdřív je klasická epizoda, potom vysvětlení a nakonec malý dril pro tebe, kdy můžeš poslouchat a opakovat. Tak co, jsi ready? Jestli jo, jdeme na to. Je pondělí a já mám každé pondělí lekce češtiny. Takže v pondělí mám normálně lekce češtiny, ale dnes ne. Dnes mám volno, protože je státní svátek. Bydlím v Praze, sedím v parku a dívám se na lidi. Proč sedím v parku? Protože v televizi nic nedávají a venku je fakt hezky. Normálně chodím do parku v sobotu, protože v týdnu nemám čas. Jak jsem říkala, normálně jsem každou sobotu venku – jsem buď v parku nebo v kavárně, v kině nebo v cukrárně. Mám jednu oblíbenou cukrárnu, kde mají ten nejlepší cheesecake v Praze! A v červnu, v červenci a v srpnu tam mají hrozně dobrou zmrzlinu. Minulý rok jsem byla v Chorvatsku na ostrově Pag. A v cukrárně na Pagu neměli tak dobrou zmrzlinu jaká je v Praze v té kavárně. Mimochodem, víš, že říkáme, že Praha je v srdci Evropy? Moji rodiče bydlí v Chomutově. Bydlí v bytě v přízemí. Můj otec rád sedí doma v křesle a pije víno, zatímco moje maminka je často v sobotu a v neděli venku v přírodě, protože potřebuje slunce a čistý vzduch. A co ty? Co děláš v pondělí? Co děláš v pátek a v sobotu? Bydlíš v Praze? V Chomutově? V Chebu? V Plzni? V Přerově? V Pardubicích? V Českých Budějovicích nebo někde jinde v České republice? As you can hear, when we combine the preposition V, firstly, we do not read it separately. The preposition will become part of the following word and the accent in the Czech language is on the 1st syllabe. Thats is why you will not read “V — Praze” but “fPraze”- Or we do not say “v — kavárně” but fkavárně. That is also the reason why I underlined the words in the text. The line means accent. It’s not longer, it’s not shorter as pronunciatoon, it’s just stronger. Listen to the difference when the accent is moving from the 1st to the last syllabe: fkavárně – fkavárně – fkavárně fChomutově – fchomutově – fchomutově – fchomutově The first one is correct. If you put the accent on the 2nd syllabe and you make it longer, you will sound russian : vkavááárně, v chomuuutově, v červeeenci… which might create sort of distance when talking to older people. Are you interested in why we pronounce “v” as “f” in those cases? In any language there are what we call pairs of voiced and voiceless sounds. Those are phonetics terms. But what does it mean? For instance the sound V is a voiced sound – our vocal cords vibrate to create this sound. You can touch your throat to verify. Compared to “f” where the vocal cords are sleeping. So the “f” sound is voiceless sound. Check your cords and compare Vvvvv and Fffff. For the “f” sound, only some air is going out. The same for S, K, CH, Š. So now, why we write V and pronounce F in some cases? For example [fpra-ze] but [vbr-ně]? I will show you. If you put 1 voiceless and 1 voiced sound one next to each other, they are fighting who is going to be stronger. And one of them will win. This is called assimilation. It doesn’t happen only to V preposition but to many other sounds, even in the middle of the word, examples: kdo [gdo], prosba [prozba], sousedka [sousetka], zkouška [skouška], lehký [lechký] And how we know what to say? The second sound in this small fight will win everytime Meaning that for example in the word KDO, we write K D O, the K is the 1st sound followed by the D which is the 2nd one. This one will win. D is voiced sound, so voiceless K will become G as voiced sound. The D will convince K to join his voiced group. Let’s see the examples: And now, let’s practise the V and F sounds together: v pondělí, v Praze, v parku, v televizi, v sobotu, v týdnu, v kavárně, v kině, v cukrárně, v červnu, v červenci, v srpnu, v Chorvatsku, v srdci, v Chomutově, v přízemí, v křesle, v přírodě, v Plzni, v Přerově, v Pardubicích, v Českých Budějovicích, v České republice a v Česku. Tak čaaau, Eliška Michaela Paldusová, UJOP UK Praha (Note that I am not any specialist when it comes to the phonetics and pronunciation rules. I just know them a bit and I teach the pronunciation a lot because I believe that it is important to have the correct accent and sounds from the very beginning. If you want to know more about Czech pronunciation, if you want to ask questions, if you want to learn how to speak better, I enthusiastically recommend the best pronunciation teacher, speacialist Michaela Paldusová (who is amazing as person, too). And who taught me so much! THANK YOU! Her website: mluvimcesky.cz). The post (155*) Fonetická epizoda v Praze? (V >> F, what we really say and why?) appeared first on slowczech

Čau, jak to jde? Taky teď musíš být doma jako já? Tady v Česku máme už několik dní zákazaný volný pohyb osob. A také od včerejška, tedy od čtvrtka 19. března, nemůžeme chodit do obchodu a do lékárny mezi 10. a 12. hodinou, pokud je nám méně než 65 let. Tedy, mezi 10. a 12. hodinou můžou nakupovat v obchodě a v lékárně jenom lidé, kterým je nad 65 let. To je fajn. No, a samozřejmě – pokud musíme jít ven, můžeme jenom s rouškou přes nos a přes pusu. Takže, co teď lidé dělají? Jsou doma. Když můžou, pracují z domu nebo mají home office. Já jsem zvyklá pracovat z domu. Ale musím říct, že nemám ráda 100% práci z domu. Nemohla bych pracovat jenom z domu. Já mám ráda lidi, ráda chodím mezi lidi, ráda organizuju setkání a meet ups a eventy, ráda chodím na kafe nebo víno,… a to teďkonc nemůžu. Ale protože běžně asi 60% času pracuju z domu, chci ti říct, co dělám, když pracuju doma. Jaké jsou moje rituály a jak se chovám, když pracuju a když nepracuju. Jak umím být produktivní i doma Jenom takový detail – nemám děti. Měla jsem 2 kočky, haha, ale naštěstí už jsme jednu kočku darovali a máme teď jenom jednoho kocoura. A to je akceptovatelné. To už není takový blázinec Ale jasně, že děti – to je něco jiného. No, takže… zaprvé, co mi funguje na produktivitu doma? Mám kancelář – mám stůl, na kterém jenom pracuju. Když potřebuju udělat něco, co nesouvisí s prací, dávám si pozor a vezmu si počítač a jdu do obýváku nebo do kuchyně. Nebo si aspoň sednu z druhé strany stolu. Můj mozek je velmi aktivní a adaptuje se hned na všechno. Takže když vidí, že tady v kanceláři se nemusí pracovat, tak se mu potom někdy pracovat nechce. A to je něco, co si – samozřejmě – nepřeju! Zadruhé, než začnu pracovat, učešu si vlasy, napudruju si obličej, obleču si hezké tričko. Potom ze šuplíku a ze skříně vyndám počítač, materiály, dokumenty,… vše, co potřebuju k práci. A v hlavě si řeknu: teď jsem v práci. Takže facebook mám jenom na pracovní záležitosti, gmail, google dokumenty, google classroom, knihy v pdfku,… všechno jen na pracovní záležitosti. Pokud potřebuju zavolat nebo napsat kamarádovi, vždy přes telefon. Nepíšu přes facebook. Také mám hudbu, kterou poslouchám, když pracuju. Takže když nepracuju, poslouchám něco jiného. Zatřetí – mám dva malé triky, který mi hodně pomáhají být produktivní a neprokrastinovat. Prvním trikem je vypnout internet na telefonu, ideálně dát ho do “do not disturb” režimu (česky režim “Nerušit”), protože ho potřebuju k druhému triku. Druhým trikem je totiž nastavit si na telefonu timer (nebo česky časovač). Když si nastavím na telefonu timer na 45 nebo 60 minut, někdy i 90 minut, dám si telefon tak, že vidím odpočítávání času – 60, 59, 58, 57, 56,… A když mám pocit, že nejsem produktivní nebo že nedělám to, co je teď priorita, podívám se na čas a vidím – ha, sakra, už uběhlo 20 minut a pořád jsem neudělala to, co potřebuju! To nejde! Šup do práce! Tohle mi fakt pomáhá. A taky mi to pomáhá si uvědomit, že už pracuju například 2×90 minut a že jsem udělala vlastně fakt hodně věcí. To je taková psychologická hra s mým mozkem Začtvrté – protože mám fakt hodně různých věcí, hodně různých projektů, organizuju online lekce, učím naživo, píšu do časopisu, dělám videa, audia, tvořím nové věci, aktivity, jsem v kontaktu s hodně lidmi,… a jsem freelance, takže emaily, daně, dokumenty,… všechno dělám sama. A tak si píšu ToDo listy. Ale trochu jinak. Kamarádka Eliška mi poradila si psát úkoly, které musím udělat, do bublin. Nepíšu tedy klasicky seznam úkolů pod sebe, protože pro můj mozek to je další stres, ale píšu si úkoly na jeden velký papír do bublin. Co úkol, to jedna bublina. Kdekoli na papíře, ale ne ve sloupci. A rozhodnout se o tom, co budu dělat potom, je jednodušší. Také používám různé barvy a tvary podle priority úkolu. Když úkol dodělám, škrtnu. A na konci týdne vidím papír, kde jsou věci, které jsem za ten týden udělala. Každý týden mám jeden nový ToDo list. Fakt doporučuju. Jo, a taky je dobré mít jenom jedno místo, kam si úkoly píšu. Když něco píšu do poznámek v počítači, něco do Keep Notes, něco na papír, něco do sešitu,… můj mozek je ztracený. Proto používám bubliny na ToDo List a Keep Notes od Googlu na nápady. Mám tam různé složky jako: 1. SlowCZECH, 2. osobní, 3. doma, 4. Brno meetings,… a ve složkách potom jednotlivé poznámky jako třeba “nápady na SlowCZECH videa” nebo “Jak vylepšit SlowCZECH” nebo “movies to see/filmy, co chci vidět” nebo “arabská slovíčka” a samozřejmě “sdílený nákupní seznam” A zapáté – co dělám, když skončím večer s prací. To je pro mě také psychicky důležitá etapa. Když jsem skončila s prací, zkontroluju, co jsem dnes udělala nebo co jsem nestihla a co ještě musím udělat zítra. V Google Chrome zavřu všechny záložky – po jedné – a vždy si říkám: hotovo, hotovo, dob

Ahoj, jak to jde, jak se dneska máš? Dnes nejsem Eliška. Dnes mám novou identitu. Jsem nemocná a mám hodně problémů. Ne, není to negativní epizoda. Je to jenom praktická epizoda. A proč mám hodně problémů. Často mě bolí hlava. Když mě bolí hlava, hodně odpočívám a taky hodně spím. Někdy mě bolí zub. Když mě bolí zub, *vezmu si prášek nebo jdu k zubaři. Někdy mě bolí břicho, protože jsem měla nezdravé jídlo. Nebo mě bolí břicho, protože jsem měla moc piva. Haha. Taky mě často bolí záda. Hodně pracuju na počítači. A když pracuju celý den na počítači, bolí mě záda. Když mě bolí záda, víc sportuju a piju víc vody. Někdy mě bolí oči, když se dívám večer na film. *Obrazovka počítače je agresivní a mě potom bolí oči. Někdy mě fakt hodně bolí v krku, mám teplotu a kašel. No, a tak jdu k doktorovi. Doktor se mě ptá: “Dobrý den, *co vás trápí?” To znamená: co vás bolí/jaké máte problémy? Doktor se mě taky ptá, jak dlouho už mám ty problémy. A taky se mě ptá, jestli mám teplotu a jestli mám nějakou alergii. Já říkám, že mě bolí v krku, mám teplotu a kašel. Mám 38,2°C. A tak mi doktor dá léky. Doktor taky říká, že musím zůstat doma a hodně spát. Jdu do lékárny koupit léky a pak jdu domů do postele. Můj manžel mi říká: “Brzy se uzdrav.” A co ty, co tě často bolí? Bolí tě často hlava? Bolí tě často v krku? Bolí tě někdy záda? Bolí tě taky někdy oči? Doufám, že ne. Doufám, že jsi *pořád zdravá/zdravý! Vaše Eliška *poslední dobou = lately *vezmu si = I will take (brát prášek = to take regularly) *obrazovka = display, screen *Co vás trápí? = what is your problem, what brings you here? *pořád = always, all the time The post (153*) Bolí mě hlava, bolí mě záda… appeared first on slowczech.

Ahoj, jak to jde? Jak se máš? Jaký byl tvůj týden? Jakou kávu jsi dnes měl k snídani? Určitě vidíš, že pro tebe mám dneska další super epizodu. Budu se ptát “Jak?” a “Jaký?” a taky hned odpovídat. Tak co, jsi ready? Jdeme na to! Jak se dnes cítíš? Cítíš se skvěle? Cítíš se unaveně? Cítíš se špatně? Cítíš se normálně? Jaký byl tvůj včerejší den? Byl skvělý? Nebo byl špatný? Nebo byl úplně normální? Můj včerejší den byl fakt hezký. Řekni mi, jak mluví tvůj kolega v práci? Mluví hlasitě nebo tiše? Mluví hodně nebo málo? Mluví česky? Mluví dobře anglicky? Umí mluvit taky francouzsky nebo arabsky? Další otázka: jaké je tvoje klasické ráno? Je pomalé? Je plné stresu? Moje ráno je většinou dlouhé a plné různých aktivit. Když ráno vstávám, můj budík je velmi příjemný. Není ani hlasitý ani tichý. Mám budík na telefonu, a proto si můžu vybrat, jakou písničku chci. A jakou písničku máš na budíku ty? Máš taky příjemnou písničku? Máš pomalou nebo rychlou písničku? Jaké máš vlasy? Máš krátké nebo dlouhé vlasy? Máš blonďaté nebo černé vlasy? Já mám dlouhé blonďaté vlasy. Jsem blondýnka. Jaké vlasy má můj partner? On má krátké blonďaté vlasy. On je tedy blonďák. No, a další otázka, máš bratra? Jakého bratra máš? Máš blonďatého nebo černovlasého bratra? Máš mladšího nebo staršího bratra? Máš krásného nebo ošklivého bratra? Já mám krásného sympatického a moc chytrého bratra. Teď trochu o práci. Jak dlouho už pracuješ v té firmě? Pracuješ tam krátce nebo už dlouho? Pracuješ tam chvíli nebo už několik let? A jak dlouho ti trvá cesta do práce? Cesta trvá dlouho nebo jenom chvíli? Nebo jinak… Jaká je tvoje cesta do práce? Je dlouhá nebo krátká? Je příjemná nebo nepříjemná? Když jedeš do práce autem a na semaforu na křižovatce svítí červená (barva), nesmíš jet. Musíš čekat. Když naopak svítí zelená, můžeš jet. Jaká barva svítí na semaforu? Obecně jsou tři barvy: červená, potom oranžová a nakonec zelená. V autě mám různé kontrolky. A někdy některé kontrolky svítí červeně a to znamená problém. Třeba když kontrolka autobaterie svítí červeně, znamená to, že alternátor nefunguje správně. Auto má problém s dobíjením a je potřeba jet do servisu. A poslední téma: počasí. Nevíš, jak bude o víkendu? O víkendu, si myslím, bude krásně! Bude určitě slunečno a taky bude teplo. Doufám… Doufám, že nebude zataženo a chladno. Fuj. Nemám ráda chladné počasí. Jaké počasí máš a nemáš rád ty? Máš rád teplé nebo chladné počasí? A jaké je tvoje oblíbené roční období? Jaro, léto, podzim zima? Moje oblíbené roční období je jaro. Naštěstí brzy bude jaro. Už za dva týdny, jupí! Vaše Eliška The post (152***) Jak? Jaký? Jaká? Jaké? Jakou? Jakého?… appeared first on slowczech.

Dnešní epizoda je čistě gramatická, přestože to, co říkám, je pravda. Je několik aktivit, které chci nebo musím tento týden udělat, které musím dokončit. A tak ti o těchto aktivitách chci říct. A nakonec budu mluvit o aktivitách, které už jsem dokončila. Tak, jdeme na to. učit se/naučit se nová slova dělat/udělat nebo dodělat práci koukat se/dokoukat se na film psát/dopsat článek opravovat/opravit kolo číst/přečíst knihu chápat/pochopit český pádový systém O víkendu budu studovat arabštinu. Musím říct, že je to docela fuška, protože na svou oblíbenou arabštinu nemám dost času. Nicméně o víkendu si na arabštinu čas udělám. A budu se učit nová slovesa. A budu se je učit, dokud se je všechny nenaučím. Dneska odpoledne budu stříhat nová videa. Některá videa jsem natáčela už minulý týden s Mahmoudem pro kanál Yalla Česky. A některá videa jsem natáčela sama pro svůj SlowCZECH kanál na YouTube. No, a ráda bych ta videa dokončila. A proto na těch videích budu pracovat. Budu na nich dělat, dokud je všechna nedodělám. Taky se budu o víkendu koukat na film. Normálně se jeden večer podívám na polovinu filmu a pak jiný večer na druhou polovinu filmu. Ale tento víkend se budu koukat na celý film a budu se na tento film koukat, dokud ho nedokoukám do konce. Jo, jinak dneska večer musím dopsat jeden článek. Píšu článek pro časopis AHOJ. A tento článek budu psát, dokud ho nedopíšu. To znamená, že ho budu psát, dokud ho celý nedokončím. A poslední věc, kterou musím o tento týden udělat… Moje kolo má totiž menší problém. A tak jsem si řekla, že ho musím opravit. A tak ho budu v sobotu opravovat a budu ho opravovat, dokud ho neopravím. ***** Tak, to byly záležitosti, které mám v plánu dokončit. Ale teď už hotové aktivity, co jsem tento týden už udělala? Včera jsem konečně po dlouhé době četla svou oblíbenou knihu o Historii katovské rodiny v Praze. Kat je člověk, který popravuje lidi. Když jsi ve středověku něco ukradl nebo někoho zabil, nešel jsi do vězení, ale popravil tě kat. No, a já obvykle nejsem schopná přečíst víc než 20 stran. Obvykle přečtu třeba jenom půl kapitoly a potom jdu dělat něco jiného. Nevím proč. No, ale včera to bylo jinak, protože jsem si řekla: je to fakt parádní kniha, ráda bych přečetla větší kousek. A tak jsem včera tuto knihu četla tak dlouho, dokud jsem nepřečetla 4 celé kapitoly. A jedna věc, na kterou jsem moc hrdá. Tento týden jsme s jednou mou studentkou trénovaly české pády. Je Angličanka a bylo pro ni těžké pochopit, proč máme v češtině pády, jaká je v nich logika, jak se používají, a samozřejmě kdy použít který pád… No, a tak jsme se rozhodly trénovat, protože ona chtěla ty zatracené pády pochopit A tak jsme trénovaly pády, dokud je nepochopila. Vysvětlovala jsem pády tak dlouho, dokud to nepochopila. Takže teď už chápe existenci pádů v češtině. Mám fakt radost! No, tak to je všechno, doufám, žes mi rozuměl(a). A jestli ne, tak to můžu vysvětlit znovu a jinak. A budu to vysvětlovat tak dlouho, dokud to nepochopíš Vaše Eliška The post (151****) Dokud ne… (im/perfective verbs) appeared first on slowczech.

Ahoj! Jak to jde? Jak můžeš vidět na www.SlowCZECH.com, SlowCZECH má nový design, jupí! Fotografie mi poslal jeden skvělý český fotograf, který fotí přírodu. Konkrétně fotí české hory, které se jmenují KRUŠNÉ HORY. A já ti dnes řeknu, kde jsou Krušné hory a co tam můžeš vidět. A Sára – Američanka, která už 2x přišla na SlowCZECH event v Praze, mi řekla, že jí pomáhá, když nejdříve řeknu nová slovíčka. Protože ona je potom v audiu slyší a je spokojená, že rozumí. To je dobrá technika! Tak, proč ne? Tak já nejdříve vysvětlím některá slova. SLOVÍČKA: těžit / cín + měď / nádherné / 4 roční období / nadmořská výška / cyklostezky a pěší trasy / mokřiny a bažiny A teď už všechno víš. Tak, jdeme na to! Jak jsem říkala: SlowCZECH má nový design. Jupíí! Mám radost. Asi před měsícem jsem kontaktovala fotografa Martina, který fotí Krušné hory. Miluju Krušné hory a chtěla jsem je spojit se SlowCZECH, protože podle mě to jsou nejkrásnější hory v Česku. A tak jsem vybrala 4 fotografie pro 4 roční období, které mi Martin poslal. Odkaz na jeho super web je v transkriptu této epizody. No, a dnes ti chci říct víc o tom, jak nádherné jsou Krušné hory. Mimochodem, víš, proč se Krušné hory jmenují Krušné hory? Slovo “krušit” znamená ve staročeštině “těžit, drtit kámen, tavit”(*1). Takže v Krušných horách byly rudy (to jsou drahé kameny nebo minerály) – například cín, měď nebo stříbro. Proto tu taky jsou dvě malé vesnice, které se jmenují Cínovec (tam se těžil cín) a Měděnec (tam se těžila měď). Dříve se Krušné hory jmenovaly “Rudohoří”, protože se tady těžila ruda. Ruda, to znamená například drahé kameny a minerály. Také cizí názvy Krušných hor mají stejnou logiku: německy říkáme “Erzgebirge”, kdy slovo “Erz” znamená ruda. A anglicky “Ore mountains”, kdy opět slovo “ore” znamená ruda. Martin je velmi aktivní fotograf, který bydlí v Chomutově. Jeho fotky jsou nádherné, inspirující, živé. Fotí nejen zimní fotografie, ale taky jarní fotografie, letní fotografie, podzimní fotografie Krušných hor. Moc ráda se dívám na jeho projekt “Krušnohorsky myslet, žít a snít” – to znamená, že se ptám: jak myslím, žiju a sním? Myslím krušnohorsky, tedy krušnohorským způsobem. Myslím jako někdo, kdo miluje Krušné hory, jako někdo, kdo tam bydlí, jako někdo, kdo má rád přírodu a chce jí pomoct. To ve mně evokuje název Martinova projektu. Krušné hory jsou moje nejoblíbenější hory v Česku. Proč? Narodila jsem se totiž na severozápadě Čech jenom pár kilometrů od Krušných hor. A celé dětství jsem strávila tady. Když jsem byla malá, já a moji rodiče jsme v létě často jezdili na kole. Výlety byly většinou krátké, maximálně 30 kilometrů, protože jsme ještě byli malí. V zimě jsme skoro každý víkend jezdili lyžovat. A potom, když jsem byla starší, jezdila jsem do hor sama. Bydlela jsem v Jirkově, což je malé město pod horami. Jirkov leží v nadmořské výšce 300 metrů a nejvyšší hora Krušných hor je Klínovec, který leží v nadmořské výšce 1 244 metrů. Vždy, když jsem byla nahoře v horách, byla jsem opravdu spokojená. Miluju tyhle hory. Na podzim jsou stromy krásně barevné, v létě jsou krásně zelené. Vždy jsem obdivovala široké zelené louky, modrá jezera a čisté rybníky. Taky tu jsou vysoké i nízké kopce a z nich jsou krásné pohledy do krajiny. Krásné cyklostezky, kde nikdo nejezdí. Pěší trasy, kde chodí málo turistů. Rozhledny, které jsou opravené. Z rozhleden můžeš vidět vysoké skály, menší skalky, mokřiny a bažiny. V zimě, když vyjedeš nahoru do hor, uvidíš zasněžené domy a chalupy, uvidíš taky zasněžené stromy, široké bílé pláně, zafoukané silnice. V létě můžeme vidět nádherné květiny – hlavně pampelišky, divizny a náprstníky. Náprstníky jsou moje oblíbené lesní rostliny – je pravda, že jsou jedovaté, ale jsou krásně růžové nebo fialové a především obrovské! Znáš náprstníky? Když jsem byla malá, byly náprstníky úplně všude! Zkrátka a jasně, Krušné hory jsou nádherné. A jestli jako já máš rád(a) místa, kde je málo lidí, určitě se podívej do Krušných hor. Někdy tady za celý den vůbec nikoho nepotkáš. A to je fakt supr! Ještě odkaz tady na Facebook. Poznámka: Accusative je modrý a nominative je černý. Vaše Eliška (*1) I would like to explain more in details what this verb KRUŠIT means. However, in simple Czech is not simple Hereafter the explanation of the galleries manager nd former miner Ivan Cader. Btw, if you want to visit those galleries two, Marie Pomocné a Země zaslíbená, contact Ivan Cader. [CZE] “Krušení je lidový název pro starou těžební metodu, která právě přes Krušné hory přešla do Českého království cca v 15.stoleti. Jedná se o tak zvané Sázení ohněm. Což není nic jiného než rozpálení skály ve stříbrný či jiných středověkých dolech, kdy žárem skála pukla a práce s ní byla zase jednodušší. Staří havíři na čelbě (= konec chodby v dole) nanosili velké množství dřeva, otevřeli komíny (= větrací šachtice na povrch), aby jed

Ahoj! Dneska pro tebe mám improvizovaný talk. A dneska není transkript Transkript bude až za pár dní, protože budeš trénovat listening! Chachá. So listen to my improvized talk, check out your understand with the questions below and… enjoy learning Czech! SELF-CHECK QUESTIONS: Jaký byl můj víkend v Praze? Proč jsem jela do Prahy (2 důvody)? Co jsem dělala ve vlaku z Brna do Prahy? Co se mi nelíbilo ve vlaku? Jak dlouho jsme čekali na francouzské ambasádě? O čem jsem diskutovala s kamarádkou z kurzu pro lektory češtiny jako cizího jazyka? Na jaké akci jsem byla v pátek večer v baru? Jaké bylo téma? Proč mám tuhle akci ráda? Slavila jsem narozeniny? Kde jsem slavila narozeniny? Kolik let bylo ostatním lidem na akci? Proč mám moc ráda Elišku z “Because Czech is cool”? Kdo přišel na SlowCZECH event “Na kafe s Eliškou”? Mluvily jsme anglicky, francouzsky, arabsky,… nebo česky? Jak dlouho jsem zůstala v Praze/kdy jsem jela zpátky do Brna? Vaše Eliška TRANSKRIPT Ahoj, jak to jde? Jak se máš? Je pátek ráno a o víkendu jsem byla v Praze. A chci ti říct, jaký byl můj víkend v Praze. Budu mluvit bez přípravy, je to improvizované audio – je to improvizace. To znamená, že nemám text. A teoreticky, jestli nejsi 100% začátečník, budeš v pohodě rozumět, protože budu mluvit pomalu a jednoduše. No, tak jdeme na to! Měla jsem dva důvody, proč jet do Prahy. Zaprvé, můj partner byl nedávno v Tunisku na služební cestě a v letadle si zapomněl pas. Takže jsme spolu šli na ambasádu. A zadruhé, můj kamarád z Mexika je stand-up komik a organizoval stand-up comedy v Praze. A já jsem chtěla tu stand-up comedy vidět. Takže, do Prahy jsme jeli v pátek ráno. V pátek v 8:00 Regiojete. Jeli jsme vlakem z Brna do Prahy, protože bydlíme v Brně. Miluju cestování/ježdění vlakem, protože vždy, když jedu vlakem, mám 3 hodiny času/mám 3 hodiny klidu, kdy můžu pracovat a kdy nejsou žádné rušivé nepříjemné elementy. Jediné negativum bylo, že jsme byli ve špatném vagóně a nebyl tam cheesecake. Protože jsem se moc těšila na cheesecake. Vždy, když jedu Regiojetem, si dám cheesecake. No, takže tentokrát nebyl cheesecake. Když jsme přijeli do Prahy, jeli jsme rovnou na ambasádu – francouzskou ambasádu – která je v centru Prahy. Je to seriózní místo. Čekali jsme tam asi 45 minut. Můj partner pracovat na počítači a já jsem se učila nová arabská slovíčka. Na ambasádě měli vlajku EU a my jsme si říkali: “Hmm, kolik hvězdiček je na vlajce EU?” Protože Velká Británie odešla z EU dva týdny zpátky a myslíme si, že ta vlajka pořád nebyla aktualizovaná. Ale nechtěli jsme na francouzské ambasádě počítat hvězdičky jako malé děti Když si můj partner zařídit nový pas na francouzské ambasádě, šli jsme na oběd do restaurace. Šli jsme do restaurace, která se jmenuje Maitrea. Podle mě to je vynikající veganská a vegetariánská restaurace, kde mají navíc krásnou dekoraci/krásný interiér. Mám to tam moc moc ráda. Po obědě/navečer v 5 hodin jsem měla schůzku s kamarádkou, se kterou jsem studovala kurz pro lektory češtiny jako cizího jazyka na Karlově univerzitě v Praze. A samozřejmě, naše téma: čeština, cizí jazyky, cestování, nové/jiné kultury a podobně. To je naše klasické téma. No, a večer byla konečně ta stand-up comedy, kterou organizuje můj velmi velmi velmi dobrý kamarád José Carlos Moreno. José Carlos je Mexičan a je to vynikající stand-up komik. Často organizuje stand-up komedie v London Underground baru. Mluvím o tom, protože opravdu doporučuju. Je to super místo, je to super akce/super event. Mám komedii moc ráda. Je to v angličtině. Je to mix stand-up komiků – jsou to cizinci i Češi. Teď o víkendu tam byl Američan, Skot, Angličan, Ir, Pákistánec a Čech. A proč se mi tato stand-up comedy tak moc líbí? Cizinci mluví o Česku, mluví o Češích (tedy o lidech, kteří žijí v Česku /mluví o nás). Mluví o české kultuře, mluví o českých tradicích a zvycích. A to je pro mě super, moc zajímavé. Protože oni nás, Čechy, vidí jinak. A mně se líbí to, jak oni nás vidí. A jak cizinci mluví o tom, že se jim Česko líbí a že se jim tady dobře žije. Takže, jestli máš rád stand-up comedy, doporučuju! Podívej se na Facebook na event. Určitě nebudeš litovat! No, a poslední páteční akce, to byla oslava narozenin. Můj bratránek (= bratranec) má kamarády, kteří studují na VŠCHT. VŠCHT je Vysoká škola chemicko-technologická v Praze, kde můžeš studovat chemii, biochemii, chemické technologie, potravinářství (takže všechno, co je spojené s jídlem – chemicky), taky ochranu prostředí = jak chránit přírodu. No, a jak jsem říkala: můj bratránek má kamarády, kteří studují na VŠCHT. A jeden z nich měl narozeniny, a tak organizovali narozeninovou oslavu nebo oslavu narozenin/narozeninovou párty, která byla na kolejích. Koleje, to je místo, kde bydlí studenti. A ta oslava na kolejích pro mě, to byla velká sranda/velká zábava. Protože všem tam (všem lidem) je 20 – 24 let. Takže já jsem se vrátila do mladých studentských let. Cítila jsem se znovu jako mladá studentka na

Ahoj! Dneska pro tebe mám další super gramatickou epizodu. Ale nejdřív chci poděkovat fanouškům, kteří mi přispěli na tipeee.com. Poděkovat + dativ ;-) When we are calling TO someone, writing TO someone, giving a gift TO someone, sending messages TO someone, we use the DATIV case. I am preparing a special SlowCZECH project where you will hear about all our Czech cases. Ale dnes hurá na dativ Je lepší volat nebo psát? Jak často někomu voláš? Jak často někomu píšeš e-maily? Jak často někomu píšeš smsky nebo zprávy na Whatsappu, Viberu nebo Messengeru? Já osobně nejraději volám. A komu volám? Často volám manželovi. Volám mu, když něco potřebuju. Haha, klasika. Taky dost často volám mamince, protože maminka bydlí na druhém konci republiky. Volám jí, když si chci popovídat/pokecat. Komu ještě dost často volám? Volám babičce, když má narozeniny nebo svátek. Volám dědovi, když má narozeniny nebo svátek. Volám kamarádce do Francie, když mám chuť si pokecat. Tady občas telefonuju jednomu francouzskému kamarádovi. Obecně víc než klasický telefon používám Whatsapp a Skype a přes Skype nebo Whatsapp volám kolegovi a kolegyni v práci, bráchovi, jeho manželce, volám tetě a strejdovi, bratránkovi, druhému bratránkovi,… No prostě ráda volám. Je to příjemnější a rychlejší. Nicméně musím říct, že tady v Česku lidé raději píšou e-maily, smsky nebo zprávy přes nějaký komunikátor. Zezačátku to pro mě bylo zvláštní, protože psát je pomalejší než volat. Ale už jsem si zvykla*. A dneska taky dost často posílám zprávy mamince, kamarádce, kolegyni, tetě, dědovi, manželovi, kolegovi, bráchovi, strejdovi, bratránkovi, kamarádovi,… Ale musím ti něco říct. Nedávno jsem měla narozeniny a rodina a kamarádi mi dali dárky. Já ale taky ráda dávám dárky. Popravdě, raději dávám dárky než je dostávám. Nedávno jsem dala super dárek svojí kamarádce, která bydlí v Praze. Svojí kamarádce jsem dala knihu = dala jsem jí knihu s autogramem od jejího oblíbeného autora. A příští týden má jeden můj dobrý přítel narozeniny, dám mu taky moc fajný dárek. Dám svému dobrému příteli ručně vyrobený dárek. Už se moc těším, ručně vyrobené dárky mám nejraději! *Už jsem si zvykla = I got used to it. Komu volám? + dativ (komu? = to who?) Komu posílám zprávy? + dativ Komudávám dárky + dativ Vaše Eliška The post (148**) Dativ case – Volám kamarádce a píšu kamarádovi appeared first on slowczech.

Ahoj, jak to jde? Dneska pro tebe mám moc zajímavé audio o vězeních ve Finsku. Ale nejdřív bych ráda poděkovala fanouškům, kteří přispěli na Tipeee. Tipeee.com je stránka, kde mi můžeš koupit kafe za 1€, to je asi 25 korun, jako poděkování za audia a videa SlowCZECH, protože chci, aby SlowCZECH byl zdarma. Tento měsíc už přispěl: Nigel z Prahy, Jill z Ameriky, Jennifer z Ameriky, René z Ameriky, Edvard z Prahy, Martina z Ameriky a Barbara z Ameriky. V prosinci a listopadu přispěli: Victoria z Brna, opět Nigel z Ameriky a Martina z Ameriky, Mark z Česka z Chanovic, opět René z Ameriky, Peter z Maďarska, opět Barbara z Ameriky a Federico z Uherského Brodu. Celkem už 51 fanoušků, moc díky! * * * Když si chceš popovídat s vězněm ve věznici Kerava ve Finsku, stačí jednoduše přijít po příjezdové cestě a otevřít dveře skleníku. Město Kerava leží nedaleko od hlavního města Helsinek a mají tady otevřená vězení. Jeden z vězňů, Hanno, odsouzený pašerák drog, říká: “Být tady je opravdu uklidňující. Máme tu králíky.” 70 vězňů tohoto zařízení chodí každý den do práce do skleníku. Dnes vězňové zalévají sazenice pro velký jarní výprodej. A ano, jsou tu taky ovce anebo králíci, se kterými si můžou vězni hrát nebo se mazlit. V Keravě nejsou žádné dveře, žádné zámky, žádné uniformy: je to otevřené vězení. Všichni vězni museli poslat přihlášku. Vydělávají asi 7,40 eur za hodinu, mají mobilní telefony, nakupují ve městě a každé tři měsíce dostávají tři dny dovolené. Taky platí nájem. Pokud se místo práce rozhodnou studovat na univerzitě ve městě, dostanou stipendium. Někdy jezdí na pár dní kempovat a rybařit – to ale už pod dohledem. Tito vězni vědí, že by nebylo těžké uniknout. Jiný vězeň, Kallio, říká: “Můžeš odejít, pokud chceš. Ale pokud utečeš, jdeš zpět do klasického vězení. A to nechceš. Tady to je mnohem lepší. ” Každé jaro přicházejí stovky lidí do otevřeného vězení Kerava piknikovat, pohladit si zvířata a koupit rostliny, které vězni pěstují . Dnes je tento typ vězení tím posledním krokem pro vězně, než se vrátí do normálního života. Ale nebylo tomu tak vždy. Finsko mělo dříve jedno z nejvyšších procent uvězněných v Evropě. Poté v šedesátých letech začali skandinávští vědci zkoumat, jak moc je trest účinný a jestli se snižuje trestná činnost. Závěr: Ne. Účinnost trestu na snižování trestné činnosti je nulová. Vězení je zbytečné. Tapio Lappi-Seppälä, ředitel kriminologického ústavu na univerzitě v Helsinkách, říká: „Bylo to poprvé, kdy se takový zásadní výzkum uskutečnil. A ukázalo se, že věznění je zbytečné.” A proto během následujících třiceti let Finsko postupně upravilo svou trestní politiku. A na konci mělo Finsko nejnižší míru uvězněných v Evropě. Co je zajímavé je, že v důsledku toho nedošlo ke zvýšení kriminality. Finskou nám ukázalo, že je možné omezit využívání trestu odnětí svobody, aniž by to ovlivnilo kriminalitu země. Na druhou stranu to, co je důležité, to je postupné zavádění vězňů do normálního života. Tedy přesně to, co nabízejí otevřené věznice. Asi třetina finských vězňů žije v otevřených věznicích a dnes je méně pravděpodobné, že budou znovu zatčeni. Náklady na jednotlivce jsou sníženy o třetinu, protože není potřeba personál ani bezpečnostní systémy. Nedaleko Helsinek, na Suomenlinna Island, je dokonce otevřené vězení, které slouží jako turistická atrakce. Ostrov je zapsán na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO a turisté sem jezdí každé léto. Vězení od obytné oblasti a muzeí odděluje pouze žlutý plot. Když přijedeš jako turista, ani se neuvědomíš, že se pohybuješ uprostřed otevřeného vězení. A obyvatelé také souhlasí. Většina obyvatel poblíž otevřených věznic Kerava a Suomenlinna je překvapená, když se jich zeptáš, jestli se obávají sdílení města s odsouzenými. Ne, proč? Dokonce říkají, že vězni pomáhají komunitě – čistí veřejné prostory a zkrášlují okolí. Zkrátka a dobře, všem se tu dohromady žije moc dobře. Přeloženo z: nouvelobs.com Zdroj fotek tady a tady Vaše Eliška skleník = green house pašerák drog = drug dealer/smugler mazlit se = to cuddle stipendium = scholarship pod dohledem = under surveillance uniknout = to escape trestná činnost = criminal activitiy obávat se = to be afraid of (+ gen.) zkrášlovat = to make more beautiful, embelish zkrátka a dobře = by and large, overall The post (147****) Vězení ve Finsku appeared first on slowczech.

Ahoj! Dneska pro tebe mám docela zajímavý tip, haha. Inspirovala jsem se na youtube kanále AlfaBeing, který provozuje fotomodel Franta. Franta má krátká a srozumitelná videa. No, a v dnešním audiu ti řeknu o tom, jak se vyspat už za 2 hodiny denně. V textu jsou adverbia = příslovce. To jsou slova, která odpovídají na otázku “Jak?” Dobře, kvalitně, efektivně a pomalu. A když porovnáváme dvě věci, dvě aktivity nebo dva lidi, říkáme lépe, kvalitněji, efektivněji a pomaleji, například: “Můj kůň běžel pomaleji než kůň vítěze, prohrál jsem.” Nebo “Dneska se mám lépe než včera.” Jo a ještě něco ti chci říct na začátek. Některá adverbia mají dvě verze. A ty uslyšíš obě – míň/méně, víc/více, hůř/hůře, dýl/déle. Dlouhá verze je formální, krátká verze je normální, tj. hovorová, neformální. Tak a teď už to je všechno. Jsi ready? Jdeme na to! Churchill spal šest hodin denně, Benjamin Franklin nebo Napoléon Bonaparte spali 5 hodin denně, Tesla spal dokonce ještě míň – jen 2 hodiny denně. Ale Tesla spal trochu jinak – je pravda, že denně spal méně než ostatní, ale potom asi jednou za týden potřeboval spát více, a tak usnul klidně i na 1.5 dne. Jak ale tito lidé fungovali efektivněji než ostatní? Jak je možné pracovat produktivněji a přitom spát méně? Dneska máme strašně moc věcí, co musíme stihnout. A současně strašně málo času. Každý prý dokáže spát 2 hodiny denně. Jen ke spánku musí přistupovat konzistentněji a mít pevnější vůli. Obecně lidi nejdřív chtějí splnit všechny úkoly a pak jít spát. A to je problém, protože to vede k problémům – cítíme se unaveněji, pracujeme méně efektivně, spíme méně kvalitně. A hlavně je náš spánek kratší, protože nás další den čekají další úkoly a problémy a zase málo času. Ve výsledku mozek pracuje pomaleji, soustředíme se míň a hůř. Někteří lidé dokáží spát normálně 4 až 6 hodin. Ale většina lidí má raději i 12 hodin spánku, haha. A co s tím? Znáš techniku polyfázového spánku? Oproti monofázovému spánku, kdy spíme 6 až 8 hodin celou noc, je prý polyfázový spánek účinnější. Potom pracujeme lépe, snáze a radostněji. A jak to tedy funguje? Spánek si rozdělíme na několik intervalů. První možností, jak se lépe vyspat, je tzv. “Dimaxion”, kdy každých šest hodin spíme 30 minut. A pak tedy 4×30 je 120 a tím pádem spíme denně 2 hodiny. Druhou možností je “Uberman”, kdy každé čtyři hodiny spíš 20 minut. A pak tedy 6×20 je 120 a dostáváme 2 hodiny denně. Třetí možností je “Everyman”, kdy v noci spíme 1,5 hodiny nebo až 3 hodiny a pak v průběhu dne si dáme 20 minutového šlofíka. Šlofík je krátký spánek, taková krátká siesta. Čtvrtou možností je bifázový spánek nebo tzv. možnost “Tesla”, kdy si v noci dáme hlavní spánek v délce 2 hodin a v průběhu dne si dáme jednoho šlofíka v délce 20 minut. Nejsnáze lze mluvit o páté možnosti, a to je tzv. možnost “Siesta”, kdy spíme v noci klasicky 5 až 6 hodin a pak si ve dne dáme jednoho šlofíka. Ano, tato možnost vypadá jednodušeji než ostatní. A taky je. Pokud chceš začít spát polyfázově, jeden dlouhý spánek plus šlofík ve dne je na začátek snáze aplikovatelný. A postupně – krok za krokem, haha – přejdeme do více šlofíků za den. Ale je pro nás tento způsob zdravý? Někteří vědci říkají, že spíme slaběji, že polyfázový spánek zhoršuje kognitivní funkce, že není čas na regenerační procesy a že polyfázově spí jenom zvířata a děti, ne dospělí. Na druhou stranu zas někteří lidé říkají, že pro ně to neznamená, že spíme slaběji. Oni říkají, že spí důkladněji a hlouběji. Taky že pracují produktivněji, protože jsou odpočatí. Takže je otázka – pracujeme efektivněji? Pracujeme promyšleněji či moudřeji? Žijeme vyrovnaněji a radostněji? Já osobně si myslím, že je důležité znát svoje vlastní tělo. Vím, že já potřebuji 5,5 až 6 hodin spánku denně. Raději vstávám v 5 ráno, protože se mi ráno pracuje lépe. A večer už moje tělo reaguje unaveněji, tlumeněji, pomaleji. Avšak náš problém je hlavně v tom, co děláme v čase, kdy nespíme. Můžeme se snažit pracovat efektivněji a spát méně. Ale když pak místo práce jen prokrastinujeme, to už je nakonec lepší spát 12 hodin, haha. Proč žít složitěji? Život není složitý. Jenom my sami si ho děláme složitý. The post (146**) Jak spát 2 hodiny denně? (comparative adverbs) appeared first on slowczech.

Vánoce jsou krásné. Vánoce jsou moc fajn. Můj partner je z Bretaně, a tak někdy slavíme Vánoce v Bretani a někdy v Česku. Ale letos (= tento rok) jsem měla dvoje Vánoce = to znamená, že jsem slavila Vánoce dvakrát. Jednou ve Francii, přesněji v Bretani, jednou v Česku, přesněji v severozápadních Čechách. A dnes ti chci říct, jaké byly moje Vánoce v Bretani. Jen detail – jiné francouzské rodiny mají různé tradice. A já budu mluvit jenom o svojí bretonské rodině. V Bretani jsme byli 22. prosince, 23. prosince, 24. prosince, 25. prosince a 26. prosince ráno jsme jeli zpátky do Česka. První dva dny jsme viděli asi 30 lidí – bratrance, sestřenice, tety, strejdy, kamarády,… Hodně jsme jedli a pili, protože typická návštěva rodiny nebo kamarádů ve Francii – to je jídlo a pití. Hodně! Ale je to moc moc moc dobré jídlo. 24. prosince byl u nás klidný den. Každý dělal, co chtěl. Někdo šel do kina na nové Star Wars, někdo doma odpočíval, někdo šel na procházku, někdo spal, někdo hrál video hry. Já jsem si četla knihu a taky jsem spala, haha. Byla jsem unavená. Dlouhá cesta z Česka, potom návštěvy rodiny a kamarádů, jídlo, pití,… to je fakt unavující*. 24. prosince taky maminka připravila dekoraci na stůl. Připravila skleničky, talíře, vidličky, nože, lžičky, svíčky, vánoční ozdoby,… Tatínek vařil jídlo. Tatínek moc rád vaří, vaří skoro každý den. A každý rok má nové vánoční recepty a nové nápady. Miluju jeho kuchyni, mmmmmm! Babičky a dědečkové přijeli v 19:00. Všichni byli rádi, že se vidí. Je nás 10 – maminka, tatínek, můj partner, bratr, sestra, já, 2 babičky a 2 dědečkové. Potom v 19:30 začal apéritif. Apéritif, to je šampaňské a malé teplé jednohubky* – špenátové, krevetové, sýrové jednohubky. Ve 20:15 se servírovaly ústřice. Měli jsme 50 ústřic – čerstvé ústřice a taky ústřice v troubě se zeleninou. Mňam, nemám ráda ústřice. Ale teplé ústřice v troubě se zeleninou jsou velká dobrota*. Ve 21:15 byly dárky. Dárky byly pod stromečkem. Ale tady dárky nenosí Ježíšek. Tady každý dává dárek, který koupil. Takže když máš dárek pro babičku, pro dědu, pro maminku a pro tatínka, vezmeš 4 dárky a osobně obdaruješ* 4 lidi. Osobně dáš dárek. Je to krásný moment. Každý děkuje a dává polibky na tvář. Asi 10x Ve 22:00 se servírovaly coquilles St Jaques (česky “hřebenatka svatojakubská”, ale nikdy jsem toto jméno neslyšela, haha). Nemám moc ráda mořské plody, ale coquilles St Jaques a šalotkový krém, to je fakt velká dobrota. No, a ve 22:30 byl hlavní chod. Měli jsme noix de jambon de porc au miel, to je lepší část vepřové šunky. Šunka grilovaná s medem. Šunka byla 3 hodiny v troubě. Mmmmňam. A k tomu lokální brambory a sauce madère, tedy madeirská omáčka (Co to je? Madeirská omáčka obsahuje víno Madeira, šalotku a máslo). Ve 23:00 se servíroval sýr – různé druhy sýra, k tomu bageta. Kdo chtěl, dal si salát a vinaigretu. A potom, konečně, ve 23:30 jsme jedli bûche de Noël. To je tradiční francouzský vánoční dezert. Měli jsme dokonce dva dezerty – jeden byl čokoládový a jeden byl vanilkovo-jahodový. 25. prosince byly babičky a dědečkové ještě u nás doma. Odpočívali jsme. Diskutovali jsme. V poledne jsme společně obědvali. Na večerní aperitif jsme nebyli doma. Šli jsme jinam. Teta a strýc a sestřenice organizovali večerní apéritif. To není normální velká večeře, ale opět různé jednohubky a víno. A diskuze. Bylo nás asi 15. Diskuze trvala* 2 hodiny. 26. prosince v 7 hodin ráno jsme řekli “Na shledanou a brzy ahoj!” a jeli jsme směr Česko. Cesta byla dlouhá. Cesta trvala 17 hodin. Jaká byla cesta? No… Brzy bude na SlowCZECH youtube kanálu video o tom, jaká byla cesta z Česka do Francie. Vaše Eliška *dobrota = yummy thing *unavující = tiring *obdarovat = dát dárek *jednohubky = malé dobroty, that you can put at once (jedno) in your mouth (huba) *trvala, trvat, trvá = it takes some time The post (145**) Vánoce ve Francii byly fajn! appeared first on slowczech.

Ahój! Jak se máš? I have for you another great languge exercice today! Wohooo! Last year, I joined the Časopis AHOJ team (magazine for Czech language students). As you know and as last time (link to the first AHOJ article here) I can’t publish the text. That is why I am offering you the following listening/writing exercice: If you are motivated, listen to the audio and write what you hear. After that, send me the text (small part or the whole text) on my email or via my Facebook page. And I will correct it and fill the blank spaces that you dont understand. What do you think? Btw, the AHOJ is about 30 pages magazine destinated to Czech learners are issued every 3 months. And for the third time now in October 2019, the magazine is releasing audio files, too. That is why and how a beautiful voice of SlowCZECH comes on the scene I wrote + recorded for them a beginner text called “Orloje v Česku” about astronomical clock in the Czech republic. All of them are very interesting… Well, you just have to listen to the audio! Autorem dnešního textu je Pavlína. Já jsem nahrála audio Vaše Eliška As promised: What is your learning style? You can get the whole magazine here: The post Časopis AHOJ 04 (A) – Renesance swingu appeared first on slowczech.

Ahoj, znáš youtube kanál Langfocus? Autor kanálu LangFocus je Paul a Paul mluví o jazycích. Mluví o ruštině, japonštině, hebrejštině, arabštině, španělštině, italštině. Mluví o tom, jak jsou si arabština a perština podobné. Mluví o tom, jakými jazyky se mluví ve Švýcarsku, mluví o tom, jak lépe studovat cizí jazyky, mluví taky o tom, jak on se učí jazyky… No a hlavně, mluví taky o esperantu a o jazyce, který se jmenuje Toki Pona. Já už jsem o esperantu taky mluvila v epizodě 133. Esperanto je umělý jazyk, je hrozně jednoduchý a je zábava se ho učit, protože v esperantu neexistují výjimky jako v normálním přirozeném jazyce. Ale co Toki Pona? Už jsi někdy slyšel(a) o Toki Pona? Toki Pona je stejně jako esperanto umělý jazyk. Toki znamená “jazyk” a pona znamená “dobrý”, v překladu to je “jazyk dobra”, the language of good. Je to jednoduchý jazyk, který obsahuje pouze 123 slov. Fakt, že má jen 123 slov, tě doslova nutí přemýšlet a mluvit jednoduše. Je potřeba najít jednoduchý způsob, jak říct to, co chceš říct. Toki Pona má tedy jenom 123 slov a navíc taky používá jenom 14 písmen. Čeština má asi 250 000 slov, ale používáme zhruba 45 000 slov. Anglický oxfordský slovník obsahuje cirka 600 000 slov, ale běžně se používá asi 170 000 slov. Na druhou stranu, rodilý mluvčí používá asi 20 000 slov aktivně a 40 000 slov pasivně. A k běžnému domluvení se, když se učím cizí jazyk, mi stačí 3 000 slov. Ale o tomto tématu budu mluvit v jiné epizodě. No, a tak teda Toki Pona, tento jazyk má jen 123 slov. Toki Pona není ani příliš rozšířený ani velmi oblíbený jazyk, ale samozřejmě existují jazykoví nadšenci. Tento jazyk mají rádi jazykoví fanoušci z následujícího důvodu: cílem Toki Pona není zjednodušit komunikaci. Cílem Toki Pona je především zjednodušit tvoje myšlení a odstranit všechny nedůležité detaily. Toki Pona se zaměřuje na to, co je opravdu důležité. Pro mě je Toki Pona zajímavý, protože je chytřejší než Esperanto. Esperanto je velmi jednoduchý jazyk pro lidi, kteří umí francouzsky, italsky, německy, polsky, rusky a anglicky. Rozumíš, co znamenají slova jako “hundo, fenestro, libro, suno, kolbaso”? Jojo. Pes, okno, kniha, slunce a klobása. A tak zatímco Esperanto vychází z germánských a románských jazyků, Toki Pona vychází z více různých jazyků. Toki Pona vychází z angličtiny, finštiny, čínštiny, gruzínštiny, francouzštiny, holandštiny, chorvatštiny a kreolštiny. Takže když jsi Číňan nebo Fin, je pro tebe Toki Pona jednodušší než Esperanto. Teoreticky. A jak Toki Pona funguje, když má jenom 123 slov? Musíš skládat slova dohromady a z kontextu chápat, co ti chce druhý člověk říct. Například: moc se mi líbí, že v Toki Pona neexistuje slovo pro “auto”. “Auto” se v Toki Pona řekne “tomo tawa”. “Tomo” znamená dům, budova nebo pokoj a “tawa” znamená jet, jít, hýbat se. Takže auto se v Toki Pona řekne “jezdící dům”. Slovo “alkohol” taky neexistuje, a tak ho musíme vytvořit. Alkohol se v Toki Pona řekne “telo nasa”, což znamená “směšná voda”. Nebo slovo “telefon” se řekne doslova “komunikační nástroj”. Další příklad je “učitel”, který se doslova v Toki Pona řekne “člověk, který dává znalost”. To je moc zajímavé, co myslíš? Ale proč, proboha, mluvím o Toki Pona? Osobně jsem se Toki Pona neučila, i když na naučení se 123 slov ti stačí 2 hodinky. Mně se totiž líbí koncept tohoto jazyka. Samozřejmě ho nemůžeme používat v diplomacii a v politice, kde potřebujeme detaily a jednotlivé nuance nám pomůžou lépe se vyjádřit. Ale jednoduchost Toki Pona mi připomíná, jak někdy příliš přemýšlíme. Jak příliš se někdy stresujeme. Jak moc věcí doma máme. Jak moc aktivit chceme dělat. Jak moc přátel chceme mít. Jak moc peněz chceme mít. A to všechno naráz = A to všechno najednou. To ale nejde a jsme jenom nešťastní. Podle mě je fajn si připomenout zlaté pravidlo, že “méně je někdy více”. Není lepší si vybrat jednodušší život? Není lepší si koupit jenom jedno auto? Není lepší mít jenom tři trička? Není lepší mít minimalistický pohled na svět? Není lepší dělat jenom jednu věc naráz? Není lepší se učit jenom jeden jazyk naráz? Není lepší si jako dezert dávat vždy čokoládovou zmrzlinu? Rozhodování je potom jednodušší, potřebujeme méně energie a můžeme se v životě soustředit na to, co je opravdu důležité. Co myslíš ty? Eliška Tipeee.com/slowczech Video o Toki Pona (LangFocus) v angličtině je tady. The post (144***) Zvláštní jazyk “Toki pona” appeared first on slowczech.

How was 2019? What are SlowCZECH plans for 2020? Listen to the sum up in English. … a potom “Šťastný nový rok!” Vaše Eliška The post (143) Šťastný nový rok / Review of 2019 and plans for 2020 appeared first on slowczech.

Čáu, jak to jde? Jaký byl tvůj týden? Dobrý? Lepší než ten minulý? Nebo nejlepší z celého roku? M-hmmm??! Dnes pro tebe mám další gramatickou epizodu, tentokrát budeme porovnávat lidi, vlasy, nohy, oblečení,… Máš větší uši než tvůj kamarád nebo největší uši ve firmě? Haha, no, jsi ready? Jdeme na to! Moje kolegyně v práci je pořád šik. Nosí hezké kostýmky a vždycky má hezky upravené ruce a krásně nalakované nehty. No jo, je to prostě kočka, je to nejelegantnější a nejhezčí žena ve firmě. Zato moje druhá kolegyně, to je její pravý opak. Nenosí moderní oblečení, nestará se o to, jestli jsou její boty špinavé nebo ne a navíc dost často nosí výrazný make-up. Myslím si, že modernější oblečení, čistější boty a méně výrazný make-up by byly lepší. Ale každý máme svůj názor a každý máme rádi jiné oblečení, jiné nehty, jiné vlasy, jiný make-up,… Někdy však máme takové klasické dilema jako: Proč jsem si dnes nevzala hezčí boty? A proč jsem si neoblékla kratší sukni? Proč nemám delší nohy? A proč nemám menší uši, kulatější tváře, delší krk, kratší ruce, menší boky, větší a modřejší oči, blonďatější a lesklejší vlasy? Proč mám někdy pocit, že jsem ta nejošklivější na světě? Že jsou moje vlasy ty nejsplihlejší na světě? Proč vždy nosím to nejstaromódnější a nejméně výrazné oblečení? Proč nikdy nenosím barevnější trička a slušivější šaty? A proč někteří lidé neumí být spokojenější a veselejší? Proč někteří lidé nechtějí být šťastnější? Myslím, že chtějí vyhrát soutěž o to, kdo bude nejmrzutější, nejnespokojenější, nejprotivnější, nejpodrážděnější, nejnevrlejší, nejnepříjemnější,… Pffff! Ale taková je holt lidská nátura. Náš mozek je potvora! Ale zpátky mimo filozofické téma, haha. Mám jednu kámošku. Jmenuje se Iva a je docela dost líná, ale je pravda, že její přítel Luděk je ještě línější. Kdykoli organizuju nějaký výlet, Iva jde s námi. Zato Luděk dává přednost teplému gauči. Neznám línějšího člověka než je on. Dokonce bych řekla, že je to nejlínější člověk pod sluncem, haha. Mám ale ještě jednu kamarádku a ta je pravý Luďkův opak – je velmi sportovní, aktivní a možná i trochu bláznivá. Pořád jen běhá, chodí na crossfit, plave, jezdí na kole, dokonce se přidala do dívčího rugby týmu a pravidelně teď chodí hrát rugby. Je to moje nejaktivnější, nejsportovnější a nejbláznivější kamarádka, kterou mám. Ale já ji obdivuju a ona navíc vypadá, že nemá ani jeden gram tuku. Prostě sexy žena. Mno,… určitě jsi zvědavý nebo zvědavá, co moje rodina? Moje maminka je ta nejchytřejší, nejupřímnější a samozřejmě nejmilejší osoba na světě. S mým otcem si velmi rozumí, i když se někdy hádají. To je však přirozené, že. Můj otec je velmi pracovitý, dokonce bych řekla, že je to ten nejpracovitější člověk, kterého znám. Je taky ale někdy sobečtější a protivnější než maminka. Nojo, to je prostě můj otec, haha. ©Eliška SlowCZECH The post (142***) Líný, línější a nejlínější (comparative & superlative adjectives) appeared first on slowczech.

Ahoj Dnes pro tebe mám dvojitou porci SlowCZECH: AUDIO jako podcast + VIDEO na youtube! To je pecka, co? *pecka = super, perfectos, boží! The post (141***) A jak vypadá tvoje ráno? AUDIO + VIDEO (CZE subtitles) appeared first on slowczech.

Ahooj, jak se máš? Dneska jsem trochu nemocná, trochu “nachcípaná”. Ale chci pro tebe nahrát tuto dnešní epizodu, protože máám narozeninyyyyy. Jupííí, dnes je mi přesne 30 let! 30, to je fakt moc krásné číslo, paradoxně se cítím mladší a mladší, jsem moc a moc šťastná, spokojená, veselá,… hahaha. Dneska je 1. prosince 2019. A já mám narozeniny! Jupííí! Eliško, všechno nejlepší k narozeninám, hahaha. Jojo, dneska to je pravda, to není výmysl Vím, že vypadám na 18, hahaha, ale letos mi je přesně 30. Netrpím depresí. Miluju toto číslo a mám pocit, že třicítka je ten nejlepší věk. Cítím se perfektně. Souhlasíš se mnou? Nebo se mnou nesouhlasíš? A protože mám narozeniny a ráda dávám dárky – ano, popravdě raději dávám dárky než je dostávám – tak jsem tu s takovým malým gramatickým dárkem. Jsem tu s novou epizodou, která je plná instrumentálu, protože – jak víš – ráda se ve SlowCZECH zabývám gramatikou. Instrumentál je můj oblíbený pád, protože je fakt jednoduchý. A jako dárek k narozeninám pro tebe dneska mám epizodu s instrumentálem. To je ale cool epizoda, že! No, jak používáme tento famózní pád – to si můžeš poslechnout na konci epizody. Tak, co myslíš? S kým budu slavit svoje narozeniny? Samozřejmě, že s přáteli, tedy s kamarádkami a kamarády. Určitě to bude s velmi dobrou kamarádkou Mashou, taky s Hermionou, s Dášou, s Pavlínou, se Zdeňkou, se Žanetou, s Monicou, s Andreou, s Dražanou, s Katkou, s Alënou, s Kashmirou, s Gabinou, s Julie, s Marií, s Jitkou, s Chiarou,… a s dalšími kamarádkami. S kým ještě budu slavit svoje narozeniny? S moc dobrým kamarádem Josém, taky s Anisem, s Onurem, s Lahcenem, s Danielem a ještě s jedním Danielem, s Armandem, se Šimonem, s Matteem, s Markem, se Sandeepem, s Abdulem, se Stanislavem, s Alexem, s Radimem, s Janem, s Lukaszem, s Tomem… a s dalšími kamarády. A s kým ještě? Samozřejmě, že s rodinou! S mou milovanou maminkou, s mým milovaným tatínkem se uvidíme příští víkend. Moji rodiče bydlí 400 km od Brna, pod Krušnými horami. Když k nim jedu, jedu vlakem, autobusem nebo autem. Teď jsem minulý týden jela s bratrem jeho autem. Oproti vlaku to byla rychlovka! Vlakem trvá cesta přes pět hodin. Autem to je pod tři a půl hoďky. Občas taky jedu Regiojetem, to je místní žlutý bus se stewardkou, kde dostaneš kávu, noviny, na obrazovce před tebou se můžeš dívat na filmy a seriály, hrát hry nebo poslouchat rádio. S bratrem a jeho manželkou a jeho malinkou dcerou se vidím častěji, protože bydlí taky v Brně jako já. Mám moc ráda svoje narozeniny, protože jsou jen měsíc před Vánoci. Narozeniny mám začátkem měsíce a Vánoce jsou koncem měsíce. Takže mám už odmala hódně dárků, to se mi fakt líbí. Nejdřív jsem dostávala dárky k narozeninám a potom jsem našla hodně dárků pod vánočním stromečkem. To byl prostě luxus! Souhlasíš se mnou, že když jsi dítě, slavit Vánoce a mít narozeniny v ten stejný měsíc je fakt žúžo? Fakt paráda? Fakt cool? Taky máš narozeniny před Vánoci jako já? Nebo jindy? Řekni mi, kdy máš narozeniny? *** We use instrumental very logicaly, unlike genitive that is used in so many situations… So instrumental is used, FIRSTLY, when we talk about using some instrument, in English, we use the “by or with” prepositions to express the instrumental case – ex.: I write with a pen (píšu tužkou), I send the photo by email (posílám fotku emailem), I go there by bus or by car (jedu tam autobusem nebo autem), I wash my hands “with the soap” (myju si ruce mýdlem)… SECONDLY, we use this lovely and friendly case after few prepositions: S that is used with instrumental only. And MEZI, NAD, POD, PŘED, ZA that are used either with instrumental or with the accusative. S krásnou ženou, mezi dcerou a synem, nad stolem, pod stolem, před kinem, za domem. AND FINALLY, in few situations such as some specific verbs: ZABÝVÁM SE matematikou. TRPÍM alergií. JSEM ZNÁMÁ svou krásou. Nemoc SE PROJEVUJE únavou. If you wanna check the exhaustive list of when we use instrumental, go to the link that you will find in the transcript of this episode on www.slowczech.com Exhaustive list – when we use the instrumental case Eliška, SlowCZECH The post (140**) Dneska mám narozeniny! (instrumental case) appeared first on slowczech.

Čau, jak se máš? Já se mám dobře, já se mám super. A dneska pro tebe mám další příběh, který nahrávám rovnou a který nečtu. Transkript můžeš samozřejmě zase najít na SlowCZECH.com A dnešní příběh je takový dost veselý příběh, který se mi stal loni v… červenci. (*červnu!) Někteří z vás vědí, že před dvěma lety jsme si já a můj partner pořídili auto Landrover Defender, které jsme upravili, které jsme modifikovali, předělali tak, abychom tam mohli spát, vařit a žít po určitou dobu, protože jsme plánovali road trip. Nevěděli jsme, jestli budeme cestovat několik měsíců nebo několik let, ale chtěli jsme prostě vidět Evropu a možná i další státy. A tak jsme loni v dubu oba odešli z práce a vyrazili na několikaměsíční road trip z Francie na východ… v Polsku jsme zahnuli doprava, jeli jsme na jih až do Řecka. A v Řecku jsme zahnuli doleva a jeli jsme do Turecka. To byl náš plán a také… tak to nakonec dopadlo. No, a v Turecku… po měsíci pobytu v Turecku, jsme to otočili a vrátili jsme se zpátky přes Řecko, Bulharsko, Rumunsko, Maďarsko, Slovensko do Česka, kde žijeme dneska. Celkem jsme za necelý půlrok projeli 13 zemí a ujeli 14 000 kilometrů. A dneska ti chci vyprávět o tom, co se nám stalo v Chorvatsku. Defender je fakt to nejlepší auto na světě. Můžeme v něm spát, vařit, můžeme spát, kde chceme. Často jsme spali někde na kopci, někde v přírodě… s krásným výhledem do krajiny. A když jsme se ráno vzbudili, bylo to,… byla to fakt nádhera, prostě úžasné! No, ale občas jsme také spali u někoho přes couchsurfing, protože rádi potkáváme fajn lidi. A v Chorvatsku jsme měli štěstí a spali jsme u Alexe. Alex bydlí v Daruvaru. Nevím, jestli znáš Daruvar, ale Daruvar je… jediná – myslím – česká vesnice v Chorvatsku. Mají tam české pivo, dodržují české tradice, učí se česky… A my jsme zůstali tři dny u Alexe. Mimochodem, Alex má levandulové pole jako koníček, takže jsme sbírali levanduli. To byla nádherná vůně! No, ale proč mluvím o Alexovi? On nám doporučil národní park Velebit, což je národní park, který je vedle moře. A prý je nádherný a není to jako Plitvice neboli Plitvická jezera, která jsou nacpaná turisty. Potkáš tam asi dva a půl milionu turistů a zaplatíš 35€ a… No, pokud máš rád tento typ cestování, tak je to super, ale my jsme chtěli místo, kde turisti nejsou. A to Velebit opravdu je. Takže jsme vyrazili směr Velebit. Popravdě bylo docela náročné najít, kam máme jet, protože nikdo žádné informace nebyly. V jedné restauraci jsme se zeptali a dostali jsme nějakou mapu, podle které jsme možná mohli najít, kde nějaká… nějaký národní park začíná a kde vůbec můžeme začít naši… naši cestu, naši túru. Protože jsme chtěli nechat auto mimo park a jít pěšky 2 nebo 3 dny podél moře a spát v chalupách nebo v horských boudách, které se na turisté trase nachází. No, naštěstí jsme nějak… nějakou… nějaký začátek trasy našli. Našli jsme první horskou boudu,… kde jsme dostali místní slivovici na posilněnou. Uvítal nás starý horal, takový… starší… no, bělovlasý, ale velmi aktivní horal nebo člověk, který miluje hory, který chodí po horách. Zeptal se nás, kam jdeme, jestli chceme spát dnes v boudě, jestli chceme spát v dalších boudách, kolik to bude stát, co potřebujeme,… a, to je asi tak všechno. Takže jsme si dali slivovici, zabalili jsme si batohy a ještě ten den jsme se vydali na cestu. Bylo fakt vedro. Bylo víc než 30°C, ale za ten jeden jsme potkali jenom dva lidi! To bylo perfektní! To bylo fakt super. Celá ta trasa vede z jihu na sever podél moře a neustále máte výhled na moře. Takže jsme byli v horách v tisíci metrech nad mořem, ve výšce 1000 metrů, ale viděli jsme moře skoro pořád. A příroda tam je prostě nádherná! Všude byly květiny, motýli, kopce, hory a k tomu to nádherné světlé modré moře dole. To bylo prostě, to bylo bájo, to bylo fakt úžasné. No, a tak jsme šli šli šli. A večer jsme došli do první horské boudy, kde jsme chtěli ten spát. Hlídač chaty nás uvítal. Byli tam ještě další dva turisti nebo horalé, bych řekla. Dali jsme si každý svoji večeři, což byl kousek klobásy a chleba a jabko a, myslím, že ještě oříšky. No, a šli jsme spát. Každý jsme měli svůj spacák,… vybrali jsme si postel, kterou jsme chtěli. A ráno jsme si dali kafe, vyčistili zuby a pokračovali. Šli jsme celý den a opět podél moře a všude motýli, květiny, stromy,… Druhý den jsme nepotkali nikoho. Ani jednoho člověka. No, a někdy… kolem čtvrté jsme došli do druhé horské boudy, kde taky nikdo nebyl. Naštěstí tam byla jedna paní a… my, popravdě, jsme byli už hodně unavení. Za ty dva dny jsme ušli, myslím, 45 kilometrů. Naše nohy byly uťapané = byly fakt unavneé. A tak jsme si řekli, že zkusíme jít, nebo ideálně jet stopem. Dolů k moři. Byli jsme v 1000 metrech nad mořem. Moře jsme viděli a věděli jsme, že dole podél moře vede silnice. No, a tak se dostaneme dolů k moři a budeme stopovat a někdo nás vezme stopem zpátk

V neděli je 17. listopadu. V Česku je to státní svátek a slavíme dvě události – zaprvé Mezinárodní den studentstva a zadruhé Den boje studentů za svobodu a demokracii. Dnes pro tebe mám druhou část speciálního rozhovoru REAL CZECH s mojí maminkou. Určitě, jestli si neposlouchal(a) první část, kterou jsem publikovala minulý týden, poslechni si první část rozhovoru. Protože v tomto rozhovoru jsme si povídali o tom, jaké bylo cestování, jaká byla práce a jestli si lidé před revolucí (tedy v 80. letech) více pomáhali než dnes. No, a dneska tedy pro tebe mám druhou část rozhovoru s mojí maminkou, kdy si budeme povídat o tom, jaké bylo studium na střední a vysoké škole a o tom, jaké jídlo bylo – nebo spíš nebylo – v obchodě, v těch 80. letech 20. století. Nejdřív usylšíš ten opravdový rozhovor s mojí maminkou a potom ten stejný rozhovor v pomalé češtině, tedy ve SlowCZECH. No, tak jdeme na to! 1:50 – REAL CZECH 9:03 – SLOW VERSION Strach… Nevím, jestli jsme měli strach z něčeho? Prostě jsme to brali tak, jak to bylo. Nebyla šance na nějakou změnu. Prostě jsi věděla, co tě čeká, jak to vypadá, jaký jsou podmínky, co máš pro to udělat a otázky jsi neměla. No! No,… jako byly takový ty,… když člověk chtěl do školy. Kdy prostě věděla jsem, že nechci dělat někde ve fabrice u stroje nebo, já nevím… v obchodě nebo prodavačku. Nebo že prostě chci dělat něco jinýho, chci se živit hlavou*. A dostat se do tý školy – to většina lidí neměla jednoduchý. Takže to byly takový okamžiky, kdy… jako… který ale změněj tvůj život na zbytek života, jestli tě vezmou nebo nevezmou. Nevezmou tě proto, že někdo má něco proti tvým rodičům z minulosti, a tak se to svede, že jo… “Jseš nějakej živel*!”. Už ten slovník byl trošku jinej než v 50. letech nebo 60. letech, ale v těch 70. letech, kdy my jsme šli na střední školu, tak to bylo… to bylo hodně, no. To jako hodně… Byla jsem vlastně na devítiletce, která byla vyýběrová – ta jazykovka, to byla výběrová škola. Většina z nás vystudovala vysokou školu, ale hodně lidí se nedostalo na střední školu, kterou chtěli nebo vůbec se třeba nedostali na střední školu. Vysokou? Na střední! Z devátý třídy se nedostali na střední školu, jo… A jedna kamarádka chtěla, vlastně,… jako tatínek říkal: “No, tak,…” Protože věděl, že kvůli tomu, jak,… jaký on má,… v 68 si něco s někým řekl špatně nebo to,… tak prostě věděl, že jeho dítě se nedostane na střední školu. Tak jí dali do učiliště* na servírku. Potom z toho učiliště, ona se tam normálně vyučila*, pak mohla už jít na hotelovou školu – střední – a protože už tam šla jako dělník. Už měla jinej posudek* – to bylo důležitý! Nebylo důležitý, co umíš, ale důležitý je, jakej o tobě napíšou posudek. Takže potom tam šla jako dělník, už za sebe. Odmaturovala na střední hotelový škole. Pak už mohla i na vysokou, protože už… a dneska řídí ten hotel. Jo, a takováhle byla půlka třídy. Takže, to jsou naprosto nepochopitelný a nesmyslný věci. Umíš si představit, že by bylo důležitý to, že když jsi šla na gympl, že ne jak uděláš ten test. Ale to, jestli maminka chodí na schůze*, jestli tatínek náhodou… nevím co… neřekl někomu někde něco. Jestli je v KSČ a jestli náhodou nevystoupil ze strany* v 68 a podobně. No, a poslední otázka! Už mluvíme docela dlouho. Doufám, že si to nějak sestříháš! Jo, nějak to sestříhám. Hodně lidí říká, že dříve to bylo lepší a za komunistů to bylo lépe… taková ta klasická věta. Co ty na to? Byli mladý! Jak říkám, v těch 25 jsme neměli starosti. Neuvědomovali jsme si něco. No, a… ty lidi zapomínají, že když chtěli pomeranč, tak si na něj museli vystát frontu. A ty pomeranče se daly koupit jenom před Vánocema. A ještě na Den horníků a na MDŽ. Dárek lidu! Třeba na Den horníků… Když se blížil Den horníků, tak v obchodech se najednou objevily kečupy. Kečup nebylo normální zboží. A pomeranče, banány, no, ale… No, a na to lidi, samozřejmě, zapomínaj. Že na to… Museli prostě přijít vystát si frontu, dvacet lidí. A pak ne, že by mohli říct “Já chci dvě kila banánů.” Ne. “Dáváme jenom kilo… prodáváme jenom kilo.” No, takže jako spousta lidí: “Fronta! Co tam maj?” Protože ty lidi už stáli venku před obchodem. Tak: “Co mají, co přivezli?” “Něco zajímavého, jdeme tam!” “Já nevím, taky stojím frontu!” Maso,… já jsem,… když si maminka zlomila nohu, tehdy,… tak já jsem,… bylo mi asi 12 a chodila jsem do řeznictví pro maso. A: “To je jedno, co přineseš, já z toho něco udělám,” vždycky říkala maminka. No, tak já jsem stála,… teď byla zima, takže nabalená*, vevnitř v tom řeznictví – smrdělo to tam, hnusně tam bylo, teď… jak tam ty lidi stojej v tý frontě. To je to řeznictví tady na náměstí, a to je malinkatý. A teď t

V neděli je 17. listopadu. V Česku je to státní svátek a slavíme dvě události – zaprvé Mezinárodní den studentstva a zadruhé Den boje studentů za svobodu a demokracii. První datum je 17. listopad 1939, kdy nacisté zavřeli studenty a profesory vysokých škol do vězení nebo je poslali do koncentračních táborů. A druhé datum je 17. listopad 1989, kdy se konala legální manifestace k výročí 50 let od nacistických ataků a represí. Tu noc policie zaútočila na studenty. Vše trvalo asi měsíc. A nakonec skončil komunistický režim a začala demokracie. Obecně je pro Čechy rok 1989 důležitý – dělíme naše moderní dějiny na PŘED revolucí a PO revoluci. A já pro tebe mám speciální REAL CZECH rozhovor s mojí maminkou. Mamince je skoro 60 a moc ráda poslouchám vyprávění o tom, jak to vypadalo PŘED revolucí, když byla maminka mladá – tedy zhruba v 80. letech. A proto se s tebou dnes chci podělit o všechny tyto zajímavé informace – rozhovor má 2 části, dnes uslyšíš o cestování, o práci a o tom, jak si lidé ne/pomáhali. A příště uslyšíš o studiu na střední a na vysoké, a o tom, jaké jídlo bylo, nebo spíš nebylo, v obchodě. Nejdřív uslyšíš ten opravdový rozhovor s maminkou, a potom ten stejný rozhovor v pomalé češtině, tedy ve SlowCZECH! Tak, jdeme to! 2:35 – REAL CZECH 10:35 – SLOW VERSION Je něco, co se změnilo před 89 a po 89? Nějaká velká změna? Něco, co jsi pocítila ty osobně? Jako, jaký je tam rozdíl – před revolucí, po revoluci, předtím a dnes, ale pro tebe, jako pro tebe osobně. No jedna věc je, že mi bylo 25. Teď je mi skoro 60. Takže ty… přístup a k tomu, co člověk potřebuje, je úplně jinej. Ale když nám bylo těch 25, když jsme chtěli do NDR (Německé demokratické republiky), tak jsme si museli vystát frontu, abysme mohli jenom tady za kopec*. Jo, a na to… na těch… kolem těch potoků hraničních byly… byly ostnatý dráty a bylo to jenom do NDR. A tak jsme si museli vystát frontu na výjezdní doložku a… protože pas nebyl. Něco takovýho, to ne. A pak jsme mohli do toho NDR. A dycky jsme museli cestou zpátky vypisovat do takovýho formuláře – co všechno vezu. Takže napřed jsem musela napsat – když jsme jeli tam – že mám s sebou foťák a kolik mám peněz. A když jsme jeli zpátky, tak jsem musela zase napsat, že mám ten foťák a kdybych si koupila boty, tak jsem je tam musela napsat. Jenomže boty se vozit nesměly, tak jsem je tam napsat nesměla. Ty se vozily z Německa, boty! A dneska se prostě seberu a jdu pěšky přes ty… přes ten potok. Přebrodím a nic se neděje*. Naprosto jednoduchý věci. A co třeba v práci? Je nějakej rozdíl v práci? Chování lidí? Nebo platy? Nebo přístup k práci obecně? Pracovní doba? Je nějakej rozdíl dřív a dneska? Úplně ve všem! Dělníci* měli dvojnásobný platy než my. A jejich pracovní výkony, samozřejmě, nebyly nijak závratný. Ale měli dvojnásobek, co my. A bylo to v pořádku, protože on je dělník, kdežto my jsme jenom ty inženýři, který nic rukama nedělají a živí se jenom papírem, že jo. Papír, ten nic neudělá, no. A, takže to bylo normální, že mistr* měl poloviční plat nežli lidi, kterejm on velel. Tak to prostě bylo. Dokonce tehdy jedna kamarádka přišla s tím, že někdo spočítal, že když se někdo jenom vyučí* a půjde pracovat. A jeho kamarád půjde na střední školu a na vysokou, bude inženýr, tak ten inženýr si do smrti nevydělá tolik peněz, co si vydělá ten jeho kamarád, kterej se jenom vyučil, jo a, o pár let dýl pracoval. Jo, ale tak prostě ten inženýr si v životě nevydělá tolik peněz do penze jako ten jeho kamarád – dělník. Protože dělník prostě musel mít větší, vyšší plat. A všechno bylo takový nalajnovaný, jako když jsem nastupovala, tak to bylo “Nástupní plat inženýra je 1650 – 1950 korun československých.” “A vy máte červenej diplom, tak my Vám teda dáme ne 1700, ale 1850.” To se danilo, tak jsem dostala asi, já nevím, 13 stovek. A, no… A, máslo stálo 10 korun. A všechno bylo nalajnovaný, prostě, takle… a všichni věděli, že jako dobrý. Akorát na šachtách třeba brali ke 3 tisícům, jo. Ale zase proto taky ty lidi mnohem dřív umírali, protože žili v takovým prostředí tady, no. Proto jsem se snažila odsaď jí pryč, protože jsem věděla, že když napadne sníh, tak do rána bude černej…. – A už jsem zase úplně někde jinde! A z čeho měli lidé dřív strach? Protože práci měli, práci mít museli. Pracovat museli, no… Já nevím, strach vyloženě… Jako, byly to spíš takový obavy, nebo nevím, jestli obavy. Prostě lidi – koupit pračku byl neskutečnej… prostě sehnat pračku, to nebylo, že půjdu do krámu* a budu přemýšlet, jestli si koupím tuhle nebo tuhle. Prostě… možná, že dostanou pračky. Bylo to spíš prostě shánění. Všechno se muselo shánět, takže, jako… Už na to relativně byly peníze, ale nebylo pořádně, co koupit. Takže spíš takový prostě.. taková… lidi vyplňovali čas tím, že se snažili sehnat něco,… základní věci sehna

Ahoj! Dnes pro tebe mám speciální epizodu na speciální téma. Je 11. 11. a je 11:00 a oficiálně se pije Svatomartinské víno! Jupí! A proto pro tebe mám video z víkendové svatomartinské degustace ve Velkých Bílovicích Juhů! Tak, nejdříve jsme se ubytovali. Moc se mi líbí čísla a hlavně jména pokojů – barrique, berry, cuvée a počkej počkej, jak se jmenuje náš pokoj? “Dobrý ročník”! To znamená dobrý rok pro víno. Perfektní začátek víkendové degustace, hehe. Přijeli jsme v pátek v 18:30 a šup, degustace začínala v 7. Tak jdeme do sklípku! “Vzhůru dolů!”, jak rád říká můj bratr. Dole ve sklípku to je ráj. Sudy s vínem. Lahve s vínem. A ještě víno a ještě víno… Všude jenom víno. Jsme skupina asi dvaceti lidí. Všichni kamarádi z vejšky, bývalí spolužáci, kteří jezdí degustovat už 19 let, už od roku 2000. Můj bratr s nimi jezdí už asi 4 roky, já jsem vždy byla v zahraničí. Ale letos jsem se konečně mohla přidat! Tento první večer jsme měli 30 vzorků (frankovku, veltlín, müllerku, sauvignon, rýňák, šeďák, cahrdonnku, muškát, zweigel, pálavu,…) z lahví nebo přímo ze sudu. A samozřejmě jídlo, to nesmí chybět. Obložené mísy… Po degustaci ve sklípku jsme šli do skladu a hlavně do výroby. Toto, to je sklad, kde už jsou láhve vína v kartonech. A teď hurá do výroby, kde degustujeme další vína. Rovnou ze sudů, protože tady je víno ještě v nerezových sudech. Malý sud má 250 litrů a velký sud má 500 litrů. (*2500 a 5000 litrů je správná kvantita! Spletla jsem se.) Na zdraví! A ještě jednou na zdraví. Je skoro půlnoc, ale pořád máme co koštovat/degustovat a pořád je to všechno moc dobré. Víno mám moc ráda. Pila jsem pět let francouzské víno, ale musím říct, že moravské víno je velmi povedené. V Česku se pěstuje kolem 50 odrůd. Obecně se říká, že moravské víno je svěží, má jemný tón a dobré kyseliny. Místní podnebí má rád hlavně Müller Thurgau, Rulandské bílé, Ryzlink rýnský a už třikrát zmiňované Veltlínské zelené, neboli Veltlín. To jsou bílá vína. A červené, to je hlavně Frankovka. A toto je stroj na plnění lahví, který naplní lahev a dá zátku neboli špunt. A my potom doma lahev “odšpuntujeme”. Naše první degustace skončila kolem půlnoci, ve sklípku a ve výrobě jsme strávili 5 hodin. A potom jsme se přesunuli ven na terasu s lahvemi a jídlem, které zbylo. Spali jsme jako miminka. A druhý den dopoledne šli někteří, jako třeba já, na krátkou procházku. Všude okolo jsou vinice. Velké Bílovice je menší vesnice dole pod kopcem. A tady na kopci jsou sklípky a vinice. A pozor! Ve 12:00, oběd: každoroční tradiční husa. Svatomartinská husa. Dali jsme si husu se zelím a knedlíky anebo já, protože nemám ráda knedlíky, jsem si dala husu se švestkovou omáčkou a s bramborami. Mmmmmmmmm, dobrota dobrota! A k tomu, samozřejme, pijeme už od rána víno. Anebo někteří pijí pivo, protože pivo je ideální nápoj k huse se zelím. A potom, samozřejmě dezert – kdy jsem si dala domácí brownie, můj muž si dal domácí medovník a zbytek skupiny si dal jen kávu nebo další sklenku vína. A to už je dnešní, sobotní degustace, která začala hned po obědě. Nejdřív ve výrobě, kde se mi moc líbí pojmenované betonové sudy. No a teď hurá – vzít si skleničku a jít koštovat (= degustovat) vína od jiného vinaře. Oba dva vinaři jsou dlouholetí přátelé mého otce a celé skupiny. Jezdí k nim každý rok, ochutnají každý den kolem 30 vín, a nakonec si koupí ta vína, která jim chutnala nejvíc. Každý si koupí do zásoby kolem 100… 150 – 200 lahví vína. To je pohoda, to je život! A teď, pozor, kouzlo na konec! Prázdná sklenička a puff… plná sklenička! The post (136***) SPECIÁL Degustace vína appeared first on slowczech.

Ahój! Jak se máš? I have for you another great languge exercice today! Wohooo! This year, I joined the Časopis AHOJ team (magazine for Czech language students). As you know and as last time (link to the first AHOJ article here) I can’t publish the text. That is why I am offering you the following listening/writing exercice: If you are motivated, listen to the audio and write what you hear. After that, send me the text (small part or the whole text) on my email or via my Facebook page. And I will correct it and fill the blank spaces that you dont understand. What do you think? Btw, the AHOJ is about 30 pages magazine destinated to Czech learners are issued every 3 months. And for the third time now in October 2019, the magazine is releasing audio files, too. That is why and how a beautiful voice of SlowCZECH comes on the scene I wrote + recorded for them a beginner text called “Orloje v Česku” about astronomical clock in the Czech republic. All of them are very interesting… Well, you just have to listen to the audio! You can get the whole magazine here: Author of the text is Eliška ze SlowCZECH And as promised – What is your learning style? Ahój! Jak se máš? I have for you another great languge exercice today! Wohooo! This year, I joined the Časopis AHOJ team (magazine for Czech language students). As you know and as last time (link to the first AHOJ article here) I can’t publish the text. That is why I am offering you the following listening/writing exercice: If you are motivated, listen to the audio and write what you hear. After that, send me the text (small part or the whole text) on my email or via my Facebook page. And I will correct it and fill the blank spaces that you dont understand. What do you think? Btw, the AHOJ is about 30 pages magazine destinated to Czech learners are issued every 3 months. And for the third time now in October 2019, the magazine is releasing audio files, too. That is why and how a beautiful voice of SlowCZECH comes on the scene I wrote + recorded for them a beginner text called “Orloje v Česku” about astronomical clock in the Czech republic. All of them are very interesting… Well, you just have to listen to the audio! You can get the whole magazine here: Author of the text is Eliška ze SlowCZECH And as promised – What is your learning style?The post Časopis AHOJ 03 – Orloje v Česku appeared first on slowczech.

Čau! Jak to jde? Today, a new grammar episode! Since you voted for it! KAM JDEŠ? ODKUD JDEŠ? To where and from where you are going? Plus genitive, accusative or dativ (when going to a person) case. And in todays episode: genitive + accusative, jupííí! Ok, so, how do we “pick up” the right case? Genitive is used… when you can imagine yourself entering a building – do lékárny, do restaurace, do školy when you are leaving the building – z lékárny, z restaurace a ze školy or when you are going to or from a city or a country – z Itálie do Francie, z Rumunska do Německa, z Prahy do Brna or z Brna do Prahy Accusative case on the contrary is used… when going to a public or open space place (na náměstí, na letiště, na nádraží, na zastávku) when we go to an administration place (na univerzitu, na poštu, na policii, na ambasádu) or when going to an event such as na brunch, na oběd, na večeři, na festival, na muzikál, na operu, na kávu, na pivo. However, when we are leaving all those places, we leave with the genitive case. Again! Z náměstí, z letiště, z nádraží, ze zastávky, z univerzity, z pošty, z policie, z ambasády, z oběda, z večeře, z festivalu, z muzikálu, z opery, z kávy, z piva. Now. Listen to my made up story. Dneska byl trochu zvláštní den. Proč? Já ti to hned řeknu. Jako každý pátek jsem nejela do práce autem, ale šla jsem pěšky. Je to takový můj zdravý páteční rituál. Z práce jsem nešla domů, měla jsem nějaké zařizování*. Nejdřív jsem šla do lékárny, kde jsem si koupila nové špunty do uší. Máme nového souseda a on hrozně chrápe! Nemůžu spát! Z lékárny jsem šla do kadeřnictví na stříhání. Byla jsem objednaná na 17:30. Měli jsme totiž s manželem výročí svatby. A manžel mě pozval do restaurace, a tak jsem chtěla být krásná. Z kadeřnictví jsem šla na nákup do Tesca a potom na nádraží. S taškou z Tesca jsem nechtěla jít pěšky domů. A tak jsem jela busem. Když jsem přišla domů, došlo mi, že* jsem chtěla jít ještě do knihkupectví a do divadla koupit lístky na listopadový koncert. No, nevadí, tak jindy. Domů jsem přišla v sedm. A o půl hodiny později přišel manžel z práce. Ihned mi řekl, že mi můj nový účes sluší. Vždy je všímavý. V osm jsme vyrazili do indicko-nepálské restaurace. Je to naše oblíbená restaurace, kam chodíme každý rok už 16 let. Večeře byla úžasná, jako vždy! Z restaurace jsme se vrátili o půlnoci a teď je ale už pozdě a jdu spát. Zítra máme nabitý den*. Musíme zabalit kufry, letíme na dovolenou, jupí! Naši přátelé z Itálie nás pozvali na pár dní na návštěvu. Takže zítra budeme balit kufry, uklízet a v 6 večer hurá do Itálie. Bydlíme v centru Prahy, a tak pojedeme Airport Expressem z hlavního nádraží. Airport Express je bus, který jede přímo z nádraží na letiště. A v 8 nám letí letadlo do Říma. Z Prahy do Říma to je ani ne 2 hodiny letu*. Do hotelu přijedeme o půlnoci. Nebudeme mít čas jít na večeři, půjdeme rovnou do postele. Ale těšíme se, že půjdeme na typickou italskou snídani, mmmňam! Máme moc rádi památky, a tak určitě v Římě půjdeme do Kolosea, do Pantheonu a do baziliky Svatého Petra. Naši přátelé s námi půjdou do Vatikánu. Chceme jít hlavně do Sixtinské kaple, protože jsme oba dva četli knihu “Agonie a extáze” od Irvinga Stonea. Milujeme Michelangela. No, jinak samozřejmě půjdeme na Španělské náměstí, kde jsou Španělské schody. Když jste v Římě, prostě musíte vidět Španělské schody. A taky půjdeme na náměstí Piazza Navona podívat se na slavnou Fontánu čtyř řek. A jako milovníci muzeí určitě půjdeme do Římského národního muzea a do Národní galerie antického umění v paláci Barberini. No, máme nabitý program*. Ale milujeme historii, architekturu a umění obecně. A proto jsme si vybrali dovolenou v Itálii a tak tedy, hurá, zítra letíme do Itálie. Už se nemůžu dočkat*! ©SlowCZECH, Eliška *Mám nějaké zařizování. = Musím jít do obchodu, do drogerie, do banky, na poštu,… I have some errands to run. *došlo mi, že… = I realized *nabitý den, *nabitý program = tight schedule, busy agenda *ani ne 2 hodiny letu = méně než, a bit less than 2 hours *Už se nemůžu dočkat! = I can’t wait! The post (135**) Odkud jdeš? A kam jdeš? (genitive & accusative forms) appeared first on slowczech.

Ahoj. Měsíc zpátky jsem publikovala epizodu o Gruzii. To byla ale epizoda pro advanced level. Dneska mám stejné téma, ale jednoduchou, ne komplikovanou, verzi. So the content is the same, obsah je stejný, I have just simplified the sentences and vocabulary, jsou jednoduché věty a jednoduchá slova. If you understand the Czech language much better, you can listen to both versions and from this beginner one get the idea of the advanced one. Tak, jdeme na to! Madloba (მადლობა), gaomardžus (გაუმარჯოს), kargad (კარგად)… Byla jsem na dovolené v Gruzii. A tam jsem se naučila gruzínská slova. V Gruzii mluví gruzínsky a já jsem tam byla dva týdny. Gruzie je fakt moc krásná země. Už šest let říkám “Chci vidět Gruzii.” Šest let zpátky jsem totiž byla ve Francii a potkala jsem Gruzínku Mariam. Mariam je dneska moje dobrá kamarádka, má moc ráda svoji zemi a hodně mi o svojí zemi řekla. A potom jsme já a partner viděli na internetu letenky za 300€. Zpáteční letenky pro dva. Z Rakouska do Gruzie. A tak levné. Paráda! No, tak jsme ty letenky koupili. Jaký byl náš plán na dovolenou? Plán nebyl. Měli jsme jenom letenky. Víc ne. Znali jsme datum odletu, znali jsme datum příletu, ale nevěděli jsme, co budeme v Gruzii 14 dní dělat. V batohu jsme měli tričko, plavky a mikinu. A říkali jsme si: v Gruzii se adaptujeme na aktuální situaci. Prostě budeme improvizovat. Někdo nám například řekne “Tohle místo je super, tam musíte jet” a my tam pojedeme. Pracuju jako freelance a každý den něco plánuju a organizuju. A tak jsem nechtěla plánovat a organizovat dovolenou. Odlet na dovolenou byl taky zajímavý. Autobus na letiště jel v pátek v 8 večer. Začali jsme se připravovat na dovolenou v pátek v 18:30. Hahaha. No, ale potom, další den, letadlo přiletělo do Gruzie do Kutaisi, my jsme vystoupili z letadla a bylo to moc příjemné. “Jupí, začíná dovolená,” říkali jsme. V Kutaisi jsme měli přes airbnb zabukovanou jednu noc, taky jsme šli do restaurace a na procházku po městě. Kutaisi je od Brna 3 000 kilometrů daleko. A 34 hodin autem. Ale auto je nebezpečné. Nemůžeš jet přes Krym a Abcházii. Je lepší jet přes Turecko anebo jako my, letět letadlem. Jak cestujeme? Když chceme dobrou restauraci, ptáme se lidí v obchodě. Mluvíme pantomimicky, haha, tedy používáme pantomimu. Ukazujeme, že máme hlad a že chceme dobrou restauraci. Lidé (“ne-turisti”) vždycky ví, kam jít. No , a tak jsme první den v Gruzii měli opravdu chutné jídlo. Zeleninu, maso, sýr, pivo, mmmm… to byla dobrota! V Gruzii jsem chtěla vidět dvě věci: hory a Mariam, gruzínskou kamarádku. Nejdřív jsme jeli do hor. Miluju hory! Jeden muž nám doporučil města Oni a Utsera. Je to jenom 5km od Jižní Osetie a 30km od Ruska. Rusko už víc než 10 let okupuje Osetii. Hory jsou tady zavřené a cestování je komplikované. Lidé tady nemají rádi Rusy. Ale hory jsou tady fakt krásné! Chtěli jsme tady zůstat dva dny. Nakonec jsme zůstali tři dny. Hory okolo mají 3 500 metrů. Druhý den jsme došli do výšky 1 700 metrů. Super! Já jsem věděla, že příroda je tady krásná. Ale v reálu je krásnější. Je překrásná! Opravdu! Navíc maminka Olga mi řekla o historii rodiny a o historii Gruzie. Například každý Gruzínec zná královnu Tamaru. Je to první žena, královna, která vládla už ve 12. století. Jojo, v Oni a Utsera to bylo moc fajn. Umím trochu rusky. A to bylo fakt praktické. V Gruzii jsme jezdili stopem. Stopovali jsme. To znamená, že jsme nejezdili autobusem ani vlakem ani naším autem. Stopovali jsme auta. A řidiči zastavovali a my jsme s nimi jeli jejich autem. A oni mluvili gruzínsky nebo rusky. Lidé v Gruzii jsou opravdu moc fajn. Čtyřikrát jsme měli štěstí na kamion. Když jedeš v Gruzii kamionem, nemáš strach. Je to bezpečné a pohodlné. A hodněkrát nás lidé vzali dál, než bydleli. To znamená, že jsme jeli například 20 kilometrů, potom jsme viděli jejich dům, ale oni jeli ještě 10 kilometrů navíc. Protože náš dům, náš hote, náš guesthouse byl dál. Lidé jsou v Gruzii opravdu skvělí. Dávají víc než mají. To my v Evropě neděláme. Cestování stopem je sranda. Je to legrace. Obecně, řidiči jezdí rychle. 130 km/h ve městě, to je extrémní. Jednou jsme ale v autě pili domácí víno, jednou jsme jeli mini autem, kde už seděla maminka, tatínek a tři děti. A nebo taky například jeden řidič, který s námi jel 10 kilometrů navíc, říkal: “Jéé, tady jsem nikdy nebyl. Cítím se jako turista. Děkuju vám!” To všechno byly moc milé momenty stopování. Můžu o dovolené v Gruzii psát a mluvit dlouho. Ale myslím, že to už stačí. Myslím, že už máš dost, haha. Řekni mi – taky jsi byl(a) v Gruzii? Jestli ještě ne, tak šup šup! Stojí to za to. ©SlowCZECH, Eliška The post (134*) Moje dovolená v Gruzii (beginner version) appeared first on slowczech.

Ahoj, jak to jde? Dneska mám pro tebe velmi velmi velmi, aspoň tedy pro mě, zajímavou epizodu. Narazila jsem na článek na huffingtonpost od Vincenta Jacquesa. Vincent Jacques je velký euro-optimista, podporuje evropskou integraci a v roce 2019 založil hnutí Espéranto pour l’Europe. Já osobně se o esperanto zajímám už pár týdnů a brzy ti o něm ještě natočím speciální epizodu. Líbí se mi jeho hlavní myšlenka. Stejně jako tvůrce esperanta, Ludwig Zamenhof, i Vincent Jacques věří, že díky esperantu si mohou lidé lépe rozumět a mohou snadněji žít v míru, protože si budou jazykově všichni rovni. Možná trochu utopická idea, ale pojďme se spolu podívat na to, co Vincent Jacques píše. Přeložila a zjednodušila jsem pro tebe jeho článek – co si myslí o esperantu, evropské jednotnosti a rovnosti a kulturní rozmanitosti. Odkaz na originální článek najdeš na www.slowczech.com. Jazyk není jenom prostředkem komunikace, ale je taky základem identity národů. V Evropské Unii máme 24 oficiálních jazyků a teoreticky jsou si všechny úřední jazyky Evropské Unie rovny. Teoreticky. V evropských institucích má dnes totiž privilegované postavení angličtina. Nebo v lepším případě jsou webové stránky a oficiální dokumenty k dispozici 3 nebo 4 dalších jazycích. A přesto, navzdory desítkám miliard eur, které státy každý rok utratí za jazykové pobyty, každý druhý Evropan nemluví anglicky. A dokonce i ti, kteří angličtinu ovládají, říkají, že jejich úroveň má daleko do plynulého projevu. Jak vidíme, Evropská unie institucionalizuje jazykovou diskriminaci. Použití angličtiny jako dominantního jazyka Evropské unie tvoří několik problémů. Především nikdo s evropskými národy nekonzultoval, jestli všichni souhlasí. Nikdo nezorganizoval žádné referendum, nikdo neuspořádal žádnou debatu! Pokud dojde k Brexitu, nebude už angličtina historickým jazykem žádné členské země. V tomto případě bude Evropská unie k fungování používat cizí jazyk. Ano, angličtina se stále hojně používá na celém světě a angličtina je samozřejmě jazykem Spojených států, tedy USA, který je naším hlavním obchodním partnerem. Ale stejně můžeme mluvit o čínštině nebo arabštině. Tyto jazyky bychom mohli všichni přijmout jako společný jazyk, pokud se budeme řídit stejnou logikou co se angličtiny týče. Je nutno vědět, že angličtina neměla v EU vždy dominantní postavení. Když vzniklo EHS (Evropské hospodářské společenství), t.j. předchůdce EU, byla hlavním dorozumívacím jazykem francouzština. A když tedy Evropská unie už jednou změnila pracovní jazyk, proč by ho nemohla změnit znovu? Toto je nicméně důležité rozhodnutí a pokud chceme, aby naše drahá Evropská unie dodržovala základní principy, musíme změnit přístup. Jaké jsou základní myšlenky vzniku EU? Demokracie, zachování kulturní rozmanitosti, rovnost mezi národy a rovnost mezi jednotlivci. A který jazyk bude primární? Měli bychom se rozhodnout v kontextu veřejné debaty. A proč ne s referendem? Jaké máme kandidáty na nový oficiální společný jazyk EU? Nemčina je nejrozšířenější jazyk po Brexitu. Čínština je nejrozšířenější jazyk na světě. Angličtina je dominantní jazyk světového obchodu. Francouzština je mezinárodní historický jazyk až do 20. století. Tak který kandidát je ten ideální? Odpovědět nám může Albert Einstein, který řekl: „Co se mezinárodního jazyka týče, esperanto je tím nejlepším řešením“. Jelikož máme na výběr z 6 000 jazyků, proč si vybrat složitý jazyk, který je obtížné vyslovovat a který se budeme dlouho učit? Když esperanto, jazyk uznávaný UNESCem a několika dalšími mezinárodními organizacemi, se učí desetkrát rychleji než kterýkoli jiný jazyk? Esperantem můžeme mluvit za méně než rok. Na angličtinu, francouzštinu nebo němčinu potřebujeme někdy i více než 10 let. Tolstoj dokonce říkal, že je možné esperanto plynule číst po 2 hodinách studia. Navíc existuje mnoho bezplatných online kurzů, které vám umožní naučit se jazyk do takové úrovně, abyste mohli bez problémů konverzovat. Jeden z nich dokonce nabízí metodu “12 lekcí ve 12 dnech”. Není třeba drahý jazykový pobyt. Esperanto je možné se perfektně naučit doma. Jako samouk. Gramatika esperanta je zcela pravidelná, logická. Všechna slovesa se časují stejným způsobem, všechna množná čísla jsou pravidelná, písmena jsou vždy vyslovována stejným způsobem. V esperantu neexistují gramatické výjimky a tedy ani složitost. Současně si ale esperanto zachovalo potřebné nuance a přesnost jazyka. Esperanto je také souborem hluboce humanistických hodnot. Tvůrcem esperanta je Ludwig Lazare Zamenhof, který žil v roce 1887 v Ruskem okupovaném Polsku. Všiml si, že jazyky nejsou jen prostředkem komunikace, ale také faktorem dominance. To znamená, že některé národy dominují jiným národům jen proto, že mluví rozšířenějším a častějším jazykem. Zamenhof proto vytváří esperanto, neutrální jazyk, který patří všem národům. A když mluvíme esperantem, jsme si všichni rovni. Jeho snadné studium umožní každému mluvit bez obtíží. Jak bohatý, tak chudý mají stejné podmínky a tím

AHOJ! Jak to jde? Dneska pro tebe mám 2 verze, jupí. Two versions available today – slow one & the normal speed one Enjoy! Kde bydlíš? A odkud jsi? Já jsem z České republiky. Narodila jsem se zde. A žila jsem zde dvacet let. Moje rodné město je malé. Má jen 22 tisíc obyvatel. Ale na druhou stranu má vše, co každý potřebuje: supermarkety, restaurace, bary. A také školy. Na gymnázium a vysokou školu jsem ale chodila jinam. Moje rodné město je příliš malé. Co zde můžete dělat? V létě můžete jezdit na kole, protože moje město leží kousek od hor. A v zimě samozřejmě lyžovat. Kolo je hrozně super, protože hory jsou velké a cyklistů je málo. Mám svoje rodné město moc ráda. Proč? Protože mé dětství bylo krásné. A protože zde žijí moji rodiče A co vy a vaše rodné město? Které to je? A kde žijete teď? Těším se na komentáře na facebooku nebo zde na www.slowczech.com Vaše Eliška ©SlowCZECH (napsáno a poprvé publikováno 18. února 2017) The post (76*) REPLAY Odkud pocházíš (beginner version)? appeared first on slowczech.

Ahoj, jak se dneska máš? Já mám pro tebe takový trošku jiný koncept dneska. Takový jiný nápad. A sice “improvizované slovo”. Normálně totiž SlowCZECH nejdřív píšu, přemýšlím nad tím, jaká bude gramatika, slovíčka, struktura, jestli budou komplikované věty nebo ne. A potom čtu. Ale dneska chci zkusit něco nového. Je to takový,… takový test,… takový nový nápad, protože jsem potkala nového člověka. Je to Švéd ze Švédska. Jmenuje se Fredrik. Fredrik bydlí v Budapešti v Maďarsku, ale učí se česky. Umí, teda… umí svédsky, umí taky anglicky, španělsky, francouzsky, maďarsky, portugalsky, trochu rusky. A hlavně má podcast, ehm, něco jako já. Taky dělá podcast. A jeho podcast se jmenuje Swedish linguist. Takže ho najdeš na facebooku jako Swedish linguist, jestli se učíš švédsky. A on to dělá naopak. On mluví a potom přepisuje to, co řekl. Takže má transkript toho, co říkal. A tak jsem si říkala, že to může být zajímavé i pro tebe, protože koncept SlowCZECH je, že mluvím pomalu. A mám tři úrovně češtiny. Takže dneska budu mluvit pomalu a nebude to komplikovaná čeština. A doufám, že budeš rozumět, protože cíl je, tak plus mínus intermediate. No, tak, jdeme na to! Vybrala jsem si téma “můj příští víkend”, tedy, co budu dělat příští víkend, protože to je takové běžné, normální a snad i, i… zajímavé téma. A můj příští víkend bude taky docela zajímavý. Aspoň,… aspoň pro mě. Mám od kamarádky lístky do divadla. Jdeme na operu. Je to v sobotu večer a musím říct, že se moc těším. Protože už jsem v divadle dlouho nebyla. Minimálně, aspoň – nevím – dva, tři roky. A mám divadlo obecně moc ráda. Člověk se hezky obleče – má hezké oblečení, hezké šaty, poslouchá hudbu nebo se dívá na zajímavé představení. No, a my jdeme v sobotu večer na Bedřicha Smetanu, což je česká opera Prodaná nevěsta. To bude, jojo, to bude moc fajn, fakt se moc těším. No, a jinak, můj otec, můj tatínek letos slavil kulaté narozeniny. Je mu 60 let. A jeho bratrovi je letos 55 let. A tak se můj tatínek a můj strejda rozhodli, že zorganizují narozeninovou párty pro hodně lidí. Bude tam hodně kamarádů, hodně,… bude tam celá rodina, bude tam hodně jídla, piva, budou tam, ehm, nějaké aktivity taky mimo, co můžeme dělat, když nechceme jenom jíst a pít. Bude to na zahradě u strejdy, který má velký dům. Budeme spát venku, ve stanu nebo uvnitř v domě. A já a můj partner budeme spát v autě, protože my přijedeme Defenderem. Nevím, jestli znáš tohle auto, to je Landrover Defender. A je to auto na cestování a my můžeme spát vevnitř. Můžeme vařit. Máme tam všechno, co potřebujeme. Takže ideální na párty nebo někam na víkend. No, a na neděli plánuju asi další trénink, takový sportovní trénink. V… v lednu 2020 je takový extrémní závod: LH24. To je Lysá hora 24. Je to extrémní závod, kdy v týmech – ve dvou – se běhá na Lysou horu. To je docela vysoká hora v Česku. A běhá se nahoru, myslím 6 nebo 7 kilometrů. A potom dolů. A to celé po dobu 24 hodin. A cílem je, samozřejmě, mít co nejvíckrát nahoru-dolů-nahoru-dolů-nahoru-dolů-nahoru-dolů. Ehm, tak jsem začala trénovat. V Brně běhám,… běhám na rovině, běhám do kopce, běhám schody, taky hodně jezdím na bruslích, chodím na crossfit, hodně cvičím i mimo… prostě něco dělám, abych měla nějakou fyzičku, až bude v lednu závod. Tak jsem zvědavá, jak to dopadne. A jinak asi v neděli večer si zavolám, nebo zaskypuju s kamarádkou, která žije v Kolumbii. A kterou,… se kterou si občas povídáme přes Skype. Jinak obecně moje víkendy začínají většinou v pátek v poledne, protože jsem freelance, takže nepracuju klasicky každý den do pěti hodin. A hlavně na víkendy mám takové pravidlo, že nikdy nepracuju. Nikdy nečtu e-maily, nikdy nepřipravuju lekce, nikdy… nedělám papíry nebo,… nikdy nepracuju… nikdy nedělám to, co potřebuju do práce. Takže, samozřejmě, někdy dělám na projektech, které mám moc ráda. Ale nesmí to být… taková ta klasická práce. Na tu mám pondělí, úterý, středa, čtvrtek a polovinu pátku. A takže , když můj víkend začne v pátek v poledne, mám dva a půl dne, kdy můžu dělat, co chci. Někdy mám ráda klidné víkendy. Takže třeba jdeme na brunch nebo jdeme na kafe nebo jdu s kamarádkou na kafe nebo na víno. Ráda si čtu nebo jdu na procházku, jdu ven. A někdy mám ráda akční víkendy, kdy hodně sportuju, jdeme na nějaký závod nebo jedeme pryč z Brna. Nebo třeba zorganizuju laser game, jdeme do baru nebo jdu plavat… Hodně času trávím s… s přáteli a s rodinou, protože si myslím, že lidský faktor je v mém životě důležitý. A obecně myslím, že lidé potřebují lidský kontakt, protože – aspoň pro mě – lidé jsou zdroj inspirace a hlavně energie. Takže ráda trávím víkendy s přáteli, s rodinou anebo na nějakých akcích, kde jsou fajn lidi a kde se něco nového dozvím nebo naučím. No, takže to je můj příští víkend. Divadlo, oslava narozenin, nějaký trénink – sportovní trénink, a Skype. Do

Hi guys! Today’s episode is little bit special, written mainly for Brno people, Brňáci I have translated and converted into simple Czech an article written by a very good friend of mine, Carlos from Mexico. This SlowCZECH episode is upper beginner level. However, if you are not confident enough, read the original text in English firstly, you will understand easily what I am talking about Let’s continue in Czech! Dnes pro tebe mám něco moc zajímavého ze stránky Brno Daily. Brno Daily je webová stránka, která publikuje články v angličtině o akcích v Brně. A já pro tebe mám jeden zajímavý článek. Napsal ho můj dobrý kamarád Carlos. Carlos žil dlouho v Praze. Teď bydlí už měsíc v Brně. Taky bydlíš v Brně jen krátkou dobu? Jsi v Brně nováček? Nebo chceš bydlet v Brně? Carlos má pro tebe rady – jak on vidí první měsíc v Brně? Původní článek je v angličtině. Já jsem ho pro tebe přeložila a upravila do jednoduché češtiny. Tak jdeme na to Brno je úžasné místo pro život v Česku! Už tu taky bydlíš? Jsi nováček v Brně? Jsi nový nebo nová v Brně? Přijel jsi za partnerem? Nebo chceš jen nový začátek v novém městě? Důvody jsou různé. A tady je pět věcí, co musíš v Brně udělat. A ideálně v prvním měsíci. 1 – První (nepříjemné) kroky Najít si v Brně práci je rychlé. Můžeš jít na Jobs.cz nebo se můžeš zúčastnit “English-friendly” eventů, jako je například Jobspin Multilingual Job Fair. A najdeš práci hnedka. Když máš práci a tvoje finanční situace je v pohodě*, co teď? Můžeš jít do Centra pro integraci cizinců (Integration Center) – oni ví všechno. Nabízí jazykové kurzy, profesionální kariérní poradenství, sociální pomoc, a další. A tak bude tvoje integrace do českého systému a společnosti jednodušší. 2 – Poznat město A teď ta zajímavá a zábavná část: poznat město. Centrum Brna vypadá malé, protože celkově je město docela rozlehlé. Ale Brno tě překvapí. Hlavně, když půjdeš objevovat jeho krásy mimo centrum. Kdykoli je autor článku Carlos v centru (nebo taky říkáme “ve městě”), rád jde na procházku. Většinou celý den a většinou neví, kam jde. Carlos také zkusil “Brno Free Walking Tours” – to je perfektní způsob, jak v kostce poznat město a jeho historii. Martin z Brno Free Walking Tours je vynikající guide a vypravěč. A další skvělý způsob, jak poznat Brno, je nainstalovat si mapu “Use it”. To je turistická appka (tj. mobilní aplikace), která ti ukáže neznámá, atypická a zajímavá místa v Brně. 3 – A co kultura a zábava? Když někdo říká, že v Brně je nuda, nemá to v hlavě v pořádku. Tohle město je doslova nacpané* eventy. Každodenní události jsou často English friendly, a navíc komunita expatů – to nejsou jenom studenti. Když chceš opustit komfortní zónu, je opravdu jednoduché najít suprové kulturní a společenské akce. Letní kino, stand-up comedy workshopy, pravidelné expats mítinky, taneční a jazykové kurzy, pikniky, food festivaly, výlety a procházky v přírodě, konference, semináře, paddleboarding skupiny, výlety na hrady, dobrovolnictví, jóga, skupiny pro fotografy nebo malíře, hudební večírky, a ještě víc. Takže jestli hledáš něco, co máš rád(a), určitě to v Brně najdeš. A jestli to neexistuje, proč to nevytvořit? Nedávno vznikla i whatsapp skupina “Be Brno”, kde se Brňáci spontánně domlouvají na tom, kam dnes večer jít. 4 – A co noční život? Carlos byl překvapený, že zapojit se do nočního života je v Brně tak jednoduché. Brno je jako dvě různá města: ve dne klidné město a v noci velmi aktivní. Můžeš v osm večer zajít na Jakubské náměstí a budeš rozumět, o čem Carlos mluví. source: Flickr Je nicméně důležité říct, že většina barů zavírá ve 2 ráno. V centru je samozřejmě pár výjimek. Pokud máš v půlnoci hlad, vždycky najdeš otevřený kebab nebo nějaký fast food. A jestli není příliš pozdě, zkus “Lokál” – skvělé místo v centru, kde si dáš nejen dobré české jídlo za dobrou cenu, ale i nějakou mezinárodní kuchyni. 5 – Chceš víc? Velká výhoda Brna je jeho geografická poloha. Carlos je Mexičan a vždycky se usmívá, když v Evropě slyší “To je daleko!”. Carlos pochází ze státu Oaxaca v Mexiku, který je větší než celá Česká republika. Když byl malý, často jezdili k moři na víkend a to bylo 6 hodin cesty. Takže dnes je dospělý a je pro něj 6 hodin jenom kousek. V Evropě můžeš už za 3 hodiny přejet čtyři země! Například hlavní město Slovenska, Bratislava, je jenom 90 minut odsud. Vídeň jenom hodinu odsud. Za jeden den můžeš navštívit obě dvě města. A o víkendu můžeš jet do Maďarska. Vlaky jsou dobrá volba. Taky tu máme fajn appky jako IDOS nebo OMIO. Lístek do Bratislavy stojí asi pět eur. A navíc, jestli jsi student, budeš v sedmém nebi*. Slevy pro studenty jsou opravdu parádní. Do Bratislavy za 3 eura, to je něco! Teď tedy máš klíčové informace o Brně a o tom, co dělat v Brně. Bydlíš v Brně a souhlasíš s Carlosem nebo chceš něco přidat? Okomentuj jeho článek. Carlos bude moc rád Tady je odkaz na článek: BRNO D

Ahoj! Jak to jde? Dnes budu všechno říkat jenom česky. Mám pro tebe vyprávění Klárky. Nejdříve vysvětlím nějaké věty, co Klárka říká. A potom ti přečtu její vyprávění. Klárka totiž včera slavila 27. narozeniny a vypráví o tom, jaké to bylo. Nejdříve je Klárka nespokojená, protože je jí už 27 let a má pocit, že je stará. Říká “Ten čas ale letí!”, to znamená, že má pocit, že mám málo času a že chce dělat hodně věcí. Například Můžu mít pocit, že jsem v té nové práci jenom rok, ale už jsem tam čtyři roky a za čtyři roky jsem nic neudělala. Ale “To je život”, říká Klárka. C’est la vie. Klárka také připravila čokoládový dort – říkáme, že je to “sladká tečka na konec”, tedy něco malého a pozitivního na konec. Nemusí to být jenom jídlo, ale většinou ano. Klárka také říká “Mmm, to je moje!”. To znamená, že to je něco, co má opravdu ráda. Nějaké jídlo nebo aktivita, kterou miluje. Například pro mě osobně “Cizí jazyky, to je moje!” To znamená, že mám ráda cizí jazyky a rozumím jim a baví mě to jako hobby. No, a oslava skončila v 5 ráno. Je to trochu pozdě, ale Klárka říká “Jít spát v pět, to se čas od času dá.” To znamená, že to je čas od času akceptovatelné. Že občas to je oukej. Ale ne každý den. Můžu taky říct: “Ten řízek se dá.” To znamená, že má akceptovatelnou chuť, že to není delikatesa. Tak a teď tedy ten příběh o Klárce a jejích narozeninách. Klárka vypráví: “Když jsem se dnes ráno probudila, uviděla jsem na displeji telefonu 10 smsek a 24 zpráv v messengeru. Jéé, jsem ráda, že na mě kamarádi nezapomněli. Jsem ráda, že mi tolik lidí přeje všechno nejlepší k narozeninám. No jo, je mi o rok víc. Už zas. Dřív, když jsem chodila na střední, jsem se moc těšila na osmnácté narozeniny. Budu moct pít alkohol, budu moct mít a řídit auto, budu mít svobodu – říkala jsem si. A dnes je pravda, že je fajn být dospělá a mít svobodu. Ale někdy jsem smutná. Jako třeba dneska. Dneska je mi už 27 a mám pocit, že čas běží moc rychle. Ten čas ale letí, říkám často. Ale to nevadí, to je život. A tak, když jsem na displeji telefonu uviděla 10 smsek a 24 zpráv v messengeru, byla jsem spokojená. Navíc jsem věděla, že se večer sejdu s fajn lidmi. A tak to byl nakonec perfektní den. Na večer jsem pozvala kamarády. Všichni kamarádi, kteří slibili, že přijdou, opravdu přišli. Nakoupila jsem víno, sekt a pivo, taky jsem připravila chlebíčky, zeleninové a sýrové mísy. Mám také moc ráda sushi a jako každý rok pro mě můj nejlepší kamarád připravil vynikající maki a sushi. Pracuje totiž v jedné z nejlepších japonských restaurací, a tak je na sushi odborník. Jo a abych nezapomněla, taky jsem upekla čokoládový dort. To byla dobrota. Dort byla taková sladká tečka na konec. No jo, čokoláda, to je moje! Nechtěla jsem dárky. Ale jak sám/sama víš, přátelé vždycky nosí dárky. Dostala jsem velkou kytici růží a hodně dárků, které mě překvapily. Nejvíc mě překvapil velký plyšový medvěd. Je skoro větší než já! Teď se mnou spí v posteli, hehe. Společně jsme si připili na zdraví, sfoukla jsem svíčky na dortu. Měli jsme dobrou náladu. Popíjeli jsme víno a pivo a tancovali. Celkově jsme se dobře bavili. Jen jeden člověk nebyl s oslavou narozenin spokojený. Soused! Tenhle soused, který bydlí o patro výš, pořád na něco nadává. Pořád je s něčím nespokojený. Přišel, zaťukal na dveře a oznámil mi, že děláme moc hluku. S úsměvem jsem se omluvila a vysvětlila mu, že dneska slavím narozeniny. Pozvala jsem ho na skleničku, ale odmítl. Nicméně mi popřál všechno nejlepší a šel spát. Řekl mi, že si dá špunty do uší. Tak doufám, že se soused dobře vyspal. Já jsem se totiž moc nevyspala. Slavili jsme do pěti do rána. Někteří toho vypili moc a pak byli opilí. Ale většina byla jenom unavená. Musím říct, že to byla skvělá oslava. Mám moc ráda oslavy narozenin. Vždycky si dobře pokecám s přáteli, dobře se najím a napiju. A jít spát v pět, to se čas od času dá.” Vaše Eliška ©SlowCZECH Music credit: Happy Life by FREDJI https://soundcloud.com/fredjimusic https://www.facebook.com/fredjimusic/ Music promoted by Audio Library https://youtu.be/u4PI5p5bI9k The post (130***) Všechno nejlepší! appeared first on slowczech.