slowczech – Learn Czech for Real Life

Eliška intro: Jak to jde? Co je nového? Určitě víš, že ve slowczech už to nejsem jenom já. Spolupracuje se mnou Lenka, Ema, Míša a Michaela. Michaela pro tebe tvoří pdf dokumenty. První dokument uvidíš na Vánoce, hurá! No, a víš taky, že slowczech má teď Patreon? Jestli máš rád(a) materiály, které pro tebe ve slowczech děláme, mrkni na dárky na Patreonu. Co financuje Patreon? Nové mikrofony, vybavení na nahrávání, licence na hudbu, video a programy. Poplatky za web a za hosting podcastu. Pro minulou epizodu měla Lenka ještě starý mikrofon. Dnes má díky vám, Patronům, nový mikrofon. A myslím, že kvalita zvuku je teď parádní! Díky moc, jste skvělí. Ale hlavně… jste skvělí studenti češtiny. Motivovani, pozitivní a veselí. Pro lepší integraci do české společnosti pro vás dnes Lenka připravila super epizodu – vybrala 3 aktuální známé osobnosti Česka. Tak, jdeme na to, co ty na to? *** Cizinci určitě znají Tomáše Garrigua Masaryka, Václava Havla, Franze Kafku, Antonína Dvořáka nebo Jana Nerudu. Možná neznají každou známou/populární/slavnou osobnost, ale určitě někdy něco slyšeli o české historii. Ty určitě víš, kdo je Masaryk nebo Dvořák. To všechno může být zajímavý Čech nebo Češka. Nikdo, ani Masaryk, ani Kafka, už bohužel nežije. Jsou to slavné/důležité osobnosti, které ale dneska na ulici, v obchodě nebo v kině nemůžeš vidět. Češi jsou populární po celém světě – zpěvák, zpěvačka, skladatel, skladatelka, herec, herečka, režisér, režisérka, vědec, vědkyně, spisovatel, spisovatelka, politik, politička, sportovec, sportovkyně… O kom tedy Češi dneska/v dnešní době mluví? Kdo/jaká osobnost/jaká celebrita je hlavní téma konverzace? Kdo je populární a proč? Jaké má povolání? Dneska jsem vybrala osobnosti kteří jsou dneska „in“, kteří jsou v dnešní době populární. Nebyl to lehký úkol, protože Česká republika má slavné sportovce a sportovkyně, krásné modelky, chytré vědce a talentované umělce. Vybrala jsem tři velmi populární osobnosti, o kterých se moc mluví a píše a o kterých můžeš s Čechy mluvit a konverzovat. Nejdřív pro tebe mám slovíčka: Osobnost – figure, personality – toto slovo jsem použila na začátku. Existuje slovo osoba, jako člověk. Osobnost je člověk který je populární a výrazný, je vidět. Pořad – show- Pořad, to je seriál, dokument nebo film, který je v televizi. V televizi se divám na dokumentární pořad. Výstřední – Eccentric – výstřední znamená extravagantní, má moc pozornost, je viditelný – divný – weird – nenormální, neobvyklý určitě – surely, sure! – Jasně, není pochyb. Chceš jít do kina? Určitě, jo! kožich – fur- Kožich je oblečení, které je super na zimu, protože je moc teplý. Kožich je ale vyrobený ze zvířat. Lidé mají oblečení, zvířata mají kožich – zajíc, liška. přezdívka – nickname – Například zpěvačka Madonna se nejmenuje Madonna. Madonna je jenom její přezdívka. předstíral – pretend – Dítě předstírá, že studuje. V dnešní době se často říká fejkovat. Fejkovat, předstírat znamená dělat něco, co ve skutečnosti neděláme. KAZMA Kazma se jmenuje Kamil Bartošek, ale jeho hlavní přezdívka je Kazma. Kazma je internetový producent, influencer a moderátor. Je moderátor pro pořad One Man Show, to je internetová televize seznam.cz. Moderoval taky v rádiu. Dělá velké, extravagantní projekty. Každý projekt je velké překvapení. Kazma se stal moc populární díky pořadu Prostřeno. Kazma udělal fiktivní postavu nemocného člověka, který byl v soutěži Prostřeno. Kazma nebyl herec, ale producent. Herec byl Karel Ondrka, on ale není moc známý. V pořadu byl herec moc extravagantní a výstřední. Výstřední znamená, že dělal nenormální věci, které každý den nevidíš a neslyšíš. Byl velmi divný. Každý člověk v Česku mluvil o pořadu Prostřeno, protože to bylo moc zajímavé a nikdo nevěděl, co to znamená. Kazma potom řekl, že to byl sociální experiment. Sociální experiment o Tourettovu syndromu. Tento projekt byl suuuper úspěšný a moc sledovaný! Kazma má taky jiné charitativní projekty. Zajímavý projekt je taky s Davidem Copperfieldem, ano, ten David Copperfield, kouzelník. Kazma předstíral že je úspěšný influencer a měl služby, ubytování a všechno zadarmo…a potom měl problém! Ale víc ti neřeknu, musíš se podívat na jeho projekt sám/sama. Slibuju ti, je to moc zajímavé! Kazma je kontroverzní postava, člověk často neví, co si může a nemůže myslet, co jeho projekt znamená a co ne. Kazma je jedno velké překvapení! Aktuální projekt je zakopané auto, kde je milion korun! Zakopané auto znamená, že nevíme kde je, ale je někdy v zemi, někde pod zemí. Můžeš hledat poklad! Víc informací najdeš tady. JAROMÍR JÁGR Jsi fanoušek sportu, konkrétně máš rád, máš ráda hokej? Musíš znát Jaromíra „Jardu“ Jágra! Jarda se narodil 15. února 1972 a je moc dobrý hokejista! Jeho pozice je útočník. Útočník útočí, to znamená, že jeho práce je dávat góly/střílet góly/střílet do brány. Hrál pro Pittsburgh Penguins, New York Rangers, New Jersey Devi

Today, we’re journeying to the heart of Moravia to the city of Zlín. It’s a city that transformed the world of footwear, thanks to the Baťa family’s determination and innovation. From the remarkable canvas shoes of the 1920s to being recognized as the world’s top shoe producer, the Baťa legacy is unparalleled.As we dive deeper, you’ll uncover the challenges, successes, and the continued global influence of the Baťa brand. So, lace up your favorite pair of shoes, and let’s step into the captivating history of Zlín and the Baťa dynasty. To get the transcript with highlighted vocabulary and way more, become member of slowczech Lab. In slowczech Lab, learn Better Faster Together exclusive contentAccess all our members only media: go deeper, practice actively & get confidence. active communityJoin our Discord server, hosted by professional tutors. Be in touch with czech daily. 3 lessons per monthMeet students and tutors from around the world, exchange and practice. 500 CZK/month Get access to lessons, a community, and a cool content designed to help you to immerse yourself in Czech and speak better. Cancel anytime. I want to join. The post (188***) Míša: Baťa a slavné české boty appeared first on slowczech.

Čau, jak to jde? Jak se máš? Co je novýho? Bydlíš v bytě nebo v domě? Máš zahradu nebo aspoň balkón? Já teď, bohužel, nemám ani zahradu ani balkón. Ale brzy se budu stěhovat. Kam a proč? Do domu. Do nového domu. Do našeho domu! Jupííí, proč? Protože kupujeme dům tady kousek od Brna. Fakt moc moc moc móóc se těším. Teda, možná teď už jsem přestěhovaná, protože když jsem nahrávala tuto epizodu, ještě nebyla podepsaná kupní smlouva (smlouva = contract). Proč se těším na nový dům? Teď bydlím v bytě bez zahrady a dokonce ani nemáme balkón. Bydlet v bytě bez zahrady a bez balkónu je otrava. Pamatuješ si, co znamená slovo otrava? Lenka o něm mluvila v epizodě o Koronaviru Ještě než začnu, chci se tě na něco zeptat: Už máš zdarma “7 TIPS HOW TO SIMPLIFY YOUR CZECH aneb CO ČEŠI OPRAVDU ŘÍKAJÍ“? Jestli ne, mrkni na eshop slowczech. Tento dárek tam na tebe čeká No, ale o čem budu dneska mluvit? Chci ti povědět o tom, jak vypadá ten velký dům, ve kterém jsme strávili prodloužený víkend. Řeknu ti například, co je to přístřešek, pergola, předsíň, vstupní hala, krbová kamna, krb, komín, závěsy, chodba a žaluzie. Tak, jdeme na to! Teď pro tebe mám virtuální prohlídku. Je to takový mini test tvojí češtiny. Napiš mi potom, jestli sis mohl(a) dobře představit (imagine) dům, který ti teď popíšu (describe). Ten dům je dnes moc krásný, ale před 30 lety byl úplná ruina. Ale moje skvělá studentka Jolande a její manžel tento dům plus dalších 6 domů koupili a úplně renovovali. Dneska už to nejsou ruiny. Jsou to nádherné domy s příjemnou atmosférou. Nemám ráda moderní domy. Mám ráda staré ale renovované/rekonstruované domy. Tyto domy mají duši. Duše znamená soul, něco neviditelného a nepopsatelného, co mám uvnitř. A tyto domy mají duši. Dům, ve kterém jsme bydleli, se jmenuje “Dům u lesa”. Ze sedmi domů je to ten nejvzdálenější dům od města Milíře. Město Milíře leží asi 2 kilometry od německých hranic a asi hodinu a půl od Plzně. V Plzni se dělá pivo Plzeň, že jo? A jak tedy vypadá Dům u lesa? Představ si (imagine), že jsi v Milířích a že stojíš před domem a díváš se na dům. Takže, ten se jmenuje Dům u lesa a je… u lesa, haha. Je těžké ho najít, v zimě k němu vůbec nevede příjezdová cesta. V zimě příjezdová cesta neexistuje. Tento dům má krásnou zahradu. Vzadu v zahradě je pískoviště, kde si můžou hrát děti. V zahradě je taky bazének pro děti a terasa, na které můžeš snídat, obědvat a večeřet. Nebo jenom popíjet víno. Když prší, je zde přístřešek, kde můžeme grilovat. Přístřešek je otevřené místo, kde ale neprší, protože má střechu. Nebo také říkáme pergola. A protože může v domě bydlet až 8 lidí, je grilovací přístřešek nebo pergola fakt velká a je tu dost židlí. Přístřešek je vedle stodoly. Stodola je místo, kde je většinou něco uschované nebo uložené (stored) – dřevo, seno. A tady je taky velká stodola, ve které je uložené dřevo na zimu. Vchod do stodoly je naproti vchodu do domu. Teď stojíš před vchodem do domu. A když vstoupíš do domu, jsi v předsíni. Předsíň je malá místnost, kde jsou boty, kabáty a není tu topení. Když je předsíň fakt velká, můžu ji nazvat jako vstupní hala. A teď ze vstupní haly nebo z předsíně můžu jít do sklepa, který je nalevo, nebo taky na toaletu. Dveře na toaletu jsou vedle dveří do sklepa. Mimochodem, to je fakt chytré tady v domě u lesa – když máš návštěvu nebo venku griluješ a potřebuješ čůrat = jít na toaletu, nemusíš jít dovnitř do domu, ale můžeš jít jenom do předsíně, kde je první toaleta. Další toalety jsou v patře (když říkáme “v patře”, to znamená, v první patře). Takže další toalety jsou v patře. Ale teď, když vejdu z předsíně dovnitř, jsem v kuchyni. Je to velká kuchyň, ve které uprostřed stojí nádherný dřevěný stůl pro osm lidí. Napravo vidíš balkónové dveře a vstup na verandu. V kuchyni je samozřejmě kávovar, trouba, lednička a myčka. Moc dobře se nám tu vařilo, je to opravdu prostorná kuchyň. A navíc vše je ze dřeva. Příjemná atmosféra. K tomu tu jsou kamna nebo taky krbová kamna. Kamna stojí nalevo vedle schodů do patra. V krbových kamnech jsme museli topit dřevem a potom bylo v domě teplo. Kuchyň je spojená s obývacím pokojem nebo taky s “obývákem”. Nejsou tu dveře, je to otevřený prostor. Vstup do obýváku je napravo od kamen, protože z druhé strany zdi je v obýváku krb. Krb je takové pohádkové místo, kde rozdělám oheň a můžu sedět u krbu, číst knihu a odpočívat. Z krbu a z kamen vede nahoru na střechu komín. Komín je prostor nebo trubka pro kouř z ohně, haha. Vedle krbu jsou 3 gauče. U každého gauče je lampa, a tak můžu ležet na gauči a číst si knihu. Je tu taky malá televize, ale tu jsme vůbec nezapli/nezapnuli. Televizi jsme nezapnuli. Raději jsme se dívali na oheň v krbu. V rohu obýváku stojí malý stůl a dvě židle. U protější zdi stojí velká stará komoda, ve které jsou knihy. Dohromady je v obýváku 6 oken. A na každém okně jsou závěsy. Večer můžu závěsy zatáhnout a nikdo nevidí dovnitř a ráno můžu zase závěsy roztáhno

Eliška: Ahoj, jak to dneska jde? Dnešní epizoda je opravdu zajímavá, protože se týká magického datumu 11. 11. a legendy o Martinovi. Tuto epizodu napsala a namluvila členka týmu slowczech Ema. S Emou jsi ještě nemohl/a vidět rozhovor na YouTube, ale neboj – brzy ho uvidíš! Už je v plánu! Jinak ti chci ještě připomenout, že slowczech má teď taky Instagram – mrkni, jsou tam fakt pěkné a vtipné ilustrace. Ale teď už nebudu dál mluvit, předávám slovo Emě. Ready? Jdeme na to! *** Ema: Ahoooj, tady Ema. Budeš to dneska ty, kdo naučí se česky, pomalu a hezky? Doufám, že ano! Tak pojďme na to! Dneska se budeme bavit o svátku svatého Martina. Tady jsou slovíčka, která budeš potřebovat pro snadnější porozumění: Svátek – den, kdy vzpomínáme na nějakého důležitého člověka, lidé často v tento den nepracují a oslavují, feast day a nebo můžeme slavit jméno v kalendáři, name day Husa – vodní pták, který má oranžový nebo žlutý zobák, goose Astronom – člověk, který se zabývá pozorováním vesmíru, astronomer Astrolog – člověk, který se zabývá vlivem pohybu planet na člověka, astrologer Numerologie – pseudověda, která zkoumá význam čísel, numerology Liché číslice – čísla 1, 3, 5, 7, 9, 11, 13………….., odd numbers Křesťanství – náboženství, které se zabývá životem a učením Ježíše, Christianity Legenda – příběh, který se zabývá životem a činy svatých lidí = světců (například svatého Martina), legend Plášť – druh oblečení, dlouhý kus látky, například Harry Potter často nosil plášť, doktoři nosí bílý plášť, coat Žebrák – člověk, který nemá peníze a žádá o ně ostatní, beggar Kázání – projev s náboženským obsahem, řeč v kostele, preaching Svatý Martin přijel na bílém koni Kdo byl sv. (svatý) Martin a proč ti o něm chci vyprávět? 11.11. nebo taky 11. listopadu má v kalendáři svátek Martin. V tento den my Češi říkáme, že přijel Martin na bílém koni. Co to znamená? Znamená to, že přišla zima! V zimě padá bílý sníh, proto na bílém koni. Brrrrrr! říkáme, když nám je zima. Svátek svatého Martina slavíme každý rok 11.11. Myslíš, že toto datum je magické? Já ano! Můj přítel se mi směje, když říkám, že každé číslo má svůj význam, protože je astronom (POZOR, ne astrolog !:-), a tak nevěří na numerologii. Ale já si myslím, že některá data jsou magická. Myslel si to například i Karel IV., který nechal zkonstruovat slavný Karlův most ve speciálním čase (v roce 1357 9.7. v 5:31). Vidíš ta lichá čísla? Ale teď pojďme zpátky k Martinovi. Kdo to vlastně byl? Narodil se roku 316 na území dnešního Maďarska. Když byl Martin ještě malý, přestěhoval se s rodiči do severní Itálie, kde se hodně přiblížil křesťanství. V patnácti letech musel odejít do armády a stát se vojákem. Jako voják působil ve Francii, kde strávil velkou část svého života. Říkalo se, že byl velmi skromný a měl dobré srdce. Dokazuje to i jedna z nejznámějších legend, legenda o plášti. Jak to tedy bylo? V roce 335 v noci v zimě potkal Martin ve městě Amiens (město v severní Francii) žebráka, člověka, který neměl peníze. Byl chudý. Neměl moc dobré oblečení, a tak poprosil Martina o pomoc. Martin měl jenom svůj plášť, a tak ho mečem rozdělil na dvě části a jednu část dal žebrákovi. Martinovi se pak v noci zdál sen. Viděl Ježíše, jak je oblečený v plášti, který daroval žebrákovi. Brzy po tomto snu odešel Martin z armády, vstoupil do křestanské církve a dělal zázraky. Například dal život dvěma lidem. Nakonec se stal i biskupem a šířil křesťanství mezi lidmi. Myslím, že je to moc hezká legenda a docela věřím, že se to doopravdy stalo. A jak slavíme tento svátek v České republice? Stejně jako k českým Vánocům patří Ježíšek, k svátku sv. Martina patří pečená husa. Já miluju pečenou husu!Pečená husa je to proto, že se připravuje v troubě a peče se. Tradičně se jí s knedlíky a se zelím. Rozhodla jsem se, že letos poprvé v životě zkusím upéct husu. Pekla jsem ji 14 hodin. Všem moc chutnala! A proč vlastně patří k tomuto svátku husa? Říká se, že když měl Martin kázání, rušily ho husy. A tak moc ho husy rušily při kázání, že se rozhodl je dát za trest upéct. A tak husy skončily v troubě. Jinak taky pečeme tradiční rohlíčky. Jsou sladké a pečou se například s tvarohem, mákem nebo ořechy. Mňam! Ty mám taky moc ráda! Tento svátek ale neslavíme jen jídlem, ale hlavně tím, že navštěvujeme rodinu. Protože byla letos karanténa a za rodinou jsme nemohli, upekla jsem husu jen pro sebe a svého astronoma!:-) A co ty? Ochutnal jsi někdy husu? Má tradici svatý Martin i ve tvé zemi? A víš, že má slovo husa ještě jiný význam? Hádej jaký! hloupá žena odvaha Těším se na tvoje odpovědi! Měj se krásně a češtině zdaaaaar! *** Eliška: Díky, Emo, za zajímavou epizodu. A ty, fanoušku slowczech teď víš,, proč je 11. 11. v Česku důležité datum. Jako malá jsem se vždy těšila na 11. 11., protože byla velká šance, že bude sněžit. Letos, bohužel, nesněžilo. Většinou sněží až později, až v prosinci nebo v lednu. No, už se nemůžu dočkat, až bude sněžit. Miluju sníh a zasněžené hory a lesy. Je to krása vyjet mimo mě

styl oblékání – způsob, jak se oblékáme, můžu mít hrozný nebo dobrý styl oblékání co si můžu dovolit – to znamená, kam až můžu jít s nějakou aktivitou, what I can afford, může to být sociálně nebo i finančně (Např.: V opeře si nemůžeš dovolit nosit džíny. Nesmíš. Nemůžu si dovolit nový počítač, nemám dost peněz.) nesmírně spokojená – maximálně spokojená, extrémně spokojená lidi vidí, soudí a hodnotí – Na soudu soudce soudí. Soudce je judge. A lidé nás soudí. A lidí nás hodnotí jako učitelé ve škole. Hodnocení je evaluace. musím občas zašít díry (sew up) – když mám v oblečení díru, vidím svoji kůži a je mi zima. A tu díru musím zašít a potom je oblečení opravené. rouška ladí se sukní (it goes with) – rouška má stejnou barvu a stejný/podobný vzor jako sukně. Rouška a sukně jdou k sobě. Často muži říkají: Ta modrá barva ti ladí k očím! je těžké něco sehnat – je těžké najít, získat, dostat chodit naboso/bosa – chodit bez bot a bez ponožek. to škrábe a škrtí – kočka škrábe nebo cedulka od výrobce škrábe. A příliš malé nebo těsné kalhoty škrtí. boty na podpatku – to nejsou placaté/ploché boty, ale moje pata je třeba o 5 cm výš. Ženy často nosí boty na podpatku, když jdou do opery nebo na důležitý mítink nosím vs. mám na sobě – Často nosím sukni, ale dnes mám na sobě legíny. Nebo nikdy nenosím brýle. Nosím něco často, každý den. Ale mám na sobě legíny teď. Nerada nakupuju. Nerada kupuju cokoli kromě knih a dárků. Ale hlavně nerada kupuju oblečení. A proto jsem ráda, když mi nové šaty nebo tričko vybere partner. Jsem jako moje maminka – když jsem byla asi o 15 let mladší, moje maminka změnila styl oblékání. Změnila i účes a začala se oblékat jako mladší generace. Ale protože moc nevěděla, co si může dovolit nosit, potřebovala moji pomoc. A tak jsem jí často kupovala oblečení jako dárek k svátku, k narozeninám nebo k Vánocům. A ona byla nesmírně spokojená. Oblečení je něco, co z nás dělá nás. Říkáme, že šaty dělají člověka. Tak, jak vypadám, tak mě lidi vidí, soudí a hodnotí. Určitě znáš experimenty, kdy ten jeden a stejný člověk byl oblečený jako manažer, o hodinu později jako bezdomovec a lidé se k němu pokaždé chovali jinak. Myslím si, že to, jak vypadáme, je důležité především pro nás. Musíme se cítit dobře v tom, co nosíme. A můžeme klidně každý den nosit to stejné. Už sis taky někdy pořídil(a) dvě trička nebo dvoje stejné kalhoty jen proto, že prostě byly fakt super pohodlné a příjemné? Já a oblečení,… To je otázka. Jak už jsem říkala, nerada ho kupuju. A proto musím občas zašít díry, které se objeví. Ale zase (on the contrary) ráda šiju. Během první korona krize jsem si ušila sukni a roušku. A ta rouška ladila se sukní. Když jsem byla malá, maminka často šila, protože bylo těžké sehnat hezké oblečení. A protože maminka měla ráda barvy, odjakživa jsem nosila barevné oblečení. Pamatuju si, že nám maminka jedou ušila kraťasy. A když říkám “nám”, myslím tím mně, bratrovi i tatínkovi. Takže jsme všichni tři měli stejné červeno-černo-zeleno-modro-oranžové kraťasy. Byli jsme jak bratři v triku, ale v triku, ale bratři v kraťasech. Mimochodem, Bratři v triku je české filmové studio, které produkovalo animované filmy jako Bob a Bobek, Krteček nebo dokonce i Tom a Jerry. A jaké oblečení nosím nejraději? Mám ráda volné pohodlné oblečení. V létě nosím většinou sukni (mám asi 5 sukní), tílko nebo tričko a sandálky. Taky ráda nosím ponožkobotky (neboli Skinners) a nebo chodím úplně naboso/bosa, ale jenom mimo město. Na podzim a v zimě ráda nosím šaty (mám asi patery nebo šestery šaty), přes to volnou mikinu a kolem krku šálu. K šatům samozřejmě legíny. Nesnáším silonky! Jsou hrozně nepohodlné a škrtí. Nemám ráda, když mě cokoli škrtí nebo škrábe. Když je chladno nebo zima, nosím boty na podpatku (ale jenom na malém podpatku, neumím chodit na vysokých podpatcích) a samozřejmě ponožky. Každý druhý den se mi stane, že mám každou ponožku jinou. Tobě taky? Moje maminka má takovou teorii – v pračce žije ponožkožrout. To je taková malá příšera, která žere ponožky. A proto vždy, když dáš do pračky například 20 špinavých ponožek, za tři hodiny je tam už jen 19 ponožek. Protože ponožkožrout měl hlad! Tak, to bylo oblečení, které nosím často a které nosím ráda. Ale co mám na sobě zrovna teď? Teď mám na sobě pohodlné šedé legíny, které mají asi 189 děr (jedna díra, ale pět a víc děr), takže legíny nemají jenom jednu díru, ale mají 189 děr. Potom mám teplé huňaté ponožky, protože je ráno a je docela zima. Potom mám na sobě modré tričko a přes to růžovou mikinu. No jo, jsem blondýna. Doufám, že se ti dnešní epizoda líbila. Mrkni se na www.slowczech.com, přihlaš se k odběru newsletteru slowczech, dostaneš gramatický dárek. A nebo se podívej do e-shopu, kde jsou ebooky zdarma nebo za poplatek. Ale hlavně poslouchej dál slowczech. Protože listening is crucial. Pasivní input je důležitý, jestli chceš mít lepší češtinu. The post (185**) Eliška: Ja

Eliška intro: Čau, jak se daří? Co je novýho? Taky pracuješ doma? Taky nemůžeš jít do fitka nebo do restaurace, protože je všechno zavřené? No jo, všechno je dnes v Česku zavřené kvůli Koronaviru. Už podruhé. Ale pozor, máme pro tebe novinku! Slowczech má Instagram! Jupí! Na Instagramu bude jiný content, jiný obsah než na webu a Facebooku a Patreonu. Na Instagramu budou animace, veselé obrázky, fráze, příběhy, krátké praktické věty,… No, mrkni na Instagram slowczech! A dnešní epizoda je epizoda ze života. Fakt zajímavá! Tuto epizodu napsala Lenka a Lenka měla koronavir. No, tak… jdeme na to! *** Lenka: Ahoj! Jak to jde? Dneska budu mluvit o nemoci Covid-19. Ale neboj, téma není situace pandemie v České republice. Já vím, téma Covid-19, koronavirus, koronavir, korona je všude – v televizi, na internetu, na ulici. Je to otrava. Otrava znamená, že je to nuda, negativní emoce, je to zlý. Takže koronavir je otrava, bohužel. Nikdo nemá rád koronavir! Dnešní epizoda bude o mně, protože 3. (třetího) září mě testovali na koronavir a výsledek? Pozitivní. Byla jsem korona pozitivní. To nebyla pozitivní informace, nebyla veselá. Teď uslyšíš den za dnem, jaké jsem měla problémy, bolesti a zkušenosti. Jak jsem se cítila? Bylo to moc špatné nebo oukej, v pohodě? Nejdřív ale vysvětlím slova, která za chvíli uslyšíš. chřipka – To je nemoc, když máš teplotu a kašel. Bolí tě hlava a jsi unavená/ unavený. Chřipka je klasická nemoc v zimě. flu Vývar – to je polévka, moc zdravá polévka, existuje hovězí (kráva) nebo kuřecí (kuře) vývar. verbum vyvařit znamená, maso se vaří dlooooouho ve vodě. broth Příznaky – typické příznaky, symptomy koronaviru jsou – bolest, únava a teplota. symptoms Výtěr – výtěr je jako test, ne test ve škole, ale u doktora, v nemocnici. výtěr testuje kdo má koronavirus a kdo ne. výtěr je test v puse nebo v nose. smear Neznámé číslo – když volá neznámé číslo, to znamená, že neznáš, nevíš, kdo volá. unknown number Krajská hygienická stanice! – to je instituce v regionu, regionální instituce, která má informace o koronaviru, kontroluje, kdo má a kdo nemá koronovir. Regional hygiene station Naopak – naopak znamená, že situace je jiná, něco je jiné. Je to jako antonymum. Není to bílá, ale je to černá … například – Je ti zima? Naopak, je mi teplo! on the contrary rouška – Rouška je jako prevence proti koronaviru. Rouška je na obličeji – na puse a na nose. Musíme nosit roušku v obchodě, v nemocnici nebo v autobuse. mask plíce – Plíce jsou orgán nebo orgány – jedna plíce, dvě plíce. Když mám zdravé plíce, můžu dobře dýchat. Když mám nemocné plíce, například když jsem nemocná, nemůžu dobře dýchat. ááááá, fůůůůů. lungs lék – Jeden lék je medikament nebo medicína. Lék je například Ibalgin, Paralen. V LÉKárně prodávají léky. Já ale říkám prášek, to je neformální ale populární slovo pro lék. Prášek. Například – bolí mě hlava, beru si prášek na hlavu. Beru si lék na hlavu, beru si prášek na hlavu to je synonymum. medicament, medicine Deníček koronaviru Středa 26.8- Bolí mě hlava. Bolí mě v krku. Mám rýmu. Protože je mi špatně, není mi dobře, nosím roušku. Hodně piju zelený čaj. V neděli jsem plavala v jezeře – to musí být chřipka, myslím si. Bolí mě v krku. Bolest v krku není typický příznak pro koronavir. Nemám strach. Myslím, že mám normální chřipku. Čtvrtek 27.8– Jedu domů. Jsem moc unavená! Můj šéf v práci říká: „Lenko, musíte jít domů. Jste nemocná!“ To je dobrý nápad! Rozumím. Můj šéf má pravdu. Je lepší být doma, doma v posteli, pít čaj, brát vitamíny a jíst ovoce, zeleninu a vývar. Teplotu nemám. Není mi horko. Pátek 28.8 – Je mi dobře! Cítím se fajn. Pořád mám rýmu, ale to není problém. Rýmu mám často. Rýmu mám v létě, na jaře, na podzim i v zimě… no, každý rok. Víkend bude mooc aktivní, musím být na 100% (sto procent) zdravá! Piju hodně čaj a beru si Paralen. Pondělí 31.8 – Víkend byl fakt moc aktivní. Plavala jsem, potápěla jsem se, byla jsem v lese. Bolí mě plíce. Bolí mě celé tělo. Bolí mě břicho. Nemám chuť k jídlu. Je mi moc špatně. Musím zavolat doktorovi. Doktor už není v kanceláři, je odpoledne. Už nepracuje. Úterý 1.9 – Jsem venku na procházce, protože mám psa. Nemám energii, procházka je moc náročná. Volám doktorovi. (…) Zdravotní sestra říká: „Máte příznaky typické pro koronavir. Na 99% (devadesát devět procent) jste pozitivní! Objednám Vás na CPR ( cé pé er) test. Budete mít výtěr ve čtvrtek.“ Test je zdarma, to znamená že nemusím platit, test stojí 0 Kč (korun). Středa 2.9 – Nemám energii. Nemám chuť jíst ani pít. Nechci jíst ani pít, protože nic necítím. Jídlo nemá chuť. Je mi špatně. Je mi moc špatně, je mi zle. Odpoledne jsem jela do nemocnice na test koronaviru, na výtěr. Zdravotní sestra neřekla „Otevřete pusu, áááá,“ jako normálně u doktora. Na CPR potřebujete jenom nos! Výtěr byl moc nepříjemný! Výtěr nebolí, ale je moc nepříjemný. Nepříjemný jako nekvalitní svetr, prostě není příjemný, není

Ahoj, jak to jde? Co je novýho? Já se mám moc moc moc dobře. A navíc pro tebe dneska mám fajn epizodu. Mluvím o tom, kdy vstávám. A mluvím nejdřív pomalu a potom rychleji. Takže můžeš poslouchat dvakrát a trénovat pomalou i rychlou češtinu. Co myslíš, jdeme na to? Tak jo! Někdo vstává brzo. Brzo/brzy může být například v 5 hodin. Někdo naopak vstává pozdě. Pozdě může být například v 11 hodin. Když vstáváš brzy, jsi ranní pták. Když vstáváš pozdě, jsi noční pták nebo noční sova. Vstáváš brzy nebo vstáváš pozdě? Já osobně ráda vstávám brzy. Jsem ranní pták – nebo, jak říká moje maminka, jsem ranní ptáče. Jsem aktivní ráno. Můžu vstát v 5:00 a v 5:05 pracovat nebo cvičit. Nesnáším dlouhé vstávání. A nikdy nepoužívám tlačítko “dospat”, to je anglicky snooze button. Můj partner je noční sova. Je aktivní večer a v noci. Často začíná pracovat v 9 večer a chodí spát ve 2 ráno. Nikdy nevstává v 5. No, teda, vstává v pět jenom, když jedeme na dovolenou a musíme jet na letiště, protože letadlo odlétá v 7. Vědci říkají, že to, jestli jsi ranní pták nebo noční sova, nám řeknou geny a věk. Když jsme mladší, vstáváme později. Když jsme starší, vstáváme dřív. Je to přirozené. A taky fakt, že jsem ranní ptáče, není moje rozhodnutí. Je to genetika. Myslím si, že 50% populace jsou ranní ptáci a 50% populace jsou noční sovy. A je škoda, že klasická pracovní doba od osmi do pěti tento fakt ignoruje. Proč musí být zaměstnanci ve firmě aktivní už v 8 ráno? A proč musí v 17:00 jít domů? Je pravda, že říkáme “ranní ptáče dál doskáče” – to znamená, že když vstáváš brzy, uděláš za den víc věcí. Ale chudáci noční sovy… Jsou aktivní večer, ale musí vstávat brzo. Noční sovy nejsou ve společnosti moc oblíbené. Co myslíš? A jsi taky ranní ptáče jako já? Nebo jsi aktivní večer a v noci a jsi noční sova? *** Tak co, jsi ranní ptáče nebo noční sova? Kdy vstáváš? Kdy chodíš spát? Napiš do komentáře na www.slowczech.com. Taky se podívej na web, protože je tam fajn audio kniha “Learn Czech cases with stories“. 3,5 hours of audio, over 40 pages of ebook that I have written only for you. Grammar focused stories with vocabulary explanation, explanation when to use the cases and how the endings look like and why. But most importantly, you can listen to the audio and repeat and answer my questions directly because I leave time for you to think and answer. Really cool! I enjoyed writing this audio ebook, tak se podívej na e-shop slowczech. Měj se hezky, uč se česky a ahoj! The post (183*) Eliška: Kdy a jak vstáváš? (pomalu + rychle = dvě rychlosti) appeared first on slowczech.

Eliška: Ahoj, jak to dneska jde? Jak se daří? V Česku máme druhý lockdown. Je to trochu otrava, protože skoro všechno je zavřené. Ale musíme to zvládnout. Aspoň máme víc času na studium nových jazyků, že? Jestli hledáš lektorku na soukromé lekce češtiny, mrkni na web slowczech. A napiš. Ale teď, jsi ready na moc zajímavou epizodu? Doufám, že ano, protože dnešní epizodu napsala Míša. S Míšou jsme nahrály rozhovor na YouTube, který vyšel toto pondělí, tedy před pár dny. Jestli jsi ještě tento rozhovor neviděl(a), určitě mrkni na YouTube! Míša učí češtinu v Číně, a tak mluví například o svých zkušenostech z Číny. A hlavně Míšu taky uvidíš, nejenom uslyšíš, že ano? No, ale teď si pojďme poslechnout příběh o Emilovi, podnikateli a zakladateli firmy Škoda. Připraven(a)? Jdeme na to! *** Míša: Ahoj, jsem Míša a chci ti dnes říct několik zajímavých informací o člověku, který dal jméno slavné české značce. Nejdřív ale vysvětlím několik slov, která pro tebe můžou být nová: PODNIKATEL je člověk, který má svůj byznys nebo firmu. ŽALUDEK je orgán v těle, který bolí, když například sníme moc jídla. TOVÁRNA je budova, ve které se dělají, vyrábí věci, například auto, mobily, počítače, cigarety, oblečení a jiné produkty. V továrně pracuje často hodně lidí a vyrobí se hodně věcí za krátký čas. VÝHLED je to, co vidím z okna. Můžu mít například výhled na park, na hory nebo na jiné domy. ZAMĚSTNANEC je člověk, který pracuje ve firmě, nemá svůj byznys, ale má šéfa. VEČÍREK je synonymum pro párty. PODNIKÁNÍ je synonymum pro byznys. ZASADIT STROM znamená dát nový, malý strom do země. A teď už můžeme mluvit o tom, jak to se značkou Škoda bylo… Určitě znáš auto Škoda. Proč se ale tak jmenuje? Možná si myslíš, že je to podle české smutné fráze „To je škoda!“. Pravda je ale veselejší! Auto Škoda se jmenuje podle příjmení člověka, který byl, ve své době, jedním z nejúspěšnějších evropských podnikatelů. Pojďme se spolu podívat na jeho příběh. Představ si, že jsme v devatenáctém století v Plzni. Tady se v roce 1839 narodil Emil Škoda, který byl nejstarší ze sedmi dětí a pocházel ze slavné lékařské a bohaté rodiny. Jeho tatínek byl politik a lékař, staral se například o manželku císaře Františka Josefa I., Alžbětu, které se říkalo Sissi. Jeho otec si přál, aby Emil pokračoval v rodinné tradici a stal se z něj taky lékař. Ale Emila zajímaly víc stroje. I když byl tatínek trochu naštvaný, Emil šel studovat na technickou vysokou školu. Jako student ale šel na chvíli do armády, bojoval jako voják s Itálií a Francií. Tam ale začal být nemocný se žaludkem, se kterým potom měl problém celý život. Z armády se musel kvůli špatnému zdraví vrátit domů. Emil ale byl zvědavý a dlouho doma nezůstal. Zajímaly ho cizí země, proto odjel na studijní stáže do Anglie, Francie, USA a Pruska (to je dnes Německo). Když přijel domů a dokončil studium, začal pracovat jako inženýr v továrně v Plzni, pro pana Valdštejna. Měl hodně originálních nápadů, jak vyrábět lépe a efektivněji. Díky pomoci a penězům od strýce mohl tuto továrnu koupit. V jeho továrně začalo pracovat 33 lidí, kteří pracovali od rána do večera, to znamená začínali pracovat brzy ráno a končili pozdě v noci. Emil Škoda byl dost přísný šéf. Byl perfekcionista a rád všechno a všechny kontroloval, proto bydlel v domě blízko areálu továrny, aby z okna mohl mít výhled na svou firmu. Dnes bychom asi řekli, že to byl workoholik. Všechny peníze a energii dával jenom do továrny. Očekával, že všichni lidé budou pracovat stejně dobře a perfektně jako on. Říká se, že jeho zaměstnanci nesměli například trávit příliš moc času u oběda. A když měl Emil pocit, že jsou moc líní, dostali ránu přes záda. Emil byl tvrdý podnikatel a jeho firma byla brzy úspěšná po celé Evropě. Vyráběla stroje pro jiné firmy, které prodávaly pivo nebo cukr. Brzy pro firmu pracovalo mnoho lidí, více než čtyři tisíce. Stroje z továrny byly například i v elektrárně na Niagarských vodopádech, v Turecku nebo v Jižní Americe. Jeho továrna patřila mezi největší výrobce zbraní v Evropě. Emil ale byl nemocný a unavený. Jak zemřel? Když mu bylo 60 let, zemřel ve vlaku v Rakousku, když jel domů z dovolené z jižní Evropy. V Plzni se konal velký pohřeb. Po jeho smrti se šéfem firmy stal jeho syn, který ale měl raději večírky než podnikání. Firma ale zůstala úspěšná. Po první světové válce začala vyrábět i dopravní prostředky jako vlaky, auta, letadla nebo lodě. V roce 1925 také koupila firmu Laurin a Klement, která vyráběla auta v Mladé Boleslavi, ve městě, kde se auto Škoda vyrábí i dnes. zdroj: fr.wikipedia.org Můžeš tady navštívit i muzeum, kde uvidíš historické modely aut této značky. Od roku 1991 je firma Škoda Auto v koncernu Volkswagen. V Plzni ale také pořád existuje firma Škoda Transportation, která vyrábí dopravní prostředky. Auta značky Škoda se prodávají po celém světě, lidé si je můžou koupit i v Číně nebo na Novém Zélandu. Firma má vlastní univerzitu, na které studují budoucí manažeři. Populárním typem “škodovky” je Octavia, ve k

Eliška: Ahoj, jak to jde? Jak se máš? Dneska pro Tebe máme další skvělou gramatickou epizodu. Těšíš se? Hehe. Dnešní epizodu pro Tebe připravila Lenka. Lenka bude mluvit o freedivingu, ale nejen o něm. Bude mluvit taky o prepozicich DO, NA, K. A jenom taková rychlá otázka: víš, kdy používáme prepozici DO? Když jdeme do budovy, do domu, dovnitř (do kuchyně, do nemocnice…), do hor (do Alp) nebo jedeme do nějaké země (do Rakouska, do Egypta). Taky jedeme do Prahy, do Brna, do New Yorku. Když jdeme NA nějaký event,… jdeme NA event (na kurz, na nákup, na oběd, na koncert). A když jdeme K člověku (k doktorovi, ke kamarádovi) nebo k místu (k jezeru, k moři, k vodě) – to znamená, že nejdeme dovnitř do vody, ale jenom vedle vody. A proto každý rok lidé jezdí na dovolenou k moři, kde leží na pláži a opalují se. Tak, ale už mluvím dlouho. Teď bude mluvit Lenka. Jsi ready? Jdeme na to! Lenka: Ahoj, ahoj! Já jsem Lenka alias ChicaCheca. Como estás, jak se máš? Zábava nám začíná, jde se učit čeština! A jak říkala Eliška, dnes budu mluvit nejen o freedivingu. Nejdřív tedy důležitá slovíčka, která uslyšíš v příběhu: Přístroj – Můžeš se potápět s přístrojem (takže dýcháš jako Darth Vador a můžeš být 45 minut pod vodou) nebo bez přístroje. A to znamená, že pod vodou nemůžeš dýchat. Když dýchám, dělám aaaaaaa-fuuuuuu- aaaaaaa-fuuuuu, a to se jmenuje dýchání. Dýchání – Bez dýchání nemůžeme žít. Nos máme na dýchání. Nádech a výdech. To je dýchání. Breathing. Smysly – máme 5 smyslů. Smysly jsou pro život moc důležité. senses Sluch – poslouchání ušima. hearing Hmat – dotýkání se rukama. touch Čich – čichání nosem. smell. Vidění – dívání se očima. seeing chuť – chutnání pusou, proto říkáme dobrou chuť! taste Rybník – Rybník je jako jezero, ale jezero je přírodní a rybník dělal člověk. Pond Podmořský – Určitě znáš slovo moře a podmořský znamená to, co je v moři – podmořský svět jsou ryby, je to tam, kde se potápíš. Underwater Rostliny – Rostliny jsou stromy, květiny, tráva. Rostliny máme doma, ale rostliny jsou taky v lese. Plants Naštěstí – Ztratil jsem telefon. Naštěstí ho ale někdo našel. Naštěstí znamená, že v nějaké situaci máme štěstí. Luckily. Existuje taky slovo naneštěští. Naneštěstí říkáme když nemám štěstí, máme smůlu. vydržet – Moje baterka v notebooku vydrží 8 hodin. Já vydržím nedýchat 3 minuty. endure Můj kurz freedivingu Minulý víkend jsem jela na kurz freedivingu. O co jde? Freediving je sport jako potápění, ale bez přístroje. Kurz byl v Českých Budějovicích a byl dlouhý tři dny. Poslední den jsme jeli do Alp, k jezeru Langbathsee do Rakouska. Dneska bych ti teda chtěla říct, proč jsem na kurz jela a co jsem se tam naučila. Tak tedy, proč jsem na kurz jela a co jsem se tam naučila? Naučila jsem se tam například, Jak je důležité dýchání a jak je naše tělo zajímavá a fantastická věc. Víš, že pod vodou dokážeš vydržet fakt dlouho? Já jsem pod vodou vydržela 3 a půl minuty! Pro profesionály to není až tak dlouho, ale já jsem neměla žádný trénink! Pro mě to byl super výsledek! S tréninkem můžeš vydržet pod vodou i víc než 5 minut! A víš, že když jsi pod vodou, postupně neboli krok za krokem ztrácíš smysly? Sluch, hmat i vidění. Proč? Protože tvoje tělo šetří energii a kyslík. Freediving je moc zajímavý sport. Pro někoho to je velký relax, pro někoho extrémní sport. Doufám, že za rok budu plavat do hloubky alespoň 20 (dvaceti) metrů! A taky doufám, že pod vodou vydržím víc než 4 minuty. Kam můžeš jet, když se chceš naučit freediving? Můžeš se jet potápět do jezera, do rybníku ale i do bazénu. Ale nejlepší je určitě se jet potápět do moře. Těším se, až pojedu k moři! Moje kamarádi říkají, že Egypt je ideální destinace. Do Egypta jsem jela, když jsem byla malinká. To si ale už nepamatuju. Minulý rok jsem několikrát jela do hor a k moři jsem nejela. Často jsem jezdila do hor a do historických měst. Jet se potápět do Egypta má velké výhody – Egypt má teplé moře a bohatý podmořský svět – můžeš vidět ryby, korály a různé rostliny. Nádhera! Chtěla bych taky jet do Chorvatska, do Austrálie, na Havaj nebo do Hondurasu. Tam jsou totiž skvělá místa na potápění. Celý víkend byl moc super a na konci jsem dostala certifikát. Ještě nevím, k čemu mi ten certifikát bude. Ale člověk nikdy neví, k čemu se bude hodit. Víš, co bylo dál? Už když jsem jela na kurz, byla jsem trochu nemocná – měla jsem rýmu. Po kurzu jsem šla k doktorovi a do nemocnice a zjistila jsem, že mám koronavirus. To znamená, že i s koronavirem člověk vydrží nedýchat 3 minuty (haha) a plavat do hloubky 10 metrů. A taky to znamená, že moji kamarádi museli do karantény a na testy do nemocnice. Naštěstí, nikdo není pozitivní. No, a já v karanténě nemůžu nic dělat! Nemůžu na nákupy, nemůžu ke kamarádovi, nemůžu na koncert, do supermarketu a ani k doktorovi! Můžu jenom jít na oběd do kuchyně a zpátky do postele. I když se nepotápím, celý týden nemám smysly – čich

Ahoj, jak se máš? Jak to jde? Co je novýho? /ENG/ Dneska pro tebe mám novou epizodu pro začátečníky. /ENG/ Mluvím napůl česky a napůl anglicky. /ENG/. Je to nový nápad, jak ti pomoct rozumět česky. /ENG/ Nejdřív budu mluvit jenom česky /ENG/ a potom anglicky a česky. /ENG/ Takže můžeš poslouchat epizodu v češtině, potom i v angličtině /ENG/ a nakonec si ji můžeš znovu pustit jenom v češtině /ENG/ a jsem si jistá, že budeš rozumět! /ENG/ Tak co, co myslíš? Jdeme na to! V pondělí bylo 5. října. A každý rok je 5. října trochu speciální den. Proč? Protože mám svátek. 5. října má svátek Eliška, tedy všechny Elišky na světě. Nevím, jestli také slavíš svátek ve svojí zemi. Je pravděpodobné, že u tebe svátky neexistují. Slavíš jenom narozeniny, že ano? Možná znáš “státní svátek“. Státní svátek je den, kdy obchody, banky a firmy jsou zavřené, nikdo nepracuje. A samozřejmě, že v Česku máme státní svátky, máme dokonce 14 státních svátků – například 28. října slavíme založení Československa nebo 1. ledna slavíme Nový rok. Co je to ale “svátek”? Svátek, to je den, kdy například jméno “Petr” slaví svůj speciální den. Nebo Eliška slaví každý rok svůj speciální den 5. října. Eliška je v Česku oblíbené jméno, protože Eliška je moc krásné jméno – asi 61 000 lidí se dnes v Česku jmenuje Eliška. V Brně je nás 2 047 Elišek. Můžeš se podívat na web slowczech, kde je odkaz na statistiky, je to moc zajímavé. Aspoň pro mě, páč mám ráda čísla. Moje skvělá studentka Pam se mě zeptala: “Eliško, když slavíte v Česku svátek, znamená to, že tvoje jméno musí být v kalendáři?” Ano, oficiálně to je pravda. Ale taky je nutno říct, že existuje asi 14 000 českých jmen, která jsou oficiálně akceptovaná. A ne každé jméno je v kalendáři. Jaké jsou restrikce/jaká jsou omezení? Pro mě osobně je zajímavé, že když mám dceru, nesmí mít mužské jméno a naopak. Moje dcera se nesmí jmenovat Jakub nebo Ivan. Také nesmím mít dvě děti, které mají stejné jméno. A potom, jestli chceš nějaké netradiční jméno, musíš se oficiálně zeptat odborníka. To stojí asi 1000,- Kč. A co to vlastně znamená, když mám svátek? Když mám svátek a jsem dospělá, většinou dostanu nějaký malý dárek – většinou květiny nebo čokoládu nebo láhev vína. Neorganizuju párty, ale můžu jít na sklenku vína do baru. Proč ne, že ano? Když jsem na druhou stranu dítě, nedostanu jenom květiny. Dostanu víc dárků. Takže když malá Eliška slaví svátek, to je něco jako takové malé narozeniny. Dá se tedy říct, že české děti dostávají dárky 3x za rok – k svátku, k narozeninám a k Vánocům. The post (180*) Eliška: Měla jsem svátek! (ENG/CZE) appeared first on slowczech.

Ahoj, jak to jde? Jak se máš? Co je novýho? Mám pro tebe otázku: Byl(a) jsi letos na dovolené? A kde jsi byl(a) na dovolené? Já jsem letos byla dvakrát na dovolené. První dovolená byla v červenci – to byly 2 týdny na začátku července. A druhá dovolená byla teď v září. Byl to… jeden týden v září. Ale nebyla to jenom dovolená. A co jsem dělala o dovolené? To ti řeknu v improvizované epizodě, kterou teď pro tebe mám. A jestli chceš vidět i video, tak v pondělí večer na YouTube, v 19:30 brněnského času, bude i video. No, ale teď jdeme na to. Jdeme poslouchat audio! Jak jsem říkala, byla jsem jeden týden na dovolené. Byla jsem… ve Francii! Byla jsem v Bretani. Bretaň je moje oblíbené místo v Evropě. A nejlepší město je Brest. Brest je město, které je kousek od moře. A Brest je nejlepší město na světě! No, ale jak jsem říkala, nebyla to jenom dovolená. Pro mě. Měla jsem i pár povinností. Povinnosti, to jsou povinné věci = věci, co musím udělat, jako zaplatit faktury nebo jít k zubaři. No,… ale tedy: Eliško, jaká byla tvoje dovolená? Brest je nejlepší město na světě! Jaká byla moje dovolená? Byla krátká! Bohužel, byla krátká, ale byla moc fajn. Letěli jsme z Prahy do Nantes. Nantes, to je město kousek od Bretaně, asi 3 hodiny autem od Brestu. V Nantes bydlí papy et mamie, to je dědeček a babička, které rádi vidíme vždy, když jsme v Nantes. Naposledy jsme je viděli loni na Vánoce. Musím říct, že moc dobře vaří a mají moc dobré víno. Vždycky si dáme do nosu! To znamená, že vždycky dobře jíme, dobře pijeme a je to dobrota. Vždycky si,… mňam… dáme si do nosu. No, a potom jsme byli pár dní u rodičů mého partnera. Byli jsme v Bretani nedaleko od města Auray, to je asi 30 minut od moře. Nevím, jestli znáš Bretaň, ale tady v Bretani kousek od Auray je Carnac. A tam je asi 4 000 kamenů. 4 000 menhirů a dolmenů, které tam postavil Asterix a Obelix. Jestli rád(a) cestuješ a nemáš rád(a) muzea jako já, tak v Carnacu jsou megalitické řady (řady jako v kině nebo v divadle) a můžeš se jet podívat do Carnacu jako turista. Jestli chceš nějaké informace, jestli chceš rady nebo jestli chceš poradit, kam ještě můžeš v Bretani jet, napiš mi! Pracovala jsem totiž v Office de Tourisme,… to je Informační centrum, takže znám Bretaň nazpaměť. Jak jsem říkala, měla jsem dovolenou jeden týden. A pro tuto dovolenou jsem měla v plánu tři aktivity: učit se arabsky číst si a poslouchat podcasty Zaprvé, moje arabština,… je velmi,… velmi špatná nyní. Ale o dovolené jsem používala svoji oblíbenou metodu. Protože mám Whatsapp skupinu. Založila jsem Whatsapp skupinu, kde jsme 3 holky a 3 kluci. 3 holky, které se učí arabsky, a 3 kluci – arabové, kteří se učí česky. A každé ráno poslouchám Whatsapp zprávy a nebo nahrávám nové zprávy. Aktivita číslo 2 byla… čtení. Čtu teď jednu moc fajn knihu v angličtině. Je to první kniha v angličtině, kterou dočtu. Je to první kniha v angličtině, kterou dokončím. A… ale už ji znám, protože jsem ji kdysi četla ve francouzštině. Takže je to teď jednodušší. Jestli tě zajímá, jak se kniha jmenuje – je to “I am pilgrim”. Je to thriller a opravdu moc moc moc doporučuju, jestli máš rád(a) thrillery. No, a poslední aktivita je… poslouchání podcastu (nebo byla poslouchání podcastu). O dovolené jsem poslouchala dva podcasty. Jeden anglický/britský podcast, který mi doporučil jeden skvělý kamarád. A tento podcast se jmenuje No such thing as a fish. Je to moc zábavný podcast. Je dlouhý – trvá jednu hodinu. Ale v každém podcastu/ v každé epizodě jsou 4 zajímavá a zábavná fakta. Jestli máš rád britské podcasty, tak doporučuju No such thing as a fish. No, a druhý podcast, který jsem poslouchala o dovolené, byl francouzský podcast Vlan, který je o vývoji společnosti. Je to formou dialogů. Je to rozhovor se zajímavými lidmi = s profesionály z oboru. takže jestli mluvíš francouzsky a máš rád rozhovory, fakt moc moc moc doporučuju Vlan. No, a jestli tě zajímá, jaké další podcasty poslouchám v angličtině, francouzštině a samozřejmě v češtině, tak napiš do komentářů. A ráda ti doporučím / řeknu, co já poslouchám. Možná hledáš nějaké nové nápady. No, a jinak, jak jsem říkala – byli jsme také v Brestu. Brest je nejlepší město na světě. Je to nejpřátelštější a nejkrásnější, nejlepší město, které má nádherné moře. V Brestu jsem žila 4 roky. A teď jsme v Brestu byli navštívit kamarády, ale taky jsme v Brestu byli, protože jsme měli pár povinností. No, ale celkově byla dovolená moc fajn, protože si myslím, že je důležité odpočívat mimo domov. Moje první dovolená byla dovolená doma, protože byl “korona time”. A určitě odpočinková dovolená je mimo domov. Nicméně,… musím říct, že když jsem se vrátila zpátky do Brna, byla jsem moc spokojená. Cítila jsem se dobře a docela mě to překvapilo. Byla jsem docela překvapená, protože miluju Francii a miluju Bretaň a opravdu miluju/zbožňuju Brest. Ale teď se cítím v Brně fakt dobře.

Dneska pro tebe mám fakt děsně moc zajímavou epizodu. Patnáctého srpna 2020 jsme já a Míša organizovaly v Praze super event pro studenty češtiny. Míša je lektorka češtiny a němčiny a má dvě facebookové skupiny “Learn Czech A1A2 a B1B2”, kde píše otázky pro všechny členy. A ty, když jsi člen, můžeš odpovídat na otázky. Doporučuju! údolí = geomorfologická část přírody, napravo jsou hory a nalevo jsou hory a ty jsi uprostřed v údolí (anglicky valley) zpoždění = normálně vlak přijede v 10:00. Ale když přijede v 10:05, znamená to, že má zpoždění 5 minut (anglicky delay) účastníci = lidé, kteří participují, kteří se účastní nějaké akce (anglicky participants) oni měli pochopení = ostatní lidé měli pochopení pro moje zpoždění, rozuměli/chápali, že jsem nepřišla včas a nebyl to problém (anglicky they sympathized, they understood, had heart) navrhla jsem = navrhnout znamená říct například: Hele, mám nápad, nepůjdeme na pivo? (anglicky suggest) rybník = jako jezero, přehrada, moře, voda,… ale je to malé a umělé, rybník postavil člověk a teď tam jsou například kapři a další ryby (anglicky pond) závidět = moje kamarádka má krásný nový telefon a já ho chci taky, ale nemůžu ho mít. A tak jí ho závidím (anglicky to envy) Event se jmenoval “Výlet se slowczech + Míšou = slackline/picnic“. Šli jsme asi 9 kilometrů Prokopským údolím. To je jižní Praha – části Prahy okolo jsou Stodůlky, Hlubočepy nebo Smíchov. Musím říct, že jsem (jako vždy) přišla pozdě. Měla jsem 20 minut zpoždění. Moji kamarádi to ví. Mám vždy francouzské zpoždění. Haha. Naštěstí všichni účastníci měli pro moje zpoždění pochopení a počkali na mě. Plán byl jít 9 kilometrů a na konci piknikovat a zkusit slackline. Jestli nevíš, co je to slackline, podívej se na slowczech.com. Je tam video, kde chodím po slackline. Hrozná sranda, haha. Ale asi po 5 kilometrech jsme byli skoro všichni docela dost unavení. Míša šla totiž fakt rychle, haha. A tak jsem navrhla: “Hele, dívejte, restaurace! Nepůjdeme na pivo?” A tak jsme šli na pivo a taky na oběd. To bylo asi v 11 hodin. Naštěstí to nebylo poslední pivo a poslední občerstvení. Další jídlo bylo na konci výletu, kdy jsme leželi v trávě u rybníka a odpočívali. Mrkni na fotky na slowczech.com, haha. Myslím, že budeš závidět! Celkem bylo 10 účastníků. Zeptala jsem se jich, jestli nechcou/nechtějí pro tebe nahrát audio, milý fanoušku slowczech. A oni souhlasili! Uslyšíš teď 5 krátkých nahrávek. Všichni jsou to moji studenti a všichni jsou skvělí lidé. Všichni jsou moc zajímaví lidé a především velmi velmi velmi motivovaní studenti. Známe se už dlouho a jsme víc přátelé než studenti a lektorka. Nejdřív mluví Gabriel z Brazílie. Potom mluví Mako z Ameriky. Potom Diana z Moldavska. Pak Matteo z Itálie, se kterým je také video rozhovor na YouTube a nakonec mluví Nataša z Ukrajiny. Gabriel, Mako, Dianko, Matteo, Natašo, moc díky za to, že jste přišli a moc díky za to, že jste nahráli audio. Jste báječní! Gabriel z Brazílie: “Procházka s Eliškou a přatelé byla moc, moc dobrá. Mluvít jenom Česky tolik hodiny byla velká výzva, ale také bylo velmi dobrý cvičení. Učil jsem se nové slova a také nový výrazy, a myslím, že jsem upevnil v moje hlavě několIk slova, který už jsem se učil, ale který jsem vždycky zapomněl. Na konec jsem také poznal nové místo v Praze, v přírodě. Ten den byl skvělý a doufám, že budu moci jít taky příště. To stoji za to, vstávat v sobotu ráno.” Mako z Ameriky: “Díky výletu jsem dostala novou motivaci se učit česky. Naučila jsem se hodně nových slov (na příklad: veverka, komár a taky tu frázi “přejet žáby”). Určitě to nebylo tak snadné mluvit celý den česky, protože v Praze obvykle mluvím anglicky, takže na to nejsem zvyklá. Ale byl to moc hezký zážitek. Nejvíc se mi líbilo, že jsem poznala nové lidi, kteří se taky učí česky a dobře jsme si popovídali.” Diana z Moldavska: “Ahoj Eliško. Chci ti říct, že jsem si moc užila náš výlet. Bylo to zábavné a velmi motivační. Líbilo se mi poslouchat názor jiných studentů o učení češtiny a poznat jejich zkušenost. Užila jsem si taky naše povídání o České republice, o české jídlo, o Češi a o češtině. Bylo to moc fajn a doufám, že se brzo uvidíme. Čau!” Matteo z Itálie: “Ahoj, Matteo ze Sardínie mluví. S mezinárodní skupinou měl jsem možnost užít si park v Praze, který jistě znovu navštívím. Počasí nám přálo. Bylo zataženo a ne moc horko jako v minulých dnech. A líbilo se mi navíc, že se všichni snažili mluvit česky tak dlouho. Poprvé zkusil jsem červené pivo – říká se mu Červený kohout, s malinovou příchutí. A líbilo se mi to. A rád se opět zúčastním tak přátelské a přirozené atmosféry. Tak příště! Čau!” Nataša z Ukrajiny: “Ahoj, já jsem Nataša. Pro mě ten sobotní výlet s Míšou a Eliškou byl jako skvělá možnost pobavit se česky, setkat se se svou lektorkou češtiny Eliškou mimo Skype, a poznat nové lidi, hlavně cizince. Moc se mi líbila naše procházka. Bylo to zábavn

Čau! Jak se dneska máš? Báječně? Skvěle? Perfektně? Mám pro tebe hosta. Dnešním hostem slowczech je Lenka. Lenka je velmi aktivní člověk. Má hodně aktivit, každý den dělá něco jiného: někdy píše texty pro cestovatelský blog, někdy učí češtinu, někdy nahrává audio o cestování. A taky se mnou nahrála video rozhovor, který je na youtubu slowczech. Je to video rozhovor pro začátečníky = beginners. A dnes pro tebe Lenka napsala a nahrála jednu audio epizodu, můj milý fanoušku slowczech Lenka mluví nejen o cestování, ale taky o Brně a o Praze. Co myslíš, které město má radši? A proč? Poslechni si Lenky zajímavý příběh. Ahoj, moje jméno je Lenka a dneska budu mluvit o cestování. Nejdřív vysvětlím slovíčka, která najdeš v textu. Koníček – něco, co ráda dělám, například tenis (a hobby) Unavující – když dělám něco co mi bere energii, například uklízení (tiring) Spoustu/a – moc, spoustu lidí (a lot) Nejoblíbenější – mooooc oblíbený, moje nejoblíbenější zmrzlina je čokoládová (the most popular) Zřídka – moc často ne, například: Zřídka vstávám v 5 hodin (rarely) Doopravdy – fakt , doopravdy zamilovaná (really) Hádka – když lidi mají jiné názory, nerozumí si, velká hádka (argument, hassle) Koneckonců – slovo, které se říká třeba na konci, například: Koneckonců zdraví je nejvíc důležité (afterall) Moc ráda cestuju. Kdo taky ne! Cestování ale není jen můj velký koníček, je to můj životní styl. Skoro všichni rádi cestují. Já ale měním prostředí skoro každý rok. To může být trochu unavující, ale já to mám ráda. Spoustu let jsem cestovala v Evropě a taky v Jižní Americe. Spoustu měsíců jsem žila v Tunisu, v Mexiku, v Rakousku a v Kolumbii. Domov pro mě může být všude. Znám život ve městě, ale i na venkově. Mám ráda města, ale taky přírodu a klid. Mám ráda velké domy, ale i útulné malé byty, ale nikdy nepotřebuju luxus. Vím, co je totiž důležité – přátelé a rodina. Jaké město mám ale opravdu moc ráda? Miluju Brno! Brno je moje láska. Vždy jsem si myslela, že Brno není hezké město – to byla ale velká chyba! Brno jsem totiž dobře neznala, protože jsem v Brně nežila. Kdo Brno zná, ví, že je to fakt super město na život. Pro turisty je víc atraktivní Praha, protože je velmi multikulturní. Praha má slavný Karlův most, Staroměstské náměstí, Pražský hrad, Národní muzeum nebo barevnou Lennonovu zeď. Už jsi někdy byl například na Petříně, v Katedrále svatého Víta nebo u sochy Franze Kafky? Od pondělí do neděle je Praha plná lidí (výjimka je koronavir). Kdo ale v Praze žije, ví, že život je tu drahý. Lidé hodně pracují a často nemají čas chodit do centra a vidět krásné historické památky. Bydlení v Praze je drahé a všechno je trochu daleko. Brno je také velmi multikulturní – je to totiž studentské město. Brno je šesté nejoblíbenější město pro studenty na světě. Proto můžete potkat mnoho Erasmáků v Brně od září do června. Bydlení v Brně není tolik drahé jako v Praze, všechno je blízko a můžete chodit pěšky. Je tu taky hodně lidí, ale ne až moc. Brno možná nemá tolik populárních památek jako Praha, ale už jste někdy byli na Špilbergu, na Prýglu, ve vile Tugendhat nebo v Moravském krasu? Doporučuju taky zajít na Zelný trh, kde můžete koupit zeleninu a ovoce. Mají otevřeno každý všední den od 6:00 do 18:00 a v sobotu od 6:00 do 14:00. Brno má hezká místa, kde je super atmosféra. Lidé v Praze často říkají vtip, že Brno je největší vesnice v České republice. Někdo říká: “Praha je nejlepší,” někdo říká: “Ne, Brno je lepší než Praha”. Praha i Brno mají plusy a mínusy. V Praze je více práce, ale pravda je, že lidé, kteří žijí v Praze, se často narodili v Brně a do Brna se i vrací. Zřídka potkáte někoho, kdo se v Praze doopravdy narodil. Je jedno, kdo hádku vyhraje. Koneckonců, jak říká jedno české přísloví – „Dva se hádají a třetí se směje“. Proč to říkám? “Protože v Českých Budějovicích by chtěl přece žít každej!” Rozumíš, co znamená “Protože v Českých Budějovicích by chtěl přece žít každý!”? Because everyone would like to live in České Budějovice. V České republice existuje populární Divadlo Járy Cimrmana. Jára Cimrman je fiktivní postava, kterou zná každý Čech. Jára Cimrman je sarkastický génius, který umí všechno udělat. Prostě typický Čech! A Jára Cimrman říkal v jedné divadelní hře “V Českých Budějovicích by chtěl přece žít každej.” A dnes je to hláška, je to citát, je to klasická česká věta. Řekni ji českým kamarádům a uvidíš! Na webu slowczech.com najdeš link na video na YouTube. Moc vám děkuju a zase brzo na slyšenou! Ahoj! Můžeš se podívat. Divadlo Járy Cimrmana – Záskok Informace o Lence: https://www.litamevtom.com/studentka-cestovatelka/ Doufáme, že se ti dnešní epizoda líbila. Jestli ano, komentuj, reaguj, řekni – máš rád(a) Prahu? Máš rád(a) Brno? Já osobně fakt miluju Brno. Brno je moje nejoblíbenější město v Česku. Je tu spousta skvělých lidí. A lidé, kteří tady bydlí, zřídka říkají, že Praha je lepší. Podle mě všichn

Ahoj, jak to dneska jde? Mám tady sklenku vína a taky další supr čupr příběh Mám pro tebe kousek příběhu o žirafě Adéle. Mluvím o Adéle a potom pro tebe mám otázky. Nejdřív pasivní otázky a pak aktivní otázky. Podívej se na www.slowczech.com. Každé slovo v akuzativu je červené, modré nebo zelené (jestli je to feminine, masculine nebo neutre). A proč tento příběh? Je to jeden z 6 příběhů, které jsou v audio knize “Learn Czech cases with stories“. Chci ti pomoct naučit se české pády (czech cases). Vím, že je to těžké a myslím si, že je lepší se učit v kontextu a s audiem. A proto jsem napsala audio ebook, kde jsou příběhy, slovíčka, barvy, vysvětlení, kdy používáme akuzativ nebo dativ nebo další pády, taky tam jsou příklady a hlavně aktivní a pasivní otázky v audio verzi s transkriptem. Takže posloucháš a odpovídáš. Jo, a taky tam jsou mooooc krásné ilustrace No, ale teď už stačí, že jo? Jdeme na to! Nejdřív slovíčka házená – Házená je české slovo pro handball. Znáš házenou? Hraješ házenou? treska a losos – jsou typy ryby. Obě ryby žijí v moři. Anglicky to je atlantic cod and salmon. málokdy – to znamená ne často, zřídka. Je to málo (takže ne hodně) + kdy (when). vynikající večeře – to je fakt moc mňam mňam večeře, moc dobrá, výborná, vynikající večeře. Můžeš v restauraci říct, když přijde servírka “Děkuji, bylo to moc dobré.” nebo “Děkuji, bylo to výborné.” Děkuji, bylo to vynikající.” A to je všechno, teď příběh o žirafě Adéle a otázky. Žirafa Adéla žije v Brně už tři roky. Žirafa Adéla je velmi krásná. Má krásnou sportovní postavu, protože každé ráno chodí běhat na fotbalové hřiště. Žirafa Adéla má moc ráda sport. V létě hraje volejbal nebo házenou a v zimě doma cvičí jógu. Taky se ale ráda dívá na televizi na atletiku nebo na sportovní gymnastiku. Má žirafa Adéla ošklivou nebo krásnou sportovní postavu? Krásnou sportovní postavu. Chodí Adéla běhat každý večer nebo každé ráno? Každé ráno. Hraje Adéla v létě fotbal nebo volejbal? Volejbal. V zimě cvičí Adéla jógu nebo pilates? Jógu. Adéla má krásnou sportovní postavu, protože má ráda dobré a kvalitní jídlo. Miluje ovoce a zeleninu. Ráda večeří polévku, maso a salát. Někdy ráda jí rybu, jako třeba tresku nebo lososa. Nikdy nepije sladkou limonádu, a i když je žirafa Adéla Češka, málokdy pije pivo. Má raději víno – bílé, červené i růžové víno. Včera si Adéla vařila vynikající večeři. Včera večeřela vařené avokádo, sýr a papriku. Má žirafa Adéla ráda nezdravé jídlo nebo kvalitní jídlo? Kvalitní jídlo. Miluje Adéla Mekáč nebo ovoce a zeleninu? Ovoce a zeleninu. Jí někdy Adéla lososa nebo kapra? Lososa. Má Adéla raději pivo nebo víno? Víno. Adéla včera večeřela vařenou rýži nebo vařené avokádo? Vařené avokádo. A teď aktivní otázky. Já se ptám a ty odpovídáš. Jaké jídlo má Adéla ráda? Dobré a kvalitní jídlo. Co Adéla miluje? Ovoce a zeleninu. Co Adéla nikdy nepije? Sladkou limonádu. Jaké víno má Adéla ráda? Bílé, červené i růžové. Co včera Adéla večeřela? Vařené avokádo, sýr a papriku. Doufám, že se ti dnešní epizoda líbila. Mám fakt moc ráda příběhy. Myslím si, že je moc zajímavé se učit cizí jazyk s příběhem. Musíme se učit v kontextu, že jo? Taky mám moc ráda zvířata. Pro zvířata jsem vybrala častá česká jména. Navíc jsou v příběhu normální běžná česká slova, která uslyšíš fakt často. Locative case story je o mně a co jsem dělala a kde jsem byla. Instrumental case story je o mně a mojí dovolené. Genitive case story je o slonovi Jonášovi – Jonáš je velmi přátelský slon, který se zamiluje (fells in love), on se zamiluje. A dativ case story je o želvě Tereze. Želva Tereza je Italka, která bydlí v Ostravě, má velkou rodinu a učí se česky. A accusative case story je o žirafě Adéle. Ona hraje na kytaru a organizuje koncert. Ale bohužel má problém! Jestli se ti tento styl audia a otázek líbí, určitě mrkni na eshop slowczech. Celá audio kniha má 3.5 hodiny audia a asi 45 stran textu. Mooooc mě bavilo tuto audio knihu psát. A doufám, že ti pomůže! Tak čau! The post (176**) Audio training in stories (3) – accusative case appeared first on slowczech.

Nedávno jsem zkusila něco nového. Proč? Ráda zkouším něco nového, ráda zkouším nové věci. Mám kamaráda, který organizuje brněnské Business Toastmasters. Znáš Toastmasters? Toastmasters je mezinárodní organizace, která učí mluvení na veřejnosti (public speaking) a jak vést lidi (leadership). Vést, znamená “to lead”, takže když jsem leader, jsem vedoucí a vedu lidi. Nebo jako ředitel řídím lidi. Můžu řídit auto nebo řídit lidi. Prostě když jsem vedoucí nebo leader, tak říkám lidem, co mají dělat. Takže Toastmasters učí mluvení na veřejnosti a jak vést lidi. Dřív jsem organizaci Toastmasters neznala. Dnes ale vím, že je to velká organizace. Existuje ve 143 zemích a má víc než 300 000 členů. Člen je každý člověk, který je v klubu a který platí poplatek za klub. Wow 300 000 členů! Panejo! Panečku! Týjo! Před měsícem jsem byla na jednom meetingu jako host. Host je člověk, který neorganizuje meeting. Host je pozvaný (= invited). Bylo to velmi zajímavé. A taky velmi psychicky náročné = to znamená, že moje hlava musela hodně pracovat. Musela jsem se soustředit / musela jsem se koncentrovat. Nebo česky soustředit se. Mimochodem, jestli jsi viděl(a) video Logická čeština číslo 2, slovo “soustředit se” znáš. Protože “střed” znamená “centrum”. A “soustředit se” znamená “koncentrovat se”. Téma bylo “To be a professionnal”. V první části mluvili 2 řečníci = 2 speakeři. První řečník mluvil o štěstí a druhý řečník mluvil o profesionálním hokeji. Každý řečník potom dostal slovní ohodnocení = evaluaci. Slovní ohodnocení od jiného člena Toastmasters. A taky všichni členové a všichni hosté ohodnotili dva řečníky. Na malý papírek jsme napsali jméno řečníka, který se nám líbil víc. Potom byla 10 minut pauza. A ve druhé části byla improvizace. Jeden člen připravil témata, tzv. “Table topics”. A kdo chtěl, mohl jít na pódium, vylosovat si téma a mluvit 2 minuty. Vylosovat si téma znamená, že například je 10 témat a ty musíš vzít jedno téma, ale nevidíš, jaké to je téma. Většinou se témata vylosují z klobouku nebo z čepice. Na Toastmasters jsem byla host. Nejsem člen. A chtěla jsem zkusit mluvení na veřejnosti. Proč ne? Hosté můžou mluvit ve druhé improvizované části meetingu. Jaké jsem si vylosovala téma? Na papírku bylo téma “What is your greatest skill?” Zajímavé. A tak jsem 10 sekund přemýšlela, potom jsem začala mluvit o Dream Prague a Jen, která v jednom videu srovnávala Čechy a Američany, a nakonec po 2 minutách jsem řekla, že moje “greatest skill is not to be afraid of trying new things” = česky, že nemám strach z toho zkoušet nové věci. A co ty, jaká je tvoje “greatest skill”? Jaká je tvoje největší skill neboli schopnost? Milý posluchači SlowCZECH, jestli se Ti dnešní epizoda o Toastmasters líbila, komentuj na www.slowczech.com. Jestli chceš pomoc SlowCZECH i finančně, můžeš tak udělat přes tipeee.com nebo přes paypal. A taky jsem nedávno publikovala několikaměsíční práci “Learn Czech cases with stories”, což je audio eBook se 45 stranami textu a 3,5h audia, se speciálními otázkami a pauzami, abys mohl(a) trénovat české pády v kontextu. A brzy taky budou další dárky přes Patreon. Těšíš se? Já moc! No, a teď už se měj hezky, uč se česky a brzy ahoj! The post (175**) Jak jsem šla na Business Toastmasters appeared first on slowczech.

Ahoj, jak je? Doufám, že dobře! Dneska pro tebe mám další super rozhovor s mojí kamarádkou a hlavně skvělou lektorkou češtiny. Jmenuje se Gábi a bydlí v Brně. Nedávno (= několik týdnů zpátky) byla Gábi na dovolené. Gábi byla v Chorvatsku. A tak mluvíme o její dovolené. Taky se Gábi ptám, jestli tam byla sama nebo jestli tam byla s kamarády. A Gábi říká, že tam jeli jako skupina 10 lidí. Dohromady 10 lidí a byla to zábava. Byla to sranda. Bylo to moc veselé. Do Chorvatska jeli autem, ale měli problém. Gábi říká, že klasická cesta trvá 10 hodin, ale jejich cesta trvala 17 hodin. Proč? Protože museli měnit auto. Jejich auto mělo nějaké technické problémy a potřebovali jiné auto. A potom píchli pneumatiku. Píchlá pneumatika je velký problém. Nemůžeš jet, protože máš jenom 3 kola. Gábi nebydlela v hotelu, měli pronajatou loď. Celý týden byli na lodi, a tak se Gábi ptám, jestli neměla mořskou nemoc. Mořská nemoc znamená, že ti je špatně, když jsi na lodi. No, a co dělali celý týden na lodi? Poslechni si rozhovor E: Ahoj Gábi. Vítej v rozhovoru pro SlowCZECH. Děkuju, že na nás máš čas. A ty jsi mi říkala, že jsi byla na dovolené. Kde jsi byla na dovolené? G: Ahoj Eliško. Děkuji za pozvání. Ano, byla jsem na dovolené. A je to taková typická dovolená pro Čechy, si myslím. Byla jsem v Chorvatsku. E: Jé! V Chorvatsku jsem dlouho nebyla! Byla jsi tam sama? G: Nebyla. Jeli jsme tam skupina lidí. Bylo nás dohromady deset. Byla to docela zábava. E: Od kdy do kdy jste tam byli? G: Byli jsme tam 26. června do 4. července. E: Takže asi týden. G: Týden, ano. E: Jeli jste tam vlakem? Jeli jste tam Regiojetem. G: Ne, to bychom měli málo místa. Jeli jsme autem a ta cesta byla velmi zajímavá. E: Musíš nám říct víc! G: Byla dlouhá! Typická cesta je (asi)tak 10 hodin. My jsme tam jeli 17! E: Jak je to možný? G: měli jsme nějaké technické problémy. Museli jsme měnit auto a potom jsme píchli pneumatiku. E: A když jste přijeli na místo do Chorvatska, ten týden jste bydleli v hotelu? G: Ne, my jsme vůbec nebydleli v hotelu. My jsme tam měli pronajatou loď. Celou dobu jsme pluli po moři. E: Neměla jsi mořskou nemoc? G: Ne! Myslela jsem, že budu mít, ale neměla jsem. Byla jsem ráda. E: Takže vy jste byli celý týden na lodi? Co jste dělali celý týden na lodi? G: Odpočívali jsme. Cestovali jsme na jih, viděli jsme i národní park Krka v Chorvatsku, tam jsou vodopády, tam je to moc pěkné. Doporučuju, jestli tam někdy pojedeš. A tak různě jsme se opalovali, četli jsme si knížky, popíjeli jsme… E: Prostě ideální/pohoda dovolená. G: Přesně tak! Pořádný relax! E: A kdy bude další dovolená? G: To je dobrá otázka. Já doufám, že brzo. A že bude trošku víc na sever do Anglie. Snad na podzim. E: Tak přeji ti, abys jela na podzim na dovolenou do Anglie. G: Děkuji. E: Děkuji za rozhovor. G: Já taky děkuji, Eliško. E: A těším se, že se brzy zas uvidíme. Jestli se Ti dnešní epizoda s Gábi líbila, komentuj na www.slowczech.com. A pozor! Mám pro Tebe dvě novinky, dvě news = první novinka – na eShopu SlowCZECH je teď nový audio eBook, který se jmenuje “Learn Czech cases with stories!” Jupí! 40 stran textu a 3 hodiny audia. Jenom pro Tebe. A druhá novinka, novinka č. 2 – 4. září organizujeme v Brně OSOO = Official SlowCZECH Office Opening. Víno, pivo, jídlo, hry. Můžeš přijít! No, a jestli nebydlíš v Brně a chceš pomoc SlowCZECH i finančně, můžeš tak udělat přes tipeee.com nebo přes paypal jako vždy. Tak,… měj se hezky, uč se česky a brzy ahoj! The post (174*) Rozhovor s Gábi /slow and simple/ appeared first on slowczech.

Ahoj, jak to jde v práci? Kde teď pracuješ? Pracuješ doma nebo v práci v kanceláři? Nebo máš kancelář doma? Dneska pro tebe mám trochu pracovní epizodu Ale nejdřív slova, která za chvíli uslyšíš. Co znamená “PROSTOR” = místo, space, například velký nebo malý prostor, prostor, který má 20 metrů čtverečních. ROZHODLA JSEM SE = udělala jsem rozhodnutí, I made a decision, rozhodla jsem se jít spát, rozhodla jsem se hledat novou práci PRONAJMOUT SI/PRONAJÍMAT SI = to rent, pronajmout si kancelář, pronajmout si byt, pronajmout si dům TABULE = whiteboard, velká bílá tabule, velká skleněná tabula VEŠKERÉ VYBAVENÍ = all the necessary equipment, například vybavení fotografa je foťák a baterky do foťáku SEZNÁMIT SE OSOBNĚ = make acquaintance, meet for the first time in person SOUČASNĚ = at the same time, simultaneously, můžu současně číst knihu a pít kafe Ale teď zpátky k naší epizodě. Když pracuješ doma, je dobré mít speciální místo na práci. Domácí kancelář se jmenuje pracovna. Já mám doma pracovnu. Ale pracovat 50 hodin týdně doma a bydlet doma je opravdu fuška. To je těžké. To je fuška! Ufff! A tak jsem se 5 měsíců zpátky rozhodla, že chci kancelář mimo domov. To znamená, že jsem si řekla: oukej, potřebuju místo na práci, které není doma. A tak jsem se rozhodla si pronajmout kancelář v centru Brna. A teď si pronajímám vlastní SlowCZECH kancelář, to znamená, že platím nájem, platím peníze každý měsíc a mám místo na práci. Musím říct, že je to o 1000% lepší, haha. Je to o hodně lepší. Je pravda, že teď je to jenom malý prostor, který má 20m2 (dvacet metrů čtverečních). Ale postupně, krok za krokem, to bude větší a větší a větší prostor. A pozor, není to jenom kancelář. Je to také místo, kde studenti můžou mít lekce s lektorem nebo s lektorkou. Podle mě je tady nejkrásnější tabule v celé České republice. Podívej se na fotky na webu SlowCZECH. Je to skleněná tabule s logem SlowCZECH. Móc krásný! A je to také místo, kam můžou přijít lektoři nebo přátelé nebo studenti nebo známí… na kafe, na víno nebo jenom na pokec. Moje kancelář má krásný, příjemný a velký balkón. Moc dobře se mi tam pracuje. Dobře se mi tam soustředí. Deep work a flow nejsou žádný problém. Ráda tady pracuju na projektu SlowCZECH. Postupně tady také bude nahrávací studio. To je místo, kde můžu nahrávat podcast nebo videa na YouTube, protože tady budu mít veškeré vybavení. Budu tady mít kameru, foťák, dva mikrofony a celý prostor bude adaptovaný na nahrávání. A hlavně – to všechno nebude jenom pro mě. Další lektoři nebo lidé, kteří chcou/chtějí také dělat videa a audia, můžou přijít a používat vybavení SlowCZECH. A co všechno tady je? Určitě se mrkni/Určitě se podívej na web SlowCZECH, kam jsem přidala hezkou fotogalerii. Říkala jsem, že v kanceláři je nejkrásnější skleněná tabule v celé České republice, jsou tady taky barevné stoly a barevné židle. Každá židle má jinou barvu, hehe. Taky tu mám větrák (neboli ventilátor) a velký kávovar. Potom tady mám skleničky na víno a na pivo, vývrtku a otvírák na pivo, haha, potom samozřejmě ledničku a uvnitř důležité nápoje, hehe. Mám tady tiskárnu, tužky, papíry, materiály pro studium, projektor a druhý počítač. A potom „relax corner“ neboli odpočívací roh, kde jsou dvě pohodlná křesla s malým barevným stolkem. Když nechceš studovat u velkého stolu, můžeš sedět v “relax corner” a jenom se dívat na ostatní, haha. Pasivní studium je taky zajímavé, co myslíš? A teď, pozor, nastraž uši! To znamená “be open-eared”, dobře poslouchej. Nastraž uši! Organizujeme OSOO /to je docela vtipný akronym, ne?/ . Co je to OSOO? To je Official SlowCZECH Office Opening. Chceme tě potkat. Chceme se s tebou seznámit osobně. Jestli jsi v Brně, přijď v pátek 4. září. Kancelář leží v centru Brna, na zastávce Körnerova. Můžeš přijít, jak máš čas. Kdykoli od 16:00 do 23:00. Můžeš přijít na hodinu, na dvě hodiny, na celý večer nebo jenom na 5 minut. Jak chceš. Bude káva, bude víno, bude pivo, bude nějaká mňamka = tedy bude nějaká dobrota = bude nějaké dobré jídlo ve formě bufetu. A taky budou hry, aktivity, legrace. Už se fakt moc těším. Ještě nemáme jméno pro nové místo SlowCZECH. Přemýšleli jsme například nad jménem “SlowCZECH hub”, ale to není perfektní. To nezní dobře. Nemáš nápad? Nevíš, jak se může jmenovat nová kancelář a současně místo pro setkávání studentů a současně místo pro setkávání lektorů a současně místo pro všechny fajn lidi? Jestli máš nápad, napiš na www.slowczech.com do komentáře pod tuto epizodu nebo na Facebook nebo YouTube nebo napiš e-mailem. Díky za pomoc, díky za feedback, díky za komenty, díky za podporu! Jsi skvělý fanoušek Doufám, že se uvidíme 4. září mezi 16:00 a 23:00, čau! The post (173*) Jak vypadá nová kancelář slowczech? appeared first on slowczech.

Ahoj, jak to jde, můj milý posluchači SlowCZECH? Dneska pro Tebe mám super překvápko. Mám pro tebe parádní překvapení. Pamatuješ si na rozhovor s Mončou? Měsíc zpátky jsme pro Tebe, já a Monča, nahrály video rozhovor. Můžeš se podívat i na YouTube. Povídaly jsme si o tom, proč Monča bydlí ve Vietnamu a že já nemám ráda české jídlo – svíčková. Slyšel(a) jsi tento fajn rozhovor? Monča říkala v rozhovoru, že ráda cestuje. A protože ráda cestuje, připravila pro Tebe dnes krátkou epizodu o cestování v Česku. Je to vlastně aktuální téma, protože s Korona virem nemůžeme moc cestovat. A tak tedy – kam jezdíme v Česku na dovolenou? A co děláme o dovolené? V Česku je spousta krásných míst. Máme historické památky a taky pěkná místa v přírodě. Máme i hory a místo moře máme rybníky a jezera. Česko je malá země, takže můžeme cestovat autem, vlakem nebo autobusem. Za pár hodin můžeme navštívit několik míst. V Česku je jeden velký trend – jezdíme na chatu. Spousta Čechů má dům na vesnici, kterému se říká chata. Na chatu jezdíme hlavně v létě nebo o víkendu. Po pracovním týdnu chceme být mimo město. A co tam děláme? Pracujeme na zahradě, pěstujeme ovoce a zeleninu, jezdíme na kole nebo chodíme do lesa. Mnoho lidí chodí do lesa na houby, chodí houbařit, sbírat houby. Já taky ráda sbírám houby, ale nerada je jím. Ráda sbírám i lesní ovoce jako borůvky, maliny a brusinky. Moje mamka dělá skvělé borůvkové knedlíky. Mnoho Čechů taky jezdí stanovat. Myslím, že tento trend, stejně jako to, že jezdíme na chatu, začal za komunismu, když jsme nemohli tolik cestovat do zahraničí. I dnes ale spousta lidí jezdí stanovat, hlavně s dětmi. Pro děti je to nový zážitek a dobrodružství. A co ty? Jezdíš taky na chatu? Chodíš do lesa sbírat houby? Spíš rád/a pod stanem, nebo preferuješ pohodlnou postel v hotelu? Mončo, já odpovím, ano? Bohužel chatu nemám, a tak na chatu nejezdím. Bohužel houby nejím, tak nechodím do lesa sbírat houby. Ale moc ráda spím pod stanem. Když jsem byla malá, pořád jsme spali pod stanem anebo pod širákem. Spát pod širákem znamená, že máme spacák, ale nemáme stan. Takže spíme venku na zemi a můžeme se dívat na hvězdy a na Měsíc. Je to moc krásné. A je to lepší než pohodlná postel v hotelu. Díky, Mončo, za tvoji skvělou práci. Díky za to, že spolupracuješ se SlowCZECH. Jsem opravdu moc ráda! No, a ty, milý posluchači SlowCZECH jestli se Ti dnešní epizoda s Mončou líbila, komentuj na www.slowczech.com. Jestli chceš pomoc SlowCZECH i finančně, můžeš tak udělat přes tipeee.com nebo přes paypal nebo brzy i Patreon, wow. No a pozor, na eShopu SlowCZECH je teď nová audio kniha, 40 stran textu a 3 hodiny audia na téma české pády. Ebook se jmenuje “Learn Czech cases with stories”. Ale víc informací na webu SlowCZECH, že jo! Tak, už dost, už jsem mluvila ažaž. Měj se hezky, uč se česky a brzy ahoj. Eliška & Monča … Kdo je Monča? Monču znáš z video rozhovoru na YouTube! The post (172**) Monča: Cestování v Česku appeared first on slowczech.

Nazdar, jak to jde? Jak se daří? Jak se máš? Dneska nemluvím anglicky. Dneska mluvím jenom česky. Proč? Protože je lepší poslouchat jenom češtinu. Je lepší neposlouchat angličtinu. A jak víš, je lepší poslouchat pomalou češtinu. Proto mluvím pomalu a jenom česky A co pro tebe dneska mám? Dneska pro tebe mám opakování. Mám pro tebe malé “repete”. Proč? Protože opakování je důležité = opakování je to hlavní. Když se něco učíme, musíme opakovat. Opakovat a opakovat a opakovat, hehe. Takže, už znáš a už jsi slyšel(a) 3 audio tréninky. Tyto 3 tréninky jsou čísla 159, 163 a 169. Dnes spolu (to znamená já a ty) posloucháme tyto 3 audio tréninky ještě jednou. Dnes spolu trénujeme češtinu. To je fajn, ne? Tak, jdeme na to! (1) Dnes je pátek. Pátek je fakt super den! V pátek nikdy nepracuju. Většinou vstávám kolem sedmé. Potom si dělám kafe. Dělám si fakt velké kafe, protože miluju kafe! A co většinou dělám v pátek? V pátek většinou odpočívám. Co myslíš, jak odpočívám? Někdy sedím na balkóně a poslouchám podcasty. Někdy jdu běhat. Někdy jdu plavat. Často si taky čtu. Zrovna čtu moc zajímavou knihu. Opravdu ! Je to fakt supr kniha! Občas skládám puzzle. Zrovna skládám těžké puzzle. Na obrázku je nějaké americké město. Občas taky chodím na procházku. Bydlím nedaleko lesa. A tak chodím do lesa. Dnes ale do lesa nepůjdu. Proč? Protože dneska prší! Dneska je ošklivo. (2) Rád chodíš do restaurace? A chodíš často do restaurace? Já ráda chodím do restaurace, ale nechodím tam moc často. Většinou na oběd s přáteli, tak dvakrát až třikrát za měsíc. Když jdu do restaurace, dám si něco dobrého. Moc mi chutná vegetariánské jídlo. Taky mi moc chutnají ryby. Nejradši mám tresku nebo lososa. Ale v Česku si dávám rybu málokdy. A k pití? Samozřejmě, že miluju víno. Jak červené, tak bílé. Mám jednu oblíbenou restauraci. Je v centru Brna a jmenuje se Spolek. Mají tam výborná polední meníčka. Ale hlavně tam nehraje žádná hudba. To se mi moc líbí. (3) Minulý týden jsem byla v Praze. Viděla jsem kamarádku Monču a její rodinu. Monča žije v Praze už několik let. Má tříletého kluka Teodora. Teodor pořád někde běhá! Je to dost aktivní dítě. S Mončou jsme byli na kafi a na zmrzlině. Já jsem měla čokoládovou zmrzlinu a Monča měla melounovou zmrzlinu. Mňam! Taky jsme byli na Karlově mostě, potom jsme šli na víno a večer jsme se rozloučili. Monča šla domů a já jsem šla na vlak. Jela jsem vlakem zpátky do Brna. Je pravda, že Praha je fakt krásná. Mám moc ráda Prahu. A navíc mám v Praze spoustu kamarádů a část rodiny. Ale raději mám Brno. A co ty? Máš raději Prahu nebo Brno? A to je konec, to je všechno. Líbí se ti audio trénink? Co se ti líbí? Pomáhá Ti SlowCZECH? Jestli ti SlowCZECH pomáhá lépe mluvit česky a lépe rozumět Čechům, jsem moc ráda. A jestli chceš, můžeš mi koupit virtuální kávu na tipeee.com/slowczech. To budu taky moc ráda. Eliška The post (171*) Opakovat, opakovat, opakovat: Audio training in stories appeared first on slowczech.

Cos všechno stihl(a) dokončit v těchto posledních dvou týdnech? Cos stihl(a) dodělat? Věřím, že to byly docela produktivní dva týdny stejně jako ty moje. Já jsem například konečně dodělala eBook! Hurá! Konečně jsem ho dopsala. Za to si zasloužím velkou gratulaci a kilo makové zmrzliny, haha, moje oblíbená, hned po čokoládové. Na audio eBooku jsem totiž začala pracovat asi před třemi měsíci, možná dýl, tedy knihu jsem rozpracovala už někdy v březnu nebo dubnu. A delší dobu byla kniha rozepsaná, ale teď je konečně dopsaná. Taky jsem konečně dopsala jeden důležitý email, který jsem rozepsala už před měsícem. Ozval se mi jeden skvělý fanoušek, že by mi rád pomohl s logem a marketingem celého projektu SlowCZECH. Udělal mi fakt radost, protože jsem to opravdu nečekala! No jo, je pravda, že mám spousty rozepsaných e-mailů = to jsou maily, které jsem začala psát, ale nedokončila jsem je = ještě jsem je nedopsala do konce. Proč? Protože potřebuji chvíli přemýšlet nad správnou odpovědí, potřebuju si to rozmyslet. Určitě víš, o čem mluvím. Jinak teď zrovna, jak nahrávám toto audio, mám na stole vedle svého mini nahrávacího studia položenou nedopitou sklenku vína. Začala jsem popíjet víno před hodinkou (popíjet znamená pít pomalu a užívat si to) a ještě jsem tu sklenku nedopila. Často se nám taky doma stává, že nedojíme všechno jídlo, které jsme uvařili. To je u nás běžné, protože rádi vaříme na více dní. A tak schválně uvaříme více porcí, které potom postupně dojídáme. Někdy je dojídáme tři dny, někdy dojíme všechno už druhý den. Jo, ještě ti musím něco říct. Moje kamarádka je překladatelka. Překládá několik projektů naráz = najednou. Takže má rozpracovaných hodně věcí, protože je začala dělat, ale ještě je nedokončila. A vím, že ona ráda překládá knihy. A knihy nejen ráda překládá, ale ráda je taky čte. A stejně jako já, i ona má rozečtených několik knih. Takže ráda rozečte víc různých knih, ale chvíli jí trvá je všechny dočíst. Někdy dočte nějakou knihu rychle, jinou zase pomalu. No, a myslím, že jsme došli do konce dnešní epizody. Jestlis to doposlouchal(a) až sem a jestlis nerozuměl(a) dobře, můžu ti říct, že mluvím o nějaké aktivitě, význam prefixu DO může být, že jsem něco začala dělat, teď na tom pracuju a když to dokončím, dodělám, tak je konec. Takže je to nějaká aktivita, která už začala. Například čtu knihu, která má 550 stran. Teď jsem na straně 478, a tak si myslím, že tu knihu brzy dočtu. Dočtu ji do konce. A když pořád mluvím o nějaké aktivitě, význam prefixu ROZ může být, že jsem něco začala dělat a jsem uprostřed té aktivity. Začala jsem číst nebo psát e-mail, takže jsem ho rozečetla nebo rozepsala. A teď je ten e-mail rozečtený nebo rozepsaný, ale není dokončený, není dopsaný, není dočtený. A nakonec pro tebe mám bonus – řekni mi, chodíš rád(a) do restaurace nebo do baru? A když jdeš s někým, musíte se spolu domluvit na nějakém dni a čase, že? Takže se můžete domluvit například na sobotu na 19:30. A potom jste domluvení. A tak kamarádovi řekneš: “Jasně, super, jsme domluvení, uvidíme se v sobotu!” – A kamarád odpoví: “Jo, platí, domluveno!” Takže jste spolu mluvili o tom, kdy se sejdete. A když jste našli čas a datum, tak jste domluvili a dohodli jste se. No, co myslíš, mně se prefix DO hrozně líbí a přijde mi fakt hezky logický, co tobě? No, teď už je ale konec, teď už jsi opravdu doposlouchal(a) do konce. Jestli máš rozposlouchané nějaké další epizody, tak šup šup, hned je jdi doposlouchat. A jestli ses dneska dozvěděl(a) něco nového a chceš za to projektu SlowCZECH poděkovat, můžeš to udělat na www.tipeee.com/slowczech nebo na YouTubu nebo na Facebooku. No, prostě jako vždycky! Tak se měj fajnově a brzy čau! Eliška The post (170***) ROZepsala a DOpsala jsem mail (prefixy ROZ- a DO-) appeared first on slowczech.

Ahojda, jak se máš? Co je novýho? Dneska pro tebe mám nahrávku, která se jmenuje “Audioknihy jsou oblíbenější a oblíbenější”. Text si můžeš přečíst jako vždy v časopise AHOJ. Časopis AHOJ je časopis pro cizince, se kterým spolupracuji. Společně v týmu píšeme články (texty) pro 3 úrovně. Já píšu vždy články pro začátečníky a potom dělám i audionahrávky. Je to sranda! Jako dnešní moc fajn epizoda o audioknihách. Máš rád(a) audioknihy? Posloucháš audioknihy? Já miluju podcasty, ale audioknihy jsou taky moc fajn. Co myslíš? Btw, the AHOJ is about 30 pages magazine destinated to Czech learners are issued every 3 months. And for the third time now in October 2019, the magazine is releasing audio files, too. That is why and how a beautiful voice of SlowCZECH comes on the scene I wrote + recorded for them a beginner text about audio books. Another great article I love!… Well, all you have to do now is listen to the audio! You can get the whole magazine here: The post Časopis AHOJ 06 – “Audioknihy jsou oblíbenější a oblíbenější” appeared first on slowczech.

Ahoj, jak se máš? Jak to jde? Dobře? Já se mám dobře! Today, already 3rd audio training episode. After your amazing feedback from the very first episode that I published at the beginning of May, I continue with this Serie of Audio Training. If you have not heard the first one, check the episode number 159 that was released on May, 1. Today I would like tell you about one very important part in Czech language for foreigners that is often neglected – the 2nd position rule. Example: Poslouchala JSEM audio knihu. Já a můj manžel JSME poslouchali audio knihu. Já, můj manžel, můj kocour a soused JSME poslouchali audio knihu. So, this “jsem, jsi, jsme,…” need to be put on the 2nd position in the sentence. More details in the audio and way more details in my new eBook ;-) SLOVÍČKA Minulý týden = last week několik let = several years, kolik? how many? několik, some-many years tříletého kluka = a 3 year old boy, we can use “kluk” in informal language, you can say tříletého syna, tříleté dítě. Informally tříletého kluka a tříletou holčičku. pořád = constantly, all the time. Pořád piju. I drink all the time. dost = pretty much, enough. Je to dost aktivní dítě = he is pretty much active kid. rozloučit se = to say goodbay, Rozloučili jsme se – we said goodbay to each other, this “se” talking about a reciproque action, to each other spoustu kamarádů a část rodiny = a lot of friends and part of my family, mám spoustu času, mám spoustu práce raději = I like rather = I prefer. Mám ráda vodu. Mám raději víno. PŘÍBĚH (starting at time 10:31:00) Minulý týden jsem byla v Praze. Viděla jsem kamarádku Monču a její rodinu. Monča žije v Praze už několik let. Má tříletého kluka Teodora. Teodor pořád někde běhá! Je to dost aktivní dítě. S Mončou jsme byli na kafi a na zmrzlině. Já jsem měla čokoládovou zmrzlinu a Monča měla melounovou zmrzlinu. Mňam! Taky jsme byli na Karlově mostě, potom jsme šli na víno a večer jsme se rozloučili. Monča šla domů a já jsem šla na vlak. Jela jsem vlakem zpátky do Brna. Je pravda, že Praha je fakt krásná. Mám moc ráda Prahu. A navíc mám v Praze spoustu kamarádů a část rodiny. Ale raději mám Brno. A co ty? Máš raději Prahu nebo Brno? I hope you enjoyed todays episode. Let me know what you think! Krásný den, Eliška The post (169*) Low beginners: Audio training in story (3): 2nd position rule appeared first on slowczech.

Ahoj, jak se máš? Dnes pro tebe mám další super epizodu! *** Nová youtube série “Tips & Tricks“ kafe za jedno euro tipeee.com/SlowCZECH *** 1. ELIŠKA Ahoj, já jsem Eliška. Jsem Češka a bydlím v Brně. Bydlím v Brně už skoro 2 roky. Bydlím v hezkém bytě asi 10 minut od centra. Nemám děti, nemám psa, nemám rybičky, nemám křečka, ale mám kočku. Jmenuje se Crevette (nebo česky Kreveťák) a jsou mu 2 roky. Jak vypadám? Mám dlouhé blond vlasy a zelené oči. Nejsem ani tlustá ani hubená. Jsem taková normální. Jsem taky docela vysoká. Měřím 171 centimetrů. Ráda sportuju, ráda chodím ven s přáteli a ráda se učím nové věci – například teď se učím arabsky. 2. MÍŠA Ahoj, já jsem Míša. Jsem Češka a bydlím v Adamově kousek od Brna. Bydlím v Adamově celý život. Bydlím v centru v hezkém bytě. Nemám psa, nemám rybičky, ale mám morče – jmenuje se Kira. Jsou jí tři roky. Taky mám mám kočku – jmenuje se Ajťák a jsou mu taky tři roky. Také mám dva ptáčky – andulku a korelu. Jak vypadám? Mám dlouhé blond vlasy a zelené oči. Nejsem tlustá, jsem docela hubená. Jsem taky docela vysoká. Měřím 170 centimetrů. Ráda sportuju, ráda chodím ven s přáteli a ráda se učím nové věci – například teď se učím francouzsky. 3. ZDENĚK Ahoj, já jsem Zdeněk. Jsem Čech a bydlím v Poděbradech. Bydlím v Poděbradech už asi 17 let. Bydlím ve starém, ale fajn domě asi 15 minut od centra. Nemám psa, nemám rybičky, nemám křečka a nemám ani kočku. Ale mám pavouka. Jmenuje se Ferda a je mu jeden rok. Jak vypadám? Mám krátké hnědé vlasy a modré oči. Nejsem ani tlustý ani hubený. Mám atletickou postavu. Jsem taky docela vysoký. Měřím 185 centimetrů. Rád poslouchám a také nahrávám podcasty, rád chodím ven s přáteli a rád se učím nové věci – například teď se učím, jak nahrávat videa a dávat je na YouTube. 4. PETR Ahoj, já jsem Petr. Jsem Čech a bydlím v Brně. Bydlím v Brně už 5 let. Bydlím v hezkém bytě asi 10 minut od centra. Nemám psa, nemám rybičky, nemám křečka. Jak vypadám? Mám středně dlouhé vlasy a hnědé oči. Nejsem ani tlustý ani hubený. Jsem takový normální. Jsem taky docela vysoký. Měřím 188 centimetrů. Rád pracuju s dětma, rád chodím ven s přáteli a rád se učím nové věci – například teď se učím stavět dům. 5. GHÁZÍ Ahoj, já jsem Ghází. Jsem Tunisan a bydlím v Brně. Bydlím v Brně už 4 roky. Bydlím v hezkém bytě asi 10 minut od centra. Nemám psa, ale mám jednu rybičku. Jmenuje se Wasserman a jsou jí 3 roky. Jak vypadám? Mám krátké hnědé vlasy a hnědé oči. Nejsem ani tlustý ani vysoký. Měřím 168 centimetrů. Rád čtu a běhám, rád chodím ven s přáteli a rád se učím nové věci – například teď se učím rusky. A děkuju. 6. MONIKA Ahoj, já jsem Monika. Jsem Češka a bydlím v Praze. Bydlím v Praze už asi 8 let. Bydlím v hezkém bytě asi 20 minut od centra. Nemám psa, nemám rybičky, nemám křečka, nemám kočku. Mám syna. Jmenuje se Teodor a jsou mu tři roky. Jak vypadám? Mám dlouhé blond vlasy a zelené oči. Nejsem tlustá, jsem docela hubená. Jsem taky docela vysoká. Měřím 175 centimetrů. Ráda sportuju, ráda chodím ven s přáteli a ráda se učím nové věci – například teď se učím novou deskovou hru. 7. JAKUB Ahoj, já jsem Jakub. Jsem Čech a bydlím v Brně. Bydlím v Brně už asi 10 let. Bydlím v hezkém bytě asi 20 minut od centra. Nemám psa, nemám rybičky, nemám křečka, nemám kočku. Mám dceru. Jmenuje se Ema a je jí jeden rok. Jak vypadám? Mám dlouhé blond vlasy a zelené oči. Nejsem tlustý, jsem docela hubený. Jsem taky docela vysoký. Měřím 185 centimetrů. Rád čtu zprávy na internetu, rád chodím ven s přáteli a rád se učím nové věci – například teď se učím vstávat před šestou ráno. 8. ADÉLKA A teď, speciální host. Mám tu i dětský hlas ( = je to dítě). A teď mluví neteř mojí kamarádky. Ahoj, jmenuji se Adéla a je mi 14 let. Jsem Češka a bydlím v Pardubicích. Bydlím v Pardubicích už od narození. Mám psa, křečka a andulku. Pes se jmenuje Micky, křeček se jmenuje Joey a andulka se jmenuje Pepa. Jak vypadám? Mám dlouhé hnědé vlasy a hnědé oči. Nejsem tlustá ani hubená. Mám sportovní postavu. Měřím 157 cm, ráda sportuji, dělám judo a chodím běhat. Chodím na základní školu, kde mám hodně kamarádů. Ráda se učím anglicky a jsem ráda, že ty se učíš česky. Tak ahoj a hodně štěstí! *** Tak co, rozuměl(a) jsi? Já myslím, že jo! Jestli jsi rozuměl(a), napiš mi do komentáře na slowczech.com nebo napiš mi na facebooku do komentáře, jestli jsi rozuměl(a). Chci to vědět! Eliška The post (168*) Low beginners: 8 different Czech voices appeared first on slowczech.

Ahoj, jak se máš? Dnes pro tebe mám rozhovor s Mončou. Monča je taky lektorka češtiny pro cizince. A proto ví, jak mluvit pomalu a jednoduše = to znamená, že dnes tedy nemluví komplikovaně, nemluví složitě. Jaké je téma rozhovoru? Nejdřív se Monči ptám / nejdřív mám pro Monču otázku, kdo je a odkud je. Potom se jí ptám / potom pro ni mám otázku, kde bydlí a jak dlouho tam bydlí. Monča říká, že bydlí ve Vietnamu a učí malé děti, které chodí do školy. Děti chodí na základní školu – základní škola je první škola pro děti od šesti let. Monča učí děti i dospělé (dospělí jsou lidi nad 18 let). Taky se Monči ptám, co ráda dělá o víkendu. Monča říká, že je to složité s časovým posunem. To znamená, že například v Česku je 16:00 a ve Vietnamu je 21:00. Takže časový posun je 5 hodin. A je složité učit dospělé cizince s časovým posunem. Taky se Monči ptám na jídlo. Monča ráda zkouší různá jídla, to znamená, že často jí něco jiného, nejí pořád stejná jídla. Monči oblíbené vietnamské jídlo je vietnamská bageta bánh mì a její oblíbené české jídlo je svíčková. A nakonec se Monči ptám, jestli ráda cestuje. Monča říká, že ráda cestuje po Evropě i po světě. Má ráda balkánské země a asijské země. A já jí říkám, že je velká cestovatelka! Víš, kdo je cestovatel? Znáš nějakého slavného cestovatele? Třeba Amerigo Vespucci, Abel Tasman nebo Miroslav Zikmund byli cestovatelé. Všichni tři byli velcí cestovatelé. Tak, a teď víš, o čem bude rozhovor = teď víš, jaké je téma a obsah rozhovoru. Rozhovor jsme nahrály přes ZOOM, protože Monča je ve Vietnamu. A nahrály jsme taky video, tak se mrkni na YouTube. Tak, pojďme na to, pojďme poslouchat rozhovor s Mončou. *** E: Ahoj Mončo, vítej v rozhovoru pro SlowCZECH. Děkuji, že na nás máš čas. A první otázka, Mončo, můžeš nám říct, kdo jsi? M: Ahoj, zdravím posluchače SlowCZECH. Já jsem Monča. Jsem z Česka, jsem z Tábora. Ale bydlela jsem v Brně. A teď bydlím ve Vietnamu. E: Wow! A jak dlouho bydlíš ve Vietnamu? M: Dnes je to pět měsíců! E: Tyo, všechno nejlepší! M: Děkuji, děkuji! E: A proč bydlíš ve Vietnamu? M: Já tady pracuju. Pracuju jako učitelka angličtiny. Učím děti na základní škole. E: A učíš taky dospělý nebo učíš jenom děti? M: Ve Vietnamu učím jenom děti, ale učím i online. Online učím češtinu. A to učím dospělé. E: A ráda učíš češtinu online? M: Ano, ráda učím všechno! E: A, další otázka: Co ráda děláš o víkendu? Taky o víkendu učíš češtinu? M: Učím pořád. Učím pořád, protože je to trošku složité s časovým posunem. Ve Vietnamu je +5 hodin, takže někdo nemá přes pracovní týden čas. A proto musím učit o víkendu. E: A máš čas na večeři? Máš čas na jídlo? Máš nějaký oblíbený vietnamský jídlo, možná? M: Jó, ve Vietnamu je spousta jídla. Mám ráda vegetariánský bufet, protože chci být vegetariánka. A tady je hodně vegetariánských bufetů, kde mají různá jídla každý den. Takže si můžu koupit každý den něco jiného a vyzkoušet něco jiného. E: Takže každý den zkoušíš nový jídla anebo máš jedno oblíbený jídlo, který jíš pravidelně? M: Ve Vietnamu se snažím jíst různá jídla = něco jiného každý den. Ale co je velmi jednoduché, je jídlo bánh mì a to je bageta,… bageta, kde je šunka nebo vajíčko. A to je velmi jednoduché a levné, takže to je moje oblíbené jídlo. E: A co nějaký český oblíbený jídlo? Máš nějaké české oblíbené jídlo? M: Ano, myslím, že stejně jako spousta českých lidí, mám ráda svíčkovou omáčku. Co ty, Eli, máš ráda svíčkovou omáčku? E: Teď jsem chtěla říct, že moc nemám ráda svíčkovou omáčku. M: Ale ty jsi víc Francouz než Čech! … Francouzka! E: To je pravda, to je pravda. Ale tak jednou za tři roky si dám svíčkovou. M: Jednou za tři roky? Oukej! E: No, Mončo, poslední otázka: ráda cestuješ? M: Ano! Miluju cestování. Miluju cestování po Evropě i po světě, ale nebyla jsem zatím v hodně zemích. V Evropě mám ráda balkánské země – jako Černá Hora, Srbsko, Bosna a Hercegovina, protože tam jsou milí lidí a je tam levno! A v Asii jsem byla jenom na Srí Lance (to bylo moc hezké), ve Vietnamu a dva týdny v Indii. Všechno bylo super! E: Ty jsi velká cestovatelka! M: Nevím… E: No, každopádně, moc děkuju za rozhovor. Děkuju za tvůj čas a doufám, že se brzy uvidíme – buď online a nebo tady v Brně. M: Nebo živě. Taky děkuju moc, měj se hezky, ahoj! E: Čau čau, ahoj! *** Doufám, že se ti tento rozhovor s Mončou líbil. Byl to dobrý nápad nahrát tento rozhovor? Co myslíš? Napiš mi, prosím, do komentářů na www.slowczech.com nebo na Facebook. Mám moc ráda feedback. Potřebuji tvůj feedback = potřebuji tvoji zpětnou vazbu No, a jinak brzy bude nový eBook “Learn Czech cases in stories”. Tak sleduj SlowCZECH! A teď ti přeju krásný den, měj se hezky, uč se česky a zase brzy ahoj! The post (167*) Rozhovor s Monikou /slow and simple/ appeared first on slowczech.

Ahoj, jak to jde? Jaký byl tvůj týden? Měl(a) jsi hodně práce nebo jseš taky na dovolené jako já? Dneska pro tebe mám tak trochu gramatickou epizodu s tím, že přidávám užitečné věty, co můžeš slyšet a říkat i ty. Ale nejdřív ti vysvětlím slovíčka, která za chvíli uslyšíš. /”Na co máš hlavu? Aby ti nepršelo do krku?” mi často říkal otec, když jsem byla malá. Když se mi nechtělo přemýšlet, když jsem byla líná vymyslet řešení nebo odpověď. Když jsem nechtěla použít svoji hlavu / Takových otázek,…! Tolik otázek…! – to je zvolání, kdy jsem překvapená. Můj říct taky: “On má tolik/takových peněz!” “Tyo, tolik/takových knih, to je ráj!” sbalit nějakou babu – to znamená, že muž/chlap flirtuje a chce poznat nějakou ženu, se kterou pak půjde na kafe nebo na víno. Můžeš třeba jít do baru a tam sbalit nějakou ženu/holku/babu (slovo “baba” jako žena se používá hlavně v Ostravě). Formálně se dá říct “svést ženu”, ale to řekne jenom můj 80letý děda nebo gentleman ve starém filmu. dělat něco ze zvyku – dělám něco jenom proto, že už to je rutina, že to je automatické. Často říkáme “Ona je s ním jenom ze zvyku” – kdy ta holka už svého partnera, přítele, kluka, nemiluje, ale pořád s ním je, protože už jsou spolu dlouho a bojí se ho opustit, bojí se s ním nebýt, je to pohodlnější. na šířku – dokument ve Wordu může být na šířku nebo na výšku, což se jmenuje “orientace stránky”. Nebo můžu stěhovat obrovský obraz a potřebuju ho dostat do bytu, ale dveře jsou malé, tak ho otočím a dopravím ho dovnitř na výšku nebo na šířku. Nebo můžu pověsit fotku na výšku nebo na šířku… otázka na tělo – Jak často se s partnerem milujete? Kde jsou tvoje erotogenní zóny? Kolik vyděláváš peněz? No, otázka na tělo je nepříjemná otázka, která může být někde tabu. Může být i politická, kulturní, sexuální,… rozšířit si obzory – naučit se něco nového, dozvědět se něco nového. Můžeš začít studovat geometrii, můžeš se začít zajímat o vesmír,… něco, co ještě neznáš a co nepatří do pole/oblasti tvých znalostí. Ty se máš! Ty se ale máš! – Máš tento týden dovolenou a já ti závidím, a tak ti řeknu: Jé, ty se máš, já chci taky dovolenou! Nebo jsi dítě a tvoji rodiče ti dovolí mít psa, ale moji rodiče mi nechcou/nechtějí dovolit mít psa, a já ti závidím a říkám: Ty se ale máš, moji rodiče mi nedovolí psa, já chci taky psa… Proč lidé chodí do fitka? Proč lidé pijí kafe? Proč lidé nosí brýle? Proč lidé drží dietu? Proč lidé jedí hodně ovoce a zeleniny? Takových otázek,…! Tolik otázek,…! Teď si asi říkáš: Proč se mě na to ta Eliška ptá? Ano, proč se tě na to ptám? Uměl(a) bys mi odpovědět? Proč lidé chodí do fitka? Já si myslím, že lidé chodí do fitka, aby buď dali dolů pár kilo a vypadali líp nebo aby naopak přibrali nějakou svalovou hmotu, protože jsou příliš hubení. Možná někteří chlapi chodí do fitka, aby tam sbalili nějakou babu. A proč lidé pijí kafe? Já osobně piju kafe už dost ze zvyku. Hrozně mi chutná a prostě když každé ráno vstanu, udělám si automaticky kafe a pak pracuju a popíjím kávu. Ale někteří lidé pijí kafe, aby byli méně unavení nebo třeba aby nastartovali organismus před tréninkem. Proč lidé nosí brýle? To je hloupá otázka, co, haha. Ale co třeba… znáš tuhle pohádku? “Babičko, a proč máte tak velké oči?” “To abych tě lépe viděla, děvenko!” “A babičko, proč máte tak velkou pusu?” “To abych mohla jíst tatranky na šířku.” Haha, to je takový klasický vtip. Dobře, tak proč lidé jedí hodně ovoce a zeleniny? No, těžká otázka,… asi aby se cítili líp, aby byli zdraví, aby měl jejich mozek dostatek vitamínů, aby srovnali hladinu cukru v krvi. Teď ale zajímavější otázka a otázka víc na tělo: Proč se učím arabsky? No,… to není moc otázka na tělo, ale chtěla jsem použít tenhle výraz, haha. Proč se teda učím arabsky? Učím se arabsky, abych rozuměla jazyku, kterým mluví 500 milionů lidí. Učím se arabsky, abych mohla pobavit svoje arabsky mluvící přátele. Učím se arabsky, abych mohla svým arabsky mluvícím studentům ukázat, že čeština není tak těžká a že v podstatě čeština a arabština si jsou hodně podobné. A konečně, učím se arabsky, abych si rozšířila obzory a abych se dozvěděla něco nového, užitečného a zajímavého o jiných lidech a o jiných kulturách. Hodně lidí se mě ptá: A kde na to bereš čas? Ty se ale máš, že máš čas na arabštinu, já nemám čas ani na sport, natož na češtinu,… No, to není jednoduchá otázka, na tohle téma bych mohla napsat knihu. The post (166***) Aby, abys, abych… appeared first on slowczech.

Ahoj, jak to jde? Dneska pro tebe mám moc moc moc fajn epizodu. Protože v Česku už karanténa skončila a v dalších zemích taky končí, mám pro tebe karanténovou písničku. Budu mluvit napůl anglicky, napůl česky a vysvětlím, o čem ta písnička je. A potom si ji můžeš zazpívat taky. Message from Andy: Hi Eliska, I came across your website for the first time today and I just wanted to say that I really like your content. It’s not very often I come across videos that I can understand and are complicated enough to keep on listening to. Often I find that either it is far too fast or the opposite and it is too basic. I wish you the best of luck with it all and I really think that you have a great idea! Andy. *** Mirai a Nikol Štíbrová – Dej si roušku Potkal jsem na pokladně dámu postarší. Říká mi: “Pane to vám stejně nepomůže, ten hadr přes hubu mě jenom vystraší, je konec světa nám už nikdo nepomůže.” Mirai is saying that he met an elderly lady in the supermarket at the cash desk. This lady says that some floor/cleaning cloth (= hadr) will not help – she means that this cleaning cloth is the mask. And she says that it only scares us. She continues that it is the end of the world and noone will help us anyway: “Je konec světa nám už nikdo nepomůže”. Mirai replies: Roušku, dej si roušku, nestyď se, chráníš mě a já zas tebe. Which means put on the mask, do not be ashamed (nestyď se), you protect me and I protect you. (chráníš mě a já zas tebe). Roušku, dej si roušku, Mysli na druhé a ne jenom na sebe Put on the mask, think of others, not only of yourself. Kde mám tak asi vzít roušku, chytráku, Když na celém světě všude chybí? The lady replies: “Kde mám vzít roušku?” Where am I supposed to get the mask? She is calling him “chytrák” which means sort of smart alleck, we adress the person “chytrák” when we want to make fun of him because he wants to be smart but the result is not the expected one. So, where am I supposed to get the mask? Když na celém světě všude chybí? When the masks are missing in the whole world, we dont have enough of masks. Tak si ji třeba ušij doma v bejváku, vždyť v japonském moři nosí je i ryby. Vždyť v japonském moři nosí je i ryby. But Mirai tells her that she can sew her own mask in her flat = even in her “bejvák”. Tak si ji třeba ušij doma v bejváku, sew your mask, sew it for example (třeba) at home = doma v bejváku. And Mirai continues: Even in the Japanese sea the fish wear the masks! Vždyť (after all) v japonském moři nosí je i ryby – even fish wear them. Language notes 1) Dej si roušku *How I understand the sentence “Dej si roušku”? Normally, when saying: Dám si kofolu” – this “dát si” means that we are having/ordering some food, I can have a fish in the restaurant, I can have a glass of beer. Dám si rybu, dám si víno. And “dej si” means command tense, so talking to a friend “Hey, have a beer – dej si pivo!” However, I learnt that in some Moravian parts of the country, people say “Dám si klobouk” meaning that I put on my hat. So dám si roušku = I will put on my mask. Dej si roušku – put on your mask! Have you heard it somewhere? 2) vždyť = after all 3) Nosí je i ryby. I can “nosit” = wear some clothes or glasses. And fish can wear masks, too. This “je” is reffering to “them“. Even fish wear them. TAK ČÁU, ELIŠKA Mirai – DEJ SI ROUŠKU ft. Nikol Štíbrová Hudba: Mirai Navrátil Text: Mirai Navrátil Produkce: Johny Rainbow, Mirai Navrátil Mix: Johny Rainbow Master: Ecson Waldes VIDEO NA YOUTUBE TADY The post (165) Dneska písnička “Dej si roušku” appeared first on slowczech.

Čau, jak to jde? Jak se máš? Jak se daří? Dneska pro tebe mám další improvizovanou epizodu. Bude to epizoda pro intermediate (pro středně pokročilé), takže nebudu mluvit super pomalu, ale nebudu mluvit ani super rychle. Nebudu používat super jednoduchý slova, ale ani super komplikovaný. Bude to prostě takový střední… taková střední úroveň = tak akorát! A chci ti vyprávět o tom, co jsem dělala minulý týden. Jak vypadal můj minulý týden. Každý můj týden je jiný. A to se mi moc líbí. Ale teď pracuju hodně online, a tak jsem minulý týden viděla 29 lidí online. Z toho 24 studentů a 5 lidí, co nejsou studenti = co jsou lektoři. Učím taky skupiny, takže neboj, neměla jsem 29 online lekcí češtiny Ale měla jsem méně lekcí češtiny, protože když mám skupinu, je to větší sranda, je to interaktivní a je to fakt moc zajímavý – jak pro mě, tak pro studenty. No, a protože už není karanténa (není 100% karanténa), viděla jsem 7 lidí offline. To je docela dobrý! V pátek mě kamarádi pozvali na Iftar, na sobotní Iftar. To je večeře v Ramadánu. A tak jsem celou sobotu držela Ramadán. Nepila jsem a nejedla jsem a potom večer jsem měla stejný pocit = nebo cítila jsem se stejně jako všichni ostatní kamarádi, kteří drží Ramadán. A co jsme jedli? Jedli jsme samé dobroty = jedli jsme jenom dobroty! Hlavně datle a mléko nebo kefír na začátek. Potom jsme měli rybu a kuře a zeleninu. A pak alžírské dobroty – měli jsme například qalb al louz (قلب اللوز), což je alžírský dezert / zákusek. Je to fakt hrozně sladký, takže je tam cukr, potom je tam krupice, ale hrubá krupice, kterou v Česku nemáme, potom mandle a potom zase cukr a ještě cukr Taky jsem kromě kamarádů na této ramadánové večeři viděla Janu. Jana je redaktorka časopisu AHOJ, který píše články (a já taky píšu články a dělám nahrávky pro časopis AHOJ) pro cizince. A s Janou jsme byly na pivu. Šly jsme na pokec (pokec je přátelská debata, řekněme). A byly jsme v parku. Pořád jsme musely mít roušky, ale už byly otevřený zahrádky, takže ty venkovní části restaurací a barů už byly otevřený, takže jsme si mohli dát pivo. A byly jsme v Lužánkách. Lužánky, to je největší park v Brně. Mám moc ráda tendle park. No a jinak jsem měla taky pokec s kamarádkou Míšou. To bylo v pátek odpoledne, kdy pršelo. Celý týden bylo hezky, ale v pátek, kdy jsem konečně odpoledne šla ven, tak pršelo! Ale našly jsme kavárnu, která má zahrádku, která je venku, ale je pod střechou. Protože má krytou střechu. A tam jsme si daly kávu a pak decku vína. Takže daly jsme si jednu deci vína = decku vína. A Míša se učí francouzsky a já jsem jí ukazovala, jak já učím některé svoje studenty česky. A dělala jsem s ní stejnou metodu. Ona v pohodě rozuměla, úplně normálně, protože každý den studuje s aplikací Memrise. Každý den nahraje asi 10 000 bodů! Blázen! No, a jinak jsem pracovala na novém eBooku, nahrávala jsem nové nahrávky pro SlowCZECH, taky jsem každý den šla bruslit. Letos/tento rok mám už skoro 300 kilometrů. Letos jsem ujela už skoro 300km na bruslích. A nejenom jezdím na bruslích, ale taky cvičím doma – workouty, domácí cvičení. A cvičím se Zuzkou Light. Nevím, jestli znáš Zuzku Light. Nechci jí dělat reklamu, ale je prostě hrozně super. Zuzka bydlí v Kalifornii a Zuzku sleduju už asi 10 let. Nebo víc…? Asi 14 let… A sleduju ji od skoro od začátku, sleduju, jak její business roste. Sleduju, jak začala od nuly a vidím, kde je dnes. A to je hrozně zajímavý, inspirativní a prostě pecka = super = paráda! No, a důležitý aktivita! Každý den jsem trénovala svoji arabštinu. Trénuju každý den pár minut denně s kamarády přes Whatsapp. Mám kamarády z Alžírsk\a, z Maroka, z Egypta, ze Sýrie a s nimi trénuju každý den (aspoň trochu). A posíláme si hlasovky = hlasové zprávy. Píšeme si. A já se ptám. A… Jo a taky mám 2x týdně 30 minut online lekce s Rabeou, což je Egypťan. To je můj egyptský učitel arabštiny. Je hrozně super, mluvíme jenom arabsky. A když nerozumíme, tak používáme pantomimu. Je to fakt paráda! Moc mě to baví. No, a… taková hrozně fajn aktivita,… protože už jsem ji dlouho nedělala, byl náš nedělní výlet autem = naším cestovním Defenderem, kdy jsme vyrazili v neděli v poledne do Tesca nakoupit dobroty na piknik. A jeli jsme kousek za Brno, našli jsme hezké místo u řeky, kde nikdo nebyl. A tam jsme piknikovali, tam jsme si povídali, potom jsme leželi na sluníčku a opalovali se, odpočívali,… Můj Francouz poslouchal audio knihu, já jsem něco psala, myslím… Pak jsem se dívala na arabská videa, na Peppa Pig = Prasátko Peppa v arabštině, to je hrozná sranda. No, a bylo to fakt hrozně fajn. Byl to hezký konec toho… tohoto… minulého týdne. No, a to je tak všechno. Doufám, že se ti moje povídání o tom, jaký byl můj minulý týden, líbilo. Napiš mi, jaký byl tvůj týden. Jestli jsi taky každý den studoval/a nějaký cizí jazyk, jestli jsi taky byl/a venku na pivu konečně. Nebo jestli jsi taky pracoval/a online jako já… Prostě napiš mi, cos d

Ahoj, jak se máš? Jak to jde? Dobře? Já se mám dobře! 4 week ago I published a new way of learning for low beginners. And now, seeing that you sent me so many great feedbacks and comments and thanks, here we are for the 2nd audio training. If you have not heard the first one, check the episode number 159. Today I would like to tell you where we put the stress in Czech. I am talking about it in the podcast epizose. Každý den. Každý den spím. (2 groups) Každy den se dívám na Netflix. (3 groups) Každy den se dívám na Netflix. (2 groups) Now, you will hear explanation of some words from the story. Then, you will hear the story itself. At first, I will read the whole story. And then, I will read it again and make pauses so that you can repeat after me if you want to. Are you ready? Let’s go to the story. SLOVÍČKA chodím = I am going to some places regularly, every day, every month… jdu = I go somewhere once, this one-off action or right now I go somewhere často = often většinou = usually, most of the time or “bigger” part of the time because větší means bigger tak = asitak, cca, plus mínus (tak 2x za týden, tak 2x za rok) chutná mi/chutnají mi = I like the taste of some food (of one piece of food / of many-plural-food) málokdy = málo means a little, kdy means when, rarely, seldom, not so often výborná polední meníčka = delicious menus servend at lunch time, at noon (polední), meníčka = menu žádná hudba = no music To se mi moc líbí. = I like it a lot. I like something visually, not related to the taste (which is Chutná mi). Líbí se mi + something. Líbí se mi Praha. I like Praha. PŘÍBĚH Rád chodíš do restaurace? A chodíš často do restaurace? Já ráda chodím do restaurace, ale nechodím tam moc často. Většinou na oběd s přáteli, tak dvakrát až třikrát za měsíc. Když jdu do restaurace, dám si něco dobrého. Moc mi chutná vegetariánské jídlo. Taky mi moc chutnají ryby. Nejradši mám tresku nebo lososa. Ale v Česku si dávám rybu málokdy. A k pití? Samozřejmě, že miluju víno. Jak červené, tak bílé. Mám jednu oblíbenou restauraci. Je v centru Brna a jmenuje se Spolek. Mají tam výborná polední meníčka. Ale hlavně tam nehraje žádná hudba. To se mi moc líbí. I hope you enjoyed todays episode. I have a surprise for you. Soon I will release a new audio eBook with transcript, of course, where you can learn the Czech cases in stories – by listening and repeating + by answering the questions And again, pleeease, if you like this way of learning, comment on slowczech.com in the episode transcript. It is a huge help for me, I need to hear that you like this type of content. Krásný den, Eliška The post (163*) Low beginners: audio training in story (2): Stress in Czech appeared first on slowczech.

Ahój! Jak se máš? I have for you another great languge exercice today! Wohooo! Last year, I joined the Časopis AHOJ team (magazine for Czech language students). As you know and as every time (link to the first AHOJ article here) I can’t publish the text. That is why I am offering you the following listening/writing exercice: If you are motivated, listen to the audio and write what you hear. If you have any questions, hesitations or blank spaces, contact me. I will help you out. I enjoy helping self-learners and motivated people who enjoy studying Czech. Because learning has to be fun! Btw, the AHOJ is about 30 pages magazine destinated to Czech learners are issued every 3 months. And for the third time now in October 2019, the magazine is releasing audio files, too. That is why and how a beautiful voice of SlowCZECH comes on the scene I wrote + recorded for them a beginner text called “Crossfit” about crossfit in the world and in the Czech republic. Another great article I love!… Well, all you have to do now is listen to the audio! You can get the whole magazine here: The post Časopis AHOJ 05 – Crossfit! appeared first on slowczech.

Ahoj, čau, jak se máš? Jak se dneska daří? Mně se daří dobře! Mám se fakt dobře. Slovíčka: předchozí (previous), namluvit (= nahrát, record), ani-ani (nor-neither), poznámky (notes, remarques), kupodivu (surprisingly), v útulku (in the refuge, cattery), zachránit (save, rescue), že nikomu nepatří (he doesnt belong to anyone), toulavá kočka (alley homeless cat), rozhodli jsme se (we decided), umřít (to die), To už stačí! (thats enough!) A dneska pro tebe mám takovou zajímavou epizodu. Bude to improvizace = bude to improvizovaná epizoda a už čtvrtá improvizovaná epizoda. Když se podíváš na SlowCZECH.com, tak vpravo pod tlačítkem “subscribe” je taky tlačítko “něco hledáš?”. Tam můžeš napsat slovo “improvizace” a potom uvidíš tři předchozí improvizace, které jsem namluvila pro SlowCZECH. A dneska tedy namluvím čtvrtou improvizaci = nebo čtvrtou improvizovanou epizodu. A musím říct, že je to stoprocentně improvizovaná epizoda, protože nemám ani nápady = nemám ani body = nemám ani krátké nebo malé poznámky k tomu, o čem chci mluvit. Tak uvidíme No, tak, je odpoledne, jsem doma – kupodivu – a piju čaj. Piju bylinkový čaj s karamelovou příchutí. Karamelová příchuť, to je fakt dobrota. Ten čaj krásně voní a moc mi chutná. Příchuť, to je chuť,… například,… může být chuť zmrzliny. Existují tropické příchutě zmrzliny jako banán nebo mango, citron,… Ale moje oblíbené příchutě zmrzliny jsou čokoláda, tmavá hořká čokoláda – nejlépe 90% kakaa. Anebo káva. Takže mám ráda kávové a čokoládové zmrzliny = nebo zmrzliny s kávovou příchutí nebo zmrzliny s čokoládovou příchutí. A venku začíná být léto, takže už se se moc těším na léto. No, ale já chci dnes mluvit o kočce,… o svojí kočce = o kočce, která je moje. Bude to krátká epizoda, budu mluvit pomalu, budu mluvit jednoduše, takže budu používat krátká,… ne, krátká… jednoduchá slova. A doufám, že budeš rozumět. No, tak mám kočku. Nebo spíš mám kocoura. Můj kocour se jmenuje Crevette nebo česky Kreveťák a jsou mu plus mínus dva roky. Není moc malý, má asi 6 kilo, protože je to kocour z ulice. Když jsme ho adoptovali, byl malý, byl nemocný a byl sám, neměl maminku, byl venku na ulici, byl venku. Neadoptovali jsme ho v útulku, neadoptovali jsme ho v kočičí kavárně, adoptovali jsme ho… prostě tak, že jsme ho viděli na ulici, chtěli jsme ho zachránit = chtěli jsme mu pomoct, a tak jsme si ho vzali. Protože jsme věděli, že nikomu nepatří = že je sám, že nemá rodinu. A toto bylo… jo,… skoro dva roky zpátky v Černé Hoře, když jsme cestovali po Evropě. Byli jsme v Černé Hoře na pár dní a uprostřed města Kotor je takové náměstí = takové malé náměstí, kde (myslím, že i dnes) je hodně koček. Je to takové kočičí náměstí. A je tam i malý obchod = malý obchůdek, kde prodávají magnetky s kočičkama, obrázky s kočičkama a mají i granule pro kočky. A celkově ten obchod pomáhá toulavým kočkám. Toulavé kočky jsou kočky, které žijí na ulici = které nežijí s rodinou doma. A v Kotoru je strašně moc toulavých koček. Když jsme tam byli, bylo tam hodně koťat = hodně malých koťátek = hodně malých koťat (to jsou miminka kočky). A ta koťata byla nemocná. Většina z nich = asi 90 % z nich = většina z nich měla kočičí chřipku. A viděli jsme jedno krásné béžové kotě. Taky bylo nemocné, taky mělo kočičí chřipku. Mělo zavřené oči, mělo rýmu, bylo hubené. A my jsme si řekli: “No, máme dvě možnosti. Zachráníme to kotě = pomůžeme tomu kotěti a bude žít. Nebo zachráníme to kotě = vezmeme si to kotě a nebude žít. A když si ho nevezmeme, tak taky nebude žít.” Takže jsme se rozhodli, že chceme adoptovat to krásné malé béžové kotě – trošku i růžové. A že s námi bude cestovat. A proč se jmenuje Crevette nebo Kreveťák nebo česky Kreveta? Protože když jsme ho adoptovali, byl malý, vážil 200 gramů, byl malý, béžovo-růžový jako kreveta. A francouzské slovo pro “umřít“, ale v pejorativním smyslu = takže ošklivé slovo pro umřít = je “crever“. Il a failli crever. Takže on skoro umřel + byl malý a růžový, a proto se jmenuje Crevette nebo Kreveťák. No, a dneska už nemá 200 gramů, není nemocný, není malý, není růžový. Dneska je velký,… není tak tlustý, ale je velký. A má strašně moc chlupů, je strašně chlupatý. Možná chlupy váží hodně… váží dva kilogramy. Protože kocour váží asi 6 kilo = asi 6 kilogramů. No, takže on dneska je naživu = on žije. Je veselý, je spokojený. A protože jsme ho adoptovali, tak (myslím si) jsme jako jeho rodiče. Takže on aportuje (jako pes), chodí s námi na procházky (jako pes), cestoval s námi půl roku po Evropě… autem. Takže když jsme někde zastavili, otevřeli jsme auto, on běhal okolo, on šel, kam chtěl, a potom přišel zpátky, když jsme na něj zavolali. A i dneska je rád, když je s námi. A je to moc moc moc hodná kočka nebo moc hodný kocour. A jsme moc rádi, že jsme ho před dvěma lety = nebo dva roky zpátky, adoptovali. A co ty, taky máš ko

Ahoj! Dnes pro tebe mám super příběh. Tento text jsem napsala po skvělé lekci s jednou z mých studentek. Trénovaly jsme genitive plurálu. A protože se jí text moc líbí, rozhodla jsem ho publikovat i pro tebe Je nicméně opět speciální, protože postupně, jak budeš poslouchat tuto nahrávku, budeš slyšet i otázky. A můžeš odpovídat a tak si ověřit, jestli jsi správně rozuměl(a). A hlavně uslyšíš víckrát stejná slova v genitivu plurálu. A to je jeden z dobrých způsobů, jak se genitive plurálu naučit. Slyšet to slovo znovu a znovu a znovu. Tak co, jdeme na to? SLOVÍČKA: odlehčenější téma (n), úcta (f), spíž (f), vlastnoručně (adv.) Mám hodně dobrých kamarádů. Většina mých kamarádů a kamarádek bydlí v zahraničí, ale teď už skoro dva roky žiju v Česku a tak mám víc a víc dobrých přátel tady v Brně. Někdy jsem až překvapená, jak jednoduché je poznat tak velké množství báječných a zajímavých lidí. Otázka pro tebe: Mám hodně nebo málo dobrých kamarádů? … Kde bydlí většina mých kamarádů a kamarádek? … Kde bydlí velké množství báječných a zajímavých lidí? Mám také spoustu skvělých studentů a skvělých studentek a za to jsem fakt moc vděčná. Většina mých studentů a studentek navíc bydlí v Česku, takže se občas i vídáme osobně. Jaká skvělá práce! Fakt si těchto neomezených možností práce lektorky češtiny vážím. Co je podle mě důležité nejen při práci freelancera, ale v životě celkově? Úcta. Je důležité si vážit kolegů, ostatních lektorů, talentovaných i průmerných lektorek a lektorů. Je důležité si vážit začínajících i zkušených učitelek a učitelů a především si musíme vážit svých studentů. Opravdu je obdivuji. Otázka pro tebe: Kde bydlí většina mých studentů a studentek? Vážím si i začínajících učitelek a učitelů? Vážím si svých studentů? Bojíš se něčeho v životě? Já jsem se jako malá bála velkých pavouků, nebezpečných šelem, rychlých aut a hloupých lidí. Dnes už se žádných zvířat ani lidí nebojím. Ale respektuji je. Otázka pro tebe: Bojím se i dnes rychlých aut a hloupých lidí? No, to asi stačí jako vážné téma. Co nějaké odlehčenější téma? Řeknu ti, co ráda jím a piju a co mám doma v kuchyni. Určitě jsme totiž na tom, já a ty, podobně. Mám období, kdy jím hodně banánů, hodně avokád, hodně jahod (jako třeba teď), hodně vajec, spoustu mandlí a ořechů. Obecně miluju ovoce a zeleninu, ale někdy mám období, kdy naopak jím málo okurek, málo rajčat, jím jen pár pomerančů a mandarinek, ne mnoho jablek a už vůbec ne hodně hub. Víš, že nesnáším houby? Vůbec nejím houby, haha. Otázka pro tebe: Jím hodně nebo málo banánů? Jím hodně nebo málo rajčat? Mám ráda houby? A jak vypadá můj byt? V kuchyni na zdi mám 10 barevných fotografií, na dveřích do špíže mám 5 vlastnoručně kreslených obrázků, jinak je v kuchyni 6 židlí a 8 napůl živých a napůl umírajících květin. To záleží na počasí a na tom, jestli je nezapomenu zalít A samozřejmě mám v kuchyni asi dvacet lahví červeného a bílého vína. Ráda si občas dám něco dobrého k pití. Ke skleničce vína si ráda dám něco slaného – jako mandle nebo kešu oříšky. Ale taky si ke sklence vína ráda dám něco sladkého – pár čtverečků čokolády. Otázka pro tebe: Kolik fotografií mám na zdi v kuchyni? Kolik květin mám v kuchyni? Dávám si ráda ke sklence vína něco sladkého? The post (161***) Mám hodně dobrých kamarádů (genitive plurálu) & self-check questions appeared first on slowczech.

Dneska pro tebe mám moc zajímavé téma: proč se lidé učí japonsky, francouzsky, anglicky, arabsky, rusky, španělsky, polsky, česky,…? Existuje hodně důvodů. Každý má jiný důvod. Vy, moji super fanoušci, jste mi na Facebooku napsali vaše důvody. Jaké důvody? To si hned poslechneme. Ale ještě předtím pro vás mám malé překvapení. Dnešní epizoda obsahuje i otázky. Můžeš poslouchat a potom odpovědět na otázku. Otázky nejsou na konci nahrávky. Otázky jsou všude! Poslouchej a můžeš rovnou odpovědět. Tak co, jdeme na to? V Česku žije více než 570 000 cizinců. Nejvíce cizinců žije samozřejmě v Praze, a to více než 200 000. Potom v Brně máme 32 000 cizinců a v Plzni 18 000. Jestli znáte organizaci InterNations, tato organizace dělala průzkum a zjistila, že co se kvality života týče, Česko je desátou nejoblíbenější zemí. A co se práce týče a pracovní zkušenosti, Česko je třetí nejoblíbenější zemí. To není tak špatné, co? A teď pozor, otázky pro tebe, jestli jsi mi rozuměl(a): Je pravda, že v Česku žije víc než půl milionu cizinců? … Ano. V Česku žije více než 570 000 cizinců – Kde žije nejvíce cizinců?… Samozřejmě v Praze. Říkala jsem, že Česko je oblíbenou zemí, protože tu máme stabilní politickou situaci? Ne, to jsem neříkala. Říkala jsem, že Česko je oblíbené, protože tu máme dobrou kvalitu života? Ano, co se kvality života týče, Česko je desátou nejoblíbenější zemí. Jdeme dál! Někteří lidé se učí cizí jazyk, protože je to jazyk jejich partnera nebo partnerky. Někteří lidé se učí cizí jazyk, protože chcou lepší práci nebo se chcou odstěhovat do jiné země. Potom jsou lidé, kteří se učí cizí jazyk, protože se přistěhovali do nějaké cizí země a teď tam žijí. Někteří lidé se učí cizí jazyk, protože chtějí cestovat a rozumět místním lidem. A někteří lidé se učí cizí jazyk pro zábavu nebo jako challenge. Protože se nechtějí učit kreslit nebo hrát na kytaru, chtějí se učit cizí jazyky. Já se třeba teď učím arabsky. Proč? Mám dva důvody. Zaprvé, je to pro mě challenge a taky zábava. Podle mě je to velmi těžký jazyk a jako lektorka češtiny se cítím jako ty, student češtiny, když ty se učíš česky. To je fakt dobrá zkušenost! A zadruhé se učím arabsky, protože skoro 500 milionů lidí na světě mluví arabsky. To je hodně! A to znamená různé kultury, různá jídla, různé tradice,… A to je faaaakt děsně moc super hodně zajímavý! Je to pro mě jako nové dveře, které se otevřou. A já objevuju nový svět. A teď pozor, mám pro tebe otázky. Rozuměl(a) jsi mi?: Učím se arabsky, protože můj partner je z arabské země? … Ne. Učím se arabsky, protože jsem se přestěhovala do Alžírska? … Ne. Učím se arabsky pro zábavu? … Ano. Učím se arabsky pro zábavu a protože to je pro mě, pro lektorku češtiny, dobrá challenge. A je pro mě Arabština jako nové dveře, které se otevřou? Ano. A já objevuju nový svět. Oukej, pokračujeme dál. Na Facebookové stránce SlowCZECH jsem se vás, super fanoušků, zeptala: “Proč se učíte česky?” Odpovědi jsou moc moc zajímavé. Poslali jste přes 30 reakcí a já jsem vaše reakce rozdělila na 4 skupiny. Pozor, další otázky pro tebe: Na Facebooku jsem se vás, super fanoušků, ptala, jestli jste se někdy učili arabsky? … Ne. Na Facebooku jsem se vás, super fanoušku, ptala, proč se učíte česky? Ano! Kolik fanoušků odpovědělo na otázku? 10? 20? 30? … Dokonce víc než 30! Poslali jste přes 30 reakcí. Jste skvělí! A teď, jak jsem říkala, já jsem vaše reakce rozdělila na 4 skupiny. Na jaké skupiny? 1. První skupina jsou lidé, kteří se učí česky, i když nežijí v Česku. Proč? Například Alfon říká, že v Česku už byl 6x a dokonce chce v Česku žít. Balasz je průvodce a často jezdí do Prahy. Frank tady má kamarády a chtěl by tady pracovat jako učitel. Martine zná Českou republiku už od roku 2009 a brzy tady bude bydlet s manželem. Bree studuje českou hudbu a zpívá v češtině. Ferenczi říká, že čeština je složitý, ale moc krásný jazyk. 2. Druhá skupina jsou lidé, kteří žijí v Česku. Čeština je pro ně hlavně praktická záležitost /praktická věc/. George potřebuje dobrou úroveň češtiny, protože potřebuje rozumět tomu, co Češi říkají. Van si myslí, že když žiješ v cizí zemi, je důležité umět jazyk té země. Aspoň trochu. Potom je život jednodušší. Enas tady studuje inženýrství a nakonec se do češtiny zamilovala. Říká, je to krásný jazyk. Badawy říká, že tu máme krásné holky, krásné ženy! A to souhlasím, to je velmi důležitý argument! 3. Třetí skupina jsou lidé, kteří se učí česky ze stejného důvodu jako já arabsky. Je to challenge, je to koníček, je to něco nového. Ivan bydlel v Česku 25 let zpátky a naposledy tady byl v roce 2005. Ale pořád se česky učí, protože je to jeho koníček. Pro Gobal je čeština jako další okno, kterým se díváme na svět. 4. A čtvrtá skupina jsou lidé, kteří mají českého partnera, českou partnerku nebo české kořeny. Mer píše, že její přítel je Čech a že možná jednoho dne budou bydlet v Praze. Mako se učí česky, protože ráda mluví česky s rodinou svého přítele

Hi guys, couple days ago I had a new idea. Since I have been learning Arabic for 5 months ago now, I have something for you. I have written a simple story with sentences and questions that you might use when speaking, too. The story is about myself but, yet, gender neutre. So that you can listen and repeat it after me even if you are not a blond girl. At the end, I would like you to tell me what you think. I need your feedback. Should do more of those audios? Comment on slowczech.com in the episode transcript or on facebook page under the episode link. Pleeeease! What will you hear now? You will hear explanation of some words from the story. Then, you will hear the story itself. At first, I will read the whole story. And then, I will read it again and make pauses so that you can repeat after me if you want to. Are you ready? Let’s go to the story. SLOVÍČKA dneska (less formal) = dnes (more formal) fakt (less formal) = opravdu (more formal) = really zrovna = right now at this very moment or at the moment in general, on those days chodím = I am going to some places regularly nepůjdu = I will not go tomorrow PŘÍBĚH Dnes je pátek. Pátek je fakt super den! V pátek nikdy nepracuju. Většinou vstávám kolem sedmé. Potom si dělám kafe. Dělám si fakt velké kafe, protože miluju kafe! A co většinou dělám v pátek? V pátek většinou odpočívám. Co myslíš, jak odpočívám? Někdy sedím na balkóně a poslouchám podcasty. Někdy jdu běhat. Někdy jdu plavat. Často si taky čtu. Zrovna čtu moc zajímavou knihu. Opravdu ! Je to fakt supr kniha! Občas skládám puzzle. Zrovna skládám těžké puzzle. Na obrázku je nějaké americké město. Občas taky chodím na procházku. Bydlím nedaleko lesa. A tak chodím do lesa. Dnes ale do lesa nepůjdu. Proč? Protože dneska prší! Dneska je ošklivo. Please, tell me what you think. I need your feedback – should do more of those or not? Should I change anything? I love creating this content for you and I prefer to create something that has a nice value for YOU, because I speak Czech pretty well already Krásný den, Eliška The post (159*) Passive+active audio training in story (1) appeared first on slowczech.

(*written on April, 3) Minulý týden jsem mluvila o tom, co je to nouzový stav. A vyprávěla jsem o povodních v roce 1997 a 2002. Povodně, to znamená velká voda. V řece je víc vody než normálně. A potom je celá vesnice, celé metro nebo celá pražská ZOO pod vodou. No, a tak tedy… “nouzový stav” – jak to vypadá dnes v Česku? Všude je zakázaný volný pohyb osob – to znamená, že nemůžu jít, kam chci a kdy chci. Ale… co můžeme dělat? Co nemůžeme dělat? Co nesmíme dělat? A co bychom měli dělat? O tom bude dnešní epizoda Nejdřív ale slovíčka. Jestli jsi ready, jdeme na to! Co nesmíme dělat? Teď, když je nouzový stav, například nesmíme jít ven bez roušky. Bohužel nesmíme jít do restaurace, nesmíme jít na laser game, nesmíme pořádat párty, nesmíme jít do jiného obchodu než do supermarketu nebo drogerie. Skoro všechny obchody jsou zavřené. Nesmíme jít do domova důchodců navštívit babičku nebo dědečka, protože návštěvy jsou zakázané. Když jsme venku, nesmíme se dotýkat obličeje a jak jsem říkala, nesmíme jít ven bez roušky. Také, pokud to není nutné, se nesmíme stýkat s lidmi, se kterými nebydlíme. Co musíme dělat? Je pravda, že pokud nemůžeme pracovat z domova, pokud nemůžeme mít home office, musíme i nadále chodit do práce. Když ale jdeme ven z domu, musíme si vzít roušku. Taky si musíme často mýt ruce. Když jdeme nakupovat, musíme dávat pozor a nechávat v obchodě odstup minimálně 2 metry. Taky musíme omezit kontakt se všemi lidmi a musíme co nejvíce zůstat doma. Co bychom/bysme měl(i) dělat? Jestli se z karantény nechceme zbláznit, jestli nechceme na konci karantény být cvoci nebo blázni, je pár věcí, co bychom měli dělat. Měli bychom/bysme například dost spát, měli bychom taky sportovat – například cvičit jógu, dělat kliky nebo dřepy, tancovat uprostřed obýváku a přitom si zpívat,… Také bychom měli občas meditovat, to je dobré pro klidnou a soustředěnou mysl. Měli bychom taky zdravě jíst – a nejlépe dostatek ovoce a zeleniny. A také bychom měli častěji volat babičce, dědovi, rodičům, tetě, strejdovi,… Co můžeme dělat? Je sice vyhlášený nouzový stav, ale není to tak striktní. Celkově nesmíme chodit ven, ale samozřejmě jsou výjimky – například můžeme jít ven, když jdeme nebo jedeme do práce. Můžeme jít ven, když jedeme za rodinou, když si musíme nakoupit nutné věci jako jídlo, drogerii, hygienické prostředky, krmení pro zvířata, když musíme jít do banky nebo když potřebujeme benzín do auta. Taky samozřejmě můžeme jít ven, když potřebujeme jet do nemocnice nebo na úřad. A nejlepší je, že můžeme jít do lesa nebo do parku. Jinak to je nemožné zůstat doma! V Česku oproti Francii máme štěstí, že nemusíme mít podepsaný dokument, proč a kam jdeme, a taky že můžeme jít dál než 300 metrů od domu. Ve Francii, chudáci, to teď mají těžké! Co ještě můžeme dělat? Jestli máme teď víc volného času, je spousta věcí, co můžeme doma dělat. Můžeme si například doma uklidit, můžeme roztřídit staré oblečení a udělat si pořádek ve skříni. Můžeme si také udělat pořádek v počítači, v e-mailu, na Google disku. Taky se můžeme naučit něco nového – jako třeba hrát na ukulele, můžeme se zapsat do online kurzů šití, můžeme se dozvědět něco nového o hvězdách a o vesmíru… A samozřejmě se můžeme začít učit nový cizí jazyk nebo vylepšit ten, který se učíme teď Takže se můžeme dívat na videa SlowCZECH a poslouchat podcast SlowCZECH. Haha, toto není reklama, néééé! Napiš mi tady na slowczech.com do komentáře pod transkript – Co nesmíš dělat ve své zemi ty? Co můžeš dělat ve své zemi? Co musíš dělat ve své zemi? Jsem zvědavá! Eliška The post (158**) V karanténě – co musíš/můžeš/nesmíš/měl(a) bys appeared first on slowczech.

Dne 12. března vyhlásila vláda v Česku nouzový stav. Víš, co to znamená “nouzový stav“? Nouzový stav je krizový stav, který může vyhlásit vláda nebo premiér a tím omezit svobodu občanů. Například v roce 2002 byly v Česku rozsáhlé povodně. A vláda vyhlásila v šesti krajích (z celkem 14 krajů) nouzový stav na 11 dní. Proč? Protože se například muselo evakuovat a zachraňovat a lidé nechtěli opustit svoje domovy. A když je vyhlášený nouzový stav, policie nebo hasiči můžou člověka donutit opustit svůj domov. Nebo se lidé také často chtějí/chcou vracet domů, ale je to velmi nebezpečné. A díky nouzovému stavu může policie nebo hasiči těmto lidem říct: “Ano, víme, že to je váš dům a váš majetek. Ale ne, nesmíte jít domů. Je to zakázané. Platí nouzový stav. My rozhodujeme.” Já ti chci ale dnes krátce říct o dvou neznámějších přírodních katastrofách v moderních dějinách Česka. Dvě neznámější přírodní katastrofy v Česku, kdy byl nouzový stav, byly dvoje povodně – a sice v roce 1997 a 2002. Povodně, to znamená, že je příliš vody v řece a hladina řeky je mnohem výš, než by měla být. Voda teče přes vesnici, voda teče v metru v Praze, voda teče do sklepa, do domu i do prvního nebo druhého patra, pokud je tvůj dům u řeky nebo pod kopcem. Často voda zaplaví celou vesnici a zastávky autobusu jsou pod vodou, obchody jsou pod vodou,… No, tak to jsou povodně. Na rok 1997 si pamatuju. Bylo mi 8 let, bylo léto a my jsme byli u babičky na vesnici kousek od Prahy. Dívali jsme se s maminkou na televizi, jaké ošklivé povodně jsou na Moravě. Například vesnice Troubky úplně zmizela z mapy. Když si do Googlu zadáš “Troubky povodně 1997“, uvidíš ty opravdu nehezké fotografie. Link neboli odkaz je taky v transkriptu epizody. Tuto vesnici každý zná, v té době se každý snažil pomoct, organizovala se sbírka,… Doslova celá vesnice byla pod vodou. Celkem během povodní v roce 1997 zemřelo 49 lidí. Ale ještě větší povodně byly povodně v roce 2002. Až budeš v Praze na Karlově mostě, tak na straně, která je blíž centru – hned vedle Staroměstské věže – , tak se podívej dolů směrem k Restauraci Lávka. Uvidíš tam vodorovnou čáru, která ukazuje, kde byla voda v roce 2002. A je to fakt hodně vysoko! Je to výš než restaurace, protože opravdu všechno bylo pod vodou. Vltava byla 100x silnější než normálně. Ve Vltavě bylo 100x víc vody než je běžné. Malá Strana, Karlín, Josefov, Staré Město – vše bylo pod vodou a všichni lidé museli být evakuováni. Všichni lidé museli opustit domov. Metro C bylo pod vodou a také pražská ZOO (to je zoologická zahrada) byla pod vodou. Pražská ZOO evakuovala více než 1000 zvířat. Bohužel zemřelo 134 zvířat. A já bych řekla, že my v Česku máme zvířata rádi, rádi se na ně díváme na kameře a dáváme jim jména. A v roce 2002 zemřel lachtan Gaston, slon Kadíra a dvě hrošice Barborka a Lentilka. A co třeba Karlův most? No, je zázrak, že Karlův most přežil, že zůstal stát. Během povodní celý most vibroval a všichni měli strach, že spadne. Ale Karlův most přežil, protože jeden hasič přijel s jeřábem (to je takový stroj, který může zvedat těžké věci) a jeřábem odstraňoval dřeva, prkna, a všechno, co plavalo ve Vltavě. Protože to je to, co mohlo poškodit nebo zničit pilíře mostu. A když je potom moc nepořádku ve vodě, ten nepořádek se zastaví před mostem a když je ho moc, most spadne. O povodních bych mohla mluvit dlouho. Tyto dva momenty jsou důležitou součástí naší české historie, ale myslím, že pro dnešek stačí. Jo, a podívej se určitě na fotky na slowczech.com v transkriptu této epizody., kde taky uvidíš, jak vypadalo metro nebo Praha celkově v roce 2002. Vaše Eliška The post (157***) Nouzový stav v historii Česka (povodně 1997 a 2002) appeared first on slowczech.

Ahoj, jak to dneska jde? A jaké je dnes u tebe počasí? Počasí je docela typické téma pro konverzaci. Když nevíš, co můžeš říct sousedovi nebo sousedce, když jedeš ve výtahu, nebo když si chceš povídat s lidmi v čekárně, když čekáš u doktora,… můžeš začít mluvit o počasí. Tak co, budeme spolu dnes mluvit o počasí? Tak jo! Jestli jsi připraven, jdeme na to! Jaké je dnes počasí v Brně? Dnes je hezky, slunečno a teplo. Je fakt, že trochu fouká vítr. Ale to nevadí, protože není zataženo a není chladno. Neprší, nesněží, nepadají kroupy. I když je zima! Ještě není jaro, ale teplota je docela vysoká – kolem 15°C. Myslím ale, že o víkendu už nebude tak hezké počasí. O víkendu nebude hezky, nebude slunečno a nebude teplo. Pravděpodobně bude trochu zima a mokro. Možná bude pršet, ale snad nebude bouřka, protože *bych chtěla jet s kamarádem na výlet. Padají kroupy. Obecně, když prší, je lepší zůstat doma a nic nedělat. Je lepší zůstat doma, dát si teplou kávu nebo čaj, dívat se na film, odpočívat, poslouchat audio knihy, psát články, skládat puzzle, hrát si s kočkou,… Je hodně aktivit, které můžu doma dělat, když venku prší. Na druhou stranu je ještě víc aktivit, které můžu dělat venku, když je hezky. Když je hezky, ráda jezdím na bruslích, ráda chodím na výlety, ráda jezdím na kole, ráda *jen tak chodím na procházky a *přitom poslouchám audio knihu nebo nějaký podcast. Taky jen tak ráda sedím na slunci a *užívám si sluneční paprsky. Když jsem žila v Brestu (to je město v Bretani v severozápadní Francii), bylo počasí docela bláznivé. Brest je podle mě nejbláznivější místo co se týče počasí. Ale je na druhou stranu taky nejkrásnější! Nikdy jsem ale nevěděla, jaké oblečení si obléct. Proč? No… V 6 ráno pršelo, byla bouřka, foukal silný vítr. V 8 ráno už nepršelo, jenom bylo mokro. V 9 bylo slunečno a teplo. V 11 zase pršelo. Ve 2 bylo chladno, zataženo a celkově bylo ošklivo. Ve 3 bylo sucho, jasno, slunečno,… No, prostě v Brestu je bláznivé počasí. Říkáme tomu taky “aprílové počasí”. Dvě hodiny je hezky, dvě hodiny prší, dvě hodiny svítí slunce, *pak zase dvě hodiny prší,… To je aprílové počasí. A já osobně teda miluju aprílové počasí. Co ty? Vaše Eliška ze ©SlowCZECH The post (156**) Jaké bylo/je/bude počasí? (remake 21) appeared first on slowczech.

Ahoj, jak to jde? Dnes pro tebe mám fonetickou epizodu. To je super, né? Budu mluvit anglicky a vysvětlím ti, co, kdy, jak a proč říkáme. A potom budeš lépe rozumět, co Češi říkají. A taky budeš lépe mluvit. Ale nejdřív je klasická epizoda, potom vysvětlení a nakonec malý dril pro tebe, kdy můžeš poslouchat a opakovat. Tak co, jsi ready? Jestli jo, jdeme na to. Je pondělí a já mám každé pondělí lekce češtiny. Takže v pondělí mám normálně lekce češtiny, ale dnes ne. Dnes mám volno, protože je státní svátek. Bydlím v Praze, sedím v parku a dívám se na lidi. Proč sedím v parku? Protože v televizi nic nedávají a venku je fakt hezky. Normálně chodím do parku v sobotu, protože v týdnu nemám čas. Jak jsem říkala, normálně jsem každou sobotu venku – jsem buď v parku nebo v kavárně, v kině nebo v cukrárně. Mám jednu oblíbenou cukrárnu, kde mají ten nejlepší cheesecake v Praze! A v červnu, v červenci a v srpnu tam mají hrozně dobrou zmrzlinu. Minulý rok jsem byla v Chorvatsku na ostrově Pag. A v cukrárně na Pagu neměli tak dobrou zmrzlinu jaká je v Praze v té kavárně. Mimochodem, víš, že říkáme, že Praha je v srdci Evropy? Moji rodiče bydlí v Chomutově. Bydlí v bytě v přízemí. Můj otec rád sedí doma v křesle a pije víno, zatímco moje maminka je často v sobotu a v neděli venku v přírodě, protože potřebuje slunce a čistý vzduch. A co ty? Co děláš v pondělí? Co děláš v pátek a v sobotu? Bydlíš v Praze? V Chomutově? V Chebu? V Plzni? V Přerově? V Pardubicích? V Českých Budějovicích nebo někde jinde v České republice? As you can hear, when we combine the preposition V, firstly, we do not read it separately. The preposition will become part of the following word and the accent in the Czech language is on the 1st syllabe. Thats is why you will not read “V — Praze” but “fPraze”- Or we do not say “v — kavárně” but fkavárně. That is also the reason why I underlined the words in the text. The line means accent. It’s not longer, it’s not shorter as pronunciatoon, it’s just stronger. Listen to the difference when the accent is moving from the 1st to the last syllabe: fkavárně – fkavárně – fkavárně fChomutově – fchomutově – fchomutově – fchomutově The first one is correct. If you put the accent on the 2nd syllabe and you make it longer, you will sound russian : vkavááárně, v chomuuutově, v červeeenci… which might create sort of distance when talking to older people. Are you interested in why we pronounce “v” as “f” in those cases? In any language there are what we call pairs of voiced and voiceless sounds. Those are phonetics terms. But what does it mean? For instance the sound V is a voiced sound – our vocal cords vibrate to create this sound. You can touch your throat to verify. Compared to “f” where the vocal cords are sleeping. So the “f” sound is voiceless sound. Check your cords and compare Vvvvv and Fffff. For the “f” sound, only some air is going out. The same for S, K, CH, Š. So now, why we write V and pronounce F in some cases? For example [fpra-ze] but [vbr-ně]? I will show you. If you put 1 voiceless and 1 voiced sound one next to each other, they are fighting who is going to be stronger. And one of them will win. This is called assimilation. It doesn’t happen only to V preposition but to many other sounds, even in the middle of the word, examples: kdo [gdo], prosba [prozba], sousedka [sousetka], zkouška [skouška], lehký [lechký] And how we know what to say? The second sound in this small fight will win everytime Meaning that for example in the word KDO, we write K D O, the K is the 1st sound followed by the D which is the 2nd one. This one will win. D is voiced sound, so voiceless K will become G as voiced sound. The D will convince K to join his voiced group. Let’s see the examples: And now, let’s practise the V and F sounds together: v pondělí, v Praze, v parku, v televizi, v sobotu, v týdnu, v kavárně, v kině, v cukrárně, v červnu, v červenci, v srpnu, v Chorvatsku, v srdci, v Chomutově, v přízemí, v křesle, v přírodě, v Plzni, v Přerově, v Pardubicích, v Českých Budějovicích, v České republice a v Česku. Tak čaaau, Eliška Michaela Paldusová, UJOP UK Praha (Note that I am not any specialist when it comes to the phonetics and pronunciation rules. I just know them a bit and I teach the pronunciation a lot because I believe that it is important to have the correct accent and sounds from the very beginning. If you want to know more about Czech pronunciation, if you want to ask questions, if you want to learn how to speak better, I enthusiastically recommend the best pronunciation teacher, speacialist Michaela Paldusová (who is amazing as person, too). And who taught me so much! THANK YOU! Her website: mluvimcesky.cz). The post (155*) Fonetická epizoda v Praze? (V >> F, what we really say and why?) appeared first on slowczech

Čau, jak to jde? Taky teď musíš být doma jako já? Tady v Česku máme už několik dní zákazaný volný pohyb osob. A také od včerejška, tedy od čtvrtka 19. března, nemůžeme chodit do obchodu a do lékárny mezi 10. a 12. hodinou, pokud je nám méně než 65 let. Tedy, mezi 10. a 12. hodinou můžou nakupovat v obchodě a v lékárně jenom lidé, kterým je nad 65 let. To je fajn. No, a samozřejmě – pokud musíme jít ven, můžeme jenom s rouškou přes nos a přes pusu. Takže, co teď lidé dělají? Jsou doma. Když můžou, pracují z domu nebo mají home office. Já jsem zvyklá pracovat z domu. Ale musím říct, že nemám ráda 100% práci z domu. Nemohla bych pracovat jenom z domu. Já mám ráda lidi, ráda chodím mezi lidi, ráda organizuju setkání a meet ups a eventy, ráda chodím na kafe nebo víno,… a to teďkonc nemůžu. Ale protože běžně asi 60% času pracuju z domu, chci ti říct, co dělám, když pracuju doma. Jaké jsou moje rituály a jak se chovám, když pracuju a když nepracuju. Jak umím být produktivní i doma Jenom takový detail – nemám děti. Měla jsem 2 kočky, haha, ale naštěstí už jsme jednu kočku darovali a máme teď jenom jednoho kocoura. A to je akceptovatelné. To už není takový blázinec Ale jasně, že děti – to je něco jiného. No, takže… zaprvé, co mi funguje na produktivitu doma? Mám kancelář – mám stůl, na kterém jenom pracuju. Když potřebuju udělat něco, co nesouvisí s prací, dávám si pozor a vezmu si počítač a jdu do obýváku nebo do kuchyně. Nebo si aspoň sednu z druhé strany stolu. Můj mozek je velmi aktivní a adaptuje se hned na všechno. Takže když vidí, že tady v kanceláři se nemusí pracovat, tak se mu potom někdy pracovat nechce. A to je něco, co si – samozřejmě – nepřeju! Zadruhé, než začnu pracovat, učešu si vlasy, napudruju si obličej, obleču si hezké tričko. Potom ze šuplíku a ze skříně vyndám počítač, materiály, dokumenty,… vše, co potřebuju k práci. A v hlavě si řeknu: teď jsem v práci. Takže facebook mám jenom na pracovní záležitosti, gmail, google dokumenty, google classroom, knihy v pdfku,… všechno jen na pracovní záležitosti. Pokud potřebuju zavolat nebo napsat kamarádovi, vždy přes telefon. Nepíšu přes facebook. Také mám hudbu, kterou poslouchám, když pracuju. Takže když nepracuju, poslouchám něco jiného. Zatřetí – mám dva malé triky, který mi hodně pomáhají být produktivní a neprokrastinovat. Prvním trikem je vypnout internet na telefonu, ideálně dát ho do “do not disturb” režimu (česky režim “Nerušit”), protože ho potřebuju k druhému triku. Druhým trikem je totiž nastavit si na telefonu timer (nebo česky časovač). Když si nastavím na telefonu timer na 45 nebo 60 minut, někdy i 90 minut, dám si telefon tak, že vidím odpočítávání času – 60, 59, 58, 57, 56,… A když mám pocit, že nejsem produktivní nebo že nedělám to, co je teď priorita, podívám se na čas a vidím – ha, sakra, už uběhlo 20 minut a pořád jsem neudělala to, co potřebuju! To nejde! Šup do práce! Tohle mi fakt pomáhá. A taky mi to pomáhá si uvědomit, že už pracuju například 2×90 minut a že jsem udělala vlastně fakt hodně věcí. To je taková psychologická hra s mým mozkem Začtvrté – protože mám fakt hodně různých věcí, hodně různých projektů, organizuju online lekce, učím naživo, píšu do časopisu, dělám videa, audia, tvořím nové věci, aktivity, jsem v kontaktu s hodně lidmi,… a jsem freelance, takže emaily, daně, dokumenty,… všechno dělám sama. A tak si píšu ToDo listy. Ale trochu jinak. Kamarádka Eliška mi poradila si psát úkoly, které musím udělat, do bublin. Nepíšu tedy klasicky seznam úkolů pod sebe, protože pro můj mozek to je další stres, ale píšu si úkoly na jeden velký papír do bublin. Co úkol, to jedna bublina. Kdekoli na papíře, ale ne ve sloupci. A rozhodnout se o tom, co budu dělat potom, je jednodušší. Také používám různé barvy a tvary podle priority úkolu. Když úkol dodělám, škrtnu. A na konci týdne vidím papír, kde jsou věci, které jsem za ten týden udělala. Každý týden mám jeden nový ToDo list. Fakt doporučuju. Jo, a taky je dobré mít jenom jedno místo, kam si úkoly píšu. Když něco píšu do poznámek v počítači, něco do Keep Notes, něco na papír, něco do sešitu,… můj mozek je ztracený. Proto používám bubliny na ToDo List a Keep Notes od Googlu na nápady. Mám tam různé složky jako: 1. SlowCZECH, 2. osobní, 3. doma, 4. Brno meetings,… a ve složkách potom jednotlivé poznámky jako třeba “nápady na SlowCZECH videa” nebo “Jak vylepšit SlowCZECH” nebo “movies to see/filmy, co chci vidět” nebo “arabská slovíčka” a samozřejmě “sdílený nákupní seznam” A zapáté – co dělám, když skončím večer s prací. To je pro mě také psychicky důležitá etapa. Když jsem skončila s prací, zkontroluju, co jsem dnes udělala nebo co jsem nestihla a co ještě musím udělat zítra. V Google Chrome zavřu všechny záložky – po jedné – a vždy si říkám: hotovo, hotovo, dob

Ahoj, jak to jde, jak se dneska máš? Dnes nejsem Eliška. Dnes mám novou identitu. Jsem nemocná a mám hodně problémů. Ne, není to negativní epizoda. Je to jenom praktická epizoda. A proč mám hodně problémů. Často mě bolí hlava. Když mě bolí hlava, hodně odpočívám a taky hodně spím. Někdy mě bolí zub. Když mě bolí zub, *vezmu si prášek nebo jdu k zubaři. Někdy mě bolí břicho, protože jsem měla nezdravé jídlo. Nebo mě bolí břicho, protože jsem měla moc piva. Haha. Taky mě často bolí záda. Hodně pracuju na počítači. A když pracuju celý den na počítači, bolí mě záda. Když mě bolí záda, víc sportuju a piju víc vody. Někdy mě bolí oči, když se dívám večer na film. *Obrazovka počítače je agresivní a mě potom bolí oči. Někdy mě fakt hodně bolí v krku, mám teplotu a kašel. No, a tak jdu k doktorovi. Doktor se mě ptá: “Dobrý den, *co vás trápí?” To znamená: co vás bolí/jaké máte problémy? Doktor se mě taky ptá, jak dlouho už mám ty problémy. A taky se mě ptá, jestli mám teplotu a jestli mám nějakou alergii. Já říkám, že mě bolí v krku, mám teplotu a kašel. Mám 38,2°C. A tak mi doktor dá léky. Doktor taky říká, že musím zůstat doma a hodně spát. Jdu do lékárny koupit léky a pak jdu domů do postele. Můj manžel mi říká: “Brzy se uzdrav.” A co ty, co tě často bolí? Bolí tě často hlava? Bolí tě často v krku? Bolí tě někdy záda? Bolí tě taky někdy oči? Doufám, že ne. Doufám, že jsi *pořád zdravá/zdravý! Vaše Eliška *poslední dobou = lately *vezmu si = I will take (brát prášek = to take regularly) *obrazovka = display, screen *Co vás trápí? = what is your problem, what brings you here? *pořád = always, all the time The post (153*) Bolí mě hlava, bolí mě záda… appeared first on slowczech.

Ahoj, jak to jde? Jak se máš? Jaký byl tvůj týden? Jakou kávu jsi dnes měl k snídani? Určitě vidíš, že pro tebe mám dneska další super epizodu. Budu se ptát “Jak?” a “Jaký?” a taky hned odpovídat. Tak co, jsi ready? Jdeme na to! Jak se dnes cítíš? Cítíš se skvěle? Cítíš se unaveně? Cítíš se špatně? Cítíš se normálně? Jaký byl tvůj včerejší den? Byl skvělý? Nebo byl špatný? Nebo byl úplně normální? Můj včerejší den byl fakt hezký. Řekni mi, jak mluví tvůj kolega v práci? Mluví hlasitě nebo tiše? Mluví hodně nebo málo? Mluví česky? Mluví dobře anglicky? Umí mluvit taky francouzsky nebo arabsky? Další otázka: jaké je tvoje klasické ráno? Je pomalé? Je plné stresu? Moje ráno je většinou dlouhé a plné různých aktivit. Když ráno vstávám, můj budík je velmi příjemný. Není ani hlasitý ani tichý. Mám budík na telefonu, a proto si můžu vybrat, jakou písničku chci. A jakou písničku máš na budíku ty? Máš taky příjemnou písničku? Máš pomalou nebo rychlou písničku? Jaké máš vlasy? Máš krátké nebo dlouhé vlasy? Máš blonďaté nebo černé vlasy? Já mám dlouhé blonďaté vlasy. Jsem blondýnka. Jaké vlasy má můj partner? On má krátké blonďaté vlasy. On je tedy blonďák. No, a další otázka, máš bratra? Jakého bratra máš? Máš blonďatého nebo černovlasého bratra? Máš mladšího nebo staršího bratra? Máš krásného nebo ošklivého bratra? Já mám krásného sympatického a moc chytrého bratra. Teď trochu o práci. Jak dlouho už pracuješ v té firmě? Pracuješ tam krátce nebo už dlouho? Pracuješ tam chvíli nebo už několik let? A jak dlouho ti trvá cesta do práce? Cesta trvá dlouho nebo jenom chvíli? Nebo jinak… Jaká je tvoje cesta do práce? Je dlouhá nebo krátká? Je příjemná nebo nepříjemná? Když jedeš do práce autem a na semaforu na křižovatce svítí červená (barva), nesmíš jet. Musíš čekat. Když naopak svítí zelená, můžeš jet. Jaká barva svítí na semaforu? Obecně jsou tři barvy: červená, potom oranžová a nakonec zelená. V autě mám různé kontrolky. A někdy některé kontrolky svítí červeně a to znamená problém. Třeba když kontrolka autobaterie svítí červeně, znamená to, že alternátor nefunguje správně. Auto má problém s dobíjením a je potřeba jet do servisu. A poslední téma: počasí. Nevíš, jak bude o víkendu? O víkendu, si myslím, bude krásně! Bude určitě slunečno a taky bude teplo. Doufám… Doufám, že nebude zataženo a chladno. Fuj. Nemám ráda chladné počasí. Jaké počasí máš a nemáš rád ty? Máš rád teplé nebo chladné počasí? A jaké je tvoje oblíbené roční období? Jaro, léto, podzim zima? Moje oblíbené roční období je jaro. Naštěstí brzy bude jaro. Už za dva týdny, jupí! Vaše Eliška The post (152***) Jak? Jaký? Jaká? Jaké? Jakou? Jakého?… appeared first on slowczech.

Dnešní epizoda je čistě gramatická, přestože to, co říkám, je pravda. Je několik aktivit, které chci nebo musím tento týden udělat, které musím dokončit. A tak ti o těchto aktivitách chci říct. A nakonec budu mluvit o aktivitách, které už jsem dokončila. Tak, jdeme na to. učit se/naučit se nová slova dělat/udělat nebo dodělat práci koukat se/dokoukat se na film psát/dopsat článek opravovat/opravit kolo číst/přečíst knihu chápat/pochopit český pádový systém O víkendu budu studovat arabštinu. Musím říct, že je to docela fuška, protože na svou oblíbenou arabštinu nemám dost času. Nicméně o víkendu si na arabštinu čas udělám. A budu se učit nová slovesa. A budu se je učit, dokud se je všechny nenaučím. Dneska odpoledne budu stříhat nová videa. Některá videa jsem natáčela už minulý týden s Mahmoudem pro kanál Yalla Česky. A některá videa jsem natáčela sama pro svůj SlowCZECH kanál na YouTube. No, a ráda bych ta videa dokončila. A proto na těch videích budu pracovat. Budu na nich dělat, dokud je všechna nedodělám. Taky se budu o víkendu koukat na film. Normálně se jeden večer podívám na polovinu filmu a pak jiný večer na druhou polovinu filmu. Ale tento víkend se budu koukat na celý film a budu se na tento film koukat, dokud ho nedokoukám do konce. Jo, jinak dneska večer musím dopsat jeden článek. Píšu článek pro časopis AHOJ. A tento článek budu psát, dokud ho nedopíšu. To znamená, že ho budu psát, dokud ho celý nedokončím. A poslední věc, kterou musím o tento týden udělat… Moje kolo má totiž menší problém. A tak jsem si řekla, že ho musím opravit. A tak ho budu v sobotu opravovat a budu ho opravovat, dokud ho neopravím. ***** Tak, to byly záležitosti, které mám v plánu dokončit. Ale teď už hotové aktivity, co jsem tento týden už udělala? Včera jsem konečně po dlouhé době četla svou oblíbenou knihu o Historii katovské rodiny v Praze. Kat je člověk, který popravuje lidi. Když jsi ve středověku něco ukradl nebo někoho zabil, nešel jsi do vězení, ale popravil tě kat. No, a já obvykle nejsem schopná přečíst víc než 20 stran. Obvykle přečtu třeba jenom půl kapitoly a potom jdu dělat něco jiného. Nevím proč. No, ale včera to bylo jinak, protože jsem si řekla: je to fakt parádní kniha, ráda bych přečetla větší kousek. A tak jsem včera tuto knihu četla tak dlouho, dokud jsem nepřečetla 4 celé kapitoly. A jedna věc, na kterou jsem moc hrdá. Tento týden jsme s jednou mou studentkou trénovaly české pády. Je Angličanka a bylo pro ni těžké pochopit, proč máme v češtině pády, jaká je v nich logika, jak se používají, a samozřejmě kdy použít který pád… No, a tak jsme se rozhodly trénovat, protože ona chtěla ty zatracené pády pochopit A tak jsme trénovaly pády, dokud je nepochopila. Vysvětlovala jsem pády tak dlouho, dokud to nepochopila. Takže teď už chápe existenci pádů v češtině. Mám fakt radost! No, tak to je všechno, doufám, žes mi rozuměl(a). A jestli ne, tak to můžu vysvětlit znovu a jinak. A budu to vysvětlovat tak dlouho, dokud to nepochopíš Vaše Eliška The post (151****) Dokud ne… (im/perfective verbs) appeared first on slowczech.

Ahoj! Jak to jde? Jak můžeš vidět na www.SlowCZECH.com, SlowCZECH má nový design, jupí! Fotografie mi poslal jeden skvělý český fotograf, který fotí přírodu. Konkrétně fotí české hory, které se jmenují KRUŠNÉ HORY. A já ti dnes řeknu, kde jsou Krušné hory a co tam můžeš vidět. A Sára – Američanka, která už 2x přišla na SlowCZECH event v Praze, mi řekla, že jí pomáhá, když nejdříve řeknu nová slovíčka. Protože ona je potom v audiu slyší a je spokojená, že rozumí. To je dobrá technika! Tak, proč ne? Tak já nejdříve vysvětlím některá slova. SLOVÍČKA: těžit / cín + měď / nádherné / 4 roční období / nadmořská výška / cyklostezky a pěší trasy / mokřiny a bažiny A teď už všechno víš. Tak, jdeme na to! Jak jsem říkala: SlowCZECH má nový design. Jupíí! Mám radost. Asi před měsícem jsem kontaktovala fotografa Martina, který fotí Krušné hory. Miluju Krušné hory a chtěla jsem je spojit se SlowCZECH, protože podle mě to jsou nejkrásnější hory v Česku. A tak jsem vybrala 4 fotografie pro 4 roční období, které mi Martin poslal. Odkaz na jeho super web je v transkriptu této epizody. No, a dnes ti chci říct víc o tom, jak nádherné jsou Krušné hory. Mimochodem, víš, proč se Krušné hory jmenují Krušné hory? Slovo “krušit” znamená ve staročeštině “těžit, drtit kámen, tavit”(*1). Takže v Krušných horách byly rudy (to jsou drahé kameny nebo minerály) – například cín, měď nebo stříbro. Proto tu taky jsou dvě malé vesnice, které se jmenují Cínovec (tam se těžil cín) a Měděnec (tam se těžila měď). Dříve se Krušné hory jmenovaly “Rudohoří”, protože se tady těžila ruda. Ruda, to znamená například drahé kameny a minerály. Také cizí názvy Krušných hor mají stejnou logiku: německy říkáme “Erzgebirge”, kdy slovo “Erz” znamená ruda. A anglicky “Ore mountains”, kdy opět slovo “ore” znamená ruda. Martin je velmi aktivní fotograf, který bydlí v Chomutově. Jeho fotky jsou nádherné, inspirující, živé. Fotí nejen zimní fotografie, ale taky jarní fotografie, letní fotografie, podzimní fotografie Krušných hor. Moc ráda se dívám na jeho projekt “Krušnohorsky myslet, žít a snít” – to znamená, že se ptám: jak myslím, žiju a sním? Myslím krušnohorsky, tedy krušnohorským způsobem. Myslím jako někdo, kdo miluje Krušné hory, jako někdo, kdo tam bydlí, jako někdo, kdo má rád přírodu a chce jí pomoct. To ve mně evokuje název Martinova projektu. Krušné hory jsou moje nejoblíbenější hory v Česku. Proč? Narodila jsem se totiž na severozápadě Čech jenom pár kilometrů od Krušných hor. A celé dětství jsem strávila tady. Když jsem byla malá, já a moji rodiče jsme v létě často jezdili na kole. Výlety byly většinou krátké, maximálně 30 kilometrů, protože jsme ještě byli malí. V zimě jsme skoro každý víkend jezdili lyžovat. A potom, když jsem byla starší, jezdila jsem do hor sama. Bydlela jsem v Jirkově, což je malé město pod horami. Jirkov leží v nadmořské výšce 300 metrů a nejvyšší hora Krušných hor je Klínovec, který leží v nadmořské výšce 1 244 metrů. Vždy, když jsem byla nahoře v horách, byla jsem opravdu spokojená. Miluju tyhle hory. Na podzim jsou stromy krásně barevné, v létě jsou krásně zelené. Vždy jsem obdivovala široké zelené louky, modrá jezera a čisté rybníky. Taky tu jsou vysoké i nízké kopce a z nich jsou krásné pohledy do krajiny. Krásné cyklostezky, kde nikdo nejezdí. Pěší trasy, kde chodí málo turistů. Rozhledny, které jsou opravené. Z rozhleden můžeš vidět vysoké skály, menší skalky, mokřiny a bažiny. V zimě, když vyjedeš nahoru do hor, uvidíš zasněžené domy a chalupy, uvidíš taky zasněžené stromy, široké bílé pláně, zafoukané silnice. V létě můžeme vidět nádherné květiny – hlavně pampelišky, divizny a náprstníky. Náprstníky jsou moje oblíbené lesní rostliny – je pravda, že jsou jedovaté, ale jsou krásně růžové nebo fialové a především obrovské! Znáš náprstníky? Když jsem byla malá, byly náprstníky úplně všude! Zkrátka a jasně, Krušné hory jsou nádherné. A jestli jako já máš rád(a) místa, kde je málo lidí, určitě se podívej do Krušných hor. Někdy tady za celý den vůbec nikoho nepotkáš. A to je fakt supr! Ještě odkaz tady na Facebook. Poznámka: Accusative je modrý a nominative je černý. Vaše Eliška (*1) I would like to explain more in details what this verb KRUŠIT means. However, in simple Czech is not simple Hereafter the explanation of the galleries manager nd former miner Ivan Cader. Btw, if you want to visit those galleries two, Marie Pomocné a Země zaslíbená, contact Ivan Cader. [CZE] “Krušení je lidový název pro starou těžební metodu, která právě přes Krušné hory přešla do Českého království cca v 15.stoleti. Jedná se o tak zvané Sázení ohněm. Což není nic jiného než rozpálení skály ve stříbrný či jiných středověkých dolech, kdy žárem skála pukla a práce s ní byla zase jednodušší. Staří havíři na čelbě (= konec chodby v dole) nanosili velké množství dřeva, otevřeli komíny (= větrací šachtice na povrch), aby jed

Ahoj! Dneska pro tebe mám improvizovaný talk. A dneska není transkript Transkript bude až za pár dní, protože budeš trénovat listening! Chachá. So listen to my improvized talk, check out your understand with the questions below and… enjoy learning Czech! SELF-CHECK QUESTIONS: Jaký byl můj víkend v Praze? Proč jsem jela do Prahy (2 důvody)? Co jsem dělala ve vlaku z Brna do Prahy? Co se mi nelíbilo ve vlaku? Jak dlouho jsme čekali na francouzské ambasádě? O čem jsem diskutovala s kamarádkou z kurzu pro lektory češtiny jako cizího jazyka? Na jaké akci jsem byla v pátek večer v baru? Jaké bylo téma? Proč mám tuhle akci ráda? Slavila jsem narozeniny? Kde jsem slavila narozeniny? Kolik let bylo ostatním lidem na akci? Proč mám moc ráda Elišku z “Because Czech is cool”? Kdo přišel na SlowCZECH event “Na kafe s Eliškou”? Mluvily jsme anglicky, francouzsky, arabsky,… nebo česky? Jak dlouho jsem zůstala v Praze/kdy jsem jela zpátky do Brna? Vaše Eliška TRANSKRIPT Ahoj, jak to jde? Jak se máš? Je pátek ráno a o víkendu jsem byla v Praze. A chci ti říct, jaký byl můj víkend v Praze. Budu mluvit bez přípravy, je to improvizované audio – je to improvizace. To znamená, že nemám text. A teoreticky, jestli nejsi 100% začátečník, budeš v pohodě rozumět, protože budu mluvit pomalu a jednoduše. No, tak jdeme na to! Měla jsem dva důvody, proč jet do Prahy. Zaprvé, můj partner byl nedávno v Tunisku na služební cestě a v letadle si zapomněl pas. Takže jsme spolu šli na ambasádu. A zadruhé, můj kamarád z Mexika je stand-up komik a organizoval stand-up comedy v Praze. A já jsem chtěla tu stand-up comedy vidět. Takže, do Prahy jsme jeli v pátek ráno. V pátek v 8:00 Regiojete. Jeli jsme vlakem z Brna do Prahy, protože bydlíme v Brně. Miluju cestování/ježdění vlakem, protože vždy, když jedu vlakem, mám 3 hodiny času/mám 3 hodiny klidu, kdy můžu pracovat a kdy nejsou žádné rušivé nepříjemné elementy. Jediné negativum bylo, že jsme byli ve špatném vagóně a nebyl tam cheesecake. Protože jsem se moc těšila na cheesecake. Vždy, když jedu Regiojetem, si dám cheesecake. No, takže tentokrát nebyl cheesecake. Když jsme přijeli do Prahy, jeli jsme rovnou na ambasádu – francouzskou ambasádu – která je v centru Prahy. Je to seriózní místo. Čekali jsme tam asi 45 minut. Můj partner pracovat na počítači a já jsem se učila nová arabská slovíčka. Na ambasádě měli vlajku EU a my jsme si říkali: “Hmm, kolik hvězdiček je na vlajce EU?” Protože Velká Británie odešla z EU dva týdny zpátky a myslíme si, že ta vlajka pořád nebyla aktualizovaná. Ale nechtěli jsme na francouzské ambasádě počítat hvězdičky jako malé děti Když si můj partner zařídit nový pas na francouzské ambasádě, šli jsme na oběd do restaurace. Šli jsme do restaurace, která se jmenuje Maitrea. Podle mě to je vynikající veganská a vegetariánská restaurace, kde mají navíc krásnou dekoraci/krásný interiér. Mám to tam moc moc ráda. Po obědě/navečer v 5 hodin jsem měla schůzku s kamarádkou, se kterou jsem studovala kurz pro lektory češtiny jako cizího jazyka na Karlově univerzitě v Praze. A samozřejmě, naše téma: čeština, cizí jazyky, cestování, nové/jiné kultury a podobně. To je naše klasické téma. No, a večer byla konečně ta stand-up comedy, kterou organizuje můj velmi velmi velmi dobrý kamarád José Carlos Moreno. José Carlos je Mexičan a je to vynikající stand-up komik. Často organizuje stand-up komedie v London Underground baru. Mluvím o tom, protože opravdu doporučuju. Je to super místo, je to super akce/super event. Mám komedii moc ráda. Je to v angličtině. Je to mix stand-up komiků – jsou to cizinci i Češi. Teď o víkendu tam byl Američan, Skot, Angličan, Ir, Pákistánec a Čech. A proč se mi tato stand-up comedy tak moc líbí? Cizinci mluví o Česku, mluví o Češích (tedy o lidech, kteří žijí v Česku /mluví o nás). Mluví o české kultuře, mluví o českých tradicích a zvycích. A to je pro mě super, moc zajímavé. Protože oni nás, Čechy, vidí jinak. A mně se líbí to, jak oni nás vidí. A jak cizinci mluví o tom, že se jim Česko líbí a že se jim tady dobře žije. Takže, jestli máš rád stand-up comedy, doporučuju! Podívej se na Facebook na event. Určitě nebudeš litovat! No, a poslední páteční akce, to byla oslava narozenin. Můj bratránek (= bratranec) má kamarády, kteří studují na VŠCHT. VŠCHT je Vysoká škola chemicko-technologická v Praze, kde můžeš studovat chemii, biochemii, chemické technologie, potravinářství (takže všechno, co je spojené s jídlem – chemicky), taky ochranu prostředí = jak chránit přírodu. No, a jak jsem říkala: můj bratránek má kamarády, kteří studují na VŠCHT. A jeden z nich měl narozeniny, a tak organizovali narozeninovou oslavu nebo oslavu narozenin/narozeninovou párty, která byla na kolejích. Koleje, to je místo, kde bydlí studenti. A ta oslava na kolejích pro mě, to byla velká sranda/velká zábava. Protože všem tam (všem lidem) je 20 – 24 let. Takže já jsem se vrátila do mladých studentských let. Cítila jsem se znovu jako mladá studentka na

Ahoj! Dneska pro tebe mám další super gramatickou epizodu. Ale nejdřív chci poděkovat fanouškům, kteří mi přispěli na tipeee.com. Poděkovat + dativ ;-) When we are calling TO someone, writing TO someone, giving a gift TO someone, sending messages TO someone, we use the DATIV case. I am preparing a special SlowCZECH project where you will hear about all our Czech cases. Ale dnes hurá na dativ Je lepší volat nebo psát? Jak často někomu voláš? Jak často někomu píšeš e-maily? Jak často někomu píšeš smsky nebo zprávy na Whatsappu, Viberu nebo Messengeru? Já osobně nejraději volám. A komu volám? Často volám manželovi. Volám mu, když něco potřebuju. Haha, klasika. Taky dost často volám mamince, protože maminka bydlí na druhém konci republiky. Volám jí, když si chci popovídat/pokecat. Komu ještě dost často volám? Volám babičce, když má narozeniny nebo svátek. Volám dědovi, když má narozeniny nebo svátek. Volám kamarádce do Francie, když mám chuť si pokecat. Tady občas telefonuju jednomu francouzskému kamarádovi. Obecně víc než klasický telefon používám Whatsapp a Skype a přes Skype nebo Whatsapp volám kolegovi a kolegyni v práci, bráchovi, jeho manželce, volám tetě a strejdovi, bratránkovi, druhému bratránkovi,… No prostě ráda volám. Je to příjemnější a rychlejší. Nicméně musím říct, že tady v Česku lidé raději píšou e-maily, smsky nebo zprávy přes nějaký komunikátor. Zezačátku to pro mě bylo zvláštní, protože psát je pomalejší než volat. Ale už jsem si zvykla*. A dneska taky dost často posílám zprávy mamince, kamarádce, kolegyni, tetě, dědovi, manželovi, kolegovi, bráchovi, strejdovi, bratránkovi, kamarádovi,… Ale musím ti něco říct. Nedávno jsem měla narozeniny a rodina a kamarádi mi dali dárky. Já ale taky ráda dávám dárky. Popravdě, raději dávám dárky než je dostávám. Nedávno jsem dala super dárek svojí kamarádce, která bydlí v Praze. Svojí kamarádce jsem dala knihu = dala jsem jí knihu s autogramem od jejího oblíbeného autora. A příští týden má jeden můj dobrý přítel narozeniny, dám mu taky moc fajný dárek. Dám svému dobrému příteli ručně vyrobený dárek. Už se moc těším, ručně vyrobené dárky mám nejraději! *Už jsem si zvykla = I got used to it. Komu volám? + dativ (komu? = to who?) Komu posílám zprávy? + dativ Komudávám dárky + dativ Vaše Eliška The post (148**) Dativ case – Volám kamarádce a píšu kamarádovi appeared first on slowczech.

Ahoj, jak to jde? Dneska pro tebe mám moc zajímavé audio o vězeních ve Finsku. Ale nejdřív bych ráda poděkovala fanouškům, kteří přispěli na Tipeee. Tipeee.com je stránka, kde mi můžeš koupit kafe za 1€, to je asi 25 korun, jako poděkování za audia a videa SlowCZECH, protože chci, aby SlowCZECH byl zdarma. Tento měsíc už přispěl: Nigel z Prahy, Jill z Ameriky, Jennifer z Ameriky, René z Ameriky, Edvard z Prahy, Martina z Ameriky a Barbara z Ameriky. V prosinci a listopadu přispěli: Victoria z Brna, opět Nigel z Ameriky a Martina z Ameriky, Mark z Česka z Chanovic, opět René z Ameriky, Peter z Maďarska, opět Barbara z Ameriky a Federico z Uherského Brodu. Celkem už 51 fanoušků, moc díky! * * * Když si chceš popovídat s vězněm ve věznici Kerava ve Finsku, stačí jednoduše přijít po příjezdové cestě a otevřít dveře skleníku. Město Kerava leží nedaleko od hlavního města Helsinek a mají tady otevřená vězení. Jeden z vězňů, Hanno, odsouzený pašerák drog, říká: “Být tady je opravdu uklidňující. Máme tu králíky.” 70 vězňů tohoto zařízení chodí každý den do práce do skleníku. Dnes vězňové zalévají sazenice pro velký jarní výprodej. A ano, jsou tu taky ovce anebo králíci, se kterými si můžou vězni hrát nebo se mazlit. V Keravě nejsou žádné dveře, žádné zámky, žádné uniformy: je to otevřené vězení. Všichni vězni museli poslat přihlášku. Vydělávají asi 7,40 eur za hodinu, mají mobilní telefony, nakupují ve městě a každé tři měsíce dostávají tři dny dovolené. Taky platí nájem. Pokud se místo práce rozhodnou studovat na univerzitě ve městě, dostanou stipendium. Někdy jezdí na pár dní kempovat a rybařit – to ale už pod dohledem. Tito vězni vědí, že by nebylo těžké uniknout. Jiný vězeň, Kallio, říká: “Můžeš odejít, pokud chceš. Ale pokud utečeš, jdeš zpět do klasického vězení. A to nechceš. Tady to je mnohem lepší. ” Každé jaro přicházejí stovky lidí do otevřeného vězení Kerava piknikovat, pohladit si zvířata a koupit rostliny, které vězni pěstují . Dnes je tento typ vězení tím posledním krokem pro vězně, než se vrátí do normálního života. Ale nebylo tomu tak vždy. Finsko mělo dříve jedno z nejvyšších procent uvězněných v Evropě. Poté v šedesátých letech začali skandinávští vědci zkoumat, jak moc je trest účinný a jestli se snižuje trestná činnost. Závěr: Ne. Účinnost trestu na snižování trestné činnosti je nulová. Vězení je zbytečné. Tapio Lappi-Seppälä, ředitel kriminologického ústavu na univerzitě v Helsinkách, říká: „Bylo to poprvé, kdy se takový zásadní výzkum uskutečnil. A ukázalo se, že věznění je zbytečné.” A proto během následujících třiceti let Finsko postupně upravilo svou trestní politiku. A na konci mělo Finsko nejnižší míru uvězněných v Evropě. Co je zajímavé je, že v důsledku toho nedošlo ke zvýšení kriminality. Finskou nám ukázalo, že je možné omezit využívání trestu odnětí svobody, aniž by to ovlivnilo kriminalitu země. Na druhou stranu to, co je důležité, to je postupné zavádění vězňů do normálního života. Tedy přesně to, co nabízejí otevřené věznice. Asi třetina finských vězňů žije v otevřených věznicích a dnes je méně pravděpodobné, že budou znovu zatčeni. Náklady na jednotlivce jsou sníženy o třetinu, protože není potřeba personál ani bezpečnostní systémy. Nedaleko Helsinek, na Suomenlinna Island, je dokonce otevřené vězení, které slouží jako turistická atrakce. Ostrov je zapsán na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO a turisté sem jezdí každé léto. Vězení od obytné oblasti a muzeí odděluje pouze žlutý plot. Když přijedeš jako turista, ani se neuvědomíš, že se pohybuješ uprostřed otevřeného vězení. A obyvatelé také souhlasí. Většina obyvatel poblíž otevřených věznic Kerava a Suomenlinna je překvapená, když se jich zeptáš, jestli se obávají sdílení města s odsouzenými. Ne, proč? Dokonce říkají, že vězni pomáhají komunitě – čistí veřejné prostory a zkrášlují okolí. Zkrátka a dobře, všem se tu dohromady žije moc dobře. Přeloženo z: nouvelobs.com Zdroj fotek tady a tady Vaše Eliška skleník = green house pašerák drog = drug dealer/smugler mazlit se = to cuddle stipendium = scholarship pod dohledem = under surveillance uniknout = to escape trestná činnost = criminal activitiy obávat se = to be afraid of (+ gen.) zkrášlovat = to make more beautiful, embelish zkrátka a dobře = by and large, overall The post (147****) Vězení ve Finsku appeared first on slowczech.

Ahoj! Dneska pro tebe mám docela zajímavý tip, haha. Inspirovala jsem se na youtube kanále AlfaBeing, který provozuje fotomodel Franta. Franta má krátká a srozumitelná videa. No, a v dnešním audiu ti řeknu o tom, jak se vyspat už za 2 hodiny denně. V textu jsou adverbia = příslovce. To jsou slova, která odpovídají na otázku “Jak?” Dobře, kvalitně, efektivně a pomalu. A když porovnáváme dvě věci, dvě aktivity nebo dva lidi, říkáme lépe, kvalitněji, efektivněji a pomaleji, například: “Můj kůň běžel pomaleji než kůň vítěze, prohrál jsem.” Nebo “Dneska se mám lépe než včera.” Jo a ještě něco ti chci říct na začátek. Některá adverbia mají dvě verze. A ty uslyšíš obě – míň/méně, víc/více, hůř/hůře, dýl/déle. Dlouhá verze je formální, krátká verze je normální, tj. hovorová, neformální. Tak a teď už to je všechno. Jsi ready? Jdeme na to! Churchill spal šest hodin denně, Benjamin Franklin nebo Napoléon Bonaparte spali 5 hodin denně, Tesla spal dokonce ještě míň – jen 2 hodiny denně. Ale Tesla spal trochu jinak – je pravda, že denně spal méně než ostatní, ale potom asi jednou za týden potřeboval spát více, a tak usnul klidně i na 1.5 dne. Jak ale tito lidé fungovali efektivněji než ostatní? Jak je možné pracovat produktivněji a přitom spát méně? Dneska máme strašně moc věcí, co musíme stihnout. A současně strašně málo času. Každý prý dokáže spát 2 hodiny denně. Jen ke spánku musí přistupovat konzistentněji a mít pevnější vůli. Obecně lidi nejdřív chtějí splnit všechny úkoly a pak jít spát. A to je problém, protože to vede k problémům – cítíme se unaveněji, pracujeme méně efektivně, spíme méně kvalitně. A hlavně je náš spánek kratší, protože nás další den čekají další úkoly a problémy a zase málo času. Ve výsledku mozek pracuje pomaleji, soustředíme se míň a hůř. Někteří lidé dokáží spát normálně 4 až 6 hodin. Ale většina lidí má raději i 12 hodin spánku, haha. A co s tím? Znáš techniku polyfázového spánku? Oproti monofázovému spánku, kdy spíme 6 až 8 hodin celou noc, je prý polyfázový spánek účinnější. Potom pracujeme lépe, snáze a radostněji. A jak to tedy funguje? Spánek si rozdělíme na několik intervalů. První možností, jak se lépe vyspat, je tzv. “Dimaxion”, kdy každých šest hodin spíme 30 minut. A pak tedy 4×30 je 120 a tím pádem spíme denně 2 hodiny. Druhou možností je “Uberman”, kdy každé čtyři hodiny spíš 20 minut. A pak tedy 6×20 je 120 a dostáváme 2 hodiny denně. Třetí možností je “Everyman”, kdy v noci spíme 1,5 hodiny nebo až 3 hodiny a pak v průběhu dne si dáme 20 minutového šlofíka. Šlofík je krátký spánek, taková krátká siesta. Čtvrtou možností je bifázový spánek nebo tzv. možnost “Tesla”, kdy si v noci dáme hlavní spánek v délce 2 hodin a v průběhu dne si dáme jednoho šlofíka v délce 20 minut. Nejsnáze lze mluvit o páté možnosti, a to je tzv. možnost “Siesta”, kdy spíme v noci klasicky 5 až 6 hodin a pak si ve dne dáme jednoho šlofíka. Ano, tato možnost vypadá jednodušeji než ostatní. A taky je. Pokud chceš začít spát polyfázově, jeden dlouhý spánek plus šlofík ve dne je na začátek snáze aplikovatelný. A postupně – krok za krokem, haha – přejdeme do více šlofíků za den. Ale je pro nás tento způsob zdravý? Někteří vědci říkají, že spíme slaběji, že polyfázový spánek zhoršuje kognitivní funkce, že není čas na regenerační procesy a že polyfázově spí jenom zvířata a děti, ne dospělí. Na druhou stranu zas někteří lidé říkají, že pro ně to neznamená, že spíme slaběji. Oni říkají, že spí důkladněji a hlouběji. Taky že pracují produktivněji, protože jsou odpočatí. Takže je otázka – pracujeme efektivněji? Pracujeme promyšleněji či moudřeji? Žijeme vyrovnaněji a radostněji? Já osobně si myslím, že je důležité znát svoje vlastní tělo. Vím, že já potřebuji 5,5 až 6 hodin spánku denně. Raději vstávám v 5 ráno, protože se mi ráno pracuje lépe. A večer už moje tělo reaguje unaveněji, tlumeněji, pomaleji. Avšak náš problém je hlavně v tom, co děláme v čase, kdy nespíme. Můžeme se snažit pracovat efektivněji a spát méně. Ale když pak místo práce jen prokrastinujeme, to už je nakonec lepší spát 12 hodin, haha. Proč žít složitěji? Život není složitý. Jenom my sami si ho děláme složitý. The post (146**) Jak spát 2 hodiny denně? (comparative adverbs) appeared first on slowczech.

Vánoce jsou krásné. Vánoce jsou moc fajn. Můj partner je z Bretaně, a tak někdy slavíme Vánoce v Bretani a někdy v Česku. Ale letos (= tento rok) jsem měla dvoje Vánoce = to znamená, že jsem slavila Vánoce dvakrát. Jednou ve Francii, přesněji v Bretani, jednou v Česku, přesněji v severozápadních Čechách. A dnes ti chci říct, jaké byly moje Vánoce v Bretani. Jen detail – jiné francouzské rodiny mají různé tradice. A já budu mluvit jenom o svojí bretonské rodině. V Bretani jsme byli 22. prosince, 23. prosince, 24. prosince, 25. prosince a 26. prosince ráno jsme jeli zpátky do Česka. První dva dny jsme viděli asi 30 lidí – bratrance, sestřenice, tety, strejdy, kamarády,… Hodně jsme jedli a pili, protože typická návštěva rodiny nebo kamarádů ve Francii – to je jídlo a pití. Hodně! Ale je to moc moc moc dobré jídlo. 24. prosince byl u nás klidný den. Každý dělal, co chtěl. Někdo šel do kina na nové Star Wars, někdo doma odpočíval, někdo šel na procházku, někdo spal, někdo hrál video hry. Já jsem si četla knihu a taky jsem spala, haha. Byla jsem unavená. Dlouhá cesta z Česka, potom návštěvy rodiny a kamarádů, jídlo, pití,… to je fakt unavující*. 24. prosince taky maminka připravila dekoraci na stůl. Připravila skleničky, talíře, vidličky, nože, lžičky, svíčky, vánoční ozdoby,… Tatínek vařil jídlo. Tatínek moc rád vaří, vaří skoro každý den. A každý rok má nové vánoční recepty a nové nápady. Miluju jeho kuchyni, mmmmmm! Babičky a dědečkové přijeli v 19:00. Všichni byli rádi, že se vidí. Je nás 10 – maminka, tatínek, můj partner, bratr, sestra, já, 2 babičky a 2 dědečkové. Potom v 19:30 začal apéritif. Apéritif, to je šampaňské a malé teplé jednohubky* – špenátové, krevetové, sýrové jednohubky. Ve 20:15 se servírovaly ústřice. Měli jsme 50 ústřic – čerstvé ústřice a taky ústřice v troubě se zeleninou. Mňam, nemám ráda ústřice. Ale teplé ústřice v troubě se zeleninou jsou velká dobrota*. Ve 21:15 byly dárky. Dárky byly pod stromečkem. Ale tady dárky nenosí Ježíšek. Tady každý dává dárek, který koupil. Takže když máš dárek pro babičku, pro dědu, pro maminku a pro tatínka, vezmeš 4 dárky a osobně obdaruješ* 4 lidi. Osobně dáš dárek. Je to krásný moment. Každý děkuje a dává polibky na tvář. Asi 10x Ve 22:00 se servírovaly coquilles St Jaques (česky “hřebenatka svatojakubská”, ale nikdy jsem toto jméno neslyšela, haha). Nemám moc ráda mořské plody, ale coquilles St Jaques a šalotkový krém, to je fakt velká dobrota. No, a ve 22:30 byl hlavní chod. Měli jsme noix de jambon de porc au miel, to je lepší část vepřové šunky. Šunka grilovaná s medem. Šunka byla 3 hodiny v troubě. Mmmmňam. A k tomu lokální brambory a sauce madère, tedy madeirská omáčka (Co to je? Madeirská omáčka obsahuje víno Madeira, šalotku a máslo). Ve 23:00 se servíroval sýr – různé druhy sýra, k tomu bageta. Kdo chtěl, dal si salát a vinaigretu. A potom, konečně, ve 23:30 jsme jedli bûche de Noël. To je tradiční francouzský vánoční dezert. Měli jsme dokonce dva dezerty – jeden byl čokoládový a jeden byl vanilkovo-jahodový. 25. prosince byly babičky a dědečkové ještě u nás doma. Odpočívali jsme. Diskutovali jsme. V poledne jsme společně obědvali. Na večerní aperitif jsme nebyli doma. Šli jsme jinam. Teta a strýc a sestřenice organizovali večerní apéritif. To není normální velká večeře, ale opět různé jednohubky a víno. A diskuze. Bylo nás asi 15. Diskuze trvala* 2 hodiny. 26. prosince v 7 hodin ráno jsme řekli “Na shledanou a brzy ahoj!” a jeli jsme směr Česko. Cesta byla dlouhá. Cesta trvala 17 hodin. Jaká byla cesta? No… Brzy bude na SlowCZECH youtube kanálu video o tom, jaká byla cesta z Česka do Francie. Vaše Eliška *dobrota = yummy thing *unavující = tiring *obdarovat = dát dárek *jednohubky = malé dobroty, that you can put at once (jedno) in your mouth (huba) *trvala, trvat, trvá = it takes some time The post (145**) Vánoce ve Francii byly fajn! appeared first on slowczech.

Ahój! Jak se máš? I have for you another great languge exercice today! Wohooo! Last year, I joined the Časopis AHOJ team (magazine for Czech language students). As you know and as last time (link to the first AHOJ article here) I can’t publish the text. That is why I am offering you the following listening/writing exercice: If you are motivated, listen to the audio and write what you hear. After that, send me the text (small part or the whole text) on my email or via my Facebook page. And I will correct it and fill the blank spaces that you dont understand. What do you think? Btw, the AHOJ is about 30 pages magazine destinated to Czech learners are issued every 3 months. And for the third time now in October 2019, the magazine is releasing audio files, too. That is why and how a beautiful voice of SlowCZECH comes on the scene I wrote + recorded for them a beginner text called “Orloje v Česku” about astronomical clock in the Czech republic. All of them are very interesting… Well, you just have to listen to the audio! Autorem dnešního textu je Pavlína. Já jsem nahrála audio Vaše Eliška As promised: What is your learning style? You can get the whole magazine here: The post Časopis AHOJ 04 (A) – Renesance swingu appeared first on slowczech.

Ahoj, znáš youtube kanál Langfocus? Autor kanálu LangFocus je Paul a Paul mluví o jazycích. Mluví o ruštině, japonštině, hebrejštině, arabštině, španělštině, italštině. Mluví o tom, jak jsou si arabština a perština podobné. Mluví o tom, jakými jazyky se mluví ve Švýcarsku, mluví o tom, jak lépe studovat cizí jazyky, mluví taky o tom, jak on se učí jazyky… No a hlavně, mluví taky o esperantu a o jazyce, který se jmenuje Toki Pona. Já už jsem o esperantu taky mluvila v epizodě 133. Esperanto je umělý jazyk, je hrozně jednoduchý a je zábava se ho učit, protože v esperantu neexistují výjimky jako v normálním přirozeném jazyce. Ale co Toki Pona? Už jsi někdy slyšel(a) o Toki Pona? Toki Pona je stejně jako esperanto umělý jazyk. Toki znamená “jazyk” a pona znamená “dobrý”, v překladu to je “jazyk dobra”, the language of good. Je to jednoduchý jazyk, který obsahuje pouze 123 slov. Fakt, že má jen 123 slov, tě doslova nutí přemýšlet a mluvit jednoduše. Je potřeba najít jednoduchý způsob, jak říct to, co chceš říct. Toki Pona má tedy jenom 123 slov a navíc taky používá jenom 14 písmen. Čeština má asi 250 000 slov, ale používáme zhruba 45 000 slov. Anglický oxfordský slovník obsahuje cirka 600 000 slov, ale běžně se používá asi 170 000 slov. Na druhou stranu, rodilý mluvčí používá asi 20 000 slov aktivně a 40 000 slov pasivně. A k běžnému domluvení se, když se učím cizí jazyk, mi stačí 3 000 slov. Ale o tomto tématu budu mluvit v jiné epizodě. No, a tak teda Toki Pona, tento jazyk má jen 123 slov. Toki Pona není ani příliš rozšířený ani velmi oblíbený jazyk, ale samozřejmě existují jazykoví nadšenci. Tento jazyk mají rádi jazykoví fanoušci z následujícího důvodu: cílem Toki Pona není zjednodušit komunikaci. Cílem Toki Pona je především zjednodušit tvoje myšlení a odstranit všechny nedůležité detaily. Toki Pona se zaměřuje na to, co je opravdu důležité. Pro mě je Toki Pona zajímavý, protože je chytřejší než Esperanto. Esperanto je velmi jednoduchý jazyk pro lidi, kteří umí francouzsky, italsky, německy, polsky, rusky a anglicky. Rozumíš, co znamenají slova jako “hundo, fenestro, libro, suno, kolbaso”? Jojo. Pes, okno, kniha, slunce a klobása. A tak zatímco Esperanto vychází z germánských a románských jazyků, Toki Pona vychází z více různých jazyků. Toki Pona vychází z angličtiny, finštiny, čínštiny, gruzínštiny, francouzštiny, holandštiny, chorvatštiny a kreolštiny. Takže když jsi Číňan nebo Fin, je pro tebe Toki Pona jednodušší než Esperanto. Teoreticky. A jak Toki Pona funguje, když má jenom 123 slov? Musíš skládat slova dohromady a z kontextu chápat, co ti chce druhý člověk říct. Například: moc se mi líbí, že v Toki Pona neexistuje slovo pro “auto”. “Auto” se v Toki Pona řekne “tomo tawa”. “Tomo” znamená dům, budova nebo pokoj a “tawa” znamená jet, jít, hýbat se. Takže auto se v Toki Pona řekne “jezdící dům”. Slovo “alkohol” taky neexistuje, a tak ho musíme vytvořit. Alkohol se v Toki Pona řekne “telo nasa”, což znamená “směšná voda”. Nebo slovo “telefon” se řekne doslova “komunikační nástroj”. Další příklad je “učitel”, který se doslova v Toki Pona řekne “člověk, který dává znalost”. To je moc zajímavé, co myslíš? Ale proč, proboha, mluvím o Toki Pona? Osobně jsem se Toki Pona neučila, i když na naučení se 123 slov ti stačí 2 hodinky. Mně se totiž líbí koncept tohoto jazyka. Samozřejmě ho nemůžeme používat v diplomacii a v politice, kde potřebujeme detaily a jednotlivé nuance nám pomůžou lépe se vyjádřit. Ale jednoduchost Toki Pona mi připomíná, jak někdy příliš přemýšlíme. Jak příliš se někdy stresujeme. Jak moc věcí doma máme. Jak moc aktivit chceme dělat. Jak moc přátel chceme mít. Jak moc peněz chceme mít. A to všechno naráz = A to všechno najednou. To ale nejde a jsme jenom nešťastní. Podle mě je fajn si připomenout zlaté pravidlo, že “méně je někdy více”. Není lepší si vybrat jednodušší život? Není lepší si koupit jenom jedno auto? Není lepší mít jenom tři trička? Není lepší mít minimalistický pohled na svět? Není lepší dělat jenom jednu věc naráz? Není lepší se učit jenom jeden jazyk naráz? Není lepší si jako dezert dávat vždy čokoládovou zmrzlinu? Rozhodování je potom jednodušší, potřebujeme méně energie a můžeme se v životě soustředit na to, co je opravdu důležité. Co myslíš ty? Eliška Tipeee.com/slowczech Video o Toki Pona (LangFocus) v angličtině je tady. The post (144***) Zvláštní jazyk “Toki pona” appeared first on slowczech.

How was 2019? What are SlowCZECH plans for 2020? Listen to the sum up in English. … a potom “Šťastný nový rok!” Vaše Eliška The post (143) Šťastný nový rok / Review of 2019 and plans for 2020 appeared first on slowczech.