slowczech – Learn Czech for Real Life

Madloba (მადლობა), gaomardžus (გაუმარჯოს), kargad (კარგად)… Tato slova a pár dalších jsem se naučila během posledních dvou týdnů. Vyrazila jsem totiž do Gruzie. Gruzie je nádherná země, kam jsem se chystala už několik let. Před šesti lety jsem se totiž ve Francii seznámila s Mariam, Gruzínkou, která se stala mou skvělou kamarádkou. No, a od té doby jsem měla neustále v hlavě tu malou myšlenku – někdy se musím zajet podívat do Gruzie. Navíc jsme už dost dlouho s partnerem nebyli na žádné dovolené. A tak, když jsme viděli zpáteční letenky pro dva za 300€, ani minutu jsme neváhali a ihned je koupili. Nejzajímavější a současně i nejúnavnější byl fakt, že jsme měli jenom letenky. A nic víc. Věděli jsme, kdy odlétáme a kdy se vracíme, ale co budeme dělat těch 14 dní,… to jsme netušili, protože jsme cíleně neměli žádný plán. Vyrazili jsme jen s dvěma tričky, plavkami a mikinou s tím, že uvídíme na místě. Že se přizpůsobíme situaci a že prostě pojedeme na místa, která nám lidé doporučí. Pracuju totiž jako freelance a neustále plánuju schůzky a lekce, každý můj týden je jiný, k tomu se neustále něco mění,… a proč tedy plánovat ještě dovolenou? Samotný odlet byl taky opravdu zajímavý. V pátek v osm večer jsme vyjíždeli z Brna a teprve v půl sedmé jsme doma začali balit batohy. Bylo to o fous, to je pravda Ale potom, když jsme přistáli na letišti v Kutaisi, nám bylo příjemně. Začala nám dovolená, jupí! Je fakt, že jsme si den předem přes airbnb zabukovali jednu noc, abychom si prošli město, zašli na gruzínské jídlo a odpočinuli si po dlouhé cestě. Strejda Google říká, že z Brna je Kutaisi vzdálené 3000 kilometrů a 34 hodin autem. Je potřeba se vyhnout Krymu a Abcházii a jet tedy spodem přes Turecko. No, anebo letět letadlem, to je nejbezpečnější. Styl cestování, který jsme si oblíbili během našeho loňského road tripu, je takový, že se na dobré adresy ptáme lidí v obchodech. Pomocí pantomimy ukážeme, že máme hlad a že hledáme dobrou restauraci. Místní vždy vědí, kam jít. A tak jsme si hned první den dali do nosu. Mmmm, moc dobrý oběd, jen co je pravda. Zelenina, maso, sýr, pivo,… ale ta typická jídla měla teprve přijít. Ta budou později. Na další dny jsme se na základě doporučení rozhodli pro hory. Miluju hory a jsou jen dvě věci, co jsem v Gruzii chtěla vidět – hory a svou kamarádku Mariam. A tak tedy hory a městečko Utsera je pro mě ta nejlepší vzpomínka a také nejpříjemnější čas, který jsme strávili v Gruzii. Je pravda, že jsme byli jen 5km od Jižní Osetie a 30 od Ruska, což bylo také znát. Osetie je již více jak 10 let okupovaná Ruskem, přechod přes hory v Osetii je zavřený, cestování je tady mnohem komplikovanější a lidé tady Rusy nemají rádi ještě více než v ostatních částech země. Ale o politice mluvit nechci. Vztahy Ruska, Gruzie, Turecka a Evropské Unie jsou dost napjaté. Původně jsme chtěli v horské oblasti Rača, tedy v severní Gruzii, zůstat dva dny. Maminka Olga a dcera Nato nám ale nabídli, ať zůstaneme ještě třetí den. A bylo to opravdu super, páč jsme si dvakrát vyšli do hor – hory okolo dosahují 3500 metrů. A my jsme se druhý den vyšplhali do 1700m. Věděla jsem, že příroda je v Gruzii krásná, ale netušila jsem, že je až tak nádherná, dechberoucí, úžasná a výjimečná. Opravdu! S maminkou Olgou jsem si popovídala o historii její rodiny a taky jsem se dozvěděla o historii Gruzie. Například každý Gruzínec zná královnu Tamaru, kterou nazývají King Tamar, první ženu na gruzínském trůně už ve 12. století. Velmi výhodné pro mě bylo to, že umím trochu rusky. Po Gruzii jsme se pohybovali stopem a jen jeden z asi 40 lidí, kteří nás vzali do auta, znal jiný jazyk než gruzínštinu nebo ruštinu. Což je ale větší sranda, protože k základní komunikaci ani žádný společný jazyk není potřeba. Naše nejmilejší momenty ze stopování mohu shrnout do dvou skupin: zaprvé jsme měli 4x štěstí na kamion. Kamioňáci jsou super lidi, vůbec nemluví, ale cesta je pohodlná a hlavně bezpečná A zadruhé, mnohokrát nás lidé dovezli na místo, kam jsme chtěli, i když jejich původní cesta končila o 20km níž. Lidé jsou v Gruzii úžasní. Dají vám víc než sami mají. O tom se nám v Evropě může jenom zdát. Jinak v porovnání s vlakem a minibusem zvaným některými “maršrutka”, které jsme samozřejmě také vyzkoušeli – je cestování stopem legrace: jednou jsme v autě vypili lahev domácího vína, jednou jsme se nacpali do malého auta s rodinou se třemi dětmi, nespočetněkrát jsme měli strach při pohledu na tachometr – 130km/h ve vesnici, jinak jsme si hezky pokecali pantomimo-česko-rusko-gruzínsky a jednomu místnímu jsme dokonce ukázali místa, na kterých ještě nebyl. Kdo by tomu věřil? O své dovolené bych mohla mluvit dlouho! Ale vy jste mi na Facebooku psali otázky, protože jste zvědaví. A to je dobře. A tady jsou moje odpovědi. Rachel se ptá: “Vyrazili jste na hory?” Ano, Rachel! Miluju hory! Jak jsem se už zmiňovala, městečko Utsera nedaleko města Oni pro mě představovala nejlepší č

Ahooj jak se máš? A new episode of REAL CZECH SlowCZECH is here! Today with a very interesting person Pavlína. I met her on a very special event, here in Brno, and she will tell you more about this out-of-ordinary event. Before starting, I will just clear up what “podnikavý člověk” means Podnikavý člověk je člověk, který pořád něco podniká, a person who is constantly organising and creating something, in French we would say “elle entreprend, elle fait plein d’activités”. She just cannot stay pasive, she likes new adventures and new challenges. OKay? So now let’s listen to the interview! What will you hear? MODIFIED and simplified VERSION at a SLOW pace REAL CZECH = ORIGINAL version No more talking, let’s go! Jdeme na to. Moje otázky pro Pavlínu: Ahoj Pavlíno, můžeš se krátce představit? Meaningful talks – můžeš nám popsat, co to přesně je? Jak Meaningful talks vypadají? Jak tento event vznikl? A jak dlouho už Meaningful talks existují? Co se ti na Meaningful talks nejvíc líbí? Proč je organizuješ? 0:00 – 06:55 01:01 – Ahoj Pavlíno, vítej ve SlowCZECH Děkuju za přijetí pozvání. Můžeš se krátce představit? “Ahoj, jmenuji se Pavlína. Jsem učitelka angličtiny a češtiny. Mám ráda psy, angličtinu, nové věci, nové lidi, nové aktivity. Tady v Brně jsem studovala angličtinu. A tady jsou velké možnosti, co dělat. Myslím, že je důležité dělat nové věci. Jsme potom lepší lidé. Jsme empatičtí. A nebereme všechno tolik vážně. Jako příklad, co jsem tady v Brně dělala: jóga s kůzlaty (kůzlata jsou miminka od zvířete koza). Chci zkusit trénink Hula hoop. A taky jsem byla na super akci – díváš se do očí nějakého člověka, jednu minutu, nemluvíš, potom se díváš do očí jiného člověka. A znovu. A znovu a znovu… Cíl byl rekord. Ale nebylo hodně lidí. A já organizuju například pouštění draků pro dospělé (to jsou papírové draky, které létají ve větru). Anebo organizuju Meaningful talks. 02:41 – Meaningful talks miluju. Podle mě je to nejlepší akce v Brně Můžeš nám popsat, co to přesně je? Jak Meaningful talks vypadají? “Je to event. Koná se jednou za dva týdny. Jsme malá skupinka lidí, všichni rezervují přes Facebook. V zimě jdeme do čajovny, v létě do parku. Atmosféra je pomalá, důvěrná, všichni jsme na moment přátelé. A máme hluboká témata. Jaká témata? Mám kartičky a na každé kartičce je jedna otázka. Člověk si vylosuje kartičku. Když se mu otázka líbí, odpoví. Když se mu nelíbí nebo je to nepříjemná otázka, neodpoví. A celé to je v angličtině. 03:50 – Jak tento event vznikl? A jak dlouho už Meaningful talks existují? “Meaningful talks existují už pět měsíců. Proč? Chtěla jsem si povídat o štěstí, o životě, o lásce, o strachu. Ale takový rozhovor nemáme často. Většinou jenom s rodinou, přáteli nebo partnerem. Ale to není jednoduché – často není ideální moment, není ideální atmosféra. Nebo máme takový rozhovor v baru, když pijeme víc alkoholu. No, a tak jsem si řekla: Vytvořím tuto atmosféru uměle. Vytvořím takový event. Lidé přijdou a budou vědět, co tam chtějí dělat. Lidé budou vědět, že nechtějí diskutovat o počasí. Tak jsem začala gůglit. A našla jsem stejný koncept – tuto akci pořádá jeden můj kamarád (dnes už se známe, dnes už je to můj kamarád). On to pořádá v češtině a jmenuje se to Smysluplné rozhovory. Šla jsem tam. A bylo to super! Zeptala jsem se, jestli můžu organizovat stejnou akci. A řekla jsem si – musí to být jiné, nesmí to být stejné. Mno… je pravda, že v Brně je velká komunita English speakers, velká komunita anglicky mluvících lidí. A jako učitelka angličtiny mám moc ráda angličtinu, angličtina mě moc baví. A tak jsem to zkombinovala. Je to opravdu perfektní. 06:01 – Co se ti na Meaningful talks nejvíc líbí? Proč je organizuješ? Dává mi to smysl a naplňuje mě to = to znamená, že se cítím dobře, když to dělám. Je to docela anonymní a lidé mluví otevřeně. Odpočinou si. Přemýšlí. A celé je to takové pomalé. Všechno se zpomalí. Vždy se naučím něco nového. Vždy vidím novou pespektivu. A to je moc obohacující. Pavlíno, moc Ti děkuji za rozhovor! Už se těším na další Meaningful talks. Já také děkuji a ahoj. 07:00 – 12:08 07:00 – Ahoj Pavlíno, vítej ve SlowCZECH Děkuju za přijetí pozvání. Můžeš se krátce představit? “Ahoj, jmenuji se Pavlína. Mimo jiné jsem učitelka angličtiny a češtiny. Mám ráda psy, angličtinu a miluju poznávání novejch věcí, zkoušení novejch aktivit a poznávání nových lidí. A tady v Brně, kam jsem se přestěhovala, když jsem studovala angličtinu, tak tady právě je neuvěřitelný množství možností, co dělat a co zkoušet. A já sama věřím, že právě zkoušení novejch věcí a vůbec rozšiřování si obzorů z nás jako z lidí, nás to dělá lepšími lidmi, empatičtějšími, máme větší nadhled nad věcmi, nebereme to tak vážně. A nějaké aktivity, které jsem zkoušela a které mě fakt bavily tady v Brně, třeba byly: jóga s kůzlaty. Chtěla bych vyzkoušet hula hoop trénink. Tak

Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund jsou dva cestovatelé. Miroslav Zikmund letos, v roce 2019, slaví 100 let. Je mu 100 let! Zikmund a Hanzelka hodně cestovali. Už když byli mladí, jejich hobby byly: cizí země, příroda a dobrodružné romány. Zdroj obrázku: www.auto.cz Seznamují se roku 1938, když studovali na vejšce (tedy na univerzitě, na vysoké škole). Na univerzitě začínají pracovat na projektu 5. Co je projekt 5? To je jeden velký výlet. A číslo pět znamená pět kontinentů. Hanzelka a Zikmund chtějí cestovat a poznat pět kontinentů. Hlavní cíl je ale business, protože Zikmund a Hanzelka nejsou jenom inženýři. Jsou to taky ekonomové. Do roku 1945 je tu okupace a oni nemůžou studovat a dokončit univerzitu. A tak plánují cestu. Kopírují mapy, studují města, země a destinace, učí se cizí jazyky. Hanzelka umí německy a francouzsky a teď se učí swahili. Zikmund umí anglicky a trochu italsky a holandsky a teď studuje arabštinu. Zdroj obrázku: idnes.cz V roce 1946 dokončí univerzitu a v roce 1947 prezentují projekt 5 firmě Tatra. Tatra je česká firma, která už 120 let vyrábí automobily. Firmě Tatra se ten projekt opravdu moc líbí. A protože chce propagovat automobily, sponzoruje cestu Zikmunda a Hanzelky. Tatra jim dá auto T-87, luxusní aerodynamický automobil. Dva cestovatelé teď mají dobré auto a cestují 3 roky. Afrika a Jižní Amerika, celkem 44 zemí a 111 000 kilometrů. A jaký je cíl cesty? Zaprvé – otestovat auto Tatra T-87. Zadruhé propagovat české výrobky. Zatřetí hledat pro Československo informace o životě v zahraničí. A začtvrté – natáčet reportáže a psát dokumenty o životě v zahraničí. To je moc pěkný road trip a také (v této těžké době) moc pěkný cíl. Zdroj:wikipedia.org V roce 1968 je tu Pražské jaro. Začíná komunismus a Čechoslováci nemůžou cestovat. Ale Zikmund a Hanzelka můžou publikovat informace ze svých cest, protože cestovatelské články nejsou pro politický režim nebezpečné. Dva cestovatelé dokonce můžou znovu cestovat. Teď cestují 5 let do východní Evropy, Asie, Indonésie, Japonska. Ale už nemají Tatru T-87. Teď jedou autem Tatra 805. Je také stříbrné, ale není tak luxusní a nóbl jako první auto. Tatra 805 je terénní auto. Možná znáš jeho přezdívku “Kačena”. Zdroj obrázku: wikipedia.org Celkem navštívili Zikmund a Hanzelka 83 zemí. Psali články pro noviny a pro radio. Natáčeli reportáže. Psali knihy. Dohromady prodali 6,5 milionů (výtisků) knih. Byli populární v Americe a v Rusku. Potom, bohužel, začala normalizace. A dva cestovatelé už nemohli cestovat. Jiří Hanzelka zemřel 16 let zpátky, v roce 2003. Miroslav Zikmund dnes žije ve Zlíně.   Vaše Eliška Další videa, fotografie a texty na toto téma: Foto na iDNES Zikmund a Hanzelka a jejich expedice na auto.cz SELF-CHECK QUESTIONS The post (127***) Cestovat za komunismu + self-check questions (new!) appeared first on slowczech.

Ahoj, jak to jde? Dneska pro tebe mám trochu nerealistickou epizodu, hehe. O tom, “co by bylo, kdyby,…”? Přemýšlíš také někdy o tom, jaký by byl tvůj život, kdybys dělal něco jiného? Jaký by byl tvůj život, kdybys bydlel jinde? Jaký by byl tvůj život, kdybys mohl cestovat v čase? Já musím říct, že nerada tímto způsobem přemýšlím. Protože si neříkám “kdybych měla víc času, udělala bych to a to…” Já si říkám, že když něco chci, tak to udělám. A nečekám na to, až to samo přijde. Nesním o tom, jaké by to bylo, kdyby… Ale musím říct, že ráda přemýšlím o trochu sci-fi životě – jaké by to bylo, kdyby tu s námi žili dinosauři? Jaké by to bylo, kdybych mohla létat jako Ironman? Jaké by to bylo, kdyby můj den měl o 20 hodin víc…? Vím, že tu nikdy dinosauři nebudou, že nikdy létat jako Ironman nebudu a nikdy můj den nebude mít 44 hodin. A to je na tom to zajímavé. Myslím si, že každý člověk by měl být snílek. Snílek, tedy někdo, kdo i ve dne rád sní a kdo si představuje možné i nemožné. Člověk, který má svůj vlastní svět. A já jsem přesvědčená, že každý člověk by měl mít svůj svět, který je jenom jeho Co myslíš? Tak pojďme spolu trochu snít! První otázka: Co bych dělala, kdyby měl můj den 44 hodin? Wow, kdyby měl můj den 44 hodin, bylo by to úplně perfektní! Bylo by to skvělé a já bych dělala strašně moc věcí. Ještě víc věcí, než dělám dnes. Například bych chodila každý den plavat, také bych četla víc knih a pila víc kafe, hehe. Ale hlavně bych mohla začít pracovat na více projektech. Mohla bych konečně dělat všechno, co mám ráda. Mohla bych dělat 3x víc aktivit než dnes. A to by bylo úžasné, kdybych měla o 20 hodin denně víc! Druhá otázka: Co bych dělala, kdyby celý svět najednou začal mluvit jedním jazykem? No, kdyby celý svět najednou začal mluvit jenom jedním jazykem, nejdříve bych se zeptala – jakým? Kdyby celý svět mluvil například anglicky, byla by to nuda. Ale kdyby mluvil třeba rumunsky, japonsky, estonsky,… to by bylo príma. Mohla bych se začít učit nový jazyk! Třetí otázka: Co bych dělala, kdybych dostala roli v novém hollywoodském filmu a musela shodit 15 kilo? Hahaha, zaprvé bych žádnou roli v hollywoodském filmu nedostala, protože se před kamerou hrozně stydím. A zadruhé bych nechtěla shodit 15 kilo. Jsem spokojená taková, jaká jsem! Ale kdybych opravdu musela dál dolu 15 kilo, začala bych víc sportovat a přestala bych jíst to, co jím. Začala bych posilovat a jezdit víc na bruslích. Nechodila bych běhat, protože běh nemám ráda. Ale začala bych jíst víc ovoce a zeleniny a mnohem víc tuku. A odstranila bych cukr a pečivo. Protože to vím, že na mě funguje. Bohužel na mě také funguje alkohol, zmrzlina a čokoláda, hahaha. Čtvrtá otázka: Co bych dělala, kdyby někdo vynalezl a sestavil teleport? Kdyby někdo vynalezl a postavil teleport, hned bych ho chtěla zkusit. Teleportovala bych se co nejdál od domova. A potom bych musela najít cestu zpátky. A protože by ta cesta byla dlouhá, dlouho bych cestovala. A kdybych se teleportovala někam daleko, zpátky bych jela stopem. Stopovala bych auta, stopovala bych lodě a určitě i letadla. Jé, to by bylo dobrodrůžo! Pátá otázka: Co bych dělala, kdybych se mohla na jeden den podívat do budoucnosti? Kdybych mohla cestovat na jeden den do budoucnosti, nedělala bych nic. Nechtěla bych se podívat na to, jak bude vypadat moje budoucnost. Kdybych znala svoji budoucnost, můj život by byl teď nudný. Kdybych věděla, jak bude vypadat moje budoucnost, neměla bych chuť dnes cokoli dělat. Možná by moje budoucnost byla smutná, a proto by najednou i moje přítomnost přestala být zajímavá a šťastná. Ale možná… kdybych zjistila, jak vypadá moje budoucnost a začala nic nedělat, moje budoucnost by se změnila…? Ehm? Věříš, že existují paralelní světy? Já jo! Šestá otázka: Co bych dělala, kdyby najednou česky nemluvilo jen 11 milionů lidí, ale 100 milionů lidí? Haha, to je zajímavá otázka. Kdyby najednou česky mluvilo 10x více lidí, asi by se i víc lidí česky učilo. SlowCZECH by byl velmi populární, měla bych víc práce a dělala bych 10x víc nahrávek a videí. Také by existovalo víc zdrojů, jak se česky naučit. A můj život by byl snadnější No, kdo ví? Třeba za 100 let bude čeština populárnější než arabština, francouzština nebo čínština…? A co ty? Co bys dělal(a), kdyby tvůj den měl o několik hodin víc? Co bys dělal(a), kdyby existoval teleport? Kam by ses podíval(a), kdybys mohl(a) cestovat do budoucnosti? The post (126****) Co bych dělala, kdyby…? (kondicionál) appeared first on slowczech.

Čááu, jak se máš? Teď jsou v Česku prázdniny. Letní prázdniny trvají 2 měsíce – červenec a srpen – a je to doba, kdy děti nejsou ve škole. Naopak, když normálně chodím do práce a například tento týden nejdu do práce, říkáme, že mám dovolenou. Takže děti mají prázdniny a rodiče mají dovolenou. Když mluvím o červenci a srpnu, můžu taky jako dospělá říct “O letních prázdninách budu hodně pracovat“ a každý ví, že myslím na červenec a srpen. No, a musím říct, že to je pravda. Moje prázdniny jsou pracovní. Mám teď hodně práce a nemám dovolenou. Ale jsem spokojená, protože nechci mít o prázdninách dovolenou. Je příliš horko a všude jsou turisti. Mám ráda klidná místa a příjemné počasí. A raději budu pracovat v klimatizované jazykové škole nebo doma, kde mám stín a pohodu, hihi. Takže budu mít dovolenou v září. Ale chceš vědět, co budu dělat v červenci a srpnu? A co budu dělat potom v září, až budu mít dovolenou? Chceš vědět, kam půjdu a kam pojedu? Tak dobře, tak já ti to teda řeknu. Jak už jsem říkala, budu docela dost pracovat. Začnu nové intenzivní kurzy, budu taky učit nové studenty, budu ale taky pokračovat s kurzy, které už učím dlouho. Když nebudu pracovat, budu jezdit na bruslích a (budu) chodit na squash. Budu chodit s kamarádkami do parku na jógu, zorganizuju v Brně další Summer CZECHup, tedy konverzační akci tady v Brně Ještě si určitě párkrát s bratrem nebo přáteli dám zmrzlinu a pivo. Také párkrát půjdu na víno nebo s holkama na kafe (tedy půjdu s kamarádkami na kávu), půjdu do brněnské hvězdárny pozorovat noční oblohu. Brněnská noční obloha má hooodně hvězd. Miluju pozorování noční oblohy, je to uklidňující a současně romantické. A já jsem takový snílek Co ty? Jsi snílek? Víš, kdo je snílek? Snílek je člověk, který rád sní i ve dne, nejenom v noci. Někdy je snílek člověk, který je rezervovaný a který žije ve svém vlastním světě. Má svůj fantasy svět. To já ne. Já jsem spíš společenský snílek, který má rád a potřebuje kontakt s lidmi. No a proto se taky přes prázdniny určitě seznámím s hodně novými lidmi, protože ráda v létě chodím hodně ven. Půjdu na sushi, zúčastním se nějakého International Meet up, to je většinou setkání večer v baru pro různé zajímavé lidi. Každý pochází z jiné země. Vždy tam jsou super lidi z celého světa. Také navštívím bunkr 10-Z. To je atomový kryt z 60. let, který sloužil jako úkryt před bombardováním. Podívám se do brněnské ZOO a půjdu na motokáry, půjdu do lanového centra a vyzkouším místní šifrovací hru. To je týmová hra, kterou organizuje město Brno a kde luštíš šifry, enigmy. Mimojiné najdu konečně způsob, jak se naučit dobře německy, haha. Vyberu si ty správné zdroje a metody a budu se věnovat němčině pravidelně, budu jí dávat svůj volný čas. V červenci také pojedu za rodiči. Moji rodiče bydlí 400 km ode mě. Ale vídáme se docela často, protože 400 km není daleko. Pojedu vlakem, protože ráda jezdím vlakem. Je to pohodlný způsob dopravy a mimoto se mi dobře ve vlaku pracuje. S rodiči půjdeme na výlet, možná na dva nebo tři (výlety). Taky jisto jistě půjdeme někam na víno a na jídlo. A zajdeme za babi a dědou. Oni totiž letos slaví 60. výročí svatby. No a co v září? Chachá, já a manžel pojedeme do Estonska. Plánujeme road trip z Česka přes Polsko, Litvu a Lotyšsko až do Estonska. No,… plánujeme,… Nic neplánujeme. Rádi jezdíme bez plánů. Prostě a jednoduše budeme opět cestovat po Evropě. V Polsku máme přátele a určitě s nimi strávíme nějaký čas. A protože umím trochu estonsky, zkusím mluvit v Estonsku estonsky. Myslím, že to bude sranda! Tak, tak nějak budou vypadat moje prázdniny. Tak budou vypadat moje prázdniny. A co ty tvoje, co budeš dělat o prázdninách? Vaše Eliška Three ways how to express the futur I was talking about The post (125***) Co budu dělat o prázdninách (3x futur tense) appeared first on slowczech.

Co je to podcast? Posloucháš podcast? Kdy? A proč? Mám moc ráda kanadskou francouzštinu, kanadská francouzština je pro mě někdy moc veselá. A dnes jsem na francouzské wikipedii četla něco vtipného. Pro Kanaďany se podcast nejmenuje “podcast”, ale “diffusion pour baladeur” nebo taky “baladodiffusion”. Česky něco jako “procházko-vysílání” nebo “MP3kové vysílání”. Mně se to hrozně líbí! Je to srandovní! No, a v češtině říkáme slovo “podcast”. Podcast je spojení 2 slov – slovo číslo 1 je přehrávač iPod od firmy Apple a slovo číslo 2 je anglické slovo broadcasting, to je vysílání. Podcast může být rozhovor. Podcast může být čtený text, podcast může být spontánní mluva nebo třeba dokument. Ale je to vždycky série, kde jsou nějaké epizody. Epizodu si můžeš stáhnout. A taky se můžeš přihlásit k odběru podcastu. To znamená, že se ti podcast líbí a že chceš být fanoušek a chceš vědět “Ha, nová epizoda je tady!”. Nejlepší ale je, že podcast je zdarma a můžeš ho poslouchat, kdy chceš. Dříve jsme měli radio. Dnes máme podcast. Mám pro tebe jednu otázku: Proč posloucháme podcasty? Proč chceme podcast a nechceme radio? K čemu to je? (What is it good for?) Já osobně poslouchám francouzské, anglické, německé a české podcasty. A to například podcast Historie českého zločinu. Jsou to půlhodinové krimi epizody z Česka od roku 1880 dodnes. Moc se mi líbila třeba epizoda Sabotáž. V textu najdeš link na epizodu. Je to epizoda o sabotáži v roce 1985. V roce 1968 jsme museli kupovat počítače ze zemí RVHP. RVHP byla skupina zemí, která existovala od 1949 do 1991. Byli jsme tam my, Bulharsko, Rumunsko, Polsko, Maďarko a hlavně Sovětský svaz. Potom taky Albánie, NDR (staré Německo), Kuba, Vietnam, Mongolsko. Proč existovala RVHP? Protože všechny země si musí pomáhat. A v roce 1985 až 1987 inženýři připravovali novou výrobní linku. Ta linka byla automatizovaná. Počítač řídil tu linku. Ale v té době jsme nemohli kupovat počítače z Ameriky. Museli jsme kupovat počítače ze Sovětského svazu (to je dnes hlavně Rusko). Ale tyto PC (ebo “pí sí”) nebyly kvalitní. Byly to kopie amerických počítačů. Inženýři nesouhlasili. A tak vždycky v noci trošku upravili/modifikovali jednu eletrickou část počítače. A druhý den počítač nefungoval. A to dělali rok. Haha. A policie řekla, že to je sabotáž. No, moc zajímavá epizoda. To jsem nevěděla. A teď už to díky podcastu vím. Hehe. Potom poslouchám třeba epizody Host Lucie Výborné (nebo taky Host radiožurnálu). Každá epizoda je jiná. Každá epizoda má jiného hosta. Ale ten host je odborník neboli specialista na to téma. A každý den nové téma. To je prostě pecka! To je paráda! To je perfektní. Proč ještě mám ráda podcasty? Protože moje kreativita je větší. A mám nové nápady. A taky proto, že nemusím dělat jenom jednu aktivitu. Když poslouchám podcast, můžu dělat ještě něco jiného. A tak často podcast poslouchám, když jdu do práce. Pocast poslouchám, když uklízím v kuchyni. Podcast poslouchám, když jdu na brusle a sportuju. Podcast poslouchám, když jdu na vlak. Podcast poslouchám, když jedu autobusem. Takže ano, já mám moc ráda podcasty. Mám taky ráda knihy, TED Talks a další videa, miluju rozhovory s lidmi. Protože se ráda učím nové věci. Ale je pravda, že hodně věcí se učím z podcastu. Podcast je prostě fajn. Vaše Eliška PODCAST SlowCZECH subscribe on Android // Subscribe on iTunes             Music credit Happy Life by FREDJI https://soundcloud.com/fredjimusic https://www.facebook.com/fredjimusic/ Music promoted by Audio Library https://youtu.be/u4PI5p5bI9k The post (120**) Proč poslouchám podcast? (můžu, může, mohla jsem, chci, chceme…) appeared first on slowczech.

Chci Ti dneska vyprávět příběh, kde hrají 2 zpěváci a jeden obrovský úspěch. Hity těch zpěváků byly během pár týdnů nahoře v hitparadě v USA, ve Francii, ve Španělsku, v Austrálii,… Dokonce získali i nejprestižnější ocenění v hudebním průmyslu – cenu Grammy. Ale… pozor – nikdy nezazpívali jediné slovo. Nikdy. Jsi zvědavý nebo zvědavá? Já jo! Nejdřív ale dvě důležitá slovíčka: žebříček = hitparáda, vydávat singl = vytvořit a publikovat singl Robert Pilatus se narodí v New Yorku v roce 1965. Když mu jsou 4 roky, jeho rodiče ho opouští a on se stěhuje do Německa. Už v mládí ho baví hudba a tanec, dokonce se jako člen jedné hudební skupiny účastní v 87. roce Eurovision. A druhým zpěvákem je Fabrice Morvan, který se narodí v Paříži v roce 1966. Stejně jako Robert má taky Fabrice velkou vášeň pro hudbu a když mu je18 let, taky se stěhuje do Německa, kde začíná jeho kariéra. Jednoho dne se Robert a Fabrice potkají, povídají si o hudbě a o tanci. Zjistí, že mají společné zájmy a stanou se přáteli. Založí hudební skupinu, kde tančí a zpívají. Ale popravdě,… jejich zpěv není moc přitažlivý. Je docela špatný. Ale to není konec, to je teprve začátek, protože na scénu přichází mentor. Hudební producent Frank Farian má čich na prachy (tj. peníze), rozumí businessu, produkoval například Bonney M a nyní si všimne Roberta a Fabrice. A producent Frank Farian se rozhodne vytvořit hudební skupinu Milli Vanili. Ale bacha (tj. pozor), Frank říká: “No, kluci, něco uděláme. Pomůžu vám. Umíte fakt skvěle tancovat. Ale protože neumíte zpívat a já jsem hudební producent, znám lidi, kteří zpívat umí. A tak vezmu opravdické zpěváky, vytvoříme jeden super testovací hit a vy budete na pódiu tancovat na playback, oukej?” – “Oukej,” odvětí na to Robert a Fabrice. A tak tedy Milli Vanili vydávají první singl. Původně se jedná jenom o testovací singl, jestli lidi uvěří divadýlku Roberta a Fabrice (tj. divadlu, divadýlko znamená, že Robert a Fabrice předstírají něco, co není pravda, hrají divadlo). A bum! Lidi věří divadýlku Milli Vanili a tenhle zkušební singl Girl you know its true má monstrózní úspěch. Singl má větší a větší úspěch v Německu, až je dokonce v německém žebříčku první. Potom je taky druhý v USA, 1. ve Španělsku, 2. ve Francii, 1. v Austrálii, 5. v Japonsku, 3. v Anglii, 2. ve Švýcarsku, 2. v Holandsku,… Najednou celý svět zná tohle duo, všechna radia na světě je (je = Milli Vanili) hrají! A teď už je příliš pozdě na vycouvání, příliš pozdě na krok zpátky. Milli Vanili musí pokračovat v podvodu, kdy se z dvou kamarádů, kteří mají rádi hudbu, stali světově známí umělci, mezinárodní star, velké celebrity! A to jenom za 6 týdnů! Umíš si to představit? 6 týdnů? 6 týdnů je krátká doba a kluci se najednou musí naučit extrémně rychle anglicky. Robert, který je z New Yorku, by měl mít americký přízvuk. Ale nemá. Oba dávají interview, v uvozovkách “zpívají” anglicky,… Ale popravdě anglicky moc neumí a jejich přízvuk je katastrofální. Nicméně, představ si, nikomu to nevadí! Lidi je tak milují, že takový detail, jako že anglicky zpívají perfektně, ale anglicky ve skutečnosti moc nemluví,… to je prostě jen detail, to neva (= to nevadí). Teď se organizují koncerty, rozhovory, Milli Vanili jsou známější a známější, mají úspěch, žijí si jako velké stár, jako celebrity. Vydávají další a další singly, druhý, třetí a čtvrtý,.. všechny singly jsou hity číslo 1 v Americe. Všechny singly vyhrávají. Milli Vanili jsou na vrcholu. Nikdo je nezastaví. Když netancují, užívají si ženy, limuzíny i kokain,… A sami dokonce začnou věřit tomu, že opravdu umí zpívat. Avšak Frank Farian nesouhlasí, nelíbí se mu, jak se Milli Vanili chovají. Jsou nafoukaní. A to je moment, kdy se všechno začne bortit. Robert totiž v Timesech (tj. noviny Times) oznámí, že Milli Vanili má větší talent než Bob Dylan, Paul Mc Cartney, a že Robert je nový Elvis. Robert asi zapomněl, že všechno jedou na playback a že nikdy v životě nezpívali. Lidi jsou ale slepí. Doslova zbožňují tuto skupinu, kde tancují a zpívají dva fešáci (tj. fešní nebo krásní muži). Všechno je playback a i přesto to všechno pokračuje. Milli Vanili získávají další a další ceny a ocenění. Vydělávají velký prachy. 14 milionů prodaných alb… 30 milionů prodaných singlů… Až jednoho dne dokonce i Grammy! Grammy je nejvýznamnější hudební ocenění na světě, uděluje se už od roku 1958. Tito dva kluci v životě nikdy nezpívali a obdrželi cenu Grammy. Umíš si to představit? Chápeš to? Dva podvodníci, kteří neumí zpívat. Milli Vanili podvedli úplně všechny! Ale co když se lidé dozví pravdu…? Neboj, jednoho dne to všechno praskne. Jednoho dne ta lživá bublina praskne. Protože když zpíváš na playback, musíš počítat s tím, že budou technické problémy. A to se také stane. Jednoho večera během koncertu se playback zasekne a několik slov jejich nejznámější písničky ‘Girl you know it’s true‘ hrají dokol

Ahój! Jak se máš? A have for you a great languge exercice today! Wohooo! This year, I have started to cooperate with Časopis AHOJ (magazine for Czech language students). And as last time (link to the first AHOJ article here) I can’t publish the text. That is why I am offering you the following listening/writing exercice: If you are motivated, listen to the audio and write what you hear. After that, send me the text (small part or the whole text) on my email or via my Facebook page. And I will correct it and fill the blank spaces that you dont understand. What do you think? Btw, the AHOJ is about 30 pages magazine destinated to Czech learners are issued every 3 months. And for the second time now in July 2019, the magazine is releasing 2 audio files, too. That is why and how a beautiful voice of SlowCZECH comes on the scene I wrote + recorded for them a beginner text called “Příroda versus civilizace” about Jonna Jinton and her life and attitude. I loooove Jonna, Swedish artist loving life, doing what she enjoys, creating amazing music, photos and videos, painting georgous pieces of art,… well, just listen to the audio! You will fall in love with her, too, if you dont know her, yet. You can get the whole magazine here: Author of the text is Eliška ze SlowCZECH.The post Časopis AHOJ 02 – Jonna Jinton (Příroda vs. civilizace) appeared first on slowczech.

Hey hey hey, today you can not only listen to the audio but you can, as well, watch the video about this amazing event on SlowCZECH youtube channel *** Ahoj, dnes mám pro tebe moc hezké video. V neděli 23. června 2019 jsme byli v Praze na demonstraci za demokracii. To znamená, že demokracie je cíl demonstrace. Jeli jsme z Brna do Prahy autem a potom po Praze tramvají. V tramvaji nebyl žádný volný centimetr místa. Všechny tramvaje byly nacpané, byly úplně plné. Když jsme přišli na místo, které se jmenuje Letná, demonstrace ještě nezačala. Letná, jak vidíš, je na kopci nad řekou Vltavou. Když jsme dorazili na Letnou, bylo tam už hodně lidí. Tato demonstrace byla už 14. demonstrací proti vládě Andreje Babiše a hlavně proti předsedovi vlády Andreji BabIšovi. Předseda vlády je hlavou vlády. A soucasý předseda vlády je zdrojem mnoha problémů. Jeden velký problém je ten, že on vlastní firmy, na které dostává česká republika od EU dotace. Ríkáme, že je Andrej Babiš “ve střetu zájmů”. On totiž rozhoduje o penězích z EU a současně má firmy, kam ty peníze jdou. Teď bude mít Cesko ostudu a bude zřejmě vracet kolem 17 miliónů eur které od EU dostalo. Mě osobně šokovalo, co řekl před klimatickým summitem EU o emisích. EU chtěla dojít do roku 2050 k uhlíkové neutralitě. To znamená, že bilance CO2 bude nakonec nulová. A co řekl Andrej Babiš? “Proč máme řešit problém v roce 2050, když teď je rok 2019? Business je důležitější.” A tak Cesko, Polsko, Maďarsko a Estonsko zablokovaly dokument, který pomůže přírodě. Už dnes máme v Cesku kvůli Andreji Babišovi horší životní prostředí. A to se mi nelíbí! Prostě a jednoduše – Andrej Babiš něco slíbil ve volbách. Lidé mu dali hlas, ale on dnes svoje sliby neplní. Nerespektuje pravidla demokracie, kupuje média, vyměňuje lidi ve státní správě, když potřebuje, a ignoruje, co občané chtějí. Slíbil, že bude bojovat s korupcí. Ale nakonec je on sám největší zkorumpovaná osoba v zemi. A já jsem ráda, že je korupce dnes pro českou spolecnoct důležitá. A ne jen pasivně, ale i aktivně. Lidé dávají najevo, že nesouhlasí. Hurá! Na demonstraci přišlo zhruba 300 000 lidí! To je nejvíc od roku 1989! To je pecka, to je úžasné! Jsem ráda, že Transparency International píše: pro českou společnost je korupce citlivé a důležité téma. A jsem ráda, že jsem to mohla vidět na vlastní oči na této demonstraci. Je pravda, že jsme tento den strávili 6 hodin v autě – 3 hodiny z Brna do Prahy, 3 hodiny zpátky z Prahy do Brna. Bylo to unavující. Ale stálo to za to! Nelitujeme! Naopak! Vaše Eliška *** Můžeš se podívat na další video z demonstrace tady. Music credit: Easy Lemon 30 Second par Kevin MacLeod est distribué sous la licence Creative Commons Attribution (https://creativecommons.org/licenses/by/4.0/) Source : http://incompetech.com/music/royalty-free/index.html?isrc=USUAN1200078 The post (123***) Demonstrace proti Andreji Babišovi appeared first on slowczech.

Ahoj! Moje kamarádka a také lektorka češtiny Eliška (poslechněte si rozhovor s Eliškou v sekci REAL CZECH) udělala skvělé video na téma “umím, znám, vím”. Je to velmi dobré video! Moooc se mi líbí a doporučuju ti ho! UMÍM Každý jsme jiný. Ale myslím, že každý člověk umí dělat hodně věcí. Někdo umí například dobře malovat, někdo umí dobře tancovat. Někdo umí dobře hrát na saxofon, někdo zase na kytaru. Někdo umí dobře programovat, někdo zase organizovat program pro děti. Někdo umí dobře učit, někdo se naopak umí dobře učit. A co umíš ty? Jakou aktivitu umíš dobře? A jakou neumíš? Já třeba umím plavat, umím hrát na klavír a umím být pořád veselá A co jazyky? Jaké jazyky umíš ty? A jaké jazyky umím já? Já umím například dobře česky, hehe. Jojo, je to prostě tak, když jsem Češka. Taky umím perfektně francouzsky a docela normálně anglicky. Umím taky trochu německy a rusky. A teď se učím estonsky. Co ty, umíš anglicky? A jak moc dobře umíš česky? Chceš umět perfektně česky? Potřebuješ umět perfektně česky? ZNÁM Znám souseda, protože se potkáváme každý den ve výtahu. Znám také jeho manželku, protože spolu občas pijeme červené víno. Dobře znám rodiče mého partnera, jsou opravdu skvělí. A taky, samozřejmě, znám svého partnera. No jo, už ho znám dlouho, už několik let. Co nebo koho znáš ty? Znáš kapitána Nemo? A znáš Robinsova Crusoe nebo Tomáše Garrigua Masaryka? Často vidím, že člověk, který se nenarodil v Praze, zná Prahu lépe. Cizinec nebo člověk z jiného města zná Prahu lépe než Pražan. Taky si to myslíš? Když jsem žila v Bretani ve Francii, znala jsem Bretaň lépe než místní obyvatelé. Proč? Protože jsem chtěla všechno vidět a všechno znát! A tak jsem pořád někam jezdila a chodila. A dnes velmi dobře znám Bretaň. VÍM Toto je oblíbená věta jednoho mého studenta: “Vím, že to vím, ale nemůžu si vzpomenout.” Miluju tuto větu. To je taková “emergency” věta Věta pro krizovou situaci. A já vím, že studentovi tato věta pomáhá. Co ještě vím? Vím, kde se nachází Austrálie. Vím, v kolik hodin mám zítra lekce. Vím, jak udělat hezké video. Vím, proč jsem dnes tak unavená. Vím, jaký dárek koupím mamince k narozeninám. Vím, kde koupit dobré víno. Vím, komu zavolat, když mám problém. Vím, kdy přijede příští týden moje rodina. To jsem ale chytrá, co?! A co ty, víš, proč kamarádka dnes nemůže přijít na párty? Víš, jak uvařit boloňské špagety? Víš, kam poslat e-mail, když potřebuješ vízum do Ruska? Víš, jak se nestresovat, když máš hodně práce? UMÍM + verb*UMÍM (mluvit) česky, UMÍM (vařit) špagety ZNÁM + person, place VÍM + when/where/whose/why/what time/to whom/how/… Vaše Eliška The post (121***) Umím, znám, vím appeared first on slowczech.

Ahooj jak se máš? A new episode of REAL CZECH SlowCZECH is here! Today with a very good friend of mine and a language tutor, too. Eliška. Yes, another Eliška because Eliška is the most popular name in the Czech Republic So, are you looking forward to meeting her? If you dont know Eliška yet, I will tell you more about her at the end but now let’s listen to the interview! What will you hear? MODIFIED and simplified VERSION at a SLOW pace ORIGINAL version at a SLOW pace (read by me, Eliška) REAL CZECH = ORIGINAL version No more talking, let’s go! Jdeme na to. Eliška = Because Czech is Cool! Moje otázky pro Elišku: Proč učíš češtinu? Proč neděláš něco jiného? Co se ti na tom líbí? Ty ještě umíš německy a španělsky. Je podle tebe čeština těžší než tyto dva jazyky? Jaká je metoda, která ti nejvíce pomáhá učit se cizí jazyky? Jak důležitá je osobní motivace? 0:00 – 5:47 0:49 – Proč učíš češtinu? Proč neděláš něco jiného? Co se ti na tom líbí? “Jeden můj student říká: “Jako slepý k houslím.” To znamená, že učím náhodou, že to nebyl plán. Na univerzitě jsem studovala němčinu. Potom manžel dostal práci v Mexiku a přestěhovali jsme se do Mexika. Ale já jsem neuměla španělsky a nevěděla jsem, jakou práci budu v Mexiku dělat. A tak jsem začala učit němčinu online. Ale nebylo to ideální. No, a co teď? Řekla jsem si – proč ne češtinu? A to bylo moc fajn! Bavilo mě to a učit češtinu mě baví i dneska. Studenti mají zajímavé otázky a já se každý den naučím něco nového. Proč? Když jsi rodilý mluvčí, je pro tebe tvůj mateřský jazyk automatický. Ale když musíš mateřský jazyk ukázat cizinci, je to jiné. Hledáš, jak jazyk funguje, jaká je struktura a pravidla. A tak se díky studentům dívám na češtinu trochu jinak. A to se mi opravdu líbí.” 2:37 – Ty ještě umíš německy a španělsky. Je podle tebe čeština těžší než tyto dva jazyky? “Čeština je možná těžší než němčina a španělština. Ale já nerada říkám, že ten jazyk je těžký a ten jazyk je jednoduchý. Každý jazyk je jedinečný. A já si myslím, že není dobré se na začátku studia stresovat, že čeština bude komplikovaná.” 3:17 – Jaká je metoda, která ti nejvíce pomáhá učit se cizí jazyky? “Pro mě je důležité, že se studentovi líbí studium. Nemůže to být povinnost. Musí to být pozitivní a musí se mu to líbit. Nejlepší je, když je čeština jeho hobby. A co mi pomáhá? Mít pořád jazyk okolo, žít v něm, používat ho. To znamená, že dělám aktivity jako každý den, ale dělám je v cizím jazyce. Například poslouchám audio knihy, podcasty, dívám se na seriály, čtu knihy, dívám se na youtube. A mluvím s lidmi. Myslím, že mluvit s lidmi je moc důležité. A když udělám chybu – to nevadí. Proto nemám ráda učebnice. Učebnice mi evokují negativní emoce ze školy. 4:37 – Jak důležitá je motivace? Motivace je nejdůležitější. Když máš velkou motivaci, každý den strávíš dlouhý čas s cizím jazykem. A ani nevíš, jak to je možné. Někdy lidé říkají “Nemám na cizí jazyky čas. Nemám talent.” To je podle mě hloupost, to není pravda. Když máme silnou motivaci, není komplikované si najít čas. Jazyk je priorita. Baví nás to, líbí se nám to, trávíme hodně času s cizím jazykem. A pomalu jsme lepší a lepší. Eliško, děkuji za rozhovor! A ať tě učení baví víc a víc. 5:47 – 13:30 5:56 – Proč učíš češtinu? Proč neděláš něco jiného? Co se ti na tom líbí? “Jak by řekl jeden můj student: “Dostala jsem se k tomu jako slepý k houslím.” Já jsem na vejšce studovala němčinu a když jsem dostudovala, tak jsme s manželem kvůli jeho práci odjeli na pár let do Mexika. Jenže já jsem v tý době nemluvila španělsky a moc jsem nevěděla, co tam vlastně budu dělat. Takže jsem začala učit němčinu online. Ale abych řekla pravdu, tak to nebylo úplně ono. Takže jsem hledala nějaký další možnosti. A začala jsem pokukovat po češtině a začala jsem ji trochu učit. No, a to se mi hrozně zalíbilo. Takže potom jsem přestala učit němčinu a začala jsem učit už jenom češtinu. A učit češtinu mě strašně baví, protože se díky studentům a jejich otázkám pořád učím něco novýho. Protože když je člověk rodilý mluvčí nějakýho jazyka, tak ho prostě používá automaticky. A vůbec o něm nepřemejšlí. Ale když ho musí vysvětlit někomu jinýmu, tak se ten jazyk sám vlastně musí pořádně naučit. Musí se naučit, jak ten jazyk funguje, jaký má pravidla. Takže když každej den pracuju se studentama, tak se musím na češtinu dívat z tý jejich strany, z tý druhý strany. A to se mi strašně líbí.” 08:20 – Ty ještě umíš německy a španělsky. Je podle tebe čeština těžší než tyto dva jazyky? “Čeština asi je těžší než němčina než španělština, ale já todle dělení na lehký a těžký jazyky nemám moc rád. Prostě každej jazyk je jedinečnej a myslím si, že je zbytečný se hned na začátku stresovat tím, jak moc komplikovaný to bude.” 8:56 – Jaká je metoda, která ti nejvíce pomáhá učit se cizí jazyky? “Pro mě je strašně důležitý, ab

Ahoj! Today I have for you a slightly bit longer SlowCZECH audio – 20 minutes. I am going to share with you my personnal experience about living and working abroad and about moving out of my country. What was great? But what was hard? Let’s hear that. Poprvé jsem byla v zahraničí, když mi bylo 5 let. Kde a s kým jsem byla? S rodinou u přátel na Slovensku, hehe. Slovensko pro nás, pro Čechy, není žádné zahraničí. Slovensko jsou kamarádi a bývalá naše část. Slovensko bývala polovina Československa. A navíc jsem ještě byla malá, takže takové cestování není nic komplikovaného. Úplně sama jsem poprvé vyjela mimo Česko, když jsem dokončila střední školu. Jedna paní mi řekla o zajímavé zkušenosti ve Francii. O několik let dříve tam sama byla a tak vyprávěla: “jeden nebo dva měsíce pracuješ jako dobrovolník v mezinárodním kempu. Trávíš den s mentálně postiženými lidmi – hrajete hry, chodíte ven, zpíváte, čtete knihy. Asociace ti zaplatí jízdenku nebo letenku, na místě také asociace platí jídlo, ubytování,… prostě všechno. Mají moc dobré jídlo. A celý kolektiv zhruba 40 dobrovolníků je moc fajn.” “To zní dobře,” říkám. A tak jsem rodičům oznámila, že jedu na měsíc do západní Francie. Bylo nás asi 35 dobrovolníků – polovina byli Francouzi a polovina cizinci. A dva animátoři, kteří se o nás starali – o naše jídlo, o naše pohodlí, ale hlavně o náš denní a týdenní program. Když jsme nepracovali, účastnili jsme se různých aktivit. A každý čtvrtek jsme jeli někam dál na celodenní výlet. V té době jsem se sama učila francouzsky, protože bylo vždy mým snem umět francouzsky. Bohužel byla moje francouzština ještě na docela základní úrovni. A nejvtipnější bylo, že jsem si myslela, že ti dva němečtí animátoři byli Francouzi. Ještě jsem neslyšela rozdíl v přízvuku. Ale dnes moc dobře chápu, že je úplně přirozené mít divný přízvuk, když se učíme cizí jazyk. Nikdo není ihned perfektní. Musím také říct, že jsem rozuměla asitak 30%, co mi lidé říkali, a to bylo opravdu demotivující. Ale nevzdávala jsem se. Byla jsem ještě mladá a hlavně na začátku kempu jsem byla smutná, protože mi chyběla rodina a přátelé. Psala jsem každý den články na svůj český blog, co se mi tu líbí, co se mi tu nelíbí. Ale snažila jsem se si z tohoto měsíce odnést co nejvíc – to znamená nestrávit 4 týdny nicneděláním, ale mluvit francouzsky, ptát se ostatních na jejich kulturu, poznávat místní kraj,… To byl důvod, proč jsem tam jela, a nechtěla jsem, aby můj smutek toto všechno nové a zajímavé zničil. Mimochodem, Fondation John Bost a prázdninové mezinárodní kempy pořád existují, jestli chceš jet na jeden až dva měsíce do Bordeaux. O rok později jsem se do Francie vrátila. Tentokrát do Bretaně – země Asterixe a Obelixe, jak ráda říkám. Bretaň je velmi krásná, protože je daleko a jezdí tam tudíž málo turistů. Dokonce se nejzápadnější část Bretagně nazývá Finistère, latinsky “finis terrae” a v překladu konec země nebo konec světa. V Bretani jsem pracovala celé léto v turistickém informačním centru. Moje úroveň byla kolem B1, dobře jsem psala, ale mluvila jsem pomalu a špatně rozuměla. Ale po měsíci jsem poprvé zvedla telefon a s pomocí kolegů i odpověděla, začala jsem znát klasické otázky turistů a potom i odpovědi. Moje sebevědomí vzrostlo. V lékárně jsem bez pantomimy vysvětlila, že potřebuju špunty do uší, o víkendech jsem na kole cestovala po regionu a chodila na turistické prohlídky, byla jsem i na konferenci o menhirech a dolmenech. Jedla jsem nejlepší zmrzlinu ve Francii, chutnala mušle a ústřice, navštěvovala místní typické trhy, chodila jsem běhat po pláži nebo plavat do moře s přáteli. Protože jsem tady byla úplně sama a nebylo nás 40 dobrovolníků, byla to velmi dobrá zkušenost. Někdy jsem brečela, protože to bylo psychicky velmi těžké, ale většinou jsem byla šťastná a spokojená. Na toto nádherné místo dodnes ráda jezdím. Následně jsem vyrazila do Anglie do Manchesteru. Opět přes léto. Jsem přirozeně zvědavá a mám ráda nové věci. A taky jsem celý týden seděla v kanclu (tedy v kanceláři nebo v ofisu, jak dnes říkáme). A tak jsem vždy o víkendu, když jsem nepracovala, jela někam na výlet. Úplně nejdál jsem dojela vlakem do Skotska do Edinburgu. A musím říct, že to byl pro mě také ten nejkrásnější víkend celých prázdnin. Skotsko je nádherné. Má nádhernou krajinu, dechberoucí přírodu (tedy přírodu, která je tak krásná, že nám bere dech z úst) a veselé obyvatele. Moje angličtina byla taková normální – nic perfektního ani nic začátečnického. Ale Skoti mluvili prostě divně, takže jsem moc nerozuměla No a potom jsem se opět vrátila do Bretaně. Byla jsem fakt moc ráda, že se tam můžu vrátit, i když jenom na tři měsíce. Tentokrát jsem přes evropský program Freemover jela na pracovní stáž, která byla spojená se studiem. Každé pondělí se naše třída sešla na univerzitě. Bylo nás 20. Každý jsme pracovali a bydleli jinde, což považuji za velké plus. Na mém patře v kampusu,

Moje rodina: Chci ti dnes říci, jaká je moje rodina. Určitě to pro tebe bude zajímavé! Mám mladšího bratra, krásnou maminku a moc hodného tatínka. Můj bratr je hubený a měří skoro 2 metry. Někdy je to těžké, když si chce koupit nové oblečení. Ale neboj, nechodí ve městě nahatý Můj tatínek je taky docela vysoký a maminka je naopak malá – měří asi 160cm. Mám tedy vysokého bratra, vysokého tatínka a malou maminku. Mám moc milého tatínka a moc milou maminku. Jsou oba dva perfektní! Často se těším na veselého bratrance a starou babičku. Potom mám 2 kocoury: černého kocoura a bílého kocoura. Oba potřebují kvalitní dobré jídlo. Nevím, jestli mají rádi smaženého lososa nebo vanilkovou zmrzlinu. Haha. Oni jedí kočičí jídlo! Nechci mít rozmazlená zvířata! Moje město: Jdu po ulici. A co vidím? Hodně věcí! Nejdřív vidím napravo starou ženu a starého muže. Vypadají jako manželé. Dívám se dál. A co vidím? Vidím vysoký moderní dům, má asi 1 900 (tisíc devět set) pater. Jo, je fakt vysoký. Taky vidím starou, ale moc krásnou budovu – univerzitu! Studenti jsou všude – nalevo, napravo, nahoře, dole,… Studenti chodí dovnitř a ven,… To je frmol! Potom se dívám na zajímavý moderní dům – je to kino. Moc dobře znám toto zajímavé moderní kino, je to moje nejoblíbenější budova ve městě. Chodím se na nějaký film docela často. No a okolo jsou další lidi a další domy – vidím například ošklivého psa, ošklivou kočku a ošklivé kolo. Vidím žluté auto (to je určitě taxík!), moderní vlakové nádraží, ale i staré letiště. A místo, kam jdu? Jojo, támhle na konci ulice vidím otevřenou kavárnu – je to moje oblíbená kavárna. Těším se na dobrou kávu, jojojojó. Vaše Eliška Music Credit Skladba: Cool Intro – Stings, Kevin MacLeodZdroj: http://incompetech.com/ The post (118**) Two stories – rodina & město (accusative case) appeared first on slowczech.

Ahooj jak se máš? I want to introduce you my new SlowCZECH idea. Dnes mam pro tebe něco specialního = REAL CZECH. Wohooauii! What is this concept about? It means that you will hear different versions of a real interview / or a real audio content. I am preparing a commented Czech videos, too. Jeéééiiooou! What do you think? In the first audio you will hear modified/simplified + then slower recorded version of the interview. And in the second audio you will hear the original interview. To begin I have for you an interview with Marek, a travelling paramedic and firefighter, who I admire and who is a good friend of mine.   MODIFIED and simplified VERSION at a SLOW pace ORIGINAL version at a SLOW pace (read by Eliška) REAL CZECH = ORIGINAL version No more talking, let’s go! Jdeme na to. www.paramedicsjourney.com Moje otázky pro Marka: Jak dlouho už cestujes a jak dlouho ještě chceš cestovat? Kolik čechů jsi potkal na své cestě? Kdy a kde? Jaké z těchto setkání bylo nejzajímavější nebo nejvtipnější? Co ti cestování přináší? Jak tě obohacuje? Myslíš si že je důležité umět perfektně cizí jazyk? 0:00 – 6:22 1:44 – Odpověď č. 1: To je Marek. Marek je cestovatel a záchranář v jednom. Už skoro dva roky cestuje kolem světa. Jak dlouho ještě chce cestovat? To záleží. Říká, že neví. Přestane cestovat, až bude důvod přestat cestovat – například nemoc, láska nebo jiné priority.   2:15 – Odpověď č. 2: Marek potkal i několik Čechů. Několik Čechů potkal už na začátku cesty – v Gruzii a v Arménii. A potom na Filipínách – často nějaký kamarád přiletěl na návštěvý z České republiky. A potom potkal pár Čechů na Novém Zélandu – většinou ženy, které mají na Novém Zélandu rodinu.   2:45 – Odpověď č. 3: Jaké bylo pro Marka nejzajímavější české setkání? Na Filipínách zažil nejlepší české setkání. Kamarádka z Česka měla dovolenou a přiletěla na 14 dní. Byly to fajn dva týdny – loď, plavání ve vodě, vodní skútr, kempování v horách. Marek teď ví, že když cestuješ s dobrým člověkem, je cestování báječné. A teď jenom musí toho dobrého člověka najít, že 3:29 – Odpověď. 4: Proč má Marek rád cestování? Může poznávat svět i sám sebe. Potkává zajímavé lidi, nemá televizi, rádio, reklamy ani klasickou práci. A díky tomu má dnes nadhled. Dnes vidí reálný svět jinýma očima. Svýma očima, tedy očima Marka. Protože poznává přírodu, kulturu a památky přímo v cizí zemi. Druhý důvod, proč má Marek rád cestování je, že když cestuješ, není to jen pozitivní. Díky negativním, nepříjemným situacím Marek silnějš a zkušenější (= má více zkušeností). 4:31 – Odpověď č. 5: Marek si nemyslí, že musíme umět cizí jazyk perfektně. Když chodil do školy, měl problémy s českou gramatikou, latinou a angličtinou. Důležitá byla gramatika. Ne mluvit a rozumět. A proto měl Marek strach mluvit cizím jazykem. Dnes ale díky cestování vidí, že když dva lidé chtějí spolu mluvit, tak všechno je možné. Máme ruce, obrázky a také základní fráze. Ale když dva lidě spolu mluvit nechtěji, všechno je marné. Marek dává příklad: Marek cestuje na kole. A když byl v Kyrgyzstánu v horách, přišla silná bouře. Marek zastavil u jurty, která byla blízko silnice. Rodina v jurtě mluvila jenom kyrgyzsky. Ale Marek díky pantomimě a gestům řekl, že má problém. Rodina mu řekla „můžeš zůstat s námi“. A Marek s touto rodinou zůstal 24 hodin. Vůbec si nerozuměli = nerozuměli si jediné slovo. A Marek zažil jeden tradiční den kyrgyzstánské rodiny v horách. Marek říká, že to je jeden z nejlepších zážitků z cestování. Marku, děkuji za rozhovor, šťastnou cestu! www.facebook.com/zachranarnacestachparamedicsjourney/ 6:22 – 13:30 6:22 – Jak dlouho už cestujes a jak dlouho ještě chceš cestovat? “Ahoj, na svou cestu kolem světa jsem vyrazil koncem měsíce května v roce 2017. Cestovat chci do té doby, dokud se neobjeví důvod, proč už dál necestovat. Důvodem může být, že mě cestování přestane bavit, onemocním, potkám lásku, najdu místo, kde chci zůstat žít a podobně.” 7:15 – Kolik čechů jsi potkal na své cestě? Kdy a kde? “Pár Čechů jsem potkal už ze začátku své cesty. Bylo to v Gruzii a v Arménii. Potom dlouho nic. Až na Filipínách jsem potkal další Čechy. Tam to nicméně bylo většinou po domluvě anebo za mnou přiletěli přátelé z České republiky. Další Čechy jsem potkal až tady na Novém Zélandu. Jedná se většinou o dámy, které se tady provdaly. Už tady založily své rodiny.” 8:06 – Jaké z těchto setkání bylo nejzajímavější nebo nejvtipnější? “Nejzajímavější české setkání pro mě bylo opět na Filipínách s kamarádkou, která mě přiletěla navštívit v rámci své dovolené a se kterou jsem prožil krásných 14 dnů plných dobrodružství na lodi, ve vodě, v půjčeném skútru či stanování v horách. Tahle návštěva mi ukázala, že se správnou osobou bych si dokázal představit další cestování po světě. Teď už jenom tu ženskou najít haha.” 9:00 – Co ti cestování přináší? Jak tě obohacuje? “Cestování je pro mě obrov

Ahój! Jak se máš? A have for you a great languge exercice today! Wohooo! I have started a new cooperation with Časopis AHOJ (magazine for Czech language students). And this time, I can’t publish the text. That is why I am offering you the following listening/writing exercice: If you are motivated, listen to the audio and write what you hear. After that, send me the text (small part or the whole text) on my email or via my Facebook page. And I will correct it and fill the blank spaces that you dont understand. What do you think? Btw, the AHOJ is about 30 pages magazine destinated to Czech learners are issued every 3 months. And for the first time now in March 2019, the magazine is releasing 2 audio files, too. That is why and how a beautiful voice of SlowCZECH comes on the scene I recorded for them a beginner text called “Planeta Česko”. What is it? A Czech film that can be compared to BBC Earth as to its topic and its quality – however about the Czech republic. Interested? OK, let’s listen to it! You can get the whole magazine here: Author of the text is Alžběta Štollová: The post Časopis AHOJ 01 – Planeta Česko appeared first on slowczech.

Ahój! Jak se máš? A co děláš? Já jdu dnes do restaurace. Je v centru. A je to moje oblíbená restaurace, protože tam mají moc dobré jídlo. Například v jídelním lístku je snídaně. Mmmm, miluju víkendovou snídani, nebo spíš jako anglicky říkáme brunch. A tady nabízí anglickou snídani, volské oko (to je smažené vejce na pánvi) anebo moje oblíbené – vejce Benedikt. Mmmm! Mám hlad! Taky tady mají moc dobré palačinky a ovocné knedlíky – znáš ovocné knedlíky? Moc často je nejím, ale mám je ráda. Klasické české ovocné knedlíky jsou obrovské. A když si dáš ovocné knedlíky v restauraci, dostaneš dva až čtyři knedlíky. Každý má aspoň 8 centimetrů. Ale pozor, to nejsou klasické knedlíky, to jsou sladké knedlíky. Uvnitř je ovoce – švestky, meruňky, jahody. A nahoře je smetana, cukr, tvaroh a někdy i mák nebo skořice (tady je odkaz na fotky, podívej se!) Ta restaurace nabízí polední menu. To je jídlo, které si můžeš dát jenom od pondělí do pátku a jenom v poledne. My, Češi, tomu říkáme “meníčka” – např. “Hele, kam dnes půjdem na meníčko?” Nebo “V restauraci Slon mají dnes lákavé meníčko. Co ty na to?” Dokonce existuje moc fajná webovka www.menicka.cz, kde se můžeš mrknout, kam dnes jít s kolegy na oběd. A jaká je dnešní nabídka? Můžeš si dát vepřový steak, sýrovou omáčku a americké brambory (anglicky potato wedges). Když jsem byla malá, pořád jsem jedla americké brambory, hihi. Také tu dnes mají rybu – tresku a hranolky. Treska je mořská ryba. Vím, že Česko nemá moře. A proto musíme mořské ryby importovat. Jo a můžeš si tady taky dát veganské jídlo – brokolicový karbanátek, bramborovou kaši a okurku. Vegetariánská nebo veganská jídla jsou většinou moc dobrá! Mmmmm, miluju brokolici Ale úplně nejlepší tady je, že mají vodu z kohoutku/kohoutkovou vodu. To je voda, která je zdarma. Protože v Česku jsou ještě ne moc kamarádské restaurace a i když je venku 35°C, musíš za vodu platit. Achjo. Ale snad to brzy bude jinak! No a co obsluha? Obsluha v restauraci je taky moc fajn, je moc příjemná = servis je moc příjemný. Pracuje tam jeden číšník, který se jmenuje Kuba. Je mu asi 35 let. A taky tam pracuje jedna číšnice/servírka, která se jmenuje Ivana. Je jí asi 40 let. Oba dva se pořád usmívají, často se ptají “Všechno v pořádku?” nebo “Dáte si ještě něco?” Asi jdu dnes na oběd, hehe. Mám teď hlad! A co ty? Chutnají ti české ovocné knedlíky? A chutnají ti české palačinky? Máš rád/ráda české restaurace? Tak čáu, Eliška Music creditTitle : Take Me Out to the Ballgame Artist : E’s Jammy Jams The post (117**) Jdu do restaurace appeared first on slowczech.

Ahój! Jak se máš? After a very successful !only listening! drawing challenge, I have for you the text as well as the pictures that you did! What an excellent job. You are the best! LEVEL 1 Je zima. Jsme venku. Je asi -5 stupňů a všude je sníh. Můj obrázek má 4 části: vpravo, vlevo, vpředu a vzadu. Vlevo je sněhulák. Má 3 koule – koule dole je velká, koule uprostřed je normální a koule nahoře je malá. Sněhulák má na hlavě barevnou čepici. Má dvě černé oči a jeden velký nos. Ale nemá opravdový nos, má mrkev. Tento sněhulák je speciální – stojí na lyžích! Tento sněhulák rád lyžuje! Nalevo od sněhuláka, asi 1 metr, je jeden kluk. Kluk se jmenuje Filip. Filipovi je 12 let a taky rád lyžuje. On a sněhulák jdou spolu lyžovat. Vpravo je druhý sněhulák. Je to gigantický sněhulák! Je vysoký víc než 10 metrů! Také má 3 koule, také má čepici a také má dvě oči a mrkev místo nosu. Ale nemá lyže. Okolo sněhuláka je pět dětí. Děti si spolu hrají. Vzadu jsou 4 objekty – dům, vánoční stromeček, lanovka a hory. Dům je vzadu uprostřed, má 4 okna a komín. Vpravo od domu je vánoční stromeček – je na něm vánoční hvězda a dekorace. Pod stromečkem jsou 2 dárky. Vzadu vpravo od stromečku je lanovka. Jedna kabinka jede dolů a jedna kabinka jede nahoru. Nahoru do hor. Protože úúúúplně vzadu jsou vysoké bílé hory. Ano, jak jsem říkala na začátku, je zima a všude je sníh, vše je bílé. A na obrázku vpředu jsou 2 ptáčci – jeden modrý a jeden oranžový. Mají hlad a hledají večeři. LEVEL 2 Je prosinec a všude je bílo. Je dost zima, okolo -5°C. Obrázek budu popisovat postupně část po části – a jsou 4 části: pravá, levá, přední a zadní část. Tak, začněme levou částí. Vlevo je sněhulák, který byl postaven ze 3 koulí. Spodní koule je největší a vrchní koule je nejmenší. Sněhulák má na hlavě barevnou čepici. V obličeji má dvě černočerné oči a místo nosu červenou mrkev. Ale pozor, tento sněhulák není klasickým sněhulákem. Jede totiž lyžovat! Lyže už má na nohou! A protože nerad lyžuje sám, jede se svým dvanáctiletým kamarádem Filipem, který stojí asi metr nalevo od něj. Napravo je druhý sněhulák. Ale o dost větší. Jedná se přímo o gigantického sněhuláka. Měří přes 10 metrů, také je postaven ze tří koulí, také má dvě černočerné oči a místo nosu červenou mrkev. Tento sněhulák však nerad lyžuje, tedy nemá na nohou lyže. Okolo sněhuláka pobíhá 5 dětí – křičí, smějou se, hrajou si. Vzadu vidíme 4 objekty – dům, vánoční stromeček, lanovku a hory. Dům stojí vzadu uprostřed mezi sněhuláky. Má velký komín a 4 stejně velká okna. Hned vedle domu je vánoční stromeček, pod kterým leží 2 dárky. Nahoře na stromečku je vánoční hvězda a celý stromeček je vánočně ozdobený. Vzadu, napravo od stromečku je kabinková lanovka. Jedna kabinka jede dolů a jedna nahoru. Lanovka veze turisty dozadu do hor, které jsou daleko v pozadí. Hory jsou zasněžené, protože jak jsem říkala, vše je bílé, všude je sníh. No a ještě nám chybí poslední část – ta přední. Na obrázku vepředu jsou 2 ptáčci – jeden je modrý a druhý je oranžový. Jsou hladoví a hledají něco dobrého k jídlu. And here are you amazing pictures. You are so great! So brave! Just the best Obrázek od Abdula ze Sýrie   Obrázek od Aliny z Rumunska   Obrázek od Eloi z Francie   Obrázek od Tima z Kanady   Obrázek od Reného z Ameriky   Obrázek od Kashmiry z Egypta   Obrázek od Eunice z Mexika   Obrázek od Elišky z Česka, haha. I hope you had fun! I certainly did! Vaše Eliška The post (115**) Drawing challenge – text & pictures appeared first on slowczech.

Ahoj, jaké je u tebe dnes počasí? Tady je krásně! Sluníčko svítí,… a chci jít ven na procházku! Proč? Protože ráda chodím na procházky. Alespoň jednou týdně chodím ven do parku. často každý den JEZDIT CHODIT LÉTAT jednou Pokaždé/vždy, když… JET JÍT LETĚT Chodím zhruba 5 až 10 kilometrů. A vždy, když mám chvíli čas, nejedu autobusem. Jdu* pěšky. Je pravda, že cesta autobusem je kratší a rychlejší, ale člověk potřebuje být venku. A ne furt jezdit autem, autobusem nebo tramvají. Jak často jezdím tramvají? Moc ne. Tak třikrát za měsíc. Jezdím do práce na kole. Ale nejraději mám vlak! Opravdu. Jízda vlakem je příjemná, klidná a rychlá. Vždy, když jedu* vlakem, udělám spoustu práce. Minulý týden jsem poslouchala knihu o člověku, který rád létá. Pokaždé, když někam letí*, udělá více práce než doma nebo v kanceláři. Letadlo je prý tiché a příjemné. Jednou potřeboval dokončit knihu, kterou psal. A tak si koupil zpáteční letenku z USA do Japonska: letěl 10 hodin do Japonska. Tam se otočil. A hned letěl zase zpět do USA. Cesta byla drahá. Ale zisk z knihy byl vyšší. A jak se říká: “Čas jsou peníze.” Znáš lidi, kteří také rád i létají a v letadle pracují? A co ty? Jak často létáš letadlem? A jak často jezdíš šalinou? A jak často tramvají? Pozor! Toto je zajímavá otázka a ještě zajímavější odpověď. Protože pokud jsi z Prahy, víš, že nikdy šalinou nejezdíš. Protože jezdíš jen a pouze tramvají Ha, anebo, když jsi na návštěvě v Brně, jedeš šalinou! Nebo ne? Mno, bydlíš v Česku? A čím tedy jezdíš? Guys, thank you for listening to slowczech podcast. Join slowczech Lab to get more! Vaše Eliška *vždy, když… + jedu/jdu/letím (vždy, když = every single time, when… + short verb)The post (116**) Jezdím, jedu nebo jdu? Všechno! appeared first on slowczech.

Ahoj, dnes spolu jdeme do knihovny. Chci ti ukázat něco zvláštního, něco bizarního, něco podivného. Ale také něco velmi zajímavého. Jsme v městské knihovně v Praze. Městská knihovna v Praze je velká. A chodí sem hodně lidí. A taky hodně turistů. Protože je zde jedna turistická atrakce. Tato turistická atrakce se jmenuje Idiom. Je to nekonečný tunel. Tedy tunel, který nemá konec. Podíváme se dolů – a nevidíme konec. Podíváme se nahoru – a také nevidíme konec. Máme pocit, že tento tunel je nekonečný. Ale ve skutečnosti je to optický klam. Jsou tu zrcadla a sloup je vysoký jen 5 metrů. Je to umělecké dílo, které zde v roce 1998 postavil umělec Matej Krén. Matej Krén je zajímavý a extravagantní umělec. Podívej se na jeho webovky, co už postavil. Ale zpět ke sloupu. Víš, kolik má tento sloup knih? Z kolika knih je postaven? Kolik knih zde vidíme? Je tu 8 000 knih ! To je, co! To je opravdu hodně. Ale máme pocit, že je tu minimálně 20 000 knih. Ale ne, je tu jenom 8 000 knih. Tento sloup se také jmenuje Sloup vědění. Proč? Mno. Když si přečteš 8 000 knih, myslím, že budeš chytřejší. Myslím si, že toho budeš vědět víc. Vědění od slovesa vědět. Jméno je věda a kdo dělá vědu? Vědec dělá vědu a vědec toho hodně ví. V knihovně se říká, že když se podíváš tímto nekonečným tunelem/sloupem dolů, uvidíš až do Cambery do Austrálie! Co myslíš? Tato knihovna je moc fajn. Můžeš tu dělat hodně věcí. Můžeš tu číst knihy, poslouchat hudbu anebo jen koukat okolo. Když tě nekdo ruší, mají tu špunty do uší. Dáš si do uší špunty a nic neslyšíš. Také tu mají komiksy, které mají hlad! Nevěříš? Podívej se na video na mém youtube kanále. A také tu mají samozřejmě koutek pro děti. Určitě tu najdeš pohádky nebo strašidelné příběhy. A když chceš pracovat, mají ideální podmínky. No jó, miluju knihovny! Je to nejlepší místo na práci. Až budeš v Praze, jdi se podívat na Idiom neboli Sloup vědění. Stojí to za to! And if you want to offer me a virtual coffee for 1€, you can do that on www.tipeee.com/slowczech Tak díík. A ahóój! Useful links: Matej Kren – website Rozhlas CZ – Sloup vědění v knihovně v Praze (text + audio) Pictures source Vaše Eliška The post (114**) Knihovna v Praze a sloup vědění appeared first on slowczech.

Ahoj, jak se máš? A co děláš? Dnes ti chci vyprávět o svém vztahu ke klavíru. Jak často jsem musela hrát a a jestli jsem ho měla ráda. Tak tedy, pojďme na to! Začněme! Když mi bylo 6 let, začala jsem hrát na klavír. Klavír je pro mě úžasný, skvělý, krásný hudební nástroj. Je pravda, že není lehké se na klavír naučit. Ale když je něco moc lehké, dlouho to člověka nebaví, že Když mi bylo 6 let, řekli mi na základní škole: “Nebudeš chodit do klasické třídy. Budeš chodit do hudební třídy.” A tak jsem byla ráda, protože jsem už pár měsíců na klavír hrála. Jo a taky mám ráda hudbu, že ano! Ale možná se ptáš – jaký je rozdíl mezi klasickou a hudební třídou? Mno, to je přece jednoduché. Když chodíš do hudební třídy, máš v programu školního roku více hodin hudby. A taky MUSÍŠ hrát na nějaký hudební nástroj. A na ten hudební nástroj musíš hrát mimo školu. A tak tedy chodíš do ZUŠky, tedy do Základní umělecké školy. Podle mě je ZUŠka děsně fajn. Je to hudební škola (nebo taky hudebka, jak jsem říkala já), kam chodíš ve svém volném čase. Můžeš se tady naučit hrát na klavír, na kytaru, na flétnu, na saxofón, na violoncello, na housle, na akordeón, a tak dále. Také tady můžeš zpívat, tancovat, dělat keramiku nebo hrát divadlo. No a tak jsem i já zpívala a tancovala. Ale to mě moc dlouho nebavilo. Nejvíc mě bavil samozřejmě klavír. Na klavír jsem hrála od 6 do 19 let. Bylo to moc fajn. Ze začátku jsem chodila do hudebky 2x týdně na 30 minut. A to od 13:00 do 13:30 (od jedné do půl druhé / od třinácti do třinácti třiceti). Myslím, že to byly úterky a čtvrtky. Protože mi hra na klavír šla (teď si asi říkáš: “Sakra, co to znamená? Něco mi ŠLO? Něco mi JDE? Ano, když mi něco JDE – JDE mi hra na klavír, JDE mi kreslení, JDE mi basketbal – tak to znamená, že jsem v tom dobrá. A mně tedy dnes JDE hra na klavír a v minulosti mi ŠLA hra na klavír.) No, a tak tedy – protože mi hra na klavír šla, začala jsem chodit do ZUŠky 2x týdně na jednu hodinu. Každý rok jsem měla odlišný rozvrh. Takže například ve čtvrté třídě jsem chodila na klavír v pondělí od 13:30 do 14:30 a v pátek od 12:00 do 13:00. V páté třídě jsem chodila do ZUŠky ve středu od 14:30 do 15:30 a v pátek od 14:00 do 15:00. A když jsem chodila na gympl (tedy na gymnázium), měla jsem dokonce ještě více hodin klavíru. V pondělí od 15:45 do 16:45 a ve čtvrtek od 17:45 do 19:15. Kolik hodin klavíru mám za sebou? Kolik hodin jsem hrála za celý život na klavír? Nevím! Hodně. Fakt hodně. Od 6 do 10 let jsem hrála asitak 3x – 4x týdně. Od 10 do 13 let jsem hrála už každý den. Hrála jsem ale hlavně folkové písničky. A pak od 13 do 19 let jsem hrála už hlavně popové a rockové písničky. Jo, a psssst, musim ti něco říct: etudy mě moc nebavily. Moc jsem etudy netrénovala. Nebo někdy dokonce vůbec. A paní učitelka si myslela, že trénuju. I-i-i-. Ale já jsem hrála hlavně to, co se mi líbilo. Třeba Christinu Aguileru nebo Piráty z Karibiku Jojo, to bylo jiný kafe No, co ti řeknu na závěr? Byla to fuška. To je pravda. Ale jsem ráda, že jsem se učila a naučila hrát na klavír. Pro mě to vždy byl a bude nejlepší hudební nástroj ze všech! Tak ahój! Zase příště! Vaše Eliška Coffee here: tipeee.com/slowczech The post (113***) Šla mi hra na klavír (od kdy do kdy?) appeared first on slowczech.

Veselé Vánoce! Ahoj, tady Eliška. Today I have for you 2 versions of Christmas with slowczech. First one is the video – less complicated, shorter and full of my own home-made videos. The second one is the audio where I added mode details about Christmas in my family. Enjoy Jsou tady Vánoce. Vánoce jsou v Česku příjemné a klidné svátky, kdy je rodina dohromady. Děti, které žijí daleko, přijedou navštívit rodiče. A taky prarodiče. Babičky a dědečky a celou velkou rodinu navštěvujeme na Boží hod (tedy 25. prosince) nebo na Štěpána (tedy 26. prosince). Proto jsou oba tyto dny státní svátky. Nejdeme do práce ani do školy. A všechny velké obchody musí být zavřené. Já mám moc ráda Vánoce a dnes ti chci říct proč. Chci ti říct, co mám ráda na Vánocích. Tak zaprvé je to cukroví. Existuje spousta druhů cukroví. Každá česká rodina má svoje typy cukroví, které každý rok peče. Ano. Je pravda, že je to jen cukr, tuk a mouka. Ale to nejdůležitější na pečení cukroví je příprava – všichni, kdo chtějí, spolu pečou cukroví. Příprava cukroví je docela dlouhá. A proto sedíme, povídáme, popíjíme něco dobrého a jsme rádi, že jsme spolu a že nic jiného nemusíme dělat. Zadruhé – mám ráda dobré pití. K českým Vánocům patří samozřejmě nějaký dobrý alkohol. A pro děti džus nebo dětské šampáňo. Zatřetí – mám ráda dobré jídlo. O Vánocích si do bříška cpeme spousty dobrot. Moje oblíbená dobrota (samozřejmě až po cukroví) je vánočka! Mňam. Každé vánoční ráno si k snídani dávám vánočku. Zapáté – opravdu ráda zdobím stromeček. U nás ho zdobíme 23. prosince večer nebo 24. prosince ráno. Díváme se s tatínkem na pohádky a přitom na stromeček dáváme vánoční ozdoby. Ale pozor, ne jen ty klasické, hlavně ty čokoládové. Protože potom pokaždé, když procházíš okolo stromečku, chramst! Můžeš sníst jednu ozdobu Stromeček odzdobíme na Tři krále, to je 6. ledna. Ale většinou jsou všechny jedlé ozdoby už dááávno pryč. Zašesté – mám ráda vánoční výzdobu. Všude jsou světla a svíčky. Každá česká rodina dává do okna elektrický vánoční svícen. Mnoho rodin zdobí svoje vstupní dveře, okna, na stoly dáváme větvičky ze stromečku, ke stropu věšíme jmelí. Když se na Štědrý den pod jmelím políbíte, budete mít až do příštích Vánoc mnoho lásky. Zasedmé – mám ráda dárky. Jako každé dítě, hihihi. V Česku nosí dárky Ježíšek. Jak vypadá? Rozhodně nevypadá jako Santa Klaus. České Vánoce a český Ježíšek, to je takové speciální kouzlo. Protože každé dítě si může podle své fantazie představit vlastního Ježíška. A tak je každý Ježíšek jiný. Ten můj je malý, nahatý, létá, do našeho bytu vstupuje oknem a dárky nosí v pytli. A zaosmé (a za poslední) – jak už jsem říkala na začátku. Mám ráda vánoční pohodu. Nic nedělat. Pít. Jíst. Koukat na pohádky. Trávit čas s rodinou. A spááát. Eliška Music Credit: Bethlehem - Christmas par Kevin MacLeod est distribué sous la licence Creative Commons Attribution (https://creativecommons.org/licenses/...) Source : http://incompetech.com/music/royalty-... The post (112***) Co mám ráda na Vánocích? appeared first on slowczech.

DNES Já jsem. Ty jsi. On/ona je. VČERA Já jsem byl. Ty jsi byl. ZÍTRA Já budu. Ty budeš. Ahoj! Jak se máš? Dnes mám pro tebe dialog. Je sobota. Adam a Pepa si povídají. Pepa je doma a Adam je v práci, protože má hodně práce. Tak jedeme na to! Adam: Ahoj, kde jsi? Pepa: Jsem doma. A: Fakt? Ty jsi doma? P: Ano, jsem doma. A: Proč jsi doma? P: A proč ne! Né, hehe. Jsem doma, protože nejsem v práci. A: Hm. To je logické! A ty nejsi v práci? Kde jsi? P: Ne, nejsem v práci. Jsem doma. A: Jé, to se máš! Já jsem v práci. P: Ty jsi v práci? Ajéje. Ale dnes je sobota. A: Já vím, že dnes je sobota. Ale bohužel jsem v práci. Mám hodně práce. P: Ty máš hodně práce? A včera jsi byl taky v práci? A: Ano, včera jsem byl taky v práci. P: Proč jsi byl včera v práci? A: No jak říkám! Protože mám hodně práce! P: A zítra také budeš v práci? A: Né, naštěstí ne. Zítra nebudu v práci. P: To je fajn, že zítra nebudeš v práci. Zítra je neděle! Pojedeme někam na kole? A: Super nápad! Tak pojedeme někam na kole. — Tak, to byl dnešní rozhovor. Doufám, že se vám líbil. A přeji vám krásný den. ©SlowCZECH, Vaše Eliška *Please, note, the Czech word order is not strict. So if you learnt a sentence in some way and I say it in another way, don’t worry, you have learnt correct sentence Just another word-order-way. We can say for ex: A zítra také budeš v práci? A budeš v práci také zítra? A budeš také zítra v práci? Music credit Title: Venice Beach Artist: Topher Mohr and Alex Elena Download: https://www.youtube.com/audiolibrary/… The post (106**) Kde jsi? Doma? appeared first on slowczech.

Čááu, dneska to bude o slovesech typu “u”: čtu, piju *, plavu. Určitě je znáš! A btw, underlined words respresent spoken Czech. So dont be surprised if I say “červený víno” instead of “červené víno”. People talk this way. And you need to be aware of this, right? Tak, let’s go! Hele, že nevíš, co ráda dělám, když přijdu večer z práce? Já ti to teda povím: čtu. Čtu knihy. Fakt moc ráda čtu! Nejčastěji čtu historické knihy, někdy taky ale čtu krásnou literaturu. No, a když čtu , piju* u toho víno. Chachá! Nejčastěji piju červený víno, i když v Česku umíme dělat hlavně bílý vína. Jo, a taky samozřejmě piju kafe. Kafe, to je moje droga. Já vím, nic neříkej…! A hele, že nevíš, co ráda dělám o víkendu? Já ti to teda povím: plavu. Fakt ráda plavu. Podle mě je plavání supr čupr sport. Je to pro mě odpočinek. Když plavu, na nic nemyslím. Máš to taky tak? = Máš to stejně? Jo, a teď ti ještě chci říct, co dělá můj brácha, když přijde z práce domů. On ani nečte knihy ani neplave. On pracuje ve své dílně a potom doma. Takže řeže dřevo, pere prádlo, peče koláč, seče trávu a nakonec koupe svoje dítě. Jo, jo, já vím, má hodně práce. Ale on rád pracuje. Je to dříč! Je to pracant! Takže, jaká slovesa jsem říkala? Čtu, piju, plavu, řežu, peru, peču, seču, koupu. Dobrý, ne? Tak ahój, Eliška *piju = piji, pracuju = pracuji, hraju = hraji (both are correct, the “-u” version is spoken but still correct one) *dříč = pracant = hard worker = hodně dře/pracuje/maká The post (111**) Kdy čtu? Co piju? A proč plavu? (spoken) appeared first on slowczech.

Ahoj! Protože jsem dnes nemocná, rozhodla jsem se pro tebe nahrát SlowCZECH o tom, co dělám, když jsem nemocná. A ty mi můžeš napsat, co děláš ty proti nemoci. Jak se bráníš ty proti nemoci. Co ty na to? Tak jo, super! Mno, tak tedy, když jsem nemocná, musím říct, že je to otrava! Hlavně v zimě, když mám rýmu a kašel. To je taková klasika. Anebo mám taky občas chřipku, protože často všude řádí chřipkové epidemie. A hlavně – když je člověk v kontaktu s hodně lidmi, prostě tu chřipku taky chytí. Ať dělá, co dělá. Teď jsem nemocná už třetí den. Mám rýmu a kašel a špatně se mi dýchá a mluví. Necítím se dobře. Bolí mě hlava, jsem unavená, teče mi z nosu,… Nejradši bych jenom spala nebo ležela v teplé posteli a koukala na film. To by bylo bájo! To by byla pohoda! Někomu pomáhají cucací bonbóny, které ulevují od bolesti v krku. Tedy bonbóny nebo pastilky, které člověk cucá a nepolyká rovnou. Já si kupuju jen obyčejné mentolové bonbóny. Dobrota. Ale pozor! Nejdůležitější je pitný režim. Hlavně je potřeba hodně pít – jak vodu, tak čaj s citrónem. Anebo úplně nejlepší je čaj s rumem nebo čaj se slivovicí. No, anebo jen ta slivovice. To je takový náš klasický český lék. Každý Čech ti řekne, že slivovice léčí. Poněvadž slivovice dezinfikuje, posiluje organismus a samozřejmě výborně chutná. Pokud mi nevěříš, že slivovice má léčivé účin ky, pozorně poslouchej. Mám pro tebe následující recept a sice “Jak nejrychleji vyléčit rýmu”: Recept na rýmu: “Nohy namočíme po kotníky do lavóru s ledovou vodou. A pijeme slivovici tak dlouho, až voda začne vařit.” No, to je pěkný recept, že! Pokud se však léčíme slivovicí, je potřeba být při léčbě opatrný. Protože pokud nejsi opatrný, můžeš skončit špatně jako jeden nezkušený Pražák, který svou čtyřdenní léčbu v sanatoriu na Moravě sepsal do svého deníku asi takto: Pondělí, první den léčby: Piju slivovici s Moraváky. Úterý, druhý den léčby: Skoro jsem umřel. Středa, třetí den léčby: Zase piju s Moraváky. Čtvrtek, čtvrtý den léčby: Lituju, že jsem neumřel už v úterý. Mno, doufám, že jsi pochopil, že se nejedná o opravdový recept od lékaře. A ani se nejedná o opravdový deník. Je to jen ukázka toho, jaký my, Češi, máme vztah ke Slivovici. Alkohol a především domácí slivovici, meruňkovici, hruškovici, třešňovici… a jinou “-ici” bereme velmi vážně. A pokud dojde zásoba, je to velký problém. Vyhlašujeme poplach. A nemůžeme pokračovat v dané práci či aktivitě, dokud nedoplníme zásobu našeho (svého) milovaného léku. No, a tak tedy já se jdu teď opět léčit. Jak jinak než dobrou slivovicí. Na ZDRAVÍ. A to doslova! Eliška Music credit Title: Venice Beach Artist: Topher Mohr and Alex Elena Download: https://www.youtube.com/audiolibrary/… The post (110***) Jsem nemocná, ale mám dost slivovice…? appeared first on slowczech.

Čauky! Budu dnes mluvit nejdříve k ženám. A potom k mužům. Doufám, mužové, že vám to nebude vadit A tak tedy, otázky pro ženy: Ahoj, co bys ráda věděla? Můžu ti odpovědět na mnoho otázek! Ráda bys například věděla, jestli je hra na akordeon těžká? Nevím, jak těžké to je. Ale vím, že ani piano ani kytara nejsou těžké! Jenom potřebuješ pár let tréninku a hodně času No, co dál. Ráda bys věděla, kolik je hodin? Ne, nemyslím si, že bys ráda věděla, kolik je hodin. To není důležité. Dnes musíme odpočívat! Ale možná bys ráda věděla, jestli mám nějaké zvíře? To je taková fajná otázka. Mám kocoura! Vlastně mám dva kocoury. Ale jen jeden kocour bydlí s námi. Druhý kocour bydlí o 2 000 km dál! Bydlíme totiž ve městě. A i když je tu okolo příroda, není jí dost. Zatímco tam, kde teď žije druhý kocour, je přírody hodně. Žije na venkově. A je moc spokojený. No, myslím si, že už toho víš hodně! Budu teď mluvit k mužům. Jak se máš? Co bys rád věděl? Můžu ti odpovědět na mnoho otázek! Rád bys například věděl, jestli je hraní na počítači těžké? Hehe, myslím si, že není těžké. Myslím si, že je těžké přestat! No, co dál. Rád bys věděl, jaké je dnes v Brně počasí? Ne, nemyslím si, že bys rád věděl, jaké je zde dnes počasí. To není důležité. Důležité je, jaké je počasí u tebe. Ale možná bys rád věděl, jak funguje brněnský orloj. No, tak to já bych také ráda věděla! Haha. Né, není to tak komplikované. Ale není to ani praktické. Ale brněnský orloj, který je jiný než ten pražský, zajímá hodně lidí. Hlavně hodně turistů. Víš, že každý den v 11 hodin orloj “vyplivne” skleněnou kuličku? Zdroj fotky: www.orloj.eu/cs/ostrava_brno.htm Thank you so much for listening. I hope that you enjoyed this podcast. Dont forget that if you are female, you will use all the time RÁDA BYCH VĚDĚLA,… if you are male, please use RÁD BYCH VĚDĚL. And one last point – if you wanna support SlowCZECH and help me to continue, you can contribute with 1€ on tipeee.com. Mockrát děkuji. Krásný den Vaše Eliška Music credit Title: Venice Beach Artist: Topher Mohr and Alex Elena Download: https://www.youtube.com/audiolibrary/… The post (109***) Co bys rád(a) věděl(a)? appeared first on slowczech.

Dnes vám chci vyprávět příběh, který mi nedávno vyprávěl můj kamarád. Popisoval, co to znamená vnitřní motivace. Tak zde je ten příbeh. Je moc zajímavý. Žila byla jedna stará paní. Bydlela na kraji vesnice ve velkém domě se zahradou. Okolo zahrady byl plot. Paní zde byla moc spokojená. Příroda tu byla velice krásná. Všude byl klid. Jednoho dne našla na svém plotě čmáranice. Její krásný plot nyní již krásný nebyl. Vzala tedy kbelík a vodu a čmáranice umyla. Trvalo jí to hodinu. Ale poté byla spokojená, že je její plot zase čistý. Druhý den navečer se ale problém opakoval. Na svém plotě našla nové čmáranice. A tak vzala kbelík s vodou a čmáranice umyla. Co si myslíte, že se stalo třetí den? A čtvrtý den? A patý den? Ano. Kluci čmárali. A paní umývala plot. Po týdnu konečně přistihla kluky, kteří ji čmárali na plot, v akci. Ale místo toho, aby jim vynadala = aby se na ně rozzlobila, řekla jim, že pokaždé, když na její plot namalují něco hezkého, dostanou každý 50 korun. A tak kluci začali malovat hezké věci. Ale paní pokračovala s každodenním mytím plotu. A kluci pokračovali s každodenním malováním na plot. A každý den dostal každý kluk 50 korun. Az jednoho dne paní přestala platit každému z kluků 50 korun. Řekla, že už nemá peníze. A co se stalo? Kluci přestali na plot čmárat. Už nečmárali ani ošklivé ani hezké věci. A paní už nemusela umývat plot. Měla konečně klid. Víte proč? Pochopili jste příběh? Napište mi, co si o tom myslíte. Zajímá mě to. Eliška Music credit Title: Venice Beach Artist: Topher Mohr and Alex Elena Download: https://www.youtube.com/audiolibrary/… The post (108***) Vnitřní motivace appeared first on slowczech.

Také si myslíš, že je čeština jednoduchá? Také se mnou souhlasíš, když říkám, že není těžká? Je pravda, že existuje seznam cizích jazyků, který říká, že čeština je těžká. Ale před češtinou je ještě například estonština (tedy jazyk Estonců v Estonsku), maďarština (tedy jazyk Maďarů v Maďarsku), finština (jazyk Finů ve Finsku) a další. Teď se spolu mrkneme/podíváme na čtyři důvody, proč je čeština jednoduchá. Dobrou zprávou je, že čeština má jen tři časy. Víte, kolik časů má angličtina nebo francouzština, že? Hodně! My Češi si to nekomplikujeme. A nemáme žádný předminulý čas, nemáme žádný předbudoucí čas nebo subjonctif. Máme jenom minulý, přítomný a budoucí. No, ale co je podle mě nejlepší, to je výslovnost. Výslovnost je prostě jednoduchá. Česky říkáme “piš, jak slyš” = tedy píšeš přesně to, co slyšíš. A čteš přesně to, co vidíš. No není to paráda? A navíc píšeme latinkou a ne azbukou. To je další bod pro nás, pro Čechy. Oproti němčině máme děsně fajnovej/ý slovosled. Je jednoduše flexibilní. Je pružný. Takže jedna jediná věta může mít několik podob: To je malý státní znak. Mám moc ráda Brno. Brno mám moc ráda. Mám ráda Brno. Moc. Moc mám ráda Brno. Brno mám ráda. Moc. Já mám moc ráda Brno. A tak dále = atd. No, však to znáte. Žádný stres! A konečně – důvod, proč Češi nemají rádi angličtinu – jsou členy! Čeština nemá určité a neurčité členy. Je nám jedno, jestli je to THE slunce nebo A slunce. Prostě je to slunce a basta! A protože jsem velký optimista, nebudu se zmiňovat o tom, proč je čeština těžká. Zůstaneme dnes jen u toho pozitivního, co ty na to? Tak krásný den! A mrkni se na Hru o trůny v češtině nebo na Gavina, Američana, který se učí česky a který porovnává angličtinu a češtinu na svém youtube kanále. Nebo si také můžeš “barevně” přečíst nejnovější článek od skvělé lektorky Jany Harperové na jejím českém blogu pro cizince. Anebo si můžeš jednoduše poslechnout další SlowCZECH, hehe. Vaše Eliška Music credit Title: Venice Beach Artist: Topher Mohr and Alex Elena Download: https://www.youtube.com/audiolibrary/… The post (107***) Proč je čeština jednoduchá? appeared first on slowczech.

Ahoj, jak se máš? Dnes mám pro Tebe dialog/rozhovor o stěhování z Brazílie do Brna Katka: Jé, ahoj Simčo, co děláš v Brně? Já jsem myslela, že žiješ v Brazílii. Simča: Ahoj Katko, no, už ne. Zrovna jsem se přestěhovala. Katka: Opravdu? Ty ses přestěhovala? No to je úžasný/é! Simča: Viď! Já vím, že to je úžasný/é. Je to moc dobrý/é rozhodnutí. Už dlouho jsem totiž přemýšlela o tom, že se zase přestěhuju/i zpátky do Brna. Katka: A proč ses přestěhovala zpátky do Brna zrovna teď, v říjnu? Co je to za nápad? V Brazílii je teplo a ty se stěhuješ do studený/ého Brna? Simča: Hehe, to máš pravdu. Ale už je to tak. Přestěhovala jsem se do studený/ého Brna, protože jsem se zapsala znovu na univerzitu. A kurz mi začal teď v říjnu. Bude ze mě lektorka španělštiny. Katka: Týjovka, Simča se zapsala znovu na univerzitu! To jsou novinky! Jak dlouho budeš chodit do školy? A je to denní studium? Simča: Né, kdepak. Není to denní studium. Je to dálkový/é studium. Jenom na rok. Chodím tam jednou za týden a k tomu mám práci. Katka: Takže pracuješ a studuješ naráz! Ty jsi ale dobrá! A tvůj manžel zůstal v Brazílii nebo se přestěhoval s tebou? Simča: Nezůstal sám v Brazílii. Samozřejmě, že se přestěhoval se mnou. Česko má moc rád. A Brno ještě víc. Katka: Hehe, to se nedivím, že Brno má rád. Já Brno přímo zbožňuju/i. Hele. dej vědět, až budeš mít čas. Zajdeme na jedno (= pivo). Simča: Jasně, dám vědět, až budu mít čas. Třeba někdy příští týden, co ty na to? Katka: Jo, to by šlo. To mám čas. Tak čáu! Vaše Eliška, ©SlowCZECH *** Denní studium = klasické studium na univerzitě, od pondělí do pátku. Dálkové studium = lidé pracují a chodí do školy většinou 2x za měsíc v pátek nebo v sobotu nebo 1x za měsíc v pátek a v sobotu. “Zajdeme na jedno” = znamená, že půjdeme do baru na jedno pivo, nebo dvě. The post (105***) Stěhování do Brna appeared first on slowczech.

Jedna anglická studie říká: každý den vyfoť jednu fotku. A budeš šťastnější. Tvůj pohled na život bude lepší. Tvoje hlava bude spokojenější. Focení mění to, jak vidíme svět. A když každý den chceme vyfotit jednu fotku, díváme se na svět okolo nás jinak. Hledáme objekt pro svoji fotku. Takže jdeme po ulici a hledáme, co stojí za fotku. Hledáme, co se nám líbí. Hledáme lidi, kteří se nám líbí. Hledáme architekturu, která se nám líbí. A jakmile to najdeme, vyfotíme to. A protože hledáme jen to, co se nám líbí, díváme se na svět jinak. Pozitivně. A to je podle mého super. Je to super mentální cvičení. Mentální cvičení může být i challenge. Existuje 365 denní projekt, kdy každý den fotíte jednu fotku. A dáváte ji na Facebook nebo Instagram nebo jinou sociální síť. Vliv na naši psychiku je velký. Vědci říkají, že – se cítíme lépe, protože se na svět díváme pozitivně – jsme v kontaktu s lidmi, kteří mají stejné zájmy/hobby jako my = fotografování – vytváříme vzpomínky = můžeme se podívat zpět na to, jak vypadal každý z 365 dní posledního roku Myslím si, že to hezký projekt. Moc dobrý nápad. Protože mám moc ráda fotografování, určitě tuto challenge zkusím. A co ty? Vaše Eliška, SlowCZECH Vyfotit (perf)/ Fotit (imperf) Focení, focení fotek = photo taking Stojí za něco = it is worth something, stojí to za to = it is worth it Hledat & najít = search & find The post (102***) Každý den jedna fotka = budeš šťastnější appeared first on slowczech.

Eliško, dáváš přednost kofole nebo kávě? Hm, to je těžká otázka. Miluji kofolu, protože je to český nápoj. A navíc má děsně zvláštní chuť. Někdo říká, že kofola je česká coca-cola. Nesouhlasím. Kofola má s coca-colou společnou jen jednu věc – tmavou barvu. Mmmmmňam, hned bych si kofolu dala! Ale zpět k otázce. Musím říct, že dávám přednost kávě, protože mi prostě chutná. Piju ji*(1) každé ráno, když čtu knihu nebo pracuji. A navíc v porovnání s kofolou v ní není cukr ani bublinky. Další otázka. Na který film se raději podíváš – na Pelíšky nebo na Hvězdné války? Určitě Pelíšky! Hvězdné války jsou kultovním filmem. A také moc zajímavé z grafického hlediska a z hlediska vývoje filmové techniky. Ale Pelíšky jsou Pelíšky. Taková česká klasika Ale pokud dobře neznáš českou historii a kulturu, možná budeš potřebovat mnoho scén vysvětlit. Pamatuju si, když jsem byla na gymplu, měli jsme ve třídě na půl roku amerického studenta. V jedné hodině jsme se dívali na Pelíšky, protože paní učitelka byla nemocná. Hehe, to bylo fajn. Zapnuli jsme anglické titulky. Celá třída se často smála. Ale Američan ne. Díval se na nás a nerozuměl. Čemu dáváš přednost – dvaceti kilometrům pěšky nebo šedesáti kilometrům na kole? Musím říct, že mám ráda obojí – jak chození pešky, tak jízdu na kole*. Moc ráda chodím po horách. Chodit po rovině je pro mě obecně nuda. Ale někdy je i jen malá procházka po městě nebo po lese fajn odpočinek. Načerpám novou energii. Cítím se líp. Ale víc si zasportuju na kole. Kolo jsem vždy zbožňovala. Ale před pár lety jsem měla nehodu. Spadla jsem z kola a šest týdnů mi nebylo moc hej = to znamená, že mi nebylo fajn. A od té doby se bojím jezdit rychle. A poslední otázka. Co je lepší – učit se česky nebo už umět česky? Mh, to je přílis jednoduchá otázka. Samozřejmě, že se teprve cizí jazyk učit! Když se učíš česky nebo jiný cizí jazyk, každý den objevuješ něco nového. Každý den jsi lepší a lepší. A protože trénuješ mozek, budeš také mít později Alzheimera Jinak pokud tě baví struktura a původ slov, tak jako mě, tak máš často takový ten „ahá“ moment. Například jako známé dny v týdnu – neděle od „V neděli se nedělá“, pondělí, protože je po neděli, středa, protože je ve středu týdne, čtvrtek, pátek, čtvrtý a pátý den v týdnu… To mě děsně baví To je na jazyku to krásné! No a teď je řada na tobě, čemu dáváš přednost a proč? Eliška Odkaz na wikipedii o filmu PELÍŠKY GYMPL = střední škola, vzdělávání je obecné a teoretické * As you can see often, sometimes the word order changes. In Czech, word order is, indeed, quite free, but not completely free! There is a very simple rule for that: New information at the end. If we are receiving a new information, we put this new information at the end of the sentence. If it is not new to us, we put it at the beginning (because we know it already) and end with new idea, new name, new place,… Sort of surprise for the listener/reader only at the end! Examples: Když jsem byla malá, přečetla jsem Robinsona Crusoe. Tato kniha se mi opravdu moc líbila. Ale víc si zasportuju na kole. Kolo jsem vždy zbožňovala. Dávám přednost kávě, protože mi prostě chutná. Kávu piju každé ráno, když čtu knihu nebo pracuji The post (104***) Rozhovor se sebou samotnou – „Čemu dáváš přednost?“ appeared first on slowczech.

Dnes (story in the present tense): Je pondělí. Třetího září. Je mi 6 let a dnes jdu poprvé do školy. Vstávám v 7 hodin. Snídám. Maminka mi dělá kakao, které mám děsně ráda. Je to vlastně můj nejoblíbenější nápoj. Piju ho každé ráno. V půl osmé nasedáme s maminkou, tatínkem a bráchou Ivanem do auta. Ivan už chodí do práce. Ale dnes jde do práce později, protože chce být u toho – chce být se mnou v tento památný den. Nevím, proč všichni říkají, že je to tak důležitý den. Já se jen těším na nové kamarády. Školka je fajn, ale škola je prý lepší! O 30 let později (story in the past): Bylo pondělí. Třetího září. Bylo mi 6 let a v tento den jsem šla poprvé do školy. Vstala jsem v 7 hodin. Nasnídala jsem se. Maminka mi udělala kakao, které jsem měla (/mívala) děsně ráda. Byl to vlastně můj nejoblíbenější nápoj. Pila jsem ho každé ráno. V půl osmé jsme nasedli s maminkou, tatínkem a bráchou Ivanem do auta. Ivan už chodil do práce. Ale v tento den šel do práce později, protože chtěl být u toho – chtěl být se mnou v tento památný den. Nevím, proč všichni říkali, že je to tak důležitý den. Já jsem se jen těšila na nové kamarády. Je pravda, že školka byla fajn, ale nakonec byla škola lepší! O dva roky dříve (story in the future): Bude pondělí. Třetího září. Bude mi 6 let a v tento den půjdu poprvé do školy. Vstanu v 7 hodin. Nasnídám se. Maminka mi udělá kakao, které mám děsně ráda. Brzy to bude můj nejoblíbenější nápoj. Budu ho pít každé ráno. V půl osmé nasedneme s maminkou, tatínkem a bráchou Ivanem do auta. Ivan už bude chodit do práce. Ale v tento den půjde do práce později, protože bude chtít být u toho – bude chtít být se mnou v tento památný den. Nevím, proč všichni říkají, že to bude tak důležitý den. Já se jen budu těšit na nové kamarády. Školka je fajn, ale škola prý bude lepší! Vaše Eliška https://slowczech.com/wp-content/uploads/2019/05/NEW_103_Jeden-pribeh-3-tenses_FAST.mp3 Fast version Prý = people say that…The post (103**) Jeden jediný příběh z minulosti, současnosti a budoucnosti appeared first on slowczech.

Ahoj! Něco ti musím říct! Nedávno jsem na stránkách BBC četla zajímavý článek. A chci se s tebou podělit o tom, co jsem se dočetla. Autorka článku říká, že je možné zapomenout svůj rodný jazyk. Co myslíš? Mluvila jsem o tom s kamarády, kteří nikdy nežili v zahraničí. A také s kamarády, kteří už roky žijí v zahraničí. Každý má samozřejmě jiný názor Není totiž důležité, jak dlouho v cizí zemi žijeme. Důležité je, jaký jazyk používáme. Když se často setkáváme s místními a mluvíme jejich řečí, svou rodnou řeč zapomeneme rychleji. A čím častěji mluvíme cizí řečí, tím rychleji zapomeneme tu svoji. Naopak čím méně mluvíme místní řečí, tím pomaleji (nebo vůbec) zapomeneme svou rodnou řeč. Je mnoho lidí, kteří žijí v zahraničí a kteří se dokonce vůbec místní jazyk neučí. Žijí ve Španělsku a používají pouze angličtinu. No, ale proč ne, že? Z psychologie určitě znáš, že je možné zapomenout, že jsme prožili nějaké trauma. Úplně zapomenout. A tak je i možné zapomenout jazyk, který máme s tímto traumatem spojený. Autorka v článku píše o dvou skupinách Němců. Zaprvé ti, kteří utekli z Německa do Ameriky před Křišťálovou nocí (Reichskristallnacht) v roce 1938. A zadruhé ti, kteří utekli do Ameriky až po této noci. Co myslíš, kteří lidé mluví dnes hůře německy? Ano, máš pravdu. Ti, kteří utekli později. Ti, kteří zažili hrůznou Křišťálovou noc. Dnes je pro nás (naštěstí) těžké si takové trauma představit. Pokud delší dobu žiješ v zahraničí, určitě teď rychle pochopíš, o čem mluvím. Možná si dokonce řekneš „No jó, to znám!“ nebo „Jó, to mám taky!“ Je možné nejen jazyk zapomínat, ale také mu nerozumět. Nerozumět, protože vznikají nová slova. A když nejsi v kontaktu se svou rodnou kulturou, prostě nerozumíš. Jako já, když vidím slovo „ovčan“ nebo „exka“. Ovčan je občan, který se chová jako ovce. To je v současné době populární negativní česká kritika Čechů. A exka je bývalá manželka neboli (také česky) ex-manželka. Já znám pouze slovo „ex“ – „Viděls ji? Kdo to je?“ – „Ále, to je moje ex. Rozešli jsme se loni.“ Některá slova se mi líbí. Některá se mi nelíbí. Ale musím dodat, že já osobně také ráda nová slova vytvářím. A navíc čeština má mnoho možností, jak si se slovy hrát– „pivouš, pivík, pivásek“ určitě rozumíš Také si rád hraješ s jazykem? Jaká česká slova tě překvapují? Zapomínáš svůj rodný jazyk? Nebo zapomínáš spíše jazyk, který se učíš? Krásný den, Eliška, SlowCZECH (Pokud tě článek zajímá, zde je odkaz: link) The post (101***) Je možné zapomenout svůj rodný jazyk/svou rodnou řeč? appeared first on slowczech.

Hraješ na hudební nástroj? Máš hudební nadání? Nadání neboli talent. Hudba se prý něco, co se nedá naučit. Prý… = lidé říkají. Hudební nadání je prý něco, s čím se člověk narodí. Co myslíš? Když mi bylo šest let, začala jsem hrát na klavír. Chodila jsem do ZUŠky = základní umělecké školy. Ze začátku mě to nebavilo. Hraní bylo těžké. Klavír jsem neměla ráda. Ale nakonec jsem vydržela. A hrála jsem až do svých 19 let, kdy jsem odešla na univerzitu. Skončila jsem tedy po 13 letech hry. Také jsem hrála na kytaru. V ZUŠce jsem se naučila více než jen brnkat akordy. Brnkat, tedy dotýkat se strun kytary a tvořit zvuky. Je to takové lidové slovo. Bylo to opravdu fajn. Bavilo mě to. Také už jsem byla starší. No a pozor! Snad jako každé dítě jsem také ve škole hrála na flétnu. Flétna je asi základ veškerého hudebního vzdělání. Minimálně v České republice. Myslím si, že nejdůležitější je vydržet. Nevzdávat se. A vydržet. *ZUŠka, co je to? Základní umělecká škola je škola, kam děti chodí odpoledne po škole. Je to škola aktivit – ne jen klavír, kytara, violoncello apod, ale také keramika, divadlo a tanec. Za kurzy se platí, škola pořádá koncerty a spousty aktivit. Je to skvělé místo pro rozvoj dítěte, tedy tak to vidím já a tak si to já osobně pamatuji Krásný den, Vaše Eliška © SlowCZECH The post (100**) Hudební nadání appeared first on slowczech.

Ahoj! Today lets talk in conditional tense – the basic one: what you should do! JÁ – Mnoho lidí žije ve stresu. Mnoho lidí žije pod tlakem. „Měl bych pravidelně cvičit. Měl bych jíst zdravě. Měl bych se dívat méně na televizi. Měl bych více pracovat. Měl bych přestat kouřit. Měl bych si vylepšit angličtinu. Měl bych…“ Sami sobě neustále říkají, co by měli nebo neměli dělat. TY – Pokud sami sobě neříkají, co by měli nebo neměli dělat, říká jim to jejich doktor, jejich šéf, jejich manžel či manželka. Měl bys chodit dříve z práce. Měl bys více sportovat. Měl bys přestat mluvit vulgárně. Měl bys přestat tolik pít. Měl bys koupit dětem psa. Měl bys přinést víc peněz do firmy. Měl bys… Blá blá blá… ON – A nejhorší je, když se nedíváme na to, co se děje doma. Ale díváme se na to, co se děje u sousedů. Viděl jsi Nováka od vedle? Měl by shodit pár kilo. Měl by chodit s tím svým psem víc ven. Měl by si konečně dodělat školu. Měl by trávit více času s dětmi. Měl by začít chodit do knihovny. Měl by… MY – Proč se raději nezamyslíme sami nad sebou? Například bychom měli obecně konzumovat méně jídla. Měli bychom chodit více do přírody. Měli bychom se občas zastavit a popřemýšlet o svém životě. Měli bychom si najít koníčka, který nás baví. Měli bychom být milí k lidem okolo. Zkrátka a dobře, měli bychom žít tak, abychom byli se svým životem spokojení. Krásný den, Vaše Eliška ze SlowCZECH The post (099****) Should I stay or should I go? Měl bych zůstat? Nebo bych měl odejít? appeared first on slowczech.

Hello my dear Czech learner, jak se máš? Today, at the end of the episode you will find a quick description of all the possibilities when to use the perfective and imperfective forms of Czech verbs Enjoy! Zrovna sedím v letadle. Letím do Francie. Příliš často letadlem nelétám. Létám letadlem tak jednou, dvakrát za rok. Myslím si, že létání je fajn, protože je rychlé. Je pravda, že musíme dlouho čekat na letišti. Ale pokud počítáme celkový čas, který strávíme na cestě, letadlo vyhrává. Mnoho lidí létá letadlem na dovolenou. V tomto případě říkáme, že se jedná o mezinárodní lety. Mezinárodní = tedy let mezi národy, let mezi zeměmi. Také existují vnitrostátní lety – tedy například lety z Prahy do Brna, z Paříže do Marseille, z Athén na ostrov Mykonos. Vnitrostátní let je let uvnitř jednoho státu. Jistě znáte Ministerstvo vnitra. Toto ministerstvo řeší vše, co se týká vnitřku státu. Až přiletím do Francie, bude už noc. Minule to bylo zajímavé, protože nám letadlo skoro uletělo. Špatně jsme si spočítali čas, který je potřeba na přesun domov – letiště. A nejen to. Také jsme se strávili příliš mnoho času posloucháním řecké hudby. Tolik jsme se nemohli dočkat odletu do Řecka! Naštěstí se problém s letadlem vyřešil sám. Protože letadlo mělo zpoždění. Cha chá. To byl skvělý pocit, pocit, jako když vyhraješ 1. cenu! Slovesa z textu: IMPERFEKTIVNÍ (nedokonavé tvary) PERFEKTIVNÍ (dokonavé tvary) Létat (repetitive verb of motion, “long”) Letět (non repetitive verb of motion, “short”) Přiletět Uletět Čekat Dočkat se Počítat Spočítat (si) Vyhrávat Vyhrát Říkat Existovat Řešit Vyřešit Strávit No, tak,… Doufám, že jsem vám nezamotala hlavu s perfektivními a imperfektivními slovesy. Zase brzy ahoj, Vaše Eliška ©SlowCZECH The post (098***) Jak často létám letadlem? appeared first on slowczech.

Byl čtvrtek. Káťa vstala v 5 hodin. Normálně vstává v 7 hodin, udělá si kafe s mlékem a jde do práce. Ale dnes vstala dříve. Sama nevěděla proč. A také neměla chuť na kávu. A ani na to, jít do práce. A tak si řekla: no, dnes se mi nechce do práce. Dnes do práce nepůjdu. Dobře, když tedy nepůjdu do práce a je 5 hodin, co budu dělat? A rozhodla se: dnes budu mít produktivní den! Dnes budu dělat spoustu věcí! Hm, to bude fajn den! Nejdříve si Káťa udělala smoothie. Vzala si jedno jablko, jednu hrušku, jednu okurku a trochu zázvoru. Vše rozmixovala. Mňam, to je ale dobrota, říkala si, když pila smoothie. Když vypila smoothie, šla do obývacího pokoje a sedla si na zem vedle okna. 20 minut meditovala. Potom otevřela knihu 20 000 mil pod mořem od Julese [Žila] Verna a hodinu si četla. Bylo 7 hodin. Teprve 7 hodin? A už jsem toho tolik stihla! pomyslela si Káťa. To je paráda! V půl osmé se Káťa převlékla do sportovního oblečení a vyrazila ven. Šla běhat. Miluje běh. Běhá dvakrát až čtyřikrát týdně. Občas běhá i závody. Jednou uběhla půl maraton. A jednou uběhla dokonce maraton. Ale raději má krátké běhy do 10 km. Káťa už tři roky píše blog. Psaní je její vášeň. Jednou napíše knihu. Také moc ráda maluje. Možná to tedy nebude klasický román, ale komiks. Ještě neví. Zatím píše blog. Před 18 dny začala novou challenge – každý den po dobu 30 dní napsat jeden článek na blog. Dnes je 18. den a má spoustu času. To bude ale perfektní článek! říkala si. Psala tři hodiny. Také změnila vzhled svého blogu. Kátiny články čte zhruba tři sta lidí. To není špatné! pomyslela si spokojeně Káťa. Poté, co dopsala, začala vařit oběd. Dnes si uvaří dobrý oběd. Rozhodla se pro plněné cukety a jako přílohu mrkvové hranolky. Samozřejmě sklenku vína k tomu. Mňam. Jako dezert si dala banánový jogurt. Ve 14h měla schůzku u zubaře a hned potom: hurá na kafe s kamarádkou. Už dva měsíce se neviděly! Jak je to možné? Ten čas ale letí! Budou si povídat alespoň 3 hodiny. A taky že ano. Povídaly si dokonce přes 3 hodiny. Káťa má svou oblíbenou kavárnu. Dělají tam nejlepší kafe ve městě. A nejen to. Také vynikající čaj a domácí koláče. Když přišla Káťa večer domů, už neměla hlad. A tak si řekla, že si dá jen sklenku piva – malou – a sedne si s audio knihou do svého pohodlného žlutého křesla. Po dvou hodinách si uvědomila, jak dobře se cítí. Že už je to dlouho, co si udělala takový pohodový den. Musím si to zase brzy zopakovat, pomyslela si Káťa. ©SlowCZECH *self-check material coming soon* The post (097**) Krátký příběh – produktivní den appeared first on slowczech.

V kolik hodin vstáváte? Co ráno děláte? Co ráno pijete? Snídáte? V kolik hodin odcházíte do práce? Nebo si raději přispíte? Docela často vstávám brzy. Ne proto, že bych byla stará a trpěla nespavostí. Ale proto, že jsem ráda vzhůru, když ostatní ještě spí. Do práce chodím kolem osmé hodiny. A někdy vstávám v sedm, ale někdy také v pět. Proč v pět? Možná si myslíte, že jsem blázen. Ale někdo zase chodí spát ve tři ráno a někomu na druhou stranu tento noční život může znít bláznivě. Každý jsme jiný Představte si ale, že vstanete 2 hodiny předtím, než jdete do práce. Což vám najednou z 30 minutového ranního rychlého rituálu snídaně/kafe/zuby vytvoří 2 hodinovou pohodu, kdy si můžete dělat, co chcete! Já zbožňuju ranní klid a především svou ranní (a tedy čerstvou) hlavu. Když vstanu v pět hodin, udělám si v klidu obrovské kafe s kokosovým olejem a začnu pracovat. “Pracovat”? říkáte si, “proboha, proč?” Ale já nemluvím o práci, kterou každý druhý nemá rád. Mluvím o něčem jiném. Mluvím o té práci, která mě baví mimo mou klasickou korporátní práci. Mimochodem, pro pobavení – také jsem už slyšela název “chodit do skleněné krabice” místo “chodit do práce”. Chápete, co se tím myslí? Slyšeli jste už tuto metaforu? No, a tak já tedy ráno píšu, čtu, učím se rusky, pracuji na SlowCzech blogu, přemýšlím, medituji, cvičím. Moje ráno je jako z jiného světa. Dělám kreativní věci. Dělám aktivity, co mě naplňují. Samozřejmě, že ráno nebudu vyplňovat administrativní dokumenty nebo kontrolovat bankovní účet. To mohu přece dělat, i když jsem unavená. Ale mít čerstvou hlavu, to se ve všední den jen tak nestane! A navíc, co je podle mě na brzkém vstávání nejlepší? Že když jdu v osm do práce, většině lidí teprve den začíná. Kdežto ten můj už je plný zážitků, zajímavostí, nových objevů a nových myšlenek. A ve výsledku vůbec nemám pocit, že jako zaměstnanec trpím. Protože můj život mimo práci je velice bohatý. Možná jste viděli nějaká videa, četli články nebo poslouchali Ted Talk o brzkém vstávání a jeho možnostech a dopadech na život. Já jsem se kdysi inspirovala kamarádkou, poté jsem si přečetla Miracle Morning, také jsem zaslechla o Portugalci a jeho hashtagu 21earlydays. Inspirace je všude okolo mnoho. Nejlepší je ale si to zkusit a vidět, jestli to člověku samotnému vyhovuje nebo ne. No, tak tedy, jak to máte vy? Kdy a proč vstáváte? Nebo vstáváte, kdy se vám zachce? Vaše Eliška, ©SlowCZECH The post (096***) Bláznivé/klidné ráno? appeared first on slowczech.

V poslední době hodně poslouchám audio knihy. Když jedu ráno vlakem do práce. Když se v poledne procházím v přírodě. Když jedu večer z práce vlakem domů. Když doma vařím. Když doma kreslím. Audio kniha je úžasná vymoženost! Audio kniha (nebo také česky “mluvené slovo”) je kniha, kterou někdo čte, neboli předčítá. Slovo od slova. A kterou tedy vy nemusíte číst. Nedávno jsem doposlouchala knihu Hotel od Artura Haileyho. Nikdy jsem knihy tohoto autora nečetla. A byla jsem velice překvapená, jak skvěle napsaná kniha Hotel je! Četli jste ji? Je v ní mnoho nadčasových myšlenek. Ale současně se jedná o příběh (neboli beletrii). Nejedá se o učebnici. Ani o filozofickou četbu. Knihu jsem poslouchala na Youtube v češtině. Měla asi 18 hodin. Také občas poslouchám rozhlasové hry, což nejsou knihy jako takové, ale divadelní zpracování s herci. Pro radio. Moc se mi líbila hra Hrabě Monte Christo, která je jako kniha moooc dlouhá. Ale jako rozhlasová hra je krátká. A velmi zajímavá. Nyní poslouchám knihu Já robot od Isaaca Asimova. Kdo by tuto knihu neznal?! Kniha a film – však pozor – nemají nic společného. No dobře,… mají společné téma – roboti. A také jsou ve filmu viděny 3 základní zákony robotiky. Mimochodem, víte, že slovo ROBOT je české slovo? Vymyslel ho bratr Karla Čapka na začátku 20. století. A Karel Čapek ho použil ve své hře R. U. R. Myslíte si, že roboti, které známe od Isaaca Asimova, budou brzy existovat? Hm, já ano. A už se moc těším! Vaše Eliška ©SlowCZECH Některé audio knihy na youtube: Hotel – Artur Hailey Já robot – Isaac Asimov Nadaný žák – Stephen King Sedm svědků – rozhlasová hra Alexandre Dumas, Tři mušketýří – rozhlasová hra The post (095***) Audio knihy a rozhlasové hry appeared first on slowczech.

Jak často používáte smajlíky? Znáte někoho, kdo smajlíky nepoužívá vůbec? A k čemu smajlíky vůbec jsou? Loni oslavily smajlíky (někdo říká “smajlíci”*) neboli emotikony 35 let. Vše nejlepší k třicátým pátým narozeninám! Jak vznikly? Kdo je vymyslel? Autorem je americký profesor Scott Fahlman. Poslal svým kolegům zprávu. Nešlo ale o vážnou zprávu. Šlo o vtip. A protože chtěl, aby kolegové vtip pochopili, přidal dvojtečku : a závorku ) – tedy úsměv. Myslím si, že dnes používá smajlíky každý – tedy až na moje prarodiče, kteří ani smsky ani emaily nepíší. Komunikace obecně probíhá víc a víc na internetu. A na internetu neslyšíme intonaci hlasu člověka, se kterým mluvíme. Umíte si představit život bez smajlíků? Pokud si chcete přečíst a poslechnout pokročilou verzi o smajlíkách, mrkněte na rozhlas.cz Vaše Eliška ©SlowCZECH *Poznámka pod čarou pro pokročilé Já osobně dávám přednost slovu “smajlíky”, protože v češtině v množném čísle rozlišujeme, zda je daná věc/postava,… živá nebo neživá. Takže např. máme dvojice ucho & množné číslo: uši (na hlavě)/ucha (hrnce) průvodce & množné číslo: průvodci (=člověk), průvodce (= kniha) oko & množné číslo: oči (nad nosem), oka (na silonkách) The post (093***) Smajlíkům je 35 let appeared first on slowczech.

_________________ střech. _________________ komínů. _________________ stromů. Robot udělal ___________fotografií Prahy. Z fotografií je teď digitální model Prahy. Původní model je ___________. Udělal* ho Antonín Langweil v 19. století. Antonín Langweil byl ___________ ___________ = to znamená, že pracoval pro stát. A když měl ___________ ___________, chodil pěšky Prahou. A kreslil Prahu na ___________. A potom vše slepil lepidlem. /zdroj/ Dnes už mnoho ___________z tohoto modelu neexistuje. Asi polovina. A ___________Praha tento model zdigitalizovalo = to znamená, že udělali* digitální verzi. Tato 3D verze je ___________ ___________film. Šestiminutový film, který můžete vidět v Muzeu ___________města Prahy na Florenci ve 3D stereo kině. Stojí to za to! Vaše Eliška ©SlowCZECH ŘEŠENÍ zde The post (085**) 3D model Prahy (fill in the missing words) appeared first on slowczech.

“Když jsem byl zamlada na vojně, pracoval jsem tam jako řidič. Na začátku jsem jen řídil osobáky (osobní vozidla). Později i náklaďáky (nákladní vozidla). Po vojně jsem si řek’, že se stanu řidičem z povolání. A to řidičem autobusu. Ale po třech měsích jsem zjistil, že to fakt není nic pro mě. Vůbec mě to nebavilo: jezdil jsem jen pět kilometrů tam a pět kilometrů zase zpátky, pořád tu stejnou trasu. Sem a tam. Tam a sem. K zbláznění. Lidi byli často fakt nepříjemný. Jo, a taky jsem přibral 4 kila! Mám ale řízení rád. A tak jsem změnil taktiku. Koupil jsem taxi a hurá, teď jsem řidičem taxi. Jezdím na různá místa, do různých měst, vozím různý lidi – a každej člověk je něčím zajímavej. Když jedu třeba z Prahy do Budějic, dovím se spoustu zajímavejch věcí. A když vezu studenty z nějaký párty, jsem rád, že se můžou bavit a pak nemusej řídit opilí. Posledně jsem vezl závodního cyklistu, kterej mi vyprávěl o svym velkym snu – zúčastnit se legendárního bajkovýho závodu Iditarod Trail na Aljašce. Prej ho jezděj jen blázni, ale týpek, kterýho jsem vezl do Budějic, jako blázen nevypadal. Ten závod se jezdí už přes 30 let a to na lyžích, na kole anebo se dá jít pěšky. Krajina je mega nádherná, ale teplota až -60°C se prej nemusí líbit každýmu. Délka závodu 1600 kilometrů je taky veliká čelendž. Co mě ale nejvíc dostalo do kolen, je to, že se závodník o sebe musí starat sám, o jídlo a spaní se stará sám, nemá gpsku, nemá telefon, nemá žádnou naději na záchranu, když se ztratí. A tak vlastně nejde o to vyhrát, ale přežít. Když mi tohle ten týpek řekl, tak jsem si řekl, že to asi blázen bude! Já bych se na Aljašku vydal jen lovit ryby a stavět sněhuláky, haha.”   Poznámka: Kdysi jsem byla na přednášce Jana Kopky, extrémního cyklisty, který Iditarod Trail jezdí. Přednáška byla neeeeeskutečně zajímavá, mrkněte na nějaká jeho videa, například na toto Youtube Jan Kopka Aljaška 2014 www.jankopka.cz Music credit Happy Life by FREDJI https://soundcloud.com/fredjimusic https://www.facebook.com/fredjimusic/ Music promoted by Audio Library https://youtu.be/u4PI5p5bI9k The post (092***) Řidič taxi a Iditarod Trail appeared first on slowczech.

Ahoj, dnes pro tebe mám několik hezkých idiomů, několik frází, které jsou velmi vtipné. Dole najdeš vysvětlení a také transkript (nebo přepis) audia, ve kterém vysvětluji česky, co tyto idiomy znamenají Krásný poslech! A: “Sakra, už mám toho šprtání dost!” K: “Na co šrotíš?” A: “V pondělí mám zkoušku z matiky. Zatím je to pro mě španělská vesnice a navíc mám pocit, že mi to leze jedním uchem tam a druhým ven.” K: “No jo, za to může ta včerejší dámská jízda! Moc jsi pila a málo spala!”7 A: “Ale prosimtě, já něco vydržím! Ale už nad tou matikou sedím celý den a začíná mi z toho šplouchat na maják.” K: “Hele, co takle zajít na kafčo, ta matika nehoří, ne?” A: “Nehoří. A navíc toho mám opravdu plné zuby.” K: “No tak šup, za dvě hoďky mají začít padat trakaře! Tak ať jsme zpět!”   *** šprtání, šrocení (n)/ šprtat, šrotit (v) = To hit the books Je to pro mě španělská vesnice = It’s all Greek to me (lit. “it’s a Spanish village to me”) Leze mi to jedním uchem tam a druhým ven = Like a water on duck’s back (lit. “in one ear, out the other”) dámská jízda = hen party Ale prosimtě = ale no tak = but please, come on šplouchá mi/mu/jí… na maják = A sandwich short of a picnic (lit. “it’s splashing on his lighthouse”) nehoří to = It does not hold water (lit: “it is not burning”) mít plné zuby něčeho = I am fed up with it, sick of it (lit. “My teeth are full of it.” ) padat trakaře = It’s raining cats and dogs (lit. “it’s raining wheelbarrows”)     Vaše Eliška © SlowCZECH       /Zdroj/ The post (091****) Funny idioms in story appeared first on slowczech.

Nedávno jsem si s jedním ze svých studentů povídala o Concordu. Určitě jste o tomto letadle už slyšeli. Francouzský název pro letoun z minulého století. Symbol konce rivality mezi Francií a Anglií. A dnes vám o Concordu chci povědět více. Concorde je nadzvukové dopravní letadlo. Hm, to zní hezky. Jak rychle tedy létá? Až 2 180km/h, což odpovídá rychlosti Mach 2. Osobně mi to přijde neuvěřitelné. Ale Concorde začal létat již v roce 1976. A skončil v roce 2003. Na palubu se vešlo zhruba 100 cestujících. Let přes Atlantik trval 3,5 hodiny. Dokážete si to představit? 6 000 kilometrů za 3 hodiny! To je ještě dál než z Lisabonu na sever Norska a v tak krátkém čase. Jak dlouho jedete z Prahy do Alp na zimní dovolenou? Jak dlouho letíte do Řecka k moři? Concorde dokonce obletěl celý svět v rekordním čase 31 hodin! Zajímavé je, že ani Američani nikdy nesestrojili obdobný stroj. Pouze Rusové uspěli s Tupolevem TU-144. Tento nadzvukový letoun létal dokonce rychleji než Concorde – 2 430 km/h. Avšak nikdy sto procentně nefungoval a nelétal. Jeho budoucnost ovlivnila především nehoda na mezinárodním aerosalónu v Paříži v roce 1973. Letoun chvíli po startu havaroval. Prý nebyl dokončen, ale Rusové jej chtěli ukázat. Velice zajímavá je tato otázka: Proč Concorde skončil? Nebo spíše opačně: Jak je možné, že létal tak dlouho? Pojďme diskutovat: (zaprvé) Ekonomické okolnosti Ropný šok v roce 1973 ovlivnil ekonomickou stabilitu světa. A Concorde bohužel přišel pozdě. Kdo chce teď být závislý na ropě? Navíc Concorde spotřeboval 90 000 litrů na jeden let. A pro pouze 100 pasážérů. Zatímco běžné letadlo spotřebovalo 60 000 litrů na jeden let. A pro 400 pasažérů. (zadruhé) Nedostatek leteckých tras Létat na trase kratší než 3 hodiny se nevyplatilo. Amerika ani Kanada nechtěly, aby Concorde létal na jejich území. A na druhou stranu Concorde nebyl schopen létat přes Tichý oceán. To bylo moc dlouhé. (zatřetí) Poměr kvality a ceny Sedadlo široké pouze 45cm, žádné palubní zavazadlo, žadný prostor pro časopis či knihu. Zkrátka žádná zábava na palubě. A cena i 11 000 dolarů! Není lepší zaplatit desetinu ceny, dívat se na film, mít prostor na nohy? A jen letět delší dobu? Celkově byl provoz Concordu drahý. Ale image je image. A také ta skvělá technologie! Který inženýr by nechtěl pracovat na něčem tak speciálním? Možná proto bude brzy spuštěna nová generace Concordu. A kdo ví, třeba tato bude úspěšnější. A co vy, letěli byste Concordem? Vyšší cena, ale kratší čas? Vaše Eliška ©SlowCZECH The post (090***) Concorde appeared first on slowczech.

Jaká je _________ v Česku? Víte, jak vypadá zima v Česku? Zima v Česku je _________ . Někdy je _________ studená. Někdy ale moc studená _________ . Někdy ani nesněží. Když _________ , je zima smutná. A když sněží, je zima pohádková! Co je _________ na zimě? Podle mě je nejlepší sníh. A _________ nejlepší jsou Vánoce na sněhu – to jsou _________ Vánoce. Když jsou bílé Vánoce, je všude bílo! _________ je všude sníh. A teď ty: Jaká je zima v Česku? ———- Ano, správně, je _________ . Je v Česku pořád sníh? ———-Není, _________ nesněží. Jaká je zima, když nesněží? ———-Ano, je _________ . Jaká je zima, když sněží? ———-_________ _________ , je pohádková! Je vždy na _________ v Česku sníh? ———-Není. Ale když je sníh, _________ bílé Vánoce. *** ŘEŠENÍ a překlady: ZDE   The post (089**) Zima v Česku (fill in the missing words) appeared first on slowczech.

Určitě si často lámete hlavu s tím, jak skloňujeme jména? Česká jména, to je brnkačka – např. Tereza. Když je tvoje kamarádka Tereza, ráda chodíš s Terezou na kafe a bez Terezy bys do kina na hororový film nešla. Potom lze stejně mluvit o Madonně, Shakiře, Rihanně, Christině Aguileře… protože bez Rihanny by tvá mp3 kolekce nebyla kompletní a bez Christiny Aguilery byses nikdy nenaučila tak dobře hrát na piano! Někdy si ale dám skleničku s Gwen Stefani, Jennifer Lopez nebo Kylie Minogue. A kdybych chtěla jméno Gwen, Jennifer nebo Kylie skloňovat, bylo by to komplikované! A tak vidím Jennifer Lopez, jak venčí svého psa, píšu dopis Jennifer Lopez a bez Kylie Minogue bych nemohla žít. A jejda, taková fotka s Miley Cyrus, Janet Jacksonn nebo Amy Lee…, to by bylo něco! Hm, co třeba ale takový Shakespeare? Co by si dnešní Anglie počala bez Williama Shakespeara či dále bez Charlese Dickense nebo George Orwella? S Ernestem Hemingwayem bych si u večeře popovídala o Nobelově ceně, s Markem Twainem bych si zahrála na loupežníky, se Scottem Fitzgeraldem bych se vrátila na Long Island do 20. let, s Johnem Steinbeckem bych politovala rozdrcená zvířátka a s Umbertem Eccem bych se vydala do středověku. Úplně stejně jako když jdu do lesa s Ivanem nebo Lukášem. Nejhorší pro mne ale vždy bude televize. Slyšeli jste o Marii Šarapovové, Sereně Williamsové, Lindsey Vonnové? Zde se česká společnost rozchází, protože někomu přijde logičtější psát články o Sereně Williams a Lindsey Vonn. Můžete si vybrat! No, uznávám, že toto vše zní složitě. Avšak nezoufejte – jakkoli cizí jméno budete skloňovat, vždy vám bude porozuměno. Protože můžete jít nakupovat jak do Ikey, tak do obchodu IKEA. Můžete pracovat ve Škodě nebo ve firmě Škoda. Můžete si koupit krém od Nivey nebo od firmy Nivea. A můžete být spokojeni s Nokií nebo se značkou Nokia. Ano, jsem si jistá, že si v konkrétních situacích vždy poradíte A pokud ne, znáte to… chybami se člověk učí! Vaše Eliška ©SlowCZECH   The post (088***) A co jména? (funny!) appeared first on slowczech.

Pan Vajíčko je animovaná postavička, která za socialismu v Československu oddělovala reklamu & film nebo také reklamu & reklamu. Animátoři vytvořili více jak 500 různých shotů – lezl na strom, létal na mracích, lovil rybičky, cestoval, v květnu byl pan Vajíčko zamilovaný,… Podívejte se na dvousekundové animace, líbí se vám? Mně moc! https://www.youtube.com/watch?v=jx2JL22Qkow   Pana Vajíčko stvořil Eduard Hofman – známý tvůrce animovaných filmů pro děti (dokonce jeden z nejznámějších!). Eduard Hofman patří do českého dětství. Jako malá jsem se dívala na večerníček o mašinkách a také se mi líbila pohádka Povídání o pejskovi a kočičce (audio kniha zde) nebo loutkový film Míša Kulička. Možná jste také slyšeli o Stvoření světa z roku 1957. Tento celovečerní kreslený seriál vznikl ve spolupráci s francouzským Jeanem Effelem a dodnes je citován v učebnicích animace. Eduard Hofman založil filmové studio Bratři v triku, největší a nejstarší české studio, které vytváří kreslené filmy. Toto filmové studio získalo mnoho ocenění. Dokonce i prestižního Oskara za krátkometrážní film Munro. Munro vypráví o chlapci, který je omylem naverbován do armády Spojených států. Všem dospělým říká: „Jsou mi teprve čtyři roky,“ ale nikdo si ho nevšímá. Americký režisér a producent animovaných filmů Gene Deitsch se totiž na začátku 60. let vydal do Československa. A natočil zde tento parodický příběh o tuposti amerického armádního systému. Ve studiu Bratři v triku vznikly i seriály Tom a Jerry nebo Pepek námořník. Na začátku 60. let začalo studio spolupracovat s Československou televizí. A už začaly vznikat večerníčky jako O Maxipsu Fíkovi O víle Amálce O Machovi a Šebestové či o Rákosníčkovi. Pokud máte rádi krátké filmy a pohádky, mrkněte na youtube, vše zde najdete Já mám tyto večerníčky moc ráda! Jsou součástí mého dětství… Jaké pohádky se při vzpomínání na dětství vybaví vám? Vaše Eliška ©SlowCZECH The post (087***) Pan Vajíčko a trocha historie českého animovaného filmu appeared first on slowczech.

Hezký den všem! Dnes se s vámi chci podělit o zajímavost, o které jsem se před pár týdny dočetla. Narazila jsem na článek o tzv. Fold-and-cut teorému. Slyšeli jste o něm? První zmínka spadá do roku 1721. Totiž v jedné japonské knize, která ověřuje matematickou logiku, byl dán příklad – lze vystřihnout ten a onen tvar pouze jedním střihem nůžkami? Samozřejmě. Pod jednou podmínkou. A tedy, že jakýkoli tvar, který nemá oblé/kulaté strany (a má tedy rovné hrany) může být vystřižen z papíru jedním střihem. Úplně nejjednodušším příkladem může být čtverec – přeložíme-li papír nadvakrát a přestřihneme jej napříč, po rozložení listu papíru nám vznikne čtverec. Dalším, i když poněkud složitějším příkladem, je tato želva – povedená, že? Zde je potřeba překládat již více než jen 2x, ale stříhat budeme nakonec rovněž jen jednou. /zdroj/ Možná také znáte americkou legendu o Betsy Ross. V roce 1777 jí George Washington ukázal návrh vlajky se 13 (třinácti) šesticípími hvězdami a optal se jí, zda by takovou vlajku mohla vyrobit. Betsy Ross souhlasila, nicméně Georgi Washingtonovi doporučila, že by bylo mnohem jednodušší mít hvězdy pěticípé. Pravidelná pěticípá hvězda je totiž mnohem jednodušší na vystřižení. Škoda, že je to zřejmě jen legenda. Ale kdo nemá rád legendy, že? Pokud si chcete takovou hvězdu vystřihnout, můžete to zkusit třeba podle tohoto videa. No, a pokud vás takováto kutilská témata zajímají, příště vám povím něco o origami. Vaše Eliška ©SlowCZECH The post (086****) Hrátky s papírem appeared first on slowczech.

13 400 (třináct tisíc čtyři sta) střech. 9 100 (devět tisíc sto) komínů. 5 400 (pět tisíc čtyři sta) stromů. Robot udělal* 200 000 (dvě stě tisíc) fotografií Prahy. Z fotografií je teď digitální model Prahy. Původní model je papírový. Udělal* ho Antonín Langweil v 19. století. Antonín Langweil byl státní úředník = to znamená, že pracoval pro stát. A když měl volný čas, chodil pěšky Prahou. A kreslil Prahu na papír. A potom vše slepil lepidlem. /zdroj/ Dnes už mnoho budov z tohoto modelu neexistuje. Asi polovina. A město Praha tento model zdigitalizovalo = to znamená, že udělali* digitální verzi. Tato 3D verze je něco jako film. Šestiminutový film, který můžete vidět v Muzeu hlavního města Prahy na Florenci ve 3D stereo kině. Stojí to za to!   Více informací a fotografií zde: rozhlas.cz a na muzeumprahy.cz *As you can see – it is possible to use “dělat, udělat, dělal, udělal, bude dělat,…” almost all the time if you cant remember the more precise word Vaše Eliška ©SlowCZECH The post (085***) 3D model Prahy (beginners) appeared first on slowczech.

Tak hurá, konečně! Začal nám evropský roaming. Co to je? To znamená, že můžeme posílat smsky, volat a být na internetu v celé Evropské Unii. A cena se nezmění. Cena tarifu je stejná – ať jsem v Česku, ve Finsku nebo v Německu. Já jsem si hned tento evropský roaming zkusila. Můj francouzský operátor s ním začal dříve. Přiletěla jsem do Česka v půlce května. A přišla mi smska od mého operátora: že mohu volat, psát a “internetovat” v Česku za mou francouzskou cenu. Nejdříve jsem měla strach. Nechtěla jsem platit stovky eur za pár mega internetu. Naštěstí opravdu – mohla jsem z francouzského čísla volat svým rodičům, být v Česku a neplatit za roaming. Úžasné! Skvělé! Parádní! Myslím, že je to krok dobrým směrem. Svět je otevřenější a otevřenější. Mohu žít v Německu s italským přítelem, jíst francouzské palačinky, dát si sushi se svou nejlepší kamarádkou, která pochází z Gruzie,… mohu mít japonský telefon, jet americkým autem na víkend do Polska, kde zaplatím eurem,… a při tom všem mohu zavolat svému českému bratrovi. A nemusím přemýšlet, kolik mě těch 5 minut bude stát. Už jste využili této nové příležitosti? Kdy? Kde? Jak? Vaše Eliška © SlowCZECH The post (084**) Evropský roaming appeared first on slowczech.

A: Tak co, jak se ti líbí v té Austrálii? M: Hele, úplně boží! Bydlim hnedka vedle moře, takže chodím skoro každý ráno plavat do vln. Je fakt, že vobčas je dost zima, ale člověk si rychle zvykne. A: A jak dlouho tam už vlastně seš? M: No, už to budou tři roky. Původně sem si myslel, že tam zůstanu jen na pár měsíců. A pak se mi tam furt líbilo a tak… a vidiš, jak ten čas letí! A: Tyo, já sem v Austrálii nikdy nebyla. Vlastně sem se nikdy nedokodrcala dál než na Slovensko. Ty se ale máš, úplně ti závidim. M: No, tak přijeď – třeba i jen na tejden, na dva. A: No jo, tobě se to řekne. To neni tak jednoduchý. Musim si vzít dovolenou a navíc ani nemam prachy na letenku. Ale třeba někdy časem… M: Když sem odlítal, prodal sem všecko, co sem v Česku měl, jen abych si moh’ koupit tu pitomou letenku. A přijel sem sem, měsíc sem drhnul nádobí u kámoše v hospodě. A pak teprv jsem měl aspoň na ňáký to občasný pivo. Hele, řeknu ti, že to neni žádná sranda. Je to docela fuška se uchytit v cizině. Ale stojí to za to! A: Ty vo tom tak hezky vyprávíš. Stejně se ale máš! Já na takovýdle věci nemam odvahu. Vaše Eliška The post (083***) Ty si ale žiješ! Ty se máš! (spoken) appeared first on slowczech.