Slavná auditoria

Lotyšsko. Země jezer, lesů a moře. Žijí v ní jen dva miliony obyvatel, ale výčet zdejších slavných jmen, působících v klasické hudbě, je úctyhodný. Pěvkyně Elina Garanča, mezzosoprán, a Kristina Opolais, soprán. Dirigenti Andris Nelsons a Mariss Jansons. Violoncellista Mischa Maisky a skladatel Peteris Vasks. Navíc je v této zemi staletá tradice sborového zpívání. Říká se, možná v nevelké nadsázce, že každý druhý Lotyš či Lotyška v nějakém sboru zpívá anebo si zpíváním alespoň osladil své mládí. V neposlední řadě platí, že lidové písně považovali Lotyši odjakživa za pilíř národního uvědomění – a jejich masovým zpěvem na demonstracích si koncem 80. let minulého století připravili půdu pro svoji samostatnost po následném rozpadu Sovětského svazu.

Být doyenem mezi světovými dirigenty klasické hudby vyžaduje aktivní kariéru do pozdního věku. Osobnosti jako Herbert Blomstedt, před ním třeba Georges Pretrem, o Herbertu von Karajanovi ani nemluvě, jsou toho důkazem. A výčet by snadno mohl směřovat i k Zubinu Mehtovi a dalším. Jako by plus mínus devadesát let pro ně nebyl žádný věk, stále dirigují, natáčejí, cestují. U žen s taktovkou v ruce je situace jiná. Jistě to souvisí se skutečností, že se na dirigentský stupínek začaly probojovávat de facto až v posledních desetiletích minulého století. Jména jako Nadja Boulanger, méně známá Američanky Antonia Brico, naše Vitka Kaprálová a později též Miriam Němcová budiž důkazem, že výjimky potvrzují pravidlo. Své může hrát rovněž fakt, že ne všechny ženy jsou ochotny se veřejnosti svěřovat se svým nemilosrdně postupujícím věkem. Je zde ale jedna poměrně jasná kandidátka na to, abychom ji za doyena mezi dirigentkami považovali. Svůj věk nijak netají, takže lze zveřejnit, že na svět přišla 16. října 1956. A jmenuje se Marin Alsop.

Když granátovník kvete, září sytě červenou nebo žlutou barvou. A když se tento menší strom, pocházející se Somálska a rostoucí v rámci Evropy hlavně v oblasti Středomoří, obsype svými plody, je co ochutnávat. Jejich tvar, jejich vzhled zvnějšku i zevnitř, ale především jejich název granátová jablka nám leccos připomíná. Nejenom rudý drahokam zvaný granát, ale pohříchu rovněž stejnojmennou tříštivou zbraň. Nejvíc ze všeho to slovo ale rezonuje s pojmenováním města, kam směřujeme za letním hudebním, zároveň však také tanečním festivalem. Ve znaku má totiž právě granátové jablko. Navíc probodené křížem na znamení skutečnosti, že zde před čtyřmi staletími zemřel zakladatel řádu milosrdných bratří přezdívaný Jan z Boha. Řeč je pochopitelně o proslulé jihošpanělské Granadě.

Slovo francouzského původu reduta neboli útočiště má několik významů. A hned dva se dají použít pro vyprávění o stejnojmenném koncertním sále na olomouckém Horním náměstí. První odkaz je zřejmý. Vrací se k pojmu reduty coby divadelní budovy, nazývané tak už v antickém Řecku. Jistě i proto, z úcty k dávné tradici, se tak přejmenovalo brněnské Divadlo Reduta z původního Divadla v taverně. A stalo se roku 1733 nejstarší divadelní budovou ve střední Evropě. Ale koneckonců i my máme v Praze na Národní třídě od roku 1957 někdejší Divadlo malých experimentálních forem Reduta, už dlouho ovšem zvoucí návštěvníky do klubového prostředí zaměřeného především na jazz.

V roce 1841se svého slavnostního otevření dočkal operní dům, který ve Vratislavi stojí dodnes. Nachází se v historickém jádru města, nedaleko Koperníkova parku a vodní plochy, která pravděpodobně kdysi přiléhala k městskému opevnění, posléze zbořenému. Pohled na neustále narůstající počet zbrusu nových koncertních síní v Polsku, zaměřených na klasickou hudbu, je pro nás zdrcující. Od roku 1989 jich tam totiž vyrostla celá řada. Varšavou počínaje a například nevelkým souměstím Bílsko-Bělá, kde žije jen sto sedmdesát tisíc obyvatel, konče. Někde uprostřed na této škále je, alespoň co se počtu obyvatel týká, čtvrté nejlidnatější město v Polsku. Wroclav neboli Vratislav.

V roce 2015 měla Speranza Sccappuci za sebou osm let spolupráce s Riccardem Mutim na každoročním Salzburském hudebním festivalu. Korepetovala, asistovala Mistrovi, hrála v orchestru na cembalo. Zde začala její cesta ke globálnímu úspěchu.

Malostranské náměstí v Praze… Zvláštní svým tvarem, protože mohutný barokní kostel Svatého Mikuláše a sousední Profesní dům, do kterého míříme, jej dělí na dvě poloviny. Mezi roky 1908 až 1911 v nevelkém, ale překrásném Kaiserštejnském paláci, umístěném na východní straně dolní části Malostranského náměstí pobývala Emma Destinnová. Palác má jméno po svém prvním majiteli, kterého vystřídala rodina maršála Radeckého. Po ní hoteliér Václav Pezold, jehož manželka, sopranistka Marie rozená Sittová, byla první kněžnou Libuší při premiéře Smetanovy opery v Národním divadle roku 1881. Emma Destinnová se tedy mohla v „Kaiserštejnu“, jak se paláci běžné přezdívá, cítit jako doma. Hudba, zpěv tu byly obtisknuty do zdí, do závěsů, do záclon...

Nad ránem 1. března 2022 se druhé největší ukrajinské město Charkov stalo terčem útoku ruského dělostřelectva. Na rozhlehlé Náměstí svobody, největší v zemi a jedno z největších v Evropě, dopadly dvě rakety. Způsobily škody na stavbách včetně budovy magistrátu či kancelářského mrakodrapu, který byl v době svého vzniku nejvyšší budovou v tehdejším Sovětském svazu. Podle agenturních zpráv nebyly ušetřeny ani kulturní svatostánky – budova Charkovské národní opery a baletu i sousední Koncertní sál oblastní filharmonie.

Že si lze penězi vykoupit ctihodnost, je příběh možná starý jako svět. A řečeno slovy Járy Cimrmana, nemusí se nám to líbit, ale to je asi tak všechno, co s tím můžeme dělat. Neboli – plané moralizování je k ničemu. Věcněji působí zjištění, k čemu jsou poněkud kontroverzně nabyté finance, často zděděné po předcích či příbuzných, využívány. A pokud jde o podporu bohulibých účelů, dá se smířlivě konstatovat, že zdroje byly sice pochybné, ale nyní naštěstí slouží dobré myšlence. To je i případ zdrojů, které věnovala londýnské Soutěži mladých dirigentů a dirigentek zajímavá žena, po níž je toto klání pojmenováno. Paní Donatella Flick.

V dalším dílu pořadu Slavná auditoria připomene jeho autor a moderátor Jiří Vejvoda milostný trojúhelník, jaký se odehrál v životním příběhu ruského skladatele Sergeje Prokofjeva. Toho, který sice po roce 1917 z vlasti proměněné v bolševický stát odešel, aby se ovšem o necelých dvacet let naivně vrátil, zasažen steskem po domově. A nakonec aby – trpkou, výsměšnou ironií osudu – zemřel ve stejný den jako diktátor Stalin. Postižen tím, co se kolem jeho smrti odehrálo, respektive odehrát nesmělo.

Z různých důvodů má autor pořadu Slavná auditoria Jiří Vejvoda blízký vztah k některým místům Prahy. Patří mezi ně i zajímavá část Vršovic, umístěná vesměs ve strmém svahu. Horní vršovická oblast, pyšnící se secesními domy s malbami ve štítech, se tu náhle lomí. A strmě se řítí po prudkých schodech či křivolakou spletí uliček až dolů. Do původnějších, Starých Vršovic.

Litevská umělkyně vystoupí v rámci letošního ročníku MHF Pražské jaro s hudbou Edwara Elgara a Antona Bruckera.

Přijměte pozvání na Klášterní hudební slavnosti, odehrávající se každé léto převážně na Šumpersku. Ale přesahující Olomoucký kraj některými z koncertů, jež se konají v kraji Moravsko-slezském či Pardubickém. Každopádně však vesměs v prostředí členitého podhůří na čele s Jeseníky, ale - ve výběžku našeho území - třeba i méně známými Rychlebskými horami.

Stulené při ústí Perlové řeky do Jihočínského moře se nachází Macao, město, jehož historické centrum je součástí světového dědictví. Do místního Kulturního centra míří další díl cyklu Slavná auditoria.

Stává se stále samozřejmější, že taktovky se v čele symfonických orchestrů ujímají také ženy. Patří k nim i dvě komponující dirigentky původem z Kuby - Tanja León a Odaline de la Martínez.

V roce 2012 se uskutečnil v Litni první ročník festivalu, který si dal do vínku připomínat osobnost světoznámé operní pěvkyně Jarmily Novotné. Kdo stál u jeho zrodu a jak se mu daří dnes ?

Vinoř, Kbely, Ctěnice. Dva kostely a zámecká Kočárovna. I to jsou místa, kde se příležitostně daří hudbě. A nejen pouze ryze duchovní.

Kdo by neznal milánské Teatro La Scala, benátské Teatro La Fenice či neapolské Teatro San Carlo? I v menších italských městech však najdeme operní domy, stojící za pozornost.

Neděle 25. července 2021 byla pro legendární operní festival v Bayreuthu, zasvěcený rok co rok výlučně dílům Richarda Wagnera, dvojnásob průlomovým dnem. O co se jednalo? Poprvé byl festival zahajován po roční přestávce. A poprvé v historii bayreutského festivalu pozdvihla taktovku žena. Ukrajinská dirigentka Oksana Lyniv.

Že se velké stavební počiny včetně těch, zaměřených na klasickou hudbu, ve své výstavbě opozdí a mezitím výrazně – někdy až mnohonásobně – prodraží, je známé. Aby ovšem doba mezi schválením záměru a jeho uskutečněním přemostila období takřka padesáti let, je přece jen neobvyklé. A přesně to je případ SND.

Zdá se, že nelze ověřitelně zjistit, který hudební festival v oblasti klasické hudby je na světě nejstarší. Jedním z festivalů s nejstarší tradicí je ovšem nepochybně mezinárodní hudební festival v Bonnu, který vznikl nedlouho po smrti Ludwiga van Beethovena.

Další díl pořadu nás zavede do devět tisíc kilometrů od Prahy vzdáleného města Taipei, kde navštívíme místní Národní divadlo a koncertní sál. Jaká je minulost a současnost této exotické scény ?

Není to kdovíproč na tomto světě zařízeno tak, že komu osud přidělil nadání i krátký život, ten podvědomě spěchá? A jakoby v předtuše konce se snaží dokázat co nejvíc? Ale přitom žít naplno? Skladatelka, dirigentka a klavíristka Vitka Kaprálová.

84 let čekalo Brno na Janáčkovo divadlo, zaměřené přednostně právě na operu. Přesto tolik let totiž muselo uplynout od roku 1881, kdy bylo založeno Družstvo pro postavení Českého národního divadla v Brně, do roku 1965, kdy se moravská metropole dočkala kýžené budovy.

V roce 2019, pouhých pár měsíců po vzniku Ševčíkova Institutu, se v létě téhož roku odehrál první ročník komplexně pojatého projektu. Hudební události, která v sobě spojuje festivalové dění, tedy řadu různorodých koncertů v celé řadě horažďovických míst, a dále akademii, mistrovské kurzy i další aktivity.

Operní domy bývají důležitou kulturně-společenskou součástí či dokonce dominantou různých měst. Vzpomeňme na milánskou Scalu anebo koneckonců na naše pražské Národní divadlo. Někdy se jejich historie přímo či nepřímo propojuje s důležitými milníky v dějinách osídlení, které se jim stalo domovem. V plné míře to platí o budově takzvané Staré opery v hessenském hlavní městě Frankfurt nad Mohanem.

Hollův (a Kropáčův) "futrál na housle" v Ostravě. Koncertní sál, který na své otevření teprve čeká.

"K dirigování jsem se vracela několik desítek let, ale nikdy jsem nepochopila, proč by to podle mnohých mělo být povolání vhodné pro muže a nevhodné pro ženy,“ prohlásila nedlouho před svou smrtí v požehnaném věku dvaadevadesáti let pedagožka, skladatelka a dirigentka Nadia Boulanger.

Není v Praze mnoho míst, navíc prostorných, ze kterých se nabízí tak úchvatný výhled. Vějíř staveb i zeleně, který se ze severní hrany pražské čtvrti Pankrác očím rozevře, je vskutku panoramatický.

Klavírnímu festivalu Rudolfa Firkušného bude zasvěcen další díl pořadu Slavná auditoria.

13. října 1887 byl Čajkovského Pikovou dámou slavnostně otevřen nový operní svatostánek v ukrajinské Oděse. Kdo se podílel na jeho vybudování a jaké byly další osudy této budovy ?

Bryn Terfel, Dmitri Hvorostovsky, Elina Garanča, ale i náš Jan Martiník. Všechny tyto skvělé pěvce spojuje účast v soutěži BBC Cardiff Singer of the World.

Atrium-Kostel Povýšení sv. Kříže a Svatyně Krále Krista. Do největších pražských kostelů zamíříme za hudbou v příštím dílu pořadu s premiérou v pondělí v 19 hodin. Svatý Mikuláš, kostel svatých Šimona a Judy, katedrála svatého Víta. Na všech těchto místech zní krásná hudba.

Od roku 1996 se píše historie Podzimního festivalu duchovní hudby v Olomouci. Kdo stojí za jeho vznikem a jaký repertoár festival nabízí ?

Druhého srpna 1936 byla veřejnosti slavnostně zpřístupněna berlínská Lesní scéna, Waldbuhne. Místo, kde se od počátku 90. let minulého století konají koncem června světově proslulé koncerty Berlínských filharmoniků.

Ženy s taktovkou. Které se staly průkopnicemi v této pro ženy jistě nelehké profesi a které patří dnes k zářícím hvězdám ?

Mezinárodní hudební festival v Lucernu je souhrnnou značkou pro řadu dalších souvislostí, které lze vždy spojit do volně propojených trojspřeží. Jakých ?

200 let už se píše historie nejstaršího českého symfonického orchestru. Jeho domovským sídlem je Společenský sál v Mariánských lázních. Proč nese název Casino ?

Hned dvě soutěžní klání hostí východočeské město Ústí nad Orlicí. Jedna je věnována mladým houslistům, druhá violoncellistům. Kdo stál u jejich zrodu a čí jméno nesou ?

Už přes sto let se daří komorní hudbě v londýnské Wigmore Hall. Zahajovací koncert se konal v květnu 1901. Které hvězdy se na něm představily a které tu vystupují dnes ?

Tři postavy mají klíčový význam pro vznik hudebního festivalu, který od roku 1999 probíhá v na zámku v Jaroměřicích nad Rokytnou a okolí. O koho jde ? A jaká je dramaturgie festivalu ?

2. září 2014 byla provedením Smetanovy Prodané nevěsty otevřena Nová scéna plzeňského Divadla Josefa Kajetána Tyla. Co předcházelo jejímu otevření ?

Půvabné město Bamberk není jen sídlem symfonického orchestru, jehož šéfdirigentem je náš Jakub Hrůša, ale i městem, kde se každé 3 roky koná soutěž, nesoucí jméno Gustava Mahlera.

Teatro Argentina, Městské divadlo v Santiago de Chile a Teatro Solís v Motevideu. To je trojice operních domů v jihoamerickém trojúhelníku.

Operní festival v irském Wexfordu patří k všeobecně uznávaným a oceňovaným přehlídkám. Kdo stál u jeho zrodu a které hvězdy během své existence přivítal ?

Karlovy Vary patří k nejoblíbenějším evropským lázním. Kromě termálních a minerálních pramenů tu ovšem najdeme i bohatý kulturní život. Kde se ve Varech nejlépe daří hudbě ?

Jméno českého skladatele Oskara Nedbala nese jedna z nejmladších interpretačních soutěží u nás. Kdo stojí za jejím vznikem a komu je určena ?

V samém srdci švédské metropole stojí budova stockholmské Královské opery, která je spjata se jmény dvou králů – Gustava III. a Oskara II. Proč a jak ?

K uměleckým profesím neodmyslitelně patří i činnost produkční a producentská. Ani špičky klasické hudby se neobejdou bez uměleckých agentur.

V 90. letech 20. století se zrodila myšlenka pořádat v českých zemích festival, který bude připomínat stopu velkého symfonika Gustava Mahlera v českých zemích. Kdo stál u zrodu festivalu Hudba tisíců – Mahler Jihlava ? A jaká je dramaturgie této přehlídky ?