Slavná auditoria

Hankův dům ve Dvoře Králové nad Labem se zařadil mezi vybrané koncertní sály, které se mohou pyšnit vlastním klavírem značky Steinway. Slavnostní inaugurační koncert nově pořízeného nástroje se uskutečnil v neděli 22. února a jeho protagonisty byli klavíristé Ivan a Lukáš Klánských.

Hned tři muzea jsou věnována životu a tvorbě rakouského hudebního skladatele éry raného romantismu, který proslul především jako mistr písňové tvorby, Franze Schuberta. Najdeme je dle očekávání ve Vídni, ale také – překvapivě – v odlehlé obci na jihu Slovenska. Vypravíme se tam v dalším dílu pořadu Slavná auditoria na Classic Praha.

Bennewitz Festival (dříve Hudební festival Antonína Bennewitze) je prestižní přehlídka klasické hudby, která se koná každoročně v dubnu v České Třebové a v umělcově rodišti, blízké obci Přívrat. Na zahajovacím ročníku Hudebního festivalu Antonína Bennewitze se velkou měrou podílela Státní konzervatoř Praha, jejíž byl Antonín Bennewitz dlouholetým ředitelem. V roce 2026 se koná už 28. ročník této hudební přehlídky

16. května 1770 u příležitosti svatby budoucího krále Ludvíka XVI. s Marií Antoinettou bylo otevřena Královská opera ve Versailles, barokní divadlo nacházející se v severním křídle zámku Versailles. Vypravíme se tam v dalším dílu pořadu Slavná auditoria.

S hudbou pro divadelní hry a revue Osvobozeného divadla je nejčastěji spojován skladatel Jaroslav Ježek. V jeho odkazu ovšem najdeme i téměř dva tucty skladeb v duchu soudobé vážné hudby. Řadu z nich zkomponoval v Modrém pokoji v pražské Kaprově ulici.

Kolem svátku svatého Václava se každoročně v Moravskoslezském kraji koná festival s názvem Svatováclavské hudební slavnosti. Kdo stál u jejich zrodu a jaké motivy byly hnacím motorem jejich vzniku?

V dalším dílu pořadu Slavná auditoria se vydáme do malajské metropole Kuala Lumpur. Navštívíme tam místa zasvěcená klasické hudbě, ale i operetě, muzikálu a divadlu - Petronas Philharmonic Hall a Istana Budaya, neboli Palác kultury.

Od počátku roku 2024 mapujeme vždy ve čtvrtém týdnu každého měsíce hudební muzea. Taková, která jsou věnována vesměs hudebním osobnostem a jejich životům i tvorbě. Virtuálně v tomto cyklu navštěvujeme jejich rodné domy, ale také objekty, ve kterých žili a tvořili později. Vypravili jsme se zrovna tak za Mauricem Ravelem jako Dmitrijem Šostakovičem, ale také za natolik různorodým jedinci, jakými byli – namátkou – Enrico Caruso nebo George Gershwin. Tentokrát se vydáme do východočeské metropole, města Hradec Králové, které je spojeno s rodinou Petrofů, rodem, který má za sebou úctyhodných sto šedesát let výrobní tradice, de facto nepřerušené, byť opakovaně ohrožené.

Vydat se na cestu územím bývalé Jugoslávie znamená setkat se na něm s řadou odlišných civilizačních okruhů, společenských norem i náboženských tradic. Je skoro s podivem, jak dlouho dokázal během poválečné historie kočírovat toto nesourodé spřežení prezident Josip Broz-Tito. Vždyť ranní procházka Sarajevem se neobejde bez lkavých, naříkavých hlasů muezzina ze zdejší mešity. Vyjít si večer na procházku po hradbách či pěší zónou Dubrovníku připomíná náladu italského jihu. A zato v Záhřebu či v Lublani se Středoevropan cítí – nikoli náhodou – jako doma. Obě města mají pro nás důvěrně známou vůni, která nedýchá jen z kaváren, ale i z průčelí barokních či secesních domů.

Nic na tomto světě se neodehrává ve vakuu, vše se jakýmsi způsobem uskutečňuje v souvislostech blízkých či vzdálených v prostoru i v čase. Už Václav Havel to kdysi popisoval v poetické nadsázce tak, že svět je nyní už tak propojen, že pouhé mávnutí motýlích křídel se tak či onak projeví i na jeho druhém konci. A tak se na cestu za koncertním sálem v poměrně exotické místě určitě i my můžeme vyzbrojit konstatováním, že širší politické a společenské poměry – včetně jejich změn – se pokaždé tak či onak odrážejí i v kultuře obecně a v hudbě zvlášť. Rozhodně to platí pro koncertní sál, který se nalézá v samém centru rozlehlé íránské metropole, v takřka desetimilionovém Teheránu.