Procento Miloše Čermáka

Můj dnešní host má rád sklo. Ale pokud si pod pojmem české sklo představíte například bohatě zdobené šperky či sklenice rafinovaných tvarů, pak jste tentokrát vedle. Sochař Rudolf Burda ornamenty nemá rád. Miluje čisté geometrické tvary. A jak říká, inspirace hledá v makrokosmu i mikrokosmu.Na to všechno jsem se ho zeptal.A taky na to, že se stalo, že vytvořil dechberoucí instalaci před německým sídlem legendární firmy Leica, a proč se díky ní můžeme pochlubit, že největší čočka v této továrně je české výroby?Kdo si koupil jeho jarní artefakt nazvaný Virus Fighter, vyrobený z uranového skla?Kde by Rudolf Burda chtěl žít, kdyby nežil v Česku?A proč si myslí, že nemá krizi středního věku, byť tomu jisté věci tak trochu nasvědčují?

Režisér Jan Hřebejk patří k silné generaci režisérů, která možná své nejlepší věci natočila v devadesátých letech. Nebo Jan Hřebejk svůj nejlepší film teprve natočí? Zeptal jsem se ho na to.Pandemii tráví mimo jiné četbou a sledováním filmů či seriálů, které předtím vidět nestihl. Mimo jiné se mu tak konečně podařilo vidět i slavného Kmotra. Co mu říkal? A jaké jiné filmy se mu letos líbily? Poslouchejte.Proč si koupil obraz Tomáše Císařovského, na kterém Karel Gott a Karel Kryl zpívají v roce 1989 hymnu?Který rok byl nejlepší v jeho životě?Co si myslí o metoo, Woody Allenovi či o světě, kterému by jako muž středního věku už nemusel rozumět?Proč nenatočil film z karantény?A kdyby někdy dělal film o roku 2020, jaký to bude žánr? Tragédie, crazy komedie, anebo hezký český film?

Dnešní podcast je trochu jiný než předešlé díly. Má více hostů a méně témat. Lépe řečeno, hosté jsou dva a téma jedno. Daniela Kovářová a Ladislav Jakl si se mnou do studia na Smíchově v Node 5 přišli povídat o pivu. Vydávají totiž knížku s názvem Pivař a Blondýna.Nakonec to samozřejmě nebylo jen o pivu, ale taky třeba o tom, jak se nejen pije, ale hlavně žije v roce 2020. Co mým hostům chybí, jak tráví čas, co se o sobě i ostatních dozvěděli a co jim udělalo radost. Tím klíčem k pochopení roku 2020 ale bylo velmi často opět již zmíněné pivo.Mí hosté navíc patří mezi ty lidi, u jejichž povolání či profesí se často uvádí slovo “bývalí”. Ne snad, že by právě teď nedělali nic zajímavého. Daniela Kovářová je advokátkou a spisovatelkou, ale známou se stala jako bývalá ministryně spravedlnosti. Ladislav Jakl je publicista a hudebník, ale většina lidí si ho pamatuje jako bývalého šéfa politického odboru prezidentské kanceláře v éře Václava Klause.O jejich ex životech jsem však se svými hosty tentokrát nemluvil. Avšak jako obvykle mě zajímalo, jak vidí budoucnost. Bude svět za deset let lepší, anebo horší? Poslouchejte.Dozvíte se i to, čím se odlišuje česká hospoda od těch jinde ve světě, zda je kultura piva víc než jeho lemtání v hospodách čtvrté cenové skupiny a k jakému pivu by Daniela Kovářová přirovnala Ladislava Jakla. A naopak. Nápověda: za oběma pivy bychom museli vyrazit z Česka, směrem severozápadním.Příjemný poslech!

Můj dnešní host se narodil v Mnichově, má vedle českého i rakouské občanství a patří k průkopníkům českého Internetu. Od devadesátých let je Patrick Zandl jedním z nejznámějších lidí v českém veřejném prostoru. Nebo aspoň v té části, pro kterou jsou důležité technologie a budoucnost.Byl zakladatelem Mobil serveru, expertem na mobilní komunikace či mnohaletým šéfredaktorem magazínu Lupa.cz. Je úspěšným spisovatelem a dnes i manažerem. Pracuje ve firmě Průša Research, která patří k nejznámějším a nejúspěšnějším českým technologickým firmám ve světě.I o tom jsme se bavili. A také o dalších věcech.Je Česko stále onou inženýrskou velmocí, za kterou se považuje?Proč je v mnohem menším Estonsku mnohem víc globálně úspěšných startupů?Co je špatně na českém školství a vzdělávání?A která současná technologie uvádí Patricka Zandla v úžas?Ale mluvili jsme i o jiných tématech. Samozřejmě i o Covidu. Patrick Zandl byl jedním z těch technologických nadšenců, kteří na jaře pomáhali vládě a mimo jiné přivedli premiérovi Babišovi muže s excelovými tabulkami.Ano, byl jedním z těch, kteří v létě měli přijít, ale nepřišli, máme-li citovat zmatená slova Andreje Babiše. Proč nepřišel konkrétně Patrick Zandl? Poslouchejte. Vysvětlí to velmi jasně i srozumitelně.Budeme mluvit i o politice, v tuto chvíli lokální, kde Patrick Zandl působí. Ale můj host se na rozdíl od mnoha jiných nebojí na rovinu říct, že si myslí, že bude nejlepší ministr školství za dlouhá léta, a že tedy bude o tuto funkci po příštích volbách usilovat.Jak dopadnou, či lépe řečeno jak jejich výsledek Patrick Zandl odhaduje? Příjemný poslech!

Už jste někdy přišli o řidičák? Pak jste - když jste ho po vypršení trestu chtěli získat zpět - museli absolvovat takzvané dopravně psychologické vyšetření. Není vyloučeno, že tím, kdo vám vystavil posudek o způsobilosti, byl můj dnešní host.Michal Walter je dopravní psycholog akreditovaný ministerstvem dopravy. Známe se už delší dobu, před zhruba deseti lety jsem s ním dělal rozhovor s názvem psychopati za volantem. Pokud máte pocit, že byl možná i tak trochu o vás, poslouchejte dvojnásob pozorně. O čem jsme spolu mluvili tentokrát? Pandemie zaskočila mimo jiné i lidi, kteří chtějí dostat svůj řidičský průkaz zpátky. V době nouzového stavu totiž většina dopravních psychologů nemůže pracovat. Konkrétně jde o ty, kteří vykonávají svou činnost jako OSVČ. Jejich kanceláře jsou dnes ze zákona zavřené.Je to nefér a dá se s tím něco dělat? Bylo by možné poskytovat psychologické poradenství online? A jsou živnostníci znevýhodněni vůči těm, kteří vykonávají tu samou práci, ale nikoli jako OSVČ, nýbrž jsou zaměstnanci? O tom všem jsme mluvili.A taky o tom, jestli jsou řidiči v době pandemie spíš ohleduplnější, anebo naopak nervóznější a beozohlednější.No a podívali jsme se i do budoucnosti, konkrétně na to, co budou dopravní psychologové dělat, až se na silnicích začnou objevovat samořiditelná auta.

Můj dnešní host přijel na natáčení podcastu na bílém silničním kole. Z Vinohrad na Smíchov. S širokým úsměvem, v paprscích listopadového slunce. Nevypadal jako jeden z nejúspěšnějších českých podnikatelů. Spíš jako spokojený muž středního věku, který si užívá hezký podzimní den.O čem jsme s Antonínem Kokešem mluvili?- jestli má rád motivační knížky- proč ho víc než příběhy velmi úspěšných lidí baví příběhy těch středně úspěšných- jaká je nejdůležitější vlastnost, pokud vůbec nějaký úspěch chcete mít- a jak důležité je mít štěstí.Mluvili jsme s Antonínem Kokešem tako o světě, který přijde po pandemii. Jestli bude horší nebo lepší. A jestli my budeme horšími anebo lepšími lidmi. A v čem je nejistota, kterou současná krize přináší, pro lidi přínosná a obohacující.Hostem 92. dílu podcastu Jedno procento je muž, který rád přichází věcem na kloub a nevadí mu dlouhé cesty pěšky. Podnikatel Antonín Kokeš. Přeju příjemný poslech.

I letos nabízí Lubo Mikuš svou vyhlášenou specialitu: svatomartinskou husu. I když, zajít si na ni nemůžete. Pouze si pro ni přijít. K okénku. Tak zkrátka dnes žijeme v pandemii.Lubo Mikuš není původní profesí kuchař, ale číšník. To je práce, kterou miluje. Mezi lidmi, kteří jsou někdy v dobré náladě, jindy v horší, on sám však vždy ve výtečné, a k službám. Jsou v tomhle Češi horší než jiné národy, jak se někdy říká? Lubo Mikuš je Slovák, ale přesto, nebo právě proto jsem se ho na to zeptal.Miluje Francii a její kuchyni. Vášnivě nesouhlasí s tím, že když odřízneme vysoká patra tzv. fine dining, že v Evropě najdeme lepším národní kuchyně než tu francouzskou. Prý to není pravda. Ale poslouchejte.Vychodil hotelovou školu ve slovenských Piešťanech, v Praze začínal v restauraci nahoře v Tančícím domě, a o pár let později s přáteli tuto restauraci také sám provozoval. Pracoval ve Francii, na Korzice a v Burgundsku, ale za domov považuje Prahu.S úrovní gastronomie je zde spokojen, byť je zároveň pravda, že Praha má stále pouze dva podniky s michelinskou hvězdou. Předběhla nás Budapešť a Vídeň, ta je na míle vzdálená. proč to tak je? Poslouchejte.Dozvíte se, jaký je zaručený a zároveň jediný recept, jak hosta dostat do dobré nálady, a pak ho v ní udržet. Nápověda: ano, je to ten způsob, který vás napadl jako první. Ale stejně si to poslechněte.

Tomáše Prouzu znám od poloviny devadesátých let. V té době byl novinář, o pár let později se jako zakladatel serveru Peníze.cz stal internetovým byznysmenem. Stačil se svézt na první webové bublině, lépe řečeno na jejím dozvuku, a nakonec se mu povedlo i to, proč lidé startupy zakládají. Tedy tzv. exit, což znamená, že firmu úspěšně prodal. A neuběhl ani moc dlouhý čas, a Tomáš Prouza vstoupil do politiky. Či lépe řečeno státní správy. Stal se náměstkem tehdy mladého, nadějného a oblíbeného politika, který se jmenoval Bohuslav Sobotka. Jaký byl přechod z firmy o dvaceti lidech na úřad, kde věkový průměr kolegů byl o čtvrt století vyšší a dveře tam měli knoflíky zvenku i zevnitř? Samozřejmě jsem se na to zeptal. I na další věci. Byl nějaký rozdíl pracovat ve vládě Stanislava Grosse a Jiřího Paroubka? Řídili tehdy politici stát efektivněji, anebo hůře než dnes? Jaký byl Bohuslav Sobotka politik a jaký je člověk? Proč se Tomáš Prouza sám nikdy nestal ministrem, byť náznaky i možnosti existovaly? Poslouchejte. Jako viceprezidenta Hospodářské komory jsem se zeptal i na to, kdo by byl podle jeho názoru z veřejně činných osob nejlepším premiérem vlády v době pandemie? Nápověda, vlastně dvě. Za prvé: Andrej Babiš to není. A za druhé: Tomáš Prouza ve skutečnosti jmenoval muže dva, oba naprosto odlišné. Víc se dozvíte v dnešním díle podcastu. Bavili jsme se také o vlajkách na zahradě, o dětech i o karéře, a samozřejmě o budoucnosti. Padne otázka, kterou mí hosté slyší vždycky. Bude za deset let svět horší, anebo lepší? Hezký poslech. Tento podcast vzniká společně se zpravodajským serverem Seznam Zprávy.

Můj host Vilém Rubeš na mě vždycky působil jako gentleman ze staré školy. Muž se znalostí staré whisky a se slabostí pro doutníky, kterého si snadno představíte někde ve městě v baru nebo v kuřáckém klubu. Jak se proboha takový člověk ocitl v malém, a místní odpustí, také zapadlém městečku ve středních Čechách? Na to jsem se ho zeptal. Nápověda: jak by se s pomocí klišé řeklo, šel za hlasem svého srdce. Lépe řečeno jel taxíkem a ve sněhové kalamitě, ale to si poslechněte sami. Byl životním partnerem Báry Rektorové, známé jako sushi queen, která byla ženou s talentem pro podnikání v gastronomii a hlavně odvahou o tom veřejně mluvit a diskutovat. Bohužel loni v létě zemřela na zhoubnou nemoc. Mluvili jsme s Vilémem Rubešem i o tom, jaké to je, když padesátiletý chlap veřejně truchlí. Povídali jsme si o spoustě věcí, třeba i o tom, že pandemie bere lidem z reklamy práci, či jaká byla devadesátá léta. V reklamě, a nejen tam. Co znamenala pro celou českou společnost. Byla to zlatá éra, jak si někdy naše generace myslí? A samozřejmě, tématem byla i politika. Že vůdce nebo leadr se v těžkých dobách někdy objeví, a jindy zase neobjeví, a nám nezbývá než doufat, že se tak stane. Nebo že dokonce budeme při tom. Plus ještě jedna malá návnada, abyste poslouchali až do konce: před pár lety Vilému Rubešovi zazvonil pozdě večer telefon, a na druhém konci byl někdo, koho on sám nečekal. Babišův muž na PR práci, často démonizovaný Marek Prchal. Co chtěl? Jen Vilému Rubešovi říct, že by si od něj rád přečetl generační román. Už ho píše? Poslouchejte.

Kdo jsou Češi? Mistři improvizace. Zvykli si na to, že když je něčeho nedostatek, že si to musí nějak zařídit. V tom jsme nejlepší na světě, říká můj dnešní host. Je jím žena a říká se o ní, že by mohla být příštím českým prezidentem. Tedy prezidentkou. A bylo by laciné tvrdit, že se to říká hlavně proto, že je podobná slovenské prezidentce Zuzaně Čaputové. Těch důvodů, proč by mohla být dobrou prezidentkou, je daleko víc. Danuše Nerudová je úspěšnou rektorkou brněnské Mendelovy univerzity. Je uznávanou ekonomkou. Patří mezi nejmladší profesory v zemi a je předsedkyní Komise pro spravedlivé důchody. Což mě mimochodem zajímá, protože doba, kdy půjdu do penze, se pomalu a zároveň jistě blíží. Danuše Nerudová je zároveň členkou platformy KoroNerv, která propojuje experty různých oborů a hledá, jak minimalizovat škody způsobené pandemií. I o tom s Danuší Nerudovou mluvíme: jaké je její vysvětlení, že se Česko stalo z premianta první vlny jedním z nejhorších žáků vlny druhé. Jak se přihodilo, že jsme najednou uprostřed takové pohromy? Samozřejmě se jí zeptám i na to, s kým by chtěla uvíznout ve výtahu (nápověda: je to sympatický a úspěšný muž), a zda si myslí, že za deset let bude svět horší, anebo lepší. A řeč bude i o jejím případném prezidenství, které ostatně údajně už několikrát ve svých nedělních videích s názvem Čau lidi … promiňte, teď v posledních týdnech už je to Vážení spoluobčané … zmínil premiér Andrej Babiš. Bude kandidovat? A už ji v tomto ohledu někdo oslovil? Poslouchejte. Podcast jedno procento vzniká ve spolupráci se zpravodajským serverem Seznam Zprávy a jsem moc rád, že ho posloucháte. Přeju příjemný zážitek.

Tentokrát jsem si pozval hosta, který mě až na konci našeho povídání na sebe prozradil zajímavou věc: že nerad přemýšlí zbytečně. A že o takových věcech pak nerad mluví. Panebože, ale to je přece definice podcastu! Proto jsme si tenhle formát vynalezli a k tomuto ideálu ho kultivujeme. Aby to bylo v prvním plánu povídání o nezajímavých, obyčejných věcech. Něco jako takové ty tlachy v hospodě. Jen si k tomu přizvete prostřednictvím technologií víc lidí. Ale já si myslím, že Marek Prokop, marketingový guru a jeden z těch, kteří v Česku stavěli základy toho, co bychom v nejširším slova smyslu mohli napsat digitální obsah, to dobře ví. A že se mu zároveň povedlo to, co mám na podcastech nejradši: při povídání si o zbytečnostech a odpovídání na banální otázky nakonec říct něco zajímavého a pozoruhodného. Posuďte sami. Krátký výčet toho, o čem jsme se bavili. Například: jak souvisí jeho první zkušenosti s online světem s pěstováním bonsaí. Proč byli jeho první klienti v druhé polovině devadesátých letech Američani, a co měl, jako v té době obyvatel Říčan u Prahy, společného s velkou svatbou v Texasu. Nebo co dělal pro zakladatele firmy Mall.cz, dnes miliardáře Ondřeje Fryce. Taky jaká se mu líbí definice, co je eshop. Schválně, co myslíte: a) marketing, b) IT, c) logistika. Nehodící se škrtněte. Anebo poslouchejte naše povídání. Abych nezapomněl, taky jsme se bavili o hraní na foukací harmoniku. Podcast jedno procento vzniká ve spolupráci se zpravodajským serverem Seznam Zprávy a jsem moc rád, že ho posloucháte. Dejte mu pět hvězdiček, protože přesně takový počet si zaslouží.

Mám rád češtinu, ostatně je to můj pracovní nástroj. A jak už to s nástroji bývá, někdy je ovládáme lépe a jindy hůře. Vždycky se však hodí pomoc těch, kteří mají jejich obsluhu jako náplň práce. U psaní a jazyka se jim říká korektoři. S jedním z nich jsem natočil nový díl podcastu. Tedy s jednou z nich. Ale Markéta Gregorová na ženské formě tohoto slova netrvá. S tím, že její profese korektor, je naprosto v pohodě. Ale abyste o ní nezískali falešnou představu. S mnoha věcmi v pohodě není: třeba když děláte špatně uvozovky nebo říkáte “bysme”. Jestli máte Twitter, je velká pravděpodobnost, že ji znáte. Vystupuje pod jménem Jazykovědma a její tweety jsou mezi všemi těmi covidy, Babiši a Trumpy doslova oáza pohody. Byť jak říkám, to děvče umí být ostré! O čem jsme se bavili? Třeba o tom, co pomůže mužům, aby jí připadali víc atraktivní. Nebo o tom, kde má v souvětí ráda čárku. A samozřejmě o spoustě dalších věcí. Bylo to riskantní povídání. Přece jen, když se bavíte s korektorem, dáváte si sakra pozor, abyste mluvili správně. Avšak zároveň to bylo povídání milé a příjemné, jako s každým, kdo má rád svou práci a miluje jazyk. Ano, byl to jeden z těch novinářských rozhovorů, ve kterém padají i tvrdé, nelítostné otázky. Například: “Máte ráda středník?” Nápověda: Jazykovědma ho má tak ráda, že si ho nechala vytetovat na tělo. Kam? Poslechněte si podcast. Přijměte omluvu za sníženou kvalitu zvuku, vzhledem k okolnostem jsme natáčeli na dálku. Navíc Markéta bydlí a žije daleko na východě. Říká se tomu Morava a údajně tam také mluví česky. Prý moc hezky. Příjemný poslech!

Můj dnešní host byl někdy optimistický a jindy mírně pesimistický, což však omlouval slovy, že bude rád, když se bude mýlit. Jako introvert se v roce 2020 necítí tak špatně jako mnozí ostatní. Jako nakladatel si nestěžuje, ale samozřejmě by to mohlo být lepší. Jako spisovatel je plodný: nedávno odevzdal rukopis v ráži 1200 stran, řečeno vojensky. Jiří Padevět je z mého pohledu veřejný intelektuál, takže mě zajímalo, koho mezi dnešními českými spisovateli vnímá jako veřejného intelektuála on. Řeč byla také o knížkách o přírodě, o povídkách Ivana Krause či o jeho vlastní knížce Průvodce protektorátní Prahou. Pokud jste to nepoznali, tak jsem právě vyjmenoval největší bestsellery vydavatelství Academia. Ano, jeho ředitelem je právě Jiří Padevět, a to už dvanáct let. Prozradil mi, že knížky na metry, kvůli vylepšení vzhledu obýváku, kupovali lidé už v osmdesátých letech, takže to není žádný módní výstřelek roku 2020, kdy chceme mít co nejzajímavější pozadí na videu při telekonferencích. A o čem jsme ještě mluvili? O banalitách i důležitých věcech, tedy třeba o tom, co dělá Jiřího Padevěta šťastným. Nápověda: ze čtyř položek prozradím dvě, manželku a knihy. Jaké jsou ty zbývající? Poslouchejte.

S Erikem Taberym jsme se v minulém desetiletí vídali pět let občas na poradách, protože jsme pracovali pro stejného zaměstnavatele. Ale protože jsem se více než rok neviděli, napadlo mě, že se ho zeptám: jaké to je dělat politický týdeník v době pandemie. Krátká odpověď: zajímavé i těžké, i když Erik Tabery si nestěžuje. Ví, že díky krizi vidíme spousty věcí ostřeji a zřetelněji než v běžných časech. A krizi prožíváme, o tom není pochyb. Možná poprvé po roce 1989. Až dosud se nám globální potíže spíše vyhýbaly. O čem jsme mluvili? Třeba o tom, co lidé chtějí od politiků slyšet, ale bohužel to od nich neslyší. Jak je Respekt politicky vyhraněný, a zda je součástí přijímacího pohovoru vyplnění volební kalkulačky. Žáda šéfredaktor od svých autorů názorovou jednotu? Drží si Respekt jako primárně papírový týdeník apel i pro nejmladší, dnes plus mínus dvacetiletou generaci čtenářů? A kdy Erik Tabery naposled viděl majitele Respektu a Economie Zdeňka Bakalu? Plus malý bonus: Erik Tabery tento rok hodně četl. Která z přečtených knížek ho nejvíc zaujala a zůstala mu v hlavě? Poslouchejte.

Mým dnešním hostem je vážený exkolega z časopisu Reflex. Ostatně ho z podcastu už znáte, minule jsme se spolu bavili například o šnecích nebo prvním lockdownu. Ale uběhl čas, spousta se toho změnila a já pozval Jiřího X. Doležala znovu. O čem jsme spolu mluvili tentokrát? Třeba o tom, proč je někdy výhoda, když jsou mezi lidmi zbraně. A je celkem jedno, jestli jde o ty střelné, anebo třeba o meče jako v Japonsku. Ale mluvili jsme i o Jirkově první literárním díle, kterým byla v šesti letech napsaná pohádka o medvědovi, a zároveň zatím posledním, kterým je kniha "Greta v pyčobani", napsaná letos. A proč JXD své knihy vydává elektronicky či tiskne v malých vlastních nákladech, a neobrátí se na zavedené vydavatelství? I na to přišla řeč. Nápověda: souvisí to s tím, že dvě nejzajímavější knížky, které Jiří Doležal tento rok četl (od profesora Flégra a Václava Moravce) si ... ehm ... koupil ve slevě. A nakonec padla i otázka: bude příštím poslancem Babišova surikata a příštím ministrem Babišův vycpaný krokodýl? Poslouchejte.

Dnes po delší době nabízím povídku. A pozor, dokonce s příběhem. A taky s medailí. Sice ne zlatou, ale i stříbrná je taky dobrá . Druhé místo na bedně, jak se říká. Celé to vysvětlím. Letos, jak známo, je přestupný rok, a 29. únor vyšel na sobotu. Někdy kolem poledne jsem si na Twitteru přečetl, že někdo z mých přátel poslal povídku do soutěže Havran. Pokud to nevíte, tak to je soutěž vyhlašovaná Českou sekcí autorů detektivní a dobrodružné literatury. Zaujalo mě to, a našel jsem si podmínky soutěže na webu. Napadlo mě, že bych se taky zúčastnil. Mělo to jediný problém: uzávěrka byla na konci února. Ale co, vždyť je přece přestupný rok! Díky tomu jsem měl ještě skoro dvanáct hodin času. Sedl jsem a psal v jednom kuse asi do osmi do večera. Pak jsem si dal se ženou film na Netflixu a někdy kolem desáté si šel do pracovny přečíst, co jsem napsal. Vyleštil jsem věty i slova, trochu přepsal konec. Jak to dopadlo? Přesně za minutu půlnoc jsem -ještě v termínu - povídku odeslal emailem. A podepsal se pseudonymem. Vybral jsem si ten, který jsem už párkrát použil v devadesátých letech. Miloš J. Blažej. Podle mého dědy, který se jmenoval Jaromír Blažej. No a výsledek? Minulý týden se ceny slavnostně vyhlašovaly. A povídka Miloše J. Blažeje si odnesla druhé místo. V první chvíli jsem byl trochu smutný. Kdo by nechtěl vyhrát? Ale pak jsem si řekl, že v konkurenci asi 40 přihlášených prací je to vlastně moc hezký výsledek. Takže vám tu povídku teď nabízím. A kam vás pozvu? Do centra Prahy. Za volantem staršího Subaru je muž se čtyřicítkou na krku. Vypadá lehce unaveně a zamyšleně. Jakoby byl myšlenkami jinde. Ale jede si pro zákazníka, lépe řečeno zákaznici. Být laciným reklamním textařem, napíšu, že je chladná zimní noc jako stvořená pro vraždu. Ale takovým textařem nejsem, a tak se omezím jen na to, že muž zastavuje před barem v centru Prahy. Hezký poslech!

Hostem je Vojtěch Gibiš. Novinář pracující v Televizi Seznam vydává v polovině října společně s Michalem Kubalem z České televize knížku Pandemie. Publicistické zpracování toho, jak se zrodil největší příběh letošního roku, a možná i celého počátku jednadvacátého století. Autoři se na napsání knížky domluvili už v březnu, kdy svět sevřela první vlna pandemie, a nepříznivě zasáhla kromě Číny také hlavně severní Itálii a severní Ameriku. Česku se vysoké počty nakažených, hospitalizovaných i mrtvých na jaře vyhnuly.¨ Proč? I na to dává odpověď knížka Gibiše a Kubala, včetně toho, že v ní poprvé zazní i jméno tajemného muže, který údajně přesvědčil nejdřív ministra vnitra, pak ministra zdravotnictví a nakonec předsedu vlády o tom, že je třeba zavést rychlá a tvrdá opatření proti šíření viru. I o tom jsme se s Vojtou Gibišem bavili, byť na jméno toho muže si musíte počkat až do 19. října, kdy knížka vychází a kdy dle dohody s ním bude zveřejněno. Do tiskárna putovala kniha Pandemie, vybavená výbornými fotkami mimo jiné Lukáše Bíby, v srpnu. Do knihkupectví míří v říjnu. Plán byl nabídnout čtenářům poklidné podzimní čtení k roztopeným kamnům. Tedy shrnutí toho, jak pandemie proběhla a co pro Česko i svět znamenala. Jenže události se vyvinuly jinak. Knížka vychází v době, kdy se v Česku rozjíždí druhá vlna, a to rychlostí a v intenzitě, kterou nikdo nečekal. V počtu lidí s pozitivním testem, ale bohužel i hospitalizací a již také úmrtí patříme k těm nejhorším ve světě. Stalo se to, co asi ani autoři netušili. Nebo tušili? A jak Vojtěch Gibiš tipuje další vývoj? Jak pandemie zasáhne do americké politiky a kdy se podle něj dočkáme vakcíny? Poslouchejte.

Partnerem podcastu je společnost 02 CZ. Petr Kasa byl prvním hostem diskusních večerů v pražském coworkingu Node5. Kvůli covidu jsme ho nakonec museli udělat pouze online, před "prázdným" publikem. Poslechněte si první rozhovor této séri s Petrem Kasou. Petr Kasa s bratrem Martinem už jednu úspěšnou firmu založili a dobře prodali, a teď jdou s druhou, ještě úspěšnější, na pražskou burzu. Kasa.cz dala oběma bratrům nezávislost a vzala jim symbolicky jméno. Pilulka z nich udělala spoluzakladatele miliardové firmy, byť zatím měřeno pouze v korunách. Když všechno dobře dopadne a 6. října se s Pilulkou začne obchodovat, budete si její akcie moci koupit i vy. Jak Pilulka vznikla a čí to byl nápad? Kdo z obou bratrů je lepší běžec, kdo má ve firmě vyšší funkci a jak si rozdělili práci? Koho napadlo nehledat strategického investora, ale zajít si pro peníze na další rozvoj právě na burzu? O tom všem jsem se s Petrem Kasou bavil. A taky o tom, jestli už měl krizi středního věku, zda je šťastný a zda sní o letu do vesmíru. Známe se dlouho a mám Petra rád, lépe řečeno ho obdivuju za to, jak k byznysu přistupuje. Soustředěně a soustavně. Na výsledcích, které s bratrem Martinem mají, je to vidět. Zvu vás tedy do smíchovského coworkingu Node5. Točili jsme v úterý 29. září večer, sice před prázdným publikem, ale i tak to snad bylo zajímavé povídání. Například se dozvíte, že Petr se rozhodl žít do 101 let. Ale víc už neřeknu. Přeju příjemný poslech! Další podrobnosti hledejte na miloscermak.com.

Partnerem tohoto podcastu je společnost O2CZ. Děkuji, že ho posloucháte a doporučíte ho svým známým či blízkým. Jsou to rozhovory s lidmi, kteří mě zajímají a baví. Bude apokalypsa fotogenická? I o tom jsme se bavili s mým dnešním hostem. Ano, tipujete správně, že jím byl fotograf. Lépe řečeno fotografka Alžběta Jungrová. Její jméno mají mnozí zafixováno ve škatulce reportážních fotografů. Patřila k těm nejlepším. A nejodvážnějším. Ale to už neplatí, lépe řečeno dnes je ve škatulce fotografů reklamních. A opět patří k těm nejlepším, což v této kategorii znamená k nejžádanějším. Mluvili jsme o tom, jak se její život proměnil, jestli se jí po cestách do míst konfliktů a tragédií stýská, a co všechno má na dnešní práci ráda. Nápověda: je toho hodně. A taky jsme mluvili o tom, jaké bylo fotografování na kinofilm, že se i při práci pro reklamu dá dělat dokumentární fotografie a co pro Alžbětu Jungrovou znamená, že její rodina vede spor s prezidentem Zemanem o jeho lživých výrocích na adresu Alžbětina pradědečka Ferdinanda Peroutky. Příjemný poslech!

Pomalu končí léto a na dveře ťuká podzim. A taky druhá vlna pandemie. Velmi napjatě a s obavami naslouchají tomuto ťukání ti, které už jarní karanténa ovlivnila velmi, velmi zle. Mnohé likvidačně. Řeč je o restauratérech a hoteliérech. Můj dnešní hosté je obojím. Ale když se ho zeptáte na jeho profesi, řekne, že celoživotně baví pracovat ve službách. Prostě … starat se o to, aby lidem, jeho hostům a klientům, bylo dobře. Moc se mi líbí, jak v našem podcastu popisuje moment, kdy je nejvíc v práci šťastný. Nápověda: je pátek večer a v jeho restauraci plápolají svíčky na stolech a cinkají příbory. Marek Nevrklo provozoval menší hotel v Praze, bude o něm řeč. A hlavně, provozuje restauraci Panská zahrada v Dobřihovicích kousek od Prahy. Povídali jsme si o všem, co to znamená. Například: jak a zda vůbec mu pomohl český stát, jestli bere v restauraci platební karty, zda se stává, že lidé nepřijdou, byť si v do posledního místa plné restauraci do poslední chvíle drželi rezervovaný stůl ... a například i o tom, jaké dávají Češi spropitné. Povídali jsme si o tom, jaké spropitné dává Marek Nevrklo, když si zajde na jídlo s rodinoudo své opbíbvené restaurace v Praze. Jaká to je? Poslouchejte. Přeju příjemný poslech, partnerem podcastu je společnost O2 CZ.

Už jste slyšeli, že můžete dokázat všechno na světě, a stačí jen chtít? Ano, to je jedna z nejčastěji opakovaných lží, oblíbená zejména motivačními příručkami. Nikdy nestačí jen chtít. Musíte toho sami hodně udělat. A ani pak to není jisté. Ale někdy to vyjde. Sponzorem podcastu je společnost 02 CZ. Mám takový příběh, který bych vám rád vyprávěl. Protože je úplně čerstvý. Včetně poslední tečky, kterou za ním dvaatřicetiletý český podnikatel Damir Špoljarič udělal před pár dny v estonské Rize. To když pětkrát bez autopilota přistál s dopravním Airbusem 320. Definitivně tak získal oprávnění pilotovat tento druh letadla. Kdyby chtěl jako běžný pilot létat is pasažéry, musel by nastoupit k nějaké letecké společnosti a absolvovat zhruba ještě sto leteckých hodin pod vedením školícího kapitána. Ale to se nestane. Mimo jiné proto, že letecké společnosti v létě 2020 piloty propouštějí, nikoli najímají. Avšak zde je můj nový podcast: s mladým úspěšným mužem, který nejenže vybudoval velkou a fungující firmu, ale když si před dvěma a půl roky poprvé sedl do malého sportovního letadla, rozhodl se, že budou co nejdřív létat i s tím velkým dopravním. Což se mu povedlo. A taky zhubnul víc než sto kilo, mimo jiné. Prosím, poslouchejte pečlivě, pokud si myslíte, že některé věci prostě nejsou možné.

Dnešní díl se klidně mohl jmenovat dvě stě procent. Avšak ne Miloše Čermáka, nýbrž designérky Anny Marešové. Právě na 200 procent totiž splnila tato půvabná a křehká žena tento týden své původní představy na crowdfundingové platformě hithit.cz. Na svůj nový produkt, kterým je menstruční kalíšek, vybrala už přes 900 tisíc korun. Peněženky jejích příznivců přitom zdaleka neřekly poslední slovo. Vybírat se bude až do začátku září. Možná jste o Anně Marešové už slyšeli. Nebo skoro určitě jste o ní slyšeli. Upoutala na sebe pozornost dvěma věcmi, byť obě jsou jak velikostí, tak účelem hodně odlišně. Stručně řečeno: získala si zaslouženou pozornost vibrátorem a tramvají. O obojím jsme si povídali. O firmě s legračním názvem Whoop-de-doo, jejíž je zakladateklou a majitelkou, a která už řadu let poutá potornost erotickými pomůckami pro ženy. A samozřejmě i o pražské tramvaji, onom elegantním kabrioletu na kolejích, který si můžete pronajmout a podívat se z jeho paluby na Prahu z úplně jiné perspektivy. No a povídali jsme si rovněž o jejím novém projektu, kterým je zmíněný menstruační kalíšek. Dopředu se omlouvám za rozpaky, které se mi někdy nedařilo tak úplně zamaskovat. Patřím k těm satromódním mužům, pro které nepatří menstruace k úplně komfortním tématům. Ale i kvůli mě Anna Marešová svůj projekt dělá. Jak tvrdí, otevření tabuizovaného tématu bylo jednou z jejích motivací. Anna Marešová je skvělá, sympatická a odvážná. Doufám, že vás náš rozhovor bude bavit tako jako mě. Sponzorem podcastu je společnost O2 CZ. Přeju příjemný poslech.

Vítejte u druhé sezóny podcastu Jedno procento. Jeho partnerem je společnost O2 CZ a já jsem moc rád, že ho posloucháte. Můj dnešní host se jmenuje Michal Illich. Ale začnu oklikou. Zprávou, kterou před pár dny vydala televize Nova. Rozhodloa se zavřít blogovací systém blog.cz. Před deseti lety byl populární tak, že byl s třemi milióny autorů a čtenářů v Top10 českého Internetu. Dnes už lehce zanedbaný a pozapomenutý, ale stále zhruba s miliónem návštěvníků měsíčně. Takže i v době zavření docela populární. Avšak hlavně, Blog.cz má zajímavou historii. Systém založil můj dnešní host. Tehdy zhruba pětadvacetiletý programátor, a hlavně tvůrce fulltextového vyhledávače Jyxo, který jako první vyhledávač uměl dobře česky, dokonce o několik let dřív než Google. No a právě v balíčku s vyhledávačem koupila od Michala Illiche televize Nova, lépe řečeno její mateřská společnost CME, blogovací systém blog.cz. Illich, který v té době vlastnil 85 procent firmy, vydělal něco kolem sto miliónů korun. Jak s nimi naložil? Co si dopřál, jaké firmy založil a co dělá teď? O tom je dnešní podcast. Napovím jen tolik, že řeč bude o projektu hybridního letadla Zuri s kolmým startem. Michal Illich financuje jeho vývoj z velké části ze svých peněz a v příštích týdnech provede testovací lety s prvním velkým prototypem. Ještě krátká poznámka, než budete poslouchat: lidi jako Michal Illich mám rád. Nepatří mezi byznysmeny, kterými cloumá ego a my stále slyšíme o jejich kolosálních plánech. To však neznamená, že je nemá. Naplňuje je nenápadně, ale trpělivě. Mít projekt jako Zuri, to je krásná a velká ambice. A také odvaha a zároveň risk. Který nemusí vyjít. Hezký poslech!

Vítám vás u poslechu po krátké prázdninové pauze. U dílu, který má pořadové číslo 74. Anebo taky nula. Začínám totiž druhou sezónu. Ve čtvrtek 14. srpna to bude přesně jeden rok, co jsem natočil první díl s ekonomem Tomášem Sedláčkem. V podcastu se za první rok vystřídalo sedmdesát hostů. Připomenu, koho zvu. Jsou to lidé, které mám rád, nebo kteříá mě zajímají, anebo - dovolíte-li lehce expresivnější výraz - kteří mě baví. Cílem podcastu není najít pravdu, usvědčit lháře a zjednat pořádek. Můj podcast není v pravém smyslu žurnalistika. Založil jsem ho proto, abych si mohl popovídat s lidmi, o kterých se chci něco dozvědět. A mám jedinou ambici, dá-li se to tak nazvat. Budu strašně rád, když se o těchto lidech něco nového dozvíte i vy. A když vás to bude bavit. Dlouho jsem přemýšlel, koho pozvat na začátek druhé sezóny. Měl to být nějaký parádní, mimořádný host. A nakonec jsem jako hosta zvolil člověka, který není mimořádný ani trochu. Vlastně je pro posluchače tohoto podcastu tím nejnudnějším a nejobyčejnějším. Pozval jsem sám sebe. Ale nebojte, nebudu si povídat sám se sebou. Požádal jsem o tuto nevděčnou práci někoho jiného. ým záskokem v nultém díle je Luděk Staněk. Kolega z našeho společného podcastu Čermák Staněk Comedy Podcast. Tohle je výsledek. Natčili jsme tento díl v našem novém studiu v Node5 v Praze na |Smíchově. Sponzorem tohoto podcastu je společnost 02. Děkuji ji za důvěru a rok trvající dobrou spolupráci. A jak vždy říkám, a myslím to přesně tak, tím nejdůležitějším jste vy. Posluchači. Přeju příjemný poslech.

Bude, anebo nebude druhá vlna nákazy koronaviru? A pokud bude, na co se máme připravit? tyto otázky jsem položil dnešnímu hostovi. A to přesto, že není epidemiolog, hygienik ani odborník na matematické modely. David Šimák je nájemný marketér, jak sám sebe nazývá. Ale zároveň člověk, který v době první vlny koronakrize shrnoval skoro každý den nejdůležitější informace a zároveň své postřehy o tom, jak se šíří nemoc Covid19. Říkal svým textům koronaskřípky a publikoval je na Facebook. Možná právě proto, že není expertem v žádném ze zmíněných oborů, byly jeho texty velmi věcné a srozumitelné. David Šimák dělal to, v čem bohužel selhala profesionální média. Aspoň z mého pohledu. Vybíral to podstatné a důležité, a to zajímavé zasazoval do pařičného kontextu. Teď v době rozvolňování opatření vlády se mu navíc přihodila zajímavá věc: v jeho okolí se v práci vyskytl koronavirus a on musel do povinné karantény. Jaké to bylo? A co z toho plyne pro to, co můžeme čekat i my ostatní od dalších měsíců? I o tom jsme mluvili. A hlavně o tom, jak se doba covidová mění v dobu postcovidovou, ale my to zatím odmítáme brát na vědomí. Vyskočili jsme úlevně ze světa karantény a omezení, a chováme se tak, jako kdyby byl svět úplně stejný jako před koronakrizí. Ale bohužel není. Poslouchejte! Partnerem tohoto podcastu je společnost O2 CZ, další informace najdete na webu miloscermak.com.

Partnerem tohoto podcvastu je společnost O2CZ. Většinou tuto informaci sděluji až poté, co představím hosta. Dnes považuju za vhodné ji … jak se někdy říká … vytknout před závorku. Řeč totiž bude o něčem, co se mobilních operátorů v Česku bytostně týká. S mužem, kterého titíž mobilní operátoři dobře znají. Ondřej Malý byl pět let členem rady Českého telekomunikačního úřadu. Stal se jím v roce 2012, a to za poměrně vtipných okolností, které se v novinářské branži staly legendou. Stručně řečeno, Ondřej odešel na tiskovou konferenci jako novinář, a vrátil se z ní do newsroomu Hospodářských novin jako člen rady ČTU. Více v našem ropzhovoru! A co jsou další témata? Odpovím zkratkou 5G, kterou pochopitelně znáte. Možná hned na několik způsobů: například jako terč konspiračních teorií, které jsou někdy tak bláznivé, že se člověk zdráhá uvěřit, že je někdo bere vážně. Ale bere. Čím se 5G liší od 4G, 3G a dalších předešlých generací? I o tom jsme mluvili. A taky o tom, proč je 5G důležité, byť v tuto chvíli pro běžné uživatele není snadné vidět, jaké benefity jim přinese. A konečně, tématem rozhovoru byly i námluvy, které probíhají mezi státem a čtvrtým mobilním operátorem. Zatím hypotetickým, protože známe jen ty firmy, které o to projevily zájem. Nově je však mezi nimi celkem nečekaný kandidát: polostátní energetická společnost ČEZ. Je to dobrý, anebo špatný nápad? A jaké podmínky pro vstup čtvrtého operátora stát aktuálně má? Mluvíme o tom s Ondřejem Malým. Hezký poslech!

Irenu Zatloukalovou jsem poznal před lety jako mluvčí společnosti seznam. Proč z největší české internetové firmy odešla? Zeptal jsem se jí na to. Jen předešlu dopředu, že to byl rozchod poklidný a přátelský. Jak by rozhody měly být. Dnes pracuje naopak ve firmě malé. Vytvořila tandem s Jiřím Vicherkem, znalcem české startupové scény, a oba jsou spolumajitelé společnosti Fenek. Proč pojmenovali firmu po malé lišce s velkýma ušima? A čím se zabývají? Ano, i o tom jsme mluvili. A do třetice, povídali jsme si samozřejmě i o koronakrizi. Co Ireně dala a co jí vzala. A jak se stalo, že se stala mluvčí dobrovolnické iniciativy "kluků", tedy lidí pracujících v IT, kteří se v polovině března rozhodli, že pomůžou státu. Povedlo se? Co iniciativa Covid19cz dokázala, jak se její projekty přenesou do doby pokoronavirové a jak na ni budeme vzpomínat? A vrátí se nadšení a elán případně v momentu, kdy se nákaza vrátí ve druhé vlně? Samozřejmě jsme o tom mluvili. Partnerem tohoto podcastu je společnopst O2 CZ. A tím nejdůležitějším jste vy, kteří můj podcast posloucháte. Dobře se bavte!

Hostem tohoto dílu je Tomáš Kapler. Před dvěma lety se stal fanouškem 3D tisku a i díky němu došel - podle svých slov - k zásadnímu zjištění: že když něco potřebujete, nebo se vám něco líbí, a zrovna to není na trhu ke koupi, máte dnes ještě jednu možnost. Si to vyrobit. A tak když v březnu 2020 na začátku tzv. koronakrize děsil Evropu i svět nedostatek ventilátorů v nemocnicích, řekl si Tomáš Kapler: a co si ventilátory vyrobit? Oslovil odborníky na ČVUT, sestavil tým, získal pro vývoj i výrobu finance a našel výrobce. Je to jeden z příběhů, které si z koronavirové karantény jara 2020 budeme pamatovat. To, jak naše matky čio babičky šily roušky, a pak to, jak jedna moravská firma začala během několika týdnů vyrábět ventilátory. Tomáš Kapler ukázal, že i v době krize a nejistoty dokáže realizovat projekt od nuly až k reálném výsledku. Co teď dělá? Shodou okolností je od února nezaměstnaný a hledá si novou práci. Stojí u jeho dveří dlouhá fronta zájemců o člověka, který prokázal své kvality? I o tom jsme se bavili. Poslouchejte! Partnerem tohoto podcastu je společnost O2 CZ, další informace na webu miloscermak.com.

Malá rada před tím, než začnete poslouchat dnešní díl. Jestli není zrovna sedm ráno a vy nejste na cestě do práce, nalijte si k poslechu sklenku vína. Můj host pil červené. Pinot. Svou oblíbenou odrůdu. Můj host se ve vínu vyzná a udělal hodně proto, aby se ve víně o trochu víc vyznali i ostatní. Minimálně ti, kteří chodí do jeho pražského podniku Vinograf. Lépe řečeno do jednoho ze dvou Vínografů. Jan Horešovský je původní profesí daňový poradce, dům na Malé Straně zděděný po otci mu však změnil život. Společně s láskou k vínu. Jak se to přesně stalo a co dnes Víinograf je, a co znamená pro svého spoluzakladatele, se dozvíte v dnešním podcastu. A taky to, jak oblíbený vinný bar a restaurace přežily koronakrizi, kdy většina z nás seděla a popíjela doma. Ano, byla to doba, kdy se lámal chleba a tříbily charaktery, jak se říká. A nebo, jak říká Jan Horešovský, kdy jsme se dostali šanci podívat se do vlastních hlubin a vytáhnout hlavu ze zadku. Povídali jsme si o spoustě dalších věcí: například že nejlepší čeští a moravští vinaři se už vyrovnají vinařské špičce z Rakouska. Ale že ten hlavní peloton vinařů u nás na ten rakouský stále ztrácí. Mimo jiné i protro, že stále platí, že nejlepší není ten, kdo udělá nejlepší víno, ale kdo získá nejvíc dotací. Co se Jan Horešovský dozvěděl během krize: a) že se nepodělá, b) že na stát se nemůžete spolehnoutg, c) že se naopak může spolehnout na své zákazníky, kteří jsou nejlepší na světě. Nejlepší posluchačí na světě má tenhle podcast, díky, že mezi ně patříte. Partnerem je společnost O2 CZ.

Jezdíte na elektrokole? A používáte ho jako dopravní prostředek? Můj dnešní host na obě otázky odpovídá ano. Plus jedna nepříjemná věc: na elektrokole nejenom jezdí, ale občas z něj taky spadne. Říkám to proto, že v podcastu to asi neuslyšíte, ale já to viděl. Ne to, jak spadnul, ale jak se mnou dělal rozhovor se zavázanýma ruzkama. Nikoli metaforicky. Zavázanýma v obvazech. Jakub Ditrich patřil k českým internetovým pionýrům, v devadesátých letech byla jeho firma Globe Internet mezi prvními, které tvořily webové stránky a obchodovaly s doménami. Teď však už dvanáct let prodává a také vyrábí elektrokola. Nikoli on sám, ale firma ekolo.cz, kterou založil a řídí. A my spolu mimo jiné mluvili o tom, jak se k tomu dostal. A taky o tom, jak přežil nouzový stav v době boje s pandemií, byť cykloprodejny se otevřely mezi prvními. A dnes zažívají skutečný boom. Je to i proto, že se elektrokola stanou alternativou pro dopravu ve městě? Rychlejší než auta a bezpečnější než hromadná doprava? I na to přišla řeč. A taky na kontroverzní téma posledních dní: rozhodnutí pražského magistrátu zavřít pro auta malý kousek Smetanového nábřeží. Je to pro cyklistiku dobrá, anebo špatná zpráva? A konečně, zajímalo mě, jaké jsou v tomhle oboru inovace a jak bude vypadat elektrokolo blízké i vzdálenější budoucnosti. Příjemný poslech, partnerem podcastu je společnost O2 CZ.

Pokud budete chtít v následujícím měsíci kontaktovat lihovarníka Martina Žufánka, asi se vám to nepodaří. Rozjíždí totiž spanilou jízdu po českých restauracích a barech. Má jediný cíl: co nejvíc utratit za alkohol a jídlo. Proč jeden z nejznámějších, možná vůbec nejznámější výrobce pálenek v Česku restartuje českou ekonomiku? O tom jsme mluvili v našem podcastu. A taky o tom, co dělal dva měsíce na takzvaném homeofficu. Nápověda: pálil absint. A taky ochutnával, co vypálil. Závidíte? Poslechněte si tento podcast, a budete závidět ještě víc. Co Martinu Žufánkovi udělalo radost a co ho naopak rozesmutnělo, a zda se mu podařilo naplnit předsevzetí, které si dal loni počátkem roku? Ano, i o tom jsme mluvili. Nápověda: nepodařilo, ale letošní gin OMFG byl vyprodaný za rekordních dvanáct minut. Dozvíte se i to, jakou restauraci navštíví Martin Žufánek po konci karantény jako první (nápověda: je v Olomouci) a kdy bude na trhu první Žufánkova whisky. Je to tak čerstvá věc, že ještě nemá ani jméno. Ale víc už neprozradím. Snad jen to, že se se mnou rozloučil pozdravem: Mějte se dobře a milujte alkohol. Poslouchejte! Další podrobnosti o tomto podcastu najdete na webu miloscermak.com.

Jak se do doby pokoronavirové probouzí Brusel, hlavní město Belgie? S nadějemi i opatrně, podobně jako celá Evropa, říká Edvard Kožušník. Bývalý politik, dnes konzultant a také nadšený běžec. Někdejší spolupracovník Mirka Topolánka, a to ještě v dobách, kdy byl senátorem. Pak, v letech 2009 až 2014, poslanec Evropského parlamentu. Mimochodem, známým se stal tím, že na první zasedání ve Štrasburku přijel z Prahy na kole a zúčastnil se v cyklistickém dresu. A následně ho jeden španělský deník vyhlásil nejhezčím evropským poslancem. Ale to jen na okraj. Po pětileté kariéře politika ještě dvakrát neúspěšně kandidoval, a vedl také kampaň Mirka Topolánka v posledních prezidentských volbách. Rovněž neúspěšnou, což plyne z toho, že na Hradě je dnes Miloš Zeman. Zeptal jsem se Edvarda Kožušníka, co přesně v Bruselu dělá, a taky čeho se bude týkat jeho startup, který spustí ve španělštině letos v létě. A taky na to, jak hlasoval v referendu o EU v roce 2004, a jak by hlasoval v případném budoucím referendu o tom, zda z EU máme vystoupit. No a mluvit budeme i o tom, jak se vropa dívá na Česku, jak vycházíme ve srovnání například s podobně velkým Holandskem (a Holanďany, kteří jsou vedle Čechů nejvyššími Evropany a vlastně i pozemšťany), a jak si vedeme ve srovnání například s Poláky. Dozvíme se i to, kterými slavnými absolventy se pyšní Evropská škola v Bruselu, kam chodí Kožušníkovy děti. A zda mezi nimi je i současný britský premiér Boris Johnson. Příjemný poslech!

Pozor, dnešní díl je vrcholně nevhodný pro ty, kteří mají hlad. Protože mluvit se bude o jídle. Takže jestli jste ještě neobědvali či nevečeřeli, odložte si poslech až na potom. Hostem je jeden z nejlepších českých kuchařů Radek David. Muž, který vybudoval pověst podniku La Veranda v centru Prahy, a dále kouzlí s jídlem například v Babiččině zahradě v Průhonicích či v novem The Bistru na Vinohradech. Mluvili jsme samozřejmě o tom, co právě teď šéfkuchaře, restauratéry a majitele hospod čeká. Kýžené znovuotevření jejich podniků. Očekávané stejně netrpělivě jimi samotnými i zákazníky. Ale jak to bude probíhat? Dokáží se všichni vrátit do původních kolejí? Anebo už nic jako původní koleje neexistuje, a bude se začínat tak trochu od začátku, v nových podmínkách a s novými pravdily? Plus přízemní, avšak stejně napjatě očekávaná otázka: Jak to bude s cenami? Budou stejné? Nebo nižší, aby zákazníky k talířům a sklenicím přilákaly? Anebo naopak vyšší, protože přísnější pravidla zvýší i náklady? Zeptal jsem se i na to, jak dva měsíce "bez strávníků" Radek David prožíval, co se dozvěděl o sobě ao svých kolezích a do jaké restaurace se poprvé vypraví na jídlo se svými dětmi a manželkou. Řeč bude na závěr i o chřestu. Ale víc neprozradím. Příjemný poslech!

Pojala karanténu jinak než většina z nás. Nekouká dlouhé hodiny na seriály na Netflixu, neučí se nový cizí jazyk ani neběhá maratony na balkóně. Nemá na to čas. Má moc práce. A přitom není ani v oné tzv. první linii, jak jsme se naučili říkat, a nekterým to už leze na nervy. Oborem Lady Brůnové je komunikace. Vystudovala ji na FSV UK a od té doby působila v řadě firem a společností. Od loňského roku rozvíjí startup Donio, který vyvíjí dárcovskou webovou platformu. I o tom jsme spolu mluvili. A o čem ještě? O tom, co nového se naučila (spoiler: je to něco, při čem jste hlavou dolů) a jaká velká zvířata má ráda (spoiler: občas sežerou člověka). Partnerem podcastu je společnost O2CZ, tím nejdůležitějším jste vy posluchači. Vše o hostech najdete na http://miloscermak.com. Příjemný poslech!

Milovnice Rakouska, znalkyně vína a autorka či spoluautorka několika knížek. Bývalý politik a podnikatel, velmi často označovaný jako kontroverzní. Přijal jsem jejich pozvání na láhev rakouského veltlínu, byť to byl přípitek virtuální. S manželi Petrou a Miroslavem Mackovými. Vášně budí Miroslav Macek i nyní, v době koronakrize, když několikrát napsal, že drakonická opatření vlády jsou zbytečná a nebezpečná. “Tvrdím, že na koronavirus, s důrazem na předložku NA, nezemřel ani jeden člověk,” říká například. Ale náš rozhovor nebyl hádkou o tom, jak reagovat na pandemii. Nebyl v žádném případě ani regulérnním novinářským rozhovorem. Spíš popovídáním tří lidí, keří se znají a i díky okolnostem se dlouho neviděli. O tom, co píšou a co čtou, nebo o tom, jak dopadne česká či rakouská gastronomie. A na co se těší. Poslouchejte!

Před mnoha lety o mně říkal, že jsem "Halinou Pawlowskou českého Internetu". A nemyslel to úplně jako poklonu. Komplimentem nebyla ani má odveta, když jsem o něm naopak já začal tvrdit, že je "Broukem Pytlíkem českého Internetu". Dnes si říkáme křestními jmény a máme se rádi. Nebo aspoň myslím. Josef Šlerka je šéfem Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky a přednáší o nových médiích na Filosofické fakultě Karlovy univerzity. Mluvili jsme spolu mimo jiné o tom, jak jsou na tom nezávislá média v Česku a co jsme se o nich dozvěděli v posledních měsících. Bavili jsme se také o datech a o tom, jak jim rozumět. Či o tom, proč Josef Šlerka říká, že v "testu koronavirem" obstály elity a lid, ale fatálně selhala vláda. Poslouchejte!

Je novinářský veterán, který pracuje v médiích od roku 1993, a to mimo jiné v Hospodářských novinách, České televizi nebo třeba v týdeníku Ekonom. Tam jsme se v roce 2013 pracovně setkali. O rok později už Ondřej Neumann založil server Hlídací pes, inspirovaný americkým projektem ProPublica. Tedy server, jehož ambicí je dělat špičkovou žurnalistiku ve veřejném zájmu, placenou dobrovolnými přispěvateli a mecenáši. Jak se tuto ambici podařilo naplnit? Právě o tom jsme mluvili. Ale zajímalo mě i to, jak se na budoucnosti nejen českých médií projeví ekonomická krize, kterou nepochybně nastartuje pandemie koronavirem. A samozřejmě jak se projeví rovněž na společnosti a politice. Budeme méně svobodní? Budeme více ochotni věřit jednoduchým řešením nebezpečných politiků? Ajsou roušky symbolem toho, že máme a musíme držet krok? Poslouchejte!

Podle Wikipedie je českým novinářem a vydavatelem. Je Američan, ale mluví výborně česky. Má českou ženu a dětmi žijí od rku 1991 v Praze. Živí se tím, že už od devadesátých let připravuje denní přehled českých událostí v bzynyse a v politice, a to v angličtině. Erik Best však dění v Česku jen nemapuje, ale také komentuje. A to často velmi vyhraněně a provokativně. Stal se součástí - s nadsázkou řečeno - českého politického cirkusu. Má řadu příznivců i odpůrců. V roce 2018 dostal státní vyznamenání od prezidenta Miloše Zemana. Přemýšlel, zda ho přijmout? Dokázal by si představit, že se z Česka odstěhuje zpět do Ameriky? A čím ho Česko překvapilo v posledních týdnech, kdy bojuje - stejně jako skoro celý svět - s nákazou koronaviru? Na to všechno jsem se ho zeptal. Poslouchejte!

Esenciální povídání pro všechny, kteří chtějí vědět, jak správně komunikovat na sociálních sítích. Třeba teď, ve výjimečných časech, kdy Česko i svět bojují s nákazou koronaviru. Daniel Dočekal je jedním z českých "internetových pionýrů", dnes působí hlavně jako konzultant a lektor. Ale také například vyráží na cesty na ekole kolem Prahy. Nebo na cesty městskou hromadnou dopravou, nejčastěji tramvají, a podle postřehů publikovaných na Twitteru či Facebooku zde zažívá neuvěřitelné věci. Povídali jsme si o tom, jak změní dnešní krize to, jak používáme moderní technologie, a co můžeme očekávat od budoucnosti. Poslouchejte!

Jak se v těchto dnech žije v Londýně? Ulice jsou prázdné, z nebe zmizela letadla. I lidé v parku jsou nějak tišší, říká Jiří Šiftař. A není to vlastně vůbec špatné, dodává. Bydlí už 13 let v Británii a pracuje jako designér uživatelského rozhraní v asi největší anglické bance. Dlouhá léta byl nejúspěšnějším Čech na Instagramu, jak sám říká, stal se influencerem ještě v době, "než se to stalo cool". Byl zároveň jedním z prvních uživatelů. Založil si účet hned první den, kdy Instagram vznikl. Ale dnes je pro něj Instagram uzavřenou kapitolou. Jak se mu žije, na co se těší a proč docela dobře zvládá i současnou karanténu. Poslouchejte!

Píše haiku, léčí své chronické bolesti zad a věnuje se šnekům. A také sexu. To zdůrazněme coby varování, abyste tento podcast neposlouchali s dětmi a raději ne před 22. hodinou. Jiří X. Doležal byl hostem podcastu loni v létě. Co se od té doby stalo? Dvě podstatné věci. Odešel z časopisu Reflex, kde strávil téměř celou svou novinářskou kariéru, a pak stejně jako my ostatní žije v posledních týdnech život "s koronou". Toto je další rozhovor ze série, které pracovně říkám "vytočte svého blízkého". Udělejte to taky: mluvte se svými známými, kamarády a kolegy, a to i přesto, že osobně se teď vídáme mnohem méně než dřív. Nebo vůbec. Zůstaňme v kontaktu! A příjemný poslech rozhovoru s JXD.

Chybí vám vaši kamarádi, kolegové či známí? Zavolejte jim. Zeptejte se, jak se mají, o čem přemýšlejí a co dělají. Jak se drží. Přesně to jsem tento týden udělal a zavolal hostům, kteří byli v mém podcastu loni nebo počátkem roku. "Před koronou", jak se možná bude říkat. Protože jsou to vesměs zajímaví lidé a zajímá mě, co právě teď podnikají a na co myslí. A snad to bude zajímat i vás. Prvním v této sérii je Matouš Petráň. Jak se daří jeho dvěma restauracím Dish (já vím, trochu otázka na facku) a na co se dívá na Netflixu či HBO? Poslouchejte.

Byl už hostem podcastu dvakrát: v "regulérním" díle letos v létě jsme mluvili o všem možném, hlavně však o jeho profesi kardiologa. Letos v únoru jsme natočili podcast na aktuální téma, kterým byly v té době velmi sledované zprávy o tom, že běh může působit zdravotní komplikace. Aniž jsme si to úplně uvědomovali, v té době už byla "v běhu" mnohem důležitější a zásadnější zpráva z oboru medicíny. Dnes to víme. Profesor Josef Veselka je šéfem kardiologické kliniky v největší české nemocnici v Praze v Motole a společně s dalšími zdravotníky čelí důsledkům pandemie nemoci Covid19. Ale je optimistou: je přesvědčený, že současná patová situace nebude trvat dlouho a že přinese snad méně obětí, než se obáváme. "Měli jsme velké štěstí, že v Česku byl ve správný čas na správném místě světový odborník profesor Prymula," říká. Méně nadšený je z politiků, třeba z toho "v červeném světru". Poslouchejte!

Vystudoval v Česku teoretickou fyziku, dnes pracuje v ústavu s názvem Future of Humanity Institute při Oxfordské univerzitě. Je to opravdu tak zajímavé, jak to zní? "Možná ještě zajímavější," říká Jan Kulveit. Český vědec, který se zabývá "velkými riziky s malou pravděpodobností", je od poloviny března v Česku. A hodí se mu to, čím se předešlý rok zabýval: mimo jiné i modelováním pandemií s potenciálem zničit lidstvo. Patří k lidem, kteří vytvořili iniciativu Covid19cz a dnes mimo jiné pomáhají se zavedením tzv. chytré karantény. V čem nám může pomoct a proč se jí nemáme být, a taky o tom, zda a kdy skončí dnešní tíživá situace, jsme si s Janem Kulveitem povídali v rozhovoru. Poslouchejte!

Jaké to je, když prakticky přes noc začnete řídit firmu, která většinu zaměstnanců pošle pracovat domů? Je home office dobrý na produktivitu, anebo nedokáže běžný kancelářský provoz nahradit? A jaká je role velké společnosti, jejíž služby jsou právě teď kritické pro fungování státu a společnosti? Jindřich Fremuth o tom něco ví. Od ledna 2018 řídí společnost 02 CZ. Povídali jsem si právě o tom. A také třeba o chytré karanténě, o tom, zda lidé zvládnou platit účty za telefon, nebo o tom, na co se Jindřich Fremuth těší. Poslouchejte!

Není konec světa, na Zemi nepřistáli marťani, neblíží se meteorit, nezačala atomová válka. Máme pandemii, a ty tady byly vždycky. Přicházely a odcházely. Odejde i tahle, říká Ivo Lukačovič. Mám ho rád, nikoli jako majitele firmy, pro kterou poslední rok píšu komentáře, ale jako člověka ze stejné generace (byť o pět let maldšího), z kterým jsem prožil kus života. Skutečně (když v devadesátých letech Seznam založil a všichni na českém Internetu jsme se tehdy znali) i obrazně (to později, když se stal Seznam velkou firmou a Ivo velkým šéfem). Proto jsem byl rád, že souhlasil s rozhovorem pro podcast Jedno procento, který zároveň vyšel i na Seznamu. Poslouchejte! Autor a Ivo Lukačovič, majitel Seznamu, se znají od 90. let, proto si v rozhovoru tykají.

Narodil se na Slovensku, žije v Americe. Založil firmu Pex, kterou lze popsat jako "Google pro video". Se svou americkou manželkou bydlí Rastislav Turek v Los Angeles, kde také jeho firma se 60 zaměstnanci sídlí. Od loňského roku má mimo jiné pobočku také v Česku, ale tu Rasty ještě nenavštívil. V Evropě nebyl šest let, v Česku nebo na Slovensku už skoro deset let. Jak se žije v Kalifornii, kde platí jedny z nejpřísnějších opatření proti nákaze koronavirem v USA? Bojí se o byznys, vadí mu pracovat z domova a jak vidí budoucnost americké ekonomiky? A proč si myslí, že si už nikdy nebudeme podávat ruce? Poslouchejte!

Jak to dopadne, když propagátor běhání a instruktorka fitnes skončí spolu v karanténě? Nemůže to dopadnout dobře. Anebo ano? Miloš Škorpil už hostem podcastu byl loni v létě, jeho žena Dana má premiéru. Bývalá bankéřka, která vyhořela, zamilovala se a propadla fitnes (v tomto pořadí) má tipy, jak přežít karanténu. A my s Milošem věštíme, kdy se vrátí masové maratóny do měst. Bude to už letos na podzim? Anebo se běhání stane zase doménou osamělých vlků? Poslouchejte telefonický podcast mezi nejmenovanou vesnicí u Prahy a nejmenovaným městem na konci světa.

Poslechněte si novou povídku z fleku. NEBOJ SE, ANI V KARANTÉNĚ NEBUDEŠ SÁM. Roman bydlí v bytě dva plus jedna na pražském Novém Městě. Když se světem začne šířit nákaza potenciálně nebezpečným koronavirem, žije zrovna bez partnerky. Ale vše zvládá dobře, jako alkoholik má ostatně pro náročné situace dobrý trénink. Až se ovšem, jednoho dne, ozve v jeho bytě hlas cizího muže. V ten moment také začíná naše vyprávění. Poslouchejte!

Poslední dny ten termín slyšíme mnohokrát denně. Vzbuzuje naději, ale i obavy. Co je to chytrá karanténa? "Jednoduše řečeno je to opak té blbé, ve které jsme teď," říká Jan Romportl, expert na umělou inteligenci. Patří do skupiny expertů na IT, ze startupů i z korporací, která se pod názvem Covid19cz dala dohromady před dvěma týdny a pomáhá bojovat státu s nákazou koronavirem. Jaké technické řešení chytré karantény experti prosazují? Jak přesná jsou data mobilních operátorů, která bude používat? Ohrozí to nějakým způsobem naše soukromí? A kdy je podle Jana Romportla šance, že se náš život aspoň částečně vrátí k normálu? Poslouchejte!