Procento Miloše Čermáka

Tři glosy z posledního týdne: Chicken Kiev a kouzlo politické gastronomie. Boj o duši i přežití. A co dělat?

Co možná nevíte: - vyhraje ten, kdo přemýšlí logicky a je chytrý ... a taky trochu šílený - stojím pevně na straně dobra a jsem lepší člověk než vy - ... a mimochodem, už víte, jaké používáte zájmeno?

Tohle je jedno procento Miloše Čermáka.Já jsem Miloš Čermák a moje jedno procento jsou asi dva centimetry na výšku a necelý jeden kilogram živé váhy.Jedno procento je taky podcast, který právě posloucháte. Vítejte u první epizody roku 2022. První epizody už třetí sezóny.Bude mi potěšením vás každý týden zásobovat audioverzemi svých článků, poznímek a glos. A samozřejmě vám nabízet i rozhovory se zajímavými a zábavnými lidmi. Čas od času vám snad také nabídnu nějakou další povídku z fleku.Díky, že posloucháte!

Zajímalo mě, co přesně dělá pro pražský magistrát, jak vidí budoucnost a proč považuje téma obnovitelných zdrojů za tak důležité.Mimo jiné mi vysvětlil, proč podle jeho názoru nazvou historici jednou éru, ve které žijeme, “dobou uhlíkovou”. A proč bude trvat 140 let.Martin Bursík přijel do studia na kole. Bavili jsme se také o jeho životní vášni, tedy horolezectví, a tedy i o tom, proč ho už takzvaně zabalil. Je mu přes šedesát, ale na důchod nemyslí. Ani neví, kdy na něj bude mít nárok. Protože jeho pomyslná životní osmitisícovka ho prý ještě čeká.Přeju příjemný poslech.

Mluvili jsme s Josefem Veselkou samozřejmě i o současnosti: tedy o covidu a jeho čtvrté vlně, která zrovna Česko i část Evropy trápí. A taky o tom, jakou stopu zanechal covid v jeho knížce a jak podle jeho názoru pandemie skončí.Josef Veselka nebyl v mém podcastu poprvé. Ale poprvé jsme si povídali nikoli hlavně o medicíně či srdci, ale také o psaní, emocích a kouzlu vyprávění. O snech, mužském egu, životě i smrti. Prostě o všem, o čem je i román srdcaři. Měl by být už na pultech knihkupectví. Rozhovor s jeho autorem Josefem Veselkou můžete poslouchat právě teď.

Těžko říct, jestli se proslavil před dvaceti lety díky pražské restauraci Le Terroir, anebo se tato restaurace proslavila díky němu. Dnes patří jednačtyřicetiletý muž každopádně mezi nejuznávanější české kuchaře.Mluvili jsme spolu o tom, jestli měl před zmíněnými dvaceti lety opravdu na dosah Michelinskou hvězdu, a zda ho mrzí, že ji nedostal.Zeptal jsem se ho i na to, jestli je těžké zhubnout dvacet kilo, a zda to pro kuchaře specializujícího se mimo jiné na českou kuchyni vlastně není špatná reklama.No a pochopitelně přišla řeč i na svatomartinskou husu. Jak ji má rád a jak ji připravuje ve své restauraci U Martina v Praze na Hanspaulce.Mimochodem, tohle je první díl mého podcastu, ve kterém zazní recept na jídlo. Je jím rajská omáčka, která voněla v domě, kde náš rozhovor probíhal.

Mluvili jsme o tom, jak je možné, že počty nakažených a hospitalizovaných kopírují prakticky přesně situaci loni na podzim, možná s rozdílem jednoho měsíce. V čem je situace podobná a v čem se naopak liší.Zajímalo mě, s jakým sólokaprem přijde knížka Pandemie tentokrát. Loni to byl exkluzivní rozhovor s do té doby utajovaným “mužem s excelovými tabulkami”, který na jaře 2020 přesvědčil vládu o tom, že situace je vážná.Zeptal jsem se Vojtěcha Gbiše samozřejmě také na to, jak prožíval to, když covidem sám onemocněl, a to poměrně s vážným průběhem. A proč si myslí, že by očkování mělo být aspoň částečně povinné a proč nás nezachrání větší testování.Chtěl jsem vědět, kdo byl podle jeho názoru nejlepší covidový ministr zdravotnictví, a jaký by mohl být ten budoucí, v nové vládě. A taky kterému z českých expertů na covid Vojtěch Gibiš nejvíc věří a požádal by ho o radu.

O čem jsme si povídali: třeba jak se liší dělat na Facebooku kampaň na nákladní auto a na politickou stranu, či kdo je, v uvozovkách, Markem Prchalem dnešní ODS.Mluvil jsem s Alexandrem Brunou o tom, proč nosí trička a mikiny s logem NASA, a co v jeho životě znamenalo, když ve třiceti onemocněl rakovinou a lékaři mu z těla vyoperovali nádor o velikosti pomeranče.A samozřejmě mě jako vždy zajímalo, jak to dopadne: s českou politikou, s námi všemi i s vesmírem. A taky jestli za 10 let bude svět horší nebo lepší.Přeju příjemný poslech.

Firmu původně založili jako čistě softwarovou, byť určitý přesah do múzické sféry měla. Její vlajkovou lodí se stal software pro Základní umělecké školy. Avšak teď nedávno se k němu ještě přidal hardware, konkrétně cello na míru, vyrobené metodou 3D tisku.Poznal jsem oba muže jako porotce soutěže Nápad roku. Byli mými favority, to snad můžu prozradit, a nakonec si odnesli skvělé páté místo z více než 130 přihlášených projektů.Přeju příjemný poslech, protože to je ostatně to, oč u hudebních nástrojů běží.

A taky úvaha o tom, jestli nás naše telefony poslouchají (lépe řečeno odposlouchávají), proč je na ostrově Nauru skoro nejvíc obézních lidí na světě, jaký člověk byl britský počítačový pionýř Clive Sinclaire a proč má rád zakladatel Seznamu Ivo Lukačovič elektronické knihy.Díky, že nposloucháte! Textovou verzi podcastu najdete i s odkazy a dalšími informacemi na webu jednoprocento.cz.

Mluvili jsme - o čem jiném? - samozřejmě o mobilních telefonech. Proč si myslí, že je čeká zásadní technologická inovace, a proč podle něj přijde v roce 2025?Chybí vedle značek Apple, Samsung a Xiaomi na českém trhu čtvrtá silná značka, a mohla by se jí stát ta, kterou zastupuje Kamil Vacek?Mluvili jsme samozřejmě o mnohém dalším: například jak se stalo, že je autorem nápadu největšího muzea mobilních telefonů, které slavnostně zahájí provoz na party v Londýně letos v listopadu, a proč si myslí, že problémem současnosti je mentální zdraví a že možným viníkem jsou právě technologie.Zeptal jsem se i na to, proč teď dělá nic. Lépe řečeno Nothing. Pokud vás zajímají detaily, neváhejte a poslouchejte.Jedno procento vzniká ve spolupráci se severem Seznam Zprávy a tím nejdůležitějším v tomto podcastu jste vy, posluchači.Pokud vás zajímá víc, objednejte si newsletter na jednoprocento.cz.

Odkazy z InfoPorno#53:textová verze newsletteru: https://www.jednoprocento.cz/p/210827článek o Dominiku Cumminsovi v lokálních skotských novinách: https://www.ross-shirejournal.co.uk/news/wester-ross-restaurant-staff-grill-former-pm-aide-dominic-cu-248668/uživatelé serveru OnlyFans si vybojovali, že na něm zůstane pornografie: https://www.politico.eu/article/onlyfans-reverses-decision-to-ban-pornography/kde se vzalo slovo "woke" a jaké mělo původně význam (newsletter New York Times): https://www.nytimes.com/2021/08/17/opinion/woke-politically-correct.htmldebata pod mým statuse na Twitteru o tom, jak překládat slovo "woke": https://twitter.com/cermak/status/1427945340045602821status s fotkou rakouského premiéra v letadle nízkonákladových aerolinií Eurowings: https://www.facebook.com/nikola.grubisic.1/posts/10214704894287624průzkum společnosti MagnifyMoney, podle kterého vysoké procento lidí investuje pod vlivem alkoholu: https://www.thinkadvisor.com/2021/08/12/nearly-a-third-of-investors-cop-to-trading-while-drunk-survey/můj článek na Seznam, Zprávy o seriálu Bílý Lotos: https://www.seznamzpravy.cz/clanek/blog-konec-bileho-heterosexualniho-muze-v-sesti-veselych-pokracovanich-173162puntík na kružnici: http://www.bewitched.com/art/shortcut/MapFight: https://mapfight.xyz/map/cz/Proč je nebe modré? https://halftone.co/projects/why-is-the-sky-blue/

Jan A. Novák je můj dobrý kamarád, s kterým se známe už skoro třicet let. Spojuje nás několik společných vlastností, jako jsou například hypochondrie, strach z létání či vášeň pro moderní technologie.Mluvili jsme spolu o jeho začátcích v osmdesátých letech, kdy byl absolventem vysoké školy zemědělské a jeho prvním novinářským džobem bylo psaní pro magazín Potápěč.Mimochodem, o potápění teď píše zase, a to pro časopis Reflex, kam přispívá texty právě o vědě a technologiích.Zároveň je vydavatelem a šéfredaktorem asi nejnavštěvovanějšího českého webu o dronech, který se nikoli překvapivě jmenuje droneweb.cz.Takže o dronech jsme se taky bavili: jak dnes jejich používání spoutává současná legislativa či jak se tento obor bude vyvíjet. Budou drony za dvacet let rozvážet zásilky a přepravovat lidi místo taxíků, anebo to bude stále víkendová zábava pro pár nadšenců?Poslouchejte.

Textová verze newsletteru se všemi odkazy: https://www.jednoprocento.cz/p/210815Odkazy:Článek ve FT o potížích vakcinace v Izraeli: https://www.ft.com/content/c21e2053-0373-4b8e-80b7-fad10f235604Odkaz na článek o studii porovnávající mytí nádobí v myčně a ručně: https://www.treehugger.com/are-dishwashers-good-for-environment-1203932Nový díl podcastu Čermák Staněk Comedy na Patreonu: https://www.patreon.com/posts/54837329Článek o studii hledající "záchranné čluny civilizace": https://www.mdpi.com/2071-1050/13/15/8161/htmČlánek v Guardianu o tom, že si miliardáři staví "bunkry" na Novém Zélandu (2018): https://www.theguardian.com/news/2018/feb/15/why-silicon-valley-billionaires-are-prepping-for-the-apocalypse-in-new-zealandOnline kalkulátor převádějící čísla mezi různými číselnými soustavami: http://extraconversion.com/base-numberČlánek v The Times o tom, že ženy jsou možná chytřejší než muži (anebo nejsou): https://www.thetimes.co.uk/article/did-results-day-prove-girls-are-really-cleverer-than-boys-vmd9ghgtlAnalýza uživatelských účtů na OnlyFans: https://xsrus.com/the-economics-of-onlyfansŽeny, jaká je pravděpodobnost, že najdete muže svých snů? https://igotstandardsbro.com/Návody na vlaštovky z papíru: https://www.foldnfly.com/#/1-1-1-1-1-1-1-1-2Máte "oko" na dobrý design? Uvidíte, že máte: https://cantunsee.space/Hra o čtvercích: http://gameaboutsquares.com/

Textová verze newsletteru: https://www.jednoprocento.cz/p/210804odkazy:- diář deníku The Times o JK Rowlingové: https://www.thetimes.co.uk/article/the-times-diary-jkr-and-the-secret-birthday-srpsh5thx- video s penzionovanou herečkou Cicciolinou v roli Botticelliho Venuše: https://youtu.be/p9c4nP_-bt0- web 9to5mac o tlačítku "dislike" na Twitteru: https://9to5mac.com/2021/07/21/twitter-downvote-button-testing/- textový editor, který smaže váš text, když přestanete psát: https://www.squibler.io/dangerous-writing-prompt-app- zívejte s Emily: https://dontyawngame.com/- fotobanka Unsplash: https://unsplash.com/- webová aplikace, která umí rozpoznat písničku, když ji "zabroukáte": https://www.midomi.com/- jaké máte oko? vyzkoušejte si svůj syt pro symetrii v jednoduché hře: https://woodgears.ca/eyeball/- jaký dnes NENÍ den? http://notdayoftheweek.com/- poskládejte si svoje jméno z prvků Menděljevovy periodické tabulky: http://lmntology.com/nameAsElementsWhite.php

Text: https://www.jednoprocento.cz/p/21073068 nevyžádaných rad Kevina Kellyho: https://kk.org/thetechnium/68-bits-of-unsolicited-advice

Hned na úvod se chci omluvit za jedno vulgární slovo, které v podcastu zazní. Na začátku. Ale až ho uslyšíte, tak jistě uznáte, že bez něj by se dotyčný fenomén nedal popsat.Mluvili jsme o tom, co někdejší reportér a tvář časopisu Reflex dělá dnes: monitoruje tzv. pyčobanictví, zkoumá šneky a píše texty na web Forum24, který v srpnu začne vycházet jako týdeník.Prý bude stejně důležitý, jako byl Reflex v devadesátých letech. Uvidíme.Dozvíte se i tom, že tajemství dobrého sexu pro muže po padesátce tkví v kombinaci léku Viagra a myšlenek na Miloše Zemana, a víc to vysvětlovat nebudu, protože si to musíte poslechnout sami. Jen dodám, že v tom hraje roli i tzv. autotrakční lehátko.

Odkazy pro tento podcast:- V jakém americkém městě je nejlepší pizza? (CNN)- Kde je nejlepší pizza v Česku? (post na Facebooku)- Nová covidová panika (Slate)- Přestaňte vyvíjet špatnou umělou inteligenci (Boston Review)- Tetris v první osobě (hra)- Jména z různých zemí (Mixednames.com)- Divná slova- Jak byly oblíbené jednotlivé díly tv seriálů? - Anglické přesmyčky a jejich generátor

Povídali jsme si v podcastu už před skoro dvěma lety, a pozval jsem ho znovu, protože pracuje v oboru, který se během covidové pandemie proměnil víc než jiné. Ano, pracuje v gastronomii.A ještě jeden velký důvod jsme měli. Kulatý, jak se říká, a to není narážka na to, že se známý pražský restauratér během covidu … jak to říct slušně a roztomile? … trochu spravil. Tím skutečným kulatým důvodem je jeho padesátka, kterou oslavil na konci června.Když mu bylo dvacet, narodila se mu dcera.Ve třiceti uspořádal velkou narozeninovou oslavu a ve čtyřiceti se mu narodil syn.V padesáti opět uspořádal velkou oslavu, u kolegy v podniku na Petříně, a brzy se stane dědečkem.Co bude dělat v šedesáti? Třetí dítě s třetí ženou, říká, a rychle dodává, že ta současná o tom ještě neví, či se spíše tváří, že tento plán nebere vážně.O tom všem jsme mluvili, a samozřejmě také o tom, jak se změnila gastronomie, proč je burger jídlem budoucnosti a s čím si dělá a s čím naopak nedělá hlavu.

Během pandemie ji nejvíc proslavila jistá fotka, kterou publikovala na Instagramu a kterou pak asi mnoho lidí vidělo v bulvárních novinách. Úmyslně jsem s ní o této fotce v podcastu nemluvil. Jednak se jí na to zeptala už řadu novinářů. Ale především mě to nezajímalo.Co mě zajímá, je to, jak Nela Boudová právě během pandemie nastartovala svou druhou kariéru. Stala se koučkou mezilidských vztahů a byť stále ještě studuje, tak už si otevřela vlastní praxi. A koučuje první klienty.Pomáhá jí, že je známá herečka? Co ji na koučování lidí baví? Využije v nové profesi něco z hereckých zkušeností? A jak bude teď, když se znovu otevřela divadla a začaly se točit filmy, dělit čas mezi své dvě kariéry?Na to vše jsem si jí zeptal.A taky na to, proč ji fascinuje virtuální realita, jaký má vztah k Instagramu a proč si myslí, že jednou dokážeme propojit náš mozek či naše sny s počítači?

Johana Fundová je dvaatřicetiletá autorka, a zdůrazňuju slovo autorka, protože o tomhle slově jsme se v podcastu bavili. A taky o tom, jaký úspěch měla její první knížka Devadesátky!, rekapitulující a vzpomínající na devadesátá léta.Druhá knížka Johany Fundové se odehrává v roce 2000, na přelomu devadesátek a let nultých, a nejde už o literaturu faktu, nýbrž o román. Lépe řečeno v roce 2000 se odehrává pouze první část knihy, ta druhá přesně o dvacet let později, a tři spolužáci se v ní setkávají na třídním srazu.Proč zrovna tyto dva roky? Samozřejmě jsem se na to autorky zeptal. A taky na to, proč vlastně tuhle knihu napsala. A kde se bere potřeba psát nové a nové příběhy, zjevně neutuchající, jak se mohl přesvědčit každý, kdo po otevření obchodů zamířil do knihkupectví.Mluvili jsme i o tom, jaké knížky Johana Fundová čte, od koho by si ráda přečetla román o pandemii, a taky proč v jejím románovém roce 2020 pandemie záhadně zmizela. Není to podvod na čtenářích?No a zeptal jsem se rovněž na to, proč i v autorech její generace vzbuzují posvátnou hrůzu slova jako spisovatel nebo román, a co říká na nejprodávanější autory současnosti, a taky jestli se jí líbil víc poslední román Radky Třeštíkové, anebo jejího manžela Tomáše Třeštíka. Nevíte, o čem a hlavně o kom je řeč? Pak buď nemáte Facebook, nebo patříte k některé ze starších generací, a dost možná obojí.Příjemný poslech.

Žena, která je nejdéle sloužící šéfkou státního úřadu v Česku, možná i v Evropě. Je jím Státní úřad pro jadernou bezpečnost a v listopadu to bude 22 let, co stojí v jeho čele. Pro srovnání, za stejnou dobu se vystřídalo 19 ministrů zdravotnictví či 10 premiérů. Jak to Dana Drábová zvládla? V čem je její trik?Samozřejmě jsem se jí na to zeptal.A na spoustu dalších věcí. Například čeho se naposled bála. A budete možná překvapeni. Mluvili jsme taky o tom, jak nebezpeční jsou lidé jako živočišný druh. Nebo co s tím má společného levá mozková hemisféra.Zeptal jsem se i na to, co ji nejvíc potěšila a naopak nejvíc rozesmutnilo během posledních patnácti měsíců. Zda ji neláká politika či jak se stalo, že si jako svůj životní obor vybrala jadernou energetiku.Hezký poslech!

V podcastu už byla, skoro před dvěma lety, jako jedna z prvních. V té době za sebou měla už dvě vyhoření. A v hlavě se jí rodil plán na podnikání, které mezitím úspěšně rozjela. Navzdory pandemii. Nebo možná trochu i díky pandemii. Což vysvětlím.Simona Zábržová začala podnikat jako teenagerka. Vybudovala vlastní úspěšnou firmu, kterou prodala, a hned pak začala šéfovat další. Vedla jako šéfka i velkou českou outdoorovou firmu. A loni založila startup Soulmio. I proto ji web Czechcrunch a deník Hospodářské noviny zařadily na seznam dvaceti nejvýraznějších inovátorů v Česku. Soulmio vzniklo tak, jak startupy často vznikají. Že jejich zakladatel nebo zakladatelka potřebuje vyřešit nějaký vlastní problém. A objeví příležitost, či díru na trhu. Lidově řečeno. V tomto případě je to duševní zdraví ve firmách.Simona dostala tenhle nápad ještě před pandemií. Pro většinu lidí komplikace a překážka. Nepříjemnost. Pro ni také, ale rychle se jí povedlo objevit rok 2020 jako příležitost. Tabuizované téma, uchopené s podnikatelským elánem, který bere dech. I proto to místo mezi inovátory roku 2020.Témat k povídání je hodně: jak se pozná, že člověk trpí syndromem vyhoření? Proč jsou potíže psychického rázu pro lidi v bzynyse tabu? A jak zvládnou zaměstnanci firem návrat do kanceláří?Jakou otázku položí Simona Zábržová klientovi, který k ní přijde mluvit o svých pocitech a plánech? Trochu jsme si to v druhé polovině podcastu vyzkoušeli, a mluvili také o smyslu života, štěstí a hledání řádu.

Povídali jsme si přesně v momentě, kdy je Česko po dlouhých měsících přísných protipandemických opatření nakročeno do lepších, rozvolněných časů. V jaké jsme jako společnost náladě? Na to jsem se ho samozřejmě zeptal.Prokop sleduje náš Čechy prostřednictvím výzkumu, který kontinuálně a každé dva týdny vzorkuje naše nálady a chování během pandemie. Co si myslíme? Kolik z nás je v pohodě, a kdo naopak na sobě pozoruje symptomy depresí a úzkostí? Ubývá těchto lidí, anebo naopak přibývá?Mluvili jsme také o tom, proč pandemie loni na podzim a letos na jaře nejtvrději zasáhla právě bývalé socialistické země ze střední a východní Evropy. Co máme společného, a jak se dalo hospitalizovaným a mrtvým zabránit?Co se během pandemie ukázalo o Češích? Jsme horší, anebo lepší, než jsme si mysleli před rokem 23020? A kdyby si Daniel Prokop měl vybrat evropskou zemi, kde by pandemii znovu prožil, která by to byla?A co očkování? Doženeme to, co jsme ztratili v počátku, a udělá vláda aspoň částečný reparát za nezvládnuté testování a celkově špatné řízení pandemie? Kolik lidí očkování odmítá, a jak nejlíp přesvědčit ty, kteří váhají? Budou líp fungovat dárky pro naočkované, anebo omezení pro nenaočkované?

Chce se svým partnerem adoptovat dítě, a proto v posledních týdnech sledoval se zájmem debatu na téma manželství mezi homosexuály, která se rozhořela mezi českými politiky. Samozřejmě jsem se ho na to zeptal.Ale nejen na to. Mluvili jsme o tom, jak jeho dvě firmy, Malfini a Liftago, zvládly víc než rok podnikání v pandemii, a jaké ponaučení si z této éry odnese Martin Hausenblas do dalšího života i byznysu.Nebo o tom, v čem selhala vláda Andreje Babiše, a co by teď čeští politici a stát obecně měli udělat, abychom se z krize poučili. Tématem samozřejmě bylo i Hausenblasovo angažmá v politickém projektu Mikuláše Mináře, a proč ho tak naštvalo, když ho zakladatel podle něj předčasně ukončil. Zeptal jsem se, co tím myslí, když říká, že se Minář zachoval stejně jako Babiš.A konečně, řeč byla i o návratu Martina Hausenblase na ústeckou radnici, kde je od února opět ve funkci náměstka. Když tam byl naposled, vyčetla mu opozice, že si svou elektrickou Teslu nabíjí c garážích za obecní peníze. Dělá to zase?Mluvili jsme s Martinem Hausenblasem na Skrytíně, kde koupil ruinu zámečku a má v plánu ho rekonstruovat. Náš rozhovor probíhal na terase s nádherným výhledem na údolí Labe. Což neříkám proto, abyste nám ho záviděli, ale omluvili místy o trochu horší zvuk.Příjemný poslech!

Jméno Ondřeje Bartoše vám může být povědomé hned ze dvou důvodů. Za prvé: v Jednom procentu jsem s ním už mluvil, a to loni v únoru. Ve světě zrovna houstla atmosféra kolem jakéhosi nového koronaviru, ale ještě ne natolik, aby se počínající pandemie stala hlavním tématem našeho rozhovoru.Druhý důvod, proč jste jméno Ondřeje Bartoše asi slyšeli, je vyloženě aktuální. Investičnímu fondu Credo Ventures, jehož je spoluzakladatelem a jedním z partnerů, se podařil velký úspěch. Na burzu doprovodil firmu UiPath, založenou v Rumunsku, dnes globální korporaci s hodnotou přes 35 miliard dolarů.Bartoš a Credo Ventures představují českou stopu v takzvaném jednorožci, tedy startupu s kapitalizací přes miliardu dolarů, na který čeští zakladatelé technologických firem s globálními ambicemi stále marně čekají. Proč se to podařilo v Bukurešti, a ne v Praze? O tom jsme s Ondřejem Bartošem mluvili.Jak se povede najít investiční příležitost, která se zhodnotí z osmi miliónů dolarů na řádově stovky miliónů? Kdy se poprvé sekal se zakladatelem Danielem Dinesem? A jak se od té doby změnil, když je dnes s velkým náskokem nejbohatším Rumunem?Zeptal jsem se Ondřeje Bartoše také na to, zda mu bylo líto, že kvůli covidu nemohl být 1. dubna v New Yorku a musel vstup UiPath sledovat online z pražské kanceláře. A co si z této úspěšné investice odnáší, tedy samozřejmě kromě zhodnocených peněz? Bude těžké takový úspěch zopakovat?Příjemný poslech!

Sarah Haváčová je herečka, byť v posledním roce si vyzkoušela i jiné profese. Tři měsíce sázela v lese na Moravě stromy a od podzimu pomáhá jako dobrovolná ošetřovatelka na covidovém oddělení pražské nemocnice Pod Petřínem.Jakou cestu urazila Sarah Haváčová od loňského března, kdy se podobně jako mnozí její kolegové rozčilovala nad tím, že vláda kvůli pandemii zrušila divadelní představení? Co se dozvěděla o sobě, o druhých lidech a o světě kolem nás?A ano, v našem rozhovoru jsme mluvili také o Bohu, v kterého věří. A taky o umírání, které v posledních měsících poznala zblízka a jestli to její víru v Boha prohloubilo, anebo naopak.Zeptal jsem se i na to, jakou má vysněnou roli, jaké jsou její vzory a zda někdy zažila nějaký zázrak. Kdy si myslí, že pandemie skončí, a zda pak budeme jako lidé lepší, anebo horší.

Podcast není typický novinářský rozhovor. Nejdu na něj s pečlivě připravenými otázkami. Nechci své hosty z ničeho obžalovat ani usvědčit. Chci si s nimi popovídat a mít z toho radost.Často je to trochu improvizace. Píšu to úmyslně, protože mým dnešním hostem je žena, pro kterou se improvizace stala jedním z hlavních životních zájmů. Radostní i pracovní náplní.Michaela Puchalková je trenérkou improvizace a koučkou. Tuhle životní posedlost si přivezla z Francie v roce 2000. A taky plán improvizaci v Česku pomáhat šířit a například založit tradici improvizačních zápasů.Chcete umět aktivně naslouchat či nechat zazářit ostatní lidi? Nebo umět dělat chyby? Michaela Puchalková vás to naučí. Nebo to aspoň slibuje ve svých workshopech pro firmy i pro veřejnost.Zeptal jsem se jí na to. A taky jak jí pomohla improvizace v době pandemie, kdy improvizuje celá planeta, a jak se dá této dovednosti učit v době karantény.Mluvili jsme o tom, proč když s ostatními komunikujeme online, tak nám tolik energie berou a naopak nám tak málo energie dávají.A samozřejmě, během podcastu jsme si jedno improvizační cvičení taky vyzkoušeli. Přeju příjemný poslech!

Kamil Koupý je takový "neviditelný" muž českého internetového byznysu. Nenápadně vyhlížející čtyřicátník je majoritním vlastníkem skupiny Dignity, která patří s obratem přes půl miliardy korun na českém Internetu spíše k větším rybám. Byť jste o ní možná nikdy neslyšeli.Asi jste slyšeli o firmě Tiscali, která v devadesátých letech měla ambice stát se českou internetovou jedničkou, stejně jako několik dalších firem, ale zůstalo jen o plánů. Následoval propad do bezvýznamnosti a pak pomalý návrat na scénu, u kterého už byl Kamil Koupý.Podíl v Tiscali získal výměnou za svůj projekt Osobnosti.cz. V té době už měl za sebou zkušenosti projektového manažera a obchodníka ze Seznamu, a od roku 2009 pracuje na tom, aby o Tiscali a dalších firmách z jeho portfolia bylo zase slyšet a aby byly vidět.Jak se to daří? Co pro růst a vývoj nových projektů znamenala pandemie? A jakou roli mají v podnikatelské kariéře neúspěchy?O tom všem jsme spolu mluvili. A taky o tom, jak se pracuje na home officu, když máte čtyři děti, či o tom, jaký význam měly pornoservery v internetovým byznysu. Samozřejmě, zcela seriózně.Příjemný poslech.

Jako divák vystoupil na představení standup comedy v Divadle Troníček, což byl jeho způsob oslavy čtyřicátých narozenin. Podniká zhruba deset let a buduje skupinu firem, která chce dělat dobře showbyznys v digitální době. Prodej vstupenek na akce do toho samozřejmě patří.Jak se tomuto byznysu daří v době, kde se skoro žádná představení ani akce nekonají? Na to jsem se ho samozřejmě zeptal. Byť odpověď jsem aspoň částečně znal. TicketStream přenesl část svých aktivit online a mimo jiné realizoval přímé přenosy podcastů, které dělám společně s Luďkem Staňkem.Lze rok s covidem vzít jako příležitost, anebo je to jen prázdné klišé? Viktor Mastník je přesvědčený, že platí ta lepší varianta, a říká, že pandemie pouze urychlila záměry a plány, které stejně měl.Jaké plány to jsou? A jak bude za několik let vypadat showbyznys? O tom jsem mluvil s mužem, který vystudoval VŠE, svou kariéru začal v reklamě a posledních deset let soustavně buduje malé impérium, jehož cílem je atakovat volný čas lidí.Mluvili jsme i o tom, co je sloní ucho, což byla jedna z věcí, které mu pandemii a lockdowny pomáhaly přežít v dobré náladě. A taky o tom, jestli chyběl pivovar v Lomnici nad Popelkou a kdo v něm dělá vynikajícího sládka.

Miloš Gašparec je autorem komiksu Hana a Hana, na kterém jsem s ním deset let spolupracoval, v letech 2002 až 2011, kdy vycházel v časopise Reflex. Zároveň ve čtyřech svazcích vyšel knižně a na náměty komiksu jsem napsal také divadelní hru, která se v českých divadlech realizovala dvakrát.Ale to už je minulost. Gašparec v posledních deseti letech oživil strip o mladých puberťačkách v komiksu Jana a Jana, což tentokrát byly Slovenky. Ale jinak si jsou asi docela podobné.Gašparec kreslí třikrát týdně vtipy do deníku Pravda, kde se střídá s karikaturistou Danglárem. Mnoho let také spolupracoval s novinami a časopisy z pražského vydavatelství Economia.Jak vzpomíná na Hanu a Hanu? Nelákalo ho udělat komiks o nich z doby pandemii covidu? Anebo jakýkoli jiný komiks? A jaké to je komentovat kreslenými vtipy dramatickou slovenskou politiku?

Pokud jste o Barboře Kysilkové nikdy neslyšeli, pak asi neznáte její velké hyperrealistické obrazy. A pravděpodobně jste ani neviděli dokumentární film Malířka a zloděj.Snímek natočený norským režisérem Benjaminem Reem v Česku ještě oficiální premiéru neměl, ve světě patří k nejúspěšnějším dokumentům poslední doby. Za nejlepší dokumentární film roku 2020 ho vyhlásily například deník Washington Post či britská BBC.Týdeník New Yorker ve své recenzi napsal, že je to ideální film pro večery v karanténě. Návod je pustit si ho brzy večer a pak o něm u špaget a láhve vína do noci debatovat se svými blízkými.Barbora Kysilková je jedním ze dvou hlavních aktérů. Jak název napovídá, tím druhým je muž, který s komplicem v roce 2015 odcizil z norské galerie dva její obrazy. Později byl zadržen policií a postaven před soud. A od tohoto momentu se odvíjí fascinující příběh filmu.Mluvil jsem o něm s Barborou Kysilkovou během její návštěvy Prahy. Jak film vznikal, co během natáčení bylo nejtěžší a jak jí i zloději jejích obrazů, který se mezitím stal jejím blízkým přítelem, film a jeho úspěch změnily život.

Barbora Šťastná je bývalou šéfredaktorkou časopisu Moje psychologie, teď pracuje jako editorka Paměti národa. V jakém období života ji a její dvě dcery, jednu dospělou a druhou dospívající, zastihla pandemie?Jaký je podle ní český národ ve zpětném zrcátku historie.Proč tak špatně procházíme pandemií a na co se můžeme těšit?A má imaginární kamarádku jako hrdinka jejího posledního románu?O čem bude román, který píše právě teď?Proč se v karanténě začala učit španělsky, a už by si uměla objednat jídlo ve španělské restauraci?A kdy bude mít šanci ji navštívit?Díky, že posloucháte.

Josef Veselka je lékař, vědec a spisovatel, autor knihy povídek a novinových sloupků i komentářů. A také můj dobrý kamarád, který v podcastu Jedno procento není žádným nováčkem. Naposled jsme mluvili před necelým rokem, během prvního lockdownu, o tom, co je covid a co pro nás může znamenat.Teď už to víme, lépe řečeno jsme zjistili, že nákaza koronavirem se stala celosvětovou pandemii a možná největším problémem, který naše civilizace řeší od konce druhé světové války. Konec je na dohled, vědcům se podařilo to, čemu před rokem nikdo nevěřil. Máme k dispozici hned několik účinných a bezpečných vakcín, a v řadě zemí je už naočkována významná část lidí.To je ta dobrá zpráva.Špatná zpráva je, že Česko světlo na konci tunelu stále nevidí. Anebo vidí, ale i tak máme pocit, že je k němu příliš daleko. Situace je v Česku nejhorší od začátku pandemie, nemocnice, zdravotnictví i lidi v něm jsou na hranici svých možností.Možná za hranicí.A právě o tom jsme s Josefem Veselkou mluvili. Jak se to mohlo stát, a proč Česko tak špatně zvládlo návrat covidu po loňském létě?Platí to, co jsme si oba ještě před rokem mysleli, totiž že Česká republika je dobrým místem k životu pro nás a naše děti?Je to selhání elit, anebo náš všech? A jak to dopadne?

Jméno Petra Ulricha znám od poloviny devadesátých let, kdy i v Česku začal první internetový boom. Patří k pionýrům tohoto oboru, konkrétně byl mezi prvními, kteří začali s takzvanou elektronickou komercí. Na doméně shop.cz provozoval virtuální obchodní dům, a tehdy málokdo věděl, co si pod tím představit.Proč z něj nevznikly úspěšné firmy současné doby, jako jsou Alza nebo Mall? I na to jsem se ho samozřejmě zeptal. A také na jeho americké dobrodružství, když se pokusil se svým projektem prorazit globálně. Napoprvé se to nepovedlo.Vím do posledního centu, kolik stojí drahá životní zkušenost, říká s nadsázkou dnes.A samozřejmě jsme mluvili o jeho současném byznysu, který se týká svateb a cestování. O tom, jak svou firmu Yachtwedding úspěšně rozjel, a teď se ji nějak snaží provést těžkým obdobím pandemie, která cestování ani svatbám nepřeje.Nemohli jsme se nezmínit o dnešní situaci v Česku. Povídali jsme si na začátku tvrdého lockdownu, a já se zeptal Petra Ulricha jako krizového manažera, co říká tomu, jak situaci zvládá Andrej Babiš se svou vládou.A když vydržíte až do konce, dozvíte se o velmi zajímavém nápadu a možná rodícím se dalším globálním byznysu. Nápověda, ve hře je ambice zkusit štěstí na trhu, jehož velikost je celovsětově 400 miliard dolarů.

Znám Tomáše už skoro 20 let. Krátce jsme spolu pracovali ve vlastní česko-slovenské firmě, která pak byla na počátku startupu Piano Media. Ten později Tomáš několik let řídil a vytvořil z něj celosvětově úspěšnou společnost. Jak později řekl v otevřeném rozhovoru, hlavním důvodem, proč z Piana odešel a vrátil se k žurnalistice, byly deprese, kterými tehdy trpěl.I o tom jsme v našem podcastu mluvili.A taky o tom, co má Česko a Slovensko společné v pandemii, a protože obě země patří k nejhorším na světě, tak to nebylo moc veselé povídání.I když jak se to vezme. Mluvili jsme ovšem o tom, v čem se naše dvě země liší.A o žurnalistice, o slovenské prezidentce, o krizi středního věku a také o tom, jak těžké je zhubnout 40 kilo. Malý spoiler: není to zas tak těžké, ale o své metodě se nesmíte radit s lékaři.No a samozřejmě jsme se bavili i o tom, jak se značce Deník N daří v Česku a jestli za deset let bude svět lepší, anebo horší.

Mým dnešním hostem je Mirek Hasal. Muž, který strávil skoro třicet let ve vzduchu jako stevard Českých aerolinií. Mimochodem, jednou jsme spolu čirou náhodou letěli. Bylo to do Stockholmu nechal mě sedět v byznys třídě. Ale nikomu to neříkejte!Proto jsem však s Mirkem podcast nenatočil. Je totiž vášnivým milovníkem maratonu. Uběhl jich 119, pokud si to dobře pamatuju, a některé určitě stojí za zmínku. Proto podcast!Namátkou: běžel ve výšce 10 kilometrů nad zemí i půl kilometru podzemí. A taky po zmrzlém Bajkalu. V maratonském deníku má záznamy z 19 zemí včetně Saudské arábie, například.Na to vše jsem se ho zeptal.A taky na to, co se mu na maratonech či obecně běhu líbí.Jestli je běhání víc o těle, anebo o hlavě, jak se říká. A co to znamená, když člověk doběhne v hezkém čase?Přeju příjemný poslech! A pokud budete tento podcast poslouchat právě u běhu, přeju samozřejmě příjemné tempo a co nejvíc endorfinů.

Pavla Horáková je zkušená spisovatelka, která je úspěšnou překladatelkou a také autorkou trilogie o Hrobařících, která je určena pro dospívající.Knihu s velkým K zatím napsala jednu. Avšak to první písmeno je opravdu velké. Román Teorie podivnosti v roce 2018 způsobil literární seznaci. Získal nejvýznamnější českou literární cenu, vyhrál několik anket o knihu roku a především, zaznamenal také úspěch u čtenářů.Příběh vědecké pracovnice, která má talent vytvářet teorie o tom, jak svět či lidé kolem ní fungují, je knížkou, kterou jsem si přečetl s radostí a zájmem. I proto jsem se na rozhovor s autorkou těšil.Jakou má teorii na rok 2020, či obecně na pandemii, kterou teď prožíváme?O čem bude její druhá knížka, kterou právě dopisuje, a možná už dopsala?Myslí při psaní na překladatele, protože sama překladatelkou byla?Dá se psaním literatury v Česku uživit?Těší se na filmové zpracování svého prvního románu?A proč už po napsání Teorie podivnosti nevymýšlí sama další teorie?Rozhovor s Pavlou Horákovou je poslední z těch, které jsem natočil ještě loni. Ale je trvanlivý a ještě daleko před doporučeným datem spotřeby.Přeju příjemný poslech.

Jedno procento je podcast, kam si zvu zajímavé a zábavné hosty. ANEBO také čtu své povídky z fleku. Pokud vás zajímá víc, nezapomeňte navštívit web miloscermak.com. Příjemnou zábavu!

Můj dnešní host se v té své věci rozhodl spoléhat nejen na sebe, ale požádat o pomoc ostatní. David Ježek je mladý muž, ženatý se dvěma dětmi, profesí ajťák a duší malý soukromý zemědělec. Hodně malý. Zatím si pronajal necelého půldruhého hektaru v Cholupicích na jižním kraji Prahy.On by to byl dobrý námět na filmovou komedii. Ajťák vyjíždí na pole, místní zemědělci se nestačí divit. Avšak není to film, nýbrž realita. Jak to probíhá? Zeptal jsem se na to.A taky na to, jak si vede jeho sbírka na serveru Donio, která končí druhý lednový víkend, a kde můžete přispět Davidu Ježkovi na nákup malotraktoru. Příjemný poslech.

Jan Kasl je nejen vyhledávaným architektem, ale také předsedou České komory architektů. Většina lidí si ho však pamatuje jako jednoho z bývalých pražských primátorů. A pamatují si ho přesto, že za sebou nenechal žádný velký skandál ani aféru, z čehož plyne, že mezi exprimátory hlavního města patří k těm nepochybně úspěšnějším.Stýská se mu po politické kariéře? A co mu vzala či naopak dala? Samozřejmě jsem se na to zeptal. A dostal odpověď.A pochopitelně i na mnoho dalších věcí.Koho on považuje za nejlepšího pražského primátora v historii? A co si myslím o tom současném, Zdeňku Hřibovi?Proč spolupracoval s Andrejem Babišem, a z jakého důvodu ta spolupráce tak rychle skončila?Budeme mít hotový obchvat a okruh kolem Prahy dřív, než Elon Musk přistane na Marsu?Proč je jediným opravdu výjimečným domem postaveným v Praze po roce 1989 Tančící dům?Co Praze právě teď chybí?A proč je nám tak blízká a zároveň vzdálená Vídeň, která v žebříčcích měst, kde se lidem nejlíp bydlí, dlouhodobě končí na nejvyšších příčkách?Příjemný poslech!

Přeji vám hezký poslech a hlavně radostné a příjemné Vánoce. Ať se letos povedou minimálně na 99 procent. Ať jsou aspoň na pět hvězdiček, tak jako podcast Jedno procento. Radostné a veselé!

S mým dnešním hostem jsem mluvil přes oceán. Spisovatelka Natálie Kocábová je v USA u americké části své rodiny. Konkrétně ve Wilmingtonu v Severní Karolíně, kde se před lety usadil její dědeček, vysokoškolský učitel matematiky.Co v Americe dělá a jak dlouho tam zůstane? I o tom jsme spolu samozřejmě mluvili.A taky o tom, jaký je rozdíl mezi Čechy a Slováky, protože Slovák je její druhý manžel a shodou okolností měla nedávno v Bratislavě premiéru její divadelní hra. Zeptal jsem se i na to, zda dcera známého českého hudebníka a bývalého politika volila Bidena, či Trumpa. A koho volili její američtí příbuzní.Jaký změnami její vztahy k otci prošly a jak si stojí právě teď?Jaké sny a zájmy má její nejstarší syn, který je mimochodem přesně tak starý, kolik bylo jí, když jí v Česku vyšel první román.A kdy jí vyjde v Americe?Příjemný poslech.

Hosty podcastu Jedno procento jsou lidé, které považuji za zajímavé a zábavné. Skoro bych se nebál říct, že zvu lidi, které mám rád. S kterými bych se chtěl setkat, i kdybych netočil podcast.Z toho plyne, že v Jednom procentu nebývají rozhovory s politiky. Ne, nic proti politice nemám, ba naopak. Považuju i za těžkou a nevděčnou práci, která má můj respekt.Ale až na naprosté výjimky mezi politiky nemám žádné přátele. A není moc ztěch, kterých bych se chtěl zeptat na něco, co o nich nevím z médií či z rozhovorů, které jsem s nimi dělal jako novinář. Ne podcaster.Tento díl je proto výjimkou. O rozhovor jsem požádal Petru Peckovou, hejtmanku středočeského kraje. Ne proto, že ji znám, ale že bych ji rád poznal. A zajímá mě, proč kariéru televizní novinářky v minulých deseti letech vyměnila za kariéru v lokální, a dnes už vysoké, či spíše středně vysoké politice.Jako sexista ve výslužbě můžu říct, že mi imponuje jako pohledná a ambiciózní žena, je mi sympatické, že je běžkyně, a zajímá mě, jak obnoví a zkultivuje pověst svého úřadu po éře hejtmanky Jaroslavy pokorné Jermanové.Bude to lepší? Anebo je už v samotné budově Krajského úřadu, která paradoxně ani na území kraje nestojí, cosi zakletého a strašidelného? I o tom jsme se bavili.A taky o tom, proč opustila novinařinu a čim si jsou žurnalistika a politika podobné.Co zatím udělala nejvíc papalášského?A jaké našla ve skříních ve své kanceláři kostlivce?Co si myslí o roce 2020? A samozřejmě zazněla také zcela pravidelná otázka, zda svět bude za deset let horší, anebo lepší.Přeju příjemný poslech.

Na začátku mám jednu otázku. Kdy jste naposled četli poesii? A to opravdu tím způsobem, který čtení poesie vyžaduje, a vy jste v ní hledali ty nejniternější prožitky a emoce?Nemusíte odpovídat. Zároveň pravdou je, že když nepočítáme literární recenzenty, vědce, vydavatele či samotné básníky, pak většina lidí čte poesii v době dětství a hlavně dospívání. A v pozdějším věku se k ní vrací spíše výjimečně.Můj host Ondřej Hrabal je mladý, byť dospívání už má dávno za sebou. Je ročník 1995. A poesii nejen čte či poslouchá, ale také píše. A přednáší. Je představitelem žánru, který si v poslední době našel nečekanou popularitu. Věnuje se tzv. slam poetry.Slameři jsou takovými rockovými hvězdami literárního světa. Jejich klání přitahují stovky, někdy i tisíce diváků. Jde o představení na pomezí umění, zábavné show a sportovního klání. Náhodně vybraní diváci vystupující hodnotí a představení tak mají své vítěze i poražené. Ve slam poetry se dokonce konají republikové šampionáty a Ondřej Hrabal se stal v této disciplíně mistrem Česka.Poesii však také píše a v těchto dnech mu vychází už druhá básnická sbírka Racci. Té první se prodalo na poměry žánru velmi slušných tisíc kusů. Racci by mohli být ještě úspěšnější, protože jsou působivou a zároveň velmi současnou knihou.Samozřejmě jsme o ní s Ondřejem Hrabalem mluvili.A taky o tom, jestli se slam poetry dnes v Česku uživit.Čím se tenhle žánr liší od standup comedy?Je těžší publikum rozesmát a rozplakat, anebo dojmout a šokovat?Jaké to bylo prožít začátek pandemie ve Vídni? A proč ho toto město tak přitahuje?Příjemný poslech!

Posluchači podcastu Jedno procento možná už z předešlých dílů pochytili, jaké jsou mé oblíbené alkoholické nápoje.Pro ty, kteří neví: z destilátů je to bourbon, z vín červené z oblasti jižní Rhony a z piva belgické aly. Na ně chodím do podniku nazvaného Gulden Draak Bierhuis. Objevil jsem ho na Novém Městě náhodou, před třemi lety. Když mě manželka poslala, abych našel v centru Prahy prádelnu.Je to trochu historka jako ze špatné komedie. Odpoledne odešel hledat prádelnu a vrátil se o půlnoci ve skvělé náladě. Ne že by to bylo úplně přesně takhle, ale každopádně to byla láska na první pohled.Na první napití.V čem je kouzlo belgických piv, a v čem jejich nebezpečí? Kde je lze poznat, jak je správně pít a co všechno je na nich zajímavého? Mluvil jsem o tom s Jakubem Acsayem.A zeptal jsem se ha také na následující věci:S kým vypil své první pivo?Jací lidé jsou ti, kteří ho vyrábějí?Má v Belgii radši Valony, anebo Vlámy? Proč chodí rád do svých barů?A jak jeho obor ovlivnil rok 2020?Příjemný poslech.

Víte, jaký rok byl nejdůležitější v historii Brna? Přece 1922. V tom roce byly připojeny k Praze obce Vinohrady, Žižkov a Smíchov. Brno se tak z pátého stalo rázem druhým nejdůležitějším českým městem.Samozřejmě, že to není pravda, a je jedno, jak budeme důležitost definovat. Ale je to vtip. A jak se Martin Reiner jako brněnský rodák a patriot, a navíc poslední dva roky i zastupitel, na vtipy o Brně dívá? Začali jsme tak náš rozhovor.Ale mluvili jsme i o mnoha dalších věcech.Namátkou:Jaký je podle něj mezi Prahou a Brnem rozdíl?Který je jeho nejoblíbenější brněnský bar či hospoda?Cítí se být víc spisovatelem, nebo vydavatelem?Proč v podstatě v jednom roce odjel do Austrálie, změnil si příjmení a vyměnil velké nakladatelství za menší?Jaký je jeho plán B?Byl Michal Viewegh v jeho životě spíš plus, anebo mínus?A jestliže jeho místo ve vydavatelském byznysu nahradil spisovatel Evžen Boček, nezůstala po něm díra ve vydavatelově duši?Mimochodem, a už si přečetl knížku Kundera od spisovatele Jana Nováka? Kterého z nich má radši?

Pozor, prozradím vám zajímavost. Protože tohle je 100. díl, tak v tuto chvíli je každý díl podcastu Jedno procento přesně jedním procentem tohoto podcastu. Už vám z toho praská hlava? Cha! Kdo tohle může říct?Dobrá příležitost připomenout i další důležitou věc.Děkuju serveru Seznam Zprávy, s nímž tento podcast vzniká. A hlavně děkuji vám, že posloucháte. Protože jedno procento je podcast, kam si zvu zajímavé a zábavné lidi. Není to žurnalistika, protože můj výběr ovlivňuje jedna důležitá věc. Skoro vždycky si zvu lidi, které mám buď rád, nebo je obdivuju, anebo je prostě chci poznat.V podcastu jedno procento ovšem čtu občas také povídky. Jsou ze série, které říkám povídky z fleku. Napsal jsem jich asi dvě stě a vyšly už ve třech knížkách. A víte co? Když jsme u hrání s procenty, tak v tomhle podcastu bylo povídek 10 procent.Lépe řečeno, bylo jich devět. A ve 100. dílu, který posloucháte, vám přečtu desátou. Přemýšlel jsem, s kým tak významný díl natočit a koho pozvat. Ale protože jsou pro mě všichni hosté důležití a zajímaví, toho “stovkového” jsem radši nevybíral.Svět potřebuje happyendy. Příjemný poslech!

Tohle je už 99. díl podcastu Jedno procento. Takže není ani trochu náhoda, že mým hostem je muž, který má devítkou souzenou. Minimálně ve jménu. Jiří Devát má přezdívku G9, a nejčastěji se to vyslovuje anglicky. Patří k silné generaci manažerů a byznysmenů, kteří kariéru začali v devadesátých letech. Konkrétně byl šest let šéfem české a slovenské pobočky společnosti Microsoft, v době, kdy tato firma patřila mezi nejsilnější korporace světa. Tři roky působil ve vedení Českých aerolinií, v transformačním managementu, který přišel po Jaroslavu Tvrdíkovi. A byla to zajímavá doba a hlavně zkušenost. Do třetice byl, na prahu čtyřicítky, jmenován šéfem české pobočky dalšího nadnárodního gigantu: společnosti Cisco.Následovalo několik let hledání, menších projektů, anebo třeba čaje matcha. Působil ve firmě, která ho dováží z Japonska. A přinesl si ho v termosce do mého studia. O tom všem jsme se bavili.A na co jsem se ještě zeptal?Jaké bylo pracovat s Billem Gatesem, v čem byla síla Steva Ballmera a zda i on zbohatl na akciích Microsoftu?Jaké má pocity, když si sedne do letadla ČSA?Jaké jsou podle něj technologie, které změní svět, a proč si myslí, že to bude právě umělá inteligence?Těší se na to, až za něj bude rozhodovat jeho digitální dvojče, zbavené emocí a vybavené algoritmem hledajícím perfektní řešení?Co mu v životě dělá radost a na co se těší?Příjemný poslech.

Můj dnešní host je sympatická žena na výletě v Berlíně. Nebo tam aspoň byla, když jsem s ní na dálku mluvil. Michaela Škultéty překládá literaturu z němčiny. A co hledala v hlavním městě Německa? Klid na práci. Byla se však v Berlíně také podívat na hřbitově. A na dalších místech, kterými prošel hlavní hrdina knížky českého spisovatele Jaroslava Rudiše. Proč? Román Winterbergova poslední cesta, kterého se mimochodem v Německu prodalo již velmi slušných více než 35 tisíc výtisků, je totiž napsaný německy. A Michaela Škultéty knížku právě překládá.Je to těžší, anebo snazší překládat knihu do autorova rodného jazyka? Samozřejmě jsem se na to zeptal.A taky na další věci:Jaký je Berlín v době druhé vlny pandemie covidu?Vítězí německá disciplína, anebo jsou už i Němci netrpěliví a neposlušní?Jaké jsou v Německu letos nejúspěšnější knížky?A těší se Michaela Škultéty na romány, které zachytí pandemii a rok 2020?Od jakého spisovatele by si takové dílo ráda přečetla?No a samozřejmě zcela zásadní problém: Mají, nebo nemají Němci smysl pro humor?