Procento Miloše Čermáka

Má za sebou kariéru manažera i investora v technologických firmách, dnes je majitelem a šéfem společnosti Simple Hardware, která vyrábí čidla a další součástky pro tzv. Internet věcí. Pavel Sodomka dnes ovšem velkou část energie věnuje i tomu, jak pomoct státu i nám všem zvládnout pandemii koronaviru. Jak říká, největší problém je, že jsme "slepí", jinými slovy nám stále chybí přesná a relevantní data. Sodomka je také mezi těmi, kteří podporují, aby se i v Česku zahájila výroba léku s účinnou látkou chlorochin. Ta představuje jednu s nadějí, jak nákazu lépe zvládnout. Co nás čeká? Zvítězí optimistické scénáře dalšího vývoje? A jaké ponaučení si z boje s virem odneseme do budoucnosti? Poslouchejte.

Minimálně desetkrát denně mu někdo změří teplotu, všude ukazuje propustky a musí si stále mýt nebo ještě lépe desinfikovat ruce. Ale o víkendu už byl v baru a dal si šest plzní. I tak může vypadat život ve velkém městě, které se vzpamatovává z koronavirové krize. Konkrétně v Číně. Lukáš Codr žije v Číně od roku 2008, protože chtěl být u toho, jak se z chudé velké země stane technologická supervelmoc. Dnes žije v “menším čínském městě”, kterým je Čcheng-tu se třinácti milióny obyvatel. Město prošlo tvrdými opatřeními, která do určité míry stále trvají. Ale lidé chodí do práce i do barů, jedí v restauracích. Ekonomika šlape. Jak to funguje, proč to část Číny už zvládla a zda se to povede i v Česku, říká v tomto díle podcastu herní vývojář a YouTuber známý jako "Čočík". Poslouchejte!

Stovky, možná tisíce "ajťáků" pomáhá českým úřadům a vládě v boji s nákazou koronavirem. Iniciativa Covid19cz vznikla spontánně a jedním z těch, kteří byli na úplném počátku, je Pavel Doležal. Sám ajťák a byznysmen, mimo jiné bývalý spoluzakladatel portálu Atlas.cz. Dnes je jedním ze společníků firmy Keboola, vyvíjející software pro práci s daty. Dokážeme právě díky datům a technologiím dělat některá opaření chytřeji? Tak, aby měla méně ničivý dopad na společnost a ekonomiku? To se ukáže. Všichni v to doufají. Covid19cz dnes sdružuje stovky, možná tisíce programátorů, analytiků a dalších lidí, hlavně z IT, a jejich pomoc pro stát je dobrovolná a založená na chuti pomoct, když je to potřeba. Mapujeme s Pavlem Doležalem deset dní této iniciativy, které uběhly od první schůzky s představiteli státu 12. března. Jaké to je pracovat se státem? A navíc v podmínkách, které jsou omezující a kritické? Poslouchejte.

Jakou knížku by doporučil pro karanténu? Kterého českého nebo světového spisovatele by při karanténě rád pozval na návštěvu, samozřejmě s rouškou? A jakou knížku by chtěl sám vydat, až karanténa skončí? To jsou některé z mých otázek na Joachima Dvořáka, majitele a šéfa vydavatelství Labyrint. S apokalypsami má své zkušenosti, to když mu byt i firmu vzala v Karlíně v roce 2002 kompletně velká voda. Labyrint zůstává stálicí českého knižního trhu: vyšly v něm například knížky světově známého výtvarníka a spisovatele Petra Síse, poslední německy píšící spisovatelky žijící v Praze Lenky Reinerové či komiksy o slavném nádražákovi Aloisi Nebelovi. Zvu vás k poslechu!

Když jste zpěvák, virtuos ve hře na violu nebo herec, můžete udělat i v době zákazu kulturních akcí koncert nebo představení z obýváku. Přenášené online. Když jste standup komik, tuhle možnost nemáte. Standup se bez diváků dělat nedá, aspoň ne ten plnohodnotný. Takže jsme si s Nikolou Džokičem, českým komikem původem ze Srbska, o standupu aspoň povídali. O tom, jak se k tomuto žánru dostal, zda ho už dělal někdy v rodné srbštině a o čem bude jeho první standup, až se zase začne veřejně vystupovat. Zazní i jeden dobrý vtip, vypůjčený od Jana Geryka ("Proč mají teď školáci potíže s matematikou?"), a spousta špatných vtipů. Ale povídali jsme si i o dalších věcech. Poslouchejte!

Amerika je stejně jako celý svět uprostřed koronavirové krize. Trhy rekordně padaly, úřady vůbec poprvé v USA přistoupily k velmi drastickým opatřením. Jak to vše prožívá jeden z nejúspěšnějších Čechů, kteří v Americe žijí? John Vanhara založil, vybudoval a dobře prodal firmu Shipito. Napsal knížku a píše blog, kde radí všem, kteří by jako on chtěli podnikat v Americe. Byl jedním z porotců a investorů v televizním pořadu Den D. Má za sebou úspěch, ale i neúspěchy, protože obojí k Americe patří. Zatelefonoval jsem mu v pondělí 16. března pozdě odpoledne do Kalifornie. V Los Angeles, kde John Vanhara žije, bylo slunečné ráno. Čeká Ameriku krize podobná té po roce 2008, kterou si americko-český byznysmen velmi dobře ppamatuje? Nebo může být ještě horší? Poslouchejte.

Byla jednou z prvních novinářek specializujících se na gastronomii, pomohla v Praze rozjet farmářské trhy, zasloužila se o "restart" české svačinové legendy. Ano, obloženého chlebíčku. Založila, provozovala a úspěšně prodala bistro Sisters, které lákalo hosty a zákazníky právě na tuto specialitu. Povídal jsem si s byznysmenkou a autorkou kuchařek Hanou Michopulu za dozoru jejího loveckého psa, a to samozřejmě nejen o tom. Tématem byla i současnost, tedy krize spojená s nákazou koronaviru. Jak nás změní? A jak moc zasáhne gastronomii? A co my, kteří dobré jídlo a pití máme rádi? Můžeme si i v době karantény užívat a pochutnávat na dobrém jídle? Poslouchejte rozhovor se ženou, která miluje natáčení podcastů (tedy těch svých, o potravinách, abychom si rozuměli!)a jejím cíllem je přesvědčit lidi, aby o jídle přemýšleli jinak než dosud. Přeju hezký poslech!

Přivezla do Česka prestižní konferenci s názvem Singularity University, která vznikla v americkém Silicon Valley a jejíž ambicí je přemýšlet o tom, jaká nás čeká budoucnost. Bývalá novinářka Eva Hanáková v Praze tuto akci organizuje od roku 2018. Jenže letošní třetí ročník se v původním termínu neuskuteční. Ne snad proto, že by nás buducnost přestala zajímat. Ale naše přítomnost je teď zrovna tak nějak naléhavější a o mnoho víc nejistá, než jsme si mysleli ještě nedávno. Ano, jsme uprostřed celosvětové krize s názvem koronavirus a v tuto chvíli je jasné, že její bezprostřední dopady budou velké a významné. I proto dává smysl mluvit o budoucnosti s malým odstupem, doufejme, že už letos na podzim. Pozval jsem k mikrofonu Evu Hanákovou, abychom si o tom všem popovídali. Abychom se s nostalgií zavzpomínali na zlatou éru médií, kterou jsme v Česku oba prožili před dvaceti lety. Abych se jí zeptal, co si myslí o nejbohatších lidech světa a jak poznala nejbohatší lidi Česka. A samozřejmě abychom s nadějí mluvili i o budoucnosti. Hezký poslech!

Poslechněte si další povídku z fleku. ČTĚTE RYCHLE, NEŽ TO SMAŽOU. Je to zcela aktuální povídka, kde se dozvíte definitivní a zcela pravdivou verzi toho, jak je to s obávaným koronavirem. No a taky vás pozvu do hospody. Dát si jedno pivo totiž ještě nikoho nezabilo. Zvlášť když je to v blízké budoucnosti. Svět je zase místem, kde je všechno v pořádku. Koronavirus se podařilo porazit a světová ekonomika znovu nabírá na obrátkách. V jedné pražské hospodě se pravidelně schází partička mnohaletých kamarádů. Poslouchejte!

Přemýšlí o tom, že by současnou paniku z koronaviru učinil tématem některé ze svých povídek nebo románů? Spisovatel a novinář Ondřej Neff jich napsal celou řadu, tím nejznámějších je asi Tma. Dystopická vize o tom, co se stane, když se civilizace dotkne svých limitů. Zakladatel prvního českého zpravodajského webu Nevidtelný pes dopisuje svůj poslední román, jehož zápletku vymyslel už v osmdesátých letech. Odehrává se v kolonii na odvrácené straně Měsíce, kde si bývalí trestanci nevědí rady s náhle získanou svobodou. Je to alegorie, která pro Neffa získala na aktuálnosti třicet let poté, co jsme svobodu získali v Česku? I o tom jsme si povídali. A také o Grétě Thunbergové, umělé inteligenci, koronaviru či psech. Pěkný poslech!

Patří k nejznámějším a nejúspěšnějším českým fotografům. Pracoval v časopisech Mladý svět a Reflex. Jan Šibík získal řadu domácích i světových ocenění, včetně World Press Photo. Vydal pět fotografických knih, uspořádal řadu výstav. Tou poslední byla ve Staroměstské radnici loňská výstava "Jan Šibík: 1989". Stejnojmenná kniha, kterou si vydal a kterou prodává sám, lépe řečeno se svou přítelkyní, se stala bestsellerem. Posledních šest let je na volné noze. Co dělají reportážní fotografové v době, kdy tištěná média strádají a fotografuje každý? Co dělá Jan Šibík? O tom jsme mluvili. Poslouchejte!

Poslechněte si další povídku z fleku. ŽIVOT JE PARÁDNÍ JÍZDA. Jsou lidé, kteří když hážou kostkou, tak jim prostě vždycky spadne šestka. Nebo skoro vždycky. David Šmíd, hlavní postava povídky, je jedním z nich. Oficiálně 78. nejbohatší člověk v Česku podle žebříčku časopisu Forbes. Neoficiálně vysmátý maník, který má v životě kliku. Teď zrovna vystupuje na letišti z auta a chystá se nesednout do letadla. Se svou přítelkyní Peggy, o pětadvacet let mladší, se chystají na na exotickou dovolenou. Co by se mohlo pokazit? Poslouchejte! Další povídky najdete na http://miloscermak.com/zfleku

Patří k nejznámějším českým investorům. Založil společnost Credo Ventures, která před čtvrt rokem uzavřela financování svého již třetího investičního fondu, tentokrát s cílovou sumou 100 miliónů euro. Ondřej Bartoš podniká již od svých studentských let, před deseti lety se na televizní obrazovce proslavil jako jeden z investorů v pořadu Den D. Žije v Praze a má dvě děti. Povídali jsme si v jeho kanceláři na Karlově náměstí: o radostech i starostech rizikových investic, o tom, jestli může koronavir ovlivnit globální byznys, a taky proč se jednorožcům daří líp v Rumunsku než v Česku. Poslouchejte!

Napsala knížku o městě, ve kterém prožila důležitý kus života a ke kterému má vztah. Komplikovaný, ale hezký a zajímavý. Což nejlépe dokazuje právě zmíněná kniha. Jmenuje se Jak jsem potkala Brusel, vyšla loni a napsala ji novinářka Kateřina Farná. Povídali jsme si - kde jinde? - v belgické pivnici v Praze. Srovnávali Brusel a Prahu, mluvili o rozdílech mezi Valony a Vlámy, a dotkli se i toho, proč mnohé Belgičany tak zajímá Česko. Lépe řečeno Československo. Mám rád Belgii: kvůli pivu, hranolkám, čokoládě, zajímavým lidem i hezkým městům, ne nutně v tomto pořadí. Doufám, že to je na tomto díle podcastu znát. Příjemný poslech!

Poslechněte si další povídku z fleku. STAČÍ JEN TROŠIČKU ZATLAČIT. Už do vás někdy vstoupil Bůh? Ne? A že se vám nic podobného nikdy nestalo? Davidovi ano. Víme kdy, bylo to v tramvaji cestou z práce. Ale nevíme proč. A nevíme ani jak. Co víme? Že se o tom David chtěl poradit s Bedřichem, svým kamarádem a parťákem z hospody. Večer na pivu. Pojďme s nimi. Ovšem pozor, schůzka zatím neprobíhá tak, jak by si David přál. Pěkný poslech!

Představte si, že máte v autě balonek z pouti, nafouknutý héliem. Šlápnete na plyn a prudce se rozjedete. Co se s balónkem stane? Zůstane u stropu auta na stejném místě? Nebo se pohne směrem dozadu? Nebo dopředu? Co udělá? Takové otázky si klade Petr Stohwasser, bývalý středoškolský učitel, který už napsal čtyři knihy. Všechny obsahují tyto a podobné otázky. A hlavně, obsahují na ně odpovědi. První knížky z roku 2016, s podtitulem "Čurají ryby?", se prodalo na české poměry nevídaných víc než 18 tisíc kusů. Zkrátka stala se velkým bestsellerem. A to přitom tuto ani žádnou další knížku Petra Stohwassera nenajdete v knihkupectvích, ale všechny autor sám prodává, a tedy i balí a posílá na adresy svých čtenářů. Jaké to je, proč běhá (a mimochodem velmi rychle) a co si myslí o školství? O tom jsme si povídali dopoledne v kavárně v budově Nové scény v centru Prahy. Hezký poslech!

Poslechněte si další povídku z fleku. Jmenuje se KAŽDÝ POTŘEBUJE DRUHOU ŠANCI. Pozvu vás tentokrát do noční tramvaje. Je pozdě večer, vlastně skoro k ránu, prostě takový ten tajemný čas těsně po půlnoci. V noční tramvaji nikdy nevíte, koho potkáte. Nevěděl to ani Daniel. Vlastně nevěděl ani to, že vůbec noční tramvají pojede. Ostatně nebyla ani v jízdním řádu. A mezi spolupasažéry byla například dívka hledící do mobilu, spící muž či žena středního věku se psem. Co mají společného s tím, že každý potřebuje druhou šanci?

Snad všem médii proběhla v minulých dnech pro mnohé šokující zpráva: podle studie IKEM mělo 70 procent lidí, kteří loni dokončili pražský maraton (a kteří se dotyčné studie účastnili), poškozené srdce. Znamená to, že je běhání nebezpečné? Amatérští závodníci často běhají nedostatečně připraveni a mohou si způsobit trvalé poškození zdraví, citovala třeba Česká televize autory studie. Je to opravdu tak? A znamená to, že je lepší maratony neběhat? Pozval jsem si k mikrofonu muže, který už v mém podcastu byl: přednostu Kardiologické kliniky 2. fakultní nemocnice v Motole, profesora Josefa Veselku. Téma tohoto EXTRA dílu podcastu bylo jediné a doslova hamletovské. Běhat, či neběhat? Poslouchejte.

Poslechněte si další povídklu z fleku. Jmenuje se A PAK SE ODRAZÍŠ OD DNA. Jeí hlavní hrdinka se jmenuje Michaela. Je krásná a ví o tom. To je nebezpečná kombinace, zvlášť u studentky psychologie. Ví, jak udělat muže šťastnými. Ale fascinují ji ti, kteří šťastni nejsou. Dokonce o nich píše diplomovou práci. A nutně do ní potřebuje udělat rozhovor s jedním člověkem. Podaří se jí to? Dokončí svou práci? A jak to všechno dopadne? Hezký poslech!

Kombinuje v sobě dvě zajímavé kvality. Na jedné straně byznysovou mentalitu (byl v devadesátých letech jedním ze zakladatelů webového vyhledávače Atlas) a na straně druhé chuť vychovávat instituce, jejichž je zákazníkem. Poznal jsem to mimochodem i já sám, ještě v roli šéfredaktora, když mě "vychovával" coby předplatitel online Hospodářských novin. Institucí, jejíž klientem jsme my všichni, je stát, a proto Michal Bláha založil a řídí neziskovku jménem Hlídač státu. Jejím cílem je to, aby stát a zejména jeho hospodaření byly co nejvíc transparentní. I díky Hlídači státu jsme se dozvěděli například o předražené zakázce na dálniční známky, která byla nakonec zrušena a stala se impulsem k mediálně vděčnému hackatonu. S Michalem Bláhou jsme si povídali na zmrzlině (dozvíte se, proč zrovna tam) a v našem rozhovoru zazní mimo jiné i výzva Andreji Babišovi. Nebo jeho poradci Marku Prchalovi, to je celkem jedno. Příjemný poslech!

Poslechněte si další povídku z fleku! Jmenuje se NIKDY NEVÍTE, CO BUDE ZÍTRA. A kam vás pozvu? Začneme na obědě podnikatele Brázdy a jeho ženy. Když mu zazvoní telefon, má chvíli podezření, že mu volají z nějakého call centra s marketingovou nabídkou. To by ho opravdu rozčílilo. Ale jak se ukáže, v tom se zmýlil. Otvírá se před ním úžasné dobrodružství, které se - aspoň do jisté míry - ukáže být přínosné i pro jeho ženu, paní Brázdovou. Hezký poslech!

Je advokátkou, spisovatelkou a bývalou ministryní spravedlnosti. Své krátké politické kariéře v úřednické vládě Jana Fischera je za leccos vděčná, ale považuje ji za uzavřenou kapitolu. Daniela Kovářová je sympatická žena, která se věnuje tzv. rodinnému právu a i proto jsem si s ní povídal - mimo jiné - i o filmu Marriage Story, který bude za nedlouho bojovat i o oscarové sošky. "Jako advokáti často dostáváme zadání, abychom soupeře porazili a zničili. Jenže v rodinném právu jsem tam ještě děti. A já už bych advokátkou, kterou v tom filmu hraje Laura Dernová, být nemohla a nechtěla," říká. U piva v baru Guleden Draak jsme mluvili mimo jiné i o rozdílech, které mezi muži a ženami jsou. Daniela Kovářová říká: "Vy muži to v mnohém máte jednodušší, byť vás v případném mkonfliktu zabijí, zatímco nás jenom znásilní. Ale je snazší vás uspokojit a máte mnohem méně komplikovaný život. Dřív jsem chtěla být jako vy. Ale dnes uznávám vaši velikost a mužnost, ale jsem šťastná, že jsem žena."

Další povídka z fleku! Tentokrát nikoli rozhovor, nýbrž povídka. Jmenuje se: TŘEBA SE VÁM TU VYMOČÍM NA KOBEREC. Pozvu vás na natáčení televizního dokumentu s příznivcem prezidenta Zemana. Pětapadesátiletý sociolog zaměstnaný v jednom z ústavů Akademie věd se pro tento projekt zdá být ideálním respondentem. Dokonce na podporu prezidenta napsal několik otevřených dopisů! Jenže natáčení vůbec neprobíhá tak, jak si tvůrci představovali. Poslouchejte! Tuto i další nové povídky z fleku najdete na webu: http://miloscermak.com/zfleku

Sám je na volné noze, ale o tom, jaké to je (a co dělat) na volné noze napsal úspěšnou knížku. Na volné noze je i jeho manželka, která pracuje jako sloganistka. Co to znamená? I to se dozvíte v podcastu s Robertem Vlachem. Mužem, který říká, že být v Česku na volné noze se dá. Že to není lehké a že to přináší i určitá rizika, ale výhod je víc. Jednou z nich je například to, že několik měsíců v roce můžete - podobně jako on - trávit na Kanárských ostrovech. Poslouchejte nový díl podcastu, natočili jsme ho společně na pivu.

Tentokrát bez hosta, nabízím původní vánoční povídku. Milujete pohádky? Nejste sami. Pohádkami jsme my v Česku posedlí. ZVlášť na Vánoce. Pamatuju si, že podle pár let starého výzkumu shlédne mezi Štědrým dnesm a Novým rokem průměrný Čech v průměru devět celovečerních pohádek. Z toho většinou jednou, někdy i víc jsou nové původní pohádky. Co se stane, když se taková pohádka nepovede? Poslechněte si mou vánoční povídku "z fleku". Ano, tento díl je bez hosta a bez ropzhovoru. Snad nebudete zklamaní. Pěknou zábavu a ještě lepší svátky!

Patří mezi nejznámější lidi na českém Twitteru. Petr Kukal se přitom proslavil jako "muž v pozadí", kdy byl v letech 2015 až 2018 správcem twitterového účtu ministerstva kultury. Za jeho působení raketově vzrostl počet followerů, ale také momentů, kdy se tweety tohoto úřadu řešily na poradách politiků i vysokých státních úředníků. Krátce po odchodu ministra Daniela Hermana ministerstvo opustil. Na svůj osobní účet napsal, že odchází a hledá nové zaměstnání. "Jednou večer jsem přišel domů, dal si sklenku vína a dal do 280 znaků celou svou zraněnou duší," říká. Dostal do druhého dne několik desítek nabídek, absolvoval deset přijímacích pohovorů a nakonec se rozhodl pro Filosofickou fakultu UK. Dnes je jejím mluvčím a spravuje její twitterový účet. Zároveň je básníkem, vydal několik knih. "Život básníků je v naší době moc fajn," podotýká. Kdyby měl šanci nechat si napsat cokoli na billboard, byl by to slogan: "Nemusím rozumět všemu". A kdyby měl garantováno splnění jednoho přání, pak by si přál, aby si lidé víc naslouchali. A pokud by dostal nabídku vyměnit si na pár dní s kýmkoli na světě twitterový účet? S kým by to bylo? Poslouchejte.

Má rád: 1) burgery, 2) věci značky Apple, 3) peníze. Ano, má rád peníze, což potvrdila odpověď na otázku, co by udělal, kdyby mu v telefonu (samozřejmě značky Apple) zbývalo 1 procento baterie. "Zkontroloval bych tržby ve svých restauracích," řekl, a samozřejmě myslel restaurace, které si věhlas získaly nabídkou skvělých burgerů. Pátých nejlepších v Evropě a dvanáctých na světě, podle zahraničního renomovaného média. O tom všem mluví Matouš Petráň, zakladatel restaurací Dish. Do studia v podkroví Werichovy vily přišel samozřejmě v tričku s burgerem.

Stal se známý jako bulvární novinář a "protekční spratek". Muž s neobvyklým smyslem pro rozmáchlá gesta i sebeironii. Někteří ho přirovnávají například k Boratovi, anebo i mnoha dalším fiktivním postavám. Jenže on fiktivní není. Naopak, je velmi veřejnou a reálnou osobou. Už rok je v Praze starostou městské části Řeporyje a podle všeho si tuto roli nesmírně užívá. Avšak užívají si to i obyvatelé Řeporyjí, protože Pavel Novotný je - k překvapení mnoha lidí - jako starosta velmi úspěšný. Člen ODS s liberálními názory pojal svou veřejnou službu jako velkolepou reality show, ve které je těžké rozlišit bláznivé fantazie od skutečnosti. Obojí jako by splývalo. Ale zároveň se Pavlu Novotnému daří řešit spousty problémů, které se většině jiných starostů zdají neřešitelné. Pravda, někdy s pomocí mimozemšťanů. Zatím poslední eskapádou je rýsující se konflikt s Ruskou federací kvůli plánovanému pomníku Vlasovcům, kteří ve 2. světové válce sice bojovali po boku fašistů, ale na konci války zachránili před Němci život řadě obyvatel mimo jiné právě Řeporyjí. Poslouchejte podcast, který hrdě a hlavně správně nese označení SPECIÁL. Autorovi se totiž při jeho natáčení nepodařilo klást otázky. Ale stejně tomuto dílu dejte šanci: poslouchat monolog Pavla Novotného je mimořádný, skoro umělecký zážitek.

"Spousty lidi, kteří sem chodí, nejsou zas tak výjimeční. A třeba to jen dohání tím, že mají červené boty," vyslechl si před návštěvou podkroví Werichovy vily Pavel Beneš. Má rád telefony značky Apple. Ale radši než Siri má přítelkyni Báru. Na náhrobku by chtěl mít jednou napsáno, že byl "výtvarník". Také učí a je mistr v žánru, který jsem coby amatérský kunsthistorik nazval "píčoviny". Jo a dělal svatební oznámení pro mě a mou ženu v roce 1991. Takhle dlouho se známe! O tom jsme si povídali v dalším díle podcastu Jedno procento.

Tohle je svým způsobem výjimečný díl. Došlo totiž k téměř dokonalému souznění či synergii hostitele, hosta i místa natáčení. JÁ mám rád belgické pivo a natáčím tenhle podcast. FILIP NERAD má rád belgické pivo, dokonce tak, že o něm napsal knížku, a byl mým hostem. No a jedno pivo se natáří v pivním baru Guldendraak Bierhuis, kam oba rádi chodíme. S bývalým zpravodajem Českého rozhlasu jsem si povídal hlavně o belgických pivech. A je to pro všechny. Začátečníci v našem rozhovoru najdou něco jako pozvánku do světa, který neznají, ale jenž stojí za to. A pijáci belgického piva se nepochybně dozví i to, co dosud nevěděli.

Když začala devadesátá léta, byl jí necelý rok. Takže si tuto dekádu pamatuje zčásti z dětského kočárku, zčásti z pískoviště a zčásti ze školní lavice. Přesto - anebo právě proto? - napsala Johana Fundová knížku Devadesátky. Barvité (byť častěji černobílé než barevné) ohlédnutí za desetiletím, které si i pamětníci pamatují už spíše rozmazaně a nejasně. Nebo to máte jinak? Knížka vám každopádně spoustu věcí připomene. A jak se na devadesátky dívá autorka? Pozval jsem ji na jedno pivo a zkusil se to dozvědět. Takže ... abychom byli styloví ... hezký poslech, pokud právě obědváte, v ideálním případě něco od McDonald's. Nerozumíte? Poslouchejte, vysvětlení přijde.

Původně byla úspěšnou manažerkou ve farmaceutické firmě, pak začala podnikat. Nabízí dárkové bedýnky. A zažila už i to, jaké to je "nahoře" i "dole". Když ji před dvěma lety sousedi vytopili firmu a sklad, myslela si, že s podnikáním skončí. "Byla jsem úplně na dně. A neměla jsem ani na rohlík," říká Eva Urbanová, zakladatelka firmy České bedýnky. Ale zvládla to a zase "jede". Nedávno byla v Číně, s delegací Pardubického kraje. Domlouvala se tam "rukama a nohama" a robot jí řekl, že je velmi krásná.

Uslyšíte cinkání sklenic, šoupání židlí a další zvuky baru. Ale uslyšíte také skvělého hosta, kterým je tentokrát Tomáš Baránek. Vydavatel a taky autor, mimo jiné dnes už legendární knihy Jak sbalit ženu. Mluvili jsme mimo jiné o tom, kolik bestsellerů potřebuje vydavatelství kvalitní literatury faktu, proč muži při balení žen opakují stále stejné chyby a jaké to je, když člověka těsně před Vánoci raní mrtvice. Nápověda: nic moc. Ale může vám to změnit život. Takže ... pojďte s námi na jedno!

Rozběhal desetitisíce, možná statisíce lidí. Muž, který původně jen miloval "nazout boty a vyběhnout", se stal nejznámějším českým "evangelizátorem běhu". Miloš Škorpil napsal několik knížek a vede Běžecký klub. Utíkat je jeho životní vášeň. Takže se snažil utíkat i z mých otázek. Občas se mu to povedlo. Někdy doběhl od mě, jindy já jeho. Podívejte se!

Je mu jednatřicet a lidi ho znají jako pražského supermana s kamerou (nebo před kamerou). Ale před ním to nezmiňujte, nerad to slyší. Je spoluautorem pořadu a knihy Honest Guide, ve kterém návštěvníkům Prahy radí, jak si tohle město nejlépe užít (a abychom to zároveň my, co v Praze žijeme, pokud možno přežili). Štvou ho autobusy hop-on-hop-off a zámečky na soše Jana Nepomuckého na Karlově mostě. Nejlepším primátorem byl podle něj Jan Kasl, který otevřel magistrát. Primátor Hřib se ho zeptal, co by v Praze udělal, kdyby na to měl rozpočet jednu miliardu. Odpověď? Miliarda je málo. Atakdál. Janek Rubeš je člověk, s kterým máte chuť zajít na pivo. Za prvé asi ví, kam byste na něj měli vyrazit ... no a pak se s ním dobře povídá. Věděli jste, že si přes jednu webovou stránku píše dopisy, a to sám sobě? Do budoucnosti? Například teď před vánoci dostane dopis, který si napsal před pěti lety. Tušíte, co vněm je? Nevadí, on sám si to taky nepamatuje. O to víc se těší. Zvu vás s ním na jedno pivo.

Je chirurg v pražské nemocnici Na Františku, jezdí na mise společnosti Lékaři bez hranic, spoluzaložil firmu uLékaře.cz. Také píše úspěšné knížky a ve volném čase se věnuje akrobatickému létání. A abychom nezapomněli, líbí se ženám. "Muži jako on existují proto, aby nás ostatní muže uváděli do rozpaků," představil jsem Tomáše Šebka vyprodanému sálu v podkroví Werichovy vily. Rozhovor s ním byl první, který jsem v rámci tohoto podcastu natočil veřejně před publikem. A o čem jsme mluvili? Mimo jiné o tom, jaké povolání doporučil svým třem dětem. Lépe řečeno dvěma z nich, které jsou už dospělé. "Mám velmi liberální výchovu, takže jsem řekl, ať dělají to, co je bude bavit. Zakázal jsem jim jedinou věc. Aby dělaly medicínu." Znamená to, že on sám lituje, že tento obor vystudoval? "Ne, to ne. Ale nechtěl jsem, aby dělaly medicínu, protože je to náročné a většinou neveselé. Chtěl jsem, aby měly veselejší život," říká.

Má vyholenou hlavu, ale když ho vidíte zezadu nebo z profilu, všimnete si dlouhého copánku. "Je to jediná varianta zajímavého účesu,m která mi zbyla. Další možností je už obyčejná pleš," říká. Jiří Fabián se někdy představuje jako "podnikatel", jinady jako "taoista", anebo také jako "nikdo". Ve skutečnosti je úspěšným vizionářeem, který svou první firmu úspěšně prodal a teď má jako šéf společnosti TopMonks nainvestováno v dalších startupových projektech. Když vydělal první "velké peníze", koupil si mimo jiné i sportovní auto. Ano, samozřejmě Porsche. Byl to největší luxus, který si v životě dopřál? "To asi ne. Můj největší luxus je to, že si můžu dělat, co chci."

Česko se musí stát křižovatkou Evropy. Ne kruhovým objezdem, říká podniktel Martin Hausenblas. Ústecký podnikatel vydělal peníze tím, že založil a spoluvlastní firmu Adler, jednoho z největších výrobců reklůamního textilu v Evropě. Každý den prodá 100 tisíc triček. Hauseblas je rovněž spoluzakladatelem a hlavním investorem firmy Liftago, která v Praze i jinde pomohla "umravnit" taxikáře. Byl krátce i v politice, ale nakonec se rozhodl, že jestliže chce svět změnit k lepšímu, má on osobně nejvíc šancí to udělat jako byznysmen. "Peníze beru tak, že člověku dávají moc. A moc znamená zároveň odpovědnost. Snažím se peníze vynakládat tak, aby přinášely obecně co nejvíc užitku," říká.

Když jsme se v druhé polovině osmdesátých let viděli poprvé, tvrdil, že věří ve šťastnou budoucnost. Ale že si na rozdíl od Karla Marxe nemyslí, že cestou k ní je revoluce, nýbrž LSD. "Věřil jsem, že vlivem rozšíření psychedelických drog dojde k všeobecnému snížení rigidity myšlení ve společnosti," říká dnes. "Ale vidím, že je to stále v hajzlu." Jiří X. Doležal (54) se nepovažuje za novináře a trvá na tom, že dělá stále to, co vystudoval. Tedy psychologii. "Jsem reportér. Takže jezdím do terénu, tam provedu místní šetření patologického jevu a místo zprávy napíšu reportáž," říká. Řeč v podcastu přišla samozřejmě i na globální oteplování, kterému JXD říká "globčo". A to, co říká, se neposlouchá dobře. Stejně si to poslechněte!

Poslední týden v září se v Brně koná festival Serial Killer, věnovaný seriálové tvorbě. Už druhý ročník. Vymyslela si ho kompletně krásná a zarputilá žena. Kamila Zlatušková. "Ten první ročník byl loni. Říkali jsme mu pilotní, a protože se povedl, tak jsme ho zpětně povýšili na první," říká. Mluvili jsme o Brně a o samořiditelných helikoptérách, které budou dopravovat Brňáky do hlavního města. O českém režisérovi, který točil pro Netflix, ale smutně o tom Kamile Zlatuškové řekl: "Vybrali mě, protože jsem byl nejlevnější." A taky jsme mluvili o vzpomínkovém optimismu, doktoru Štrossmayerovi, Friends, medvědech od Kolína na YouTube nebo norském seriálu Skam. Jen znalci po tomto výčtu chápou, jak důležité jsou seriály pro pochopení světa, ve kterém žijeme. Nebo ne?

První svou firmu založila v osmnácti, ale už předtím pomáhala svému tátovi vést hotel. V sedmadvaceti vedla střední firmu a ve dvaatřiceti se stala CEO velké firmy. Dnes je Simoně Zábržová 33 let. Je plná energie a plánů. Ale jak říká, stihla už vyhořet. Dokonce dvakrát. Ale pak našla sama sebe na čtyřdenním kurzu štěstí. Jakou větu by si dala na billboard? Potřebovala by jich víc. Ale na jednom by určitě bylo napsané: "Štěstí nemá prostor, design ani cenovku."

Máme se bát algoritmů? Mají pravdu lidé, jako je Elon Musk nebo jakým byl Stephen Hawking, kteří tvrdí, že umělá ineligence je dnes pro lidstvo největší hrozbou? Povídal jsem si na tohle téma s Janem Romportlem, předním českým odborníkem v této branži. Přednáší na univerzitě, je datovým expertem mobilního operátora O2 CZ. "Aplikovaná část umělé inteligence mě živí, filosofické aspekty mě baví," říká. Oba světy se snaží propojovat. Měl by u každého odborníka na strojové učení či programování algoritmů stát filosof? "S nadsázkou řečeno asi ano," říká. Plus jedna bonusová otázka: Budeme mít dřív samořiditelná auta, anebo přistane člověk na Marsu?

Vybudoval z nuly firmu s miliardovým obratem. Začínal prodejem pohlednic, dnes je jeho společnost Albi největším výrobcem deskových her v Česku. Pak si řekl, že trochu zvolní a že si udělá radost. Založil pekařství na Vinohradech. Dnes je značka Antonínovo pekařství na čtyřech místech v Praze a chystá se páté. Nicméně Antonín Kokeš už přemýšlí o dalším, zcela novém projektu. I o něm jsme spolu mluvili v podcastu JEDNO PROCENTO ve Werichově vile.

Věděli jste, že se kardiologové dělí na "elektrikáře" a "instalatéry"? Ti první léčí například poruchy srdečního rytmu, ti druzí spravují ucpané tepny či vyměňují srdeční chlopně. Ano, řeč je o zákroku, který minulý rok podstoupil Mick Jagger. Už deset dní po něm natočil video, jak v plné formě tančí ve zkušebně. Ještě před deseti či dvaceti lety výměna chlopně představovala komplikovaný chirurgický zákrok, po kterém rekonvalescence trvala dlouhé měsíce. Dnes odchází pacient domů z nemocnice po několika dnech. Jedním z těch, kteří výměnu chlopně provádějí, je i prof. Josef Veselka, přednosta Kardiologické kliniky v Motole. Náš podcast jsme natáčeli v poledne v podkroví Werichovy vily, do střechy bubnoval déšť. Profesor Veselka měl za sebou už dvě hodiny na sále v nemocnici. Zeptal jsem se ho, zda je zmíněná výměna chlopně srovnatelná významem třeba s přistáním prvních lidí na Měsíci. "Těch přistání na Měsíc bylo v kardiologii asi víc. Ale ano, výměna chlopně by mohla být podobný symbolický význam," říká.

Kdyby měla plachetnici, pojmenovala by ji Tlustoprd. "Mám ráda oblé tvary," říká. Na billboard by dala některou ze svých fotek, doplněnou sloganem: "Na plný koule". Fotografování "chytila" od svého slavného bývalého partnera Jana Saudka. Má ráda jaro, ale před létem utíká na sever. Tam také možná jednou bude žít. Psát knihy už začala sama od sebe. Při tvorbě fotek jí největší uspokojení přináší práce v tmavé komoře. Na psaní má nejradši moment, kdy usedne a začne psát. Sára Saudková o tom všem mluví v podcastu Jedno procento, natočeném v podkroví Werichovy vily.

Naučil Čechy, jak skončit s prokrastinací. Anebo jim o konci prokrastinace aspoň prodal víc než sto tisíc kusů úspěšné knihy. Ta dnes vyšla i v řadě dalších jazyků včetně angličtiny. V Americe dostal Petr Ludwig zálohu v řádu stovek tisíc dolarů. A jaký má kniha úspěch? Od počátku roku se prodalo už víc než třicet tisíc knih. "Není to snadné. Tvoje konkurence jsou nositelé Nobelových cen a držitelé tří doktorátů z Harvardu. V Česku se jednou dostaneš nahoru a jsi tam. V Americe se dostaneš nahoru, ale na tvoje místo se tlačí dalších dvě stě lidí," říká Petr Ludwig.

Neexistuje tlačítko, kterým lze vypnout lidská zvědavost, říká Tomáš Sedláček. Ekonom a filosof o technologiích a budoucnosti, a taky o tom, proč má u sebe vždycky kreditní kartu, zubní kartáček, telefon a nabíječku. V lednu mu bylo 42. Je to jeho oblíbené číslo (odpověď na všechny otázky, jak vědí čtenáři Stopařova průvodce po galaxii od Douglase Adamse), a možná právě proto se rozhodl, že si k těmto narozeninám dá rok “předčasného důchodu”. Neboli tzv. “gap year”, jak se říká anglicky. S nastupující krizí středního věku bojuje potápěním a létáním, a samozřejmě jízdou na monokole. Tomáš Sedláček (42), muž, o kterém s nadsázkou říákám, že ho ekonomové považují za originálního filosofa a filosofové zase za brilantního ekonoma. I na náš rozhovor přijel samozřejmě na jednom ze svých čtyř monokol.