Auto.cz podcast

Tentokrát se podrobněji podíváme na automobilku Dacia. Povídal jsem si o ní s jedním z největších fanoušků dacií a renaultů u nás. Pověst Dacie v českých zemích prošla několika vlnami. Když se v roce 1969 začal vyrábět model 1300, šlo o poměrně přesnou kopii tehdy ještě moderního Renaultu 12 a jedno z nejlepších aut, která se u nás dala koupit. Po převratu to byla spíš auta pro podivíny a i první logan sklidil dost posměchu. Dokázaly se dacie své místo na slunci znovu vybojovat? Vzpomínky pamětníků praví, že první modely 1300 byly fakt velmi blízké francouzskému originálu a že šlo o auta tichá, komfortní a na tehdejší poměry i kvalitní a spolehlivá. Průběžně si však rumunský výrobce konstrukci upravoval, dovozové díly nahrazoval místními a kvalita vozu začala upadat. Na sklonku socialismu už měly u nás dacie pověst problematických a rychle reznoucích aut (tehdy už šlo o řadu 1310), kterým je třeba se vyhnout. Stále ale také existovala poměrně silná skupina motoristů, kteří si pamatovali původní modely ze 70. let a byli s nimi velmi spokojeni. Po převratu automobilka Dacia z českého trhu nezmizela, ale její novodobé pokusy budily spíš úsměv. Modely Nova, Super Nova a Solenza mohly s obtížemi konkurovat předokolkám značky Lada, moderním západním autům nikoliv. Změna přišla s modelem Logan, vyvinutým již poté, co majoritní podíl ve značce získal Renault. Auta sice stále jednoduchá, která však zachránila mnoho českých řidičů před nejistým světem ojetin. Od té doby přišlo mnoho novějších konstrukcí, každá přináší další pokrok v komfortu a vybavení. Ale nevytrácí se původní jednoduchost a spolehlivost? A jak to vlastně je s kvalitou dacií? O tom jsem si povídal s Alešem Matuškem, který vede fandovský server RNews a podrobně zkoumá jak techniku vozů Renault a Dacia, tak spokojenost uživatelů.

Ve třetím díle podcastu Auta Martina Vaculíka bude řeč o vzduchem chlazeném motoru nákladních automobilů Tatra, který se překvapivě stále vyrábí a vyvíjí. Dokonce se po dlouhých letech vrací slavný dvanáctiválec, a to s parametry až 515 kW a 3200 Nm

Legenda automobilových soutěží Jacky Ickx zavítal do Česka a při té příležitosti také do podcastu Martina Vaculíka. Místo běžných dotazů na závodnickou kariéru jsme slavného Belgičana zasypali dotazy o běžnějších autech. Belgický automobilový závodník je nepochybně jednou z největších žijících legend automobilismu. Jeho kariéra je definována především neuvěřitelnými šesti vítězstvími v závodě 24 hodin Le Mans, díky čemuž si vysloužil přezdívku Monsieur Le Mans, a úspěchy ve formuli 1, kde vyhrál osm Velkých cen a dvakrát se stal vicemistrem světa (v letech 1969 a 1970). Jacky Ickx proslul svou fenomenální schopností ovládat vůz v extrémních podmínkách a na dešti, ale jeho hlad po výzvách sahal daleko za asfaltové okruhy – v roce 1983 ovládl náročnou Rallye Paříž–Dakar. Jeho příjezd do Česka na předávání cen Zlatý volant byl proto velikou událostí a Svět motorů u toho nemohl chybět. Po rozhovoru o soutěžní kariéře jsme se rozhodli Jackyho Ickxe zeptat také na otázky související se silničními vozy. Ostatně podobně zkušený jezdec by mohl české řidiče naučit i něco o každodenním řízení. Zeptali jsme se také, po jakém autě ještě může podobný člověk toužit, nebo jaké je jeho ideální auto na každý den. Jednou otázkou ale zaskočil i on nás. Otázky pokládal Michal Dokoupil, protože Martin Vaculík nepovažuje svou angličtinu za dostatečně reprezentativní.

Dneškem startuje nový podcast Auta Martina Vaculíka. V novém studiu vybaveném dle nejnovějších trendů bude řeč o zajímavých modelech automobilové historie a současnosti s neméně zajímavými hosty. Pro první díl jsem si vybral skutečně silný kalibr, a sice Škodu 742, lidově podle nejběžnějšího modelu zvanou sto dvacítka. Přišla na trh v roce 1976 po krachu moderních projektů Škoda 720 a 740. Její konstrukce znamenala absolutní ztrátu kontaktu československého automobilového průmyslu s aktuálními trendy vývoje, když byla fatálně zastaralá celkovou koncepcí (motor za zadní nápravou u vozu ekonomické třídy), měla zcela nevyhovující poměr prostoru pro posádku vůči vnějším rozměrům, ve vyšších rychlostech nebezpečné jízdní vlastnosti s fatální citlivostí na boční vítr a jako bonus ještě byla tak hlučná, že musela mít výjimky i z československých norem. V prvních letech produkce šlo skutečně zejména o bachratější karoserii na již beznadějně zastaralém základu ze Škody 100, pouze přepracovaném na náporové chlazení a topení vpředu. Podstatné inovace, jako hřebenové řízení, posilovač brzdného účinku a nakonec i vlečená úhlová zadní náprava se zásadním vlivem na jízdní vlastnosti, přicházely až v průběhu života modelu a nikdy ne naráz pro všechny verze – ta lepší zadní náprava dokonce zůstala u sedanů jen zcela okrajovou záležitostí. Na to, jak beznadějně zastaralé auto to bylo, šokuje obrovský počet modifikací. Co rok, to několik změn, občas s logikou, kterou asi znal snad jen výrobce. Jako že modernější jednodílnou masku dostala pro rok 1988 kupé a sedany, ovšem lepší verze GL nikoliv. Něco podobného platilo o černých prahových a střešních lištách. Aby toho nebylo málo, tak Škoda 130 L z Mladé Boleslavi a Škoda 130 L z Vrchlabí byla úplně jiná auta – ta z Vrchlabí interiérem odpovídala variantě GL. Dnešní příznivci těchto vozů se vydrží o jednotlivých designových a technických modifikacích hádat dlouhé hodiny a mně osobně se třeba ještě přes sebeúpornější snahu nepodařilo napsat článek, na který bych nedostal deset rozhořčených reakcí, že člověk, co neví, že první Škoda Garde ještě neměla ipurovou palubní desku, nemá ve Světě motorů co pohledávat. Konstruktérům AZNP se zřejmě nevědomě ve snaze udržet kuriózně zastaralý základ aspoň trochu atraktivní podařilo vyrobit celý mikrokosmos modelových ročníků, variant, výbav a inovací. Jelikož nehodlám zase dostat kartáč za černé nárazníky Škody 105 GL nebo jiný špek (mnozí píšou i šéfredaktorovi), pozval jsem si do prvního dílu svého podcastu Jakuba Mrnku, který si nechává říkat Bukaj. V komunitě škodováků je vyhlášeným opravářem karburátorů, sám pak modelem 130 L stále jezdí i v běžném provozu. A má o voze, který jsme dřív vesměs nenáviděli, ale jak stárneme, často na něj opět vzpomínáme s láskou, úplně neuvěřitelné znalosti. Nakonec, posuďte sami.

Do podcastu Za volantem jsme si po dvou letech pozvali Branislava Kocpera, šéfa firmy, která prodává v Česku, v Maďarsku a na Slovensku čínská auta. Nově hned pěti značek. Jak snadné, či těžké to je? Už si Češi zvykli na vozy z Říše středu? Branislav Kocper je výkonným ředitelem společnosti Plastonic. Ta zastupuje nejen už docela známou značku Dongfeng, ale letos i další čtyři. „Trh se neustále mění a s tím se měníme i my,“ říká Kocper. „Žijeme ve vysoce globalizovaném světě, kde jsou všechny společnosti vzájemně propojeny a na sobě závislé. A to jak na úrovni majetku, tak vývoje technologií. Dongfeng dlouhodobě úzce spolupracuje třeba s Nissanem, Stellantisem, Hondou a dalšími,“ vysvětluje. Plastonic kromě Dongfengu, Voyahu a M-Hero zastupuje také značku Hongqi, která je součástí koncernu FAW, nejstaršího čínského koncernu založeného diktátorem Mao Ce Tungem. Dodnes vyrábí např. prezidentská auta a vozy pro smetánku tamní komunistické strany. V podcastu Za volantem se dozvíme také, které země má Plastonic na starosti či co na čínských značkách evropské importéry a jejich prodejce umí zaskočit.

V pojišťovnictví není žádným zelenáčem: jen v České podnikatelské pojišťovně pracuje Pavel Wiesner čtvrtstoletí. Už tři roky pak sedí v křesle jejího šéfa. Jak vidí vlnu změn, které pojištění aut potkalo v poslední době? Nejen o tom jsme si s ním povídali v podcastu „Za volantem“.

Technik Světa motorů Martin Vaculík je velkým příznivcem elektromobilů, ale zároveň velkým kritikem veřejného nabíjení. Považuje jej za nespolehlivé, drahé a uživatelsky málo přívětivé. Ale je to tak i ve skutečnosti?

Kam se za poslední dobu posunula elektromobilita v Česku? Máme dost nabíjecích stanic? Jak dopadá srovnání Česka a Evropy? O to vše se v podcastu „Za volantem“ s Liborem Hladíkem z Pražské energetiky zajímal David Šprincl.

Už potřetí se v podcastu Za volantem setkávám s Martinem Pajerem z Cebie. Vznikl rozhovor ještě zajímavější než dva předchozí. Nechal jsem si totiž přes Cebii prověřit své tři vozy, o kterých vím vše. A zajímalo mě, proč některé údaje v Cebii chybí.

Nefandím operativním leasingům. Říkám, že nájemci těchto vozů se k nim často nechovají dobře a v záruční době neřeší ani zjevné vady, aby nebyli bez auta. Druhý majitel dostává auto už po záruce a výrobní vady musí odstraňovat na své náklady. Je to tak doopravdy?

Řidič je stále nedílnou součástí procesu ovládání automobilu a to přináší nepříjemnosti ve formě dopravních nehod. Jak jsou na tom v současné době systémy, které takové situace pomohou vyřešit za nás?

Elektromobilita se posouvá mílovými kroky. Co lidé řešili před rokem dvěma, už teď není zajímavé, objevují se ale nové otázky. V podcastu „Za volantem“ je David Šprincl rozebírá s šéfkonzultantem Arvalu Tomášem Kadeřábkem.

Dnešním hostem podcastu Za volantem Světa motorů je Jakub Šebesta, který má v Porsche Česká republika na starosti osobní vozy Volkswagen. Pro mnohé matoucí název českého importéra vozů Audi, Cupra, Seat, Volkswagen a Volkswagen užitkové vozy, který vozy Porsche však v Čechách neprodává, byl také prvním dotazem moderátora dnešního dílu Martina Vaculíka.

Oliver König je považován za jednoho z nejtalentovanějších motocyklových závodníků nové generace Čechů. Můžete se s ním osobně setkat na MotoDnu Svět motorů.

Velký den se blíží! Už 25. září 2025 se na Autodromu Most uskuteční premiérový ročník MotoDne Světa motorů.

Dnešní auta jsou technicky výborně vybavená, asistenční systémy hlídají mrtvé úhly, sledují jízdní pruhy. Zároveň dopravní inženýři pracují na tom, aby byly silnice přívětivější a odpouštěly drobné chyby řidičů. „Přesto: když dojde k nehodě, technika bývá až druhotná. Statisticky víme, že špatný technický stav auta nebo samotná silnice se na nehodách podílejí jen z málo procent. Většinu tvoří lidský faktor,“ říká Veronika Vošická Buráňová, kterou si do nejnovějšího podcastu pozval David Šprincl a za hodinu probrali téma bezpečnosti vážně i humorně.

Dávat pozor na ty nejzranitelnější, tedy chodce, cyklisty a motorkáře. Na to upozorňuje teď v létě šéf BESIPu Tomáš Neřold.

Brankář Tomáš Vaclík patří mezi největší tuzemské fotbalové legendy. Vždyť za národní tým odchytal v historii více minut v tomto století pouze Petr Čech a před tím už jen ve dvacátých a třicátých letech minulého století František Plánička a v šedesátkách a sedmdesátkách Ivo Viktor. Jaký je Tomáš za volantem?

Aukce a prodejní výstavy Retro Garáž zná už většina těch, kdo se zajímají o starší vozy a motocykly. Organizuje je Pavel Kočí, který je sám velký automobilový nadšenec. Další Retro Garáž se v Lysé nad Labem uskuteční v sobotu 26.4. Zlatým hřebem programu bude aukce celkem čtyřiceti čtyř vozidel, z nichž 30 budou motocykly a 14 automobily. Jak taková aukce vypadá, co máte dělat, když se chcete zúčastnit a jaká je reálná šance, že koupíte zajímavý stroj pod tržní cenou, o tom už je dnešní podcast. Pro jaké prodávající jsou aukce zajímavé, a kdo naopak lépe prodá konvenčními metodami? Co když vítěz aukce nemá na zaplacení? A co když se zjistí, že dražené zboží nebylo tak kvalitní, jak prodávající tvrdil? Zkrátka než si sami nějakou aukci vyzkoušíte, podívejte se na dnešní podcast. A ještě lépe, zajděte nasát atmosféru naživo. Letošní Retro Garáž se blíží.

Ruku na srdce: ne každý v autě vozí nehodový euroformulář, který v případě nutnosti musí účastníci dopravní nehody vyplnit. Zapomeňte ale na papír, nově stačí telefon. David Šprincl v podcastu Za volantem neřeší se Štěpánem Veselským jenom to. Situace je pro motoristy, u níž je pojištěno nejvíc aut v Česku, zase snazší. A to díky průvodci v mobilní aplikaci. S jeho pomocí se formulář vyplní snadno krok za krokem. „Mobil? Ten má u sebe každý. Odtud už vedla přímá cesta k tomu, co nazýváme Průvodcem při autonehodě,“ vysvětluje v našem podcastu Štěpán Veselský, odborník na digitální produkty v Generali České pojišťovně.

Každý den loňského roku šetřila Policie ČR přes 250 dopravních nehod. Jste-li u nějaké první, musí být reakce aktivní a správní. Což bývá v mnoha případech potíž, protože člověk prostě neví, co má dělat. Nedávno vznikla účinná pomůcka – aplikace První u nehody. Vytvořila ji Asociace Záchranný kruh, jejímž výkonným manažerem je Lukáš Hutta. Povídal si s ním David Šprincl. Nehoda cyklisty, hromadná nehoda a chování řidiče pod vlivem alkoholu, to jsou první tři témata, jimž se věnuje aplikace První u nehody, kterou do světa uvedla Asociace Záchranný kruh. Od předchozích dílů, mezi něž patřil třeba ten s názvem Chodci nejsou nesmrtelní, se odlišuje především interaktivním pojetím. Spustit ji totiž lze na většině on-line platforem: mobilním telefonu, tabletu a počítači, vyloučeno není ani využití VR brýlí. Aplikace má dvě části. První je vzdělávací, druhá má podobu tak zvaného stres testu, kdy se člověk musí rozhodovat pod časovým tlakem. Výsledkem je vysvědčení, které vám ukáže, na kolik procent si u nehody dokážete poradit. Možné jsou samozřejmě opakované pokusy stejně jako podrobnější rozbor odpovědí na základě e-mailové komunikace. Stránka prvniunehody.cz se postupně rozroste o další témata, například incident na železničním přejezdu nebo agresivitu za volantem. To vše s Lukášem Huttou probírá v našem podcastu David Šprincl.

Ohledně elektromobilů a jejich nabíjení jednoznačně platí známé “Když ptáčka lapají, hezky mu zpívají.” Čeští příznivci elektrických aut si už jen matně vzpomínají na doby, kdy nejen pomalé AC nabíjení, ale dokonce i rychlejší DC bývalo třeba na stanicích společnosti ČEZ či u velkých obchodních řetězců zdarma. Že to tak nezůstane, bylo asi jasné každému. Ale že nezazní ani celé sloka, ale jen takové zkrácené “la” a už se budou tvrdě a za násobky cen pro domácnosti účtovat nejen kilowatthodiny, ale i minuty strávené na nabíječkách, to čekal asi málokdo. Vojtu Ondráčka už z videí Martina Vaculíka dobře znáte. Natáčeli spolu o fiatech, motorech vozů Alfa Romeo a nakonec si střihli i jeden z dílů seriálu “Vyměň káru za elektromobil”, konkrétně ten s Alfou Romeo 164. Od té doby uteklo hodně vody a z Vojta se stejným nadšením proniknul i do světa elektromobilů. Na Youtube jsou k nalezení jeho videa o rekordně levném Hyundaii Ioniq či pořádně ojeté Tesle 3 po taxikářích z Německa. Vojtova kamaráda Petra Bartoně také už znáte - ve speciálu o Světa motorů o elektromobilech měl na starost část týkající se energetiky, konkrétně výpočtu celkového energetického nároku dopravy a potřebného výkonu zdrojů. Petr nic nemá proti elektromobilům, ale jeho srdce zatím bije spíše pro pořádné spalovací motory - nedávno si proto pořídil Dodge Challenger s 5.7 V8 Hemi pod kapotou. S partou dalších přátel na sklonku léta vzali dlouhodobě testovanou Škodu Enyaq a i se zmíněným Dodgem vyrazili do Černé Hory. Země, kde se první elektromobily teprve objevují. Na začátku to vypadalo, že nebude kde nabíjet, situace však nakonec byla úplně odlišná. Vychutnejte si povídání pokryté fotografiemi z cesty.

Má úžasný hlas. Koneckonců její otec Petr Janda je žijící rockovou legendou. Marta Jandová má ale talentů ještě víc: hraje, moderuje, porotcuje, napsala knihu. Také na silnici už řídila a zažila kde co. A jsou to občas pikantní zážitky, jak nám prozradila v podcastu Moje auto. Marta Jandová řídí desítky let. A zažila tolik příhod, že si dává velký pozor. „Ostatní auta sleduji po očku neustále. Někteří šoféři se totiž chovají fakt nevyzpytatelně: bezdůvodně brzdí, hází myšky, nepoužívají blinkry. Je dobré být ve střehu,“ říká. Davidu Šprinclovi v podcastu Moje auto prozradila i nepříjemné dohry toho, když se ona sama zachová za volantem velkoryse.

Markéta Novotná z Týmu silniční bezpečnosti si v dalším podcastu povídá s Davidem Šprinclem o tom, kdy a kde je nejlepší začít s výchovou, jak hloupé chyby děláme v autě s dětmi nebo jak je to s mladými řidiči. Markétina dopravní výchova navazuje na dávné projekty Československa, kdy se bezpečnost na silnicích běžně učila na základních školách. V dnešním podcastu za námi Markéta přišla, aby nenásilně ukázala, jak hloupé chyby s dětmi v autech a na veřejných komunikacích děláme.

Kytarista František Černý a houslista Karel Holas táhnou kapelu Čechomor roky. Za několik desetiletí sjezdili auty celý svět. V podcastu s Davidem Šprinclem vytahují historky ze zemí, kde je jízda autem úplně jinou disciplínou. A nejen to! Skupina Čechomor vydala nedávno nové album Švarní šohajové. Zakončuje ho písnička Tak naladíme a jedem! Má pomoci nejen dobré náladě, ale také snížit počet vážných dopravních nehod. Kromě písně vytváří Čechomor také sérii videoblogů, ve kterých radí, jak se před jízdou autem „vyklidnit“. Jak vysvětlují v našem podcastu, samotní František Černý a Karel Holas na vlastní kůži zkouší všemožné způsoby ladění. Ale v povídání plném humoru prozrazují mnohem víc.

Martin Vaculík zpovídá šikovného nadšence, který si obojí pořídil za zlomek ceny. Pravidelní posluchači našich podcastů i čtenáři Světa motorů už Petra Žitného znají. Redakci pomáhal s recenzí na ojetou Hondu Civic osmé generace či Nissan Pathfinder. Ve speciálu o elektromobilech se podílel na materiálu o domácím nabíjení a fotovoltaických elektrárnách. Petr je zároveň jedním z důkazů, že to často omílané tvrzení o šikovnosti starších generací a nanicovatosti těch mladších, rozhodně není platné implicitně a generálně. Těžko najdete nějaké řemeslo, z nějž by nezvládal aspoň základy. Jeho cesta k elektromobilitě je pak důkazem, že nemusí jít jen o zálibu nejbohatších, ale že i s omezeným rozpočtem může šikovný člověk dosáhnout kýženého stavu, kdy po větší část roku jezdí zcela zdarma a opravdu bezemisně jen na to, co přiteklo ze slunce. Už jeho odvážný nákup ojetého a nepojízdného BMW i3 a překvapivě snadné zprovoznění je pro mnohé inspirující.

Možnost řídit auto od sedmnácti let pod dohledem rodičů výrazně zlepšila dovednosti začínajících řidičů. Ale jak je to s podvody v autoškolách? Na toto téma hovoří zástupci Asociace autoškol Aleš Horčička a Ondřej Horázný. „Pokud se s instruktorem potkáte na Václaváku u koně pod ocasem, a pak už jenom ve výcviku v autě, něco není v pořádku,“ upozorňuje předseda Asociace autoškol Aleš Horčička na nekalé praktiky, které kazí pověst celému oboru. Pokud na dveřích autoškoly nebo výcvikovém vozidle nenajdete jméno majitele či firmy, měli byste okamžitě hledat jinou autoškolu! Proč je práce s uchazeči o řidičský průkaz na motorku často snazší než u automobilů? Jak se osvědčila novinka L17, která zapojuje rodiče jako mentory? A napadlo by vás, že vysloužilé výcvikové vozidlo může být skvělým tipem na koupi ojetiny? O těchto a dalších tématech hovořil Petr Slováček se svými hosty.

Radek Pokorný je známý developer a automobilový nadšenec, jehož prodejní galerie Engie Prague v Tuchoměřicích kus od letiště je už mezi automobilovými fandy pojem. S Martinem Vaculíkem se už Radek Pokorný v podcastu jednou sešel a probrali mnoho zajímavých aut. Mnohé z vás mrzelo, že ta auta nevidí. Tedy že si rozhovor musí vždy zastavovat a podle názvu vyhledávat obrázky aut třeba na google. Své druhé setkání proto Martin Vaculík a Radek Pokorný pojali jinak. Natáčelo se přímo v prodejní galerii, a to v showroomu Porsche. Vozy, o kterých byla řeč, následně kameraman nasnímal samostatně a vy je vidíte v prostřihu. Tím rovnou říkáme, že po krátkém úvodu o zimním ježdění s veterány se řeč už točila pouze kolem věhlasné stuttgartské značky. Radek Pokorný překvapil hlubokými znalostmi jednotlivých řad a silným nepředstíraným vztahem k nim. Samozřejmě nebyla řeč jen o všech generacích slavné 911, ale i o modelech s motorem vpředu, tedy 924, 944, 268 i osmiválcových 928. Zapomněli jsme na něco? Ano, ve sbírce Radka Pokorného je i supersport Porsche 959, dnes už naprosto kultovní stroj vyrobený v počtu pouhých 292 exemplářů v ročnících 1987 a 1988. V roce 1992 pak vznikla ještě osmikusová série, která jen podpořila sběratelské šílenství. Vůz má za zadní nápravou šestiválcový boxer jako řada 911, kterou připomíná vnějšími tvary a palubní deskou, technika je však úplně jiná. Vzduchem jsou chlazené jen válce, hlavy musí být kvůli čtyřventilové technice už ochlazovány kapalinou. Trvale jsou hnána zadní kola, přes elektrohydraulicky ovládanou lamelovou spojku se k nim připojují přední kola. Systém tak není pasivní jako u 964, ale aktivní s řídicí jednotkou a složitými algoritmy. Aktivní jsou též tlumiče a celý hydraulický podvozek umožňující změnu světlé výšky. I takové vozidlo Radek Pokorný udržuje v plně provozním stavu a jako jediné neservisuje ve vlastních vynikajících dílnách, ale posílá ne inspekce přímo do Porsche Classic. Kolik taková větší prohlídka 959 stojí, i to se dozvíte v dnešním podcastu.

Martin Vaculík a Eduard Šlampa z firmy JourneyMan CZ se v branži dlouho míjeli, přitom oba jsou unikátní blázni a fandové do všeho motorového. Eduard Šlampa je šéfem českého zastoupení čínské motocyklové značky CFMOTO, která si v posledních letech získává respekt a v kategorii nad 125 kubických centimetrů je druhá nejprodávanější na českém trhu. Výrobky této značky znáte asi úplně všichni. Když vyjedete z města na vesnici, všude se to hemží čtyřkolkami značky Gladiator s přívěsnými vozíky. Právě tato obchodní značka je úspěšným nápadem českého zastoupení z dob, kdy samotného výrobce nikdo neznal. Dnešní rozhovor je plný zajímavých technikálií. Jak se české zastoupení podílí na testování motocyklů CFMOTO? Co mají společného s motocykly slavné značky KTM? A je lepší čtyřkolku homologovat jako motocykl, nebo jako traktor? Jaké jsou v jednotlivých kategoriích maximální rychlosti? Opravdu se na takzvaných traktorech smí jezdit bez přilby? Není v Čechách kovanějšího odborníka na homologace čtyřkolek, a tak pokud vás tato kategorie zajímá, určitě dnešní rozhovor nevynechejte.

Když si Martin Vaculík pozval před rokem Martina Pajera do studia poprvé, byl z toho velmi úspěšný díl, který jen na youtube vidělo 160.000 z vás. Po roce se oba Martinové sešli z novu a nebyl to klasický rozhovor moderátor-respondent, ale diskuse o autech plná zajímavých faktů, které se jinde nedozvíte. Řeč byla například o značce Tesla, která nepodmiňuje záruku servisním plánem, a tak nemusí generovat elektronickou stopu. Došlo i na vaši častou výtku: Co se stane, když autoservis špatně zapíše kilometry a vaše auto pak vypadá jako stočené? Věděli jste, že opravy těchto omylů jsou jedním z úkolů pro umělou inteligenci? Jaké podvody dnes nejvíce frčí? A stáčí se stále kilometry, nebo se nekalé zisky generují jinak? A k čemu jsou dobrá data od amerických pojišťoven, když takzvaný "salvage title" vám zobrazí i google po zadání VIN? Poslouchejte, nudit se určitě nebudete.

Tomáš Fíla je mezi moderátory rádií zvláštním úkazem: vlastně celý týden pracovní týden tráví na cestách křížem krážem po Čechách, Moravě, Slezsku. A kraje brázdí v nepřehlédnutelném autě: svítivě žluté Toyotě Hilux. Najezdil s ní už čtvrt milionu kilometrů a dostal se opravdu na zvláštní místa. Přes sto tisíc kilometrů ročně – to je běžná řidičská porce Tomáše Fíly. „V autě jsem v průměru přes deset hodin denně. Českou republiku jsem poznal tak, jak jsem o ní dřív neměl potuchy. Poznávat lidi z různých krajů, vidět, jak to tam vypadá a uvědomit si, že Česko je jedna z nejkrásnějších zemí světa. Opravdu stačí vyjet jen pár kilometrů za region, kde bydlíme a zjistíme, že je tam úplně jiný život a svět. Má to ale jednu obrovskou výhodu, všude se domluvíme,“ říká. Se žlutým hiluxem se nevíc nebojí žádné cesty. Na jaká nečekaná místa už se vydrápal? I to nakonec Davidu Šprinclovi v neotřelém jutařském povídání prozradil.

Do podcastu Za volantem jsme si pozvali Branislava Kocpera, šéfa Dongfeng Import pro Česko, Maďarsko a Slovensko. Jak se mu v hlavě zrodil nápad nabízet čínské vozy? Jak je do Evropy dováží? Vybírá prodejce? Na co se lidé, kteří k Donfengu přicházejí, nejčastěji ptají? Z čeho mají největší obavy? Kdo si vlastně auta z Číny kupuje? A za jak dlouho by se mohla značka dostat do nejprodávanější desítky u nás? O to vše se zajímal David Šprincl. „Zvětšujeme se každým měsícem,“ říká Branislav Kocper o expanzi značky Dongfeng do srdce Evropy. „Brzy budeme mít kolem šedesáti partnerů, a to rovnoměrně rozmístěných ve všech třech zemích – tedy v Česku, na Slovensku a v Maďarsku – tak, aby z jakéhokoli místa k nám, tedy do prodejny a servisu neměl člověk víc než hodinu cesty,“ slibuje. Na úvod podcastu ale především vysvětluje, cože je Dongfeng vlastně zač.

Do dalšího podcastu Za volantem jsme si pozvali matadora, který roky nesmazatelně patří ke známému logu tří diamantů. A pamatuje tak hned několik generací legendárních modelů, co si Češi zamilovali. Se šéfem Mitsubishi Motors Kamilem Šilhavým ale David Šprincl nezůstal jen u slavné minulosti. Zajímala ho i přítomnost a budoucnost. Tři diamanty na kapotě pro něj nepředstavují jen šperk na čtyřech kolech, ale ztělesňují spolehlivost, kvalitu a symbol jednoho z největších japonských koncernů. „Dějiny impéria Mitsubishi se pyšní nejen produkcí legendárních vozů, ale i výrobou lodí či letadel,“ připomíná generální ředitel Mitsubishi Motors Česko a Slovensko Kamil Šilhavý. U Čechů se ale Mitsubishi proslavilo především auty – a ne ledajakými. Vždyť kdo dodnes nevzpomíná na závodní model Lancer Evolution, dakarského krále nesoucího jméno Pajero nebo neúnavného pracanta L200.

David Šprincl si do podcastu Moje auto pozval dvojici kamarádů, která před rokem šokovala celý svět. Ač jsou ze země bez mořských pláží, ještě rok se mohou chlubit, že jsou mistry světa v beachvolejbale: Ondřej Perušič a David Schweiner. K cestě na vrchol je dovedl italský trenér Andrea Tomatis. Což značí, že do Itálie musejí pravidelně dojíždět. A dělají to zásadně autem. Elitní světový pár Ondřej Perušič a David Schweiner před pár dny oznámil, že bude ještě minimálně rok pokračovat v profesionální kariéře. „Variant, jak pokračovat, jsme měli několik, a nakonec jsme se shodli, že ještě není úplně čas pověsit trencle na hřebík. Chceme ale svůj sportovní režim upravit. Musíme přizpůsobit naše tréninkové i herní plány tak, abychom jednak více šetřili naše chátrající tělesné schránky, ale především mohli po osmi letech kočovného života věnovat více času svým blízkým,“ vysvětluje David Schweiner. Pro jeho parťáka je zase hlavní skloubit sport s rodinným a pracovním životem. „Proto si v tuto chvíli dáváme cíl opravdu jen na příští sezonu a uvidíme, jak se nám to podaří,“ dodává Ondřej Perušič, který vystudoval práva a věnuje se moderním dějinám na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Schweiner zase pokračuje v prohlubování svých ekonomických znalostí. S Davidem Šprinclem si ale povídali hlavně o autech a řízení. Zkušeností mají na rozdávání!

Jednu z největších změn v historii prodělalo v říjnu 2024 povinné ručení na auta. Zmizela povinnost vozit ve voze zelenou kartu, pojistka se nově uzavírá výhradně zaplacením. Co vše je jinak? I o tom si David Šprincl v novém podcastu „Za volantem“ povídal s Václavem Geletičem z Kooperativy. Mnoho změn daných novým zákonem, témat ale mnohem víc. Třeba i zcela nové pojištění elektromobilů. „Zjistili jsme, že majitel elektromobilu má jiné potřeby než vlastník auta se spalovacím motorem. Kvůli tomu jsme, když už je změn tolik, připravili i nový produkt, kde se zaměřujeme na odlišnosti, které elektroauto od běžného má,“ říká v novém vydání našeho podcastu Václav Geletičem z Kooperativa pojišťovny.

Jsou skvělí sportovci, k tomu náruživí rybáři – jejich auta tak zdobí loď na střeše a pruty v kufru. Kdo častěji řídí? Olympijský vítěz Josef Dostál, nebo jeho milá Anežka Paloudová? Nejen to se dozvíte z nového podcastu „Moje auto“ s Davidem Šprinclem. Na letošní rok nezapomene ani jeden z nich. Josef Dostál ke třem olympijským bronzům a jednomu stříbru přidal v Paříži 2024 zlato. S pěti medailemi se zařadil mezi olympijské legendy. Anežka Paloudová, s níž se letos zasnoubil, se zase ve Francii představila jako první česká rychlostní kanoistka po šestnácti letech. A aby toho nebylo málo, v září usedli na mistrovství světa do jedné lodě – a byla z toho rovnou medaile. Hraje jim to takhle skvěle i v životě – příští rok se budou brát. A co za volantem? Tam to mají jak?

Moderátor Pavel Cejnar se narodil v Pardubicích a na město perníku nedá celý život dopustit. Žije v něm i teď, když denně pracuje v pražském studiu Evropy 2. Nejen o tom, jaké je dojíždět denně autem, si povídal s Davidem Šprinclem v dalším podcastu „Moje auto“. Pavel Cejnar vystudoval lidovou školu umění, kde se naučil hrát třeba na trumpetu. Proslavil se ale v rádiu. Nyní moderuje na vlnách Evropy 2. Mnozí ho znají i z televizních pořadů „Jak se staví sen“ nebo „Jak se staví dům“. Zahrál si i malou roli v Ro(c)ku Podvraťáků po boku Vojtěcha Kotka a Jiřího Mádla.

O Martinovi Vaculíkovi často říkáte, že je propagátorem elektromobility a nemyslíte to jen jako pochvalu. Protežování elektrického pohonu vozidel mnohé z vás štve a argumenty k ní vedoucí považujete za vylhané. Proto i Martinovi za videa a články o elektromobilech leckdy nadáváte, občas i do bolševiků, což člověka z disidentské rodiny samozřejmě mrzí. Do svého podcastu si proto schválně pozval skutečného propagátora elektromobility Jana Staňka z kanálu Electro Dad, který si už v roce 2019 dal za cíl inspirovat milión lidí k přechodu na elektromobil a čistou energii. Řeší tudíž nejen elektromobily, ale i domácí fotovoltaické elektrárny či nákup energie na spotových trzích. Jak lidé nadávají jemu? Čím sám jezdí? Co říká lidem, kteří stále tvrdí, že energeticky náročnější výroba elektromobilu převáží nad pozdějšími provozními benefity? A hlavně kdo ho za to platí? Na to všechno se Martin Vaculík elektrického táty nezapomněl zeptat.

Do dalšího podcastu přišel Martin Fuksa, zlatý kanoista z olympiády v Paříži 2024. Tedy přišel... samozřejmě přijel. Autem, jehož karoserii zdobí jeho životní motto: „Vítězové dělají to, co poražení dělat nechtějí.“ "V kánoi jedu, co to jde," říká Martin Fuksa. V autě to má jinak. "Tam jsem trochu srab. Vím, že v něm je rychlost nebezpečná, a když jedu rychle, začnou se mi v hlavě honit nejhorší věci, co se můžou stát. Nohu z plynu pak radši sundám. Na vodě mi ale vůbec nepřijde, že jedu rychle. Nebo když běhám, tak taky ne. Vím, že se mi nemůže nic přihodit." Auto tak bere hlavně jako prostředek, který ho dopraví tam, kam potřebuje. "Baví mě řídit a pustit si k tomu nahlas muziku. Ne že otevřu okýnko, aby to každý slyšel. Ale zavřený v autě sám, to si odpočinu. Zrelaxuji od okolního světa. Nejraději jezdím tam, kde nemusím čekat v kolonách. Mám rád jízdu, kde si můžu jet svoje tempo. Miluju prázdno před sebou jako asi každý. A rád jezdím tam, kde to neznám. Je to něco jiného než doma. Teď mám toyotu, ale roky jsem se sžil s BMW. Začínal jsem však v laguně, táta ji dostal za olympiádu v Atlantě 1996. S ní jsem se naučil jezdit. A v osmnácti si koupil veloster," přiznal nám v podcastu. Ale prozradil mnohem víc...

Minulé povídání Martina Vaculíka s Michalem Dokoupilem o autech v Číně patří k nejúspěšnějším dílům našeho podcastu Za volantem. Tentokrát se Martin s Michalem sešli ve studiu podruhé, aby si popovídali o dálkovém cestování elektromobilem. S dlouhodobě testovaným MG4 77 kWh najezdil za 14 dní 9500 po Polsku, Litvě, Lotyšsku, Estonsku, Finsku, Norsku, Švédsku, Dánsku a Německu. Zajímá vás, kolik zaplatil za nabíjení? Jaká je síť nabíječek v zemi, kde se prodává už 90 % elektromobilů? Zda tam opravdu trčí prodlužovačky ze všech oken? Ale i jak je cestování po Norsku náročné řidičsky i finančně? Jak se platí za trajekty? Rovnou prozradíme, že jet do Norska elektromobilem je daleko levnější než spalovacím autem. A teď, když jsem vás pořádně namíchl, pusťte si dnešní podcast. Zejména pokud vám utekl Svět motorů 32/2024, kde Michal své elektrické dobrodružství na osmi stránkách podrobně popsal.

Jak podotýká David Šprincl v úvodu povídání s Vladimírem Polívkou, do studia podcastu „Moje auto“ k nám přišel člen slavného hereckého i autařského rodu. Vždyť maminka Chantal i sestra Anna se několikrát ukázaly za volanty závodních vozů. A co mužská část? Otec Bolek Polívka a sám Vladimír? Vášeň Vladimíra Polívky pro auta se pojí hlavně se značkou Porsche. „Porsche miluju od malička, jezdil jsem starší panamerou a snil jako každý kluk po modelu 911. Nyní jsem dostal možnost sednout do nového cayennu. To auto je obří a přitom jezdí jako lehké sportovní kupé. Každé ráno se těším, až do něj sednu a pojedu úplně kamkoliv. Tentokrát k vám do podcastu,“ říká Vladimír Polívka, který 5. července slavil půlkulaté narozeniny.

Zatímco spalovacím motorům většina českých automobilistů rozumí, tak v těch elektrických často plavou a někdy si i myslí, že jsou všechny stejné. Martin Vaculík vždy rád zkoumal automobilovou techniku a nejinak je tomu ve chvíli, kdy stále více nových modelů pohání elektřina. Zároveň Martin rád upozorňuje na příklady, kdy se zde v České republice něco zajímavého pro automobily vyrábí či ještě lépe vyvíjí. Ze ZF Engineering Plzeň mu do podcastu přijel Vít Kocur - Koordinátor vývoje hardwaru elektrických pohonů. Věhlasná firma ZF, původně výrobce ozubených kol, dnes jeden z nejvýznamnějších dodavatelů automobilového průmyslu s velmi širokým portfoliem, se totiž v posledních letech zaměřuje právě na celé elektrické motory, jejich invertory a převodovky, kterým se v branži říká reduktor. V hodinovém rozhovoru přišla řeč opravdu na vše: Jaké máme dnes základní konstrukce automobilových elektrických motorů, jaké mají přednosti a nedostatky. Jaké konstrukce se prosazují u elektrických nákladních aut, zda taková mají řaditelné převodovky, zda motory přímo v kolech jsou utopie, nebo už nacházejí někde využití. Přišla řeč i na kontroverzní témata - proč jsou u elektromotorů rozdíly mezi špičkovým a trvalým výkonem, čím je vadnutí při delší zátěži způsobeno a co by musel konstruktér dělat, aby motor nevadnul. A proč jsou častá závada elektromobilů vadná ložiska a jakým způsobem firma ZF zajišťuje, aby na jejich motorech nezlobila. Pokud nechcete, aby vám ve vývoji automobilové techniky ujel vlak, určitě poslouchejte až do konce.

Má Česko dost – či snad dokonce už moc – stanic na nabíjení elektroaut? Jak dopadá srovnání současnosti v Česku a v EU? Jak funguje propojení s partnery za hranicemi při cestě na dovolenou? Dobíjejí svá auta Češi spíš doma? V práci? Nebo na veřejných stanicích? Které typy nejvíc frčí: AC, DC, nebo nejdražší ultrarychlé? O to vše jsme se zajímali v podcastu s Liborem Hladíkem z Pražské energetiky. Pražská energetika spustila v půlce června už 691. a 692. stanici v síti PREpoint. Není to už na Česko, které spolu s Chorvatskem elektromobilitu bojkotuje úplně nejvíc ze všech zemí EU, příliš? I o to se zajímal David Šprincl v dalším podcastu „Za volantem“. Tentokrát s Liborem Hladíkem, vedoucím sekce Emobility v Pražské energetice.

S jakými mýty se nejčastěji potýkají ti, co nabízejí auta na elektřinu? Co je pro zákazníky, když si takové auto vybírají, rozhodující? Jsou elektromobily skutečně zelené? Proč je dobré si je pořídit na operák? Jaké má velká leasingová společnost zkušenosti s elektrovozy z druhé ruky? Jakou mají po letech kapacitu baterií? A je provoz elektrického auta skutečně levnější než toho se spalovacím motorem? To jsou otázky, které jsme položili v novém podcastu Tomáši Kadeřábkovi ze společnosti Arval. Tomáš Kadeřábek pracuje jako šéfkonzultant a expert na elektromobilitu ve společnosti Arval. Vystudoval Fakultu mezinárodních vztahů Vysoké školy ekonomické v Praze a v Arvalu začal pracovat už v roce 2006, kdy firma v Česku poskytovala operativní leasing pro 1500 aut. Dnes jich je přes 30.000. Pracoval na různých pozicích v oddělení obchodu a od roku 2019 má na starosti poradenství lidem zejména v oblasti elektromobility. Více než tři roky jezdí služebním elektromobilem, jak prozradil v podcastu Za volantem Davidu Šprinclovi.

Jakub Vágner šel v podcastu s Davidem Šprinclem na dřeň. Málokdo žije tak ekologicky jako nejznámější český rybář. O to víc ho štve, když se za ochranu přírody schovávají zájmy různých skupin rozhodující, jaké motory mají v autech být. „Auto je pro mě svoboda. Byl bych rád, kdyby tu taková auta byla, když dospěje moje dcera,“ říká v nejnovějším podcastu Moje auto populární český rybář Jakub Vágner. Prozradil nám toho mnohem víc: třeba jak šílenými stroji jezdil v Rusku, Africe, Americe, Asii.