Alarm

S psycholožkou Eliškou Kodyšovou jsme si přály natáčet už dlouho. Jak samy dobře víme, bez partnerské komunikace se neobejdeme, pokud potřebujeme podporu ve všech našich aktivitách, zároveň ale někdy může být v podstatě druhou směnou sama o sobě. Soukromé a profesní životy zkrátka neoddělíme, a pokud máme navíc děti, vliv domácího nastavení, rozdělení péče, časových dispozic a mentální zátěže se do našich kariérních drah propisuje velmi zásadně. Je možné se o domácích povinnostech bavit skutečně racionálně? Jakou roli v tom hraje prolaktin? Jak zacházet s argumentem “Já přece nosím domů peníze”? Jaká jsou čtyři znamení nefunkční komunikace? A proč jsme všechny tak unavené? Tuhle epizodu si rozhodně nenechte ujít. Chcete nás vidět a slyšet víc? Sledujte nás na sociálních sítích (Lucii hlavně na LinkedIn, Šárku hlavně na Instagramu), případně můžete odebírat Lucky Kariérní newsletter. I stále se můžeme vidět naživo, na různých diskuzích, a pokud nejsme blízko vás, můžete si nás pozvat. Stále si také můžete koupit naši knížku. Stále nás zajímají vaše názory a zkušenosti, ale i dotazy, nejen k tématu dnešní epizody, ale obecně z pracovního života. Dejte nám vědět na sociálních sítích nebo na e-mailu [email protected]. Podcast vzniká s podporou zastoupení Friedrich-Ebert-Stiftung v České republice. Oligarchii se nepřizpůsobíme: https://komunita.denikalarm.cz/

Trigger warning: Chtěli bychom upozornit, že v tomto dílu se věnujeme otázce regulace zbraní a masovým střelbám. V rozhovoru také zmiňujeme případ střelby na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Co se změnilo po střelbě na Filozofické fakultě? Jak je na tom zbraňová legislativa? Jaké jsou nejvíc tradiční stereotypy o masových střelbách? Co znamená „společenská kontrola” zbraní? Jak silná je zbraňová lobby? Nový díl podcastu MOSHPIT o zbraňové legislativě v České republice vyvrací základní mýty o držení zbraní. Hosty byli Julie a Kuba, studenti filozofické fakulty a členi organizace Nestřílej, ta se snaží o zpřísnění možnosti na držení zbraně. „Odpověď na střelbu na Filozofické fakultě byla absolutně neadekvátní, nikdo nepotřebuje tlumič na sebeobranu. Regulovat střelné zbraně má smysl, není pravda, že motivovaný pachatel si vždycky najde cestu, jak vraždit,“ říkají. „Průměrný držitel zbraně je zajištěný muž ve věku 45+ z vyšší střední třídy, tedy průměrný poslanec,“ říkají. Zbraně jen prohlubují genderově podmíněné násilí, jsou podle nich ve své podstatě vždy jen nástrojem na vraždění. Kruh se v MOSHPITU uzavírá. V podcastu není moshpit pod stagí, ale na stagi - za majkem. V podcastu řešíme společenská témata. Kde stejně tak, jako na koncertech, do sebe naráží a setkávají se lidé, ideje, názory, energie a někdy i lokty. Od mladých lidí pro mladé lidi. Kolektivně, společně, posluchači, hosté i moderátoři.

Nejen práce naplňuje ale naše životy, a kromě obvyklého literárního zpravodajského servisu jsme se zapovídali nad několika reality shows. A přes Ružu pre nevestu a Bachelora nebo blahé paměti Mama, ožeň ma a trendy v estetických úpravách jsme se snadno dostali k dokumentu Inside the Manosphere. Manosféra si totiž přes svou intelektuální plytkost – či právě pro ni – ukořistila pozornost dospívajících kluků, které mimo jiné otrávila toxicitou standardizovaného hypermaskulinního vzhledu, který se paradoxně neobejde bez estetických úprav, diet, výživových doplňků a spousty drilu v posilovnách. Zatímco generace žen, které vyrůstaly v chorobné představě dietní a rape culture, kde ženský ideál připomíná nedospělé hypersexualizované děvče, mohou najít protijed ve feminismu a jeho kritice popkultury, kluci zatím analogický nástroj nemají. A zatím se ani nezdá, že by to společnost příliš vzrušovalo – o jejich znejistěné hlasy se ucházejí hlavně populisté, kteří pro ně samozřejmě žádnou budoucnost nemají. Nejistoty mladé generace se pak temně zrcadlí ve světě práce v éře pozdního kapitalismu, jak jej David Graeber popisuje v Práci na hovno. Graeber usvědčuje neoliberalismus z toho, že je především ideologickým než ekonomickým projektem a vytvářením vrstvy manažerských feudálů si jen zajišťuje politickou stabilitu. Americký antropolog pak také vysvětluje, proč nejvíce nároků máme na nejhůře hodnocené profese, bez nichž se zároveň civilizovaná společnost neobejde, jako jsou sociální pracovnice, zdravotnický personál nebo učitelstvo, zatímco na vrcholcích moci a v nejvyšších ekonomických patrech lze často fungovat téměř bez kompetencí. Graeberova studie neopomíjí ani psychologické dopady práce na hovno, ani její historické příčiny. Kniha tak přesvědčivě rozvíjí a opírá o příklady myšlenky, které David Graeber poprvé formuloval v eseji z roku 2013, která se stala globální senzací a proměnila naše přemýšlení o práci.

Jako desku měsíce si podcast Soundsystém vybral debutovou nahrávku Isimeme „Naomi“ Udu aka Hemlocke Springs. Ta se proslavila před pěti lety tiktokovým hitem Girlfriend, ale s debutovou deskou nikam nespěchala. The Apple Tree Under the Sea je konceptuální album, které vypráví její příběh dívky ze silně náboženské rodiny, která hledá své vlastní místo ve světě. Divoce surfuje mezi synth-popem a popem z nultých let nebo současným r´n´b a album má tolik barev, jako život sám. Došlo samozřejmě i na hitové singly nebo vzpomínání na březnové akce. V rubrice Co nás sere se samozřejmě musíme věnovat škrtům v kultuře, ale kriticky zamíříme i na nominace cen Vinyla, které se nám zdají příliš pragocentrické. A speciální shoutout dostanou ambientní mrazáky v anglickém Sheffieldu.