Na obzoru plachta bílá. Koncertní dům ve Štětíně

Polské město Štětín je otevřenou učebnicí dějin. Historické události tu připomíná například Námořní muzeum. Nás ovšem bude zajímat koncertní budova z roku 2015, která nese jméno skladatele Mieczyslawa Karlowicze.
Na obzoru plachta bílá… Tak pojmenoval hudební publicista Jiří Vejvoda další pouť za dalším z bezpočtu koncertních sálů jak ve světě tak doma, které ve tomto pořadu mapuje. Ačkoli by název mohl evokovat buď báseň od Michaila Lermontova či dobrodružný román od Valentina Katajeva, nepocestujeme do Ruska, nýbrž do jedné ze sousedních zemí naší republiky. Navštívíme město, které je v mnohém ohledu zvláštní. Vzdálenost do Varšavy je odtud pětkrát delší než do Berlína, a přece – po dlouhé době – patří opět k Polsku. Leží v jeho severozápadní části zvané Pomořansko, je považováno za námořní přístav, ale přitom na mořském břehu neleží: rozkládá se v deltě řeky Odry, která je tu tak hluboká a široká, že do ní mohou vplouvat i zaoceánské lodi. Kdysi, před dvanácti staletími, zakládali první zdejší sídlo nám tak blízcí Lužičtí Srbové. A po druhé světové válce nám na několik let jsme jako vnitrozemský stát vlastnili část zdejšího přístavu.
Jsme v polském Štětíně. Městě ležícím tak trochu stranou, turisty proto méně navštěvovaném než zmíněná Varšava, Krakov nebo Gdaňsk. To ale neznamená, že toto půlmiliónové město není zajímavé. Ve skutečnosti je tomu právě naopak.