Vltava

O pontifikátech Benedikta XVI. a Františka, jejich pojetí papežské moci i odkazu, který po sobě zanechali, bude v dnešní epizodě ze série Křesťanství ve víru kulturních válek v rámci nedělního Kréda mluvit Matěj Senft se svými hosty: církevním historikem Tomášem Petráčkem a politologem Petrem Kratochvílem.

Proč byly Athény duchovním hlavním městem Římské říše? A jak vzpomínali římští studenti na řecké školy?

Vracíme se do doby, kdy Praha ještě neznala vytápění uhlím. Kvetl obchod se dřevem, které se do hlavního města plavilo po Vltavě. Hrdina povídky Purkmistr z Podskalí pochází z rodiny dobře zavedeného obchodníka se dřevem. Poté, co Evropu zachvátí krize provázející nástup napoleonských válek, přichází náhle o celou rodinu.

Saša Michailidis se ptá hostů na to, jak se řídí instituce takového rozsahu a významu, jakou je třeba Národní galerie. Ta v Praze musí hledat nového šéfa po odvolání Alicji Knast. Tuzemská divadelní jeviště jsou plná adaptací literárních předloh, proč? A mluvili jsme také o tolik skloňované excelenci v kultuře, co to vlastně je?

Od třinácti let jezdil na čundry s turistickým oddílem a dodneška, když má zůstat přes víkend ve velkém městě, je nervózní a chce odjet do přírody. Považuje se za starého romantika a i jeho poslední sbírka Western pracuje s trampskou poetikou a návraty do přírody. Je součástí umělecké skupiny Vítrholc, která funguje už třicet let.

Je jaro. Sedím na slunci. Za mnou na stěnu si sedla moucha. Hřejeme se spolu. Slunce je náš společný bůh. Božské slunce nemá smysl psát s velkým S. Je mu to jedno. Je mu jedno, jestli je bohem s malým nebo velkým B. Je mu lhostejné, jestli mu zřídíme kult, jestli se k němu budeme modlit pravidelně nebo vůbec. Můžeme se od něj odvrátit, zakopat se pod zem… Slunci je to jedno.

Saša Michailidis se ptá bývalého ředitele Národní galerie Praha a historika umění Jiřího Fajta a bývalé ředitelky Slovenské národní galerie, kulturní manažerky, historičky umění a kurátorky Alexandry Kusé. Do konce srpna chce ministerstvo kultury provést výběrové řízení na nové vedení NGP, jméno by mohlo být známo v září. V polovině března šéf resortu odvolal z funkce ředitelky galerie Alicji Knast.

Letos slaví její značka HZ dvacáté páté výročí. Také proto nahlíží do svého archivu a její letošní kolekce je založená na re-designu starších kusů. „K vlastnímu rukopisu si časem dojdete, vytváříte si ho zcela přirozeně a pokud je autentický, nemůže dojít k přesmyčce nebo změně ve vašem stylu,“ uvádí ve Vizitce. S Aňou Geislerovou navrhují jedny jediné šaty k narozeninám herečky, jak se dělají šaty ve dvou? A proč se vyhýbá módní mašinérii? Ptá se Ondřej Cihlář.

Mou kuchyňskou skříňkou se jistě nikam jinam nevchází. Naopak, protože je vysouvací, vychází ona do mého prostoru. Já se naopak do toho pod ní dostanu jen stěží.

Saša Michailidis se ptá ředitelky servisní organizace pro kulturu Nová síť Adriany Světlíkové a publicistky Jany Bohutínské. Ministr kultury Oto Klempíř (za Motoristy sobě) opakovaně zmiňuje, že chce podporovat hlavně excelenci, tedy umělecky špičkové subjekty, instituce a projekty, které se dokážou prosadit i v mezinárodním měřítku.

Po čtrnácti letech studií a nabírání zkušeností se vrátil do Čech a teď ho čeká ostře sledovaný Debut Pražského jara. Dirigentství zahrnuje několik oblastí, které musí obsáhnout a patří mezi ně i pozornost hudebníků. „Člověk musí být dobře naladěný. Jde o to, identifikovat s orchestrem bod, který je v daný moment maximálně reálný,“ popisuje ve Vizitce.

Ve staré německé pohádce o paní Holle se mladá dívka propadá studní do podzemního světa. Ačkoli je na povrchu odstrkovaná, šikanovaná a zneužívaná, strašlivá paní Holle, vládkyně podsvětí, se k ní chová laskavě a za její pomoc ji obdaruje hromadou zlata.

Saša Michailidis se ptá divadelní publicistky a spolupracovnice Vltavy Marcely Magdové a redaktora magazínu A2 a divadelního publicisty Štěpána Truhlaříka. Vegetariánka v Divadle v Dlouhé, Rozložíš paměť v HaDivadle, Zničit v Divadle Komedie, Válka s mloky v Činoherním studiu v Ústí nad Labem. To je jen pár aktuálních příkladů převedení literárních předloh na jeviště.

S jarními měsíci začíná pučet i česká festivalová scéna. Pozadu samozřejmě nezůstávají ani akce pro rodinné publikum. Pravidelní rubrika KULTIvátor pro zvídavé děti aktivních rodičů se proto věnuje zejména festivalům a jedné mimořádné inscenace.

Zakladatel a ředitel organizace Ara Art už podvanácté organizuje Mezinárodní den Romů. Letošním ročníkem zní téma „Romové v říši divů“, které vyjadřuje přirozeně přijímanou romskou identitu jako plnohodnotnou součást veřejného prostoru. Sám se snaží měnit předsudky české společnosti vůči romské menšině a kulturu a umění propojovat s občanskou angažovaností.

Slunce – zdá se – definitivně probudilo včely i čmeláky, kteří vzali okamžitě útokem rozkvétající jehnědy, stejně jako lidé stánky s trdelníky, bramboráky a skleněnými cetkami. Do toho se mísí kdákání slepic, lidové melodie a ječení dětí. To není obraz předpeklí, ale jarní den v jednom středočeském skanzenu.

Slouží biskup Pavel Pechanec.

Máme Velikonoční neděli, vrcholí nejvýznamnější křesťanské svátky roku. Připomínají nám poslední dny života Ježíše z Nazareta, jeho utrpení, smrt a vzkříšení. Co nám tento příběh říká o dnešní době? A kde v něm můžeme hledat poselství o naději? S pražským arcibiskupem Stanislavem Přibylem připravila Teresie Bečková.

Jde napsat o Ježíšovi epos? Někteří to zkusili: od římské paní Proby po anglického jezuitu, píšícího ježíšovský epos pro Indy.

Povídka představuje syrový obraz civilizovaného indiána Černého jestřába. Namísto vigwamu bydlel se svou ženou a dětmi ve zděném domě, nosil šaty evropského střihu a vyrostl mezi těmi, kteří zbyli a v jejichž duších vyhasla poslední jiskra odporu.

Saša Michailidis se ptá ředitele technicko-provozní správy Národního divadla Václava Peloucha a správní ředitelky Činohry ND a Laterny magiky Jolany Dvořákové. 24. března začala dlouho avizovaná generální rekonstrukce Nové scény ND, která byla otevřena v roce 1983. Co všechno se musí opravit nebo napravit? Podaří se zachovat původní architektonické prvky i v interiérech? Splní plánovaná modernizace nároky na nové technologie? Repríza z 18. 6. 2025.

Je osm ráno a já odcházím do práce. Máma, která je teď na mě závislá, protože táta, její někdejší ošetřovatel, leží v nemocnici, na mě volá: „Markéto, mně chybí prášky!” „Mami, proberem to odpoledne, já musím do práce!” Říkám co nejrozhodnějším tónem.

Saša Michailidis se ptá herce Tomáše Webera a herce a hudebníka Antonína Holuba. Oba studovali ve Francii. Jeden z nich v cizině dlouho umělecky působil, druhý mezitím sbíral profesní zkušenosti v českých filmových a TV projektech, zaujal i v zahraniční produkci. Ani jednomu z nich ještě nebylo třicet let. Kde dnes mohou mladí herci uplatnit svůj talent? A co všechno pro to musí udělat?

Sbírka povídek Fáze jedné ženy, kterou napsala, je nominovaná na Cenu Magnesie Litera. Porota ocenila její suverénní vyprávění, jazykově čisté reflexe životních etap především ženských postav a skvěle vystavěné texty. Dlouhodobě žila ve Francii, teď se vrací zpátky do Čech a přiznává, že zažila silný stesk po domově a že si češtinu začala více uvědomovat právě v konfrontaci právě s cizími jazyky.