Umřel nám soudruh Jakeš

Fenomén jednoho baťovce a doživotně přesvědčeného komunisty. Dva roky byl v nejvyšší funkci, celý život jenom stoupal vzhůru, jak se mu to podařilo? Komunistická strana Československa měla na sklonku osmdesátých let přes milion a půl členů. Tak početnou totalitní stranu a přes ni celou zemi řídil generální tajemník strany. Jím se po odstoupení Gustáva Husáka stal Miloš Jakeš. Měl dát celé zemi nový modernizační impulz, provést přestavbu po gorbačovském vzoru, aby zachránil mocenské postavení komunistů, vypořádat se s protesty disidentů, opozičních hnutí i nastupující generace. Měl úkolů hodně a nepodařilo se mu téměř nic. Postupně se stal pro většinu národa směšným chlapíkem a k dobru mu snad lze jen připočíst, že během revoluce odmítl použití síly. Ale jeho život nebyly jen ty dva roky, kdy se stal bezesporu fenoménem. Jeho život je také až trochu záhadným příběhem neobyčejně úspěšného kariérního funkcionáře, který ani po revoluci a jako jeden z mála z těch bývalých nejvyšších nezalezl „na výminek“, ale dál se účastnil veřejných akcí a dál otevřeně hájil vše, co KSČ za čtyřicet let prováděla. A tak nám zanechal nejvíc svědectví o mysli komunistických funkcionářů jeho typu a jeho generace.