Galerie osobností

Zpěvačka Aneta Langerová už několikrát dokázala využít svou popularitu k tomu, aby upozornila na celospolečenský problém. Nyní se v rozhovoru pro Seznam Zprávy například vrací k situaci, kdy se otevřeně přihlásila k LGBT komunitě.„Věřím tomu, že to i tu debatu třeba trochu otevřelo,“ říká v rozhovoru Aneta Langerová, když popisuje, jak se před lety – už v dobách své slávy – svěřila, že žije ve vztahu s ženou.„Když jsem začínala zpívat v těch mých sedmnácti, tak to bylo tabu a měla jsem velký strach z toho, co to udělá. Potom jsem to hodila za hlavu, všechno se vyřešilo a přestala jsem na to myslet. Řekla jsem si, že jsem taková, jaká jsem. Bylo důležité, že mě přijala rodina a že jsem měla obrovskou oporu. A když to zjistila veřejnost, tak na to reagovala vesměs pozitivně.“Aneta Langerová, která je dalším hostem v pořadu Seznam Zpráv Galerie osobností, nyní podporuje přijetí zákona, který by umožnil manželství i pro stejnopohlavní páry.„Ano, pojďme být otevření a nechme každého žít tak, jak chce,“ říká Langerová a dodává: „Chápu, že to má nějaké historické kořeny (manželství jako svazek muže a ženy, pozn. red.) a že je to citlivé téma, ale zase na druhou stranu, proč by si člověk nemohl vzít druhého člověka, kterého má rád?“V minulosti se Aneta Langerová výrazně angažovala v projektu Světluška na pomoc nevidomým a slabozrakým lidem. „Vždycky jsem cítila, že všechno nemusí být jenom pro mě. I na tom začátku, když jsem viděla tu neuvěřitelnou popularitu, kterou mi tehdy soutěž (Česko hledá Superstar, pozn. red.) přinesla. A nevěděla jsem, co s tou popularitou mám dělat. Ještě se svou povahou! První, co nás s bratrem Nikolou napadlo, bylo přesměrovat tuto pozornost někam, kde to může v nějaké větší míře pomoct,“ říká v rozhovoru Aneta Langerová.Hrdě se hlásí i k výročím 17. listopadu 1989, stala se dokonce nástupkyní Marty Kubišové při interpretaci Modlitby pro Martu: „Vždycky cítím obrovské poděkování té generaci, která pro nás, moji generaci a generaci mladších, vybojovala krásný prostor, ve kterém můžeme žít svobodněji než oni.“Letos, u příležitosti nedožitých 90. narozenin první ženy Václava Havla, zase natočila Píseň pro Olgu. „Olga Havlová je pro mě ikona. Velmi silná, statečná žena, ke které chovám velkou úctu, ač tady není a nikdy jsme se v životě nepotkaly,“ vysvětluje zpěvačka. Příští rok Aneta Langerová oslaví dvacet let na scéně populární hudby (vítězkou soutěže Česko hledá Superstar se stala v sedmnácti letech v roce 2004). Svými posledními autorskými projekty (zejména deskami Na Radosti a Dvě slunce) získala uznání hudební kritiky i úspěch u posluchačů. Výrazně se vzdálila zažité představě „televizního obličeje“, který zazpívá to, co mu ostatní autoři napíší a producenti předloží.„Když jsem tehdy přišla do té soutěže, viděla jsem spoustu lidí a s tou svou povahou jsem se věčně někde schovávala, aby mě nikdo netočil, aby se mě nikdo na nic neptal,“ vzpomíná na své „televizní“ začátky. „Je to celé paradox, že to došlo až tak daleko. Že se budu chtít vymanit z toho očekávání po soutěži, tak to jsem věděla hned. Věděla jsem, že nechci být jenom tváří, ale že chci dělat hudbu. Že to je to důležité.“Věří tomu, že lidi v sobě nesou „světlo dobré vůle“, jak zpívá v Písni pro Olgu? Kdo jsou lidé, kteří ji v hudbě nejvíc ovlivnili? Jak prožívala, když po dvou letech vítězství v Českém slavíkovi vracela žezlo Lucii Bílé? A proč nechce zpívat protestsongy jako Karel Kryl, kterého přitom obdivuje?Pusťte si celý rozhovor!Galerie osobností. Host Jiřího KubíkaRozhovory šéfredaktora Seznam Zpráv Jiřího Kubíka s významnými ženami a muži, úspěšnými v řadě oborů. Nechte se inspirovat jejich životem, dílem, názory a zlomy v kariéře.Sledujte a poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.Audioverze rozhovorů nabízíme vždy ve čtvrtek. Psaný text a video zveřejňujeme na webu Seznam Zprávy v sobotu.

Už jen pár týdnů a dvacetiletý mandát Pavla Rychetského u Ústavního soudu se naplní. V rozhovoru pro Seznam Zprávy bilancuje, co zažil jako předseda soudu a proč ve funkci zůstal mnohem déle, než měl v plánu.„Dvacet let je strašně moc, skutečně,“ říká brzy osmdesátiletý Pavel Rychetský a dodává: „Myslím, že to na člověku zanechá hluboké stopy.“Tak dlouhé období v čele Ústavního soudu podle něj není zdravé. On sám se stal poprvé ústavním soudcem na deset let z rozhodnutí prezidenta Václava Klause v roce 2003, na dalších deset let jej jmenoval v roce 2013 prezident Miloš Zeman.Tehdy už Rychetský plánoval, že to v polovině mandátu vzdá. Jenže mezitím se začal výrazně názorově rozcházet se Zemanem – a svým předčasným odchodem mu nechtěl otevřít možnost, aby ještě ve funkci hlavy státu jmenoval jeho nástupce.„Má motivace byla taková, že je důležité, kdo přijde na mé místo. A o tom rozhoduje hlava státu. A pokud se týče v té době prezidenta republiky, tam jsem si nebyl jist, že by došlo k dobré a kvalitní volbě mého nástupce,“ říká Pavel Rychetský, který byl dalším hostem v pořadu Seznam Zpráv Galerie osobností.„Doslova se dá říci, že jsem si prostě spočítal, že mám delší mandát asi o půl roku (než prezident Zeman, pozn. red.) a že to prostě musím vydržet,“ dodal. U Ústavního soudu skončí letos přesně 6. srpna.Rychetského nástupce v čele Ústavního soudu tudíž vybrala až nová hlava státu – Petr Pavel.Pavel Rychetský se v rozhovoru vrací i ke svému působení v Chartě 77, k začátkům Občanského fóra v listopadu 1989 a prvním polistopadovým měsícům, kdy musel ve funkci nového generálního prokurátora vyhazovat ty, kteří před tím šikanovali politické vězně.Ačkoliv byl v politice od samého začátku spíš názorovým oponentem Václava Klause (Klaus po rozpadu Občanského fóra zakládal ODS, Rychetský se tehdy stal členem Občanského hnutí a později sociální demokracie), v roce 2003 se jejich cesty potkaly – Klaus jako nově zvolená hlava státu ovlivnil, že to bude zrovna Rychetský, kdo povede Ústavní soud.A podle Rychetského v tom klíčovou roli sehrálo to, že při volbě prezidenta šel Klausovi z cesty. „Říká se to. A asi to je dokonce pravda,“ prozrazuje Rychetský. „Posílal mi různé emisary a různé vzkazy a nabídky. Nevím, jestli tušili nebo věděli, že mnohem víc stojím o ten Ústavní soud než o Pražský hrad…“Rychetský měl totiž po odchodu Václava Havla z funkce prezidenta v roce 2003 silnou podporu nejen mezi sociálními demokraty a pokud by na novou hlavu státu kandidoval, mohl uspět. Proč to tedy ani nezkusil?„Já to říkám nerad, ale kvůli mojí manželce. Ona by byla nešťastná a ona mi to taky rovnou řekla. Dokonce s tak tvrdou výhrůžkou, že jsem musel ustoupit.“Je pro člověka vyšší věk osvobozující? Musel se Pavel Rychetský v čele Ústavního soudu přemáhat, aby nedával najevo politický názor? Proč po listopadu 1989 nenavrhl zákaz KSČ? Jaký byl Miloš Zeman šéf ve vládě a proč jeho prezidentství hodnotí slovem - zklamání?Poslechněte si celý rozhovor!Galerie osobností. Host Jiřího KubíkaRozhovory šéfredaktora Seznam Zpráv Jiřího Kubíka s významnými ženami a muži, úspěšnými v řadě oborů. Nechte se inspirovat jejich životem, dílem, názory a zlomy v kariéře.Sledujte a poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.Audioverze rozhovorů nabízíme vždy ve čtvrtek. Psaný text a video zveřejňujeme na webu Seznam Zprávy v sobotu.

Legendární herečka, slavná z řady filmů a seriálů, v příštích dnech převezme Cenu prezidenta filmového festivalu v Karlových Varech. V rozhovoru pro Seznam Zprávy bilancuje svůj život před kamerou a v divadle, ale i krátké působení v politice.O své práci a hereckých výkonech mluví Daniela Kolářová velmi skromně, jako by jí sebeprezentace nebyla zrovna příjemná. „Při té práci vám jde o to naplnit obsah té figury, souznění se scénářem, s tím, co to chce vypovědět divákovi. To je vaše hlavní starost. A to, že za to dostanete nějakou cenu, to je náhoda,“ říká Daniela Kolářová v pořadu Seznam Zpráv Galerie osobností.V rozhovoru se vrací i k začátku 90. let, kdy po dva roky pověsila herectví na hřebík a stala se poslankyní Občanského fóra v českém parlamentu. Její porevoluční vystřízlivění ale přišlo očividně mnohem dřív než u většiny české veřejnosti a v roce 1992 z parlamentu odcházela naprosto znechucená.„Byla jsem unavená, strašně vyčerpaná a prostě jsem se těšila, že se vrátím zpátky do divadla. Že se vrátím k něčemu, co je mi bytostně blízké,“ říká Daniela Kolářová.Z působení v parlamentu se jí prý často vybavuje vzpomínka na začátky debat o právním rámci transformace neboli převodu státního majetku do soukromých rukou.„Pan profesor Švejnar (ekonom, trvale žijící v USA, pozn. red.) tehdy nabídl určitý právní rámec, aby se nekradlo, nebo aby to bylo trošku komplikovanější. A ODS i ODA to odmítly. Když jsem pak odešla z České národní rady a ve volbách vyhrála ODS, tak jste najednou viděl, co se skutečně děje, že se velice snadno krade. A mě to popuzovalo, protože lidé vyznávali to, co se říkalo za totality: Kdo nekrade, okrádá rodinu.“V roce 1992 se Daniela Kolářová vrátila naplno ke své herecké práci. A navázala na svou úspěšnou kariéru před listopadem 1989 (série rolí v legendárních filmech a seriálech, jako byla Noc na Karlštejně, Na samotě u lesa či Nemocnice na kraji města). Za své herecké výkony v 90. a dalších letech, například ve filmech otce a syna Svěrákových, získala filmového Českého lva či divadelní Cenu Alfréda Radoka.Během rozhovoru dala zřetelně najevo, že ji trápí politická a společenská situace, v Česku i ve světě. Padla slova o „trapné úrovni“ Andreje Babiše i „psychicky nezdravém“ Donaldu Trumpovi. „Ráda bych, aby se to nějak vyčistilo a ten svět přišli zklidnit lidi s pozitivní motivací.“ I proto prý v lednových prezidentských volbách aktivně podporovala Petra Pavla.Vedle deziluze z politiky zažila v posledních letech také nepříjemné pocity na své domovské scéně – v pražském Divadle na Vinohradech. Ačkoliv v roce 2012 byla členkou komise pro výběr nového ředitele a hlasovala pro Tomáše Töpfera, s tím, kam se pod jeho vedením začalo divadlo ubírat, včetně rozpadu stálého hereckého souboru, nebyla spokojena a v roce 2015 - po 45 letech - z divadelního angažmá odešla. „Najednou jsem si uvědomila, že to pro mě ztratilo smysl,“ říká v naprostém klidu.Smysl mezitím našla v něčem úplně jiném – v práci na zahradě u své chalupy na Dobříšsku. „Ta práce s hlínou, když zjistíte, jak to voní! A má to historii a také budoucnost… A vy máte šanci jako člověk z města, úplnej truhlík jako já, třeba bojovat s plevelem, s kopřivami, s ostružinami,“ zasní se a svou myšlenku vypointuje: „Najednou pochopíte, že příroda je Pánbůh. Že to je geniálně vymyšlené a že my jsme jí dostali na starost, aby nás živila, abychom ji třeba dokázali i zkrášlit, a ne abychom ji ničili. Že jsme dostali obrovský dar a moc jsme se provinili.“Jak se podle Daniely Kolářové změnil vkus diváků? Jaké ona sama zažívá pocity, když v televizi vidí filmy, ve kterých hrála v 70. letech? K čemu podle ní vedla normalizační cenzura? A proč před lety prohlásila, že „v životě neviděla pohromadě tolik hloupých chlapů jako v politice“? Poslechněte si celý rozhovor!Galerie osobností. Host Jiřího KubíkaRozhovory šéfredaktora Seznam Zpráv Jiřího Kubíka s významnými ženami a muži, úspěšnými v řadě oborů. Nechte se inspirovat jejich životem, dílem, názory a zlomy v kariéře.Sledujte a poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.Audioverze rozhovorů nabízíme vždy ve čtvrtek. Psaný text a video zveřejňujeme na webu Seznam Zprávy v sobotu.

Třiaosmdesátiletý chirurg, který v Česku jako první transplantoval plíce a po operaci nádoru u prezidenta Václava Havla se stal lékařskou celebritou, vnímá už teď velké riziko medicíny: „Lékaři s lidmi málo komunikují.“Rytíř lékařského stavu, emeritní přednosta chirurgické kliniky 1. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy Pavel Pafko začal operovat už před 60 lety. Za tu dobu udělala medicíny obrovské pokroky a ty další jsou na spadnutí: vstup umělé inteligence do léčebného procesu.„Umělá inteligence v mnoha segmentech nahradí lékaře,“ říká Pavel Pafko a okamžitě na příkladu vysvětluje výhodu, které to bude mít.„Příkladem mohou být zobrazovací metody, rentgen. Když v počítači budou statisíce rentgenových snímků plic, tak počítač uvidí vaše plíce a bude schopen odečíst, co by tam nemělo být, pokud tam bude něco patologického,“ říká Pavel Pafko v rozhovoru pro Seznam Zprávy a pokračuje: „Tu schopnost nebude mít žádný rentgenolog, protože žádný z nich sto tisíc lidí neviděl. Navíc lékař může být po noční službě, může mít nějaké osobní problémy, je to člověk jako my všichni. Počítač nebude unavený a nebude mít soukromé, emocionální problémy.“Pavel Pafko, který v minulosti operoval prezidenta Václava Havla (1996) a nedávno měl v péči i těžce nemocného Miloše Zemana (2021), byl hostem pořadu Seznam Zpráv Galerie osobností. Mluvil zde o vývoji medicíny, zásadním zvratu v českém zdravotnictví po roce 1989, schopnosti včas odejít a předat místo nástupci a také o tom, co současným lékařům chybí.„Odcházíme od pacienta,“ říká Pavel Pafko s odkazem na současné debaty o takzvané distanční medicíně, léčení po telefonu. „Má to samozřejmě mnohé výhody, některé věci vyřídíte jednoduše, rychle. Ale nevím, jestli je to vždy k prospěchu pacienta. Lidé si dnes nestěžují na operaci nebo na léky, které dostávali. Stěžují si na kontakt, na chování. Lékaři s nimi nekomunikují, nevysvětlují jim to.“Kritizuje například podepisování lejster před operací, kdy pacient musí souhlasit předem se vším, co se s ním bude dělat. „Důvěra je dnes nahrazena podpisy na papírech.“Kdo jsou VIP pacienti a má dostávat prezident stejnou péči jako člověk bez domova? Jaké má výhody být slavným lékařem? A jak to zařídit, aby člověk prožil šťastný život?Poslechněte si celý rozhovor!Galerie osobností. Host Jiřího KubíkaRozhovory šéfredaktora Seznam Zpráv Jiřího Kubíka s významnými ženami a muži, úspěšnými v řadě oborů. Nechte se inspirovat jejich životem, dílem, názory a zlomy v kariéře.Sledujte a poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.Audioverze rozhovorů nabízíme vždy ve čtvrtek. Psaný text a video zveřejňujeme na webu Seznam Zprávy v sobotu.

Jeden z nejlepších fotbalových brankářů na světě bilancuje svou kariéru v rozhovoru pro Seznam Zprávy a po roční pauze, kterou si ve fotbale dal loni v červnu, říká: „Zregeneroval jsem, a kdyby přišla možnost, která se nedá odmítnout, jsem připravený do toho zase skočit.“V jeho devatenácti letech za něj Sparta zaplatila 22 milionů. O tři roky později za něj už majitel londýnské Chelsea dával v přepočtu půl miliardy korun. A všem se to vyplatilo. S Petrem Čechem v bráně kluby slavily vítězství a sčítaly trofeje. On sám je dnes držitelem rekordu v počtu zápasů v Premier League s vychytanou nulou (202) a od letošního května i členem Síně slávy nejlepší ligy světa.„Dostat se do Síně slávy, v té konkurenci a ze všech těch hráčů, kteří tam kdy nastupovali, o tom jsem nikdy ani nesnil. Ani mě to nenapadlo. Že budu mít několik rekordů v Premier League, nad tím člověk taky nepřemýšlí,“ říká Petr Čech v rozhovoru, který je součástí nového pořadu Seznam Zpráv Galerie osobností.Jako mistra Evropy hráčů do 21 let z roku 2002 ho mrzí, že v seniorské reprezentaci na nějaký titul nedosáhl. Jeho největším úspěchem bylo třetí místo z Mistrovství Evropy ve fotbale 2004 v Portugalsku. „Zlatá medaile s českým národním týmem mi trošičku chybí. Ale byli jsme tomu blízko.Řadu těch největších vítězství a titulů dokázal Petr Čech získat i poté, co se na hřiště vrátil po tříměsíční pauze vynucené vážným zraněním hlavy - když mu v říjnu 2006 hráč Readingu způsobil kolenem frakturu lebky. „V ten moment si řeknete: ‚Všechno se může změnit, každým dnem, v jedné vteřině.‘“Rozhodnutí vrátit se tak rychle do brány bylo proti doporučení lékařů: „Mohlo to být špatné rozhodnutí, ale já jsem v tu chvíli prostě myslel, že je to to nejlepší. A nakonec se ukázalo, že to bylo dobré rozhodnutí.“V rozhovoru mluví i o tom, jaký je celkově nápor vrcholového sportu na lidské tělo, s jakými neduhy bojoval a proč se nakonec v roce 2019 rozhodl s aktivním hraním fotbalu skončit. „Vrcholový sport tělu neodpouští.“V posledních třech letech nastupuje pro změnu jako brankář do hokejové brány. Nedávno přestoupil v anglické lize do týmu Oxford City Stars: „Nejsem úplně začátečník, ale samozřejmě doháním ztracený čas.“Přemýšlení nad tím, do čeho vrhne svou energii po všech veleúspěších ve fotbalové kariéře, si občas zpestřuje hraním na bubny. A to nejen doma pro radost. Podílel se na natáčení už dvou alb anglické skupiny Wills & The Willing. „Nemám ambici, že za pět let budu součástí nějaké kapely. Ale samotného mě zajímá, jak daleko se s tím dokážu dostat.“Nezamotalo mu hlavu, když za něj v devatenácti letech pražská Sparta zaplatila 22 milionů korun? Jak dlouho mu vydrží rekord v počtu zápasů s vychytanou nulou? Co mu řekl majitel Chelsea Roman Abramovič, když se v roce 2015 rozhodl změnit dres a jít ke konkurenci - do Arsenalu? A jak vnímá protiruské sankce uvalené na Abramovičův klub po spuštění ruské agrese na Ukrajině?Poslechněte si celý rozhovor!Galerie osobností. Host Jiřího KubíkaRozhovory šéfredaktora Seznam Zpráv Jiřího Kubíka s významnými ženami a muži, úspěšnými v řadě oborů. Nechte se inspirovat jejich životem, dílem, názory a zlomy v kariéře.Sledujte a poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.Audioverze rozhovorů nabízíme vždy ve čtvrtek. Psaný text a video zveřejňujeme na webu Seznam Zprávy v sobotu.

Po dvou nedávných hospitalizacích, jedné se zápalem plic, se zotavuje bývalý vicepremiér a prezidentský kandidát Karel Schwarzenberg. V rozhovoru pro Seznam Zprávy ale potvrzuje, že se stále aktivně zajímá o dění kolem sebe.„Když vám je 85, tak už nejste v plné síle. Infekce vás lehce dostanou a tak. To si člověk musí zvyknout. Tak, jak jsem ohluchl a špatně vidím, špatně chodím, ani už nepajdám, to jsou všechno důsledky stáří,“ říká v úvodu rozhovoru Karel Schwarzenberg, pohybující se v poslední době na kolečkovém křesle. „Zvědavej jsem ale furt.“ Označuje se dokonce za „prducha“ neboli pracujícího důchodce.Během půlhodinové rozmluvy ve studiu Seznam Zpráv, kde vzniká projekt Galerie osobností, potvrdil, že ho neustále zajímá politické dění, nedávno se dokonce stal členem týmu externích poradců prezidenta Petra Pavla.„Mám dojem, že to dělá velice dobře. Například mě potěšilo, že jel do Let (místo, kde byl za druhé světové války internační tábor pro Romy, pozn. red.). Byl to první prezident po Václavu Havlovi. Dvacet let se tam žádný prezident neobjevil. Přičemž pro české dějiny je to důležité místo. A řekl, co je tam nutné říct. To je typický příklad, že opravdu přemýšlí o svém úřadu. Dělá to správně. Taky když se vyjadřuje k bezpečnostním otázkám, má to hlavu a patu. Takže prozatím, musím říct, mu nemůžu nic vytknout,“ říká v rozhovoru Karel Schwarzenberg.Petr Pavel se zúčastnil 14. května pietního shromáždění v Letech u Písku u příležitosti 80 let od transportu 420 uvězněných Romů do Osvětimi a řekl zde mimo jiné: „Je správné a potřebné si tyto události připomínat jako temnou kapitolu dějin, i těch našich.“Karel Schwarzenberg svou aktivní politickou činnost ukončil na podzim 2021, kdy se rozhodl už dál nekandidovat do Poslanecké sněmovny. Říká, že už to bylo nevyhnutelné, ale politika mu chybí.„Vzhledem ke zdravotnímu stavu, jak jsem už ve Sněmovně pomalu neslyšel nic a ta hluchota pokračovala, a když člověk ani neslyší, nemůže tudíž diskutovat, tak má jít. (…) Vždycky bych ale chtěl být u toho, samozřejmě ano. To není tak, že bych toužil po důchodu. Ale člověk prostě musí uznat, že když mu to zdraví nedovolí, tak je holt konec, no.“Který den považuje za ten nejšťastnější ve svém životě? Co musel zařizovat na Hradě v roce 1990 v pozici poradce prezidenta Václava Havla a později jeho kancléře? Co ho sblížilo s Miroslavem Kalouskem? A co si řekli s Milošem Zemanem, když se devět let po svém prezidentském souboji loni v létě setkali na zámku v Lánech?Poslechněte si celý rozhovor!Galerie osobností. Host Jiřího KubíkaRozhovory šéfredaktora Seznam Zpráv Jiřího Kubíka s významnými ženami a muži, úspěšnými v řadě oborů. Nechte se inspirovat jejich životem, dílem, názory a zlomy v kariéře.Sledujte a poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.Audioverze rozhovorů nabízíme vždy ve čtvrtek. Psaný text a video zveřejňujeme na webu Seznam Zprávy v sobotu.

Jeden z nejúspěšnějších českých režisérů se pustil do politicko-kriminálního tématu. A v České televizi narazil. „Myslím, že by veřejnoprávní televize mohla mít sílu dělat trošku provokativní věci,“ říká Jan Hřebejk v rozhovoru pro Seznam Zprávy.Do práce na televizní sérii se pustil se svým dlouholetým kolegou scenáristou Petrem Jarchovským. Předlohou jim byly knihy Operace Rath a Sněžím! od novináře Radka Kedroně (zástupce šéfredaktora Seznam Zpráv).„Nejdřív to Česká televize chtěla, ale pak mi bylo vzkázáno: ‚My to nechceme.“ Podle Jana Hřebejka se televize lekla možných žalob od reálných a stále žijících osob a od záměru natočit hranou sérii o největší korupční kauze v české politice posledních patnácti let upustila. „Česká televize se ústy svého právního oddělení obává komplikací, protože je to přece jenom investigativa. Jsou tam reálné postavy, ale nejenom odsouzené postavy. A po určitých dramatických zkušenost z poslední doby se Česká televize rozhodla, že to riskovat nebude,“ říká Hřebejk v rozhovoru, který je součástí nového cyklu Seznam Zpráv Galerie osobností.Veřejnoprávní televize ústy své mluvčí Karoliny Blinkové k režisérovu vyjádření nyní uvedla: „Česká televize si seriál o Rathovi neobjednala. Česká televize dostala nabídku na realizaci již napsaného seriálu, kterou se rozhodla nevyužít.“ Důvody mluvčí ani na doplňující dotaz neuvedla: „To není podstatné. Důležitější je, že ten seriál nepsali pro nás.“Jan Hřebejk v rozhovoru říká, že Česká televize na začátku rozhovor chtěla: „Ano, samozřejmě. Ty knížky jsou přece populární, ty případy jsou zajímavé. … Štve mě to, protože si myslím, že by veřejnoprávní televize mohla mít sílu dělat trošku provokativní věci.“Napsané scénáře tak zatím skončily v šuplíku. „Dopřáli jsme si roční prázdniny, které nám zkomplikovaly život. Ale to je určité riziko povolání.“Filmový, televizní a divadelní režisér, držitel řady Českých lvů, festivalových cen i nominace na Oscara za film Musíme si pomáhat v rozhovoru mluví i o zásadní proměně témat, kterým se ve svých dílech věnuje. „Dneska víc tíhnu k současným tématům, dřív mě to táhlo k retro komediím,“ říká režisér legendárních Pelíšků, Šakalích let či Pupenda.V posledních letech se soustředí na natáčení televizních seriálů. Pokud jde o film pro kina, naposledy uvedl v roce 2017 trilogii Zahradnictví, která se ale nesetkala s velkým úspěchem. „Uvedli jsme se do dluhů, protože je velice riskantní vyrobit něco, co je de facto velkorysou televizní minisérii, a distribuovat to během jednoho roku. Taky nám to vzalo trošku sebevědomí,“ říká otevřeně režisér. Svých filmařských ambicí se ale nevzdává.O čem by chtěl točit příště? Proč považuje za své nejlepší filmy Musíme si pomáhat a Učitelka? Jak se vypořádal s tím, že jeho televizní sérii Pozadí událostí někteří recenzenti vyčítali genderové stereotypy a zlehčování sexuálního obtěžování? A s jakou scénou z filmových Pelíšků si myslí, že by dnes mohl narazit?Poslechněte si celý rozhovor!Galerie osobností. Host Jiřího KubíkaRozhovory šéfredaktora Seznam Zpráv Jiřího Kubíka s významnými ženami a muži, úspěšnými v řadě oborů. Nechte se inspirovat jejich životem, dílem, názory a zlomy v kariéře.Sledujte a poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.Audioverze rozhovorů nabízíme vždy ve čtvrtek. Psaný text a video zveřejňujeme na webu Seznam Zprávy v sobotu.

„Teď už si budu dávat pozor na každé slovo, abych se někoho nedotkla. Budu se ptát: Tak z které strany teď přijde facka,“ říká Alena Mornštajnová k nedávnému obvinění, že v novém románu opsala příběh zveřejněný před pár lety.Nejprodávanější česká spisovatelka, jejíž knihy patří tradičně mezi bestsellery, uvedla v dubnu na knižní trh román Les v domě. Drama toxické rodiny, v níž všichni lžou a předávají si zlo z generace na generaci.Alena Mornštajnová byla dalším hostem v novém pořadu Seznam Zpráv Galerie osobností. Pozvání dostala ještě před vydáním knihy, a tudíž i před „melou“, která se strhla po zveřejnění kritiky v onlinovém deníku Alarm. V ní byla Mornštajnová obviněna, že se v knize nechala inspirovat případem výtvarnice Toy Box, která právě v Alarmu před čtyřmi lety popsala svůj příběh, kdy ji jako malou dívku sexuálně zneužil dědeček. (K případu jsme zveřejnili podcast 5:59 s kulturním editorem Seznam Zpráv Jonášem Zbořilem).Spisovatelka inspiraci zveřejněným případem popřela, vydavatelství Host i řada kolegů-spisovatelů se za ni postavilo. Nicméně kauze to na intenzitě neubralo. A ovlivnila i téma rozhovoru v Galerii osobností.„Moji čtenáři musí být zákonitě zklamaní tím, že vlastně vědí, o čem ta kniha je,“ říká Alena Mornštajnová. „Psala jsem ji dva roky a psala jsem ji opatrně, tak, aby čtenář objevoval téma té knihy. Ale teď stačí nahlédnout na sociální sítě, otevřít noviny a budou vědět… A to mě trošku mrzí. Protože na začátku byla jedna podle mě velmi nepodařeně napsaná kritika.“Spisovatelka říká, že se na situaci, která nastala, nedalo vůbec připravit. „Nikdy nevíte, kdo vás napadne. Mě jenom překvapilo, že si někdo myslí, že čtu Alarm. Že si někdo myslí, že se dělají rešerše na Googlu. Základem rešerše jsou vždycky knihy. Takže jsem o tom příběhu Toy Box nevěděla.“V rozhovoru říká, že ji obvinění z krádeže příběhu do jisté paralyzovalo a vzalo ji tvůrčí svobodu. „Muselo to vzniknout nějakým velkým nedorozuměním, protože já okolo sebe šířit to špatné nechci a nechci mluvit o špatných věcech. Ta kniha je řetězení zla a já nechci být součástí toho řetězu. Já prostě chci, aby spolu lidi žili nějakým smířlivým způsobem. A podle mě to jde.“Události, které se kolem knihy rozvířily, jí prý vzaly i chuť k dalšímu psaní. „Vždy jsem si sedla k počítači a měla pocit, že to je ten můj prostor, ve kterém můžu dělat všechno. Ale teď už si budu dávat pozor na každé slovo, abych se někoho nedotkla,“ říká Alena Mornštajnová. Doufá, že až momentální emoce odezní, chuť k psaní se jí vrátí.Jakou mívá Alena Mornštajnová motivaci, když se pouští do psaní románu? Co sama jako čtenářka považuje za dobrou knihu? Proč jí psaní trvá tak dlouho? A neuvažuje o tom, že by se vrátila k výuce angličtiny a překladatelství?Poslechněte si celý rozhovor!Galerie osobností. Host Jiřího KubíkaRozhovory šéfredaktora Seznam Zpráv Jiřího Kubíka s významnými ženami a muži, úspěšnými v řadě oborů. Nechte se inspirovat jejich životem, dílem, názory a zlomy v kariéře.Sledujte a poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.Audioverze rozhovorů nabízíme vždy ve čtvrtek. Psaný text a video zveřejňujeme na webu Seznam Zprávy v sobotu.

Jednou kandidoval na hlavu státu a jen těsně jej porazil Václav Klaus. Podruhé ho zradilo zdraví a do souboje s Milošem Zemanem se ani nepustil. Petr Pithart se v rozhovoru vrací k oběma událostem.Bývalý premiér a předseda Senátu Petr Pithart za KDU-ČSL se jako jeden z mála politiků po letech vrací k událostem, jichž byl v posledních třiatřiceti letech svědkem a komentuje, zda se zachoval správně. „Já se k tomu vracím docela systematicky,“ říká v pořadu Galerie osobností. „Ano, několikrát jsem něco měl udělat a neudělal, nebo udělal něco špatně.“V otevřeném rozhovoru se vrací i ke dvěma prezidentským volbám, které mohl velmi zásadně ovlivnit.Po konci mandátu prezidenta Václava Havla v roce 2003 tehdejší poslanci a senátoři nedokázali dlouho dobu zvolit novou hlavu státu. Žádný z adeptů nejdřív nedokázal získat většinu hlasů. Klíčové se nakonec ukázaly hlasy komunistických zákonodárců.„Asi hodinu před volbou za mnou přiběhli lidovci, vyděšení: ‚Klaus byl v klubu u komunistů! Už jsme ti to vyjednali.‘ Já jsem řekl: ‚No, když tam šel Klaus, tak tam půjdu i já.‘ A komunisti po mně chtěli, abych řekl, že za nich bylo taky něco dobrého. A mně se to tady všechno sevřelo a já věděl, že jim, mým potencionálním voličům, to prostě říct nemůžu,“ líčí Pithart.Chybějící hlasy od komunistů nakonec rozhodly, že Petr Pithart neuspěl. Hlavou státu se na příštích deset let stal Václav Klaus.Když v roce 2013 Češi poprvé prezidenta volili přímo, Petr Pithart znovu zvažoval kandidaturu: „Ale začal jsem kulhat a věděl jsem, že to nejspíš skončí nějakou operací. Nakonec to byla veliká operace páteře. A já si říkal: To nemůžu riskovat. Kulhající prezident, to není dobře. Národ má právo na prezidenta v plné síle.“Když následně viděl, jakou politiku razí Miloš Zeman a jak se orientuje na Rusko a Čínu, „trpěl“. „Kdybych věděl, co nás čeká, tak bych se smířil s tím, že budu možná prezident na kolečkách. A řekl bych si: Stojí to za to. Ale to jsme nikdo nevěděli, co Zeman udělá,“ dodává.Prokletí této vládyPetr Pithart v rozhovoru popisuje i to, proč jako první polistopadový český premiér ve volbách v roce 1992 neuspěl („Zaslouženě jsme prohráli.“), jak by se v dnešní politice musel chovat („Musel bych se stát méně rozumářem-intelektuálem a více vůdcem.“) a proč dnešní vládě Petra Fialy vyčítá nešikovnou komunikaci („Lidem se musí záměry vysvětlovat jasně, stručně. Až na výjimky to v této vládě nikdo neumí. To je její prokletí.“)Pithart se obává, aby se země v příštích sněmovních volbách, které mají být na podzim 2025, nevrátila do rukou populistů a nešla stejným směrem k autoritářské demokracii jako řada západních států. Uvědomuje si, že ve volbách 2021 bylo vítězství koalice Spolu (ODS, TOP 09 a KDU-ČSL) do velké míry dílem náhody. „Kdyby ten exhibouš Šlachta nezaložil stranu (Přísaha, pozn. red.) a nevzal pár procent, tak by ty hlasy šly Babišovi. To vítězství (Spolu, pozn. red.) ve volbách bylo něco zcela unikátního. Tenkrát jsem se odvážil říkat, že jsme vstoupili na jeviště světových dějin,“ říká s odkazem na to, že řada zemí se právě od klasických stran už tehdy začala odvracet k populistům a nacionalistům.Jak sám zpracoval své politické prohry a jaké byly návraty do „civilu“? Za co dodnes vděčí Chartě 77? Co si řekl, když se poprvé setkal s Václavem Klausem? A líbil se mu televizní seriál Volha?Poslechněte si celý rozhovor!Galerie osobností. Host Jiřího KubíkaRozhovory šéfredaktora Seznam Zpráv Jiřího Kubíka s významnými ženami a muži, úspěšnými v řadě oborů. Nechte se inspirovat jejich životem, dílem, názory a zlomy v kariéře.Sledujte a poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.Audioverze rozhovorů nabízíme vždy ve čtvrtek. Psaný text a video zveřejňujeme na webu Seznam Zprávy v sobotu.

Každý rok napíše dvě nové hry. Říká, že kvůli grantu od pražského magistrátu prostě „musí“. „Někdy je to blbý, ale většinou to uspěje,“ vysvětluje s ironií sobě vlastní Jiří Suchý v Galerii osobností.Jiří Suchý působí v divadle Semafor jako muž mnoha profesí. Je mimo jiné režisérem, hudebníkem, textařem, hercem a výtvarníkem.„Mám pořád pocit, že do důchodu teprve vstoupím, poněvadž mně je pouze 91 let. Jsem těžce pracující za sedm lidí,“ usmívá se. Po chvíli ještě dodává: „Mládí mě začíná opouštět a já to začínám cítit.“Jiří Suchý, který dvanáct večerů z měsíce tráví před zaplněným divadelním sálem, se v Galerii osobností, novém projektu Seznam Zpráv, svěřuje, že už chtěl zodpovědnost za Semafor předat na někoho dalšího. Ale nevyšlo to. „Když jsme to zkusili a třeba Jiří Štědroň pro nás napsal dvě výtečné hudební komedie s krásnými písničkami, lidi tleskali, ale hrálo se to šestnáctkrát. A já vím proč,“ vysvětluje Suchý. „Do Semaforu se prostě chodí na Suchého a Jitku Molavcovou. Prostě je to taková setrvačnost v myšlení a já se jí snažím odbourat. Ale to znamená, že by tam musela být nějaká mimořádná osobnost a nějaký text, který by se stal hitem sezóny. Tam by se to možná zlomilo,“ dodává.Zatím Jiří Suchý sám, rok co rok, píše dvě nové hry, což je, jak říká, podmínkou finančního příspěvku od pražského magistrátu. „Divadlo je neustále vyprodané. Když ho chci udržet, musím psát. Bylo by mi líto, když bych to musel v 64. sezóně zavřít,“ říká.Za své mistrovství a zásluhy získal Jiří Suchý od dvou prezidentů – Václava Havla a Miloše Zemana – naprosto výjimečně dvě státní vyznamenání: Medaili za zásluhy (1995) a Řád Tomáše Garrigua Masaryka (2013). Jeho písničky a divadelní hry znají a zpívají generace posluchačů a diváků. Letos v dubnu Divadlo Semafor uvedlo v nové úpravě legendární jazzovou operu Dobře placená procházka, kterou napsali v roce 1965 s Jiřím Šlitrem.Z více než 1400 písňových textů a hudby k třem stům písničkám, které za svůj život napsal, se „dokáže postavit tak za třicet“. „Tím nechci říct, že ty ostatní by byly nějak totálně blbý, to ne. Ony jsou dobré, ale je to takový solidní průměr nebo trochu i nadprůměr,“ hodnotí Jiří Suchý svou tvorbu. Jako příklad té zcela unikátní, mimořádné, jmenoval protiválečnou ‚Jó, to jsem ještě žil‘.Jak se za dob trvání Semaforu změnil humor a publikum? Proč on sám tolik vadil komunistům a proč musel zmizet z filmu Vrchní, prchni? Jak reagoval na někdejší výzvu Miloše Zemana, aby podporoval sociální demokracii? A chtěl by využít při své tvorbě nástroje umělé inteligence?Pusťte si celý rozhovor!Galerie osobností. Host Jiřího KubíkaRozhovory šéfredaktora Seznam Zpráv Jiřího Kubíka s významnými ženami a muži, úspěšnými v řadě oborů. Nechte se inspirovat jejich životem, dílem, názory a zlomy v kariéře.Sledujte a poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.Audioverze rozhovorů nabízíme vždy ve čtvrtek. Psaný text a video zveřejňujeme na webu Seznam Zprávy v sobotu.

„Senát je jediná štace, o které bych uvažovala.“ V rozhovoru pro Seznam Zprávy Dana Drábová mluví také o spolupráci s jedenácti premiéry, smůle stárnutí a kouzlu seriálu Simpsonovi.Výzvám ke kandidatuře na prezidentku s díky odolávala, odmítla i Andreje Babiše s návrhem na kandidaturu do Poslanecké sněmovny. V rozhovoru pro nový pořad Galerie osobností ale naznačuje, že se v budoucnu bude ucházet o hlasy voličů v senátních volbách.„Já mám 3. října 2025 nárok na penzi. A někde okolo toho data, mám to tak rozfázované, ne že bych úplně odešla a nic nedělala, ale že by to byl tak zrovna čas, kdy postupně začít předávat veslo nástupci,“ plánuje Dana Drábová svůj ústup z čela Státního úřadu pro jadernou bezpečnost, v němž stojí od roku 1999. Do té doby doufá, že jí blízcí spolupracovníci případně včas řeknou: „Hele, už ti hrabe, koukej se hnout někam jinam.“Jaderná fyzička, která od vypuknutí války na Ukrajině každodenně uklidňuje veřejnost svým twitterovým hlášením o „normální radiační situaci“, získala jako jedna z mála vysokých státních úředníků státní Medaili za zásluhy (2014) a také respekt a dlouhodobou popularitu u české veřejnosti.„Vy nemáte ego, pane Kubíku?“ podivila se při rozhovoru otázce, jestli jí těšily výzvy ke kandidatuře na prezidentku, když je tak vehementně odmítala. „Vážila jsem si jich, ale já bych to ze svého ustrojení dělat nemohla. Mě by to zabilo.“Co ji naopak baví? Jak její život změnil výbuch v Černobylu? Jaké jistoty jí vzalo ruské řádění na Ukrajině? A jak je možné, že ve vysoké státní funkci vydržela mnohem déle, než původně plánovala? I o tom byl náš rozhovor.Galerie osobností. Host Jiřího KubíkaRozhovory šéfredaktora Seznam Zpráv Jiřího Kubíka s významnými ženami a muži, úspěšnými v řadě oborů. Nechte se inspirovat jejich životem, dílem, názory a zlomy v kariéře.Sledujte a poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.Audioverze rozhovorů nabídneme vždy ve čtvrtek. Psaný text a video zveřejňujeme na webu Seznam Zprávy v sobotu.

Nechte se inspirovat jejich životem, dílem, názory a zlomy v kariéře.Sledujte a poslouchejte nový pořad Galerie osobností. Nový díl každý týden na Seznam Zprávách a všude, kde posloucháte podcasty. Začínáme 4. května!